Novinky a zajímavosti ze světa piva

Dát si v klidu správně načepované pivo a stihnout vše podstatné na fotbalovém utkání nebo hudebním festivalu? Radegast testuje novou technologii čepování piva na velkých akcích. Unikátní výčepní zařízení dokáže obsloužit až 1 800 návštěvníků za hodinu. Kvalitně načepované pivo Radegast bez čekání si vychutnali tisíce návštěvníků i na pohárovém zápase FC Baník Ostrava s Bohemians Praha 1905.

Čepovat pivo na velkých akcích má svá specifika a obsloužit najednou mnoho set nebo tisíc zákazníků není jednoduché. Pivovar Radegast přišel s novinkou, která zatočí s dlouhými frontami. A dočkali se i fanoušci Baníku. Radegast nově používá na domácích zápasech automatické výčepní zařízení Beerjet, které načepuje až 1800 piv za hodinu.

„Zatím novou technologii zkoušíme na vybraných hokejových a fotbalových zápasech. Už teď ale máme velmi pozitivní zpětnou vazbu od návštěvníků, kteří dostali své oblíbené pivo za krátký čas, bez dlouhého čekání a dobře načepované. Pivní zážitek na velkých akcích zlepšujeme dlouhodobě, ale tohle je opravdu revoluční krok, který naprosto posune zážitek z fotbalu nebo z hudebního festivalu,“ říká Marek Grabovský, manažer značky Radegast.

Beerjet je jednoduché automatické výčepní zařízení, které načepuje během jedné minuty 30 piv Radegast. Výrazně tak zkrátí čekání ve frontě na pivo na velkých akcích. Kvalita piva přitom zůstává stejná, odlišný je jen způsob čepování. Každé načepované pivo má také přesnou míru, která se dá předem nastavit podle velikosti skla nebo kelímku.

Pivovar Radegast tuto „pivní novinku“ nasadí na všech velkých návštěvnických akcích, kde bude partnerem. Nadstandardní pivní zážitek si užijí i návštěvníci Colours of Ostrava.

Pivovar Holba při vaření nového jarního speciálu poprvé použil místo tradičního sladu z ječmene jeho pšeničnou variantu a na tuzemské poměry zvolil i nezvyklý způsob chmelení. Pivo dostalo název Májový ležák a z výčepních píp poteče v květnu, uvedl sládek hanušovického pivovaru Luděk Reichl.

Z pšeničného sladu vyrobený Májový ležák podle něj vznikl v hanušovickém pivovaru spodním kvašením, takže to není vysoce prokvašené pšeničné pivo typu weizenbier, kterým si lidé s oblibou připíjejí v zemích Beneluxu.

Vytvořit recepturu jarního speciálu nebylo snadné. Reichl déle než rok vybíral suroviny. Výsledné jarní pivo podle sládka zaujme svou zlatou barvou a hustou pěnou. Barvu pivu dal karamelový slad, zatímco pšeničný ovlivnil hustotu i stálost pěny.

Hanušovický sládek tentokrát použil hned několik chmelových odrůd, jako je Žatecký poloraný červeňák, nově vyšlechtěné odrůdy i odrůda Sládek. Odlišný byl způsob chmelení. Zatímco běžně chmel projde chmelovarem nebo se chmelí zastudena, nyní sládek chmel poprvé přidal přímo do vířivé kádě.

Chmel tak byl macerován při 90 stupních a ležák díky tomu získal jedinečné aroma. "Vůně se krásně rozprostírá, je výrazná a přitom lehká a přirozeně čistá. Nově použitý způsob chmelení je sice nákladnější, ale výsledek je až překvapující," podotkl Reichl.

Pivovar Holba patří spolu s Pivovarem Zubr a Pivovarem Litovel do skupiny středomoravských pivovarů PMS Přerov. Jejich celkový roční výstav jde do jednoho milionu hektolitrů piva. Pivovary prodávají svá piva především na Moravě a ve východních Čechách a několikrát ročně do své nabídky zařazují pivní speciály.

Na základě žalob se soud už druhým rokem zabývá kritizovaným prodejem zlínského pivovaru s restaurací bývalého hokejového brankáře Romana Čechmánka. Zatím bez výsledku. Objekt dál zůstává zavřený.

Na budově je sice napsáno velkým písmem Pivovar U Lva, ale už několik let je zavřená a před jejím vchodem parkují auta. Navíc ji několikrát vykradli zloději.

To výstižně dokumentuje situaci kolem jejího prodeje v roce 2016, jehož zákonitost posuzuje na základě tří žalob brněnský krajský soud.

Zlínský pivovar s restaurací bývalého úspěšného hokejového brankáře a olympijského vítěze z Nagana Romana Čechmánka prodal v roce 2016 jeho insolvenční správce v elektronické dražbě za 7,78 milionu korun, přičemž řada věřitelů prodej kritizovala kvůli tomu, co mu předcházelo.

