Novinky a zajímavosti ze světa piva

Nezanedbatelnou součástí české kulturní krajiny jsou budovy pivovarů. Není divu, vždyť dříve měla svůj pivovar div ne každá větší vesnice. Před první světovou válkou bylo v zemích Koruny české přes 800 pivovarů, některé zdroje dokonce tvrdí, že jich bylo 1200. A to už bylo po první velké vlně uzavírání malých pivovarů v druhé polovině 19. století. Malé pivovary totiž nedokázaly ustát konkurenci velkých průmyslových pivovarů, které měly větší ekonomickou sílu a také kvalita jejich piv byla stabilnější. Stovky dalších malých pivovarů zlikvidovaly dva světové válečné konflikty a další ránu jim zasadili komunisté, kteří dokonce počátkem padesátých let snili o tom, že proletariát přestane pít alkohol. Tuto myšlenku poměrně rychle opustili, ale investovali prakticky jen do velkých pivovarů, které měly potenciál vyvážet a získávat tak potřebné valuty. „Ranou z milosti“ pak byla pro menší pivovary privatizace z devadesátých let a postupný příchod nadnárodních koncernů. Budovy starých pivovarů sloužily jako sklady nebo třeba autodílny a chátraly. V roce 1999 v Česku fungovalo pouhých 56 pivovarů.

Tradiční český způsob zdanění piva ohrožuje evropská snaha o sjednocení výpočtu spotřební daně z alkoholických nápojů. Pivovary se obávají, že by změna ohrozila podobu ležáku a především menším pivovarům přinesla výrazné náklady.

Evropské unii se začínají rozjíždět jednání o tom, jak sjednotit spotřební daň u alkoholu. Členské státy se totiž liší, nejen pokud jde o její výši, ale hlavně ve způsobu výpočtu. A tak jiná pravidla platí pro pivo, víno nebo pálenky. Nově by ale v celé EU mělo při zdanění rozhodovat, kolik procent alkoholu nápoj obsahuje. Změny se však obávají například domácí pivovarníci. Podle nich by znamenala likvidaci českého ležáku a pro minipivovary by měla zničující účinek.

Pivovar v Polné, kde prožil kus svého dětství Bohumil Hrabal, si vysloužil ocenění Křišťálový špendlík. V regionu pozornost poutají i Dalešice.

Manželé Marie a Ladislav Pártlovi otevřeli čerstvě oceněný Měšťanský pivovar Polná v září roku 2019. Objektu přitom původně hrozila demolice. Po rekonstrukci noví majitelé interiér vyzdobili starými polenskými pivními lahvemi, knížkami Bohumila Hrabala i fotografiemi z jeho dětství. A pivovar mohl po desítkách let, kdy byl mimo provoz, opět ožít.

Kromě restaurace zde manželé Pártlovi vybudovali také penzion s wellness a na místě pořádají různé kulturní akce, například divadelní představení, populární cyklus Listování nebo kvízové večery. „Naše motto je: Vše, co děláš srdcem, přináší spokojenost všem! A to je hlavní důvod našeho úspěchu,“ popisuje majitel Ladislav Pártl, který občas v restauraci zaskakuje i jako číšník.

Současní majitelé pivovaru mu plánují navrátit jeho původní poslání, kterým není nic jiného než vaření piva. Plány bohužel zpomalila pandemie a nyní je stále hatí současná nestabilní situace ve světě. „V našich snech jsme postoupili alespoň částečně. Malé wellness je již v provozu, finskou saunu, masáže i vířivku mohou využít nejen hosté našeho penzionu, ale také veřejnost. Stále ale plánujeme vařit i pivo a věřím, že jednou to přijde,“ doplňuje majitel.

Cenu Křišťálový špendlík českým podnikům z oboru gastronomie udělila společnost Google. Získalo ji deset míst, která dostala od svých zákazníků nejlepší hodnocení na Google Mapách. Ocenění oslavila už pražská restaurace Vallmo, ostravské bistro Pelmeški nebo liberecká Sagarmatha.

„Cenu sice předává Google, ale ve skutečnosti je to ocenění od uživatelů, kterým se v pivovaru líbilo, a proto také zanechali v Mapách a ve Vyhledávání obrovské množství pozitivních recenzí. Google svými nástroji a produkty pomáhá malým podnikatelům růst, aby dokázali plně využít výhod a příležitostí digitální doby. Pivovar v Polné je toho krásným příkladem,” říká tisková mluvčí Googlu v České republice Iva Fialová.

