Novinky a zajímavosti ze světa piva

Nejstarší brněnskou hospodu U modrého lva, o které jsou zmínky už ze třináctého století, zbourali v roce 1934. Jiří Wiesner si otevřel pivotéku se stejným názvem před deseti lety. Na konci roku, kdy byl u nás poprvé v historii podíl piva stáčeného do lahví vyšší než do sudů.

Ve skleněných, PET lahvích či plechovkách Brňan nabízí pivo převážně z menších pivovarů. „Za tu dekádu se chutě našich zákazníků dost změnily. Dřív fajnšmekři většinou pili ležáky, málokdo zkoušel svrchně kvašená piva. Na začátku přicházeli zvědavci, a když viděli vyšší cenu, otočili se a byli pryč. Teď jsou piva typu Ale oblíbená,“ říká muž.

Pandemický rok podle něj zatřásl s pivním světem nejen v Brně. Kvůli zavřeným hospodám museli pivaři, kteří neinvestovali do vlastního výčepního zařízení, přejít na stáčená piva. „Velký boom zažila díky větším pivovarům piva v plechovkách. Jednak je to praktický obal, výrobci se už navíc možná připravují na budoucí omezení nebo zákaz plastových lahví,“ přemítá Wiesner.

Točené? Dvacet procent pokles
Zatímco jeho prodejna na vinohradském sídlišti měla vyšší tržby zhruba o deset procent, pivotéka uprostřed města na České zažila bídný rok. „Centrum Brna totiž bylo mrtvé, vylidněné. Prodej tam poklesl téměř o polovinu. To na sídlišti k nám chodí pivaři pravidelně co týden pro namíchanou basu piv různých značek. Ochutnávají, zkouší novinky. Ti, kdo vypijí denně šest kousků, ale samozřejmě berou útokem levná piva v obchodních řetězcích,“ podotýká Wiesner.

Sedmapadesátiletý Brňan si vybírá pivo podle nálady. „Hitem se loni staly kyselé ejly,“ zmiňuje. Brněnské hospody a pivní kulturu oceňuje. „Dlouhodobě je na vysoké úrovni, na výčepu bývá většinou široký výběr piv. Čepované z tanku je špička, ale i dobře udělané, stočené a skladované pivo v lahvi si vychutnáte,“ míní muž.

Podle údajů Českého svazu pivovarů a sladoven prodej čepovaného piva za loňské první tři kvartály poklesl o dvacet procent a stejný či podobný vývoj očekávají i z konce roku a na začátku 2021. Prodej baleného piva vzrostl zhruba o sedm procent. „Je pravděpodobné, že do doby, než se zmírní restrikce, nepřejdeme dlouhodobě do nižšího stupně PES, nebo zcela nepomine nouzový stav, bude tento mírný nárůst pokračovat. Lidé si sice zvykli na to, že si mohou koupit pivo v lahvi a vychutnat si ho později v pohodlí domova, nicméně poptávka po tradiční pivní kultuře, ke které posezení v hospodě či restauraci s přáteli a rodinou neodmyslitelně patří, zůstává vysoká," okomentovala ředitelka svazu Martina Ferencová.

Ještě hořčejší pivo by mohlo vzniknout díky vědcům z Biologického centra AV ČR. Jako první na světě upravili chmel pomocí moderní genetické technologie CRISPR, která umožňuje přesné zásahy do konkrétního genu.

Zatím techniku úspěšně otestovali na genu důležitém pro výrobu listových barviv, v současnosti už ale pracují na genech, ovlivňujících tvorbu látek důležitých v pivovarnictví nebo farmaceutickém průmyslu. Zavedená technologie by tak mohla pomoci vyšlechtit užitečnější chmel pro budoucí generace.

Molekulární techniky umožňují stále přesnější genetické úpravy. Příkladem je metoda nazvaná CRISPR, pomocí níž vědci provádějí cílené zásahy do DNA – mohou vypnout či opravit určitý gen nebo změnit jeho sekvenci.

Úpravu lze provést do posledního písmenka přesně. Pomocí ní vědci ve světě už modifikovali třeba rajčata, pšenici nebo ovocné dřeviny. „Chmel však doposud na seznamu chyběl,“ říká Tomáš Kocábek z Ústavu molekulární biologie rostlin Biologického centra AV ČR. A právě chmel otáčivý se odborníkům z tohoto pracoviště podařilo jako prvním s použitím technologie CRISPR pozměnit.

Badatelé si účinnost metody vyzkoušeli na genu, který kóduje klíčový enzym zajišťující výrobu listových barviv. Důvod pro jeho volbu byl jednoduchý – jeho vypnutí je na rostlině dobře vidět. Pokusný chměl měl bílé, případně mozaikovité listy.

Nyní se tým zaměří na cílené změny v genech zodpovědných za tvorbu hořkých kyselin, které jsou pro pivovarnický průmysl důležité. A dále takzvaných prenylovaných flavonoidů, jež působí mimo jiné proti rakovině, bakteriím a zánětům.

„Jsem rád, že se nám povedlo tuto metodiku zavést i pro chmel, u kterého navíc představuje určitou komplikaci fakt, že se jedná o vegetativně množenou plodinu,“ říká Praveen Awasthi, postdoktorand z Indie v Biologickém centru AV ČR a hlavní autor výzkumu. Tuto technologii už dříve použil u banánovníku.

Výsledky nové studie vědci publikovali v lednu 2021 v mezinárodním vědeckém časopise Plant Physiology and Biochemistry. „Technika CRISPR je zcela univerzální systém pro vše živé od mikroorganismů až po lidské buňky a přinese jistě spoustu zajímavých výsledků do budoucna, protože takto lze upravovat specificky zcela konkrétní geny, aniž bychom zasahovali do jiných oblastí genomu,“ vysvětluje Praveen Awasthi. Výhoda metody spočívá v tom, že se do organismu nemusejí vnášet cizí geny, jako je tomu u jiných geneticky modifikovaných organismů.

