Novinky a zajímavosti ze světa piva

Skupina Heineken loni v Česku prodala 1,9 milionu hektolitrů piva a stala se dvojkou na tuzemském trhu. K úspěchu jí pomohl i ležák Štatl ze Starobrna. Masivnější investice do jeho propagace v Čechách ale zatím Heineken nechystá.
Článek

Nizozemská pivovarnická skupina Heineken, který v Česku vlastní pivovary Krušovice, Velké Březno a Starobrno, vystřídala na stříbrné pozici Pivovary Staropramen, zatímco na prvním místě se s velkým odstupem drží Plzeňský Prazdroj.

Ředitel českého Heinekenu Andrea Vogliazzo říká, že jim k úspěchu pomohl ležák Bohém, rostoucí obliba značek Heineken a Desperados i zvýšené prodeje ležáku Štatl ze Starobrna. Větší investice do jeho propagace mimo Moravu ale zatím Heineken neplánuje.

Heineken loni překonal Pivovary Staropramen a stal se dvojkou českého pivního trhu. Jak jste toho dosáhli?

Tento cíl jsme si stanovili už před několika lety. Je to meta, pro kterou dokážete nadchnout a sjednotit všechny týmy od výroby až po obchod. Výsledek je jasně měřitelný, buď uspějete, nebo ne, nic mezi tím neexistuje. Z tohoto úspěchu máme obrovskou radost. Dosáhli jsme ho kombinací dvou věcí: vsadili jsme na prémiové produkty a na takzvanou asymetrickou nabídku.

Co to znamená?
Snažili jsme se o maximální kvalitu a odlišnost našich produktů. Naše Krušovice 12 rostou už téměř deset let, ale chtěli jsme prémiové portfolio ještě rozšířit. Proto jsme na trh uvedli Krušovice Bohém. To je v posledních letech největší inovační úspěch nejen v našem portfoliu, ale na celém pivním trhu. Výrazně jsme investovali do samotné receptury, ale i do balení, marketingu a sponzoringu.

Podobně jsme postupovali u Starobrna, kde jsme představili dvanáctku Štatl. Použili jsme prvotřídní suroviny, vsadili na intenzivnější proces vaření a zafungovalo to mimořádně dobře. Výrazně to zlepšilo vnímání celé značky Starobrno. Vedle toho máme mezinárodní asymetrické značky jako Heineken, Desperados či Strongbow. Dokážu si představit, že pro tradiční pivaře nejsou středobodem zájmu, ale mladší spotřebitelé je objevují čím dál víc.

Sázka na Heineken a Desperados

Prodeje značek Heineken a Desperados rostou i na tak konkurenčním trhu, jako je ten český?
Ano, a to velmi výrazně. Objemy Heinekenu i Desperados se za poslední tři až čtyři roky téměř zdvojnásobily, prodeje letos vyrostly o 20 procent. Rostou i cidery. Spotřebitelé obecně, a ti mladí obzvlášť, hledají vyšší kvalitu a větší rozmanitost. To není jen obecný trend, v pivovarnictví se to projevuje obzvlášť silně. Česko není jen domovem piva, je to srdce pivního světa a národní poklad. Mezinárodní hráči se od tohoto trhu mají co učit. Na druhou stranu jsme součástí globalizovaného světa, takže zájem o nové trendy se projevuje i zde.

Na co jste vsadili?
Například masivní investice do rozvoje zmiňovaných značek Heineken a Desperados nebyly samozřejmou volbou. Řekli jsme si ale, že pokud se chceme vůči konkurenci odlišit, musíme trochu zariskovat. A sázka se vyplatila.

Kdy se stanete jedničkou a překonáte všudypřítomný Plzeňský Prazdroj?
Tímto tempem to ještě pár let potrvá. Ale vážně, pokud zůstane trh konkurenční a budou se dodržovat antimonopolní zákony, je to otevřené. Naši konkurenti zde dosáhli neuvěřitelných úspěchů. Abychom si ale rozuměli, naším cílem pro nadcházející tři roky není stát se jedničkou.

Bude to obtížné, protože podle mých informací se tržní podíl Plzeňského Prazdroje pohybuje kolem 70 procent.
Podle našich odhadů mají v maloobchodě zhruba 45 procent a v gastronomii kolem 60 procent.

Jaký je podíl Heinekenu na tuzemském trhu?
To je komplikované a nechci zacházet do příliš technických detailů. V závislosti na metodice měření se pohybujeme kolem 12 až 13 procent. Silnější jsme v maloobchodě, o něco slabší pozici máme v gastronomii, tedy v hospodách a restauracích.

Jaký je váš celkový výstav?
Minulý rok jsme prodali téměř 1,9 milionu hektolitrů piva. To je podobné jako ten předchozí rok. Celý trh aktuálně klesá a nám se podařilo navýšit tržní podíl.

Za rok 2024 vykázal český Heineken ztrátu kolem 19 milionů korun, což bylo obrovské zlepšení oproti předchozímu roku, kdy to bylo asi 144 milionů. Jakých hospodářských výsledků jste dosáhli v loňském roce?
V roce 2023 nás neúměrně zasáhly důsledky války na Ukrajině a drastický nárůst cen vstupů. Pivovarnictví je vůči energetické krizi extrémně zranitelné, protože samotný proces vaření piva i výroba skla a hliníku jsou obrovsky energeticky náročné. Velký podíl hliníku navíc historicky pocházel z území bývalého Sovětského svazu a velké množství sladu na světovém trhu je z Ukrajiny. Celý sektor byl pod obrovským tlakem. Různí mezinárodní hráči mají odlišné nákupní a zajišťovací strategie. My jsme se tehdy rozhodli nepřenést veškeré zvýšení nákladů na spotřebitele, což vedlo ke ztrátě. Byla to zkrátka krizová situace.

Dostali jste se tedy loni do zisku?
Toto je finanční ukazatel, který nemůžeme za jednotlivé země komentovat.

Jak se vyvíjí váš export? V roce 2024 došlo k obrovskému nárůstu. Pokračuje tento trend?
Ano. Po významné investici do pivovaru Krušovice jsme zahájili export části našeho portfolia do Německa. Některé naše pivovary teď fungují jako mezinárodní výrobní uzly, což je dnes v Evropě běžná praxe. Trh je propojený. Krušovice mají ideální geografickou polohu pro zásobování přilehlých částí Německa, což je pro nás v tuto chvíli klíčová součást byznysu.

V Česku větší propouštění neplánujeme

Nový generální ředitel Heinekenu Rafael Oliveira má implementovat strategii EverGreen 2030. Ta mimo jiné říká, že se Heineken zaměří na prémiové produkty a na sedm trhů s vysokým potenciálem. Patří mezi ně i Česko?
Nejsem si jistý, zda to mohu detailně komentovat. Trhy s vysokým potenciálem se určují podle velikosti, demografie a schopnosti růstu, a také podle naší relativní pozice, tedy zda jsme na trhu jednička nebo dvojka. Nemyslím si, že by tam Česko patřilo, a ani bych to popravdě nečekal.

Má tento nový plán nějaké praktické dopady na Česko? Jeho součástí jsou velké škrty, úspory a zrušení asi 6 tisíc pracovních míst. Ovlivní to vaše tuzemské provozy?
Strategie EverGreen 2030 navazuje na předchozí program EverGreen 2025. Důraz se stále klade na růst, efektivitu a připravenost na budoucnost. Pokud jde o růst, pro Česko jednoznačně platí sázka na prémiovost. V oblasti produktivity neustále optimalizujeme naše provozy. Lidé zvenčí vidí hlavně samotnou výrobu, ale obrovský prostor pro úspory je v administrativě, digitalizaci nebo ve sdružování určitých agend. Nákladová disciplína v klesající kategorii musí být pro člověka v managementu naprostou prioritou.