Insolvenční soud dražbu nejprve povolil, jenže šest dní před jejím konáním ji zrušil, což ještě pouhý den před ní potvrdil. Ve stejný den a jen o pár hodin později však své rozhodnutí změnil. I kvůli tomu se přihlásil jediný zájemce, přestože budovu chtělo získat více firem.

Uherskohradišťskému podnikateli Martinu Masaříkovi stačilo přihodit k vyvolávací ceně pouhých 50 tisíc korun. Nový majitel chtěl restauraci otevřít už v roce 2017, dodnes to ale neudělal a nevypadá to, že by se k tomu schylovalo.

„Ještě k tomu nebudu nic říkat. Nic se tam teď neděje, až bude něco aktuálního, můžu vám zavolat,“ reagoval Masařík na dotaz MF DNES.

Brněnský krajský soud se zatím snaží rozplést složitou situaci kolem elektronické dražby, kterou nakonec může i zrušit.

Žalobou ji napadl například právník Jakub Háj, který je insolvenčním správcem Čechmánkovy ženy Dagmar, jež má také dluhy. Podle něho byl pivovar s restaurací ve společném jmění manželů, tudíž se nemohl prodat jen v rámci Čechmánkova řízení.

„Máme odlišný názor na to, jestli měl (insolvenční správce Čechmánka, pozn. red.) prodávat veškerý společný majetek ve svém řízení, nebo jsme to měli dělat oba dva. V rámci insolvence byly o majetek vyvolané spory, přes které by podle mého názoru nemělo být prodáváno,“ přiblížil Háj. „To, jak probíhala dražba, si musí vyhodnotit věřitelé, o jejichž peníze jde,“ doplnil.

Věřitelé dražbu kritizují
Věřitelé dražbu kritizují, je mezi nimi i holding Synot, který však žalobu nepodal, protože už tak učinili jiní.

„Zbytečně bychom tím zahlcovali justici,“ uvedla už dříve mluvčí Synotu Magda Pekařová.

Podle Čechmánkova insolvenčního správce Jaroslava Brože bylo společné jmění vypořádáno a prodávat se mohlo.

„Žaloby na neplatnost dražby hodnotím jako účelové a ničím nepodložené. O jejich oprávněnosti rozhodne nestranný soud,“ prohlásil opakovaně Brož.

Soud ho sice už jednou odvolal, následně však odvolací soud původní rozhodnutí zrušil.

Další žaloby podávala Dagmar Čechmánková a společnost Four Design Factory ze slovenské Skalice. Městský soud v Brně řízení zahájil a vzápětí přerušil právě kvůli takzvaným incidenčním sporům, mezi než patří i pře o to, jestli byl pivovar s restaurací ve společném jmění manželů Čechmánkových.

O tomto sporu ještě brněnský krajský soud nerozhodl, avšak o několika jiných už ano. Celkem jde o 23 incidenčních sporů. Rozuzlení případu tak bude zřejmě ještě trvat několik měsíců, možná let.

Zlínský soud Čechmánka zprostil obžaloby z podvodu
Jiná soudní kauza, která se týká Čechmánka, má mnohem rychlejší spád. Zlínský soud na začátku dubna podruhé zprostil bývalého úspěšného sportovce obžaloby z podvodu, za který mu hrozilo až deset let vězení.

Podle státního zástupce připravil firmy, které pro něho stavěly právě i pivovar s restaurací ve Zlíně, o 15 milionů korun. Soudce však rozhodl, že nešlo o úmysl, ale o to, že Čechmánek špatně investoval. Žalobce se proti tomu odvolal, takže se případem bude opět zabývat Vrchní soud v Olomouci, který první zprošťující verdikt zrušil.

Ochucená piva a cidery doplní na českém trhu další novinka. Vinařství Vinium z Velkých Pavlovic vyrobilo nachmelené víno, v němž jsou už podle názvu cítit stopy piva. Nový alkoholický nápoj se objeví v českých supermarketech na přelomu dubna a května.

Není tak silný jako víno, ale ani tak „slabý“ jako pivo. Nový produkt s šesti procenty alkoholu od velkopavlovického vinařství Vinium kombinuje chutě obou nápojů.

„Chtěli jsme jít s trendem, protože je dnes doba lehčích alkoholických nápojů. Nicméně stále jsme se chtěli držet i toho hlavního, čemu se věnujeme, a to vína,“ uvedla obchodní ředitelka vinařství Ladislava Antálková.

Novinku vyvíjeli dva roky, tak dlouho se jinému nápoji před uvedením na trh ještě nevěnovali. Investice do nových zařízení je vyšly na více než čtyři miliony korun.

„Potýkali jsme se s mnoha problémy. Vybírali jsme odrůdu vína, sladový výtažek i chmel. Vyzkoušeli jsme čtrnáct druhů chmelu,“ doplnil provozně-výrobní ředitel Václav Osička.

Zkoušeli i červené víno, to ale přebilo chuť chmele, a tak jako nejlepší nakonec vybrali odrůdu Chardonnay. Chmel i slad používají také český.

Původně si mysleli, že budou s touto novinkou cílit zejména na ženy.

