Novinky a zajímavosti ze světa piva

Národní podnik Budějovický Budvar letos neodvede do státního rozpočtu přes fond zakladatele žádné peníze, uvedl mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. Loni pivovar přispěl půl miliardou. Zároveň do dozorčí rady podniku zasedl místo bývalé náměstkyně ministra Viery Šedivé nový náměstek Jindřich Fialka. Tuto informaci potvrdilo ministerstvo.

„V letošním roce nebudou žádné odvody do státního rozpočtu z národního podniku Budějovický Budvar. Žádné další změny ve složení dozorčí rady ministerstvo zemědělství nepřipravuje,“ řekl mluvčí úřadu Bílý. Loni podnik odvedl půl miliardy, předloni pak kvůli vysokým investicím státní kasu nepodpořil. Podnik je jedním ze dvou pod ministerstvem zemědělství, který peníze do rozpočtu odvádí, druhým jsou Lesy ČR.

Ministerstvo letos vyměnilo v dozorčí radě společnosti Šedivou za Fialku, který ji také nahradil v křesle náměstka pro oblast potravin. Předchozí výměnou bylo jmenování do rady bývalého poslance a současného zastupitele Petra Braného (KSČM) a státního tajemníka na ministerstvu zemědělství Jana Sixty, které se uskutečnilo loni v listopadu. Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) také letos znovu jmenoval do rady ekonoma Miroslava Zámečníka. Dozorčí rada podniku má devět členů, předsedou je Jan Procházka.

V létě se nechala slyšet ministryně financí Alena Schillerová (za ANO), že současná vláda nikdy Budvar nezprivatizuje. Budvar je jediným pivovarem, který vlastní stát. Za vlády Mirka Topolánka v roce 2007 stát privatizaci zvažoval.

„Privatizace Budvaru není na stole. Rozhodně nebude nikdy na stole této vlády. Máme za sebou období divokých privatizací a stát se neměl zbavit celé řady firem, kterých se v minulosti zbavil. Naše vláda nic takového neplánuje. Stojím si za tím, že je to (Budvar) rodinné stříbro,“ řekla Schillerová.

Čistý obrat Budvaru stoupl loni o 7,6 procenta na 2,81 miliardy korun, jak vyplývá z výroční zprávy pivovaru. Privatizaci Budvaru připravovalo ministerstvo zemědělství od roku 2007 za druhé vlády Mirka Topolánka (ODS). Ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS) chtěl v roce 2007 najít poradce, který měl státu pomoci při přeměně národního podniku na akciovou společnost. Proti privatizaci se již v předchozích letech vyslovili prezident Miloš Zeman i bývalý prezident Václav Klaus.

Budvar loni zvýšil výrobu piva o 3,6 procenta na 1,602 milionu hektolitrů. Je to druhý nejvyšší objem piva za 123 let existence podniku. Do 79 států loni Budvar vyvezl historicky nejvíc piva, 1,07 milionu hektolitrů. Loňské tržby 2,55 miliardy korun byly nejvyšší v historii firmy, zisk po zdanění byl 267,1 milionu korun. Po ukončení investic za dvě miliardy korun v roce 2020 by se měl výstav zvýšit o čtvrtinu na víc než dva miliony hektolitrů.

Sládci ze šesti minipivovarů uvařili ve spolupráci s Alešem Dvořákem z Budějovického Budvaru limitovanou edici piva. Ležáku Sedm spolčených vzniklo 300 hektolitrů a padlo na něj 150 kilo nově šlechtěné odrůdy chmele Mimosa.

Sedm sládků uvařilo ve varně Budějovického Budvaru limitovanou edici světlého ležáku pod názvem Sedm spolčených. Na pivo vybrali pivovarníci zvláštní a málo používanou odrůdu chmele Mimosa ze Žatce. Na 300 hektolitrů nakonec padla celá letošní úroda Mimosy, dohromady 150 kilogramů. Pivo vzniklo na oslavu spolupráce lokálních pivovarů s Budvarem.

Pokud by výsledné pivo sládkům nechutnalo, muselo by se vylít a celý proces by se opakoval od začátku - včetně výběru chmele. "Když by mi pivo nechutnalo, nechtěl bych, aby se dostalo k zákazníkům," vysvětlil například sládek pivovaru Antoš Slaný Josef Paulík.

Ležák od středy mohou nabízet všechny pivovary, jejichž sládci se na výrobě podíleli. Někteří ovšem podle svých slov zařadí světlou desítku do nabídky až na začátku prosince.