Plánujete v rámci úsporných opatření propouštění v českých pivovarech?
Kromě případných drobných organizačních úprav nic takového neplánujeme. Naše provozy ve výrobě, logistice i prodeji jsou nastaveny poměrně efektivně a stále rosteme. Pokud se neobjeví nějaké revoluční technologické řešení, které by procesy rázem zautomatizovalo, nevidím při současném růstu důvod k významnému snižování stavů.

Do pivního byznysu nedávno vstoupila Kofola, zatímco někteří mezinárodní konkurenti naopak kupují výrobce nealkoholických nápojů. Uvažujete o něčem podobném?
Pro skupinu, jako je Heineken, je to záležitostí globální strategie a velkých mezinárodních aliancí, nerozhoduje se o nich na lokální úrovni. Za mých 28 let ve firmě se o těchto věcech obvykle dozvídám den poté, co byly podepsány smlouvy. A i když jsem do nějakého projektu zapojen, vyjadřujeme se k němu až po jeho dotažení. Dá se ale předpokládat, že globálně, a nejen v Česku, budeme svědky dalších fúzí a spojování nápojových hráčů.

Český pivní trh i trhy v okolních zemích pomalu, ale setrvale klesají. Předloni to bylo o 5 procent, loni o více než 4 procenta. Prémiová piva jsou relativně stabilní, ale jediným segmentem, který roste, je nealkoholické pivo a ochucené nealko nápoje. Jaká je vaše strategie v této oblasti?
Otázkou je, jak se odlišit ve chvíli, kdy všichni přicházejí s tisíci různých inovací. Navíc se hranice mezi produkty stále více stírají. To, čemu říkáme ochucené nealkoholické pivo, je pro spotřebitele chuťově i funkčně velmi blízké jiným nápojům, které ani nejsou na bázi sladu nebo piva, ať už jde o funkční nápoje na soustředění a energii, klasické osvěžení, nebo drinky s proteiny. Tyto sousední kategorie jsou stále agresivnější a nabízejí čím dál víc produktů.

Jaká je tedy strategie Heinekenu?
Zaměřujeme se na skutečné potřeby spotřebitelů a přicházíme s věcmi, které jsou opravdu jedinečné. Letos jsme uvedli novou řadu prémiového ochuceného nealko piva s názvem Soulad se speciálními příchutěmi a do budoucna pracujeme i na funkčních benefitech.

V kategorii ciderů, kde máme silnou pozici se značkami Strongbow a Lišácké jablko, které mají běžně 4 až 5 procent alkoholu, jsme zavedli produkt s obsahem pouhých 2 procent alkoholu. Výsledky za první měsíc jsou fantastické. Snažíme se zkrátka těžit ze síly stávajících značek a dále je rozvíjet, než abychom se bezhlavě pouštěli do konkurenčního boje s tisíci jiných nápadů.

Proč se nepije desítka

Občas se objevují předpovědi, že se na výsluní vrátí výčepní desítka, protože lidé dávají přednost slabším a levnějším pivům. Tato kategorie přesto stále klesá. Jak si vedou vaše desítky, například Starobrno nebo Krušovice?
Pro nás to není hlavní priorita a v tomto segmentu nejsme nejsilnější.

Čím si to vysvětlujete?
To, co říkáte, dává logiku a byla to jedna z mých prvních otázek, když jsem do Česka nastoupil. Proč tato kategorie padá, místo aby rostla? Myslím, že v podvědomí lidí stále přetrvává historické vnímání desítky nikoli jako lehčího, osvěžujícího piva, ale jako méně kvalitního produktu. Spojujeme si ji s nižší hodnotou a očekáváme, že bude levná. Z nějakého důvodu to ale neplatí pro nealkoholické pivo, které bývá na regálech někdy dokonce dražší než běžný ležák. Každá země má zkrátka svá kulturní specifika.

Vrátí se tedy někdy desítka?
Vůbec by mě to nepřekvapilo, ale není to něco, s čím bychom v našich plánech pro nejbližší roky napevno počítali.

Vidíte v tomto segmentu rozdíl mezi Moravou a Čechami? Tradičně se říkalo, že Morava je k desítkám o něco vstřícnější.
Myslím, že ne. Jde spíše o celostátní trend.

Máte nějaké specifické strategie pro práci s gastro provozovnami? Jaký je u vás poměr prodejů v hospodách oproti maloobchodu?
Pokud jde o celý trh, tak podle našich dat, měřeno skrze sudy a tanky, což tvoří většinu, je podíl gastronomie zhruba 28 procent. My se pohybujeme mírně pod tímto celotrhovým průměrem. Dá se říct, že naše síla leží primárně v supermarketech.

Chcete to změnit a podíl v hospodách zvýšit?
Jednoznačně. Gastronomie je a vždycky bude místem, kde se buduje hodnota a tvář značky. S marketingovým týmem si často říkáme, že můžete mít deset televizních reklam a pět skvělých příspěvků na Instagramu, ale tím nejlepším marketingem bude stejně vždycky perfektně načepované pivo v příjemné hospodě s dobrým jídlem. Takže ano, růst v gastronomii pro nás zůstává jednou z hlavních firemních priorit, ne-li prioritou číslo jedna.

A daří se vám to?
V gastronomii momentálně nerosteme, držíme pozice na stabilní úrovni. Realita je taková, že musíte růst společně se svými zákazníky. Klíčovou otázkou pro nás je, jak efektivně investovat dostupné zdroje do nově otevíraných podniků, které bývají modernější, prémiovější a vyžadují větší kapitál, a jak přitom udržet zdravou rovnováhu. Je to podobný oříšek, jaký jsme rozebírali u maloobchodu. Na jedné straně chcete mít v portfoliu prémiovou moderní městskou pivotéku či restauraci, ale zároveň musíte vyhovět a nabídnout servis i tradiční hospodě na vesnici. Alokace těchto investic je nesmírně složitá a neustále ji balancujeme.

Starobrno v Praze?

Do portfolia Heinekenu patří také značka Starobrno. Pokud vím, tak jediné místo v Praze, kde je Starobrno na čepu, je tady u vás na recepci. Jaká je pozice této značky v rámci skupiny?
Za pět let působení v Česku jsem pochopil, že komentovat regionální oblibu určitých značek je velmi ošemetné. Starobrno je jednoznačně milováno v oblasti „kolem komína“, tedy na Brněnsku a jižní Moravě. I tam jsme ale museli hodně investovat, abychom si silnou pozici udrželi.

Jak se daří ležáku Štatl?
Minulý rok předčil veškerá naše očekávání. Prodali jsme ho o miliony lahví více, než byl plán, což je obrovský úspěch, celkem to bylo zhruba 22 tisíc hektolitrů, to je přes 4 miliony půllitrů piva. V gastronomii Štatl dodáváme výhradně do podniků, kde dokážeme garantovat stoprocentní kvalitu a perfektně proškolený personál. Starobrno se sice distribuuje celostátně, ale těžiště prodejů v maloobchodě i v hospodách leží v domovském regionu. Přesně tak, jak jsou určité regionální značky milovány ve svém kraji, jinde narážejí. Na tak tradičním trhu, jako je Česká republika, se tyto zvyklosti mění jen velmi těžko.

