Novinky a zajímavosti ze světa piva

Odborníci v soutěži České pivo 2026 vybrali nejlepší česká piva letošního roku. Zabodoval Velkopopovický Kozel, Radegast nebo Starobrno, ale dvě prvenství si odnesly také méně známé značky z Jihlavy a Rakovníka. Mezi vítězi tak skončila i piva, která možná v obchodech běžně přehlížíte.

Nejlepší českou desítku vaří v Jihlavě
Mezi světlými výčepními pivy letos překvapil Ježek Šenkovní 10 z Pivovaru Jihlava, který s přehledem dokázal porazit známější konkurenci. V odborné degustační soutěži České pivo 2026 obsadil první místo před Primátorem Antonínem z Náchoda a Hradebním světlým výčepním pivem z Poličky. Jihlavský pivovar přitom patří do známé skupiny Pivovary Lobkowicz.

Zajímavé je také to, jak se Ježkovi dařilo v předchozích ročnících. V roce 2024 skončil mezi výčepními pivy čtvrtý, loni už byl třetí a letos se posunul až na první příčku. Jihlava však slavila úspěch i v roce 2025, kdy její Ježek 11 vyhrál samostatnou kategorii jedenáctistupňových ležáků. Pivovar tak dokázal získat prvenství dva roky po sobě, pokaždé ale s jiným pivem.

Tmavým pivům kraluje Černovar z Rakovníka
Další překvapení přinesla kategorie tmavých piv, ve které zvítězil Černovar Černý z Tradičního pivovaru v Rakovníku. Porota mu dala přednost před Svijanskou Kněžnou 13 a pivem Lobkowicz Premium Černý z Protivína. Rakovnický pivovar, který vyrábí také piva značky Bakalář, tak dokázal porazit konkurenci z dalších zavedených českých pivovarů.

Oproti loňskému roku se přitom pořadí pořádně proměnilo. V roce 2025 kategorii ovládl Bernard Černý ležák 12, zatímco Černovar se tehdy nedostal ani mezi šest nejlépe hodnocených piv. Letos se ale vyšvihl rovnou na první místo.

Kozel porazil konkurenci, Starobrno získalo tři medaile
Hlavní kategorii světlých ležáků ovládl Velkopopovický Kozel 12, který se na trhu objevil teprve v letošním roce. Na druhém místě skončilo Starobrno Bitr a třetí příčku obsadilo Starobrno Štatl 12. Brněnský pivovar si navíc připsal ještě jeden bronz díky pivu Starobrno Medium, které uspělo mezi jedenáctistupňovými ležáky.

Nového vítěze přivítaly také jedenáctky – první místo v žebříčku získal Radegast Ratar. Neochuceným nealkoholickým pivům kralovala Holba Ryzí Nealko a mezi ochucenými variantami zvítězil Refresh Grapefruit z Pivovaru Protivín.

O vítězích rozhodovalo více než 40 odborníků
Soutěž České pivo pořádá Český svaz pivovarů a sladoven už od roku 2001 a letos se vyhlašovalo celkem šest kategorií. Nejde o anketu popularity, ve které by lidé hlasovali pro svoji oblíbenou značku.

Jednotlivé vzorky hodnotí více než čtyři desítky odborníků, kteří se zaměřují na jejich vzhled, barvu, chuť, vůni a také celkový dojem při degustaci. Degustace probíhají naslepo, takže porotci při ochutnávání neznají výrobce ani značku hodnoceného piva.

To, že některé pivo získalo první místo, ale ještě neznamená, že bude chutnat každému. Někdo má raději hořčejší piva, jiný dává přednost sladovější chuti. Že je pro pivovary důležitý také názor samotných zákazníků, potvrdil sládek Pivovaru Svijany Petr Menšík v tiskové zprávě ze 3. listopadu, která se věnovala oceněním svijanských piv v jiné soutěži:

Bez spolků by venkov přišel o společenský i sousedský život. Dobrovolní hasiči a Sokol představují v obcích základní pilíř kultury, setkávání a místního dění. Sousedská slavnost Pivoluce ve Šťáhlavicích propojila nabídku řemeslných pivovarů z Plzeňského kraje se zabijačkovými specialitami a přilákala návštěvníky ze širokého okolí.