Zákazník tak bude moci ochutnat novinku v hospodách Budějovického Budvaru a zmíněného Pivovaru Antoš Slaný, ale také v pivovarech Cobolis Ládví, Rodinný pivovar Zichovec, Pivovar Permon Sokolov, Pivovarský dvůr Zvíkov a Pivovar Clock Potštejn.

Podle Paulíka trval celý proces - od vybírání chmele až po představení výsledného moku - půl roku. Desítku Sedm spolčených nabídne nakonec Antoš Slaný ve dvou restauracích - v Praze a ve Slaném. Cena by přitom podle sládka neměla přesáhnout 45 korun za půl litr. Cenu v restauracích si každý z pivovarů stanovuje sám.

"Dohadovali jsme se o výsledné chuti. Finta je v tom najít správný poměr mezi sladkostí a hořkostí a to se, myslím, povedlo," dodal sládek pivovaru Cobolis Pavel Palouš.

Národní podnik Budějovický Budvar letos neodvede do státního rozpočtu přes fond zakladatele žádné peníze, sdělil dnes na dotaz ČTK mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. Loni pivovar přispěl půl miliardou. Zároveň do dozorčí rady podniku zasedl místo bývalé náměstkyně ministra Viery Šedivé nový náměstek Jindřich Fialka, zjistila ČTK z veřejného rejstříku listin a ministerstvo to potvrdilo.

"V letošním roce nebudou žádné odvody do státního rozpočtu z národního podniku Budějovický Budvar. Žádné další změny ve složení dozorčí rady ministerstvo zemědělství nepřipravuje," řekl ČTK mluvčí úřadu Bílý.

Loni podnik odvedl půl miliardy, předloni pak kvůli vysokým investicím státní kasu nepodpořil. Podnik je jedním ze dvou pod ministerstvem zemědělství, který peníze do rozpočtu odvádí, druhým jsou Lesy ČR.

Ministerstvo letos vyměnilo v dozorčí radě společnosti Šedivou za Fialku, který ji také nahradil v křesle náměstka pro oblast potravin. Předchozí výměnou bylo jmenování do rady bývalého poslance a současného zastupitele Petra Braného (KSČM) a státního tajemníka na ministerstvu zemědělství Jana Sixty, které se uskutečnilo loni v listopadu. Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) také letos znovu jmenoval do rady ekonoma Miroslava Zámečníka. Dozorčí rada podniku má devět členů, předsedou je Jan Procházka. .

V létě se nechala slyšet ministryně financí Alena Schillerová (za ANO), že současná vláda nikdy Budvar nezprivatizuje. Budvar je jediným pivovarem, který vlastní stát. Za vlády Mirka Topolánka v roce 2007 stát privatizaci zvažoval.

"Privatizace Budvaru není na stole. Rozhodně nebude nikdy na stole této vlády. Máme za sebou období divokých privatizací a stát se neměl zbavit celé řady firem, kterých se v minulosti zbavil. Naše vláda nic takového neplánuje. Stojím si za tím, že je to (Budvar) rodinné stříbro," řekla Schillerová.

Čistý obrat Budvaru stoupl loni o 7,6 procenta na 2,81 miliardy Kč, jak vyplývá z výroční zprávy pivovaru. Privatizaci Budvaru připravovalo ministerstvo zemědělství od roku 2007 za druhé vlády Mirka Topolánka (ODS). Ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS) chtěl v roce 2007 najít poradce, který měl státu pomoci při přeměně národního podniku na akciovou společnost. Proti privatizaci se již v předchozích letech vyslovili prezident Miloš Zeman i bývalý prezident Václav Klaus.

Budvar loni zvýšil výrobu piva o 3,6 procenta na 1,602 milionu hektolitrů. Je to druhý nejvyšší objem piva za 123 let existence podniku. Do 79 států loni Budvar vyvezl historicky nejvíc piva, 1,07 milionu hektolitrů. Loňské tržby 2,55 miliardy Kč byly nejvyšší v historii firmy, zisk po zdanění byl 267,1 milionu Kč. Po ukončení investic za dvě miliardy Kč v roce 2020 by se měl výstav zvýšit o čtvrtinu na víc než dva miliony hektolitrů.

V porevoluční době patřil Josef Vejlupek mezi výrazné severočeské manažery i podnikatele. Pracoval v atraktivních oborech – potravinářství, pivovarnictví a v reklamě. V rozhovoru vzpomíná na devadesátá léta a začátek tisíciletí v byznysu. Byl u privatizace ústeckých pivovarů, boje trhy a prodeje pivovarů Heinekenu.