Starobrno nemá v Čechách historicky nejlepší pověst. Budete se to snažit změnit?
Nechci zacházet do detailů, ale logicky vzato: jsme sice tržní dvojka, ale s velkým odstupem za jedničkou. Musíme se tedy prioritně zaměřit tam, kde vidíme největší a nejrychlejší potenciál růstu. Myslím, že Starobrno, a zvláště Štatl, by mohlo mít potenciál i mimo Moravu. Každý rok ale zvažujeme, zda je investice do tohoto potenciálu stejně efektivní jako podpora jiných prémiových priorit, o kterých jsem mluvil na začátku. Pokud by se Štatl mohl stát celostátním hráčem poté, co upevní svou pozici v Brně, proč ne? Já i můj nadřízený bychom byli nadšení. Prvním úkolem je ale zajistit, aby Brno zůstalo pro Štatl neotřesitelnou domácí baštou.

Starobrno patří k hlavním sponzorům hokejové Komety Brno. Bude tato podpora pokračovat i nadále?
Ano, můžu potvrdit, že budeme Kometu podporovat i v nadcházející sezóně.

Jak se daří vašim ostatním značkám?
Péče o produkty s dobrým poměrem ceny a výkonu je dalším pilířem naší strategie. Kupní síla významné části české populace v posledních letech stagnuje nebo klesá a my je nemůžeme z trhu vytlačit vysokými cenami. Bylo by to špatné pro náš byznys a vlastně i neetické, protože svým způsobem plníme i sociální roli.

Dokázali jsme tedy uspokojit obě potřeby: udržet objemy a pokrýt náklady díky cenově dostupnějším produktům, a takto získané prostředky investovat do rozvoje prémiovějšího segmentu. To se snadno řekne, ale hůř udělá. Měli jsme i trochu štěstí. Vsadili jsme na několik věcí, které vyšly, a s výsledky jsme spokojeni.

Vody máme dost

Krušovice leží v oblasti takzvaného srážkového stínu, kde je nedostatek vody. Heineken v minulosti plánoval vybudovat pro pivovar přivaděč vody. Jaká je aktuální situace? Budete ho stavět?
Vody máme dost, ale musíme s ní nakládat maximálně zodpovědně. Obecně platí, že když provozujete takto masivní investici, musíte mít v záloze plán A, B, C i plán Z. V rámci krizových scénářů máme stále připravené různé varianty včetně zmíněného přivaděče. Tyto projekty ale momentálně nejsou naší investiční prioritou. Mnohem chytřejší je spotřebu vody systematicky a neustále snižovat přímo v provozu. V pivovarnictví pečlivě měříme, kolik litrů vody spotřebujeme na litr uvařeného piva.

V tom jsou Krušovice relativně úspěšné, že?
Ano, krušovický pivovar udělal obrovský skok kupředu, protože jsme do něj masivně investovali, za poslední roky to bylo přes 133 milionů korun. Spotřeba vody se tam teď pohybuje kolem 3,1 litru vody na litr piva, ve Starobrnu je to dokonce 2,9 litru a ve Velkém Březně 4 litry. Průměr v Česku se přitom běžně pohybuje mezi 3 a 6 litry.

Z hlediska trendů začíná Česko připomínat země jako Rakousko nebo části Německa, kde už dávno neplatí, že v každé vesnici funguje hospoda. Doby, kdy byla roční spotřeba v Česku 160 litrů na hlavu, jsou pryč. Stává se z Česka běžný trh, který pomalu ztrácí status pivní velmoci?
Když se na to podívám optimisticky, při současné spotřebě 121 litrů na hlavu mi 99,9 procenta mých zahraničních kolegů závidí, že mohu na takovém trhu pracovat. Sám pocházím z Itálie a tam se spotřeba stabilně pohybuje kolem pouhých 30 litrů. Když se podíváte na trhy, které generují celosvětově obrovské zisky, jako je Brazílie, USA nebo Japonsko, i tam mají výrazně nižší čísla než my tady. V tomto ohledu je Česko stále fantastický výchozí bod.

Může se český trh vrátit k růstu?
Pokud si společnost bude piva i nadále vážit jako národního kulturního dědictví, pokud pomůže hospodám prosperovat, nejen jako podnikům, ale jako sociálnímu tmelu komunit v obcích a městech. A pokud budou správně fungovat pravidla hospodářské soutěže, pak může toto odvětví vzkvétat i nadále.

Fungují v současnosti pravidla hospodářské soutěže správně?
To nebudu komentovat.

Pokud jde o vaše strategické výhledy, počítáte s dalším poklesem trhu, nebo už vidíte pomyslné dno, kde se situace stabilizuje?
Pivní sektor je pod tlakem v celé Evropě. Přispívá k tomu celá řada faktorů: od léků na hubnutí přes měnící se pohled na zdravý životní styl, technologie, sociální média, chytré telefony až po demografický vývoj. Každá země je specifická a existuje spousta teorií, co má největší vliv. Myslím, že hlavní segment ležáků a klasického piva se na některých trzích brzy usadí a stabilizuje. V horizontu příštích tří až pěti let je ale velmi pravděpodobné, že případný pokles tradičního piva plně vykompenzují nealkoholické alternativy. Věřím, že se lidé budou nadále chtít potkávat nad dobrým jídlem a pitím.

Když loni v březnu přebíral vystudovaný chemik a potravinář Martin Bugár po bývalé zadlužené majitelce v centru Ústí nad Labem pivotéku, netušil, že je situace tak špatná. Přesto záchranu jediného podniku svého druhu v Ústeckém kraji nevzdává.

Rodilý Slovák vyrůstal v Mladé Boleslavi a posledních osm let žije v Ústí nad Labem. Dnes již deset měsíců Martin Bugár usiluje o záchranu Ústecké pivotéky před krachem.

Degustační pivnice funguje v centru města již osm let. „Jsme takový skromný rodinný podnik s pěti lidmi. Naším mottem je nabídnout lidem něco jiného než v klasické hospodě či obchodě. To nám zajišťuje řemeslné pivo z malých nezávislých minipivovarů,“ říká absolvent pivovarnických i chmelařských kurzů.

Pivní speciály jsou budoucnost
Malý podnik v ústecké Horově ulici se podle jeho slov snaží prosazovat moderní trendy a pivní styly, na které sem chodí nejen mladí studenti, ale kvůli zábavě celé rodiny i postarší štamgasti.

Po kariéře v automotive, pozici vedoucího potravinářských prodejen či personalisty ve sklářské nadnárodní firmě nakonec Martin Bugár zakotvil u netradičních piv v krajském městě.

„Můj první podnikatelský záměr se stal zároveň koníčkem. Dá se říct, že jsem do pivotéky chodil tak dlouho, až jsem ji koupil. Rád se čas od času postavím za pípu, promluvím si s lidmi a vyslechnu je. Je takový psychický restart, který člověk někdy potřebuje. I zákazníci se občas potřebují vymluvit ze svých starostí. Jsem vlastně taková vrba.“

Obrovský výběr pivních speciálů
Pivotéka dnes nabízí sudové pivo z patnácti pivovarů a 150 různých lahví pěnivého moku. Přes svátky je to až osminásobek lahví. Každé pivo z minipivovaru je podle Martina Bugára výjimečné svou chutí.

„Mojí srdcovou záležitostí jsou svrchně kvašená ALE piva s lehkými květinovými tóny. Preference zákazníků se časem mění. Stále častěji si vybírají pivní speciály, které určují moderní trend. Svět piva je v rámci chutí nekonečný, i proto se postupem času mění návyky konzumentů. Kdybych před čtyřmi roky někomu nabídl kyselé pivo, zděsí se. Dnes je velmi oblíbené,“ popisuje.