„Pivoluce je festival malých řemeslných pivovarů, který jsme dali dohromady jako SDH Šťáhlavice. Chtěli jsme najít koncept, kde se lidi pobaví, dobře se nají, napijí a je jim fajn. A to se nám ve Šťáhlavicích povedlo,“ řekl pro Český rozhlas člen SDH Šťáhlavice Karel Šístek. Na Pivoluci dorazilo přes 750 návštěvníků. Hasiči na akcích úzce spolupracují s místním Sokolem, se kterým během roku pořádají také bály, maškarní nebo vinobraní. Právě tato místní sdružení drží život na vsi v chodu.

Na Pivoluci dostalo prostor osm řemeslných pivovarů z okolí. Návštěvníci plnili roli porotců, u vstupu dostal každý pivní plechovou zátku a vhazováním do osudí hlasoval pro nejlepší pivo. Mezi favority patřil Šťáhlavický pivovar U Šenkýřů, založený v roce 2016. Soutěž vyvrcholila v 18 hodin losováním tomboly o osm sudů věnovaných zúčastněnými pivovary.

Gastro nabídku tvořily zabijačkové speciality. Na místě byl k dispozici prejt, zabijačkový guláš, tlačenka i ovar. Součástí programu byl také živý hudební doprovod. Akce do Šťáhlavic během jednoho dne přivedla stovky lidí z celého mikroregionu.

Zlatou medaili získali studenti Střední školy gastronomie a služeb v Nové Pace v pivovarnické soutěži Učňovský doušek. Veronika Honová a Matyáš Semerák porotu zaujali vlastním světlým ležákem s názvem Taháček. Úspěch je o to cennější, že školní minipivovar zahájil provoz teprve v minulém školním roce.

Mladí pivovarníci z Nové Paky mají důvod k oslavě. Jejich pivo Taháček získalo zlato v soutěži Učňovský doušek, která se konala v Žatci. Veronika Honová a Matyáš Semerák uspěli ve všech hodnocených částech – od samotné výroby piva přes odbornou prezentaci až po degustaci před porotou.

Taháček zaujal také tradičním českým chmelem
Studenti připravili český světlý ležák, který porotu přesvědčil natolik, že si odvezli nejvyšší ocenění. Zvláštní uznání navíc získalo také jeho nachmelení tradiční odrůdou Žatecký poloraný červeňák.

Právě propojení odborných znalostí, praktických dovedností a prezentace vlastního výrobku patřilo k důležitým částem soutěžního úspěchu. Studenti tak mohli předvést nejen to, jak pivo uvařit, ale také jak představit jeho vlastnosti odborné porotě.

Školní minipivovar funguje teprve od loňského roku
Výsledek je významný také pro samotnou Střední školu gastronomie a služeb v Nové Pace. Provoz jejího školního minipivovaru začal teprve v minulém školním roce. Zlatá medaile z pivovarnické soutěže tak představuje výrazný úspěch nově rozvíjeného odborného zázemí školy.

„Gratuluji Veronice a Matyášovi i pedagogům. Jejich společný úspěch je důkazem, že poctivé řemeslo, nadšení a kvalitní odborné vzdělávání přinášejí mimořádné výsledky. Pro školu, která provoz školního minipivovaru zahájila teprve v minulém školním roce, je toto vítězství o to cennější,“ uvedla náměstkyně hejtmana Jana Berkovcová.

Podle ní škola vychovává mladé talenty nejen v tradičním oboru cukrář, ale také v dalších gastronomických a řemeslných profesích, mezi které patří například obor sladovník-pivovarník.

Úspěch Veroniky Honové a Matyáše Semeráka tak ukazuje, že odborná výuka v Nové Pace nabízí studentům příležitost vyzkoušet si pivovarnické řemeslo v praxi a poměřit své dovednosti s dalšími mladými lidmi.

