Václav Berka je jedna z nejvýznamnějších osobností českého pivovarnictví. S pivem procestoval téměř celý svět. „V Americe jsem viděl, jaké trendy k nám dorazí, ale já se rád vracel k tomu našemu ležáku,“ říká emeritní sládek.

Václav Berka spojil svůj život s Plzeňským Prazdrojem, kde působil více než čtyřicet let. Vyrůstal v rodině, kde bylo pivovarnictví hluboce zakořeněno – v pivovaru pracoval jeho otec i strýc a dědeček tam nastoupil už v roce 1927. Rozhodování o profesní dráze tak pro něj bylo přirozené. „Jako patnáctiletý pomocník vařiče jsem uvařil svou první várku, což byl úžasný moment, na který nikdy nezapomenu.“ Tato zkušenost v něm probudila celoživotní vášeň, přestože ho pak ve škole překvapila náročná matematika a chemie.

Lidský jazyk nenahradíte
Pivovar si zakládá na původních postupech a třech klíčových surovinách, kterými jsou měkká voda, vlastní slad a žatecký chmel. Dnešní modernizace slouží pouze k dokonalejší kontrole procesu, aby byl výsledek vždy stoprocentní a chuťově stabilní.

Sládek srovnává minulost se současností: „Kdysi jsem objem v kádi měřil obyčejnou dřevěnou tyčí, zatímco dnes vše sledujeme online pomocí moderních zařízení. Cílem všech inovací je zajistit, aby pivo chutnalo stále stejně. Fenomén standardnosti je pro pivo důležitý.“

Práce sládka vyžaduje neustálý dohled nad celým provozem od varny přes spilku až po kontrolu kvality v samotných restauracích. „Během výroby se provádí přes 200 různých analýz. Každé ráno se schází degustační tým. Nepamatuji si, že by se nějaká várka musela vylít, ale kontrola je nutná, protože lidský jazyk zkrátka ničím nenahradíte.“

Nepokazit pitelnost piva
V pivovaru zažil socialismus, privatizaci i nástup globálních vlastníků. „Stát do pivovarnického průmyslu moc neinvestoval, což z dnešního pohledu mohla být i výhoda, protože jsme se nedopustili některých chyb, kterých se dopustily zahraniční pivovary. My jsme až do roku 1992 kvasili pivo v dřevěných sudech.“

Při pozdějším přechodu na moderní tanky byly velké obavy, aby neutrpěla typická pitelnost ležáku. „Nechali jsme si v pivovaru jedno tradiční oddělení, kde pivo stále kvasí ve dřevě, abychom mohli v každém momentu porovnávat a ladit jeho chuť,“ vysvětluje sládek.

Václav Berka se drží zásady svého učitele Iva Hlaváčka, že v pivovarnictví se nesmí dělat kompromisy. „Ty vedou k tomu, že se vždycky vymstí a následuje průšvih.“ Péče o kvalitu tak nekončí za branami pivovaru, ale pokračuje až na trh a do restaurací. „Sládek pivo vaří, ale hospodský ho dělá. Občas jsem slyšel: Ve sklepě máš pivo dobrý, ale v hospodě nám tolik nechutnalo. Takže jsme dali dohromady tým obchodních sládků a začali jsme pečovat o to, aby i v té hospodě bylo stejně dobrý.“

Kolikrát denně musí pivo ochutnat? Kolik druhů piva pozná? Co sleduje, když jde do hospody na pivo? Jak probíhá degustace zlatavého moku? Poslechněte si v pořadu Osobnosti Česka s Oskarem Hesem.

Transportem obřích náduvníků, speciálních nádob na máčení ječmene, odstartovala výstavba zcela nové máčírny ječmene ve sladovně plzeňského pivovaru. Investice v hodnotě bezmála čtvrt miliardy korun přinese nejen zvýšení kapacity máčírny, ale současně přispěje k výrazným úsporám vody.

Srdcem nové máčírny se stane 8 kónických nerezových náduvníků, z nichž každý měří v průměru 5,7 metru a pojme zhruba 62,5 tuny suchého ječmenného zrna. V nových náduvnících Prazdroj nainstaluje moderní pračku zrn, která oproti stávající technologii dokáže uspořit asi 500 litrů vody na tunu zpracovávaného ječmene. „Jde o šnekové zařízení, v němž protisměrně proudí voda a ječmen, který se tím důkladně vyčistí a zbaví se všech látek zpomalujících klíčení. Tento šnek dokáže nahradit takzvané první máčení ječmene, které v pivovaru dosud používáme, což výrazně sníží spotřebu vody,“ vysvětluje vedoucí plzeňské sladovny Michal Šneberger. Při loňské produkci plzeňské sladovny 87 000 tun sladu by využití nové pračky zrna znamenalo úsporu zhruba 43 500 m3 vody. To je množství, které by naplnilo přes 17 olympijských plaveckých bazénů a obyvatelům nedalekých Rokycan by vystačilo přibližně na měsíc.

Osm nadměrných nákladů
Přeprava náduvníků z Olomouce, kde se vyrábí, do pivovaru v Plzni představuje náročný logistický úkol. Jednotlivé díly náduvníků totiž měří v průměru 5,7 metru a výška nákladu činí 4,7 metru. Převáží se během noci a postupně do konce října do pivovaru přijede 16 naložených kamionů. „Samotný nerezový náduvník váží v celku 15 tun a podpěrné konstrukce dalších zhruba 8 tun. Vzhledem k velikosti máčecích nádob je proto převážíme po částech na speciálních přepravních rámech ve spolupráci se společností APB, která se specializuje na přepravu nadměrných nákladů. Každý transport má do detailu naplánovanou cestu. Je totiž tak velký, že jej po celou dobu přepravy doprovází policie a umožňuje mu například průjezd i v protisměru v místech, kde by transport jinak neprojel. Doprovod konvoje během cesty také dočasně odstraňuje dopravní značky třeba na ostrůvcích přechodů nebo v okolí kruhových objezdů, které svým umístěním průjezdu konvoje brání,“ popisuje Jiří Vacek, jednatel společnosti PROJECT MALT spol. s. r. o., která náduvníky pro Prazdroj vyrobila a projektuje a vyrábí i zbývající technologii do nové máčírny včetně koncepčního řešení elektroinstalace a automatizace.

Nové náduvníky budou oproti stávající technologii uzavřené a díky vestavěným mycím hlavicím se nebudou čistit ručně, což přispěje i ke zvýšení bezpečnosti práce. „S instalaci náduvníků začneme letos na podzim a v září příštího roku již uvedeme novou máčírnu do provozu. Její kapacita bude zhruba o 15 % vyšší než v současnosti, což představuje první krok k budoucí modernizaci celé sladovny v plzeňském pivovaru,“ doplňuje Michal Šneberger.

Současná sladovna v areálu plzeňského pivovaru je v provozu od roku 1988, kdy nahradila čtyři starší sladovnické provozy, které postupně fungovaly už od roku 1842. Novou máčírnu Prazdroj vybuduje hned vedle stávající sladovny ve zcela nové budově. „Po dokončení nové máčírny chceme postupně modernizovat i celou budovu současné sladovny. Další krokem by mělo být pořízení moderního dvoulískového tandemového kruhového hvozdu, na němž se suší naklíčený ječmen,“ upřesňuje Michal Šneberger.

Na máčírně začíná výroba sladu
Máčení ječmene představuje první důležitou fázi výroby sladu. V průběhu ní se zrno v náduvnících zalévá vodou s cílem zvýšit jeho vlhkost z původních zhruba 15 % až na 44 %, což je nezbytné pro nastartování enzymatických reakcí a následné klíčení ječmene. Druhou fázi představuje samotné klíčení a konečně ve třetí etapě se při hvozdění předem namočený a naklíčený ječmen suší na výsledný slad.