Šlechtění plodin pomocí genetických úprav je za určitých podmínek povoleno např. ve Spojených státech, Austrálii a Číně. Evropská unie nicméně veškeré organismy vytvořené inovativními biotechnologiemi, včetně CRISPR, reguluje.

Vědci se vesměs shodují na tom, že konzumace geneticky upravených potravin nemá na lidské zdraví nežádoucí účinky. Zatím však chybí studie dlouhodobých zdravotních dopadů.

S razantním poklesem prodeje sudového piva se musí vypořádat kvůli uzavřeným hospodám všechny pivovary v Olomouckém kraji. Ve složité situaci se ocitly také minipivovary, které se snaží udržet nad hladinou prodejem lahví přes e-shopy či jinými aktivitami.

„Sudy jsou téměř na nule a jediný obrat nám teď dělá prodej lahví. Alternativně jsme otevřeli webový e-shop a přes něj prodáváme láhve, které lidem vozíme domů a dodáváme je i do obchodů. To nás drží nad vodou. I když je proces náročnější na logistiku, musíme se snažit a neházet flintu do žita,“ líčí Vladan Smutný z minipivovaru Chomout u Olomouce, který má na starosti obchod. Podle něj ale zatím minipivovar nemusel propouštět zaměstnance.

Propad tržeb o třicet procent zaznamenal u sudového piva minipivovar Jadrníček v Náměšti na Hané.

„Ze sudového piva se prodávají jen menší patnáctky a dvacítky, které si lidé berou domů, jinak nic. Všechno, co jsme měli v sudech, jsme tedy nalahvovali. Máme výdejní okénka snažíme se proniknout i do obchodů,“ říká spolumajitel Luboš Jadrníček.

Nejvíce jde podle něj na odbyt tmavá třináctka a zájem je i o jedenáctku světlý ležák.

Některým minipivovarům v době koronakrize výrazně pomohlo to, že se jejich výroba rozšířila o nový sortiment.

„Ještě před koronakrizí padlo rozhodnutí, že budeme vyrábět pivo a spolu s ním i tvarůžky, protože to k sobě patří. Vyplatilo se – a větší bráška teď pomáhá,“ vysvětluje sládek a majitel minipivovaru Kosíř David Kapsia.

Výroba tvarůžků se rozjela v sesterské firmě - minipivovaru Tvarg ve Velké Bystřici.

Welzl: Jsme jen na 20 procentech obvyklé výroby
Minipivovar Kosíř zaznamenal loni výrazný propad tržeb u sudového piva.

„Uzavření provozoven je problém, protože hospody jsou partnery pivovarů. Pokles u sudového piva u nás dělá 60 procent a celkově jsme minus 45 procent objemu vyrobeného piva oproti roku 2019. Vzrostla sice produkce u lahvového, což je ale složitější v rámci rozvozu. Je vždycky jednodušší vézt sudy než třicet přepravek,“ uzavřel David Kapsia.

V obtížné situaci je i pivovar Welzl v Zábřehu na Moravě, kde výroba sudového piva dominuje.

„Nemáme segment lahvového piva, takže jsme na dvaceti procentech obvyklé výroby. Ztráty za loňský rok jsou značné,“ zmínil jednatel společnosti Tomáš Kozák.

Českou pivní dvojku Pivovary Staropramen opustil po necelém roce ředitel Zdenek Havlena. Ve funkci ho nahradil Chorvat Teo Ćendo (52), informovala ve čtvrtek společnost. Před postem ředitele skupiny v České republice a na Slovensku byl regionálním ředitelem v pivovaru Zagrebačka.

„Přestože současná situace není pro naše odvětví jednoduchá, jsem připraven se z pozice ředitele společnosti Pivovary Staropramen podílet na upevňování naší pozice nejen na českém, ale také slovenském trhu. Věřím, že budu mít brzy příležitost osobně zažít unikátní českou hospodskou kulturu,“ uvedl nový ředitel.

Ćendo pocházející ze Splitu, odstartoval svou kariéru v roce 1993 v chorvatské pobočce Coca-Coly. Od roku 2004 až doposud pracoval v Zagrebačce, která stejně jako Staropramen patří do skupiny Molson Coors Beverage Company. „V průběhu 17 let působil na několika manažerských pozicích v oblasti obchodu, naposledy jako regionální ředitel pro oblast Dalmácie,“ dodala společnost. Ćendo je ženatý a má tři děti, rád cestuje a sportuje, mezi jeho koníčky patří bezmotorové létání.

Česká pivovarnická dvojka
Konsolidované tržby skupiny Pivovary Staropramen předloni meziročně vzrostly o miliardu na 10,38 miliardy Kč. Skupina byla v 730milionovém zisku po předchozí zhruba 3,1miliardové ztrátě. Společnost například provozuje smíchovský Staropramen a ostravský pivovar Ostravar.

Havlena nastoupil do Staropramenu v roce 2001, pracoval v něm do roku 2008, následně přijal nabídku od bývalého vlastníka Staropramenu AB Inbev, působil v Rusku a Belgii. Od roku 2017 se stal finančním ředitelem Staropramenu, od předloňského roku působil na pozici komerčního ředitele, zároveň byl jednatelem a předsedou představenstva Pardubického pivovaru, loni se pak stal ředitele Pivovarů Staropramen pro ČR a Slovensko. Předchozí šéf Petr Kovařík byl ve funkci zhruba čtyři roky.

Podle odhadů Českého svazu pivovarů a sladoven gastronomie loni přišla na tržbách až o 80 miliard korun. České pivovary očekávají celoroční propady tržeb kvůli pandemii v řádu desítek procent. Největší výrobci čekají pokles mezi 20 a 40 procenty, nejmenší i o více než 50 procent, uvedl již dříve svaz.