Zdražení pitné vody, vyšší náklady na výrobu piva a potravin i stamilionové výpadky v rozpočtech krajů. To vše může přinést pozměňovací návrh poslance vládního hnutí ANO Karla Turečka, který chce zvýšit poplatky za odběr podzemní vody až o 250 procent. Změnu navíc prosazuje prostřednictvím přílepku k zákonu o rostlinolékařské péči. „Jen bandité“ mohou podle bývalého ministra financí Miroslava Kalouska tak zásadní věc prosazovat bez řádné diskuse. Návrh kritizují také další politici, hejtmani a zástupci pivovarů i potravinářského průmyslu. O jeho osudu by měli poslanci rozhodnout již v pátek.

„Tohle už je opravdu vrchol drzosti. Babišova koalice chce zvýšit poplatky za odběr podzemní vody až o 250 %!“ napsal ve čtvrtek na sociální síti X europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). Kritizoval především způsob, jakým chce vládní koalice změnu prosadit. „A víte, co je na tom největší prasárna? Že to chtějí protlačit pokoutně jako přílepek k zákonu o ochraně rostlin. Bez řádného připomínkového řízení!“

Zdechovský upozornil také na plánované přesměrování příjmů z poplatků od krajů ke státu a na skutečnost, že vláda s vyššími výnosy počítá již v návrhu státního rozpočtu na příští rok. „A aby toho nebylo málo, krajům chtějí sebrat stovky milionů na vodovody a kanalizace. Zato ve státním rozpočtu už počítají se dvěma miliardami z poplatků, které ještě ani nebyly schváleny!“ pokračoval europoslanec.

Za návrhem stojí poslanec hnutí ANO Karel Tureček, který jej 20. října předložil jako pozměňovací návrh k novele zákona o rostlinolékařské péči.

Podle návrhu by se poplatek za odběr podzemní vody určené k zásobování pitnou vodou zvýšil ze současných dvou na sedm korun za metr krychlový, tedy o 250 procent. U vody využívané k ostatním účelům, například v průmyslu, by sazba vzrostla ze tří na sedm korun. Nová pravidla mají začít platit od dubna příštího roku.

Zvýšené náklady by se následně mohly promítnout nejen do cen vodného pro domácnosti, ale také do cen potravin a piva. Samotné zvýšení poplatku nicméně neznamená stejně vysoké procentuální zdražení konečných výrobků či dodávek vody. Záležet bude mimo jiné na tom, v jaké míře jednotliví odběratelé podzemní vodu využívají.

K ostré kritice se připojil také bývalý ministr financí Miroslav Kalousek. „Zákon o vodách si svoji novelu zaslouží. Seriózní vláda by ji zpracovala a předložila do širokého připomínkoho řízení s kraji a obcemi. Jen bandité tak zásadní věc mohou na poslední chvíli ‚přilepit‘ k zákonu, který s problémem nesouvisí a nepřipustit diskuzi. Odporuje to všem zásadám dobré správy,“ napsal ve čtvrtek na sociální síti X.

„Slibovali, jak všechno zlevní a nakonec chtějí neskutečně zdražit tu základní věc. Vodu. Co bude příště? Daň ze vzduchu?“ komentovala návrh europoslankyně Danuše Nerudová ve čtvrtek na X.

Proti návrhu vystoupili také zástupci zemědělců, potravinářů a pivovarů, kteří upozorňují na jeho možné ekonomické dopady. „Každý takovýto návrh by měl mít vyhodnocené dopady,“ řekl podle Novinek na jednání sněmovního zemědělského výboru ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Petr Slunečko. Připomněl, že pivovary dlouhodobě investují do úspornějšího nakládání s vodou, zvýšené náklady se však mohou promítnout do cen jejich výrobků.

Podobně se vyjádřili také zástupci potravinářského průmyslu. „Chtít po nás levné potraviny a přitom nám nakládat jedno zdražení za druhým je jako poslat sportovce na maraton s těžkým batohem na zádech a chtít po něm světový rekord,“ kritizoval návrh mluvčí Potravinářské komory Marek Zemánek. Zemědělci i potravináři požadují, aby pro jejich odvětví platily nižší sazby.

Zvýšení poplatků přitom není jedinou kontroverzní částí Turečkova návrhu. Změnit se má také rozdělování vybraných peněz. V současnosti získávají polovinu výnosů kraje a druhou polovinu Státní fond životního prostředí. Nově by šest sedmin příjmů směřovalo do státního rozpočtu prostřednictvím ministerstva zemědělství a zbývající sedmina do Státního fondu životního prostředí. Kraje by tak o svůj dosavadní zákonný podíl přišly úplně.

