Novinky a zajímavosti ze světa piva

Před šedesáti lety, 7. července 1966, byl v Nošovicích slavnostním poklepem položen základní kámen prvního nově postaveného pivovaru v českých zemích po více než padesáti letech. Nošovický pivovar od svého vzniku patřil k pivovarským průkopníkům. Posouval hranice českého pivovarnictví od revolučních výrobních postupů přes technologické a ekologické inovace až po výrazně hořkou chuť piva, která změnila preference českých pivařů.

První nový pivovar v českých zemích po více než 50 letech
O výstavbě nového pivovaru na severní Moravě se začalo uvažovat již v roce 1953. Definitivní rozhodnutí o jeho umístění do Nošovic padlo v roce 1962. Ve prospěch obce pod Beskydami rozhodla především kvalitní voda z řeky Morávky, vhodné geologické podmínky a výborná dopravní dostupnost díky blízkosti železnice a hlavních silničních tahů.

Projekt nošovického pivovaru byl od počátku mimořádný. Šlo o první pivovar postavený v českých zemích po více než půlstoletí. Stavba představovala novou generaci průmyslových pivovarů a využívala řadu technologií, které byly na svou dobu unikátní. Slavnostní poklep na základní kámen proběhl ve čtvrtek 7. července 1966. Ještě v témže roce byly zahájeny zemní práce, budování kanalizace, inženýrských sítí a výstavba varny. Na stavbě pracovalo přibližně 120 lidí denně.

V roce 1968 začalo budování základů lahvovny a provozu sudové linky. Současně probíhala montáž 160 ležáckých tanků. Každý z nich měl délku 13 metrů, průměr 2,4 metru a objem 560 hektolitrů. První várka piva v Pivovaru Radegast byla uvařena 3. prosince 1970. Slavnostního otevření se pivovar dočkal 21. června 1971. „Byli jsme vždy nositelé progresivních myšlenek a postupů. Na začátku sedmdesátých let pivovar Radegast úplně rozvířil chuťové zvyklosti v tehdejších hospodách, když lidem uvařil v té době nezvykle hořké pivo. V devadesátých letech jsme zase stáli u zrodu úplně nové kategorie nealkoholických piv, když jsme na trh uvedli Birell. V současnosti patříme mezi pivovary s nejnižší spotřebou vody na výrobu piva na světě,“ říká Ivo Kaňák, ředitel Pivovaru Radegast.

Moderní technologie předběhly svou dobu
Nošovický pivovar se výrazně odlišoval od tradičních českých pivovarů nejen velikostí, ale především technologickým řešením. Původně plánovaná roční produkce byla během přípravy projektu navýšena až na 900 tisíc hektolitrů piva. Do provozu byla instalována nová spádová varna české výroby, přičemž obě varny byly dálkově ovládané a využívaly parní ohřev nádob. Významnou inovací byl také způsob hlavního kvašení. Zatímco většina pivovarů využívala otevřené kádě, v Nošovicích probíhalo kvašení semikontinuálně v uzavřených tancích s chladicím pláštěm.

Moderní byla rovněž stáčecí technologie. Ve stáčírně sudů pracovaly dvě automatické linky s výkonem až 400 sudů za hodinu. Pivo se plnilo také do tehdy nově zaváděných EURO lahví na třech československých stáčecích linkách s kapacitou 15 tisíc lahví za hodinu. Součástí vybavení byla i řada moderních zahraničních strojů. Další významný krok představovala výstavba vlastní sladovny. Ta byla zahájena v dubnu 1972 a její zkušební provoz odstartoval v srpnu 1976.

Inovace jako součást DNA pivovaru
Odvaha zavádět nové technologie provází pivovar po celou jeho historii. Významným milníkem byl rok 1994, kdy pivovar rozšiřoval varnu a rozhodl se instalovat sladinový filtr namísto tradiční scezovací kádě. V tehdejším českém pivovarnictví šlo o revoluční technologii. Mezi průkopnické projekty patřilo také zprovoznění anaerobní čistírny odpadních vod. Radegast se stal prvním českým pivovarem, který využíval vznikající bioplyn ve vlastní kotelně.

Radegast pokračuje v modernizaci i v současnosti. V roce 2020 pivovar otevřel novou plechovkovou stáčecí linku s kapacitou 60 tisíc plechovek za hodinu a centrální sklad o rozloze 10 tisíc metrů čtverečních. V roce 2021 následovalo další rozšíření výroby. Díky modernizaci varny, instalaci čtyř nových cylindrokónických tanků a novému sladinovému filtru vzrostla výrobní kapacita pivovaru o pětinu na více než 72 tisíc hektolitrů piva týdně.

Hořkost, která změnila české pivní chutě
S historií pivovaru je neodmyslitelně spojen první sládek Jaromír Franzl, který vedl výrobu od roku 1970 do roku 1979. Pocházel z pivovarské rodiny s tradicí sahající až do roku 1758 a právě on vtiskl pivu Radegast jeho dodnes typickou chuť. V době, kdy československému trhu dominovala spíše sladší piva, se Franzl rozhodl jít jinou cestou. V Nošovicích vytvořil pivo s výraznější hořkostí, které se od konkurence jasně odlišovalo. Tento odvážný krok se ukázal jako přelomový. Na počest prvního sládka nese od roku 2014 jeho jméno varna pivovaru.

K významným pivním milníkům posledních let patří uvedení Nefiltrovaného ležáku při příležitosti 40. výročí pivovaru v roce 2010, polotmavého speciálu Radegast Temně Hořký v roce 2012 nebo uvedení Radegast Ryze Hořká 12 v roce 2014. V roce 2017 doplnila portfolio Radegast Rázná 10 a o dva roky později nošovičtí sládci uvařili nejhořčejší pivo v historii, výčepní speciál Radegast Ratar. „Stejně jako před více než půl stoletím zůstává i dnes Radegast symbolem výrazné hořkosti, poctivého pivovarského řemesla a progresivního přístupu, který pomáhá posouvat české pivovarnictví kupředu,“ uvádí Jana Tovaryšová, sládková Pivovaru Radegast.

Zajímavost: Radegast vybrali sami lidé
Název pivovaru vznikl díky veřejnosti. V březnu 1969 byla vyhlášena otevřená soutěž, do níž dorazilo přibližně 3 500 návrhů. Požadavky byly jasné. Název měl být krátký, jednoslovný, dobře vyslovitelný a spojený s regionem Beskyd. Mezi navrženými jmény se objevily například Beskyd, Nošovjan, Ogar, Jantar nebo Pinoš. Nejvíce hlasů však získal Radegast, jméno slovanského boha pohostinnosti, hojnosti a úrody. Tento návrh se v soutěži objevil celkem 44krát. Autor vítězného návrhu získal odměnu 1 000 korun.

Oliver Dlouhý, zakladatel Kiwi.com, se pustil do piva. V Jindřichově Hradci stojí za pivovarem Jindra a v rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje, že alkohol se podle něj začíná démonizovat.
Článek

V rozhovoru zaznívá, že „Jindra naučí mladé opět pít.“ A také: „Je dobře, že lidé pijí míň, na druhou stranu to šlo do opačného extrému a pití se začíná démonizovat. Chceme tvořit zdravý vztah k alkoholu.“ A redaktorka Seznam Zpráv přizvukuje „Žádný extrém není úplně dobrý.“ To nevymyslíš.

Článek ani video nejsou označeny jako PR/komerční obsah. Asi to všichni myslí vážně a jde o letní alkoholovou osvětu. To je odvážné.

V Česku asi podobně odvážné, jako kdyby někdo chtěl učit kapry plavat, řidiče nadávat na D1 nebo majitele chalup stěžovat si na počasí.

Ještě zajímavější ale je, kdo to říká. Dlouhý není jen nový pivovarník. Je to zakladatel Kiwi.com, firmy, která se dlouhé roky prezentuje jako český technologický úspěch. Jenže když místo rozhovorů otevřeš účetní závěrky, pěna trochu spadne.

Kiwi.com je slavná značka. Přes firmu tečou miliardy eur v letenkách. Jenže účetní výkazy ukazují méně oslnivý příběh: firma po silném roce 2023 výrazně spadla v tržbách, pořád nemá jasně stabilní čistý zisk a její vlastní kapitál zůstává záporný.

A to je dobrý moment, kdy se na chvíli zastavit.

Protože než nám někdo začne vysvětlovat zdravý vztah k alkoholu, možná by bylo fér podívat se na jeho vztah k zisku, kapitálu a účetní realitě.

Miliardy v letenkách, drobné na konci účtu
Kiwi.com není malá firma. V roce 2023 vykázalo hrubé rezervace 2,57 miliardy eur. To je částka, při které se člověku zatočí hlava rychleji než po třetím nefiltrovaném ležáku. Tržby tehdy dosáhly 292,6 milionu eur. Čistý výsledek? Jen 1,1 milionu eur.