Plzeňský Prazdroj má jako jeden z mála pivovarů v Česku vlastní sladovny v plzeňském pivovaru i v pivovaru Radegast, a jako vůbec jediný dokáže sladem pokrýt celou svoji produkci piva. Ostatní pivovary musí minimálně část sladu nakupovat z průmyslových sladoven. „To nám umožňuje udržet si dokonalou kontrolu nad kvalitou našeho piva od naprostého začátku. Dokážeme připravit slad přesně tak, jak to vyžaduje příslušný styl piva, které chceme uvařit,“ popisuje Michal Šneberger.

Sladovny Prazdroje v Plzni a Nošovicích vyprodukují zhruba 90 % veškerého sladu, který se vyrobí přímo v některém z tuzemských pivovarů. Na celkové výrobě sladu v Česku, která zahrnuje i průmyslové sladovny, se pak Prazdroj podílí zhruba čtvrtinou. V roce 2025 přitom Prazdroj v Česku vyrobil celkově 124 tisíc tun sladu, což představuje historicky nejvyšší produkci této klíčové pivní suroviny.

Blížící se Mezinárodní den piva, který letos připadá na 7. srpna, je ideální příležitostí připomenout si nejčastější chyby při jeho podávání v horkých dnech. Chlazení v mrazáku místo v lednici, namrazování sklenic nebo ponechání láhve v rozpáleném autě mohou negativně ovlivnit jeho chuť i aroma. Hlavní výčepní zážitkového centra Pilsner Urquell: The Original Beer Experience (PUX) Matyáš Wiaczka objasňuje, proč přechlazené pivo ztrácí svou přirozenou sladkost, jak mu škodí vysoké teploty a proč v největších vedrech osobně sahá po šnytu.

S rostoucí teplotou se výrazně mění nejen způsob, jakým lidé pivo pijí, ale i typ, po kterém sahají. Podle průzkumu agentury Ipsos pro Plzeňský Prazdroj z roku 2025 roste v horku skokově obliba nealkoholického piva. Při teplotách do 19 °C po něm sáhne 30 % lidí, kolem 29 °C už polovina a jakmile teploměr přesáhne třicítku, volí nealkoholické pivo 77 % dospělých.

Jedním z nejčastějších letních omylů bývá přesvědčení, že čím je pivo studenější, tím je lepší. Realita je ale jiná. „Pivo se takzvaně zavře a vy pak téměř nepoznáte, co vlastně pijete,“ vysvětluje Matyáš Wiaczka efekt přechlazení. Při příliš nízké teplotě jsou jemné chuťové a aromatické složky výrazně hůře patrné. Jako první ustupuje přirozená sladkost a více může vystoupit nepříjemně štiplavá hořkost.

Podle Kodexu péče o pivo v gastronomii Českého svazu pivovarů a sladoven je optimální teplota piva pro konzumaci 6 až 8 °C, skladovací teplota sudů a tanků pak 5 až 10 °C. „V největších vedrech bych se nebál pivo nachladit k pěti stupňům, ale ne níž,“ radí Wiaczka. Velkou výhodou moderních výčepů je dokonale izolované vedení piva od sudu až k výčepnímu kohoutu. „Celý systém je dnes odizolovaný a výkyvy okolních teplot by tak na pivo neměly mít vliv,“ dodává.

Mrazák ani namražená sklenice pivu nesvědčí
Skutečný problém může nastat při nesprávném skladování mimo sklep nebo chladicí box, kde vysoké teploty poškodí chuť i aroma ještě dříve, než se pivo dostane k výčepu. Zvlášť špatně dopadá pivo, které zůstalo delší dobu v rozpáleném autě. Vysoká teplota urychluje jeho stárnutí a může vést až ke vzniku pachuti připomínající papír nebo lepenku. Následné prudké zchlazení už tyto změny neodstraní.

Pivu nesvědčí ani namražená sklenice. Dát půllitr na hodinu do mrazáku se sice v horku může zdát jako skvělý nápad, výsledek ale potěší málokoho. „Půllitr zásadně nenamražovat,“ zdůrazňuje Wiaczka. Ledové sklo ničí pěnu a pivo podchladí podobně, jako kdyby bylo načepované při příliš nízké teplotě. Pokud ale pivo pouze podchladíte ještě před načepováním nebo otevřením, dá se situace zachránit. Stačí ho nechat pomalu ohřát zpět na ideální teplotu.

Proti horku pomůže šnyt
Pokud v horku pijete pomaleji a klasická hladinka vám zteplá dříve, než ji stihnete dopít, nabízí se elegantní řešení. „Takovým hostům doporučuji šnyt. Díky většímu pěnovému polštáři zůstává déle čerstvý,“ popisuje Wiaczka. Zahraniční i domácí hosté přitom podle něj objednávají podobně a zájem o kvalitně načepované pivo zůstává vysoký bez ohledu na počasí.

Od ledu z rybníků k ležáku
Potřeba udržet pivo v chladu provázela pivovarnictví dlouho před vynálezem moderních chladicích zařízení. Zásoby ledu se musely připravovat už během zimy. Led se těžil přímo z pivovarských rybníků, jakmile byl dostatečně silný, a následně se skladoval v hlubokých sklepeních, často vytesaných přímo do skály. Tam vydržel i přes léto a pomáhal chladit pivo v nejteplejších měsících roku. Spodně kvašená piva se tradičně vařila především během chladnější části roku a následně několik měsíců zrála ve studených sklepech. Právě s tímto dlouhým skladováním souvisí i název „ležák“.

Ať už si dáte klasickou hladinku, v horku zvolíte šnyt, nebo sáhnete po nealkoholickém pivu, rozhodují především správná teplota, čisté a mokré sklo a pečlivé načepování. Právě díky nim si pivo zachová chuť i vůni během nejteplejších letních dnů.

Gastronomie v Česku dlouhodobě patří mezi málo digitalizovaná odvětví. Velká část hospodských přehlíží propagaci podniku na internetu, neřeší digitální nástroje pro sledování zásob či nákladů a mnozí stále neakceptují platební karty . Plzeňský Prazdroj ve spolupráci se společností Piano jim teď chce pomoci zrychlit a zefektivnit proces placení a nabízí nástroj, který mohou podniky využít nejen pro své hosty, ale nově i pro platby za závoz zboží. A to nejen piva. Díky platební aplikaci Qerko, která doposud sloužila především hostům k úhradám jídla a pití, bude nově možné hradit i závozy zásobování. Tržby od hostů se prostřednictvím Qerka použijí rovnou na platbu za pivo a další produkty a hospoda tak bude bezhotovostní z obou stran.

„Gastronomie se potýká s odlivem hostů, nižší konzumací, nedostatkem personálu a řadou dalších výzev. Před dvaceti lety jsme začali restauracím pomáhat s kvalitou čepovaného piva, pak jsme se soustředili na jejich vybavení a na školení personálu v různých dovednostech souvisejících s provozem. Teď se zaměřujeme na digitalizaci, která umožňuje hospodským zjednodušit procesy a usnadní i život personálu, což ve výsledku přinese profit celému podniku. Nová funkce aplikace Qerko pro platbu za závoz podporuje bezhotovostní provoz hospody a uvolňuje hospodským ruce,“ uvádí obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Jan Krafka.