„Vycházeli jsme z toho, že muž si v létě v restauraci dá klasické pivo. Naopak žena ho tolik nepije a běžné víno třeba v teplém počasí nechce. Ale spletli jsme se, protože nachmelené víno oslovuje i muže,“ sdělila Antálková.

V obchodních řetězcích Globus, Penny a Billa je už na skladech přes 130 tisíc lahví o objemu 0,3 litru, na pultech se objeví příští týden.

„Cena se bude pohybovat kolem čtyřiceti korun,“ doplnila obchodní ředitelka. Podle zájmu zákazníků jsou připraveni vyrábět další.

Ve Velkých Pavlovicích také plánují postupně přejít na větší balení i jiné obaly, konkrétně plechovky. Stejně tak se poohlížejí i po zahraničních trzích, hlavně Slovensku. Je také možné, že se do budoucna vydají na další experimenty a zkombinují víno s něčím dalším. Teď hlavně budou sledovat, jak se jejich novinka uchytí mezi spotřebiteli.

Nejen pivní fajnšmekři se mají na co těšit. Dá se říct, že takové pivo mnozí ochutnají vůbec poprvé. Vůbec poprvé totiž v Holbě uvařili pivo z pšeničného sladu a poprvé použili zcela nový způsob chmelení. Takže jde vlastně o historický okamžik.

Májový ležák je pivo se zřetelnou stopou pšeničné svěžesti a přitom tělnaté, což je kombinace skutečně neobvyklá. Vznikl totiž spodním kvašením a nejedná se tedy o vysoce prokvašený weizenbier, kterým nejčastěji připíjejí v zemích Beneluxu. Májový ležák z Holby nepostrádá fundament a to je zásadní.

Vytvořit recepturu nebylo snadné a bez sládkova entuziasmu by se neobešla. Luděk Reichl déle než rok vybíral suroviny, které snoubil v poměrech tak, aby vznikl skutečný originál. „Pivovarnický kumšt by měl být cítit v každém pivu a to i době, která stará pravidla mnohdy popírá. Dali jsme mu to nejlepší a teď s napětím očekáváme ohlasy. Věříme, že konzumenty dostane už první doušek a s každým dalším si ho zamilují,“ vyjadřuje sládek a poukazuje na charakteristiku májového piva.

Na první pohled zaujme svou zlatou barvou a hustou pěnou, která hned tak neuvadne. Barvu mu dává karamelový slad zatímco pšeničný ovlivňuje hustotu i stálost pěny.

Májový ležák Holba vyniká vábivým chmelovým aroma, které příjemně zalahodí ještě před napitím. Sládek tentokrát použil hned několik chmelových odrůd. Patří k nim Žatecký poloraný červeňák, nově vyšlechtěné odrůdy i odrůda Sládek. „Dokáže krásně zaokrouhlit hořkost a současně podtrhnout vůni piva“, chválí svého oblíbence Luděk Reichl.

Odlišný byl i způsob chmelení. Zatímco běžně chmel projde chmelovarem nebo se chmelí za studena, tady se chmel přidával do vířivé kádě. Bez nadsázky lze říct, že jde o sládkovu specialitu, uplatněnou vůbec poprvé. Macerace chmele tímto způsobem probíhala při 90 stupních a tím získal ležák jedinečné aroma. „Vůně se krásně rozprostírá, je výrazná a přitom lehká a přirozeně čistá. Nově použitý způsob chmelení je sice nákladnější, ale výsledek je až překvapující,“ komentuje sládek výsledek. Májový ležák má vyladěnou osvěžující chuť s jemnými ovocnými tóny, příjemnou neulpívající hořkost a výborný říz.

Májový ležák poteče z výčepních píp poprvé na 1. máje. Je součástí Kalendáře speciálů a jeho množství je limitováno pouze 1 várkou. K dispozici bude do vyprodání zásob zhruba 1 měsíc.

V Pivovare Šariš dnes slávnostne uviedli do prevádzky modernizovanú plechovkovú linku, ktorej kapacita sa zvýšila o tretinu, na 22-tisíc hl týždenne. Inováciou prešla aj linka pre stáčanie fliaš, ako aj nová filtračná linka. Plzeňský Prazdroj Slovensko reaguje na dopyt a celkovo do modernizácie investoval viac ako štyri milióny eur. Tento proces trval vyše pol roka a Pivovar Šariš vďaka nemu posunul výrobné aj kapacitné možnosti na novú úroveň.

Pivovar Šariš, ktorý je jedným z najmodernejších v strednej Európe, modernizuje svoje výrobné procesy. Zareagoval tak na všeobecný trend zvyšujúcej sa obľúbenosti a dopytu po plechovkách. „Pivný trh sa za posledné roky výrazne zmenil a neustále sa vyvíja. Vieme, že dnes už nestačí variť špičkové pivo, musíme byť schopní na tieto zmeny adekvátne reagovať. Už v minulom roku bola vyťaženosť plechovkovej linky na úrovni 90%, preto sme sa rozhodli ísť do tejto investície. Vďaka modernizácii môžeme garantovať, že dopyt po pive v tomto type obalov budeme schopní pokryť,“ vysvetľuje Grant Liversage, generálny riaditeľ Plzeňského Prazdroja Slovensko.