Jinými slovy: přes firmu protekly obrovské peníze, ale dole v zisku zůstala skoro kapka.

A pak přišel pokles.

V roce 2024 se hrubé rezervace vrátily na 2,06 miliardy eur a tržby spadly na 242,8 milionu eur. Firma skončila ve ztrátě 9 milionů eur. V roce 2025 tržby klesly dál na 227,5 milionu eur a čistý výsledek byl opět mírně záporný, přibližně minus 0,6 milionu eur.

Na první pohled je vidět, že rok 2023 nebyl začátkem krásného stabilního růstu. Byl to vrchol. Od té doby šly tržby dolů. Mezi roky 2023 a 2025 klesly tržby z 292,6 milionu eur na 227,5 milionu eur. To je propad zhruba o 22 %. Hrubé rezervace spadly z 2,57 miliardy eur na 2,04 miliardy eur. Také zhruba o pětinu.

Tohle nevypadá na zázračnou travel-tech firmu. Do účetnictví se totiž obálky Forbesu nepočítají.

Obrat není zisk. A sláva není kapitál
Tohle je užitečná lekce finanční gramotnosti.

Velký obrat neznamená velký zisk. A když přes firmu protečou miliardy, neznamená to, že ty miliardy firmě patří.

Kiwi.com prodává letenky a související služby. Velká část peněz, které zákazník zaplatí, logicky míří dál: aerolinkám, partnerům, platebním službám a dalším subjektům v cestovním řetězci. Firma si z celého objemu nechává jen část. A z této části musí zaplatit lidi, technologie, marketing, provoz, financování, záruky, vratky a všechny ostatní náklady.

Proto může vedle sebe existovat obrovské číslo hrubých rezervací a velmi malý čistý výsledek.

V roce 2023 mělo Kiwi.com hrubé rezervace 2,57 miliardy eur. Čistý zisk byl ale jen 1,1 milionu eur. To není ostuda sama o sobě. Mnoho technologických firem má slabé zisky dlouhé roky. Jenže u Kiwi.com už nejde o začínající startup z garáže. Firma vznikla v roce 2012. Tohle už je dospělý byznys, ne dítě v dupačkách.

A dospělý byznys se má umět uživit.

Provozní zisk se zlepšil. Jaký je důvod?
Abychom byli fér: rok 2025 nevypadá jen špatně. Kiwi.com dokázalo zlepšit provozní výsledek. Provozní zisk byl 15 milionů eur, což je výrazně lepší než 3,1 milionu eur v roce 2024.

Jenže za tím není velký návrat růstu. Tržby klesly. Hrubé rezervace také mírně klesly. Zlepšení tak z velké části stojí na nákladové disciplíně.

V poslední výroční zprávě firma uvádí, že v roce 2025 snížila počet zaměstnanců přibližně o 40 %. Osobní náklady klesly z 58 milionů eur v roce 2024 na 40 milionů eur v roce 2025.

Přeloženo z účetničtiny do češtiny: firma zeštíhlela. Hodně.

To může být správný manažerský krok. Pokud firma bobtná, pálí peníze a nemá výsledek, musí řezat. Ale není to pohádka o bezstarostném růstu. Je to spíš příběh o tom, že po letech velkých plánů a drahého provozu přišla tvrdá dieta.

A kdo někdy držel dietu, ví, že radostná fotka před zrcadlem neříká všechno. Důležité je, jestli nový režim vydrží.

Záporný vlastní kapitál: účetní kocovina
Největší červená kontrolka ve výkazech Kiwi.com není samotná ztráta za rok 2025. Ta byla malá. Větší problém je vlastní kapitál.

Na konci roku 2025 mělo Kiwi.com vlastní kapitál zhruba minus 50,9 milionu eur. Rok předtím to bylo minus 50,8 milionu eur. V roce 2023 minus 52,8 milionu eur.

Záporný vlastní kapitál neznamená automaticky konec firmy. Neznamená to, že zítra zhasnou světla, spadnou servery a obrazovky webu potemní.

Ale znamená to, že firma má za sebou roky, jejichž účty pořád nejsou vyrovnané. Zjednodušeně: závazky jsou vyšší než aktiva. Firma stojí na provozu, cash flow, financování, důvěře partnerů a schopnosti dál fungovat. Ne na silné kapitálové rezervě.

To je podnikatelská kocovina.

A teď prý zdravý vztah k alkoholu
A do toho přichází pivovar.

Samotný pivovar není problém. Obnova historického místa v Jindřichově Hradci může být sympatický projekt. Lokální gastronomie, kultura, řemeslné pivo, opravený areál, lidé u jednoho stolu. To všechno může dávat smysl.

Problém začíná ve chvíli, kdy se z prodeje alkoholu začne dělat skoro společenská mise.

„Zdravý vztah k alkoholu“ zní hezky. Takové měkké, kulaté, marketingově hladké sousloví. Jenže alkohol není limonáda s horším PR. Je to návyková látka. A Česko rozhodně není země, kde by alkohol potřeboval rehabilitaci.

Česko určitě netrpí tím, že by lidé zapomněli pít.

Spíš trpí tím, že jsme se dlouho tvářili, že alkohol je normální odpověď na všechno. Na radost, smutek, stres, dovolenou, pátek, pondělí, hokej, svatbu, rozvod, kolaudaci i konec směny.

Proto fráze o „zdravém vztahu k alkoholu“ z úst pivovarníka zní podobně jako „zdravý vztah k hazardu“ z úst kasina nebo „zdravý vztah k rychlé půjčce“ z úst nebankovky.

Možná to myslí dobře. Ale obchodní zájem je obchodní zájem.

Pivovar potřebuje, aby lidé pili pivo. To není morální odsudek. To je obchodní model.

Největší lekce není o Kiwi. Je o nás
Celý příběh má širší pointu.

Máme zvláštní zvyk zaměňovat viditelnost za úspěch. Kdo je v médiích, ten je vizionář. Kdo založil známou firmu, ten je automaticky génius. Kdo mluví sebevědomě, ten asi ví, kam jde.

Jenže účetní výkazy jsou nemilosrdné. Nezajímá je charisma. Nezajímá je fotka v rozhovoru. Nezajímá je hezký příběh o značce.

Výkaz se ptá jednoduše: kolik jsi prodal, kolik ti zůstalo, kolik dlužíš a jak silná je firma, když sundáme marketingovou pěnu.

U Kiwi.com odpověď není černobílá. Firma pořád prodává obrovské objemy letenek. Má hotovost. Dokázala zlepšit provozní výsledek. V roce 2025 vygenerovala provozní cash flow.

Ale zároveň má za sebou propad proti roku 2023, nemá stabilní čistý zisk a vlastní kapitál zůstává záporný.

To není pohádka o okřídleném jednorožci. Spíš dlouhý let s turbulencemi.

Na zdraví? Radši nejdřív na čísla
Pivovar Jindra může být úspěšný projekt. Třeba bude dělat dobré pivo. Třeba přivede lidi do Jindřichova Hradce. Třeba opraví krásné místo a vytvoří příjemný prostor.

Ale až příště uslyšíš, že někdo chce mladé „učit pít“ nebo „tvořit zdravý vztah k alkoholu“, nalij si raději sklenici vody a zeptej se: kdo to říká a proč?

A když ten někdo přichází s pověstí technologického vizionáře, otevři si výkazy jeho firmy.

Možná zjistíš, že přes ni tečou miliardy, ale zisk je tenký jako pěna na špatně natočeném pivu. Že slavná značka může mít záporný vlastní kapitál. A že obrat není bohatství, stejně jako pivní slogan není veřejné zdraví.

Oliver Dlouhý možná umí rozjet značku, která přitáhne pozornost. To se mu povedlo s Kiwi.com a teď se mu to daří i s pivovarem.

Jenže pozornost není zisk. Obrat není kapitál. A pivo není zdravotní program.

Tak na zdravý vztah k alkoholu klidně připijme.

Nejlépe nealkem.

V Jindřichově Hradci se po šedesáti letech zase vaří pivo - pod značkou Jindra. Ve zrekonstruovaném zámeckém pivovaru chtějí postupně vařit až 8000 hektolitrů ročně. Za pivovarem stojí Oliver Dlouhý, zakladatel Kiwi.com.

V době, kdy Češi pijí nejméně piva za poslední desítky let a na trhu malých pivovarů je přecpáno, se pouští do pivovarnictví podnikatel, od kterého by to čekal málokdo. Zakladatel Kiwi.com Oliver Dlouhý investuje desítky milionů korun do obnovy zámeckého pivovaru v Jindřichově Hradci.