Patřil jste k vysokým manažerům, kteří se v devadesátých letech pohybovali v Ústí. Sám jste také podnikal. Můžete popsat svoji kariéru?
Působil jsem v potravinářském, respektive nápojářském průmyslu. Po ukončení Vysoké školy ekonomické jsem pracoval v koncernu Lihovary a konzervárny. Původně jako výrobní dispečer, později jako vedoucí zásobování, od roku 1989 jsem byl obchodním ředitelem. V té době se struktura podniků začala měnit. V roce 1991 jsem vyhrál výběrové řízení na funkci ředitele státního podniku Fruta, tu jsem vykonával dva roky. Dále jsem pracoval jako obchodně marketingový ředitel a krátce potom jako ředitel akciové společnosti Labena (dříve Konzervárny).

V roce 1996 jsem se stal projektovým manažerem Ústeckých pivovarů a po dvou měsících pak předsedou představenstva a generálním ředitelem KB Likér. V roce 1997 jsem se stal zakládajícím předsedou představenstva Drinks Union a od roku 1999 pak generálním ředitelem Drinks Union. Od roku 2003 jsem pracoval jako prokurista. V letech 2008 a 2009 jsem byl manažer PR Drinks Union, a to už v době, kdy byla firma součástí koncernu Heineken. V roce 2009 jsem začal podnikat v oblasti PR a eventů. Poprvé jsem si podnikání v malém zkusil v 90. letech při zaměstnání o dovolené, a to v úplně jiných oborech. K této práci jsem se vlastně vrátil až v důchodovém věku.

Byl jste u privatizace pivovarů. Jak probíhala?
Kuponová privatizace začala v roce 1992 a já jsem do firmy přišel o čtyři roky později. Víte, na popsání procesu privatizace by nestačila ani celá kniha, nehledě na to, že už je to téměř 25 let a pro osvěžení paměti by bylo třeba prostudování spousty podkladů. Málokterá privatizace, zvláště u větších firem, probíhala jednoduše a přímočaře. Po kuponové privatizaci a díky prodeji akcií získaných lidmi za kupony se postupně objevily mezi akcionáři Ústeckých pivovarů privatizační fondy, banky, právnické a fyzické osoby, a dokonce i cizinci. Nedokážu říci, kolikrát se vlastnická struktura změnila, než se Ústecké pivovary dostaly do skupiny podniků propojených a financovaných Foresbankou. To na jedné straně vedlo k určité vlastnické konsolidaci a na druhé straně k neúměrnému zadlužení pivovarů, když pivovary spolufinancovaly investiční aktivity ve skupině. Nakonec zásahem České národní banky v Agrobance, která byla rovněž s Foresbankou investičně propojena, se celá vlastnická skupina kolem Ústeckých pivovarů zhroutila a pivovary zůstaly samy s rozbitou vlastnickou strukturou, s obrovskými dluhy a s minoritními podíly v různých nápojářských firmách. Tyto informace jsem však získal následně od kolegů, protože jsem nastoupil do Ústeckých pivovarů krátce předtím, než je začaly tížit splátky úvěrů a úroků z nich a ukázalo se, že nápojářské podniky, ve kterých měly Ústecké pivovary podíl, mají s dluhy podobné problémy a vyžadují finanční a obchodní stabilizaci. V představenstvu Ústeckých pivovarů jsem nepůsobil, zde jsem pouze krátce pracoval jako manažer. Později založená akciová společnost Drinks Union, kde jsem byl pět let v čele představenstva, měla v tu dobu dva akcionáře: Ústecké pivovary a Pivovary a sodovkárny Brno a.s.

Jak jste vnímal revoluci v roce 1989? V jakých kruzích jste se do té doby pohyboval?
Listopadem 1989 podle mého vyvstala obrovská příležitost změnit dosavadní osudy jednotlivcům i celé zemi. Já jsem byl normální průměrný občan. Ani straník, ani žádný disident. Angažoval jsem se v ROH ve firmě při organizování kulturních akcí, protože mě to bavilo a byla u toho sranda. Události v roce 1989 jsem s radostí přivítal, od roku 1985 to uzrávalo, což věděla většina lidí. Stačilo si poslechnout Svobodnou Evropu a mluvit s kamarády o věcech, které v novinách či televizi nebyly. Nikdo z nás ale nemohl tehdy domyslet, jak se to vše vyvine a jak to skončí.