Polenský pivovar není jediný, který je na Vysočině spojený se známým českým spisovatelem. Další stojí v Dalešicích a proslul tím, že v něm režisér Jiří Menzel natočil film Postřižiny podle Hrabalova románu. Vůně sladu se z něj začala linout v roce 2002 po tom, co dlouhou dobu – podobně jako pivovar v Polné – chátral.

Kdy a kde vzniklo první pivo? Je obtížné přiřadit vynález piva k určité kultuře nebo časovému období, ale první kvašené nápoje na světě se pravděpodobně objevily spolu s rozvojem obilnářství asi před 12 000 lety.

Jak se lovecko-sběračské kmeny usazovaly v zemědělských civilizacích založených na základních plodinách, jako je pšenice, rýže, ječmen a kukuřice, možná také narazily na proces kvašení a začaly vařit pivo. Někteří antropologové tvrdí, že touha těchto raných lidí po vařeném nápoji mohla přispět k neolitické revoluci tím, že inspirovala nové zemědělské technologie.

Nejstarší známý alkoholický nápoj se možná vařil kolem roku 7000 př. n. l. v Číně ve vesnici Ťia-chu, kde neolitická keramika dokládá medovinu z rýže, medu a ovoce.

První ječné pivo se s největší pravděpodobností zrodilo na Blízkém východě, kde jsou důkazy o výrobě piva staré asi 5000 let, tedy od Sumerů ve starověké Mezopotámii. Nejenže archeologové objevili keramické nádoby z doby 3400 let př. n. l., na kterých se stále nachází zbytky piva, ale v „Hymnu na Ninkasi“ – ódě na sumerskou bohyni piva z doby 1800 let př. n. l. – je popsán recept na oblíbený starověký nápoj, který vyráběly ženské kněžky.

Tento na živiny bohatý mok byl základem sumerské stravy a pravděpodobně představoval bezpečnější alternativu k pitné vodě z okolních řek a kanálů, která byla často znečištěna zvířecím odpadem.

Konzumace piva vzkvétala také v Babylonské říši, kde její starověký soubor zákonů, Chammurapiho zákoník, nařizoval občanům denní příděl piva. Nápoj se rozděloval podle společenského postavení. Dělníci dostávali dva litry denně, zatímco kněží a správci pět. V té době byl nápoj vždy nefiltrovaný a na dně nádob se hromadil zakalený, hořký sediment. Byla vynalezena speciální brčka, aby se tomuto bahnu zabránilo.

Jen málo starověkých kultur milovalo své pivo tak jako staří Egypťané. Dělníci podél Nilu byli často placeni přídělem výživného, sladkého nápoje a všichni od faraonů po rolníky a dokonce i děti pili pivo jako součást každodenní stravy. Mnohá z těchto starověkých piv byla ochucována neobvyklými přísadami, jako jsou mandragora, datle a olivový olej.

Moderněji chutnající nápoje se objevily až ve středověku, kdy křesťanští mniši a další řemeslníci začali vařit piva ochucená chmelem.

Jako správná žena začala s vínem. Postupem času však Marcela Titzlová přesedlala na pivo a stala se z ní uznávaná sommeliérka. V rozhovoru pro Deník se svěřila, jaká vedla její cesta k pivu, poradila, jak poznat dobrou hospůdku, a vysvětlila, jaké budou letní trendy, a jestli se pivo točí, či čepuje.

Když se řekne sommeliérka, člověk si představí hlavně degustaci vína a na pivo vůbec nepomyslí. Jak jste se vlastně k pivu a jeho hodnocení dostala?
Máte pravdu, že to začalo vínem. Až později jsem objevila, jak nesmírně bohatou chuťovou paletu pivo nabízí, od slané přes hořkou a sladkou až po kyselou. Na začátku mé pivní cesty stál můj muž Pavel Borowiec, který se zkoumání různých pivních kultur věnoval přes dvacet let a spolu jsme vystudovali pivní sommeliérství na renomované odborné škole Doemens Academy v Mnichově. Než loni zemřel, patřil mezi světovou špičku pivních degustátorů. To on mě pro pivo nadchl, i když dobré víno samozřejmě ocením také.