Stejně jako u vína bude podle jeho mínění brzy určovat tón i pivní someliérství. Dnes o kvalitní pivotéce podle slov Martina Bugára rozhoduje, zda se v ní lidé cítí dobře. A to i proto, že kromě piva rozhoduje také chování personálu, čisté a útulné prostředí či možnost posedět s přáteli.

Nová životní kapitola
Rozvedený otec ročního Mathiase a tříletého Tobiase chce v současné době nastartovat novou životní kapitolu jak v soukromém, tak pracovním životě.

„Kdy bylo pivotéce nejhůř? Asi zrovna teď, protože se pokoušíme řešit všechny problémy, které tu vznikly za předchozího majitele. Zatím máme v této souvislosti hotovo z 90 procent a momentálně nás čeká poslední, nejsložitější úkol,“ přiznává.

Martina Bugára žene vpřed hlavně určitý závazek k původnímu zakladateli pivotéky, který roky budoval její jméno a přežil s ní i pandemii covidu. Vstříc mu nyní po výzvě vycházejí zákazníci, kteří si předplatí lístek na budoucí konzumaci, i pivovary se svojí finanční politikou.

„Cíle jsou od toho, aby se překonávaly. Buďto to můžete úplně zabalit, nebo se obklopit lidmi, co tomu rozumí, vyřešit problémy a zvelebit podnik. S celým týmem jsme se vydali tou druhou cestou,“ uzavřel s nadějí v hlase Martin Bugár.

Venku je takové horko, že i mouchy létají s ručníkem kolem krku a stín se stal nejžádanější komoditou na trhu.
Článek

Lékařské příručky tvrdošíjně radí popíjet vlažnou vodu s citronem, náš národ má svůj vlastní, léty prověřený iontový nápoj. Vítejte v zemi, kde má letní hydratace barvu jantaru, hustou bílou čepici a kde žízeň spolehlivě poráží i tu největší ekonomickou krizi.

Jakmile teploty překročí tropickou třicítku, náš organismus přepíná do režimu přežití. Odborné doporučení vypít alespoň tři litry tekutin denně je zde zpracováno s naprosto chladnou matematikou…

jeden půllitr má objem 0,5 litru, takže tři litry znamenají přesně šest kousků.

Výzva přijata?!

Zatímco voda podle starých hospodských legend způsobuje rezavění trubek, orosená hladinka funguje jako univerzální letní balzám. Dodává minerály, bleskově ochlazuje přehřáté útroby a spolehlivě maže starosti z toho, že se vám od rozpáleného chodníku právě začaly tavit podrážky. Hospodská zahrádky pod kaštany se tak mění v posvátné místo, kam se lidé chodí zachránit před jistým uškvařením.

Ekonomika žízně aneb investice do vlastního ochlazení
Kde jsou ty časy, kdy jsme v dětství běhali s oprýskaným džbánkem do hospody pro točené za pár korun a svět se zdál tak nějak snesitelnější a jasnější. Dnešní realita je trochu jiná a dokáže rozžhavit do běla víc než polední slunce.

Cena za jeden kousek se šplhá k 60, 70 nebo klidně i 80 korunám. Jaká je tedy ta naše každodenní ekonomika žízně v praxi?

Křivka ceny letí strmě nahoru a my u stolu sborově nadáváme na drahotu. Peněženka sice tiše pláče v kapse, ale hrdlo nadšeně jásá s každým dalším lokem. V létě zkrátka platí neúprosný zákon trhu…

Kde je poptávka v podobě vyschlého krku, tam se zkrátka platí. Investice do vlastního ochlazení je totiž absolutní nutností. Můžeme nad ceníkem probírat inflační spirálu lépe než guvernér národní banky, ale jakmile před nás přistane ten čerstvý, mlžící se půllitr s dokonalou pěnou, ruka pro něj sáhne úplně automaticky a naše stesky jdou stranou.

Zrádné slunce a taktika přežití|
Slunce do nás pere s neúprosností inkvizitora a pivo má na přímém světle magickou schopnost teleportovat alkohol do mozku rychlostí blesku.

Proto v těchto tropických dnech platí jedno naprosto zásadní pravidlo… pijte s mírou! A tím myslím se selským rozumem, rozhodně ne s Mírou od vedlejšího stolu, který už třetí hodinu huláká na celou zahrádku a snaží se všechny přesvědčit, že po osmém kousku definitivně odhalil smysl vesmíru.

Zředit občas to pivní moře obyčejnou sklenicí čisté vody není vůbec žádná ostuda, nýbrž vysoce taktický tah, který z vás udělá mistra přežití a zachrání vám zítřejší ráno.

Národní pivní politika
A jaká je tedy ta naše pravá česká pivní politika na závěr? V televizi se mohou premiéři střídat, jeden může hledat signály a druhý slibovat nesplnitelné, ale to hlavní zůstává v téhle zemi neměnné. Nejsilnější politickou stranou u nás zkrátka byla, je a vždycky bude strana pivní.

U stolu s půllitrem se totiž nakonec všichni sejdou. Veškeré celosvětové i domácí problémy se spolehlivě vyřeší po pár doušcích a jakékoliv generační či názorové spory dokáže spláchnout další čerstvá várka z pípy.

Tak na zdraví, držte se ve stínu a ať vám ta pěna v tomhle vedru nikdy nespadne!

Nejlepší výčepní v České republice je z Hlučína. V premiérovém ročníku mezinárodní soutěže Černý kůň výčepu, kterou pořádá pivní značka Mustang, zvítězila pětadvacetiletá Jana Engelmannová. Ve finále v Ostravě navíc obsadily všechny medailové pozice ženy, což je v podobných soutěžích historický okamžik.

Nejlepší výčepní v Česku je z Hlučína
Nejprve překvapení, pak slzy radosti a nakonec vítězné gesto s trofejí v ruce. Přesně tak reagovala vítězka soutěže Jana Engelmannová na oznámení, že se stala první vítězkou mezinárodní soutěže Černý kůň výčepu.

Finále soutěže v Ostravě přilákalo spoustu milovníků piva
Do finále postoupilo osm nejlepších výčepních z více než padesáti provozoven v České republice a na Slovensku, které splňují přísné standardy značky Mustang pro péči o čepované pivo.
„Dostat se mezi finálovou osmičku nebylo vůbec snadné. Soutěžící museli projít náročnou kvalifikací a prokázat špičkové dovednosti při čepování piva Mustang,“ uvedla Milena Hasalová z organizačního týmu soutěže.
V ostravském pivovaru čekaly na soutěžící disciplíny zaměřené na správné čepování piva. V semifinále porota hodnotila především načepování dvou tradičních stylů – hladinky a šnytu.
Správný šnyt musí mít přesně daný poměr dvou dílů piva, tří dílů husté pěny a prostoru ve sklenici. Hladinka naopak vyžaduje dokonale načepované pivo s kompaktní krémovou pěnou bez velkých bublin.

Historický úspěch žen v soutěži Černý kůň výčepu
Do finále postoupilo pět nejlepších soutěžících. Jejich úkolem bylo načepovat tři perfektní hladinky v rychlém sledu za sebou. Porota hodnotila techniku čepování, odčep, práci pod pěnou, kvalitu pěny i celkový způsob servírování.
Vítězkou se stala Jana Engelmannová z Hlučína, která předvedla bezchybné čepování piva Mustang. Druhé místo obsadila Michaela Chovancová z Opavy a třetí Nikola Spišiaková z Bratislavy. Poprvé v historii podobné soutěže obsadily celé stupně vítězů ženy.
„V tréninku i semifinále šlo všechno hladce. Ve finále jsem se soustředila hlavně na správnou míru hladinky. Loni mi v Praze v soutěži Výčepní roku uniklo vítězství jen těsně, tentokrát jsem si šla pro zlato,“ řekla Jana Engelmannová. Trofej si vystaví ve své domovské provozovně Chacharova hasičárna v Hlučíně.