Nová platební metoda umožňuje restauraci uhradit závoz piva nebo dalšího zboží přímo z plateb za pití a jídlo, které hosté uhradí prostřednictvím aplikace Qerko nebo přes nový platební Piano Terminál. Pomáhá tak odstranit typický provozní problém, kdy hospodští musí hlídat, aby měli připravenou dostatečnou hotovost na úhradu závozu zásobování. „Na základě poznatků z hospodské praxe jsme vyvinuli jednoduchý nástroj pro bezhotovostní způsob platby, díky němuž odpadá hospodským řada starostí. Především se nemusí stresovat, zda mají dostatek peněz v kase, na poslední chvílí vybírat peníze z bankomatu ani dávat personálu platební kartu, což mnozí z nich z bezpečnostních důvodů dělat nechtějí. Stejný komfort, který Qerko poskytuje hostům při platbě útraty, teď nabízíme i hospodským při úhradě za závoz piva. A věříme, že časem za další zboží od dalších dodavatelů,“ vysvětluje ředitel společnosti Piano Tomáš Mráz.

Odložená platba za zboží
Platba funguje v aplikaci Qerko nebo přes nový pokladní systém Piano Terminál. Celý proces je přitom velmi jednoduchý a rychlý. Zákazník si jako obvykle objedná závoz piva a platbu vyřídí s řidičem, který s pivem přijede: naskenuje mobilem QR kód umístěný v tabletu řidiče a ve svém mobilu v Qerko aplikaci autorizuje platbu. Systém na pozadí během několika sekund zanalyzuje, zda je restaurace schopna z tržeb uhrazených hosty přes Qerko či Piano Terminál závoz uhradit. Když platbu schválí, majitel si může ihned převzít zboží a přes aplikaci Qerko nebo přes terminál Piano se následně během týdne postupně sbírají platby na úhradu závozu.

„Dodávka piva se tak hradí z budoucích tržeb restaurace. Pro majitele je tu výhoda, že ihned dostane zboží a platí za něj až následně z útrat hostů. Navíc nemusí personálu dávat kartu nebo přístup k bankovnímu účtu, ani být osobně přítomen při platbě. Stačí, aby pověřil někoho, kdo autorizuje platbu za předem dojednanou objednávku v aplikaci Qerko,“ dodává Lukáš Kovač, šéf produktů společnosti Piano.

„Bezhotovostních hospod“ bude přibývat
Nový systém bezhotovostních závozů odstartoval v červenci a zatím ho využívá 16 podniků. Nejen ve velkých městech jako Praha, Liberec nebo Ústí nad Labem, ale také v Pelhřimově, Vrchlabí či Sokolově. „Nový systém placení je pro nás rozhodně zjednodušením. Hosté u nás v restauraci často platí kartou nebo přes Qerko, hotovost už tolik nemáme. Takže jsme možnost platit za závoz bezhotovostně uvítali. Navíc je dobré, že se závoz hradí z budoucích tržeb za prodané zboží,“ vysvětluje Karel Krämer z pražské restaurace Holešovická Sedma.

„Do budoucna vidíme jasný trend, hospody stále víc přecházejí na bezhotovostní placení a fyzické peníze už tolik nepotřebují držet. Navíc se znovuzavedením EET pro ně bude pokladní systém nutností,“ dodává Lukáš Kovač. Právě nový platební Piano Terminál je propojený s pokladními systémy a má v sobě aplikaci mobilního číšníka. „Personál tak má pouze jednu věc, díky které objednává i kasíruje. U stolu tak obsluha s terminálem vyřídí vše, co je třeba. Piano Terminál navíc provozovateli dodává i unikátní data o návštěvnických trendech, kolik lidí se opakovaně vrací, jaké položky se objednávají nejčastěji a další informace, které pak může hospodský zahrnout do přemýšlení o rozvoji podniku,“ říká Tomáš Mráz.

Aplikaci Qerko již v Česku používá více než 1600 restaurací v Česku, které ji zatím mají pro bezhotovostní platbu hostů. Z toho více než 1000 tvoří provozy, kam Prazdroj dodává svá piva. Cílem obou partnerů je všem zpřístupnit také výhody bezhotovostní hospody. „Restaurace a hospody nově získávají používáním Qerka hned dvojí výhodu – hosté platí rychleji, dávají vyšší dýška a nemusejí čekat na obsluhu. A hospodští tržby z aplikace mohou použít na platby za závoz piva. Snadné, rychlé a ekonomicky výhodné,“ dodává Jan Krafka.

Jan Krafka je Plzeňák. Spojit život s Plzeňským Prazdrojem proto nebylo až tak komplikované. Pracovat v něm začal ještě jako stážista během studia vysoké školy. Letos na jaře, skoro po dvou dekádách, se stal jeho obchodním ředitelem.

Na jednu z nejdůležitějších pozic v české pivní jedničce nastoupil po čtyřech letech, kdy měl v Německu a Rakousku na starost podnikání mateřské skupiny Asahi. Krafka je na vrcholu kariéry v době, kdy spotřeba piva v Německu i v Česku klesá. Loni Češi vypili 121 litrů na osobu, což je nejméně v historii. Podle Krafky se tento trend zvrátit nepodaří. Skepsi ale nepodléhá. Místo toho hledá cesty, jak propad spotřeby přinejmenším zpomalit.

„Samozřejmě není úplně příjemné vidět, jak pivní kategorie klesá, ale na druhou stranu tady za deset let pořád bude. Naše česká pivní kultura nezmizí. Možná bude za deset let o něco menší, možná bude vypadat jinak. Nejsme Nokia, která prostě zmizí, protože přišel digitál. My se zkrátka jenom musíme přizpůsobit světu a nebojím se, že bychom to nezvládli, protože každý den v práci vidím, že máme připravené dobré věci, na které se těším a které budou fungovat,“ říká Jan Krafka, jenž ve velkém sází na digitalizaci segmentu, který jedničky a nuly prozatím spíše míjí.

Jsem z menšího středočeského města, kde na zajímavém místě roky fungovala restaurace, která ale zkrachovala. Nový nájemce vydržel půlrok a za celou dobu neměl web a sociální sítě spíš z povinnosti. Je to problém?
Samozřejmě. A čím dál větší.

Proč je to tak důležité?
Když se kouknete na mladé, tak ti bez mobilu nefungují. Za mě je dnes standard, že když řešíte, kam se půjdete najíst a napít, kouknete se na internet, abyste zjistil, co ten podnik nabízí. Dnes už to není nutně o webových stránkách, důležitější je být na Facebooku, Instagramu a dalších sociálních sítích.

Pokud tam za nimi hospodský nepůjde, ti lidé do hospody nebo restaurace vůbec nepřijdou. Podle našich údajů má Facebook sice přes sedmdesát procent hospod, ale na Instagramu jich není ani třetina a ještě výrazně méně jich je na TikToku.

Co ale ten hospodský, který s tím moc neumí?
Je to zkrátka další prodejní nástroj, který se musí naučit používat a naší rolí jako pivovaru je mu v tom pomoct, dát mu know-how, aby tam byl a aby byl úspěšný. Máme obchodní zástupce, který mu s tím pomůže. Máme i vlastní platformu, kde si může vytvořit vlastní menu, které pak může dál sdílet.

Podobný problém je bezhotovostní placení…
Nedávno jsem byl s rodinou v Londýně a říkali jsme si, jestli přijde okamžik, kdy budeme potřebovat libry ve fyzické podobě. Za celý týden se to nestalo ani jednou. Vlastně to bylo spíš naopak, protože kdybychom měli jen hotovost, měli bychom problém, jelikož v polovině podniků bylo napsáno, že fyzické peníze nepřijímají.

Neříkám, že to bude standard třeba za rok úplně všude, ale prostě to se blíží. Digitalizace celého toho kanálu není věc, o které se bavíme na způsob, jestli se stane, ale kdy se stane.