Ještě u vína zůstaňme. Sommeliéři u něj často odkazují na jižní stráně, bohatou zeminu či v něm cítí různé ovoce. Jak je to u piva? Co z něj cítíte?
Když je dobré, tak především čerstvost. Ta je pro mě klíčová. Pivo musí být zkrátka čerstvé, vonět po chmelu i sladu, být plné a vyrovnané. A také musí při ochutnání splňovat to, co o sobě říká navenek, názvem nebo etiketou. Tedy aby bylo uvařené opravdu v tom pivním stylu, ke kterému se hlásí.

U nás stále vede ležák. Jak poznáme, že se hlásí ke svým kořenům?
Pro český ležák je významná jeho výjimečná pitelnost, ale pak je samozřejmě daný i jeho vzhled, pěna, barva, dále vůně nebo říz a především ušlechtile hořká chuť. To vše dohromady dává charakter piva. A dobrý sládek to ví. Umí nastavit správně recepturu, ale hlavně zvládne pivo uvařit stejně dobré pokaždé znovu. Poprvé uvařit dobré pivo není tak těžké, jako je stejné vyrobit i za rok nebo dva, v jiných podmínkách nebo z jiné zásilky sladu a chmele.

V poslední době se mluví o tom, že by česká pivní kultura měla být zapsána na seznam UNESCO. Zatím tedy jen v oblasti jižních a západních Čech. Co vy o tom míníte?
Už od roku 2016 je zapsaná pivní kultura Belgie, která je také unikátní, a pro nás dobrý vzor Je to správný krok a naše pivní kultura si to jednoznačně zaslouží. Zdaleka není jen o tom, že pijeme hlavně pivo čepované a scházíme se v hospodách, jak se někdy zjednodušuje. Vše začíná už výběrem surovin a výrobním procesem českého ležáku. Mimochodem, víte, že právě pivo je nejsložitěji vyráběný alkoholický nápoj na světě, a právě český ležák vede? Používá se při něm takzvané rmutování, o kterém se domníváme, že je hlavním důvodem výjimečné pitelnosti našeho piva. Proto se u nás chodí takzvaně na jedno většinou jen obrazně.

Blíží se prázdniny a čas dovolených. Jaké pivní trendy budou v tomto čase na lidi čekat?
Dalo by se to říci stručně, méně alkoholu a více chuti. Už při pohledu na stoupající ceny se můžeme domnívat, že si lidé budou více vybírat, za co utratí. Budou chtít ochutnávat, objevovat a radovat se ze zážitků, než konzumovat ve velkém. Celosvětovým trendem pak již nějakou dobu jsou piva s menším podílem alkoholu, ale s důrazem kladeným na zajímavou, dobře vybalancovanou hořkost.

Pomůžete také rozlousknout letitý spor? Tedy zda se pivo točí či čepuje?
Oba jsou to v podstatě historické pojmy. Pivo v dřevěných sudech mívalo zátku zvanou čep, takže čepuje se podle jejího názvu. V devatenáctém století se začalo používat ruční tlakování pomocí kovového kola, kterým musel výčepní zatočit. Dnes raději říkáme, že se pivo čepuje, ale na tom jednom výrazu pivní svět nestojí.

Tak důležitější dotaz: Je pivo lepší čepované či lahvové?
Záleží na pivním stylu, některá piva se jen lahvují, tak není co řešit. Ale třeba u českého ležáku je odpověď jednoduchá, vždy dávám přednost tomu čepovanému. Vůbec nejlépe chutná přímo v pivovaru, kde za něj ručí sládek a odpadají všechny možnosti, které přispívají k tomu, že se začne jeho kvalita horšit. Může to způsobit nevhodná doprava, skladování při vysoké teplotě a mnohdy i líný nebo hamižný hospodský. Stačí, aby nečistil pravidelně trubky nebo nabízel hostům staré pivo ze dna sudu, které měl raději vylít. Moje rada proto zní: Když je to možné, jeďte na pivo do pivovaru a nechte si o něm povyprávět přímo od sládka, který ho pro vás uvařil.

Jak člověk pozná dobrou hospodu?
Hlavním ukazatelem dobré české hospody je, že mívá plno. A plno mívá proto, že v ní dostanete správnou míru piva správně načepovaného do takzvaně pivně čisté sklenice, tedy mokré a umyté vhodným saponátem. Důležitá je správná teplota, správná sklenice, podtácek… To vše dohromady opět tvoří přesně tu pivní kulturu, na kterou můžeme být hrdí.