Hned od začátku budí s chystanou značkou Jindra pozornost. Tvrdí totiž, že chce změnit pohled na pivo u mladé generace. „Dostanu za to facku, ale pojďme to říct. Jindra naučí mladé opět pít.“

České pivovarnictví tak získává dalšího výrazného podnikatele, který se nebojí provokovat. Vedle Stanislava Bernarda, který si dlouhodobě buduje pověst nekonvenčního pivovarníka s ostrými názory a kontroverzním marketingem, vstupuje do oboru další silná osobnost – tentokrát z technologického světa.

Zatímco dříve se pití alkoholu často bagatelizovalo, dnes se podle Olivera Dlouhého pohled obrátil. „Je dobře, že lidé pijí míň, na druhou stranu to šlo do opačného extrému a pití se začíná démonizovat. Chceme tvořit zdravý vztah k alkoholu. I proto do toho jdeme,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Byznys.

Mladou generaci nechce podle svých slov přesvědčovat k vyšší spotřebě alkoholu, ale připomenout roli hospody jako místa setkávání. „Nepotkat se s kamarády v hospodě a nepokecat o životě je taky špatně. My ten brand budeme pozicovat tak, že dát si jedno, dvě nebo tři pivka v pátek večer prostě nevadí. A že tam je taky hodně pozitivních aspektů, zejména co se týče socializace.“

Vrátit něco městu
Dlouhý v Jindřichově Hradci žije a právě vztah k městu byl jedním z hlavních důvodů, proč se do projektu pustil. O obnově pivovaru podle svých slov přemýšlel už dlouho, konkrétní impuls ale přišel až před dvěma lety od jeho dlouholetého kamaráda Jiřího Bílého, s kterým pivovar spoluvlastní.

„Já mám pivo strašně rád a chtěl jsem tomu městu taky něco vrátit. Ale není to jenom altruismus, myslím si, že to opravdu může byznysově fungovat,“ věří Dlouhý. „V našem městě i regionu je po pivovaru hlad, respektive žízeň,“ dodává.

Když Dlouhý zakládal vyhledávač letenek Skypicker, z něhož později vzniklo Kiwi.com, také prý jeho projektu okolí nevěřilo. I nyní slýchává, že je blázen. „Já jsem na to zvyklý. Navíc mě motivuje, když mi lidi nevěří.“

Na rozdíl od cestovatelského startupu ale vstupuje do odvětví, které v posledních letech čelí poklesu spotřeby. Přesto tvrdí, že dobře postavený regionální pivovar může být ekonomicky úspěšný. Pomoci má silná distribuce.

Jeho obchodní partner Bílý vede jednoho z největších distributorů nápojů v regionu. „Vzhledem k tomu, že provozuju 20 let sklad s pivem, tak to byla jasná synergie,“ uvedl Bílý.

Pivovar je dimenzovaný na výrobu osmi tisíc hektolitrů ročně. Letos chce vyrobit zhruba tři tisíce hektolitrů, příští rok už by měl jet naplno. Nejprve bude zásobovat vlastní restauraci a podniky v okolí, teprve později případně zamíří dál.

„Zatím bychom se drželi tady kolem komína, protože to dává největší smysl logisticky a i ekonomicky. Než se cpát za každou cenu do Prahy nebo do Brna, je lepší začít tady, a když bude poptávka, tak to nabalíme dál,“ plánuje Bílý.

Cenově se pivovar chce pohybovat na vyšším středu. V restauraci nabídnou dvanáctku za 65 korun a desítku za 55 korun. První rok ale jistě zisk nepřinese. „Letošek bude velká červená. Kdybychom příští rok neprodělali, bylo by to super. Ale i návratnost do deseti let bude fajn. Všechno jsme financovali z vlastních prostředků, takže nás netrápí nějaké úvěry,“ pochvaluje si Dlouhý.

O úspěchu rozhodne pivo, ne marketing
Kontroverzní výroky ale podle všeho nejsou tím hlavním, na čem chce nový pivovar stavět. O výsledku nakonec rozhodne kvalita piva. Ta u minipivovarů, kterých v Česku funguje kolem 500, pokulhává, kritizuje Jiří Bílý.

„Ta kvalita není úplně konzistentní. V poptávce jsou strašné výkyvy. Peakové měsíce jsou červen, červenec, srpen. Když minipivovary vidí, že ta poptávka je, tak proces výroby urychlí. Ale když to pivo nenecháte odležet pět až šest týdnů a pustíte ho o týden, dva dřív, tak ta kvalita pokulhává.“

Pivovar má hned dva sládky - Matěje Masaře a Václava Prachniara, které mentoruje zkušený Ivan Chramosil, jenž 44 let sládkoval v legendární pražské pivnici U Fleků. Pivovar začne klasickou českou sestavou - výčepní desítkou, jedenáctkou, ležákem a tmavou dvanáctkou. „To je klasika, piva, která mají v oblibě obyvatelé celé České republiky,“ říká Chramosil. Letní piva a nealko piva přibudou do nabídky později.
Pivovar nevzniká na zelené louce. Výroba se vrací do historické budovy v sousedství jindřichohradeckého zámku, kde se naposledy vařilo pivo v roce 1967. Poté areál dlouhá desetiletí chátral. Budova dokonce dvakrát vyhořela.

Město objekt zrekonstruovalo s pomocí státních dotací celkem za půl miliardy korun. Dvojice majitelů si prostory pronajala a investovala další desítky milionů do pivovarské technologie. Příprava projektu zabrala více než dva roky.

Přestože se pivo vrací na místo, kde se vařilo už před desítkami let, historické receptury se použít nedaly. „Technologie toho piva se musí přizpůsobit zařízení, které je už modernější. Musely být změny,“ vysvětluje emeritní sládek.

Podle Chramosila je základem dobrého piva především voda. Právě ta místní je podle něj jednou z výhod nového pivovaru. „U tradičního ležáku je to 12 procent surovin a 88 procent vody. Takže voda je základ.“

S optimismem majitelů ale zkušený sládek trochu brzdí. Ví, že v pivovarnictví se důvěra zákazníků buduje pomalu. „Majitelé pivovarů mají veliké plány, ale já říkám, že by měli trošku brzdit a výstav zvyšovat postupně. Obyvatelé okolí musí to pivo přijmout a pak to pomalu leze nahoru,“ uzavírá Chramosil, který pomůže s uvařením vlastního speciálu i samotnému spolumajiteli.

„Bude se jmenovat Dlouhá jedenáctka. Bude lehčí a hořká,“ avizuje Oliver Dlouhý. Pivovar Jindra, jehož součástí bude i velkokapacitní restaurace, otevírá 13. července.

Milovníci pivních speciálů, kteří se vyhýbají lepku, mají nový důvod k radosti. Citrusový Yuzu Ale, světlý český ležák Ventill, Kisseláč Višeň a nealkoholický Proovan. Plzeňský pivovar Elektrárna zařadil mezi oficiálně bezlepková svá nejprodávanější piva, aniž by se změnila jejich charakteristická chuť. Novinka rozšiřuje možnosti pro všechny, kteří chtějí spojit oblíbený pivní zážitek s bezlepkovým životním stylem.

Podle webu Celiak.cz počet diagnostikovaných celiaků v České republice dlouhodobě roste (dle Národního registru hrazených zdravotních služeb o vykázaných diagnózách bylo v ČR v roce 2019 identifikováno 25 516 celiaků, zatímco v roce 2023 to bylo už 28 411 celiaků)[1]. Pivovar Elektrárna tak reaguje na poptávku spotřebitelů a nejen lidem s celiakií či intolerancí na lepek nabízí kvalitní piva napříč pivními styly (od ležáku přes IPA až po kyseláč) bez omezení a kompromisů v chuti.

„Máme kolegyni bezlepkářku a i díky tomu tohle téma dlouhodobě vnímáme. Zároveň naše zkušenosti potvrzují, že bezlepková strava už dnes není jen otázkou zdravotního omezení, ale pro někoho může být součástí životního stylu. Prodejnost našich prvních dvou bezlepkových piv, nealkoholického Proovanu a světlého ležáku Ventill, ukázala, že o podobné produkty je reálný zájem – v on-line obchodě Rohlik.cz se jich za posledních 12 měsíců prodalo více než 25 000 plechovek. Také to nás motivovalo rozšířit nabídku bezlepkových piv o Yuzu Ale a Kisseláč Višeň,“ říká Michal Škoda, ředitel pivovaru Elektrárna.

Lepek neboli gluten je bílkovina obsažená v pšenici, žitě, ječmeni a ovsu, jejíž konzumace může pro některé osoby představovat zdravotní komplikace. „Z našich bezlepkových piv je lepek odstraněn v průběhu výrobního procesu použitím enzymu, který štěpí bílkovinný komplex glutenu na neškodné bílkoviny. Tento krok nemá žádný dopad na výslednou chuť piva,“ vysvětluje sládková pivovaru Elektrárna Lenka Straková.

Bezlepková piva Yuzu Ale, Ventill a Proovan, stejně jako další piva z Elektrárny, jsou v prodeji v on-line obchodě Rohlik.cz.