Hospody dlouhodobě nebyly nikdy digitalizované. Musí se to ale změnit a hospodští a restauratéři to vědí. Chybějí zaměstnanci, kteří jsou čím dál dražší. Celý svět se prostě přesouvá do digitálu. A naší rolí jako Prazdroje je pomoci jim se v digitálním světě zorientovat, protože většina hospodských k tomu nikdy nepřičichla.

Když zase použiji vlastní zkušenost z našeho města, je tam bistro, kam bych chodil rád, ale nedá se tam platit kartou. Tak jdu jinam…
A nejste sám, protože v dnešní době sedmdesát procent spotřebitelů preferuje bezhotovostní platbu. A pokud to jako podnikatel v gastronomii odmítáte přijmout, teoreticky těm sedmdesáti procentům hostů zavíráte dveře, aniž by si u vás něco objednali. Jednoduše přicházíte o tržbu.

Proto už roky spolupracujeme s aplikací Qerko, která tohle řeší i v situaci, kdy podnikatel nechce platit poplatky karetním společnostem. Proto ještě mnohem víc chceme téma digitalizace rozjet v rámci Piano Group, která zastřešuje různé digitální pomocníky pro gastroprůmysl a kde je Prazdroj minoritním akcionářem. Vidíme tam obrovskou příležitost, protože to nejsou peníze, které chybějí jenom nám, chybějí hlavně tomu hospodskému.

Hospodští nejčastěji argumentují tím, že při platbě kartou mají náklady navíc…
Jenže on jim zákazník, který je zvyklý platit kartou, vůbec nepřijde. A navíc je tu už zmíněné Qerko, které je z pohledu nákladů levnější. Pak je tu i ten fakt, že pokud hosté používají Qerko, zrychlí se obsluha stolů, k nimž si během večera sedne víc lidí, protože nejen, že platíte digitálně, vy platíte hned a nemusíte na nikoho čekat. Když se na to budu dívat pohledem majitele podniku, ušetřím za personál, který místo kasírování může obsluhovat.

Plus je tu ještě jeden fakt, který je poměrně překvapivý. Pokud se zaměřím na mladou generaci, je potřeba zmínit, že je zvyklá na psanou komunikaci skrze telefon. Vy jim skrze Qerko dáváte možnost, aby si objednali nebo zaplatili, aniž se s někým vůbec museli bavit. Vím, zní to absurdně, ale je ohromné množství lidí, kteří to tak chtějí.

Takže když to shrnu, přilákáte víc lidí, zrychlíte obsluhu, ulevíte personálu, uděláte vyšší tržby. A to všechno dalece převyšuje náklady někde kolem jednoho dvou procent, které jsou s elektronickou platbou spojené.

Přesvědčíte o tom i hospodského v nějaké zapadlé vesnici?
V Česku bude odhadem až šedesát tisíc míst, kde se dá najíst nebo napít. Jestli jsou někde v hospodě na konci světa tři stoly a chodí tam pořád stejných dvacet lidí, moc nedává smysl, aby se tam zavedlo Qerko nebo jiná forma digitalizace. Nebudeme chodit s kanonem na vrabce. Máme ale obchodní zástupce, kteří podniky znají a kteří jsou schopni konkrétním podnikům nabídnout nejlepší řešení, jež tam bude fungovat.

Na využití různých forem digitalizace má podle mě zásadní vliv, jestli jste majitel podniku, který je celou otevírací dobu na place a má nad vším dohled. Pak tu jsou ale podniky, kterých je asi většina, kde majitel být pořád nemůže a má lidi, kteří to za něj řídí. Tam nějaká forma chytrého dohledu dává větší smysl.

Prazdroj se stal minoritním partnerem v projektu Piano Group spadajícím pod investiční skupinu Miton. Proč jste do toho šli?
Mají nástroje, které s digitalizací v gastronomii pomáhají. Dávají dohromady celý ekosystém, který hospodskému dovolí líp podnikat. Hlavní tam jsou dva směry: Ten první se zaměřuje na pomoc v rámci hospodářství, lidských zdrojů, zásob… Druhý řeší to, jak díky digitalizaci dostat do hospod víc lidí, a když už je tam hospodský má, jak s nimi co nejlépe pracovat.

Hospodský musí znát svého zákazníka. Musí vědět, kdo mu tam chodí, jak často, kdy tam byl naposled, proč třeba dlouho nepřišel. Pokud tohle všechno ví, umí na něj zacílit a třeba tomu, kdo dlouho nepřišel, dát vědět, že má pro něj něco, proč by měl zase dorazit.

Nově navíc společně spouštíme i to, že majitelé hospod a restaurací mohou skrze Qerko nebo Piano platit závoz piva a do budoucna snad i další zboží přímo z plateb za pití a jídlo, které už přes aplikaci zaplatili hosté. Odstraní se tím tak typický provozní problém, kdy hospodští musejí hlídat, aby měli připravenou hotovost na úhradu zásobování.

Kolik podniků s Qerkem máte?
Těch, kde se čepuje některé z našich piv, je kolem tisícovky, ale celkem jich je asi šestnáct stovek, což je číslo, které chceme do konce roku zvýšit a jejich majitelům nabídnout i další digitální služby. Digitalizaci u našich odběratelů otevíráme dveře, protože v tom vidíme budoucnost. Jednou z našich rolí je zkrátka pomoci digitalizovat gastro segment, protože je v našem zájmu, aby přežil.

Na kolik vás taková podpora digitalizace vyjde?
Přesně vám to neřeknu. Platí ale, že ročně dáváme přes 400 milionů korun ročně do různých aktivit, vystavení a nástrojů, které podle nás nějakým způsobem pomáhají hospodským. Digitalizace, která v minulosti nebyla tak důležitá, z celkové částky odčerpá samozřejmě jen malou část, ale počítáme, že to výrazně poroste.

Jste pár měsíců na místě obchodního ředitele Plzeňského Prazdroje. Co je váš hlavní úkol? Prodat víc piva?
Jsem v Prazdroji skoro dvacet let, takže určitě nepřicházím s revolucí, spíš s evolucí. Chci přinést znalosti a zkušenosti získané v Německu, které se můžou hodit i u nás. Je potřeba si přiznat, že pivo je segment, který dlouhodobě klesá, bude klesat a asi nikdo v téhle republice si nemyslí, že se piva bude pít a vařit víc.

Na nás, coby na jednom z hlavních hráčů na trhu, je si s tím poradit a vymyslet, jak se o celou pivní kategorii postarat tak, aby pokles nebyl zásadní, aby pivo pořád bylo relevantní nápoj. Zároveň se musíme stále dívat na ostatní produkty, které nám s tím mohou pomoci. Teď třeba zažíváme ohromný boom nealkolických ochucených piv.

Taky musíme dát spotřebiteli ten správný zážitek, což nemusí být jenom o pivu. Když totiž bude mít podnik perfektně načepované pivo, ale všechno další bude stát za nic, zákazník nepřijde. Celá cesta piva k zákazníkovi musí být atraktivní.

Jak to zařídíte? Budete hlídat, jestli je hospoda vymalovaná, toalety jsou čisté a výčepní se usmívá?
To je základ, na který jsme se začali soustřeďovat už několik let zpátky. Třeba právě podoba toalet byla jedním ze základních indikátorů, který nám říkal, jestli je ta provozovna dobrá. Všichni se nám smáli, ale zejména pro ženy je čistota záchodů strašně důležitá. Když to nebylo ideální, pomáhali jsme jim situaci zlepšit.