Plzeňský Prazdroj vykázal loni čistý zisk 4,48 miliardy korun, tržby činily 16,3 miliardy Kč. Ve srovnání s posledním předcovidovým rokem 2019 byl zisk nižší o šest procent a tržby klesly o čtyři procenta. Inflace přitom za roky 2020 a 2021 přesáhla kumulativně sedm procent. Největší pivovar v ČR loni prodal doma i ve světě 11,1 milionu hektolitrů piva, meziročně o 0,3 procenta méně. Podnik to dnes uvedl v tiskové zprávě. Za rok 2020 měl čistý zisk 3,8 miliardy a tržby necelých 16 miliard Kč.

Podle vyjádření pivovaru také loni výsledky negativně ovlivnilo uzavření restaurací a další proticovidová opatření. "Oproti předcovidovému období byl loni výrazný propad především u čepovaného piva. Celkově tak naše loňské prodeje na domácím trhu zaostaly dokonce i za rokem 2020 o tři procenta. Na druhé straně, hlavně díky naší trvalé podpoře hospod a restaurací, se nám loni přihlásila řada provozů se zájmem stát se našimi odběrateli," řekl generální ředitel Drago? Constantinescu, který nastoupil do funkce loni 1. června.

Lépe se Prazdroji dařilo v zahraničí, kde loňský prodej včetně licenční výroby meziročně stoupl o tři procenta na 4,6 milionu hektolitrů, v ČR prodal 6,5 milionu hektolitrů. Pivovar zůstal největším exportérem českých piv, v loňském roce jeho přímý export převýšil 1,7 milionu hektolitrů. Většinu z toho tvořil ležák Pilsner Urquell, který se vaří pouze v Plzni a vyváží se do více než 50 zemí. Zbylou část zahraničních prodejů tvořila produkce Velkopopovického Kozla v pivovarech, které mají licenci na jeho výrobu.

Prazdroj loni postavil za čtvrt miliardy korun novou varnu v Pivovaru Radegast a zvýšil tak jeho výrobní kapacitu o 20 procent. V Plzni začal budovat nový plně automatizovaný sklad za 780 milionů Kč, ve Velkých Popovicích letos zprovozní 14 nových tanků pro kvašení a zrání piva téměř za 400 milionů Kč. Loni investoval 1,4 miliardy Kč a do státní pokladny odvedl na přímých a nepřímých daních pět miliard Kč.

Pivovar dále investoval do podpory hospod a restaurací. "Jen během pandemie jsme tímto směrem investovali několik set milionů korun a naše podpora pokračuje také letos," řekl Constantinescu. Dále podporuje lokální dodavatele surovin, například pěstitele chmele na Žatecku, kde spolu s Microsoftem financuje projekt efektivnějšího zavlažování.

Prazdroj loni zdraží pivo od 1. října, a to v průměru o tři procenta. Dotklo se to většiny produktů, v průměru šlo o 46 haléřů na půllitr. Poprvé po třech letech se změny týkaly také čepovaných piv. Předtím zdražoval pivo v říjnu 2020.

Budějovický Budvar letos předpokládá nižší zisk než loni. Důvodem je nárůst cen energií a ztráta ruského trhu. V tiskové zprávě o tom informovala manažerka pivovaru Barbora Dědinová. Loni Budvar zvýšil zisk před zdaněním o 13,6 procenta na 422,5 milionu Kč, a dosáhl tak nejlepšího výsledku za posledních 20 let.

"Už nyní je zřejmé, že očekáváme velmi náročný rok. Musíme se vypořádat s výpadkem dodávek na ruský trh a současně s enormním nárůstem nákladů za veškeré klíčové vstupy. Jenom navýšení nákladů činí v celoročním odhadu téměř 200 milionů korun. Zopakování rekordních výsledků z loňského roku bych letos spíše neočekával,“ uvedl ředitel Budvaru Petr Dvořák.
Pivovar na konci února zastavil kvůli ruské invazi na Ukrajinu výrobu a dodávky určené pro ruský trh. Přitom Rusko patřilo vedle například Německa, Polska nebo Velké Británie k zemím, do nichž Budvar dovážel největší objem piva. Loni uvařil Budvar rekordních 1,8 milionu hektolitrů, meziročně o 4,6 procenta více. Z toho přes 1,3 milionu hektolitru šlo na export do sedmi desítek států. Loni se export podílel na výstavu ze 73,4 procenta, meziročně to byl o 4,4 procenta lepší výsledek.