Zámek s pivovarem v Semíně patří společnost Zámecký pivovar Semín, jejímž vlastníkem je firma Danup holding. Majiteli jsou investoři v pivovarnictví.

Semín (Pardubicko) 13. ledna (ČTK) - Spolek Gočárův Semín plánuje od příští turistické sezony otevřít veřejnosti menší část prostor historického pivovaru v Semíně na Pardubicku. Zachovaly se v něm některé původní technologie. Lidé si budou moci prohlédnout humna a náduvník předindustriální sladovny, které sloužily máčení sladu. Zachoval se i takzvaný hvozdový valach na jeho sušení, podobný je také ve známé pražské restauraci U Fleků, řekl ČTK předseda spolku Leoš Kvapil.

"Na původním místě je tento semínský a U Fleků. U Fleků je zrepasovaný, podle historiků je semínský nejstarší, pokud se někde neobjeví jiný hvozdový valach," uvedl Kvapil. Lidé se na prohlídky budou muset předem objednat.

Pivovar v Semíně je součástí památkově chráněného zámečku z 16. století. Vznikl na konci 17. století, pivo se v něm vařilo více než 200 let. Jedním ze sládků byl otec Josefa Gočára. Posledním majitelem byl Jindřich Dvořák, který neprosperující pivovar v roce 1926 zavřel. Pak objekty, jež chátraly, využíval jako sklady pardubický a chrudimský pivovar, byly v něm i byty.

Zámek s pivovarem v Semíně patří společnost Zámecký pivovar Semín, jejímž vlastníkem je firma Danup holding. Majiteli jsou investoři v pivovarnictví. V budoucnu chtějí otevřít minipivovar s restaurací, ubytovací kapacity v různých kategoriích, pivní lázně a wellness centrum. Rekonstrukce by měla začít v příštím roce a s plným provozem počítají investoři do čtyř let. Díky dotacím Pardubického kraje byla zatím opravena věžička zámečku, do které by se měl vrátit původní zvon, část historických pivovarnických zařízení a prostory pro pivovarnickou expozici.

Zdejší pivovarnictví má již středověký původ, i když tehdy šlo o omezený okruh výrobců i spotřebitelů. Prvním důkazem o tom je privilegium Jana IV. z Dražic z roku 1302, v němž potvrdil městu Roudnici všechny výsady svého předchůdce, že se obchod ve městě značně zlepšil. V té době bylo na náměstí a sousedních ulicích několik hostinců, které odváděly vždy o sv. Karlu určité poplatky z čepování piva. Údajně to měla být 1 hřivna stříbra nebo vepř v téže ceně. Někteří autoři soudí, že starý pivovar u kostela Panny Marie byl zřízen již za Jana z Dražic, ale to nejde věrohodně doložit.

Až díky Vilému z Rožmberka nastává jeho prudký rozkvět. Je však otázkou, zda byl pivovar postaven jako nový nebo jen došlo k přestavbě stávajícího. Jediné co víme přesně, je to, že vybudováním pivovaru byl pověřen Jakub Krčín, a to někdy v rozpětí let 1577-1579. V roce 1588 byl vyhotoven inventář pivovaru, z něhož můžeme vidět tehdejší pivovarské názvosloví, neboť tu stály „pánve velké, káď mlátní s dvěma vobruči železnými, káď odlévací s 2 vobruči železnými“, bylo tam „sypnův nových i starých 23, kozlíky do hvozdu dva“, „okovy vokované“, „žokův na chmel 5, pytlův 56, povozy k spouštění piv, hubatky k odlívání piva“ apod. V urbáři z roku 1592 můžeme o roudnickém pivovaru číst toto: „Položením leží v městě Roudnici za kostelem v místě dosti příhodném, stavenní prostranné, humna při něm jsou dobrý dvě, hvozdy dva, sejpek pro pšenici, slady sypání dosti veliké, při témž pivovaře pro lepší řád jsou nařízeny tři osoby: Jan Štefán, Jan Meříčník a Řehoř Zajíček, sousedé roudničtí.“

V době zhotovení tohoto urbáře se pivo vařilo z pšenice a říkalo se mu „bílé pivo“. Jeho odběrateli bylo nejen 44 šenkovních domů ve vlastním městě, v Bezděkově a Hracholuscích, ale rovněž 24 krčem v okolních vsích. Tyto týdně odebíraly celkem 86 věrtelů piva, z toho 50 přímo v Roudnici nad Labem. Během léta se však týdenní výstav mnohdy vyšplhal až na více než 100 věrtelů. Várek bylo vždy 5 ve 2 nedělích, tj. 130 ročně a náklad na ně činil dohromady 3 380 strychů pšenice (1 várka = 26 strychů), z nichž se vyrobilo celkem 5 460 věrtelů bílého piva (1 várka = 42 věrtelů). I chmel byl tehdy místní, protože chmelnice tehdy stála „při městě Roudnici na vostrově nad mosty roudnickými mezi vodami položením proti zámku, na místě dosti libým v zemi pšeničné.“

Během vlády vdovy po Vilému z Rožmberka a jejího druhého manžela Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic se pivovar ocitl ve velmi těžkých časech, neboť třicetiletá válka i události před ní vůbec žádnému oboru nepřály. Celým krajem prošla řada požárů a rabování, nastal úbytek obyvatelstva, takže mnohdy neměl kdo obilí vyset, natož sklidit a tak bychom mohli ještě dlouze vypočítávat všechny problémy, kterým musel roudnický pivovar čelit, a to vůbec nemluvím o tom, že v roce 1641 klesl počet krčem na celém panství na pouhých 14, z toho 6 v samotné Roudnici. Také investice do něj nebyly velké, pokud vůbec do něj nějaké peníze dány byly. Pivovar byl tehdy sice „od kamene vystavěný a šindelem krytý“, ale jeho zdi byly „velmi sešlé, roztrhané a velikým trámovým dřívím zpodpírané“. Z těchto slov je vidět, jaký byl stav pivovarské budovy, že stále hrozila svým pádem, což se projevilo poklesem produkce piva, neboť se vařilo pouze o 1 várce, vždy jen 40 věrtelů, a to navíc již obojího piva, nejen toho pšeničného, jak tomu bylo dříve. V té době se tu tedy začal zabydlovat rovněž ječmen. Byla to vůbec tehdy doba velkých zmatků. Za nepřítomnosti roudnické vrchnosti se tamní primátor Burian Kochovec dokonce na čas zmocnil panského pivovaru.