Ta doba už je ale pryč, ne?
Dnes už jsme naštěstí dál. Podobné je to i s kvalitou čepovaného piva, kde dřív byly velké problémy, ale teď vidíme, že většina podnikatelů si na to dává pozor. Dnes je stav takový, že máme hodně provozoven s dobrou a ohromné množství s excelentní kvalitou piva. Celý segment se v tomto směru ohromně posunul, a proto se taky přesouvá naše podpora.

Byl jste byl čtyři roky v Německu, což je jedna z nejvíc pivních zemí na světě. Co jste si odtamtud přivezl?
Tamější trh je daleko rozmanitější a my se tomu v Česku začínáme blížit. Historicky jsme si vystačili s hospodou, restaurací a diskotékou, ale teď je i tady daleko víc bister, kaváren nebo rychlých občerstvení, čímž nemyslím jen nadnárodní řetězce, ale i lokálních podniky s kvalitním jídlem a pitím. A na to je potřeba z naší strany reagovat.

Je cesta, jak dostat Prazdroj do bistra? Nejspíš tam bude řemeslné pivo z nějakého blízkého minipivovaru…
Nemusíme všude dávat klasický ležák. To nebude fungovat. Od toho máme Proud s nižším obsahem alkoholu a nižší hořkostí. To je za nás pivo, které má pro takový typ podniku smysl. Nemůžeme spotřebitelům diktovat, co chtějí. Spotřebitel je bůh, král, který říká, co chce, a naším úkolem je se mu přizpůsobit.

Jak?
Snažit se zpomalit ten trend, kdy spotřeba piva klesá. Neděje se to, že by mladý spotřebitel přestal pít pivo, ale má jinou frekvenci a pohybuje se na různých místech. Nebo nejde do nějakého podniku, ale pivo si koupí v obchodě a vypije ho na party na zahradě.

I při nákupu piva v supermarketu by ale měl mít příjemný zážitek. V Německu když vstoupíte třeba do řetězců Edeka nebo Rewe, dostanete zážitek z nakupování, který je nesrovnatelný s českými obchody. I to za nás hraje roli. A netýká se to přímo jen piva.

Co je v německých obchodech jinak?
Je tam vidět, jak mnohem víc řeší, jak vystavují zboží, jak se o něj starají nebo jak pracují se světlem a hudbou. Všechno má vliv. Ve velkých obchodech třeba u pultu s masem nestojíte ve frontě, ale dostanete pořadové číslo a víte, že na vás dojde řada za deset minut a vy se tam buď můžete posadit, nebo pokračujete v nákupu a po chvíli se vrátíte. Jedna taková věc neudělá zásadní změnu, ale když se dají dohromady, pak je zážitek jít nakupovat.

Co s tím můžete dělat vy?
Pokud má obchodník zájem, poradíme mu, jak designovat pivní sekci, jak seskupit jednotlivá piva, a to nemluvím jen o těch našich, aby to logicky dávalo smysl a spotřebitel našel, co očekává. Důležité také je, aby to celé vypadalo hezky. Aby tam nebyla paleta a na ní balení piv.

Ještě k vašemu angažmá v Německu. Jak se tam daří vašemu mateřskému koncernu Asahi?
V Německu je roční spotřeba nějakých osmdesát milionů hektolitrů piva. My děláme něco pod milion, ale každoročně rosteme, ačkoli celý pivní trh v Německu klesá daleko víc než ten náš. Velké průmyslové pivovary tam jsou ve ztrátě a nevědí, jak z toho ven.

Nám tam pomáhají dobré značky, hlavně italské Peroni, které je naší německou jedničkou. Daří se i polskému pivu Tyskie, které je hodně populární u mladých do pětadvaceti let. V gastru je to Pilsner Urquell, se kterým se soustřeďujeme na hospody a restaurace.

Může Pilsner Urquell v Německu růst?
V hospodách ano, v retailu si nemyslím, protože narážíme na chuťový profil. Jednoduše řečeno je moc hořký. Když totiž ochutnáte standardní německá piva, hořkost není tak výrazná. Vždycky tam bude mít svoje místo, ale že by to bylo pivo, které bude dělat čísla například na úrovni Heinekenu, to se nikdy nestane.

Zpátky domů. Jaká je letošní sezona z vašeho pohledu? Pomáhá vám teplé léto? Máte za sebou hokejové a fotbalové mistrovství světa…
Hokej nám nějaká čísla udělal, ale fotbalové mistrovství jsme hlavně kvůli časovému posunu (hrálo se na americkém kontinentě, pozn. red.) téměř neregistrovali. Pokud jde o současná vedra, obecně platí, že čím je v létě tepleji, tím více se zákazníci přiklánějí ke slabším, a především k nealkoholickým pivům. Ležáky lidé preferují při teplotách okolo dvaceti stupňů a s vyššími teplotami přecházejí na desítky.

Z celkového pohledu jsme v půlce sezony a zatím vidíme meziroční nárůst nealkoholických piv, klasické pivo oproti prvnímu pololetí loňského roku mírně kleslo. Ale jsou výjimky, třeba ležák Pilsner Urquell roste. Pořád je ale před námi velká část léta, takže uvidíme, jak to dopadne.

Říkáte, že spotřeba piva v Česku už neporoste. Opravdu není šance to zvrátit?
Podle mě není a nemyslím si, že v České republice existuje někdo, kdo podniká v pivním byznysu, který by se vsadil, že za deset let bude spotřeba piva větší. Je prostě potřeba přistoupit na to, že trend se mění.

My tak děláme všechno pro to, aby pokles pivní kategorie nebyl dramatický a pevně věřím, že kdybychom my a i ostatní pivovary nedělali na její podporu to, co děláme, klesala by daleko víc.

O kolik?
To vám nikdo neřekne.

Voda, chmel, ječmen a pivovarské kvasinky. Čtyři suroviny, ze kterých vzniká český ležák. Na exkluzivní prohlídku po jejich stopách pozve Plzeňský Prazdroj během léta a podzimu dvacítku lidí, kteří se zapojí do soutěže v rámci osvětového projektu „280 dní cesty piva“. Výherci zažijí unikátní prohlídky míst, kam se lidé běžně nedostanou. Pivovarníci z Prazdroje i pěstitelé surovin otevřou fanouškům dveře do zákulisí a detailně jim předvedou, jakou roli hraje každá ze surovin na více než tři čtvrtě roku trvající cestě k ležáku. Tu ukazuje Prazdroj již od jara v přímém přenosu na stránkách jaksevaripivo.cz.

„Připravili jsme nevšední zážitek pro ty, kteří se o výrobu ležáku skutečně zajímají. Projdeme s nimi všechny čtyři kapitoly pivních ‚ingrediencí‘, z nichž se postupně skládá příběh českého ležáku. Role průvodců se ujmou lidé, kteří se již mnoho let podílejí na výrobě plzeňského piva. Ti jsou totiž naší pátou ‚surovinou‘, bez níž by ležák nemohl vzniknout,“ popisuje emeritní vrchní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka.

Pět výherců srpnového kola soutěže navštíví chmelnici, kde si pod dohledem chmelaře Aleše Mašanského a manažera udržitelnosti Prazdroje Jakuba Zaorala vyzkoušejí ruční česání chmele a podívají se na jeho následné zpracování na jedné z nejmodernějších sušiček v Česku.

Soutěžící, kteří uspějí v září, s vedoucím energetiky plzeňského pivovaru Vladimírem Šťovíčkem prozkoumají oblast vody, která je klíčovou surovinou pro plzeňský ležák. Podívají se i ke pstruhům, kteří přímo v pivovaru pomáhají kontrolovat kvalitu vody. Se sládkem Václavem Berkou pak zamíří do historických pivovarských sklepů, kde se dozví, jak v minulosti právě voda z tajícího ledu pomáhala tyto rozsáhlé podzemní chodby chladit.