Zatímco Slavia čepuje z tanku Radegast, na Letné poteče desítka Velkopopovický Kozel. Počet pivních tanků vzroste na 14. Ve VIP zóně bude dvanáctka.
Zraky fotbalových fanoušků jsou aktuálně upřeny na světový šampionát, pomalu už ale klepe na dveře i start nového ročníku domácí soutěže. AC Sparta Praha do něj vstoupí s novým pivním partnerem. Po dlouhých letech už nebude na tribunách k dispozici Staropramen, ale díky nově uzavřené dlouhodobé spolupráci s Plzeňským Prazdrojem ho nahradí desetistupňový Velkopopovický Kozel. Ve VIP prostorách pak bude na čepu Pilsner Urquell 12°.

Sparta si tak vybrala stejnou pivovarskou skupinu jako městský rival Slavia, která spolupráci oznámila předloni. Z tanku ale na Letné poteče jiná značka než v Edenu, kde fanoušci dostávají Radegast Ráznou 10. Sparta prý vsadila na Kozla i kvůli tomu, že jí z průzkumu vyšel jako druhá nejoblíbenější pivní značka v Praze a středních Čechách, tedy v regionech, odkud pochází většina návštěvníků stadionu.

Součástí dohody je i rozšíření výčepní infrastruktury. Na stadionu vznikne zhruba 36 míst k čepování piva, z toho čtrnáct s pivními tanky, tedy o čtyři víc než dosud, a tankové pivo bude dostupné ve všech sektorech včetně hostů. Celkem bude v aréně kolem 134 pivních kohoutů, přibudou i samostatné beer-pointy a nové výčepy před vstupy do stadionu. V prostoru dosavadního stanu VIP Clubu navíc vznikne Kozlovna s výhledem na Pražský hrad.

Známá hospoda v centru hlavního města přišla o jednu ze svých hlavních ikon. Výčepní Standa, který stál za pípou přes tři dekády a neúnavně pečoval o hosty, odešel. Teď už si užívá zasloužený důchod. Pravidelní návštěvníci na něj s nostalgií zavzpomínali.

Štamgasti známého pražského Hostince u Rotundy se vzpamatovávají z nečekané zprávy. Odešel jejich oblíbený hospodský, který stál za pípou přes 30 let. „Včera se zakončila pracovní dráha skvělého hospodského pana Standy od Rotundy. Ještě jednou, jde do důchodu, Rotunda nekončí. A Standovi se nic nestalo,“ napsal na facebooku jeden z pravidelných hostů tohoto vyhlášeného hostince Jakub.

Podle jeho slov se pan Standa staral o hosty dlouhých 36 let, z toho 30 právě u Rotundy. „A má odmakáno. Přiznejme si, přes tři dekády za pípou, kde krmíš a napájíš lidi, abys je pak před zavíračkou dostal z hospody ven, není žádná p**el,“ pokračuje příspěvek.

Pan Standa podle pravidelných návštěvníků Rotundy nebyl na první pohled žádný velký smíšek, byl ale správný hospodský. „Je takový věcný, odměřený, víš, že tě má asi nějak svým způsobem rád, ale ví, že jde primárně o to si posedět u piva, ty si myslíš své, on si myslí své, prostě se zeptá, jestli si dáš ještě jedno,“ popisuje dále chvíle strávené v jeho přítomnosti.

„Točil mi pivka, když jsem měl volňas ze školy skrz trhání moudráků, po maturitě, po zkouškách na FF UK. A pak samozřejmě nepočítaně večerů dalších. A než člověk sundal bágl, vylovil knížku, sundal baloňák, parku nebo jiný svršek, mistrovská hladinka byla na stole. A Standa už zas mířil k dalšímu stolu s dalšími půllitry,“ podělil se dále o vzpomínky Jakub.

Legenda Standa byl vždy elegantní, nikdy si neopomněl obléci pověstnou zelenou vestu. „Pane Stando, díky za ta léta, co jsem vás mohl doporučovat jako skvělého hospodského. A ať se máte v zaslouženém důchodu fajn. A Standa říkal, že se občas na pivo staví, takže ho určitě ještě vychytáte,“ uzavřel Jakub.

Pan Standa mu v závěru své pestré cesty životem hospodského dovolil i něco nečekaného. Na dotaz, zda si ho může vyfotit, odpověděl krátce a pro Standu příznačně: „No jo, prosím tě“.

„Tohle byla duše té hospody a takového profíka jsem prostě nikde neviděl. Děkuju moc, Stando, za všechno,“ souhlasí další sledující Jiří. „Pan Rotunda!“ přidal Jan.

Fotbalová Sparta a Plzeňský Prazdroj uzavřely dlouhodobou partnerskou smlouvu. Od nové sezóny 2026/2027 dojde k výrazné změně, nově se totiž bude na tribunách Letné čepovat Velkopopovický Kozel. Ten tak vystřídá Staropramen.

„Partnerství fotbalového klubu s pivovarem je pro fanoušky jedním z nejsledovanějších. Pivo a fotbal k sobě v Česku přirozeně patří. Společně s Prazdrojem chceme pracovat na dalším zlepšování pivního zážitku. Navíc fanouškům přineseme spojením značek Sparty a Velkopopovického Kozla kromě změny na výčepu i atraktivní aktivace mimo náš stadion. Máme tak ty nejlepší předpoklady pro aktivní dlouholeté partnerství,“  říká Tomáš Křivda, generální ředitel AC Sparta Praha.

Výběru značky piva předcházel výzkum renomované agentury Ipsos. Z jeho dat vyšlo, že Velkopopovický Kozel je druhou nejoblíbenější pivní značkou v Praze i ve Středních Čechách, tedy regionech, odkud přijíždí převážná část návštěvníků na stadion.

„Kozel je tradiční pivo ze středočeských Velkých Popovic, navíc je úzce spjatý i s Prahou, odkud pocházel jeho zakladatel František Ringhoffer. Jsme velmi rádi, že jsme uspěli v tendru na dodavatele piva. Fanoušci se mohou od nové sezóny těšit na řadu pivních novinek, více míst s čepovaným pivem, novou výčepní technologii, a dokonce i pivní stany před stadionem,“ říká Ladislav Kolář, National Sponsoring Manager Plzeňského Prazdroje.

Partnerství s sebou přináší také další posílení a vylepšení výčepní infrastruktury. Na stadionu bude k dispozici zhruba 36 míst, kde bude možné si objednat čepované pivo. Z toho 14 z nich bude mít k dispozici pivní tanky, tedy o čtyři víc než dříve. Tankové pivo bude dostupné ve všech sektorech včetně sektorů pro domácí vlajkonoše a hosty.

Na ochozech přibydou samostatné beer-pointy, které zajistí rychlejší odbavení fanoušků, kteří si budou chtít zakoupit pouze pivo či čepovaný nealkoholický Birell Pomelo & Grep.

Celkově tak bude připraveno zhruba 134 pivních kohoutů. Nové výčepy vzniknou také před vstupy do stadionu, konkrétně v podloubí na třídě Milady Horákové a v blízkosti fanshopu.

„Kvalita piva je pro nás zásadní. Chceme, aby si fanoušci na stadionu vychutnali pivo nejvíce, jak to jde. Proto jsme instalovali nové výkonnější chladiče piva, které zvládnou vysokou zátěž během náporu fanoušků před zápasem a o přestávce. Dojde také k rozšíření průměru pivního vedení, což zajistí rychlejší průtok a kratší čekání na pivo,“ popisuje pivní novinky na stadionu Vojtěch Homolka, vrchní obchodní sládek Plzeňského Prazdroje.

Veškerý personál stánků projde před začátkem sezóny školením pod vedením profesionálních výčepních Prazdroje. Školení obsluhy se pak bude v průběhu sezóny opakovat.

Levná výčepní piva patří mezi stálice českých supermarketů. Vedle známých značek jako Gambrinus, Krušovice nebo Braník se v regálech objevují také privátní značky obchodních řetězců, které často stojí jen několik korun. Rozhodla jsem se proto zjistit, jak velké rozdíly mezi nimi skutečně jsou. Ukázalo se, že mohou být překvapivě výrazné.

Jak probíhal test
Do testu jsem zařadila 15 běžně dostupných světlých výčepních piv s cenou přibližně do 13 Kč za lahev bez ohledu na drobné rozdíly ve stupňovitosti nebo obsahu alkoholu, protože cílem bylo porovnat spotřebitelský dojem při nákupu v obchodě.

Výběr vycházel především z aktuální dostupnosti v supermarketech a diskontních prodejnách. Objevily se mezi nimi známé značky i privátní piva obchodních řetězců. Cílem nebylo laboratorní porovnání piv se shodnými parametry, ale zjištění, jak jsou pitelná levná piva, po kterých zákazníci běžně sahají při nákupu.