Teprve kníže Václav Eusebius z Lobkovic, syn Zdeňka Vvojtěcha z Lobkovic (1609-1677) začal pivovaru věnovat náležitou pozornost, a to nejen jemu. Celé Roudnicko se začalo postupně vzpamatovávat z předchozích zlých dob, což můžeme např. vidět na tom, že dochází na renovaci roudnického hradu a tímto úkolem nebyli pověřeni čeští, nýbrž italští mistři. Snad i z jejich popudu se začalo uvažovat o stavbě nového a většího pivovaru pod zámkem samým. V té době, tj. roku 1662, stála konev roudnického piva o obsahu 21 žejdlíků 16 grošů.

V roce 1671 došlo k sestavení zvláštní komise z panského úřednictva, která se měla postarat v dohodě se staviteli zámku o provizorní zajištění zchátralého starého pivovaru, jenž hrozil pádem ještě více než v minulosti. Zároveň mělo dojít k vypracování nového plánu, aby stavba nového pivovaru nijak nevadila pracím na zámku. O rok později vznikl návrh na jeho výstavbu, a to od stavitele Antonia della Porty, což potvrzuje Dr. Bohumil Matějka v knize „Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. IV. Politický okres roudnický. I. díl“ z roku 1898: „PIVOVAR vystavěný od Antonia de Porta, jenž v lednu r. 1672 podává knížeti Václavovi návrh na pivovar, jemuž se žádný v Čechách vyrovnati nemá; býval dle starého vyobrazení (Dominium Raudnitzense .. delineatum 1696, v zámeckém archivu) pěknou budovou o třech křídlech dvoupatrových opatřených pěknými štíty; zbyla však pouze nepatrná čásť.“

Se stavbou nového pivovaru na současném místě se začalo na podzim roku 1676 a ukončena byla až za dlouhých 12 let. Celkový náklad na vybudování nového pivovaru dosáhl 15 858 zlatých, 57 krejcarů a 4 ½ denáru, přitom souhrnné náklady na výstavbu nového zámku a pivovaru činily 55 874 zlatých, 42 krejcarů a 2 ¾ denáru. Z porovnání obou částek vidíme, že vrchnost na stavbě nového pivovaru nijak nešetřila. To bylo poznat i z vyjádření písaře, který v roce 1743 sestavil nový panský urbář a právě v něm se vyslovil, že roudnickému pivovaru se v Čechách jen tak podobná stavba nenalezne.

A byla to skutečně velkolepá stavba, snad i proto, že se nacházela přímo pod zámkem, a tak aby byla jeho další ozdobou. V té době byl pohled na Roudnici nad Labem přímo nádherný a nejen pivovar, ale celé město nemělo přinejmenším v kraji konkurenci, což vidíme na mnoha tehdejších malbách i kresbách. Zejména ta z roku 1696 ukazuje půvab nové pivovarské budovy, jež byla vybudována v renesančním slohu, a to přímo ve stejném stylu jako zámek sám. Z ní vybíhala směrem k Labi 2 stejně dlouhá křídla, jež obepínala rozsáhlý dvůr s různými dřevěnými kolnami a hospodářskými budovami na jeho severní straně k řece. Při pivovaru vznikla též velká sýpka pro 12 000 strychů obilí a ve skále zámeckého kopce 2 pivovarské sklepy. Výše zmíněná postranní křídla můžeme naposledy vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 1. třídy Carla Koralka a geometra 2. třídy Josefa Schwarze. To z toho důvodu, že musela ustoupit stavbě nové železniční trati a nádraží v letech 1848-1850, kdy se dokonce objevil návrh, že by mohl být pivovar přesunut z města jinam. Důkazem toho může být stavba nové sladovny, která byla umístěna již za městem.

Nakonec k realizaci výše zmíněného nápadu nedošlo a pivovar zůstal na svém místě. Velkými přestavbami prošel v letech 1866-1867. Tyto práce byly provedeny pod vedením pražského stavitele Alexandera Hellmicha ml. a ve spolupráci s pražskou kanceláří Gustava Nobacka. V roce 1869 bylo firmou Technická kancelář pro pivováry J. V. Nováka v Praze založeno topení pod kotle. Problémem se však stala menší spotřeba piva. Ve výrobním roce 1875/1876 bylo vyrobeno v Roudnici 28 884 hektolitrů piva, čímž byl zdejší pivovar 15. v Čechách co do objemu produkce. Roku 1892 byli v pivovaru zaměstnáni – sládek Adolf Woitsch (psán též jako Vojč, působil zde v letech 1869-1896), účetní František Křivan, účetní příručí Václav Hammer, podstarší Antonín Sekera, sklepmistr Josef Růžička, vařiči J. Zahálka a Josef Vogel (roku 1906 se stal sládkem ve Vintířově), strojník Maxa Tašner, nadbednář Josef Beran a kancelářský sluha Josef Strádal. V roce 1895 byla zřízena nová kotelna a roku 1910 strojovna s parním strojem. V roce 1914 přišly na řadu další práce, jež provedla firma Hádl & Hájek (rekonstrukce hvozdu). V letech 1918-1925 byl vrchním sládkem Antonín Sekera. Za něho bylo rozhodnuto o vaření silnějšího piva. Tehdy byly ve zdejších hostincích nabízeny jeho piva – 8° pivo výčepní, 10° ležák (světlý i tmavý) a 12° pivo speciální („SAKURA“). Úspěchy pivovaru se ukázaly i na tom, že zaměstnanci pivovaru byli spokojeni tak, že mnohdy přímo přesluhovali, příkladem budiž ředitel Mikuláš Ordnung, který 1. září 1931 oslavil 50leté služební jubileum v lobkowiczkých službách.