V říjnu se pěti vítězům otevře sladovna plzeňského pivovaru, kde její vedoucí Michal Šneberger představí příběh ječmene a výroby sladu. A listopadové kolo bude věnováno unikátnímu kmenu kvasinek, které pivovar používá pro svůj plzeňský ležák již od roku 1842 a do jehož tajemství pivní fandy zasvětí vrchní sládková Prazdroje Eva Sýkorová.

Do soutěže, která poběží od srpna do konce listopadu, je možné se zapojit prostřednictvím facebookového profilu Plzeňského Prazdroje. Právě tam pivovar vždy na začátku měsíce zveřejní soutěžní otázku, soutěžící pak budou psát své odpovědi do komentářů. Během čtyř soutěžních kol budou fanoušci soutěžit vždy o pět míst na jednu z tematických prohlídek do zákulisí výroby piva, které bývá většině milovníků piva skryté.

Podrobná pravidla soutěže i slow TV, která nabízí přímý přenos z výroby piva, najdou soutěžící na webu www.jaksevaripivo.cz.

Kristýna Plesarová chtěla po deseti letech v gastronomii změnu. Nakonec ale z oboru neodešla, jen se v něm posunula úplně jiným směrem. V Pilsner Urquell: The Original Beer Experience v centru Prahy dnes stojí za výčepem, provází hosty českou pivní kulturou a ukazuje, že správně načepované pivo není samozřejmost. Za každou hladinkou, šnytem nebo mlíkem se skrývá technika, cit, práce s lidmi i schopnost zvládnout ruch místa, kam denně přicházejí návštěvníci z celého světa.

Kristýna se v gastronomii pohybuje už deset let. K tapsterství ji ale přivedla spíš náhoda než dlouholetý sen. Ve chvíli, kdy začala uvažovat o odchodu z oboru a toužila po nových zkušenostech, poslala životopis do Pilsner Urquell: The Original Beer Experience (PUX) na Václavském náměstí v Praze. Původně mělo jít jen o brigádu na přechodné období. V PUX jí ale místo pozice ambasadorky nabídli práci tapsterky. „Za tohle rozhodnutí jsem dodnes neskutečně ráda. Výčepní práce mě začala nesmírně bavit a pořád se mám kam posouvat, což je pro mě klíčové,“ hodnotí zpětně.

Žena za pípou pořád překvapí
Ač to může působit jako klišé, pivovarnictví a výčepní řemeslo jsou pořád vnímané hlavně jako doména mužů. Žena za výčepem tak u některých hostů stále vyvolá překvapení, většinou jde ale spíše o nezvyk než o negativní reakci. V PUX působí celkem 14 tapsterů, z toho 3 ženy. „Cítím se v tom prostředí moc dobře. Určitě k tomu pomohli i kolegové, protože mě mezi sebe okamžitě přijali, a tím pádem bylo všechno jednodušší,“ říká Kristýna. Podobně podle ní reagují i návštěvníci. „Hosté z velké většiny reagují pozitivně. Vždy je to mile překvapí, obzvlášť na Škole čepování, kde s nimi trávíme více času,“ dodává.

Práce tapsterky navíc není totéž jako práce klasické výčepní. PUX je zážitková expozice, takže Kristýnin běžný pracovní den může být velmi rozmanitý. Chvíli stojí za výčepem, poté se účastní prohlídky, zapojuje se do části věnované sládkovi Josefu Grollovi, servíruje hostům ochutnávku šnytu a později učí ve Škole čepování. Každá směna je jiná, což ji baví. Velký rozdíl je také v klientele. „Doposud jsem se v žádné jiné práci nesetkala s tím, že bych obsluhovala tolik lidí z různých koutů světa,“ popisuje Kristýna. „V PUX s hosty podle mě mluvíme mnohem víc, než je zvykem v ostatních restauracích,“ doplňuje.

Dobré pivo začíná u skla
Další věc, která Kristýnu na jejím řemesle baví, je možnost vyvracet zažité mýty o pivu. Častá je podle ní třeba představa, že čepování znamená jen otočit kohoutem. V praxi ale záleží už na samotné přípravě skla: sklenice musí být správně umytá, vychlazená a mokrá. „Důležité je držet sklenici ve správném úhlu, čepovat po skle a správně trefit poměr pěny a piva. Vždy mě baví sledovat reakce žáků ve Škole čepování, když zjistí, co všechno je důležité dodržet, aby si na pivu opravdu pochutnali,“ vysvětluje.

Podle Kristýny přitom nejde jen o estetiku, ale přímo o chuť piva. „Sklo a samotná technika čepování ovlivňují výslednou chuť hodně. Pokud sklenice nebyla vychlazená, mokrá a správně umytá, podepíše se to na pěně i na pivu. Když mám pivo puštěné na příliš velkou rychlost, nemám prostor vytvořit pěnu a pivo zvlášť, a tím se zkazí říz piva. Nesmí se zapomenout, že se vždy čepuje nejdřív pěna a potom pivo do piva, případně pěna do pěny,“ podotýká.

V rámci Školy čepování se účastníci v PUX dozvídají, jak správně čepovat tři základní styly typické pro plzeňský ležák: hladinku, šnyt a mlíko. Podle Kristýny hosty nejvíce překvapuje právě mlíko, protože není příliš známé ani mezi Čechy, natož mezi zahraničními návštěvníky. Specifické je i způsobem konzumace. Správně by se mělo vypít rychle, aby se pěna nestihla proměnit zpátky v pivo. Sama ale nejraději vysvětluje šnyt, protože se za ním podle ní skrývá víc, než si lidé často uvědomují.

Kristýna se za pípou většinu času drží tradice plzeňských sládků, protože chce, aby každé načepované pivo chutnalo přesně tak, jak má. Trochu odlišně ale čepuje mlíko. „Krouživými pohyby hýbu sklenicí po obvodu kohoutu, dokud není plná po okraj. Stále čepuji po skle, ale vypadá to víc fancy a hostům se to opravdu líbí,“ popisuje svůj osobitý rukopis.

Gastro není pro každého
S rozšířeným názorem, že gastronomie je vhodná prakticky pro každého, Kristýna nesouhlasí. V tomto oboru totiž podle ní nejde jen o technické dovednosti, ale hlavně o empatii, komunikaci a schopnost fungovat pod tlakem. Člověk by měl mít práci alespoň trochu rád, zvládat kontakt s lidmi a umět si zachovat příjemné vystupování i ve stresu. „Výčepní práce se dá naučit, ale je důležité, aby měl člověk k pivu kladný vztah a aby ho práce bavila,“ upozorňuje.

Za základ dobrého servisu sama považuje milé a usměvavé vystupování. Má-li host jinou preferenci, je podle ní důležité mu v rámci možností vyhovět. Z její zkušenosti platí, že když jsou hosté přívětiví, ráda pro ně udělá něco navíc. Někdy jim například dá pivo na svůj účet, díky čemuž odcházejí spokojení a s příjemným zážitkem. Jde o drobnosti, ale v rušné a dynamické Beer Hall často právě ony rozhodují o tom, jestli si host odnese jen dobře načepované pivo, nebo i osobní vzpomínku.

S atmosférou podniku se přitom přirozeně mění i rytmus celé směny. Dobrý pracovní den podle Kristýny vypadá tak, že pivo teče správně, nepění víc, než má, hraje dobrá muzika, hosté jsou milí a tým funguje. „Špatný den je přesný opak. Když se pokazí jedna věc, vzápětí se často sesype všechno. V těchto momentech se ale snažíme s kolegy navzájem podržet a společně to zvládnout,“ popisuje.