Právě tento krok vyvolal kritiku středočeské hejtmanky Petry Peckové (STAN). „To je zdražení o 250 %!!! A současně kraje přijdou o svůj podíl z těchto peněz a všechno půjde státu. Kraje nula,“ upozornila hejtmanka na svých sociálních sítích.

Podle Peckové získává Středočeský kraj z poplatků přibližně 55 milionů korun ročně. Na podporu výstavby vodovodů, kanalizací a čistíren odpadních vod přitom obcím rozděluje 150 až 170 milionů korun z vlastních prostředků.

„Nejde tedy o peníze, které by někde ležely ladem. Pomáhají zajistit základní infrastrukturu, kterou lidé potřebují každý den. Na to teď budeme mít významně méně peněz a to bude mít dopad zase opět na vás,“ varovala hejtmanka.

V diskusi pod jejím příspěvkem se ozvala také starostka Dřínova Šárka Kořánová. Připomněla, že její obec díky krajským dotacím dokázala vybudovat kanalizaci, čistírnu odpadních vod i část vodovodu. Bez těchto prostředků by podle ní realizace projektů nebyla možná.

Výhrady má rovněž bývalý ministr zemědělství a současný člen sněmovního zemědělského výboru Marek Výborný (KDU-ČSL). Samotné zvýšení poplatků přitom neodmítá. Vadí mu především způsob, jakým chce vládní koalice změnu schválit, a odebrání příjmů krajům.

„Postup kolegy Turečka a celé vládní koalice spíše nese znaky jisté arogance moci a snahy bez ohledu na cokoli změnu na sílu prosadit,“ sdělil Novinkám Výborný.

Podle bývalého ministra by kraje přišly přibližně o 365 milionů korun ročně. Tyto prostředky dnes využívají mimo jiné k financování vodohospodářské infrastruktury a na zvláštních účtech určených k řešení ohrožení nebo znečištění vod.

Tureček následně navrhl kompenzovat krajům výpadek přibližně 360 milionů korun ročně prostřednictvím rozpočtu ministerstva zemědělství. Zemědělský výbor tento požadavek podpořil usnesením. Jak ale podle Novinek upozornili někteří účastníci jednání, takové usnesení na rozdíl od dosavadního zákonného podílu krajům vyplacení peněz nezaručuje.

„Obavám krajů o financování vodohospodářské infrastruktury rozumím. Zemědělský výbor proto požaduje kompenzaci výpadku jejich příjmů přes rozpočtovou kapitolu Ministerstva zemědělství. Chceme, aby kraje o prostředky na vodu nepřišly a potřebné investice pokračovaly,“ reagoval Tureček pro Epoch Times.

Poslanec návrh zdůvodňuje především snahou o ochranu podzemních zdrojů vody, jejichž čerpání je podle něj dlouhodobě cenově zvýhodněné oproti vodě povrchové. Zatímco poplatek za podzemní vodu se téměř čtvrt století nezměnil, cena za odběr povrchové vody podle důvodové zprávy letos dosahuje 5,26 až 9,09 koruny za metr krychlový v závislosti na příslušném povodí.

„Tato výrazná nerovnováha přirozeně motivuje odběratele k upřednostňování odběrů podzemní vody, vedoucímu až k jejímu drancování,“ stojí v důvodové zprávě pozměňovacího návrhu.

Vláda s navýšenými příjmy počítala ještě před předložením pozměňovacího návrhu. V návrhu rozpočtu ministerstva zemědělství na rok 2027 jsou podle Novinek zahrnuty dvě miliardy korun z poplatků za podzemní vodu. Jde o plánovaný příjem samotného resortu, nikoliv o celkový výnos poplatků. Národní rozpočtová rada přitom již 8. října upozornila, že takový příjem nemá oporu v platné legislativě a navyšuje výdajový rámec rozpočtu. Turečkův pozměňovací návrh se ve sněmovně objevil až o dvanáct dní později.