Vnímal jste tedy situaci tak, že bolševická vláda už nebyla udržitelná?
Ono tomu tak v té době bylo vlastně i v ostatních zemích kolem nás. Polsko, NDR, o tři roky dříve stanul včele SSSR pan Gorbačov, ale i další, například pan Ševarnadze, na kterého se jaksi zapomíná, a tito pánové téměř s dvacetiletým zpožděním začali v Moskvě realizovat pražské jaro. Vzpomněl jsem si na slova jednoho důstojníka Československé armády ze srpna 1968 po okupaci naší země: „Ne, ne vážení, tohle nám nemohlo projít. Obroda musí přijít nejdříve v SSSR a to bude trvat ještě nejméně dvacet let.“ On se spletl jenom o rok!

Vraťme se k pivovarům. Jak jste se do nich dostal?
Manažerskou práci mi nabídl tehdejší generální ředitel Ústeckých pivovarů Vladimír Balach. Ústecké pivovary a nápojářské firmy kolem nich byly tehdy v komplikované situaci a pan ředitel Balach mě znal jako bývalého pracovníka Konzerváren a lihovarů (později KB Likér), znalého práce v potravinářství a nápojovém průmyslu. V té době jsem zrovna studoval krizové řízení a moc se mi to hodilo.

Jak se dostaly ústecké pivovary k panu Haganovi do Drinks Union a pak k Heinekenu?
Milan Hagan byl tehdy akcionářem Pivovarů a sodovkáren Brno, jejichž akcie vlastnily i Ústecké pivovary. Do této „zbytkové“ nápojové skupiny vedle KB Likér patřila i Limona Mnichovo Hradiště. Po tom, co majoritní podíl v Limoně postupně vykoupil jeden českolipský podnikatel a „nepřátelským způsobem“ Limonu převzal a začal řídit, přišly Ústecké pivovary o jakoukoliv možnost podílet se na vedení tohoto podniku, a tedy i o možnost zhodnocení svého minoritního podílu. Tehdejší představenstvo společnosti řešilo problém, jak uchránit hodnotu vlastněného podílu v Pivovarech a sodovkárnách Brno, které chtěl nový vlastník Limony rovněž převzít. A protože Ústecké pivovary byly zadlužené a neměly na nákup těchto akcií peníze, navrhl jsem, abychom vyjednali spojenectví s jinými akcionáři. Nakonec jsme se dohodli s doktorem Haganem a tím se nám podařilo zachránit hodnotu majetkového podílu v tomto podniku. Jak se pak ukázalo, byl to krok dobrý, protože finanční, obchodní i výrobní situaci Pivovarů a sodovkáren se podařilo stabilizovat, zatímco Limona zbankrotovala. Dlužno říci, že součástí skupiny nápojářských firem již v té době byla i firma Drinks Union, ve které měly podíl jak Ústecké pivovary, tak i Pivovary a sodovkárny Brno a jejich zástupcem v představenstvu Drinks Union se stal doktor Hagan. Ten postupně odkoupil další akciový podíl v Ústeckých pivovarech a později se stal předsedou představenstva Drinks Unionu. A zbytek příběhu je už vlastně dobře znám. Nejdříve jsme řešili otázky finanční stabilizace, poté růst podniku k cílové metě milionu hektolitrů a nakonec majetkovou konsolidaci všech nápojových firem. Prodej Heinekenu má svůj vlastní příběh.

A mohlo vůbec české pivo zůstat v českých rukách?
Pokud pomineme Budvar, který si český stát jako jediný ponechal ve vlastnictví jistě i proto, že ochranné známky Budweisser byly zapsány na Národní podnik Budvar a hrozilo, že změnou právní formy podniku na akciovou společnost by Budvar o tuto známkoprávní ochranu přišel, což by vedlo k výraznému snížení exportu Budvaru, byl Drinks Union posledním velkým pivovarským podnikem, který byl prodán světové firmě. Vydrželi jsme nejdéle v českých rukách. V té době už několik let zahraniční kapitál pumpoval do Prazdroje, Staropramenu, Starobrna či Krušovic obrovské peníze jak do technologických investic, tak do marketingu a podpory prodeje. Náš úspěch byl postaven na expanzi v gastrokanále v nejbližších teritoriích severních, středních a východních Čech a sousedního Saska a na důsledné celorepublikové distribuci našich značek přes obchodní řetězce v Česku, Německu, Rusku a Polsku. V roce 2000 jsme v Německu založili obchodní firmu Drinks Union Deutschland, díky které se za pár let stal Březňák největší dováženou značkou do Německa a je jí dodnes. Začali jsme také s licenční výrobou v Rusku, kde jsme se během dvou let stali dvojkou mezi importovanými a licenčně vyráběnými pivy, před Prazdrojem, Budvarem i Staropramenem. Drinks Union během několika málo let dosáhl svého kapacitního maxima a management stál před rozhodnutím – zda se znovu zadlužit při nutné neustálé podpoře značek, tentokráte v řádu téměř dvou miliard a vystavět novou a moderní produkční kapacitu, nebo stagnovat na dosaženém maximu. V té době přišel Heineken se svojí nabídkou a bylo učiněno rozhodnutí, které znáte. Prodej tehdy čtvrté největší pivovarské skupiny byl posledním článkem konsolidace českého trhu s pivem, byl vlastně jediným možným pokračováním nepřehlédnutelného úspěchu ústeckých piv v Česku a v zahraničí.