Uzavření restaurací a další proticovidová opatření negativně ovlivnily výsledky Plzeňského Prazdroje i v roce 2021. Oproti předchozímu roku prodal doma i ve světě o 0,3 procenta méně piva. S tržbami i ziskem zůstal pod úrovní předpandemického roku 2019.

„Oproti předcovidovému období byl loni výrazný propad především u čepovaného piva. Jeho prodeje ovlivnilo nejen opakované zavírání hospod, ale i další omezení. Celkově tak naše loňské prodeje na domácím trhu zaostaly dokonce i za rokem 2020 o tři procenta. Na druhé straně, především díky naší setrvalé podpoře hospod a restaurací, se nám loni přihlásila řada provozů se zájmem stát se našimi odběrateli,“ říká Dragoș Constantinescu, generální ředitel Plzeňského Prazdroje.

Tržby pivovaru v roce 2021 dosáhly 16,3 miliard korun, zisk po zdanění byl 4,48 miliardy korun. Kapitálové investice činily 1,4 miliardy a do státní pokladny Prazdroj odvedl na přímých a nepřímých daních 5 miliard korun. Ve srovnání s posledním předcovidovým rokem 2019 byly tržby nižší o čtyři procenta a zisk nižší o šest procent. Inflace přitom za zmíněné roky 2020 a 2021 přesáhla kumulativně 7 procent.

O něco lépe než doma se Prazdroji v loňském roce dařilo v zahraničí, kde prodej jeho piv meziročně stoupl o tři procenta na 4,6 milionu hektolitrů. V tuzemsku celkově prodal 6,5 milionu. Celkem tak pivovar v součtu doma i ve světě v roce 2021 prodal přes 11 milionů hektolitrů, což je o zhruba 0,3 % horší výsledek než v roce 2020.

Prazdroj je nadále největším exportérem tuzemských piv, loni jich vyvezl přes 1,7 milionu hektolitrů. Většinu z toho tvořil ležák Pilsner Urquell, který se vaří pouze v Plzni a odtud se vyváží do více než 50 zemí světa. Zbylou část zahraničních prodejů tvořila produkce Kozla v pivovarech, které mají licenci na jeho výrobu.

I přes loňské potíže způsobené přetrvávající pandemií Prazdroj nepřestal investovat do svých provozů i udržitelnosti. V loňském roce došlo ke zvýšení výrobní kapacity v Pivovaru Radegast o 20 procent, a to díky stavbě nové varny za 250 milionů korun. V Plzni se začal stavět nový, plně automatizovaný sklad za 780 milionů korun. Ve Velkých Popovicích pak letos dojde ke zprovoznění 14 nových cylindrokonických tanků pro kvašení a zrání piva v celkové hodnotě investice téměř 400 milionů korun.

„Je pro nás zásadní, aby se naše pivovary rozvíjely, abychom mohli i nadále držet nejlepší kvalitu našich produktů. Stejně tak je pro nás přirozené investovat do podpory české pivní kultury, do hospod a restaurací. Jen během pandemie jsme tímto směrem investovali několik set milionů korun a naše podpora pokračuje i letos. A nezapomínáme rozhodně ani na naše zaměstnance, kteří jsou pro náš klíčoví, neustále se snažíme zlepšovat jak pracovní prostředí, tak i benefity, které mohou čerpat,“ říká Dragoș Constantinescu.

Stejně tak se Prazdroj zaměřuje na podporu lokálních dodavatelů surovin, například formou pomoci pěstitelům chmele na Žatecku s efektivnějším zavlažováním v rámci projektu PRO CHMEL, na kterém spolupracuje s Microsoftem a Agritecture (více na www.prochmel.cz).

Tak jako před prázdninami hubnou lidé do plavek, i pivo chce o nadcházejících měsících „držet dietu“. Právě v létě totiž dle dat Českého svazu pivovarů a sladoven (ČSPS) bývá největší výstav nealkoholických piv. Vůbec nejvíce se jich vyrobí a prodá v červenci.