Všechna piva byla před degustací vychlazena na stejnou teplotu a podávána ve stejných podmínkách. Degustační panel tvořilo pět testerů, tři muži a dvě ženy. Vzorky jsem jim podávala naslepo v čirých sklenicích označených čísly. U každého vzorku si degustátoři vedli poznámky – celkový dojem jako pozitivní, neutrální nebo negativní. Na závěr navíc označili pivo, které jim chutnalo nejvíce, nejméně a které je během degustace něčím překvapilo.

Je potřeba zdůraznit, že podobný test je vždy do určité míry subjektivní. Nešlo o profesionální pivní degustaci ani laboratorní hodnocení jednotlivých stylových parametrů. Cílem bylo zjistit, jak piva působí na běžné konzumenty při slepé ochutnávce.

Testeři proto nehodnotili detailně jednotlivé chuťové složky, ale především celkovou pitelnost, příjemnost chuti a to, zda by si dané pivo koupili i na běžné pití. Výsledky tak odrážejí preference konkrétní skupiny pěti degustátorů a při jiném složení panelu by se mohly v některých případech lišit.

Výsledky testu
Vítězem slepé degustace se stal Platan Desítka, následovaný Krušovicemi a Rebelem. Nejhůře dopadly Svijany, Konrád a Klasik. Test zároveň ukázal, že i mezi levnými pivy kolem 10 Kč lze najít velmi dobře pitelné kousky. Celkové pořadí a hlavní charakteristiky vzorků najdete v tabulce:
1. Platan Desítka Světlé výčepní 4 Pivovar Protivín 9,90
2. Krušovice Original 10 Světlé výčepní 4,2 Různí výrobci, testovaný konkrétně Brno 10,90
3. Rebel Haškův tradiční Světlé výčepní 4,1 Pivovar Havlíčkův Brod 9,90
4. Gambrinus Original 10 Světlé výčepní 4,3 Plzeňský Prazdroj 12,90
5. Braník světlý Světlé výčepní 4,1 Pivovar Staropramen 9,90
6. Litovel Moravan Světlé výčepní 4,6 Pivovary CZ Group, Přerov 9,90
7. Bertold 3,5 % (Albert) Světlé výčepní 3,5 Pivovar Nymburk 7,60
8. Bruncvík světlý ležák (Kaufland) Světlý ležák 4,8 Pivovary Lobkowicz 12,90
9. Argus Original 10 (Lidl) Světlé výčepní 4 Pivovar Jihlava 7,90
10. Staročech Original 10 (Penny) Světlé výčepní 4,1 Pivovar Nymburk 7,90
11. Postřižinské výčepní Světlé výčepní 3,5 Pivovar Nymburk 8,90
12. Bertold 4,1 % (Albert) Světlé výčepní 4,1 Pivovar Nymburk 8,30
13. Klasik světlé pivo Světlé výčepní 3,8 Plzeňský Prazdroj 11,90
14. Konrád světlé výčepní 10 Světlé výčepní 4 HOLS, Pivovar Liberec-Vratislavice 9,90
15. Svijanská desítka Světlé výčepní 4 Pivovar Svijany 9,90

Vítězem se stal Platan. Pro většinu testerů největší překvapení
Nejlépe hodnoceným pivem testu byl Platan Desítka. Přestože nejde o značku, která by pravidelně dominovala pivním žebříčkům, získala pozitivní přijetí od všech degustátorů.

Testeři oceňovali především dobrou pitelnost, příjemnou sladovost a vyváženou hořkost. Několik z nich uvedlo, že by si toto pivo bez problémů koupili i na běžné pití.

Zajímavé je, že vítěz testu nepatřil mezi nejdražší piva. Platan Desítka stála v době nákupu 9,90 Kč za lahev a porazila i dražší konkurenty včetně Gambrinusu nebo Bruncvíku.

Krušovice potvrdily dobrou pověst
Velmi dobře si vedly také Krušovice Original 10. Degustátoři oceňovali vyváženou chuť, příjemný hořký dozvuk a absenci rušivých pachutí. Pivo působilo harmonicky a jistě, bez výrazných slabin. Pozitivní přijetí navíc potvrzuje zkušenosti z našeho předchozího testování, kde si Krušovice vedly podobně dobře.

Rebel napravil loňské zklamání
Příjemným překvapením byl také Rebel Haškův tradiční. V loňské degustaci zanechal spíše rozporuplný dojem a předpokládali jsme, že jsme tehdy mohli narazit na méně povedenou várku. Letos ale působil úplně jinak. Testeři jej označovali za velmi dobře pitelné pivo s příjemně nahořklým charakterem. V celkovém hodnocení se zařadil mezi nejlepší vzorky.

Gambrinus ukázal, proč si stále drží silnou pozici
Gambrinus bývá mezi milovníky piva často terčem kritiky i vtípků. Ve slepé degustaci ale obstál překvapivě dobře. Ve srovnání s některými předchozími vzorky působil chuťově výrazněji a nabídl příjemnou hořkost. Právě díky tomu si vysloužil pozitivní reakce většiny testerů. Ukázalo se tak, že při ochutnávce bez znalosti značky dokáže oslovit více, než by mnozí očekávali.

Braník a Litovel: Piva, která neurazí
Braník patřil mezi nejméně kontroverzní vzorky. Nikdo ho vyloženě nepochválil ani neodsoudil. Degustátoři jej označovali za dobře pitelné, ale nevýrazné pivo. Podobně dopadl i Litovel Moravan. Ten působil velmi neutrálně, bez výraznějších aromat nebo pachutí. Jeden z testerů jej dokonce označil za ideální pivo na práci na zahradě během horkého letního dne.

Bertold 3,5 % připomínal spíše pivní limonádu
Největší debatu vyvolal Bertold s obsahem alkoholu 3,5 %. Všichni degustátoři se shodli, že jde o mimořádně lehké a chuťově velmi slabé pivo. Jeden z testerů dokonce vyslovil podezření, zda nebyl do vzorku omylem zamíchán nealkoholický speciál.

Na druhou stranu se u něj neobjevovaly nepříjemné pachutě ani jiné vady. Výsledkem bylo pivo, které sice působilo jako „pivní voda“, ale zároveň nikoho výrazně neuráželo. Někteří testeři jej dokonce označili za vhodné osvěžení během horkého léta.

Střed pole obsadily Bruncvík, Argus a Staročech
Bruncvík 11, privátní pivo z Kauflandu, působil plnějším dojmem než většina konkurence. Jedenáctka byla zařazena, protože v navštíveném obchodě nebyla v době nákupu dostupná privátní desítka. Vyšší stupňovitost byla podle degustátorů patrná. Pivo mělo méně stabilní pěnu, ale jinak nabídlo slušnou pitelnost a mírně hořký dozvuk.

Argus Original z Lidlu skončil přibližně uprostřed pole. Někteří degustátoři zaznamenali lehce nakyslý ocásek, jinak však pivo působilo poměrně neutrálně. Podobně dopadl také Staročech, privátní značka Penny Marketu. Testeři jej označovali jako vodovější a nevýrazné pivo, které ničím výrazně nezaujalo.

Postřižinské a silnější Bertold zaostaly
Postřižinské výčepní získalo spíše negativní hodnocení. Působilo řídce a vodově, navíc se objevovaly poznámky o zvláštní pachuti, která některým degustátorům vadila. Také Bertold s obsahem alkoholu 4,1 % zůstal za očekáváním. Ve srovnání se slabší variantou byl výrazně perlivější, místy až štiplavý a objevovaly se nakyslé tóny. Ani jeden z těchto vzorků si mezi testery výraznější příznivce nenašel.

Konrád a Klasik patřily k nejslabším pivům testu
Klasik i Konrád skončily ve spodní části hodnocení. Klasik působil řídce a kysele, přesto jej většina degustátorů hodnotila o něco lépe než Konrád. Ten doplatil na výraznou pěnivost a kvasnicové aroma. Tři z pěti degustátorů zaznamenali nahořkle kyselou pachuť, která výrazně zhoršovala celkový dojem.

Svijany skončily poslední
Poslední místo obsadily Svijany Desítka. Pivo během degustace extrémně pěnilo a většina testerů zaznamenala mýdlovou až chemickou pachuť. Negativní reakce byly natolik jednoznačné, že se Svijany staly nejhůře hodnoceným vzorkem celého testu. Výsledek je překvapivý i proto, že Svijany bývají mezi milovníky piva dlouhodobě velmi oblíbené. Nelze proto vyloučit, že šlo o problém konkrétní lahve nebo způsobu skladování.

Závěr
Slepá degustace ukázala, že cena ani známé jméno na etiketě nemusí rozhodovat o výsledku. Největším překvapením se stal Platan Desítka, který si získal přízeň všech degustátorů a porazil i známější konkurenty. Velmi dobře si vedly také Krušovice, Rebel Haškův tradiční nebo Gambrinus. Na opačném konci pořadí skončily Svijany, Konrád a Klasik. Ukázalo se také, že levné privátní značky nejsou automaticky špatné.