Najväčšia investícia za posledné roky
Spoločnosť preinvestovala v pivovare celkovo 4,4 milióna eur. Práve modernizácia plechovkovej linky si vyžiadala najväčší objem peňazí, a to 2,1 milióna eur. Zmodernizovaná linka má nové dopravníky, nové bezpečnostné prvky a kryty, nový plnič a uzavieračku. Aj z hľadiska hygieny plnenia plechoviek disponuje najmodernejšou technológiou, akú súčasný trh ponúka.

„Pivovar v Šariši je pre nás kľúčový, varíme v ňom všetky domáce značky. Ide o najväčšiu investíciu za posledné roky. Okrem spomínanej plechovkovej linky sme investovali ďalších 600-tisíc eur aj do linky pre stáčanie fliaš a nová filtračná linka si vyžiadala 1,7 milióna eur. Veríme, že aj vďaka nej sa nám podarí posilniť svoju pozíciu na pivnom trhu,“ uvádza Martin Grygařík, obchodný riaditeľ Plzeňského Prazdroja Slovensko.

Vynovená plechovková linka je flexibilná a dokonale spĺňa požiadavky trhu. Budú sa na nej plniť všetky formáty plechovkových obalov a objemov značiek Šariš, Topvar, Smädný Mních a ochutené varianty Birellu, určené pre slovenský a maďarský trh. „Nová linka dokáže plniť okrem 400ml, 500 ml a 550 ml po novom aj 330 ml obaly. Modernizácia sa výrazne odrazí na zvýšení efektivity výroby, a to pri zachovaní súčasného počtu zamestnancov. Linku aktuálne obsluhujú šiesti pracovníci,“ približuje Ján Čerkala, manažér závodu, Pivovar Šariš.

Modernizácia výroby ovplyvňuje aj región
Posilnenie výroby je dobrou správou aj nielen pre pivovar, ale aj pre kraj, v ktorom pôsobí. Už 17 rokov cez grantový program Šariš ľuďom aktívne podporuje projekty, ktoré zlepšujú život miestnych obyvateľov „Pivovar Šariš je pre nás kľúčový, a to nielen z hľadiska zamestnanosti. Tým, že investuje do výroby, rozvíja nielen seba, ale aj náš región,“ zhodnotil primátor Veľkého Šariša Viliam Kall. Svedčí o tom aj fakt, že na modernizácii sa okrem generálneho dodávateľa podieľali aj lokálne firmy, pričom viac ako polovica bola z Prešovského kraja.

Pivovar Šariš začal s modernizáciou svojich výrobných procesov na jeseň minulého roka. Inštalácia nových technológií sa začala vo februári a trvala tri týždne. Skúšobná prevádzka bola spustená 25.2.2019, následne prebiehalo ladenie linky a začala postupne nabiehať kapacita. Posledná fáza modernizácie bude ukončená v júni, kedy budú na doplnenie kapacity filtračnej a plechovkovej linky nainštalované ďalšie dva tanky na filtrované pivo.

Jsou to zhruba tři měsíce, co v Rýmařově zahájil provoz nový minipivovar s názvem Morous. Zázemí našel v rodinném hotelu Slunce a jeho tváří se stal mračící se sládek Karel Polišenský.

Sládkova nepřístupnost byla naštěstí jen zdánlivá, protože naše setkání v nejzápadnějším městě Moravskoslezského kraje bylo přívětivé a milé.

A to byl dobrý základ pro vznik dalšího dílu seriálu Pivní mapa, který volně pokračuje již od roku 2016. Do Rýmařova, kam jsme zavítali celkově podruhé, nás přilákal příběh o rodinném podnikání i svéráznosti bývalých Sudet.

Nový pivovárek se nachází nedaleko centra města a je součástí menšího hotelového komplexu, který se v minulých letech postupně rozrůstal o další objekty i rekreační aktivity.

„Jsme rodinný hotel, který je manželčiných rodičů a během dvaceti let se u nás pořád buduje. Začínalo se rekonstrukcí starého domu, který se změnil na hotel s restaurací, pak přibylo aquacentrum s ubytováním či bowlingová dráha,“ říká Karel Polišenský.

Když na pozemku zbývalo poslední volné místo k zastavění, bylo třeba opět vymyslet něco nového. „Tchán řekl, že bychom mohli postavit pivovar a já že budu sládkem. Nejprve jsem se toho docela lekl, ale pak jsem se rozhodl, že se to zkusím naučit,“ pokračuje.

Abyste rozuměli, na sládka se musel přeškolit z úplně jiného oboru, věnoval se totiž kamenosochařství. Rekvalifikaci na sladovnické a pivovarnické práce ovšem zvládl úspěšně, což byl jeden z hlavních předpokladů pro spuštění minipivovaru.