Jana Engelmannová patří mezi nejlepší výčepní v České republice
Jana Engelmannová se čepování piva věnuje sedm let a dlouhodobě patří mezi nejuznávanější profesionály ve svém oboru. Neustále sleduje nové trendy a zdokonaluje techniku správného čepování.
„Jana k této profesi směřovala odmalička. Nakonec vystudovala stejný obor jako já – kuchař–číšník. Jsem na ni opravdu pyšný,“ uvedl její otec Pavel Kotas.

Štamgasti jí říkají Janičko
Bronzová medailistka Nikola Spišiaková ocenila výkon vítězky slovy: „Jana byla nejlepší. Tušila jsem, že vyhraje. Mám k ní velký respekt.“
Ve své domovské hospodě Chacharova hasičárna jí štamgasti říkají Jani nebo Janičko. Dobře vědí, že právě od ní dostanou perfektně načepované pivo.
A jaké pivo má sama vítězka nejraději?
„Jednoznačně Mustang načepovaný jako šnyt. To je pro mě největší dobrota.“
Janu Engelmannovou nyní čeká zasloužená dovolená a také role ambasadorky soutěže. Značka Mustang připravuje limitovanou edici pivních podtácků s podobiznou vítězky, která představí nejlepší výčepní v České republice.

O soutěži Černý kůň výčepu
Soutěž Černý kůň výčepu si klade za cíl podporovat kulturu správně načepovaného piva a oceňovat nejlepší výčepní v České republice a na Slovensku. Soutěž probíhá ve třech etapách – kvalifikaci, semifinále a finále. Organizátorem je pivovar Ostravar ze skupiny Pivovary Staropramen.

O značce Mustang
Pivní značka Mustang vznikla v roce 2016 v Ostravě. Během několika let se zařadila mezi nejúspěšnější nové pivní značky na českém trhu. Její slogan „Černý kůň mezi hořkými pivy“ vystihuje charakter značky, která se nebojí jít vlastní cestou a oslovuje milovníky poctivě hořkého piva.

Znojmo přišlo o své městské pivo. Pivovar, který před jedenácti roky obnovil 300 let trvající tradici vaření piva v historickém areálu u hradu, je v konkurzu. Podle insolvenčního návrhu dluží více než 40 milionů korun. Firma provozující pivovar tvrdí, že ji zatížily především počáteční náklady na rekonstrukci areálu, který patří městu. Jeho vedení chce z komplexu zachránit aspoň pivovarskou restauraci.

Znojmo si většina lidí pravděpodobně spojí hlavně s vínem, okurkami a rotundou sv. Kateřiny. Jen pár kroků od zmíněné památky a tamního hradu stojí i Znojemský městský pivovar. Turisty či místní však aktuálně nepohostí – zeje totiž prázdnotou.

„Pivovar tady byl historicky a měl by zůstat,“ lamentuje nad koncem pivovaru jeden z místních. „Je to škoda. Dříve se jednalo o vyhlášené pivo,“ podotýká další z oslovených štábem CNN Prima NEWS.

Pivovar nikdy nevydělával, tvrdí exředitel
Někdejší šéf krachujícího pivovaru uvádí, že provoz nebyl rentabilní od samého začátku. Důvodem měla být vysoká investice do rekonstrukce areálu, která vyšla na 25 milionů korun. „My jsme si pronajali brownfield (nevyužívaná, zdevastovaná nemovitost, pozn. red.), tedy absolutně neobyvatelný prostor. A to, jak to tam teď vypadá, je díky naší investici,“ přiblížil pro CNN Prima NEWS bývalý ředitel pivovaru Miroslav Harašta.

Veřejně dostupné účetní závěrky přitom ukazují, že i v době dlouhodobých ztrát podnik dál investoval. Hodnota technického zhodnocení pronajatého areálu vzrostla jen mezi lety 2019 a 2021 z necelých 11 na více než 32 milionů korun. Ve stejném období společnost pořídila také nová vozidla. Účetní závěrky od roku 2022 už zveřejněné nejsou.

Společnost je momentálně v konkurzu a podle insolvenčního návrhu dluží přes 40 milionů korun. Záležitost už je v rukou insolvenční správkyně. Ta bude zjišťovat, jaký majetek firma má, kolik věřitelů se do řízení přihlásí a jak velkou část dluhů bude možné uhradit. Jasněji by mělo být v srpnu.

Mnohamilionový dluh řeší insolvenční správkyně
„Po dohodě s insolvenční správkyní pronajmeme nejprve samostatně restauraci se zahrádkou. Pivovarem se budeme zabývat až následně. Nepředpokládáme totiž, že by se podařilo najít někoho, kdo by pivovar provozoval i s restaurací,“ přiblížil pro CNN Prima NEWS znojemský starosta František Koudela (ODS). „Pevně věřím, že se to obnoví. My jsme pivovar zavřeli, ale je v totožném stavu jako v rámci plného provozu,“ doplnil jeho někdejší ředitel Harašta.

Miroslav Harašta nepůsobil pouze ve Znojmě. Obchodní rejstřík ukazuje, že v posledních letech vystřídal vedení celé řady pivovarských společností. Dnes už ale ve většině z nich nefiguruje a některé z těchto firem mezitím zanikly nebo skončily v likvidaci.

Vybrali jsme neotřelé příchutě ochucených nealko piv. Našli jsme drinky, které bychom si dali znovu, i takové, které nás dost zklamaly.

Nealko piva k létu patří skoro stejně jako grilovačky, výlety a věčné dilema, kdo bude řídit. Dávno už neplatí, že si člověk může vybrat jen klasickou pivní chuť bez alkoholu. V regálech se každý rok objevují nové ochucené varianty a některé kombinace zní na první pohled dost šíleně.

Právě na ně jsme se tentokrát zaměřili. Do testu jsme vzali klasiku i méně obvyklé příchutě, od grepu s rozmarýnem přes yuzu s bergamotem až po švestku nebo adaptogenní nápoj s borůvkou a maracujou.

Zajímalo nás hlavně to, zda kombinace chutí dávají smysl, působí osvěžujícím dojmem, dají se dopít celé a stojí za další nákup.

Neřešili jsme, který vzorek chutná nejvíc jako klasické pivo. U ochucených pivek jsme naopak chtěli hlavně dobrou chuť, svěžest a vyváženost. Některé nás mile překvapily, jiné doplatily na umělou pachuť, přehnanou hořkost nebo kombinaci, která zněla lépe na plechovce než ve sklenici.

Co je vlastně nealkoholické pivo?
Nealkoholické pivo neznamená vždycky úplně nulový alkohol. Podle české legislativy se jako nealkoholické pivo může označovat pivo s obsahem alkoholu nejvýše 0,5 %. Existují ale nápoje označené jako 0,0 %, tam už je samozřejmě nulový limit alkoholu.

V praxi se nealko pivo vyrábí několika způsoby. Buď se alkohol z hotového piva dodatečně odstraňuje, nebo se celý proces kvašení vede tak, aby alkoholu vzniklo co nejméně. Výsledkem má být nápoj, který si zachová aspoň část pivní chuti, ale člověk si ho může dát i v případě, kdy alkohol nechce nebo nemůže.

Do ochucených nealkoholických piv se k pivnímu základu přidává ovocná šťáva, aroma, cukr nebo sladidla.