Některé sice působily vodově a nevýrazně, jiné však nabídly překvapivě dobrou pitelnost a bez problémů obstály vedle známějších značek. Výsledky je potřeba vnímat s ohledem na to, že některá testovaná piva měla odlišný obsah alkoholu i extrakt původní mladiny.

Přestože jsme se snažili vybírat srovnatelnou kategorii běžných levných piv, cílem bylo především zachytit spotřebitelský dojem z běžně prodávaných výrobků, nikoli hodnotit pivovarskou technologii nebo dodržení stylových parametrů. A právě z pohledu běžného zákazníka dopadl test možná překvapivě. Několik méně známých a levnějších piv ukázalo, že i za cenu kolem deseti korun lze koupit pivo, které si lidé dají s chutí znovu.

Když gastronomický průvodce TasteAtlas zveřejnil, jak zahraniční návštěvníci známkují česká piva, čekalo se pár pobavených úsměvů. Místo toho se pod článkem na arecenze.cz strhla vášnivá debata. Čtenáři se nešetřili, sráželi cizince i sebe navzájem a přitom prozradili, co dneska Čechy na pivu štve nejvíc.

Kdo vyhrál a kolik za to dáte
Turisté vynesli nahoru malé řemeslné pivovary a velké značky poslali dozadu. Celé pořadí najdete v žebříčku nejlepších i nejhorších českých piv podle turistů, tady je špička konkrétních značek doplněná o to, co za jednotlivá piva reálně zaplatíte:
Matuška Raptor 15° silná IPA 4,8 / 5 150–190 Kč / 0,75 l
Bernard Dark Lager tmavý ležák 4,8 / 5 25–35 Kč / 0,5 l
Sibeeria, kyselá ovocná piva sour (kyselo) 4,7 / 5 90–180 Kč / plechovka
Pilsner Urquell světlý ležák 4,3 / 5 25–35 Kč / 0,5 l
Budějovický Budvar Original světlý ležák 3,8 / 5 20–30 Kč / 0,5 l

Čtenáři se kvůli pivu pořádně pohádali
A přesně u těchhle výsledků se strhla mela. Diskutéři se pustili do turistů i do sebe navzájem a přeli se o všechno, od kvality velkých značek po cenu řemeslných speciálů:
„Je to nejlepší pivo. Můžete s tím nesouhlasit, můžete tvrdit něco jiného. Ale je to asi tak všechno, co proti tomu můžete udělat,“ hájí Plzeň frantisek kaska.
„Je to slabá předražená bída. Máme dost lepších piv na výběr,“ kontruje z opačného tábora Karel Elischer.
„Pivo má být pivo. Malé pivovary se můžou klidně mazlit s chutičkami po vanilce pro hošany a hošanky, ale pravé pivo ať nechají na jiné odborníky,“ míní o ochucených speciálech Ioda.
„Matuška vaří parádní věci […] zkuste si jich dát tak čtyři a víc, skončíte pod stolem s prázdnou peněženkou,“ připomíná cenu craftu diskutující Máca.
„Tři z pěti přece není tak špatné hodnocení. Nazývat průměrná piva úplným propadákem bych si netroufl,“ krotí vášně Johnny.

Kdo debatu sledoval, viděl národní hrdost i pořádnou dávku sebeironie. Nejčastěji se přitom vracela dvě témata: cena velkých značek a otázka, co je vlastně „pravé“ pivo. Právě na téhle hranici mezi tradicí a experimentem se čeští pivaři dělí i daleko za hranicemi jednoho diskuzního vlákna.

Která piva turisté hodnotili nejhůř
Tohle je už druhý, samostatný žebříček TasteAtlas, tentokrát seznam nejhůře hodnocených piv. A ten se konkrétních lahví z regálu netýká, mířil na regionální chráněná označení. Turisté je oznámkovali na stejné pětibodové škále jako značky v tabulce, přímo je s ní ale neporovnávejte, jde o dva různé seznamy. Nejhůř dopadly tyto (z pěti možných):
Brněnské pivo – 3,1
Březnický ležák – 3,2
Znojemské pivo – 3,7
Chodské a Českobudějovické pivo – shodně 3,9

Jde přitom o chráněná zeměpisná označení, tedy značky vázané na konkrétní region a jeho pivovary. Spadá pod ně hned několik výrobců, takže výsledná známka je průměr napříč různě povedenými várkami z celého kraje a o kvalitě jednoho konkrétního ležáku toho moc neřekne. I hodnocení kolem tří z pěti navíc znamená spíš podprůměr, k úplnému propadáku má daleko. Turistům u těchhle piv nejčastěji vadí kolísavá kvalita a málo výrazná chuť, na kterou nejsou z domova zvyklí.

Nízko skončil i samotný styl „Pilsner“ se známkou 3,9. Za to ale nejspíš nemůže plzeň jako taková, spíš levná zahraniční europiva, která se za tenhle styl vydávají.

Čísla dávají kritikům zčásti za pravdu
Hašteření pod článkem přitom kopíruje realitu líp, než by se zdálo. Češi loni podle Českého svazu pivovarů a sladoven vypili v průměru jen 121 litrů piva na hlavu, což je nejméně v historii měření a meziročně o víc než tři procenta míň. A pití se stěhuje z hospod domů. U výčepu dnes skončí jen 28 procent piva, zbytek si lidé odnesou v lahvích a plechovkách z obchodu.

A ta věčně omílaná cena? Právě tu si branže spolu s proměnou životního stylu drží jako hlavní vysvětlení, proč se korbele vyprazdňují pomaleji. Roste dnes jediná kategorie, nealkoholická a ochucená piva. Připadá na ně už víc než každý devátý vypitý litr, takže i ta vysmívaná „sladká limonáda“ si ukrajuje čím dál větší díl trhu.

Jaké pivo si tedy koupit
Turistický žebříček ukazuje hlavně to, na co je kdo z domova zvyklý, o absolutní kvalitě piva nevypovídá skoro nic. Turisté ostatně srážejí pivní klasiky po celém světě, protože je zajímá hlavně to, co je pro ně nové a exotické. Pro nákup platí jednoduché vodítko: klasický ležák od velké značky zůstává sázkou na jistotu pro každodenní pití, řemeslné speciály berte jako dražší zážitek jednou za čas. A pokud vás štve cena půllitru v hospodě, nejste sami. Čísla i diskuze mluví stejnou řečí.

Skupina Heineken loni v Česku prodala 1,9 milionu hektolitrů piva a stala se dvojkou na tuzemském trhu. K úspěchu jí pomohl i ležák Štatl ze Starobrna. Masivnější investice do jeho propagace v Čechách ale zatím Heineken nechystá.
Článek

Nizozemská pivovarnická skupina Heineken, který v Česku vlastní pivovary Krušovice, Velké Březno a Starobrno, vystřídala na stříbrné pozici Pivovary Staropramen, zatímco na prvním místě se s velkým odstupem drží Plzeňský Prazdroj.

Ředitel českého Heinekenu Andrea Vogliazzo říká, že jim k úspěchu pomohl ležák Bohém, rostoucí obliba značek Heineken a Desperados i zvýšené prodeje ležáku Štatl ze Starobrna. Větší investice do jeho propagace mimo Moravu ale zatím Heineken neplánuje.

Heineken loni překonal Pivovary Staropramen a stal se dvojkou českého pivního trhu. Jak jste toho dosáhli?

Tento cíl jsme si stanovili už před několika lety. Je to meta, pro kterou dokážete nadchnout a sjednotit všechny týmy od výroby až po obchod. Výsledek je jasně měřitelný, buď uspějete, nebo ne, nic mezi tím neexistuje. Z tohoto úspěchu máme obrovskou radost. Dosáhli jsme ho kombinací dvou věcí: vsadili jsme na prémiové produkty a na takzvanou asymetrickou nabídku.

Co to znamená?
Snažili jsme se o maximální kvalitu a odlišnost našich produktů. Naše Krušovice 12 rostou už téměř deset let, ale chtěli jsme prémiové portfolio ještě rozšířit. Proto jsme na trh uvedli Krušovice Bohém. To je v posledních letech největší inovační úspěch nejen v našem portfoliu, ale na celém pivním trhu. Výrazně jsme investovali do samotné receptury, ale i do balení, marketingu a sponzoringu.

Podobně jsme postupovali u Starobrna, kde jsme představili dvanáctku Štatl. Použili jsme prvotřídní suroviny, vsadili na intenzivnější proces vaření a zafungovalo to mimořádně dobře. Výrazně to zlepšilo vnímání celé značky Starobrno. Vedle toho máme mezinárodní asymetrické značky jako Heineken, Desperados či Strongbow. Dokážu si představit, že pro tradiční pivaře nejsou středobodem zájmu, ale mladší spotřebitelé je objevují čím dál víc.