Stavět jej začali v roce 2017, loni na podzim instalovali technologii a letos v lednu mohli uvařit první várku.

„Naše varna má 250 litrů, ale spilky a ležácké tanky mají dvojnásobný objem, takže vaříme vždy dva dny po sobě. Není to problém. První várka se zakvasí a na druhý den se může ještě doplnit,“ vysvětluje Karel Polišenský.

Navenek drsný, uvnitř citlivý
Rodinný pivovárek plánovali přesně na míru do hotelových prostor, které jsou využity na kapacitní maximum. V plánu je už pouze dostavba jedné chladicí místnosti.

„Naším cílem je veškeré pivo prodat u nás v restauraci, ať už čepované nebo lahvové,“ navazuje sládek, který se stal tváří minipivovaru i přesto, že je introvert a společnost moc nevyhledává.

Morous se ale nakonec ukázal jako nejlepší název, a to nejen proto, že mu tak občas říká manželka. Důležité bylo, že zaujal i zástupce agentury, která rodině pomáhala s vytvořením značky.

Tvářit se jako morous znamená být navenek drsný, nesmíme však zapomínat, že i zamračený člověk může být uvnitř citlivý a dobrosrdečný. Takový je nejen Karel Polišenský, ale taky Rýmařov a celý kraj Jeseníků a Sudet.

Jsou podobná i piva, která Morous vaří? „Vaříme piva, která mají u nás tradici, takže jsou to ležáky plzeňského typu. Stabilně chceme vařit dva druhy, a to světlou jedenáctku a polotmavou třináctku,“ odpovídá sládek.

Vaření si nedávno zpestřil například zlatavou dvanáctkou, jejíž receptura je založena na použití bavorského sladu a na speciální odrůdě novozélandského chmele.

Na pivo do rodinného pivovárku chodí především turisté, kteří se ubytují v hotelu. Cestu si však najdou i místní. „Turistů jezdí hodně. O víkendech a svátcích máme většinou plno. Přes týden je to o něco slabší, ale nestěžujeme si. Funguje to bezvadně,“ zdůrazňuje Karel Polišenský.

Tak „Dej Bůh štěstí!“ a u piva zase někdy na viděnou.

V novém kabátě najdou pivaři v obchodech nepasterizovaný extra chmelený ležák brněnského pivovaru Starobrno Drak. Skleněné lahve totiž mají nové designové etikety. Ve vybraných restauracích také pivaři mohou soutěžit o originální džbány z limitované edice.

Jedinečné džbány mohou pivaři získat za nasbírání nálepek na soutěžní kartičku. Nálepky získají ve vybraných podnicích za konzumaci ležáku Drak. Jelikož edice džbánů je omezená, výhru získají jen nejrychlejší soutěžící.

Ležák Starobrno Drak sládci vaří tradičním způsobem na dva rmuty. Drak se chmelí celkem čtyřikrát, z toho naposledy zastudena. Pivo má čirou zlatou barvu a vyvážený říz. „O chuti ležáku v roce 2014 rozhodovali pivaři ve dvou stovkách starobrněnských hospod. Ze čtyř variant vybrali dnešní extra chmelenou,“ uvedla manažerka značky Starobrno Petra Havlišová.

Pivo v roce 2018 získalo na degustačních soutěžích Stříbrnou pivní pečeť, na Českém pivu mu patřila druhá příčka. Název ležák získal z legendy o brněnském drakovi.

V okrese Bruntál má sladovnictví a pivovarnictví tradici už od středověku. Dnes hasí žízeň bruntálské pivo Hasič, excelentní pivo vaří rýmařovský pivovar Excelent a Nachmelenou opici z Krnova už zná každý ochmelka. Tato rodina regionálních pivovarů se 20. dubna rozrostla o čtvrtý přírůstek: Morouse.

Sládek Karel Polišenský se stal zamračenou tváří nového rýmařovského pivovaru Morous. „Nepodlehli jsme módě pivních speciálů a svrchně kvašených experimentů, protože tady na Rýmařovsku většinou nechceme pivo degustovat, ale pít. Uvařit dobrý klasický ležák českého typu je technologicky nejtěžší. Je to výzva a krásná práce, která mě uspokojuje,“ představil své pivo Morous Karel Polišenský.

Sládek Karel Polišenský jako správný morous toho moc nenamluví, někdy se i mračí, ale má jasnou představu, čím chce pivaře zaujmout. Protože práci sládka rozumí a má talent, pivním znalcům se vyplatí udělat si výlet do Rýmařova, aby ochutnali pivo Morous.

„Vaříme vlastní čepované pivo jen pro naši restauraci Slunce. Budeme také lahvovat, ale pivovar Morous je tak malý, že budeme rádi, když pokryjeme vlastní spotřebu. Zatím necítíme potřebu prodávat Morouse někam dál. Některá piva cestují za zákazníkem, ale v našem případě si zákazníci musí dojet do Rýmařova. Je to ideální, když jako sládek pivo vařím a současně mám také kontrolu nad tím jak se čepuje. Pokud má mít pivo nějakou prestiž, tak je i kultura prodeje důležitá,“ popsal strategii nového rýmařovského pivovaru sládek Karel Polišenský.