Sporný je také samotný legislativní postup. Zásadní změna vodního zákona se totiž projednává jako přílepek k předpisu, který se týká ochrany rostlin, a neprošla standardním připomínkovým řízením. Ústavní soud v minulosti některé podobné přílepky rušil kvůli nedostatečné věcné souvislosti s původním zákonem. Zda by se stejný závěr vztahoval i na Turečkův návrh, však zatím není jasné.

„Tak zásadní změna se nemá schovávat do pozměňovacího návrhu zákona, který s vodou vůbec nesouvisí,“ kritizovala postup Pecková.

O konečné podobě zákona včetně sporného pozměňovacího návrhu by měla sněmovna hlasovat v pátek. Pokud jej schválí, předloha poputuje do senátu a následně k prezidentovi republiky.

Tureček patří mezi dlouholeté odborníky na vodní hospodářství. V letech 1995 až 1997 řídil odbor vodohospodářské politiky, později působil jako náměstek na ministerstvu zemědělství i ministerstvu průmyslu a obchodu. Od roku 2018 je předsedou sněmovního podvýboru pro vodní hospodářství.

„Před volbami sliby o levnějším životě. Po volbách zdražování, tahání peněz z kapes lidí a legislativní podvody,“ obvinil vládní koalici Zdechovský. Svůj příspěvek uzavřel slovy: „Tohle je skutečná tvář Babišovy vlády. Tak hlavně, že mělo být líp…“

Nejdřív to bylo „jen“ pivo. Pak přibylo i jídlo. A teď je tu další krok: hudba. Adam Matuška – spolumajitel rodinného pivovaru a také výčepů Dva kohouti či Automat Matuška – líčí, proč budou mít v chystaném podniku v Lucerně důležitou roli vinylové desky. Ve velkém rozhovoru popisuje ale i to, jak se vlastně do hospod pustil, i když jeho táta byl proti, podle čeho se pozná pivovar, který má šanci přežít, a jak mu funguje pivovarnicko-gastronomický byznys.

Opivovaru snil jeho táta, Adam Matuška chtěl hrát profesionálně baseball. Nakonec ale stejně u piva skončil. Pochopil však, že samotné vaření v pivovaru, který funguje od roku 2009, dlouhodobě stačit nebude. Spoluzaložil proto podnik Dva kohouti a výčepy, kde se i vaří, s názvem Automat Matuška.

Do hospod se přitom pustil, přestože se to jeho tátovi Martinovi zpočátku nelíbilo. Dnes prý otec sám vidí, že bez nich by bylo výrazně těžší uspět. Teď se Adam Matuška nadchl pro vinylové bary, které ve světě kvetou navzdory tomu, že se pije méně. Do konce roku plánuje se společníky jeden z nich otevřít v pražské Lucerně. Desky pak mají hrát roli i v dalším projektu – v Karlíně.

Nedávno jste se vrátil z Ameriky. Co jste tam dělal?
Byli jsme tam kvůli novému projektu v Lucerně (Stereo Matuška – pozn. red.), který bude kombinovat irský pub, kafe, živou hudbu a hlavně vinyl. Nejdřív jsme byli v Dublinu a pak jsme pokračovali do New Yorku. V Dublinu jsme obešli několik podniků, abychom viděli, jak se starají o Guinness, protože ho v Lucerně budeme mít. V New Yorku jsme pak hlavně nakupovali vinylové desky a navštěvovali vinyl bary. A ještě jsem se byl dívat na baseball, protože ho mám rád. Sehnal jsem lístky na play-off mezi Yankees a Tampa Bay.

Fontánu, ze které místo vody teče pivo, najdete ve slovinském Žalci. Podobně neobvyklé zážitky ale čekají i jinde. V Česku můžete vystoupat na chmelový maják, povečeřet v restauraci vytesané ve skále nebo si dopřát pivní lázeň.

Žatec a Žalec. Dvě města, která spojuje chmel, ale každé na něj láká trochu jinak. Zatímco české město proslavilo jeho pěstování, slovinské přišlo s nápadem, který přitahuje pozornost turistů z celého světa. Přímo v centru Žalce stojí pivní fontána Zelené zlato. Místo vody z ní teče pivo.