Například loni byl v porovnáním se stejným obdobím roku 2020 nárůst o více než 41 procent. „Snižování alkoholu v pivu je jednoznačně velkým světovým trendem. Obliba nealkoholických piv totiž nenahrává pouze zdravému životnímu stylu, ale stává se vhodným nástrojem při práci, řízení auta i při sportu,“ uvedla pivní sommeliérka Marcela Titzlová.

V létě tak budou velké české pivovary do světa vypouštět piva s příchutí citrónu, brusinky či červených hroznů. Doplní je i méně tradiční příchutě hrušky či okurky.

Pivovary však nezapomínají ani tradiční alkoholické ležáky a hořká piva. „Hořká piva jsou oblíbená a hořkost v pivě je pro naše konzumenty důležitá. Klíčová je ale celkově vyvážená chuť. Pivo musí být dobře prokvašené, mít příjemnou vůni, plnost a říz,“ uvedla výkonná ředitelka ČSPS Marina Ferencová.

Na léto se chystají i minipivovary. I ty budou cílit nejen na různorodé chuťové smysly konzumentů, ale také na nízkoalkoholická piva pro cyklisty. „Kromě stabilní nabídky budou minipivovary v létě nabízet i sezónní piva spíše na žízeň. Budou to piva výčepní od osmičky po desítku. Nutno dodat, že se nám, sice zatím zřídka, ale jistě objevují i piva velmi slabá takzvané stolní,“ řekl k nadcházejícím teplým měsícům prezident Českomoravského svazu minipivovarů Michal Voldřich.

Pivní sommeliérka: Český ležák je nejsložitěji vyráběný alkoholický nápoj na světě
Jako správná žena začala s vínem. Postupem času však Marcela Titzlová přesedlala na pivo a stala se z ní uznávaná sommeliérka. V rozhovoru pro Deník se svěřila, jaká vedla její cesta k pivu, poradila, jak poznat dobrou hospůdku, a vysvětlila, jaké budou letní trendy, a jestli se pivo točí, či čepuje.

Když se řekne sommeliérka, člověk si představí hlavně degustaci vína a na pivo vůbec nepomyslí. Jak jste se vlastně k pivu a jeho hodnocení dostala?
Máte pravdu, že to začalo vínem. Až později jsem objevila, jak nesmírně bohatou chuťovou paletu pivo nabízí, od slané přes hořkou a sladkou až po kyselou. Na začátku mé pivní cesty stál můj muž Pavel Borowiec, který se zkoumání různých pivních kultur věnoval přes dvacet let a spolu jsme vystudovali pivní sommeliérství na renomované odborné škole Doemens Academy v Mnichově. Než loni zemřel, patřil mezi světovou špičku pivních degustátorů. To on mě pro pivo nadchl, i když dobré víno samozřejmě ocením také.

Ještě u vína zůstaňme. Sommeliéři u něj často odkazují na jižní stráně, bohatou zeminu či v něm cítí různé ovoce. Jak je to u piva? Co z něj cítíte?
Když je dobré, tak především čerstvost. Ta je pro mě klíčová. Pivo musí být zkrátka čerstvé, vonět po chmelu i sladu, být plné a vyrovnané. A také musí při ochutnání splňovat to, co o sobě říká navenek, názvem nebo etiketou. Tedy aby bylo uvařené opravdu v tom pivním stylu, ke kterému se hlásí.

U nás stále vede ležák. Jak poznáme, že se hlásí ke svým kořenům?
Pro český ležák je významná jeho výjimečná pitelnost, ale pak je samozřejmě daný i jeho vzhled, pěna, barva, dále vůně nebo říz a především ušlechtile hořká chuť. To vše dohromady dává charakter piva. A dobrý sládek to ví. Umí nastavit správně recepturu, ale hlavně zvládne pivo uvařit stejně dobré pokaždé znovu. Poprvé uvařit dobré pivo není tak těžké, jako je stejné vyrobit i za rok nebo dva, v jiných podmínkách nebo z jiné zásilky sladu a chmele.