POTĚŠÍ PIVAŘE I SBĚRATELE POVĚSTÍ
Ukázalo se, že maličký pivovar Morous je velkým lákadlem také sběratele. Možná nejen díky legendě o sládkovi morousovi se zlatým srdcem, ale zásluhu na tom má i profesionální vizuální stránka od agentury Little Greta. Ze skladů rychle mizí podtácky, etikety i půllitry. Objednávky na suvenýry chodí ve velkém. Kromě zamračeného sládka Morouse nabízí pivovar i s další příběhy.

Na podtáccích a vinětách je lidožravá vlčice, která se na rýmařovské pečeti poprvé objevila v roce 1543. Jak se tato vlčí symbolika dostala do městského znaku?

Legenda vypráví o vlčici, která z hladu ztratila plachost s napadala obyvatele Rýmařova přímo ve městě. Byla to velká úleva, když ji přímo ve skoku skolil šípem statečný rýmařovský lučištník. Možná si při popíjení Morouse někdo vzpomene i na legendu ze sitcomu Comeback, podle které byl poslední vlk na Bruntálsku ubitý cepem v roce 2008.

Morous je asociací na drsnou krajinu Jeseníků i temnou historii Sudet. A vlastně i ten Rýmařovák, co vyhodil radnici do vzduchu, byl spíš mrzout než distributor úsměvů na potkání.

Pokud vás zajímá skutečná historie, provozovatelé pivovaru Morous vám rádi povypráví, jak se z opuštěného rozpadlého objektu lázní, kde jste si za války mohli dopřát koupel ve vaně za pár feniků, podařilo vybudovat moderní zařízení. Podařilo se jim spojit ubytování s bowlingem, aquacentrem, restaurací i sálem pro společenské a firemní akce. Pivovar Morous byl až posledním krokem v tomto dlouhém procesu.

Kde se pivo vaří, tam se dobře daří – tak zní stará lidová moudrost. Zajímavým trendem poslední doby se stalo propojení výrobny piva s restaurací. Ale aby takové místo fungovalo jako celek, je více než jinde důležitý kompromis. Pojetí interiéru se musí přizpůsobit zákonitostem celé pivovarnické technologie, která je obzvlášť náročná na prostor. Svojí roli hraje i funkce estetická. Chcete vědět, kde se pivo vaří a designu dobře daří?

Počátky výroby piva na našem území nalézáme v době velmi dávné. Nejstarším doloženým českým pivovarem je Břevnovský klášterní pivovar založený roku 993, nachází se přímo v areálu Břevnovského kláštera v Praze. My vás vezmeme na jiná pražská místa, která vznikla teprve nedávno. Kromě samotných výroben piva můžeme očekávat restaurace s vlastní kuchyní a promyšlený design prostoru.

OSSEGG
Římská ulice je ukrytá za Vinohradským divadlem, své útočiště si tu našel nový minipivovar s restaurací OSSEGG. Navazuje na mateřský pivovar v Oseku a na odkaz původního oseckého pivovarnictví, které je spjato s Cisterciáckým opatstvím v Oseku založeným ke konci 12. století.

Do interiéru restaurace jsou tak v přenesené formě začleněny některé artefakty z kláštera. Například repliky původních portrétů zdejších opatů, neonové osvětlení vycházející z tvaru románského kamenného pulpitu nebo do kamene vytesaný citát opěvující znovuobnovení vaření piva. Své místo si tu ale našly i nové fotografie od fotografa Igora Zacharova.

OSSEGG těží z dispozičního řešení prostoru. Prosklenými okny vidíme celý interiér restaurace vyznačující se minimalistickým střídmým designem. Jeho zpracování se ujalo architektonické studio ADR, jež stálo i u zrodu dalších českých minipivovarů jako je pražská H1, H2 nebo Trautenberk v Krkonoších.

Prostor je rozdělen dvěma schody, sjednocující je naopak podlaha z masivního dubu, bílé stěny a černý podhled skrývající vzduchotechniku. Osvětlení je vyřešeno shluky žárovek, umožňující nastavovat různou intenzitu nasvětlení.

U vstupu restaurace dominuje nerezový barový pult s pípou, jehož čelní část je doplněna logem. Na míru vyrobené stoly jsou kombinací černé oceli a dubového dřeva, židle ze sortimentu TON, jiné jsou vyrobené na zakázku.

Srdce podniku se nachází v suterénu. Najdeme tu další možnost k posezení, ale především veškerou technologii potřebnou pro výrobu piva. Několik cylindricko-kónických tanků, samotnou varnu piva a spoustu dalšího, bez čeho se takový minipivovar neobejde.

Pro pivovarskou technologii bylo potřeba vyčlenit místo o délce více než 20 metrů, jejím výrobcem je společnost Strojírna Litvínov. Proti ní je umístěn dlouhý a úzký barový pultík s několika vysokými židlemi, umožňující sedět nablízko výrobě pivního moku.