Netradiční atrakce vznikla v Savinjské dolině, významné chmelařské oblasti, kde se tato surovina pěstuje už od 19. století. Když vedení města v roce 2014 představilo plán na její vybudování, část obyvatel protestovala.

Obávala se podpory alkoholismu a namítala, že peníze by měly putovat raději do škol nebo jiných veřejných zařízení. Tehdejší starosta ale projekt prosadil a v září 2016 z fontány poprvé vyteklo pivo.

Jak ochutnávka funguje? Za 12 eur si návštěvníci pořídí speciální sklenici se zabudovaným čipem. Z šesti výčepních stojanů si pak mohou načepovat vždy jedno deci jiného piva. V nabídce jsou výrobky menších i větších slovinských pivovarů, občas také speciální várky.

Kdo si některé pivo oblíbí, může si ho koupit v nedalekém stánku. Fontána není v provozu celý rok, letošní sezona skončila 31. října, pokračovat bude na jaře.

V Žatci mají chmelový maják i orloj?
Za neobvyklou pivní atrakcí nemusí Češi cestovat přes hranice. V Žatci najdou Chrám chmele a piva, který připomíná dlouhou tradici pěstování této plodiny. Návštěvníky tu čeká chmelový orloj, bludiště z chmelových žoků i Chmelový maják.

Právě na jeho vrchol vede výtah s 3D projekcí, která během jízdy představuje město. Nahoře se otevírá výhled na Žatec a okolní chmelařskou krajinu. Ta se v roce 2023 dostala na seznam světového dědictví UNESCO.

Restaurace ve skále a pivní lázně na Tachovsku
V Chodové Plané na Tachovsku čeká na milovníky piva zase jiný zážitek. Rodinný pivovar Chodovar ukrývá historické sklepy vytesané do žulové skály. V jejich prostorách funguje restaurace, kde si lze vychutnat jídlo i pivo v opravdu netradičním prostředí. Pivovar pořádá také prohlídky s ochutnávkou a nabízí pivní lázně. Ty spojují relaxaci s pivovarskou tradicí.

V Plzni ochutnáte pivo přímo ze sudu
Kdo chce poznat, jak vzniká plzeňský ležák, může zamířit do Plzeňského Prazdroje. Prohlídková trasa vede historickou i moderní varnou a pivovarskými sklepy. Na závěr dospělé čeká ochutnávka nefiltrovaného a nepasterizovaného Pilsner Urquell, čepovaného přímo z dubového sudu.

Pivní historii města přibližuje také Pivovarské muzeum. Sídlí v právovárečném domě z 15. století a představuje dobové vybavení i způsoby výroby a podávání piva.

Hned šest medailových úspěchů si připsala svijanská piva na 69. ročníku tradiční Žatecké dočesné. Zcela například opanovala kategorii Silné pivo světlé, v níž obsadila první tři místa.

Jejím vítězem se stal Svijanský Kníže 13 %, následovaný Kvasničákem 13 % a Svijanským Baronem 15 %. První místo pak získala Svijanská Kněžna 13 % v kategorii Silné pivo tmavé, druhé místo pro Svijanský Máz 11 % v kategorii Světlý ležák 11 % a rovněž druhé místo pro Pivo přímo ze sklepa v kategorii Nefiltrovaný světlý ležák.

Na Žatecké dočesné pivo hodnotilo celkem 220 degustátorů, nejsou mezi nimi ale jen odborníci, ale i laická veřejnost. „Spíš než názory odborných degustátorů je pro nás rozhodující hodnocení spotřebitelů a fanoušků našeho piva, na tom se nic nemění. Ale každé ocenění naší práce nám samozřejmě dělá radost a pozitivní reakce zkušených hodnotitelů nás utvrzuje v tom, že naše pivo vaříme dobře a že tradiční výrobní postupy, kterým jako jeden z mála větších českých pivovarů zůstáváme věrní, mají dnes i do budoucna smysl,“ řekl svijanský sládek Petr Menšík.

Piva ze Svijan si le připsala úspěchy i na dalších soutěžích. V letošním ročníku odborné degustační soutěže ČESKÉ PIVO 2026 se v kategorii Tmavé pivo na druhém místě umístila Svijanská Kněžna 13 %.