Do roku 1948 pivovar náležel původním vlastníkům, pokud nepočítáme období německé okupace, kdy byl Lobkowiczům zabaven. Následně byl zestátněn, i když ještě v roce 1947 bylo dokonce uvažováno o jeho uzavření. 26. července 1967 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek. Ale již tehdy byl označen za sešlý. Vlastníkem objektu tehdy byl MNV Roudnice nad Labem a užívaly ho Severočeské pivovary Louny. V červenci 1969 byla spuštěna nová stáčírna. Výroba v pivovaru byla zastavena v roce 1975. Poté byly jeho budovy využívány zejména ke skladovacím účelům, ale sladovna fungovala až do 90. let 20. století. Že není všechno v pořádku je vidět např. z toho, že roku 1987 obdržel roudnický provoz Severočeských pivovarů pokutu ve výši 20 000 Kčs za znečišťování.

Po sametové revoluci byl pivovar navrácen Lobkowiczům, kteří pro něj nenašli využití a roku 2001 ho získal John D. Bailey. Ten sice představil plán na jeho přerod v multifunkční objekt s hotelem a obchody, ale to bylo tak vše. Díky nezájmu o stav areálu všechny budovy podléhaly postupně zkáze a chátraly. Jejich špatný stav zavinila rovněž povodeň v následujícím roce. O něco později se objevil na městě plán na zřízení parkovacího domu s obchody. Roku 2009 se pokusilo o zrušení památkové ochrany, což se mu nepodařilo. V roce 2010 došlo ke snesení barokní střechy i s krovy, aby neohrožovala kolemjdoucí, i když byla místními sepsána petice proti těmto pracím. O rok později rozhodl litoměřický okresní soud, že Baileyho společnost Pivovar s. r. o. jako majitel pivovaru musí zaplatit městu 5,2 milionu korun za demolici střechy a další zabezpečovací práce. Roku 2012 získalo objekt město. V dražbě za něj zaplatilo 3,3 milionu korun. V roce 2014 se začal objekt zastřešovat a vznikal postupně plán, jak bývalý pivovar využít. S postupnou rekonstrukcí rozsáhlého objektu pokračuje radnice dodnes. Více informací o pivovaru lze najít zde: https://pamatkovykatalog.cz/pivovar-18401188.

Pohnutek, proč si někdo zařídí vlastní pivovar, může být mnoho. Rodinná tradice, láska k pivu, chuť vyzkoušet si něco nového. V případě Pavla Rokoše (52) z Rudné u Prahy se jednalo o ryzí nespokojenost s tím, co bylo k dostání v obchodech, a následně o živelnou radost z toho, co pod jeho rukama vzniklo – patrně jeden z nejmenších, ale zároveň i nejoriginálnějších minipivovárků v Čechách.

Vařením piva se Pavel začal zaobírat, nejprve laicky, před osmi lety. Předtím na to neměl pomyšlení, jelikož je dennodenně v práci – vykonává zaměstnání v nadnárodní automobilce. „Uměl jsem si uvařit leda kafe. Tím jsem končil,“ směje se dnes nad svým tehdejším vrtochem. Proč se vlastně do pivovarnictví vrhl, jak se říká, po hlavě?

Z kastrůlku do kotle
„Asi jako každý Čech mám pivo strašně rád,“ vysvětluje majitel a sládek pivovaru Parovar. „Jenomže před těmi osmi lety se v obchodech prodávalo průmyslově vyráběné pivo, které bylo tak nepitelné, až se mi zrovna dvakrát do těch nákupů nechtělo. Však tou dobou nastal i takový ten boom minipivovarů, jejichž majitelé a sládci vsadili na stejnou kartu, jako já,“ myslí si. „Napadlo mne, že pokud pivo umí navařit člověk, který se vše učil od píky ze dne na den, tak bych to mohli zkusit také.“

Nejprve to tedy Pavel zkoušel doma na plotně ve dvacetilitrovém kastrolu. Učil se svépomocí a také za asistence svých přátel, kteří mu byli po ruce s dobrou radou a zkušenostmi. Navštívil i několik kurzů. A pak? Výsledek předčil očekávání. „Rodině, známým a kamarádům, to tenkrát chutnalo víc, než průmyslově vyráběné pivo. Takže jsme vařili znovu a znovu a piva přitom ubývalo rychleji a rychleji,“ vzpomíná.

Pavlovi tak nezbylo než rozšířit výrobní podmínky. Nejdříve začal vařit pivo ve 100 litrové varně, až si nakonec místo garáže vedle rodinného domku roku 2018 zařídil skromný rodinný pivovárek, patrně nejmenší v Praze a jejím okolí, pravděpodobně jeden z nejmenších v celých Čechách. V něm má nyní varnu o výměře 500 litrů a tři tanky, kde pivo měsíc až dva zraje.

Co pivo, to unikát
Piva Pavel vaří podle toho, na co má chuť. Obvykle je to jednou týdně o víkendech, kdy nemusí být v práci. Během všedních dnů ve večerních hodinách vše připravuje k tomu, aby vůbec k uvaření nové várky mohlo dojít. „Začínáme ve středu navečer, kdy vážíme obilí. Ve čtvrtek jej šrotujeme, v pátek myjeme a sanitujeme varnu, abychom v sobotu, v podstatě po celý den, mohli pivo vařit,“ vypráví Pavel, kterému pomáhá rodina. Následně pivo zraje, a to uzrálé, co se vařilo před měsícem či dvěma se pak v neděli lije do lahví či plechovek, a zároveň je Pavel etiketuje vždy originálními etiketami s původními názvy, což vše dělá také ručně. Ale stojí to za to.