Autorem vizuální identity je David Foldyna z agentury AD 13. Vytvořil nejenom nové logo, ale navrhl řadu dalších prvků, pomáhající dotvářet osobitý charakter OSSEGGu – třeba vlastní půllitry nebo pivní láhve.

Dva kohouti
Minipivovar s restaurací Dva kohouti patří spolu s Lokálem a Grills pod koncept Ambiente. Zakladatelé minipivovaru jsou sládek Adam Matuška a mistr výčepní Lukáš Svoboda. Dva kohouti spojují dvě řemesla: pivovarnické a výčepní, ale také moderní design s původními prvky.

Vzájemné prolínání současnosti s minulostí můžeme vnímat už v samotném výběru sídla podniku. Pražská čtvrť Karlín byla v roce 2002 zasažená devastující povodní, díky citlivé rekonstrukci se dostala zpět na výsluní. Vedle sebe tu stojí jak budovy nové, tak ty postavené v minulosti.

Dům u Města Hamburku je jeden z nejvýznamnějších objektů historické zástavby Karlína s ušlechtilým klasicistním průčelím. Objekt původního zájezdního hostince vznikl v letech 1828–1829 a dnes ho řadíme mezi naše kulturní památky.

Právě tady se usadili Dva kohouti.

Interiér nového minipivovaru s restaurací navrhla architektka Tereza Froňková. Do prostoru, kde dřív fungovala autodílna a prodejna s barvami, ale zasahovala jen minimálně. Na stěnách zůstaly zachovány zbytky staré malby, což umocňuje záměr zachovat co nejvíce původních prvků. Díky tomu může zároveň vyniknout to, co je naopak nové.

Podle návrhu architektky byl vyroben dlouhý a mohutný pult, který se stal jedním z dominantních prvků restaurace. Pod dřevěným obkladem je základ odlitý z betonu, betonový je i výčep s výčepní hlavou navrženou studiem Olgoj Chorchoj.

Stejní designéři jsou také tvůrci návrhu světelného kříže, který je umístěný na jedné zdi. Další stěnu pak zdobí ilustrace od Jakuba Matušky aka Maskera, který je spjatý také s pivovarem Matuška po nápojové i grafické stránce.

Součástí interiéru je nerezová pivovarnická technologie, která spolu s dalšími prvky přirozeně vytváří technickou a industriální atmosféru. Místnost pomáhají osvětlit žárovky od firmy Elektrosvit, celý prostor vyvažuje syrová betonová podlaha. Ke studené šedé a nerezové pak příjemně kontrastují dlouhé dubové stoly a lavice.

Na vnitřní část navazuje dvůr, kde je vytvořeno další sezení. Zde se podařilo zrecyklovat původní střešní trámy domu, nyní jsou z nich venkovní lavice.

Vizuální styl a logo je od tvůrců Studio Najbrt. Barevné provedení a název Dva kohouti znázorňuje propojení dvou světů – červená barva symbolizuje var při výrobě piva, studená modrá barva zase chlazení při jeho čepování.

Pivo Karlín
V Karlíně ještě chvíli zůstaneme, kousek od svahu vrchu Vítkov můžeme navštívit Pivo Karlín. Sídlí v přízemí kancelářské novostavby Butterfly Karlín.

Budova se od ostatní zástavby odlišuje svým tvarem založeným na čtyřech elipsách spojených do dvou křídel se středovým atriem. Její charakter také reaguje na historii strojírenských továren Karlína a zároveň tvarově vychází i z organického charakteru Vítkova.

Z této skutečnosti vychází i interiérové řešení minipivovaru s restaurací, jehož se ujal architekt Jan Hájek.

Prostor je charakteristický snahou neskrývat pivovarnickou techniku, ale naopak ji co nejvíce odhalit. V interiéru tedy co nejvíce dominuje její přirozená industriální krása, což podtrhují zvolené materiály a barevnost doplňků.

Kombinace železa, betonu a surového dřeva pomáhá skvěle dotvořit atmosféru průmyslové haly a vysoké stropy a viditelná nerezová vzduchotechnika tomu jen nahrávají. Na některých místech se objevují bílé kachličky jako připomínka pivovaru.

Interiérové řešení se ujal architekt Jan Hájek. K posezení můžeme využít jak tvarově zajímavé židle, tak lavice s opěrkami, které svým rozložením vytvářejí jakési boxy, zdroj: Pivo Karlín

K posezení můžeme využít jak tvarově zajímavé židle, tak lavice s opěrkami, které svým rozložením vytvářejí jakési boxy s trochou soukromí. Použití černého čediče se dřevem vytváří na podlaze zajímavý efekt a přirozeně odděluje část odpočinkovou, od té barové.

Tvar budovy kopíruje dlouhý nerezový barový pult. Protilehlá stěna je od podlahy až ke stropu prakticky celá prosklená, což místo nádherně otvírá světu venku a naopak.