Svijany byly i letos úspěšné také ve světové degustační soutěži Finest Beer. Porota složená z padesáti mistrů sládků, pivních sommeliérů a senzorických odborníků z deseti zemí při soutěži v německém Gräfelfingu hodnotila a popisovala celkem 843 různých piv jednotlivě při slepé degustaci bez přímého srovnání, a nakonec jim udělovala celkové hodnocení – Finest Beer Score – na stobodové stupnici. Do exkluzivního výběru Finest Beer Selection 2026 se díky skóre přes 90 bodů zařadila celkem tři svijanská piva – Svijanská Desítka, Svijanská Kněžna a prémiový ležák Svijany 450.

Na Pivní pečeti Mezinárodního pivního festivalu Litoměřice 2026 získaly Svijany celkem pět medailí a na World Beer Awards se Vozka yuzu stal mistrem světa.

Už na začátku roku se silná piva ze Svijan se důrazně přihlásila o slovo v třetím ročníku degustační soutěže Česká pivní vize, do nějž bylo letos přihlášeno celkem 108 piv 26 českých pivovarů. Na konci ledna byl v Chmelařském institutu v Žatci vyhlášen vítězem kategorie silných piv Svijanský Baron 15 %, na třetím místě se ve stejné kategorii umístil Svijanský Kníže 13 %.

Dalším svijanským úspěchem bylo první místo míchaného nápoje z nealkoholického piva Svijanský Vozka yuzu a bergamot.

„Česká pivní vize už tři roky propojuje výzkum s pivovarskou praxí a posiluje spolupráci mezi šlechtiteli, pěstiteli, pivovarskými odborníky a výzkumnými institucemi. Velice si vážíme toho, že naše piva mají takovou odezvu nejen mezi našimi zákazníky, ale i na tak respektovaném fóru,“ komentoval výsledky soutěže svijanský sládek Petr Menšík.

Velký rozruch mezi milovníky ostravského piva Ostravar způsobila nedávná informace, že se po téměř 130 letech přestane tento mok v Ostravě vařit a jeho výroba se příští rok přesune do Prahy. Ostravané to razantně odmítají, vyhrožují, že pivo už nebudou pít. Pro zachování ostravského piva spustili v říjnu i petici, kterou dosud podepsala necelá tisícovka lidí. Žádají v ní vlastníka pivovaru, aby své rozhodnutí přehodnotil.

„Ostravar není jen název na etiketě. Je to součást historie Ostravy, místní identity a života několika generací lidí. Pivovar byl založen v roce 1897 a jeho tradice je spojená s naším městem už téměř 130 let,“ uvedl v petici její autor, ostravský patriot Dušan Mareček.

Připustil, že pivovarnictví čelí rostoucím nákladům a měnícím se podmínkám na trhu.

„Přesto jsme přesvědčeni, že tak zásadní rozhodnutí by nemělo být přijato bez důkladného hledání jiných možností. Konec vaření piva v Ostravě znamená nejen ztrátu dlouholeté tradice, ale také zásah do života zaměstnanců a další oslabení průmyslového dědictví regionu,“ tvrdí Mareček, který pracuje jako projektový manažer a revizní technik.

Radši Radegast
Další petenti upozorňují na to, že Ostravar je pro všechny spojený s Ostravou, nikoli pouze s obchodní značkou řízenou z jiného města. Na sociálních sítích se lidé už i domlouvají na tom, že prostě pivo Ostravar přestanou pít, až se bude vyrábět v Praze.

„Ten pragocentrismus už nás štve. Vše se nedá řídit z Prahy, ničíte nám historii města i tradici,“ zlobí se Ostravané a vyzývají ostravské hospodské, ať místo pražského Ostravaru začnou čepovat nošovický Radegast. Rovněž žádají vlastníka pivovaru, aby znovu posoudil možnost zachovat výrobu Ostravaru v moravskoslezské metropoli.

Podle Martina Čermáka, ředitele pro Česko a Slovensko společnosti Pivovary Staropramen, která je spolu s Ostravarem součástí skupiny Molson Coors, se řešení prekérní situace nerodilo snadno.