„Když pivo navaříme, je to unikát. Už neplánuji jej dělat znovu, takže lidé, kteří k nám třeba po dvou měsících přijedou s tím, že jim některé chutnalo, mohou mít smůlu, protože už je vyprodané a jeho další várka se nechystá,“ krčí Pavel rameny. Jediné, co po nich zbude, jsou receptury, které si Pavel pochopitelně uchovává. Z toho důvodu se ani nehodlá pouštět do bližšího sepětí s hospodami či restauracemi.

„Zažil jsem snahy, že v hospodách některé pivo chutnalo, a provozovatelé ho chtěli dovážet pravidelně. Třeba světlou jedenáctku,“ říká. „Jenomže já nechci každý týden vařit totéž. Ke všemu mám k dispozici jen 500 litrů varny, hospody by pochopitelně chtěly víc. Proto opravdu výjimečně, a spíše jen kamarádům dodávám do pivoték nějaká piva, nebo do hospod nějaké sudy,“ uvádí s tím, že jinak jsou běžně dostání u něj v rodinném pivovárku Parovar.

Pivo na páře?
Samotný název pivovaru trochu svádí k domněnce, že zde pivo vzniká přičiněním páry. „Částečně je to pravda, protože pivo skutečně vaříme na páře,“ připouští sládek. Tímto ale název nevznikl. Ve skutečnosti ovšem jde o hravou hříčku se jménem jeho majitele. Jedná se o zkratky slov PA(vel) RO(koš) VAR/Ř(í).

Bylinkové, smrkové, i tekutý chléb
„Rád experimentuji,“ nezastírá Pavel, který ve svém pivovárku navařil už neuvěřitelných 387 druhů piv. Vyzkoušel například smrkové pivo, které vznikalo macerováním konečků čerstvě vyrašených smrkových větviček, pivo s nádechem třísek ze sudů, v nichž zrál gruzínský koňak, i různá bylinková piva. Kvůli tomu si také na zahradě nechal zřídit bylinkový záhon, kde má 36 druhů bylinek.

„Byť bych nerad opakoval jeden recept dvakrát, tak přece jen mám v paměti jedno pivo, jehož opakovanému uvaření bych se nebránil, a které mi přijde možná nejexotičtější, nejoriginálnější, jaké jsme tu kdy vařili,“ připouští majitel a sládek v jednom. „Jedná se o anglický recept z roku 1462, který využíval pelyněk a puškvorec, což jsou extrémně hořké bylinky. Aby to pivo bylo pitelné, Angličané do něho přidali ještě badyán, a chuťově se jednalo o úžasnou záležitost. Extrémně hořkou, ale úžasnou,“ dodává s tím, že nejraději má právě piva, která se vykazují hořkostí.

Když jsme u těch experimentů, ještě na jeden opravdu zvláštní si Pavel vzpomněl. Jeho kamarád pekař mu jednou přivezl starý chléb. Pavel neváhal a zkusil tak uvařit doslova a do písmene onen pověstný tekutý chléb národa českého. „Pěkně nám to dalo zabrat, jen co je pravda,“ směje se s tím, že nejnáročnější bylo pivo scedit. Muselo se na to jít ručně za pomoci cedníků.

„Chuťově to tak hrozné, jak to zní, nebylo. Ale tím, kolik za tím bylo práce, nemyslím, že si to někdy budu chtít zopakovat,“ směje se. Dnes je pivo z chleba relativně raritou, ale v minulosti se takto vařilo poměrně často, a například v Anglii je k nalezení dodnes – byť tam jej vaří spíše z toastů.

„Koronavirus není překážkou“
Řada pivovarů se od jara potýká s vážnými problémy v důsledku pandemie koronaviru. Některé musely své zásoby vylévat, jiné musely úplně pozastavit produkci. Pavlův pivovar měl ale velké štěstí. Nesnáze se mu zatím naštěstí vyhýbají. Paradoxně by se naopak mohlo říct, že i díky koronaviru našel nové zákazníky.

„Původně jsme na čas přestali, lidé nejezdili. Nejednalo se o nic existenčního, ale člověka i ta přestávka mrzela,“ říká Pavel. „Později jsem si na internetu všiml webových stránek Zachraň Pivo, kam jsem se zaregistroval, a týden na to jsme byli vyprodaní. To byly tisíce litrů, co si lidé odvezli nebo objednali,“ podivuje se. A ani na podzim se mu nevede špatně. Kvůli tomu, že musí být hospody zavřené, dojíždí mnoho Pražanů právě za ním do Rudné, která je od Prahy co by kamenem dohodil. Celková situace ohledně pandemie jej, stejně jako mnohé další, vůbec ale netěší.

Vše průmyslové = špatné?
Platí i dnes, po osmi letech, Pavlův názor, že to, co vznikne ve velkých pivovarech, je nepitelné? „Kvalita se zlepšila, ale člověk si daleko více pochutná na té poctivé práci, kterou odvádí sládci v minipivovarech,“ domnívá se. Jednu věc těm velkým ale upřít nemůže. „Když už, tak ta nealkoholická piva. To mohu pochválit snad všechny, protože ta se malým pivovárkům zrovna dvakrát nedaří.“

Vystoupení Velké Británie z Evropské unie přidělalo práci dopravním firmám či Budějovickému Budvaru. Pivovar chce na ostrovech dál růst.

Ročně vyveze Budějovický Budvar za Lamanšský průliv desítky tisíc hektolitrů ležáku. Obchodování s Velkou Británií teď zkomplikoval odchod země z Evropské unie, k němuž se přidala i nová mutace koronaviru. Ta se objevila na jihu Anglie.