Sázka na Heineken a Desperados

Prodeje značek Heineken a Desperados rostou i na tak konkurenčním trhu, jako je ten český?
Ano, a to velmi výrazně. Objemy Heinekenu i Desperados se za poslední tři až čtyři roky téměř zdvojnásobily, prodeje letos vyrostly o 20 procent. Rostou i cidery. Spotřebitelé obecně, a ti mladí obzvlášť, hledají vyšší kvalitu a větší rozmanitost. To není jen obecný trend, v pivovarnictví se to projevuje obzvlášť silně. Česko není jen domovem piva, je to srdce pivního světa a národní poklad. Mezinárodní hráči se od tohoto trhu mají co učit. Na druhou stranu jsme součástí globalizovaného světa, takže zájem o nové trendy se projevuje i zde.

Na co jste vsadili?
Například masivní investice do rozvoje zmiňovaných značek Heineken a Desperados nebyly samozřejmou volbou. Řekli jsme si ale, že pokud se chceme vůči konkurenci odlišit, musíme trochu zariskovat. A sázka se vyplatila.

Kdy se stanete jedničkou a překonáte všudypřítomný Plzeňský Prazdroj?
Tímto tempem to ještě pár let potrvá. Ale vážně, pokud zůstane trh konkurenční a budou se dodržovat antimonopolní zákony, je to otevřené. Naši konkurenti zde dosáhli neuvěřitelných úspěchů. Abychom si ale rozuměli, naším cílem pro nadcházející tři roky není stát se jedničkou.

Bude to obtížné, protože podle mých informací se tržní podíl Plzeňského Prazdroje pohybuje kolem 70 procent.
Podle našich odhadů mají v maloobchodě zhruba 45 procent a v gastronomii kolem 60 procent.

Jaký je podíl Heinekenu na tuzemském trhu?
To je komplikované a nechci zacházet do příliš technických detailů. V závislosti na metodice měření se pohybujeme kolem 12 až 13 procent. Silnější jsme v maloobchodě, o něco slabší pozici máme v gastronomii, tedy v hospodách a restauracích.

Jaký je váš celkový výstav?
Minulý rok jsme prodali téměř 1,9 milionu hektolitrů piva. To je podobné jako ten předchozí rok. Celý trh aktuálně klesá a nám se podařilo navýšit tržní podíl.

Za rok 2024 vykázal český Heineken ztrátu kolem 19 milionů korun, což bylo obrovské zlepšení oproti předchozímu roku, kdy to bylo asi 144 milionů. Jakých hospodářských výsledků jste dosáhli v loňském roce?
V roce 2023 nás neúměrně zasáhly důsledky války na Ukrajině a drastický nárůst cen vstupů. Pivovarnictví je vůči energetické krizi extrémně zranitelné, protože samotný proces vaření piva i výroba skla a hliníku jsou obrovsky energeticky náročné. Velký podíl hliníku navíc historicky pocházel z území bývalého Sovětského svazu a velké množství sladu na světovém trhu je z Ukrajiny. Celý sektor byl pod obrovským tlakem. Různí mezinárodní hráči mají odlišné nákupní a zajišťovací strategie. My jsme se tehdy rozhodli nepřenést veškeré zvýšení nákladů na spotřebitele, což vedlo ke ztrátě. Byla to zkrátka krizová situace.

Dostali jste se tedy loni do zisku?
Toto je finanční ukazatel, který nemůžeme za jednotlivé země komentovat.

Jak se vyvíjí váš export? V roce 2024 došlo k obrovskému nárůstu. Pokračuje tento trend?
Ano. Po významné investici do pivovaru Krušovice jsme zahájili export části našeho portfolia do Německa. Některé naše pivovary teď fungují jako mezinárodní výrobní uzly, což je dnes v Evropě běžná praxe. Trh je propojený. Krušovice mají ideální geografickou polohu pro zásobování přilehlých částí Německa, což je pro nás v tuto chvíli klíčová součást byznysu.

V Česku větší propouštění neplánujeme

Nový generální ředitel Heinekenu Rafael Oliveira má implementovat strategii EverGreen 2030. Ta mimo jiné říká, že se Heineken zaměří na prémiové produkty a na sedm trhů s vysokým potenciálem. Patří mezi ně i Česko?
Nejsem si jistý, zda to mohu detailně komentovat. Trhy s vysokým potenciálem se určují podle velikosti, demografie a schopnosti růstu, a také podle naší relativní pozice, tedy zda jsme na trhu jednička nebo dvojka. Nemyslím si, že by tam Česko patřilo, a ani bych to popravdě nečekal.

Má tento nový plán nějaké praktické dopady na Česko? Jeho součástí jsou velké škrty, úspory a zrušení asi 6 tisíc pracovních míst. Ovlivní to vaše tuzemské provozy?
Strategie EverGreen 2030 navazuje na předchozí program EverGreen 2025. Důraz se stále klade na růst, efektivitu a připravenost na budoucnost. Pokud jde o růst, pro Česko jednoznačně platí sázka na prémiovost. V oblasti produktivity neustále optimalizujeme naše provozy. Lidé zvenčí vidí hlavně samotnou výrobu, ale obrovský prostor pro úspory je v administrativě, digitalizaci nebo ve sdružování určitých agend. Nákladová disciplína v klesající kategorii musí být pro člověka v managementu naprostou prioritou.

Plánujete v rámci úsporných opatření propouštění v českých pivovarech?
Kromě případných drobných organizačních úprav nic takového neplánujeme. Naše provozy ve výrobě, logistice i prodeji jsou nastaveny poměrně efektivně a stále rosteme. Pokud se neobjeví nějaké revoluční technologické řešení, které by procesy rázem zautomatizovalo, nevidím při současném růstu důvod k významnému snižování stavů.

Do pivního byznysu nedávno vstoupila Kofola, zatímco někteří mezinárodní konkurenti naopak kupují výrobce nealkoholických nápojů. Uvažujete o něčem podobném?
Pro skupinu, jako je Heineken, je to záležitostí globální strategie a velkých mezinárodních aliancí, nerozhoduje se o nich na lokální úrovni. Za mých 28 let ve firmě se o těchto věcech obvykle dozvídám den poté, co byly podepsány smlouvy. A i když jsem do nějakého projektu zapojen, vyjadřujeme se k němu až po jeho dotažení. Dá se ale předpokládat, že globálně, a nejen v Česku, budeme svědky dalších fúzí a spojování nápojových hráčů.

Český pivní trh i trhy v okolních zemích pomalu, ale setrvale klesají. Předloni to bylo o 5 procent, loni o více než 4 procenta. Prémiová piva jsou relativně stabilní, ale jediným segmentem, který roste, je nealkoholické pivo a ochucené nealko nápoje. Jaká je vaše strategie v této oblasti?
Otázkou je, jak se odlišit ve chvíli, kdy všichni přicházejí s tisíci různých inovací. Navíc se hranice mezi produkty stále více stírají. To, čemu říkáme ochucené nealkoholické pivo, je pro spotřebitele chuťově i funkčně velmi blízké jiným nápojům, které ani nejsou na bázi sladu nebo piva, ať už jde o funkční nápoje na soustředění a energii, klasické osvěžení, nebo drinky s proteiny. Tyto sousední kategorie jsou stále agresivnější a nabízejí čím dál víc produktů.

Jaká je tedy strategie Heinekenu?
Zaměřujeme se na skutečné potřeby spotřebitelů a přicházíme s věcmi, které jsou opravdu jedinečné. Letos jsme uvedli novou řadu prémiového ochuceného nealko piva s názvem Soulad se speciálními příchutěmi a do budoucna pracujeme i na funkčních benefitech.

V kategorii ciderů, kde máme silnou pozici se značkami Strongbow a Lišácké jablko, které mají běžně 4 až 5 procent alkoholu, jsme zavedli produkt s obsahem pouhých 2 procent alkoholu. Výsledky za první měsíc jsou fantastické. Snažíme se zkrátka těžit ze síly stávajících značek a dále je rozvíjet, než abychom se bezhlavě pouštěli do konkurenčního boje s tisíci jiných nápadů.

Proč se nepije desítka

Občas se objevují předpovědi, že se na výsluní vrátí výčepní desítka, protože lidé dávají přednost slabším a levnějším pivům. Tato kategorie přesto stále klesá. Jak si vedou vaše desítky, například Starobrno nebo Krušovice?
Pro nás to není hlavní priorita a v tomto segmentu nejsme nejsilnější.

Čím si to vysvětlujete?
To, co říkáte, dává logiku a byla to jedna z mých prvních otázek, když jsem do Česka nastoupil. Proč tato kategorie padá, místo aby rostla? Myslím, že v podvědomí lidí stále přetrvává historické vnímání desítky nikoli jako lehčího, osvěžujícího piva, ale jako méně kvalitního produktu. Spojujeme si ji s nižší hodnotou a očekáváme, že bude levná. Z nějakého důvodu to ale neplatí pro nealkoholické pivo, které bývá na regálech někdy dokonce dražší než běžný ležák. Každá země má zkrátka svá kulturní specifika.