Jak se proměnilo pivovarnictví a ústecké pivo v devadesátých letech?
Stále sílící konkurenční prostředí doslova donutilo české výrobce zvednout a stabilizovat kvalitu piva, realizovat nejnutnější investice do technologie a silně podporovat budování pivních značek a podporovat své postavení v prodejních kanálech, když off trade zcela ovládly nadnárodní řetězce a využívaly svého vlivu na spotřebitele k cenovému tlaku na pivovary. Mnoho pivovarů tuto změnu nezvládlo. Jiné se s ní ale vypořádaly velmi dobře. Logicky nejlépe ji zvládly ty pivovary, které za sebou měly kapitálovou sílu zahraničního vlastníka. Když jsme v polovině devadesátých let přišli do Ústeckých pivovarů, prodával se Zlatopramen ve čtyřech a Březňák ve třech okresech. Když jsme firmu v roce 2008 prodávali Heinekenu, byly Zlatopramen i Březňák celostátními značkami a jsou jimi dodnes.

Tehdy jste ještě nečelili masivnímu nástupu minipivovarů. Překvapil vás jejich nárůst v novém tisicíletí?
Začátek jejich nástupu jsme zažili. Minipivovary potvrzují marketingovou teorii, která mluví o konkurenční výhodě produktu v případě, že se – v tomto případě pivo – něčím odlišuje od ostatních. Čili: každý dělá jiné pivo, a pokud je dobré a zatím jsem z minipivovarů nepotkal špatné, najde si svého zákazníka. Minipivovary jsou logickým odlišením od velkých plošně distribuovaných značek a jedinou možnou odpovědí proti konsolidaci výroby do několika málo subjektů. Tento vývoj jsme ve své strategii předpokládali.

Mluvili jsme o revoluci a můžeme se od piva k politice vrátit. Jak vnímáte současnou podobu demokracie a nástup protestních stran a hnutí, jako jsou ANO nebo Piráti?
I to je podoba demokracie. V parlamentní demokracii platí, že vládne vítěz voleb, a já s tím plně souhlasím. Demokracie není ideální, ale zatím nikdo nic lepšího nevymyslel. Demokracie nesmí přerůst v populismus. U lidí mi vždy nejvíce vadily staré jednoduché praktiky zdviženého nasliněného prstu. „Tahle parta to tu šéfuje, tak se k nim dám a budu se mít lépe než ostatní.“ To, co v tomto smyslu platilo před Listopadem, bohužel platilo i v devadesátých letech a platí pořád. My Češi nemáme skrupule. Jan Werich, se kterým jsem se osobně znal, mi jednou řekl: „Jinde se tím hnojí a polovina našeho národa tím myslí.“ Nelze však lidem poručit, co si mají myslet. Každý má právo na svůj názor. To společnost rozděluje. Ale ono to není jenom u nás. Podívejte se na rozdělenou společnost v USA, Velké Británii, Francii, v Německu, Polsku i na Slovensku.

Mnoho let se věnujete pořádání Porty, jak jste se k tomu dostal?
Jako divák jsem Portu znal od roku 1970, jako sponzor jsem s ní spolupracoval od konce 90. let. V roce 2003 a 2004 jsem se ocitl v kulturní komisi města a začal jsem externě spolupracovat s městem při slučování několika ústeckých kulturních institucí a zároveň při vzniku Kulturního střediska města Ústí nad Labem. V té době mi byla nabídnuta spolupráce ve štábu festivalu Porta. Za 15 let i tahle spolupráce měla svůj vývoj, Porta se změnila v Interportu a já jsem dnes jejím předsedou. Je to práce dobrovolná, neplacená, přináší mi starosti i uspokojení. A vrátil jsem se k jedné ze svých zálib.