„Samozřejmě nás tato zpráva ovlivnila a znepokojila hlavně naše tamní zahraniční kolegy. Tento týden britský ministerský předseda vyhlásil nový národní lockdown, což pro nás, stejně jako pro ostatní dodavatele, znamená nulový prodej do klíčového segmentu trhu, tedy gastronomie, a to minimálně až do konce ledna,“ zhodnotil ředitel národního pivovaru Petr Dvořák.

„Obecně se situace kolem covidu-19 mění celosvětově každým dnem, pro většinu firem je plná nepředvídatelných kroků,“ shrnul ředitel.

Velká Británie je pro Budějovický Budvar jednou z pěti nejdůležitějších exportních zemí. S ohledem na nejisté vyjednávání mezi Evropskou unií a Londýnem, které nakonec skončilo dohodou, si proto jihočeský pivovar vytvořil na ostrovech zásoby. To ale něco stálo.

„Finanční zatížení přineslo předzásobení ve Velké Británii, abychom se vyhnuli výpadkům dodávek právě kvůli nejistotám a předpokládaným komplikacím s exportem na přelomu roku a v lednu,“ vysvětlil Dvořák.

To však nejsou jediné výdaje spojené se změnami při přepravě. „Už teď víme, že musíme počítat s extra poplatky ve výši zhruba 50 liber, tedy jeden a půl tisíce korun, na kamion, a zároveň s větší administrativou,“ zhodnotil ředitel.

Dvořák ubezpečil, že i přes složité období česká tradiční značka nemá v plánu snižovat svůj podíl na tomto trhu.

„Británie je pro nás strategický trh, objemově sem vyvážíme desítky tisíc hektolitrů ležáku. Doufáme, že vše kolem brexitu budou pouze krátkodobé komplikace. Dlouhodobě chceme v Británii růst, už teď na tamním trhu rozšiřujeme distribuci a silněji marketingově podporujeme značku naší vlajkové lodi ležáku Budweiser Budvar Original,“ dodal.

První kamion odjede v pondělí
Podle zpráv z prvního týdne po brexitu se kolony na jihu země netvoří. Dopravci ale mají více povinností například kvůli povinnému celnímu prohlášení. Situaci sleduje například českobudějovická značka pneumatik Tomket.

„Celní odbavení je ve výsledku jen malou zátěží, šlo hlavně o nejistotu, co se bude dělat a jak. První kamion nám odjede v pondělí, takže doufám, že bude vše v pořádku,“ reagoval zakladatel značky a také serveru NejlevnejsiPneu.cz Radek Grill.

I tato jihočeská firma kvůli nejistotě poslala část svého zboží na ostrovy už před brexitem. „Vzhledem k tomu, že ve Velké Británii používáme externí sklady, tak jsme se trochu předzásobili, ale hlavně přecházíme na dodávky ze skladů mimo EU a toho se brexit nijak nedotkl,“ sdělil Grill.

Podle něj budou mít změny zásadní vliv na cenu přepravovaného zboží z Evropy i zbytku světa. „Proto se všichni chtěli předzásobit a ceny kontejnerových přeprav stouply až pětinásobně,“ zmínil podnikatel.

Důvodem je i to, že řada firem dlouho váhala. „To ale jen způsobí nedostatek a vyšší ceny veškerého zboží, což považuji za největší hrozbu. Mám pocit, že je to mnohem větší problém než brexit. Ten nás maximálně může donutit založit dceřinou firmu ve Velké Británii. Snad si většina lidí uvědomí, že Evropská unie přináší hlavně výhody,“ dodal Grill.

Změny se dotkly i dopravců. Do Anglie jezdí třeba kamiony budějovické společnosti Josef Vávra, jenž v oboru působí od roku 1995.

Hospodářská komora pořádala seminář
„Zatím jsme tam poslali jeden vůz. Vyrazil v úterý 5. ledna a na místo dorazil v pátek. Cesta tedy trvala standardní čas a nezaznamenali jsme zatím žádný výrazný problém. Je ale potřeba mít veškeré potřebné celní doklady,“ popsal provozní ředitel Gustav Klomfar.

Fronty se podle něj zatím netvoří právě kvůli tomu, že si řada firem udělala zásoby. „Nějaké zdržení tam ale přece jen je. Náš řidič, který tam jel, musí na test kvůli covidu-19. Ten je nutný při cestě zpět přes Francii,“ upozornil Klomfar.

Z jihu Čech vyváží menší část svého zboží také strojírenský holding Motor Jikov Group či potravinářská společnost Viscofan. Firmám, které si neví rady, se změnami pomáhá například Hospodářská komora České republiky.

„Ta pořádala před časem speciální seminář ke změnám kvůli brexitu. Na ni se mohou firmy s dotazy obrátit. My jsme zatím příliš mnoho těchto otázek neřešili, zabýváme se teď hlavně problematikou koronaviru,“ dodal ředitel Jihočeské hospodářské komory Luděk Keist.

V době normalizace se kultura mnohdy přesouvala do bytových divadel. Podobná je i doba covidová u pivařů. Ti se ze zavřených hospod přesunuli domů k malým výčepním zařízením.
Znamením hospod, krčem, pivnic, šenků a piváren byl v minulosti slaměný věchet. Dnes všechny „zdobí“ cedule: Kvůli vládním nařízením zavřeno. Pivaři si však na zlatavý mok nenechají sáhnout a z výčepů se přesunuli do obýváků, sklepů a garáží a prudce roste zájem nejen o malé soudky, ale hlavně o domácí výčepní zařízení. Tento trend již v minulém roce potvrdili i hospodští. „Už jsme přišli o pár štamgastů, kteří nám řekli, že než aby čekali, kdy se zas hospoda na pár chvil otevře, tak si raději koupili domácí výčep,“ postěžovala si v krátkém období otevření hospod na sklonku minulého roku jedna ze servírek.

Její slova potvrdil i ředitel jednoho z největších českých výrobců výčepního zařízení Lindr ze Sadové na Hradecku Martin Hladík.