Víc než člověk za pípou
Na podobném principu stojí i Škola čepování. Během zhruba hodinového kurzu si účastníci pod vedením zkušených tapsterů sami vyzkoušejí, jak správně načepovat Pilsner Urquell, a osvojí si základní techniky typické pro plzeňský ležák. Součástí je také výklad o pivní kultuře, péči o sklo, správné teplotě nebo práci s pěnou, tedy o detailech, které se promítají do výsledné chuti piva. Pro řadu návštěvníků je to moment, kdy se běžné posezení u piva začne měnit v zážitek a kdy pochopí, že za dobře načepovaným ležákem není jen rutina, ale konkrétní řemeslo.

Právě to je podle Lidije Kovařík, CEO Pilsner Urquell: The Original Beer Experience, pro celý koncept důležité. „Lidé si často myslí, že dobré pivo je samozřejmost. Ve Škole čepování si ale sami vyzkoušejí, že to není jen o otočení kohoutem. Najednou začnou vnímat, kolik drobných věcí rozhoduje o výsledku: sklo, pěna, teplota i samotná práce tapstera za výčepem. Právě tapsteři jim to dokážou předat nejlépe, protože za tím výčepem opravdu stojí každý den,“ říká.

I proto v PUX tapsteři nepůsobí jen jako lidé za pípou. Jsou zároveň hostiteli, průvodci, lektory i ambasadory české pivní kultury pro návštěvníky z celého světa. Právě tahle proměnlivost je pro Kristýnu jedním z důvodů, proč ji práce pořád baví. „Každá směna je v něčem rozdílná, což mě baví, protože to není pracovní stereotyp,“ shrnuje. A možná právě v tom je podstata řemesla: dobře načepované pivo není jen technika, ale i způsob, jak hostům předat kus české pivní tradice.

Dnes si bez něj českou hospodu jen těžko představíme, ale jeho vznik provázela spíš odvaha než jistota úspěchu. Plzeňské pivo se zrodilo díky touze uvařit kvalitnější ležák a během několika let si získalo oblibu daleko za hranicemi českých zemí.

Plzeňské pivo dnes znají lidé téměř po celém světě. Málokdo ale ví, že za jeho vznikem stojí nespokojenost plzeňských měšťanů s tehdejší kvalitou piva. Právě touha uvařit opravdu dobrý ležák vedla ke vzniku nápoje, který se stal vzorem pro většinu světlých piv na světě. Příběh plzeňského piva je plný zajímavostí, od první várky přes slavnou hospodu U Pinkasů až po cestu na císařský dvůr i do zámoří.

Všechno začalo nespokojeností
Na začátku 19. století se pivo v Plzni vařilo jednotlivými právovárečnými měšťany. Jeho kvalita však byla velmi rozdílná, a tak vznikla myšlenka postavit společný pivovar, který by vařil kvalitní pivo podle jednotných pravidel.

Nový Měšťanský pivovar otevřel cestu k historickému okamžiku. Dne 5. října 1842 zde sládek Josef Groll uvařil první várku nového plzeňského ležáku. Právě tento den je považován za zrod legendy.

Pivo si rychle získalo Prahu
Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Už v dubnu roku 1843 si pražský krejčí Jakub Pinkas nechal od svého přítele Martina Salzmanna přivézt dvě vědra plzeňského ležáku.

Pivo ho natolik okouzlilo, že zanechal své původní profese a otevřel hostinec U Pinkasů. O oblibě nového ležáku svědčí i to, že podnik musel být brzy rozšířen o sousední dům. Mezi jeho hosty později patřily osobnosti jako Josef Dobrovský, František Palacký nebo Tomáš Baťa.

Z Plzně až na císařský dvůr
Plzeňské pivo si brzy našlo cestu i za hranice českých zemí. První dodávka do Vídně zamířila k Josefu Šedivému, kterému bylo doručeno 65 věder piva.

Obliba ležáku postupně rostla natolik, že se Měšťanský pivovar stal oficiálním dodavatelem císařského dvora. Ve Vídni byl později otevřen také vlastní sklad.

Když se objevily napodobeniny
Popularita plzeňského ležáku měla i svou stinnou stránku. Na trhu se začala objevovat piva, která se snažila jeho úspěchu využít.

Proto si Měšťanský pivovar v roce 1859 zaregistroval ochrannou značku Pilsner Bier. O několik desetiletí později, v roce 1898, vznikla také ochranná známka Pilsner Urquell, která měla chránit jedinečnost původního plzeňského piva.

Od sudů k lahvím
S rostoucí poptávkou začal pivovar stáčet pivo také do lahví. Na konci 19. století vznikla první stáčírna, která sloužila dalších sedmdesát let.

Rozvíjela se také doprava. Pivovar si pronajímal a později kupoval železniční vagony, pořídil vlastní lokomotivu a postupně i první nákladní a osobní automobily. Díky tomu se plzeňské pivo dostávalo stále dál.

Chuť, která odolala času
Jednou z největších zajímavostí je skutečnost, že chuť piva Pilsner Urquell byla už v roce 1897 podrobena odborným analýzám ve švýcarské laboratoři v St. Gallenu. Když laboratoř Labor Veritas provedla měření znovu v roce 2008, potvrdila stejné parametry kvality.

Podle Plzeňského Prazdroje si tak pivo dodnes zachovává chuť, která mu přinesla světovou proslulost.

Plzeňský Prazdroj v loňském roce vyvezl 1,82 milionu hektolitrů piva, což představuje meziroční pokles o 7,9 procenta. Export přibrzdilo počasí i celosvětový útlum spotřeby piva, a to i v tradičních exportních destinacích jako Slovensko, Německo nebo Polsko. Na daních do státního rozpočtu pivovar odvedl historicky nejvyšší částku přes 6,6 miliardy korun.

„Na důležitých vývozních trzích vidíme obdobnou náladu jako v Česku. Spotřebu ovlivňují ekonomické faktory i měnící se spotřebitelské trendy. V klíčových zemích pro náš export, jako jsou Slovensko, Německo, Polsko nebo Jižní Korea, se loni odbyt snížil nebo stagnoval,“ uvádí Michal Mrowiec, generální ředitel Plzeňského Prazdroje. Například na Slovensku, které je pro Prazdroj vůbec největším vývozním trhem, se prodeje snížily o necelých 6 %, Polsko hlásilo pokles o 4 %, Jižní Korea propadla o 15 %.

Přes všeobecný útlum poptávky zůstává Prazdroj největším exportérem českého piva, které vyváží do zhruba 50 zemí světa, včetně exotických destinací jako například Filipíny, Singapur, Island nebo Mongolsko. Nejžádanějším exportním artiklem z jeho portfolia byl loni tradičně ležák Pilsner Urquell. Ten v minulém roce slavil úspěch na světové výstavě v Japonsku, a i díky tomu se vývoz do země vycházejícího slunce zvýšil o 38 %.

Roste obliba plechovek, ale i cena hliníku
Z loňského vývozu Prazdroje tvořily přibližně 41 % plechovky, 28 % vratné skleněné lahve, 7 % nevratné lahve do vzdálených destinací a necelou čtvrtinu pivo v sudech a tancích. „Když sečteme naši loňskou produkci plechovek pro domácí trh i zahraničí, tak nám vyjde, že se už dostaly na roveň skleněným lahvím. Hliníkové plechovky získávají u spotřebitelů stále větší oblibu, ačkoliv současná geopolitická situace jim moc nepřeje. Od února, kdy začala válka na Blízkém východě, zdražil hliník o zhruba 12 %. I když se situace mírně uklidnila, ceny hliníku se drží výrazně nad úrovní z doby před konfliktem. Zvýšily se taky ceny pohonných hmot. A od dodavatelů některých materiálů pro obaly a logistiku jsme již dostali výzvu k předzásobení,“ uvádí Michal Mrowiec.