Jak jsme hodnotili
K testu jsme přistupovali jako běžní zákazníci. Neřešili jsme laboratorní rozbory ani to, která značka má největší pivní tradici. Zajímalo nás hlavně to, jak nápoj voní, jak chutná, jestli je osvěžující, jak moc je sladký a také to, jestli zvládneš vypít celou plechovku nebo láhev, aniž by tě po pár doušcích omrzela.

Protože jsme vybírali hlavně zvláštní a méně klasické příchutě, nečekali jsme od všech vzorků čistou pivní chuť. Spíš jsme sledovali, jestli daná kombinace funguje. U některých nápojů nás překvapilo, jak dobře se ovoce s pivem potkalo. U jiných jsme měli pocit, že zní lépe na etiketě než ve sklenici.

11. místo: Zlatý Bažant Radler bez přidaného cukru mango a marakuja
Zlatý Bažant Mango marakuja skončil v našem testu na posledním místě. Na tuhle chuťovou kombinaci jsme se těšili, jenže v plechu jsme místo manga a marakuji cítili jenom hořkost. Působilo to spíš jako pivo, které někdo jen lehce ovoněl exotickým ovocem, ale samotná ovocná chuť se v něm ztratila. Je fér dodat, že jde o nápoj bez cukru, takže se od něj nedá čekat klasická limonádová sladkost. Jenže tady nám chyběla i svěžest, šťavnatost a vyváženost. Zůstala hlavně prázdná chuť, ke které bychom se vracet nechtěli.

10. místo: Moodboard Adaptogenní nápoj borůvka a maracuja
Adaptogenní nápoj je drink, který obsahuje takzvané adaptogeny, tedy látky rostlinného původu, jež se často spojují s podporou odolnosti vůči stresu, soustředění nebo energie. Hezká myšlenka. Moodboard nás zaujal už složením. Kombinace ibišku, rozchodníku, ašvagandy, schizandry, borůvky, marakuji a nealkoholického piva zněla na obalu dost lákavě.

Jenže v testu se jeho výjimečnost nakonec úplně ztratila. Pivo v něm cítit bylo, příchutí měl hodně, ale dohromady z toho vznikla zvláštně neurčitá pachuť. Ne vyloženě špatná, spíš taková, u které jsme si po chvíli řekli, že nás vlastně vůbec nebaví. V konkurenci levnějších a výraznějších drinků působil nijak a nakonec jsme se shodli, že znovu bychom si ho nekoupili.

9. místo: Bernard Švestka nealkoholické pivo
Bernard Švestka má hodně výraznou a plnou chuť. Švestka je v ní opravdu cítit, stejně tak i pivní základ, takže nejde o žádnou limonádu. První lok je zajímavý a člověk má pocit, že pije něco jiného než klasické ochucené nealko. Jenže právě výraznost se u něj rychle změnila v problém. Po pár doušcích už toho bylo moc. Chuť působila těžce, dost intenzivně a za nás to nebyl nápoj, který bychom zvládli vypít celý s chutí. Pivo u tohoto vzorku bylo až moc výrazné. Na ochutnání zajímavé, ale na běžné letní popíjení za nás spíš ne.

8. místo: Cool+ ISO Passion Fruit
Tahle příchuť od Staropramenu působí jako nápoj, který si člověk umí představit někde na cyklovýletě nebo po sportu. Je osvěžující, lehký a studený zažene žízeň dobře. Problém byl ale v samotné chuti. Passion fruit je výrazné ovoce, které nemusí sednout každému, a tady nám navíc přišla jeho chuť trochu umělá. Nebyl to vyložený průšvih, ale vedle vyváženějších vzorků působil méně přirozeně. V konkurenci proto skončil až na osmém místě.

7. místo: Zlatopramen Soulad 0.0% Grep a Rozmarýn
Soulad Grep rozmarýn byl jeden z těch vzorků, u kterých jsme byli předem přesvědčeni, že bude chuť až moc překombinovaná. Nakonec ale spojení grepu a rozmarýnu fungovalo překvapivě dobře. Zdá se, že bylinky a chuť piva k sobě pasují. Nápoj byl lehký, svěží, trochu kyselý a lehce aromatický právě po rozmarýnu. Hořký grep v něm byl krásně cítit a dohromady to působilo harmonicky. Pivní chuť se skoro neozývala, což jsme u tohoto vzorku vlastně brali jako plus. Zkrátka dobrý letní drink. Na vyšší příčky mu něco chybělo, ale jako netradiční osvěžení obstál dobře.

6. místo: Birell Limetka & Malina
Birell Malina limeta je taková jistota k letní grilovačce. Není to chuť, která by člověka posadila na zadek, ale přesně víš, co dostaneš. Malina nám přišla trochu umělá, limeta naopak fungovala skvěle a dodala nápoji svěžest. Oproti některým konkurentům působil Birell vodověji a měl méně bublinek, takže nebyl tak výrazný ani plný. Na druhou stranu se pije snadno, není těžký a žízeň uhasí bez většího úsilí. V testu skončil uprostřed hlavně proto, že neurazil, ale vedle zajímavějších kombinací ani výrazně nenadchl.

5. místo: Zlatopramen Soulad 0.0% Malina, granátové jablko a ibišek
Soulad v téhle kombinaci nám chutnal víc, než jsme čekali. Malina v něm působila příjemně a celkově byl nápoj sladší, ale ne tak, aby to začalo vadit. Granátové jablko s ibiškem mu dodaly trochu kyselejší, šťavnatější dojem, takže nepůsobil jen jako obyčejná pivní malinovka. Je to typ ochuceného nealka, který si s radostí dáš k jídlu a vlastně nad ním nemusíš moc přemýšlet. Navíc musíme uznat, že Soulad má moc hezké obaly, takže v obchodě mezi ostatními plechovkami snadno zaujme. Na top příčky se dostaly ještě vyváženější vzorky, ale páté místo je za nás pořád velmi dobrý výsledek.

4. místo: Birell Active Energy zelený čaj & broskev
Birell se zeleným čajem byl v testu příjemným překvapením. Kdo má rád sladký ledový čaj, bude nadšený. Připomíná čaj typu Aquila, jen je méně sladký a působí svěžeji. Není to pití, ve kterém by člověk hledal výraznou pivní chuť, nám ale chutnal přesně takový, jaký je. Působil lehce, energicky a pitelně. Broskev nebyla přepálená, zelený čaj tomu dal trochu jiný charakter a dohromady to fungovalo líp než u několika klasických ovocných příchutí. Čtvrté místo si odnesl hlavně za to, že byl svěží, chuť nebyla vlezlá a v redakci bychom se k němu chtěli vrátit.

3. místo: Svijanský Vozka Yuzu a Bergamot
Svijany se dostaly na třetí místo a zaslouženě. Bergamot je citrus, něco mezi pomerančem a citronem a v letním drinku nové must have. Tohle pití má výraznou, plnou chuť a yuzu je v něm také skvěle cítit. Není to jen náznak na etiketě, ale chuť, která celý nápoj táhne. Je kyselejší, ale dobrým způsobem. Právě díky tomu působí nápoj svěže a není ulepený. Shodli jsme se, že tohle bychom si klidně dali místo coly nebo jiné sladké limonády, zvlášť k jídlu. Tam podle nás funguje skvěle. V testu patřil mezi nejvýraznější vzorky, ale na rozdíl od některých jiných mu výraznost neublížila.