V poslední době se mluví o tom, že by česká pivní kultura měla být zapsána na seznam UNESCO. Zatím tedy jen v oblasti jižních a západních Čech. Co vy o tom míníte?
Už od roku 2016 je zapsaná pivní kultura Belgie, která je také unikátní, a pro nás dobrý vzor Je to správný krok a naše pivní kultura si to jednoznačně zaslouží. Zdaleka není jen o tom, že pijeme hlavně pivo čepované a scházíme se v hospodách, jak se někdy zjednodušuje. Vše začíná už výběrem surovin a výrobním procesem českého ležáku. Mimochodem, víte, že právě pivo je nejsložitěji vyráběný alkoholický nápoj na světě, a právě český ležák vede? Používá se při něm takzvané rmutování, o kterém se domníváme, že je hlavním důvodem výjimečné pitelnosti našeho piva. Proto se u nás chodí takzvaně na jedno většinou jen obrazně.

Blíží se prázdniny a čas dovolených. Jaké pivní trendy budou v tomto čase na lidi čekat?
Dalo by se to říci stručně, méně alkoholu a více chuti. Už při pohledu na stoupající ceny se můžeme domnívat, že si lidé budou více vybírat, za co utratí. Budou chtít ochutnávat, objevovat a radovat se ze zážitků, než konzumovat ve velkém. Celosvětovým trendem pak již nějakou dobu jsou piva s menším podílem alkoholu, ale s důrazem kladeným na zajímavou, dobře vybalancovanou hořkost.

Pomůžete také rozlousknout letitý spor? Tedy zda se pivo točí či čepuje?
Oba jsou to v podstatě historické pojmy. Pivo v dřevěných sudech mívalo zátku zvanou čep, takže čepuje se podle jejího názvu. V devatenáctém století se začalo používat ruční tlakování pomocí kovového kola, kterým musel výčepní zatočit. Dnes raději říkáme, že se pivo čepuje, ale na tom jednom výrazu pivní svět nestojí.

Tak důležitější dotaz: Je pivo lepší čepované či lahvové?
Záleží na pivním stylu, některá piva se jen lahvují, tak není co řešit. Ale třeba u českého ležáku je odpověď jednoduchá, vždy dávám přednost tomu čepovanému. Vůbec nejlépe chutná přímo v pivovaru, kde za něj ručí sládek a odpadají všechny možnosti, které přispívají k tomu, že se začne jeho kvalita horšit. Může to způsobit nevhodná doprava, skladování při vysoké teplotě a mnohdy i líný nebo hamižný hospodský. Stačí, aby nečistil pravidelně trubky nebo nabízel hostům staré pivo ze dna sudu, které měl raději vylít. Moje rada proto zní: Když je to možné, jeďte na pivo do pivovaru a nechte si o něm povyprávět přímo od sládka, který ho pro vás uvařil.

Jak člověk pozná dobrou hospodu?
Hlavním ukazatelem dobré české hospody je, že mívá plno. A plno mívá proto, že v ní dostanete správnou míru piva správně načepovaného do takzvaně pivně čisté sklenice, tedy mokré a umyté vhodným saponátem. Důležitá je správná teplota, správná sklenice, podtácek… To vše dohromady opět tvoří přesně tu pivní kulturu, na kterou můžeme být hrdí.

O privatizaci Budvaru se opět mluví v době, kdy se mu historicky nejlépe daří. „Marži máme sice nižší než Prazdroj, ale vyšší než třeba Heineken globálně,“ vysvětluje ředitel Petr Dvořák, proč nedává prodej smysl.
Článek

Stát by podle odhadu SZ Byznys prodejem Budějovického Budvaru nemusel získat do státního rozpočtu ani dvacet miliard korun. Byl by to jednorázový příjem. Za uplynulých osm let odvedl národní pivovar do státní poklady přibližně dvě miliardy korun.

Podle ředitele českobudějovického pivovaru Petra Dvořáka otázka privatizace firmy nedává smysl i proto, že se mu ekonomicky výborně daří.

„Zaznělo, že Budvar má nižší efektivitu než Plzeňský Prazdroj, a proto ho prodáme. Proti tomu se musím velmi silně ohradit,“ namítl šéf pivovaru a dodal, že má podnik sice nižší ziskovost než lídr trhu z Plzně, ale vyšší než například globálně skupina Heineken.

Otázku privatizace otevřela předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Podle bývalého top manažera Plzeňského Prazdroje, který nechtěl být jmenován, to však není vůbec dobrý nápad.

„Budvar je v dobré kondici a má skvělou strategii. Efektivnější než Prazdroj sice být může, ale má také jinou roli. A když se podíváme za hranice, má větší a lepší pozici než soukromé pivovary,“ řekl SZ Byznys.