Celkové vyznění interiéru navazuje na záměr celé budovy – propojit novostavbu s karlínskou industriální historií.

Pivovar Spojovna
O spojení několika světů usiluje už svým názvem Pivovar Spojovna. Najdeme ho na hranici tří pražských čtvrtí – Chodova, Kunratic a Šeberova. Na tomto místě se střetávají rozdílné světy: studentský, v podobě vysokoškolských kolejí, business v nedalekém office parku a běžný život obyvatel sídliště.

Vizuálního stylu, podoby loga a dalších prvků, se ujalo Dynamo design. Zpracování ovlivnila jedna z hlavních myšlenek projektu – snaha spojovat lidi z různých čtvrtí a chutí. Autorem vizuálního konceptu je Vítek Škop, úspěšný v soutěži Czech Grand Designu.

Výslednou podobu realizoval tým pod vedením Libora Jelínka, grafik Petr Belák a copywriter a idea maker Martin Holub.

Architektonické řešení celé budovy i interiéru je dílem mar.s architects. Jelikož se jedná o novostavbu, vnitřní uzpůsobení se nemuselo přizpůsobovat žádným předem daným dispozicím. Dominantou interiéru se stal betonový výčep s průhledem do kuchyně. Prostor je doplněn masivními stoly, k posezení si můžeme vybrat lavice nebo židle z produkce TON. Důležitá místa v restauraci určují shluky velkých kulatých svítidel od výrobce Osmont.

Příjemné atmosféry je dosaženo kombinací vybraných materiálů. Místnost zateplují smrková prkna použitá na podlaze, stropě a na jedné ze stěn. Zajímavě působí na šedo natřené cihly otočené dutinkami do interiéru. Podlaha je částečně dřevěná, na exponovaných místech je pak použitá betonová stěrka.

Výrazným prvkem celého interiéru se staly ocelové tyče natřené na černo, opakují se hned na několika místech. Jsou použity pro nohy lavic a stolů a staly se nosnými prvky k uchycení osvětlení pod stropem a v neposlední řadě jako kostra dělících konstrukcí.

Spojovna nás ale zaujme ještě než vstoupíme dovnitř. Fasáda budovy je tvořena 3D rastrem ze smrkových latí, namořených černou barvou. Ze smrkového dřeva jsou i okna. Pevná schránka je otevřena jen v několika důležitých místech, jako je varna pivovaru a v restauraci. Ta je velkou prosklenou plochou propojena přes zastřešenou terasu se zahradou.

Kbelský pivovar
Posledním místem, kam se vydáme, jsou Kbely. Zde se nachází Kbelský pivovar, podnik se snahou obnovit zdejší zaniklou tradici. Pivo se tady vařilo už dříve, i když na jiném místě. Jeden z hrabat Czerninů ve Kbelích nechal v roce 1758 postavit pivovar, v roce 1929 se však vaření piva ukončilo.

Nynější Kbelský pivovar je novou stavbou, její dispoziční řešení a zvolená sedlová střecha ale koresponduje s okolním urbanismem. Tvar půdorysu kopíruje hranice pozemku, na kterém se v minulosti nacházelo staré stavení.

Celého projektu se ujal architekt Petr Švanda, který uplatnil své zkušenosti v navrhování jiných minipivovarů, jako například Muflon nebo Továrna ve Slaném. Při řešení interiéru byl kladen důraz na to, aby vynikla samotná technologie a byla viditelná jak zevnitř, tak zvenku.

Do prostoru restaurace přináší světlo velké skleněné plochy, což koresponduje s velikostí celého objektu. Vysoké stropy bez zbytečných podhledů a přiznané konstrukce a vzduchotechniky, to vše dodává místu osobitý charakter.

Dominantou je mohutný bar obložený dřevem a opatřený pivní pípou. Veškeré neprosklené části lemují lavice doplněné stoly z masivního dubu a židlemi TON. Příjemnou atmosféru pomáhá dotvořit obložení stěn i dřevěná podlaha v kombinaci s černým čedičem - je nerozbitný a současně působí líbivým dojmem.

Budova stojí na místě, kudy vede stará poutní cesta z Prahy do Staré Boleslavi. Tato skutečnost v pivovaru ožívá v podobě symbolického panoramatu, které znázorňuje koho nebo co lze na takové cestě potkat. Autorem myšlenky je Pavel Voborský a s motivem se setkáme jak v názvech piva, tak v různých částech v interiéru. Vše je součástí vizuální identity zpracované studiem Artbureau, logo navrhl Aleš Pokorný.

V Kbelském pivovaru se designu daří. Že se tady pivo vaří, zjistí návštěvníci restaurace, ale i kolemjdoucí poutníci. Velkými okny z ulice je vidět veškerá pivní technologie i samotná paní sládková při přípravě místního nefiltrovaného a nepasterizovaného piva.

Protože každý ze zmíněných minipivovarů nabízí pivo připravované podle vlastních receptur, jeho chuť se liší od místa k místu. A rozdílně můžeme vnímat i jejich interiér.