2. místo: Zlatopramen Soulad 0.0% Černý Rybíz a Lemongrass
Soulad Černý rybíz lemongrass byl podle nás nejlepší ze všech ochutnaných Souladů a celkově skončil na druhém místě. Černý rybíz je sám o sobě výrazná příchuť, ale tady ji skvěle podpořila a vyladila citronová tráva. Díky ní nápoj nepůsobil těžce ani sirupovitě, ale svěže a hezky vyváženě. Bylo v něm dost ovoce, dost kyselosti a žádná rušivá pachuť. Pivní základ ustoupil do pozadí, což nám opět sedělo. Druhé místo získal hlavně za vyváženost a chuť, ke které bychom se bez problému vrátili.

1. místo: Bernard Grep nealkoholické pivo
Vítězem testu se stal Bernard Grep. A i když jsme se na začátku shodli, že u ochucených nealko piv nutně nehledáme výraznou stopu piva, tady nám právě spojení piva a grepu fungovalo nejlíp. Nápoj krásně voněl, měl plnou chuť a byl hořký přesně tak akorát. Grep je v něm výrazný, pivová chuť ho krásně doplňuje a dohromady se vůbec nepřebíjejí. Tohle nealko není sladké, není prázdné a po pár doušcích nezačne nudit. Pokud člověk nemá chuť na klasickou sladkou limonádu, tohle je skvělá volba. Bernard Grep vyhrál hlavně proto, že měl ze všech vzorků nejvyváženější, nejpříjemnější a nejzapamatovatelnější chuť.

Tropické horko neodradilo stovky milovníků piva, kteří si přišli užíti Den P do náchodského pivovaru. Primátor pro ně připravil bohatou nabídku 21 druhů piv a limonád. Zatímco návštěvníci relaxovali u hudby, zaměstnanci dohlíželi na hladký průběh. Podívejte se, jak to na pivovarském dvoře vypadalo.

Tropické horko, hudbu, zábavu a pivo i nealko zdarma – to nabídl pivovarský „Den P“ stovkám návštěvníků, kteří využili příležitosti a v sobotu odpoledne až do pozdního večera zaplnili dvůr náchodského pivovaru.

Při teplotách, které vystoupaly až k 35 stupňům, měli návštěvníci možnost se zdarma osvěžit u osmi stánků s 21 druhy piv a limonád. Ti, kteří měli štěstí a získali místo v některé z několika exkurzí pivovarským provozem, se pak mohli zchladit v ležáckém sklepě při komentované prohlídce výroby.

Pivo návštěvníkům čepoval i ředitel pivovaru
Palermo, peklo, pařák - tato slova vystihovala počasí, ke kterému pivo patří. Aby tradiční primátorský „Den P“ klapnul bez zádrhelů, začíná se s přípravami v podstatě hned po skončení předchozího posledního ročníku. Zatímco stovky návštěvníků si užívali hudební vystoupení kapel Turbo či Olgy Lounové, tak na hladký průběh dohlížely desítky zaměstnanců pivovaru.

„Každý úsek pivovaru má na starosti něco. Já se třeba starám o výčepní techniku,“ měl napilno Petr Bibrle z obchodního oddělení pivovaru. „Je tady osm stanovišť a na každém je šest čepů, šest kohoutů. Měli jsme připraven i jeden záložní, který jsme před chvilkou také otevřeli, protože se začaly tvořit fronty,“ zmínil Petr Bibrle stánek vedle pódia, kde čepoval pivo i ředitel pivovaru Petr Kaluža. „Na jednotlivých stanovištích jsou různá piva a nealko, abychom nabídli celé portfolio. Všude ale je Antonín, 11 ležák a Fest Hořká 12, která je současným lídrem pivovaru,“ dodal Petr Bibrle a se zvonícím telefonem odkvačil tam, kde ho bylo potřeba.

Jelikož je náchodský pivovar specialista na speciály, tak nemohl v nabídce chybět ani stánek pouze ze speciály. Jelikož se ale jedná vesměs o silná piva, tak v panujícím tropickém počasí se u tohoto stánku příliš fronta netvořila.

V horkém dni byl velký zájem o exkurzi, kdy zájemci se během komentované prohlídky seznámili s provozem pivovaru, a v prostorách varny, spilky, ležáckého sklepa a stáčíren se dozvěděli vše podstatné o výrobě piva a historii pivovaru.

Pivovar Radegast přináší další ročník oblíbené letní akce Unikátní půllitr. Tentokrát vzdá hold osobnostem, které se nesmazatelně zapsaly do historie Moravy a Slezska. Sběratelská série půllitrů představí hokejovou ikonu Martina Růžičku, básníka Petra Bezruče, architekta Dušana Jurkoviče, průkopníka designu Michaela Thoneta, podnikatele Tomáše Baťu a cestovatele Vojtu Náprstka. Akce probíhá od 1. července do 31. srpna, nebo do vyčerpání zásob 5 200 unikátních půllitrů.

„Každý z půllitrů nese podobiznu jedné z významných osobností a připomene její propojení s daným místem i odkaz, který přetrvává dodnes. Unikátní půllitry je možné získat po splnění soutěžních pravidel na vybraných ikonických místech, jako jsou Návštěvnické centrum Pivovaru Radegast, Chata Prašivá, Libušín, Svatý Hostýn nebo Bezručova chata,“ říká Josef Jalůvka, senior brand manažer značky Radegast.

Sportovní svět zastupuje hokejista Martin Růžička, legenda HC Oceláři Třinec a jeden z nejúspěšnějších hráčů české extraligové historie. Literární odkaz připomíná Petr Bezruč, autor Slezských písní a jeden z nejvýznamnějších českých básníků. Architekturu reprezentuje Dušan Jurkovič, tvůrce ikonických staveb na Pustevnách, které dodnes patří k nejnavštěvovanějším místům Beskyd.

Sérii doplňuje Michael Thonet, průkopník výroby ohýbaného nábytku, jehož židle se staly světovým fenoménem, dále podnikatel Tomáš Baťa, který vybudoval jeden z nejvýznamnějších českých podniků. Mezi vybrané osobnosti patří i cestovatel, sběratel a mecenáš Vojta Náprstek, spoluzakladatel organizované turistiky v českých zemích. Mezi unikátními půllitry najdou zájemci také bájného Radegasta, symbol Beskyd a patrona hojnosti, jehož socha stojí na hřebeni Radhoště.

Jak získat unikátní půllitr? Princip akce zůstává stejný jako v minulých letech. Po nasbírání devíti samolepek za vypitá piva Radegast o objemu 0,5 litru v jedné ze zapojených provozoven stačí navštívit jedno z ikonických míst zapojených do akce, zakoupit si zde desáté pivo a získat zdarma sběratelský půllitr.

Účastníci sbírají samolepky digitálně prostřednictvím mobilní aplikace. Po jejím stažení získají první samolepku automaticky jako uvítací bonus. Nadále však zůstává zachována i možnost sbírat samolepky na klasickou papírovou kartičku, kterou hostům vydá obsluha v zapojených provozovnách.

Více informací o akci, pravidlech soutěže i zapojených provozovnách je dostupných na webových stránkách Radegastu.