A zmínil ještě jeden svůj názor, proč se pivovaru nemá stát zbavovat. „Privatizace by dopadla klasicky po česku a ‚hlubučkovsku‘ (ředitel naráží na současnou pražskou korupční kauzu hnutí STAN, pozn. red.). Pivovar by záhadně ztrácel na ceně, začalo by se lobbovat. Pak by cena byla nízká a i tak by nestačila. Nezbylo by nic. Pár lidí by dostalo zaplaceno, někdo by to koupil a celé předělal.“

Stát by neměl vlastnit pivovar, stejně jako lihovar nebo masokombinát. Co na tento výrok předsedkyně TOP 09 říkáte?
Jako manažer firmy nerozhoduji o prodeji. Je to vždy v obecné rovině záležitost vlastníka. Podle mě otázka nestojí tak, zda by mělo Česko vlastnit pivovar, protože už ho vlastní. Otázka spíš je, jaké jsou výhody ve vlastnictví pivovaru. Co je z pohledu vlastníka výhodnější – jestli to prodat, a to se dá jen jednou, nebo s pivovarem dál pracovat, jako to dělá například Bavorsko.

Je v zahraničí normální, že stát vlastní pivovary?
Běžné to rozhodně není. Ale nejsme jediní. Spolkový stát Bavorsko vlastní pivovar Weihenstephan. Další německý stát Bádensko-Württembersko vlastní pivovar Badische Staatsbrauerei Rothaus. Nejsme proto světový unikát.

Nemůže být důvodem návratu privatizační myšlenky fakt, že Budvar v posledních letech neodváděl do státního rozpočtu? Naposledy v roce 2018 půl miliardy korun.
To nesouvisí se ziskovostí pivovaru. Chápu to tak, že stát v roli vlastníka rozhodl tak, že Budějovický Budvar prostředky neodvádí do fondu zakladatele, ale raději je investuje do rozvoje.

Debata o privatizaci se vedla v jednoduché rovině, že stát nemá podnikat, protože státní firmy, mezi které patří i Budějovický Budvar, jsou neefektivní. Zaznělo, že Budvar má nižší efektivitu než Plzeňský Prazdroj, a proto ho prodáme. Proti tomu se musím velmi silně ohradit. Prazdroj je v pozici hegemona, na českém trhu má dominantní pozici a profitabilitu, která nemá ve světovém srovnání měřítka.
Když se podíváte na ostatní pivovary v tuzemsku, které jsou v rukách mezinárodně uznávaných pivovarských skupin, tak v nejpoužívanějším parametru, kterým je EBITDA marže (zisk před započtením úroků, daní a odpisů), tak sice máme číslo nižší než Plzeňský Prazdroj, ale vyšší než třeba Heineken globálně.

Jakou částku dlouhodobě Budvar odvedl do státního rozpočtu?
Od roku 2014 odvedl do státního rozpočtu zhruba dvě miliardy korun.

Naznačil jste, že obchodní partneři kvůli diskusi o privatizaci znervózněli. Volají vám? Dlouhodobě se snažíme budovat snahy na domácím trhu i v zahraničí. Od našich obchodních partnerů v zahraničí dostáváme dotazy. Ptají se nás i zaměstnanci. Když jeden ze společníků ve firmě hlásí, že by to prodal, u obchodních partnerů i zaměstnanců to pochopitelně vyvolává otázky. Nechci to ale zveličovat, není to dominantní reakce trhu. Ale minimálně jednotky až desítky takových reakcí máme.

Jakou hodnotu má Budvar, pokud by se prodával?
Nechci na toto téma spekulovat, potom to vypadá, že je budějovický Budvar na prodej, ale není. A i kdyby bylo téma na stole, bude prodej trvat spíš roky než měsíce.

Když se podíváte, jak se uskutečňovaly české nebo zahraniční transakce tohoto typu, cena se vždy odvádí od násobku EBITDA. Ta je v našem případě veřejná, za loňský rok byla 765 milionů korun.

Nakolik se vám zvýšily náklady na energie při výrobě piva?
Koncem roku nám skončila fixace cen na elektřinu. Momentálně platíme o 300 procent víc, to znamená o 70 až 80 milionů korun navíc. Plyn využíváme velmi okrajově, jsme napojeni na teplárnu.