Vrátí se tedy někdy desítka?
Vůbec by mě to nepřekvapilo, ale není to něco, s čím bychom v našich plánech pro nejbližší roky napevno počítali.

Vidíte v tomto segmentu rozdíl mezi Moravou a Čechami? Tradičně se říkalo, že Morava je k desítkám o něco vstřícnější.
Myslím, že ne. Jde spíše o celostátní trend.

Máte nějaké specifické strategie pro práci s gastro provozovnami? Jaký je u vás poměr prodejů v hospodách oproti maloobchodu?
Pokud jde o celý trh, tak podle našich dat, měřeno skrze sudy a tanky, což tvoří většinu, je podíl gastronomie zhruba 28 procent. My se pohybujeme mírně pod tímto celotrhovým průměrem. Dá se říct, že naše síla leží primárně v supermarketech.

Chcete to změnit a podíl v hospodách zvýšit?
Jednoznačně. Gastronomie je a vždycky bude místem, kde se buduje hodnota a tvář značky. S marketingovým týmem si často říkáme, že můžete mít deset televizních reklam a pět skvělých příspěvků na Instagramu, ale tím nejlepším marketingem bude stejně vždycky perfektně načepované pivo v příjemné hospodě s dobrým jídlem. Takže ano, růst v gastronomii pro nás zůstává jednou z hlavních firemních priorit, ne-li prioritou číslo jedna.

A daří se vám to?
V gastronomii momentálně nerosteme, držíme pozice na stabilní úrovni. Realita je taková, že musíte růst společně se svými zákazníky. Klíčovou otázkou pro nás je, jak efektivně investovat dostupné zdroje do nově otevíraných podniků, které bývají modernější, prémiovější a vyžadují větší kapitál, a jak přitom udržet zdravou rovnováhu. Je to podobný oříšek, jaký jsme rozebírali u maloobchodu. Na jedné straně chcete mít v portfoliu prémiovou moderní městskou pivotéku či restauraci, ale zároveň musíte vyhovět a nabídnout servis i tradiční hospodě na vesnici. Alokace těchto investic je nesmírně složitá a neustále ji balancujeme.

Starobrno v Praze?

Do portfolia Heinekenu patří také značka Starobrno. Pokud vím, tak jediné místo v Praze, kde je Starobrno na čepu, je tady u vás na recepci. Jaká je pozice této značky v rámci skupiny?
Za pět let působení v Česku jsem pochopil, že komentovat regionální oblibu určitých značek je velmi ošemetné. Starobrno je jednoznačně milováno v oblasti „kolem komína“, tedy na Brněnsku a jižní Moravě. I tam jsme ale museli hodně investovat, abychom si silnou pozici udrželi.

Jak se daří ležáku Štatl?
Minulý rok předčil veškerá naše očekávání. Prodali jsme ho o miliony lahví více, než byl plán, což je obrovský úspěch, celkem to bylo zhruba 22 tisíc hektolitrů, to je přes 4 miliony půllitrů piva. V gastronomii Štatl dodáváme výhradně do podniků, kde dokážeme garantovat stoprocentní kvalitu a perfektně proškolený personál. Starobrno se sice distribuuje celostátně, ale těžiště prodejů v maloobchodě i v hospodách leží v domovském regionu. Přesně tak, jak jsou určité regionální značky milovány ve svém kraji, jinde narážejí. Na tak tradičním trhu, jako je Česká republika, se tyto zvyklosti mění jen velmi těžko.

Starobrno nemá v Čechách historicky nejlepší pověst. Budete se to snažit změnit?
Nechci zacházet do detailů, ale logicky vzato: jsme sice tržní dvojka, ale s velkým odstupem za jedničkou. Musíme se tedy prioritně zaměřit tam, kde vidíme největší a nejrychlejší potenciál růstu. Myslím, že Starobrno, a zvláště Štatl, by mohlo mít potenciál i mimo Moravu. Každý rok ale zvažujeme, zda je investice do tohoto potenciálu stejně efektivní jako podpora jiných prémiových priorit, o kterých jsem mluvil na začátku. Pokud by se Štatl mohl stát celostátním hráčem poté, co upevní svou pozici v Brně, proč ne? Já i můj nadřízený bychom byli nadšení. Prvním úkolem je ale zajistit, aby Brno zůstalo pro Štatl neotřesitelnou domácí baštou.

Starobrno patří k hlavním sponzorům hokejové Komety Brno. Bude tato podpora pokračovat i nadále?
Ano, můžu potvrdit, že budeme Kometu podporovat i v nadcházející sezóně.

Jak se daří vašim ostatním značkám?
Péče o produkty s dobrým poměrem ceny a výkonu je dalším pilířem naší strategie. Kupní síla významné části české populace v posledních letech stagnuje nebo klesá a my je nemůžeme z trhu vytlačit vysokými cenami. Bylo by to špatné pro náš byznys a vlastně i neetické, protože svým způsobem plníme i sociální roli.

Dokázali jsme tedy uspokojit obě potřeby: udržet objemy a pokrýt náklady díky cenově dostupnějším produktům, a takto získané prostředky investovat do rozvoje prémiovějšího segmentu. To se snadno řekne, ale hůř udělá. Měli jsme i trochu štěstí. Vsadili jsme na několik věcí, které vyšly, a s výsledky jsme spokojeni.

Vody máme dost

Krušovice leží v oblasti takzvaného srážkového stínu, kde je nedostatek vody. Heineken v minulosti plánoval vybudovat pro pivovar přivaděč vody. Jaká je aktuální situace? Budete ho stavět?
Vody máme dost, ale musíme s ní nakládat maximálně zodpovědně. Obecně platí, že když provozujete takto masivní investici, musíte mít v záloze plán A, B, C i plán Z. V rámci krizových scénářů máme stále připravené různé varianty včetně zmíněného přivaděče. Tyto projekty ale momentálně nejsou naší investiční prioritou. Mnohem chytřejší je spotřebu vody systematicky a neustále snižovat přímo v provozu. V pivovarnictví pečlivě měříme, kolik litrů vody spotřebujeme na litr uvařeného piva.

V tom jsou Krušovice relativně úspěšné, že?
Ano, krušovický pivovar udělal obrovský skok kupředu, protože jsme do něj masivně investovali, za poslední roky to bylo přes 133 milionů korun. Spotřeba vody se tam teď pohybuje kolem 3,1 litru vody na litr piva, ve Starobrnu je to dokonce 2,9 litru a ve Velkém Březně 4 litry. Průměr v Česku se přitom běžně pohybuje mezi 3 a 6 litry.

Z hlediska trendů začíná Česko připomínat země jako Rakousko nebo části Německa, kde už dávno neplatí, že v každé vesnici funguje hospoda. Doby, kdy byla roční spotřeba v Česku 160 litrů na hlavu, jsou pryč. Stává se z Česka běžný trh, který pomalu ztrácí status pivní velmoci?
Když se na to podívám optimisticky, při současné spotřebě 121 litrů na hlavu mi 99,9 procenta mých zahraničních kolegů závidí, že mohu na takovém trhu pracovat. Sám pocházím z Itálie a tam se spotřeba stabilně pohybuje kolem pouhých 30 litrů. Když se podíváte na trhy, které generují celosvětově obrovské zisky, jako je Brazílie, USA nebo Japonsko, i tam mají výrazně nižší čísla než my tady. V tomto ohledu je Česko stále fantastický výchozí bod.

Může se český trh vrátit k růstu?
Pokud si společnost bude piva i nadále vážit jako národního kulturního dědictví, pokud pomůže hospodám prosperovat, nejen jako podnikům, ale jako sociálnímu tmelu komunit v obcích a městech. A pokud budou správně fungovat pravidla hospodářské soutěže, pak může toto odvětví vzkvétat i nadále.

Fungují v současnosti pravidla hospodářské soutěže správně?
To nebudu komentovat.

Pokud jde o vaše strategické výhledy, počítáte s dalším poklesem trhu, nebo už vidíte pomyslné dno, kde se situace stabilizuje?
Pivní sektor je pod tlakem v celé Evropě. Přispívá k tomu celá řada faktorů: od léků na hubnutí přes měnící se pohled na zdravý životní styl, technologie, sociální média, chytré telefony až po demografický vývoj. Každá země je specifická a existuje spousta teorií, co má největší vliv. Myslím, že hlavní segment ležáků a klasického piva se na některých trzích brzy usadí a stabilizuje. V horizontu příštích tří až pěti let je ale velmi pravděpodobné, že případný pokles tradičního piva plně vykompenzují nealkoholické alternativy. Věřím, že se lidé budou nadále chtít potkávat nad dobrým jídlem a pitím.