Medailonky:
● Radegast Tajemná hora Radhošť v Beskydech je od nepaměti zahalena mýty, legendami a pověstmi. Jedna z nich vypráví o pohanském bohu slunce, úrody a hojnosti Radgostovi (Radegastovi). Jde o mužskou postavu v nadživotní velikosti s masivní lví hlavou, výraznou přilbicí s býčími rohy a rohem hojnosti v pravé ruce. Tahle podoba, jak ji známe dnes, je výsledkem práce sochaře Albína Poláška. Socha Radegasta byla na hřebeni slavnostně odhalena v roce 1931. Kvůli přírodním vlivům je od roku 1998 na místě žulová kopie (měří 3,2 metru a váží přes 3,3 tuny) zhotovená Pivovarem Radegast. Uvnitř jsou ukryty materiály o autorech, vzniku originálu sochy nebo Radegastově mýtu. Místo s unikátním půllitrem: Pivovar Radegast - Návštěvnické centrum
● Martin Růžička (*1985): Hokejista Martin Růžička je sedminásobným vítězem extraligy, nejproduktivnějším hráčem a legendou klubu HC Oceláři Třinec. Je držitelem mnoha rekordních zápisů. V základní části extraligy získal nejvíce bodů a gólů v jedné sezóně. V říjnu 2025 překonal 800 bodů v základní části, v březnu 2026 se stal se 134 body nejproduktivnějším hráčem play off. Fanoušci ho znají jako mimořádného střelce a hráče se schopností prosadit se v důležitých zápasech. Jeho sportovní příběh stojí na poctivé hokejové práci a dlouhodobé výkonnosti. Místo s unikátním půllitrem: Flight Park Javorový
● Petr Bezruč (1867–1958): Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek, se narodil v Opavě a patří k nejvýznamnějším osobnostem české poezie. Psal o těžkostech obyčejných lidí a rodném kraji. Do širokého povědomí se zapsal svou jedinou sbírkou Slezské písně. Ta se stala symbolem odvahy a nezlomnosti. Byl vášnivým turistou a jeho pravidelným cílem byla Lysá hora v Beskydech. Svým přátelům se v dopisech podepisoval jako „starý ještěr“. Jediný tajně pořízený zvukový záznam jeho hlasu je z roku 1954. O básníkův odkaz pečuje Památník Petra Bezruče. Na jeho počest se každoročně koná Bezručova Opava, jeden z nejstarších kulturních festivalů v Česku. Místa s unikátním půllitrem: Chata Maraton, Bezručova chata
● Dušan Jurkovič (1868–1947): Dušan Samo Jurkovič patří mezi architekty, kteří výrazně ovlivnili podobu srdce Beskyd a dalších míst jako Svatý Hostýn nebo lázně Luhačovice. Proslavil se secesními stavbami inspirovanými lidovou architekturou. Jurkovičův styl byl osobitý a jedinečný. Hojně používal pestré barvy a dekorativní dřevěné prvky. Říkalo se mu „básník dřeva“. Na Pustevnách navrhl na konci 19. století známé stavby Libušín a Maměnka (dokončeny v roce 1899). Dílo Dušana Jurkoviče zahrnuje přes 400 architektonických návrhů. V roce 1925 obdržel zlatou medaili na světové výstavě v Paříži. Místa s unikátním půllitrem: Horní stanice lanovky Pustevny, Libušín
● Michael Thonet (1796–1871): Michael Thonet patří k nejslavnějším designérům a výrobcům nábytku. V polovině 19. století získal patent na revoluční technologii ohýbání bukového dřeva. Thonetův lehký, elegantní a dostupný nábytek ohromil celý svět. V roce 1861 založil továrnu v Bystřici pod Hostýnem. Odtud putovaly výrobky do kaváren a domácností celého světa. Jedním z nejprodávanějších kusů nábytku historie je židle č. 14. Prodalo se jí přes 80 milionů kusů. Na slavné „thonetce“ sedávali Pablo Picasso, Charlie Chaplin nebo Salvador Dalí. Výroba slavných židlí THONET pokračuje dodnes. Místo s unikátním půllitrem: Poutní dům č. 2 (Sv. Hostýn)
● Tomáš Baťa (1876–1932): Tomáš Baťa byl český podnikatel a zakladatel světového obuvnického impéria. Firmu Baťa založil ve Zlíně v 18 letech společně se sourozenci Annou a Antonínem. Na začátku 30. let Baťa působil ve 24 zemích na čtyřech kontinentech. V jeho firmě se ročně vyrobilo 36 mil. párů obuvi a pracovalo tam přes 31 000 lidí. Tomáš Baťa ale neovlivnil jen výrobu bot. Proslul inovacemi v cenotvorbě, firemním vzděláváním, moderním řízením výroby a propojením města s průmyslem. V současné době rodinná firma provozuje přes 5 000 prodejen v 73 zemích a zaměstnává přes 40 000 lidí. Místa s unikátním půllitrem: Pivnice Kanada (Zlín), Radegastovna REX (Zlín)
● Vojta Náprstek (1826–1894): Vojtěch Náprstek byl vlastenec, cestovatel, sběratel a mecenáš. Po studiích v Praze a ve Vídni žil dlouhé roky v USA. Byl také členem expedice k indiánskému kmenu Dakotů. Po návratu domů založil v roce 1862 České průmyslové muzeum, které se později proměnilo v muzeum etnografické. Pomohl opatřit známou kostru velryby pro Národní muzeum. V roce 1888 stál u vzniku Klubu českých turistů, který pomohl rozvíjet organizovanou turistiku. Svému muzeu, dnes Náprstkovo muzeum, odkázal veškerý majetek včetně knihovny s 46 000 svazky a 18 000 unikátními fotografiemi. Místa s unikátním půllitrem: Chata Prašivá, Chata Ostrý, Chata Skalka

Zatímco pro většinu z nás jsou prázdniny časem odpočinku a dovolených, v Hákově parním pivovaru Mlékojedy to bzučí jako v úle. Neustále se tu vaří pivo a to i úplné novinky.
Tým pivovaru navíc přes léto najdete na spoustě akcí a festivalů. Pokud z jakéhokoliv důvodu nechcete nebo nemůžete cestovat, hostinec vedle pivovaru je Vám každý den v týdnu k dispozici.

Jarošovský pivovar vstoupil do letní sezóny s výraznou novinkou. Pod značkou Jarošovská laboratoř představuje novou prémiovou řadu pivních speciálů, která cílí na milovníky nových chutí, moderních pivních stylů a nevšedních pivních zážitků.

Prvními zástupci nové řady jsou Jarošovská NEALKO IPA a Mára Kujón, osvěžující kyselé pivo vzniklé ve spolupráci s Topolským pivovarem. Oba speciály ukazují směr, kterým se chce pivovar vedle své tradiční produkce v následujících letech vydávat.

Jarošovský pivovar si vybudoval jméno především díky poctivým ležákům a pivům navazujícím na českou pivovarskou tradici. Rostoucí obliba nealkoholických piv, svrchně kvašených speciálů a limitovaných edic však přináší nové příležitosti, na které chce pivovar reagovat.

„Jarošovská laboratoř vznikla jako prostor pro piva, která doplňují naši tradiční nabídku. Chceme přinášet nové pivní styly, spolupráci s jinými pivovary a sezónní speciály, ale stále zůstat věrní tomu, co je pro Jarošov typické – poctivému řemeslu a kvalitním surovinám,“ uvedl sládek pivovaru Milan Esender.

Nová řada nebude pouze jednorázovým experimentem. Pod značkou Jarošovská laboratoř mají postupně vznikat další sezónní a limitované speciály, které rozšíří nabídku pivovaru a nabídnou zákazníkům nové chuťové zážitky.

„Naši zákazníci mají rádi klasická piva, která budou vždy tvořit základ naší nabídky. Současně ale stále více lidí vyhledává nové pivní styly a netradiční chutě. Jarošovská laboratoř nám umožňuje přicházet s novinkami, které mají svůj charakter i vlastní příběh,“ doplnila Gabriela Uherková z marketingu pivovaru.

Novinka přichází symbolicky před hlavní letní sezonou, kdy zájem o lehčí, osvěžující a originální pivní speciály tradičně roste. Jarošovský pivovar tak rozšiřuje své portfolio a potvrzuje, že vedle osvědčené klasiky umí nabídnout i moderní pivní trendy.