Historicky nejvyšší platba daní
Pokles prodejů zaznamenal Prazdroj loni nejen v zahraničí, ale i v tuzemsku, a to o 2 % oproti roku 2024. Útlum v prodejích doma a ve světě se tak propsal i do finančních výsledků společnosti. Celkové tržby pivovaru v loňském roce poklesly o zhruba 3 % na 22,4 miliardy korun. Zisk po zdanění se snížil o procento na 5,85 miliardy korun. Do státního rozpočtu odvedl Prazdroj na přímých i nepřímých daních vůbec nejvyšší částku ve své historii ve výši 6,63 miliardy korun a zařadil se mezi TOP 10 největších plátců daně z příjmu v České republice.

„Plzeňský Prazdroj je už od roku 1842 úzce spjatý s Českem, platí zde daně, investuje do české pivní kultury i rozvoje pivovarnictví, odebírá produkty od lokálních dodavatelů a zaměstnává zde přes 2000 lidí. Každoročně také investujeme do rozvoje našich pivovarů, abychom dokázali uspokojit poptávku po našich produktech a dokázali jsme spotřebitelům dodávat jejich oblíbená alkoholická i nealkoholická piva stále v té nejvyšší kvalitě,“ říká Michal Mrowiec. V roce 2025 se jednalo o částku 1,66 miliardy korun, kterou Prazdroj investoval do inovací, udržitelných technologií i do vylepšení svých pivovarů, například do nového plně automatizovaného skladu v Plzni.

Na podporu hospod a restaurací pak loni investoval více než 420 milionů korun. Dodává jim výčepy, pivní tanky, předzahrádky nebo sklenice a pomáhá i se vzhledem tím, že spolufinancuje nové fasády nebo zvelebení interiérů. Současně pivovar podnikům nabízí také poradenství v mnoha oblastech jako je digitalizace provozu, péče o pivo, skladba menu, školení obsluhy nebo propagace.

„Naše investice významně pomáhají i navázaným odvětvím a lidem, kteří v nich pracují. Obliba piv z Prazdroje doma i v zahraničí tak výrazně přispívá k prosperitě celého dodavatelsko-odběratelského řetězce v Česku od pěstitelů ječmene a chmele až po hospody a obchody,“ dodává Michal Mrowiec.

Plzeňský Prazdroj se začátkem letní sezóny zesiluje aktivity zaměřené na podporu zodpovědného a střídmého pití. Pivovar v červnu odstartoval s influencerem Patrikem Budayem osvětovou kampaň, v níž vysvětluje význam klasické české hlášky „jít na jedno“. Ve videích na sociálních sítích ukazuje, že jde především o výzvu k setkávání přátel bez nutnosti nadměrného pití. Na letní hudební festivaly pak opět přiveze alkotestery, které díky snadnému a rychlému testování umožní návštěvníkům lépe vyhodnotit aktuální kondici.

„Přístup Čechů k alkoholu se v posledních letech výrazně mění. Lidé žijí aktivněji, hledají zážitky a častěji řeší, co pijí, kolik toho vypijí a v jakém kontextu. Ukazuje se také, že pro řadu lidí jít takzvaně ‚na jedno‘ už neznamená touhu po alkoholu, ale spíš potřebu být s lidmi, popovídat si nebo někam patřit,“ vysvětluje Jolana Hájková, specialistka společenské odpovědnosti v Plzeňském Prazdroji. Odklon Čechů od alkoholu potvrzuje i aktuální studie Státního zdravotního ústavu. Ta uvádí, že spotřeba čistého alkoholu na hlavu v Česku v roce 2025 meziročně klesla o 18 % na historické minimum 5,8 litru.

Plzeňský Prazdroj dlouhodobě nabádá k zodpovědné konzumaci a nyní se spojil s influencerem a učitelem skateboardingu Patrikem Budayem, který se v sérii krátkých rozhovorů ptá rozdílných dvojic, co pro ně znamená „jít na jedno“. Před kamerou postupně stanuly velmi různorodé páry s rozdílnými životními zkušenostmi, své názory tak sdílí například matka s dcerou, štamgast a výčepní nebo studentka a pracující. Kampaň ukazuje, že význam spojení „jít na jedno“ znamená pro každého vlastně něco jiného. A často jde spíš o společenské setkání nebo kontakt s přáteli než o samotný alkohol.

„Z reakcí respondentů je zřejmý sociální a společenský aspekt toho ‚jít na jedno‘. Je dobře, že jde primárně o to být s někým než pít s někým. Zpozornět bychom ale měli ve chvíli, kdy se z chození ‚na jedno‘ pro někoho stává pravidelný zvyk, jak třeba odbourat stres nebo se bavit, což je v české společnosti typické,“ říká Otakar Veselý, odborník na závislost mladistvých a odborný garant projektu Respektuj 18, který videa doplňuje svým komentářem. Jak ale ukazuje studie Státního zdravotního ústavu, v Česku pije alkohol o samotě pouze 10,6 % lidí. Pro většinu Čechů je zásadní společnost, nejčastěji tak pijí alkohol s rodinou či partnery (43,7 %), přáteli (40,1 %) nebo s kolegy z práce (5,1 %).

Myšlenka kampaně a její kreativní ztvárnění vycházejí z dílny Lafluence Agency, režie spotů se zhostil Jakub Oudes. Videa poběží od druhé poloviny června do srpna na Instagramu @respektuj18. Od září pak bude kampaň pokračovat aktivací přímo v padesátce vybraných restaurací v Česku, kde se téma „jít na jedno“ objeví například na pivních táccích nebo rezervačních cedulkách.

Alkotestery podpoří odpovědné chování
V létě Prazdroj zvedne téma odpovědné konzumace i na velkých hudebních festivalech Beats for Love, Colours of Ostrava nebo Brutal Assault. Návštěvníkům nabídne praktickou možnost orientačně se otestovat pomocí alkotesterů AlcoForce, které jim během několika vteřin pomohou odhadnout aktuální hladinu alkoholu v dechu.

„Odpovědná konzumace není o zákazech. Před začátkem léta, kdy je zahrádková a festivalová sezóna v plném proudu, chceme bez moralizování ukázat, že odpovědnost začíná vlastním vědomým rozhodnutím a že jít na jedno neznamená jít se opít. Díky alkotesterům dáváme lidem praktický nástroj, který jim pomůže lépe odhadnout vlastní kondici, rozhodnout se vědomě a bezpečněji naplánovat návrat domů,“ uvádí Jolana Hájková. V průběhu letní sezóny budou alkotestery také v pražských Žlutých lázních a na nádvoří plzeňského pivovaru, kde v červenci a srpnu probíhá festival Léto v Prazdroji.

Prazdroj tak navazuje na loňskou aktivitu, kdy nabídl speciální digitální alkotestery návštěvníkům Colours of Ostrava. Během festivalu bylo provedeno více než 1 300 orientačních dechových testů, přičemž téměř 6 z 10 testovaných mělo alkohol v dechu. Dalších více než 1500 testů si během loňského léta vyzkoušeli hosté ve vybraných hospodách a restauracích po celém Česku. Právě tato zkušenost ukazuje, že lidé často vítají jednoduchý nástroj, který jim pomůže lépe odhadnout vlastní kondici a naplánovat bezpečný návrat domů.