„Musíme zajistit udržitelnost byznysu“
„Bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí, které jsme v posledních letech museli učinit. Velmi dobře si uvědomujeme, že Ostravar je mnohem víc než jen pivovar. Po generace byl součástí Ostravy a sehrál důležitou roli v rozvoji pivovarnictví, v životech našich zaměstnanců i celé komunity,“ uvedl.

Rozhodnutí o konsolidaci výroby padlo podle něj po pečlivém zvážení a rozsáhlé analýze výsledků i nákladů. „Musíme však primárně zajistit dlouhodobou udržitelnost byznysu, provozní efektivitu a konkurenceschopnost výroby piva v České republice i do budoucna,“ upozornil Čermák.

Na to ale Ostravané neslyší a vyzývají i město a Moravskoslezský kraj, aby vstoupily do jednání s vlastníkem pivovaru.

„Mělo by se prověřit, zda by pivovar neměl zájem odkoupit místní či jiný investor, který by pokračoval v pivovarnické tradici Ostravy. Navíc bude nutné řešit, co bude s areálem pivovaru Ostravar v centru města, který má i historické budovy,“ upozorňují lidé.

Pivovar Velké Popovice připraví k svátku svatého Martina speciální prohlídky inspirované tradiční listopadovou symbolikou. Místo bílého koně se ale do hlavní role dostane bílý kozel Olda, maskot pivovaru a jedna z nejznámějších tváří Velkých Popovic. Návštěvníci ho mohou potkat o víkendu 7. a 8. listopadu, kdy se uskuteční speciální svatomartinské prohlídky s rozšířenou ochutnávkou piva a tematickým občerstvením.

„Pro svatomartinské prohlídky jsme oproti běžnému programu připravili několik zpestření. Během rozšířené degustace piva z Velkých Popovic, která se odehraje přímo v ležáckých sklepích, návštěvníkům nabídneme k zakousnutí svatomartinskou husí paštiku. Závěr prohlídky pak bude patřit setkání s živým kozlem, maskotem našeho pivovaru, který ovšem tentokrát nebude hnědý, ale bílý. Přijďte si užít svátek svatého Martina netradičně, v jedinečné atmosféře pivovaru,“ zve Pavla Mášková, manažerka návštěvnických tras a služeb Plzeňského Prazdroje.

Během devadesátiminutové svatomartinské prohlídky si návštěvníci projdou současnou varnu, kde se seznámí s tím, jak se zdejší pivo vaří. Od průvodců si poslechnou pozoruhodný podnikatelský příběh zakladatele pivovaru Františka Ringhoffera a jeho rodiny, podívají se do historické parní varny z roku 1928, kde mimo jiné uvidí, jaká tradiční řemesla k pivovarnictví neodmyslitelně patří. Prohlédnou si také, jaké obaly používal pivovar Velké Popovice na své pivo od historie až po současnost, a v rámci prohlídky nahlédnou do moderní plně automatizované stáčírny lahví a sudů.

Na nádvoří pivovaru bude pro návštěvníky otevřen Kozlí obchůdek se spoustou tipů na vánoční dárky přímo od Kozla. A komu po prohlídce vyhládne, může se zastavit v blízké Velkopopovické Kozlovně.

Vstupenky na speciální svatomartinské prohlídky pivovaru Velké Popovice je možné zakoupit online zde.

Každé pivo se vaří z vody, sladu, chmele. Přesto vznikají rozličné receptury. Lenka Straková je sládkovou v plzeňském pivovaru Elektrárna a za svou kariéru prý už vytvořila přes osmdesát receptů. Uvařila třeba speciál na podporu žen v pivovarnictví. Která část procesu je nejrizikovější?

K pivovaru Elektrárna se dostávám stejnou branou jako do Plzeňského Prazdroje. Přesto se jedná o svébytný podnik, který se nachází až na samém konci rozlehlého areálu. „Kudy mám jít?“ přemítám, když na mapě zkoumám cestičky mezi „novou lahvovnou“ a „centrální stáčírnou“. Z myšlenek mě vytrhne Lenka Straková, která ke mně právě přichází. „Dál už musíme místním autobusem, v areálu se návštěvníci jinak pohybovat nesmějí,“ vysvětluje mi, když nasedáme spolu se skupinkou turistů.