„Zavřené hospody se na naší produkci a zájmu lidí v posledních měsících jednoznačně projevily. Zájem o malá domácí chladící zařízení se v poslední době zvedl o 30 až 40 procent. A já tak s nadsázkou říkám, že se ukázalo, že jsme národ srdcařů a pivařů, který se o to pivo nenechá připravit. A i když má člověk možnost pít doma pivo z lahve, tak co si budeme povídat, točené, je točené,“ říká Martin Hladík a posmutněle dodává, že i když firma Lindr nyní v současné krizi netrpí, tak je mu líto, že hospodský průmysl prochází velkou zatěžkávací zkouškou a krizí.

„Co se nyní děje kolem hospod, které jsou také našim odběratelem, je smutný příběh. Nechci tak jásat a věřím, že až vše pomine, tak se lidé, i když mají doma naše chlazení, do hospod vrátí. Tam se přeci píší příběhy a je to místo setkávání,“ dodává ředitel firmy, která ročně ve své sadovské továrně vyprodukuje na 40 tisíc chladicích pivních zařízení.

Ty pak kromě tuzemska putují i do 90 zemí světa. Podle Martina Hladíka tím, že se v poslední době zvedla ohromná poptávka po domácích pípách, tak zákazníci vyplňují i výpadek právě v exportu. „Šíře našeho sortimentu je velká a kromě domácí profisféry, kde šla v poslední době poptávka na minimum, ohromně klesl i export. Ten však zatím díky malým spotřebitelům dokážeme vykrýt,“ dodává Martin Hladík. Enormní zájem o domácí pivní chlazení zaznamenal i internetový obchod Alza.

„Tento typ zboží prodáváme teprve od července loňského roku a začátkem listopadu jsme nabídku výrazně rozšířili o nové značky. Je tedy velmi brzo na jakékoliv hodnocení, zatím se však tyto typy zařízení prodávají velmi dobře, za celý rok evidujeme růst o 159 procent,“ informuje divizní ředitel pro nákup a prodej Alzy Tomáš Urban.Podle Českého svazu pivovarů a sladoven (ČSPP) se na trend posledních měsíců, kdy byly hospody otevřeny jen malou část minulého roku a lidé z šenků přešli na domácí konzumaci piva, připravily i samotné pivovary.

„Některé pivovary a provozovny změnily kvůli krizi obchodní strategii, a přišly s novinkami, kterými rozšířily svou nabídku. Příkladem je zavádění e-shopů, vlastní dovážka koncovým spotřebitelům nebo další varianty balení jako jsou plechovky, čepované pivo v PET lahvích nebo menší soudky piva. Pivovary, které dříve nabízeli pivo téměř výhradně podnikům k výčepu se nyní čím dál častěji snaží dostat svůj produkt přímo ke spotřebiteli,“ ilustruje současnou situaci výkonná ředitelka ČSPP Martina Ferencová a dodává:

„Lidé si sice zvykli na to, že si mohou koupit pivo v lahvi či soudku a vychutnat si ho později v pohodlí domova, nicméně poptávka po tradiční pivní kultuře, ke které posezení v hospodě či restauraci s přáteli a rodinou neodmyslitelně patří, zůstává vysoká. Návyky se tedy pravděpodobně mění dočasně vlivem situace, a dá se předpokládat, že se s její „normalizací“ vrátí do původních kolejí.“

Národní podnik loni prodal kvůli dopadům koronaviru víc baleného piva a méně sudového. Uspíšil proto plán a investuje do nové plechovkové linky.
Budějovický Budvar letos investuje zhruba 500 milionů korun, podobně jako loni. Plánuje novou linku na stáčení piva do plechovek, protože prodeje v těchto baleních rychle rostou. Koncem roku zřejmě začne stavět novou varnu, dokončí také kapacity hlavního kvašení. ČTK to řekl ředitel Budvaru Petr Dvořák.

"Pojedeme hodně podobně v celkových investicích jako v loňském roce. Budeme dokončovat rozšíření kapacity hlavního kvašení, tam se dostaneme na finální úroveň, kterou jsme chtěli. Už bychom měli mít dokončenou projektovou dokumentaci a ke konci roku rozjet stavbu varny," řekl Dvořák.

Národní podnik loni prodal kvůli dopadům koronaviru víc baleného piva a méně sudového. Uspíšil proto plán a investuje do nové plechovkové linky. V roce 2019 prodal v plechu přes pětinu piva, zhruba 370.000 hektolitrů.

"Potřebujeme větší kapacitu. S největší pravděpodobností nahradí nová linka tu nynější. Plech je jedno z nejrychleji rostoucích balení, zhruba meziročně o deset procent. Podobným tempem nám loni rostly lahve," řekl ředitel.

Budvar má tři linky na stáčení do lahví. Kvůli tomu, že loni stouply prodeje baleného piva, řešil Budvar problém s přepravkami: na konci letní sezony mu již scházely, musel přikoupit další.

Až pivovar v roce 2022 dokončí rozvojový plán z roku 2015, který obsahuje investice za 2,5 miliardy Kč, možný roční výstav stoupne na 2,25 milionu hektolitrů. Budvar za poslední roky postavil nové logistické centrum s kapacitou téměř 20.000 paletových míst, které odbaví dvakrát víc kamionů než dřív. Nové jsou také stáčírna lahví a ležácké tanky.

Budvar měl v roce 2019 rekordní čistý obrat tři miliardy Kč a zisk po zdanění 278 milionů. Pivovar se 670 zaměstnanci předloni uvařil rekordních 1,679 milionu hektolitrů. Za loňský rok čeká meziročně podobné tržby. V roce 2019 vyvezl do téměř 80 zemí rekordních 1,15 milionu hektolitrů. Na export šlo téměř 69 procent prodaného piva. Mezi pět největších odbytišť patřily Německo, Polsko, Slovensko, Rusko a Velká Británie.