Pivovarníci z Litovle si ze soutěže Evropská pivní hvězda přivezli stříbrnou medaili. Jejich světlý ležák Litovel Premium v německém Norimberku zabodoval v kategorii Bohemian - Style Pale Lager a obhájil loňské druhé místo.

Degustační soutěž Evropská pivní hvězda (European Beer Star), která je jednou z nejprestižnějších na světě, je spolupořádána Asociací malých nezávislých evropských pivovarů. Jedná se o organizaci, jejímž hlavním posláním je dohled nad dodržováním evropských pivovarnických postupů a tradic. Soutěžit mohou jen pivovary, které se těmito poctivými metodami řídí.

V letošním ročníku se potkalo celkem 2 480 piv ze 47 zemí světa. „Druhé místo z klání, kde spolu soutěží tisíce piv, ukazuje, že se pivo z Hané neztratí ani v konkurenci z celého světa. Opět se potvrzuje, že se použití tradičních postupů při vaření a kvalitní suroviny z Litovelského Pomoraví vyplácejí,“ říká ředitel Pivovaru Litovel Lumír Hyneček a doplňuje: „Náš světlý ležák Litovel Premium pravidelně získává ocenění na českých i mezinárodních degustačních soutěžích. Letos přivezl bronzovou medaili ze Zlaté pivní pečeti v Českých Budějovicích.“

Tip litovelského sládka:
Světlý ležák Litovel Premium se vyznačuje harmonicky sladěnou sladovou chutí a jemnou chmelovou hořkostí. Je charakteristický vysokým řízem, díky kterému osvěží nejen při sváteční příležitosti.

Ještě před pár lety platilo pořekadlo, že kolik existuje piv, tolik je i pivních soutěží. Nejrůznějšími oceněními se oháněl snad každý zlatavý mok bez ohledu na to, že si na jeho chuť či následky stěžovalo sebevíc pivařů. To se však v posledních letech mění a růstem počtu minipivovarů a vzestupem pivní kultury u nás se tříbí také ceny. Mezi pivaři si své postavení vydobyla anketa Pivo roku, pořádaná Sdružením přátel piva.

Mezi 311 značkami piv letos zvítězil pšeničný Primátor Weizen. Anketa však dala odpověď také na otázku, který pražský pivovar a potažmo pivo je v současnosti nejlepší.

Stal se jím pivovar Cobolis, který získal hned dvě ocenění mezi takzvanými kyseláči. „V návaznosti na výsledky z roku 2018 je patrné, že sládek roku 2018, Pavel Palouš, se velmi dobře prosadil i v novém působišti v pivovaru Cobolis, když získal hned dvě ceny,“ komentovalo výsledky Sdružení přátel piva.

Cobolis v anketě nebyl jediným oceněným pivovarem z hlavního města a jeho bezprostředního okolí.

První místo mezi tmavými a polotmavými pivy obsadil Svatý Norbert Dark Lager z Klášterního pivovaru Strahov. Mezi nejlepšími výčepními pivy se pak objevila Únětická 10 z produkce populárního přípražského Pivovaru Únětice. Ten zároveň obsadil třetí místo v jedné z hlavních kategorií Pivovar roku.

Pivovarů přibývá
Podle serveru Pivníci.cz je v současnosti v hlavním městě 87 pivovarů, přičemž jen letos přibyly tři nové. Pražáci pak hrají také dominantní roli právě ve Sdružení přátel piva, když jich z celkového počtu 1491 registrovaných členů bylo kolem 40 procent.

Právě anketa Pivo roku je s tradicí od roku 1990 nejstarší novodobou anketou na českém pivním trhu a od roku 2008, kdy zanikl Pivní kurýr, jde o jedinou celorepublikovou spotřebitelskou soutěž o nejlepší zlatavý mok.

Za sládka roku byl letos vyhlášen Radek Holopírek, který se řemeslu učil od otce, který byl též sládkem.

Od chvíle, kdy přestali ve vyškovském pivovaru na náměstí Československé armády vařit pivo a propustili zaměstnance, to jsou už více než dva roky. Konec soudního sporu, který blokuje jakékoliv další využití, je přitom v nedohlednu.

Lidé ve Vyškově by jeho návrat ocenili. „Byla bych ráda za případné obnovení výroby piva,“ uvedla například Iveta Adamcová z Vyškova. Pivovar je podle ní především dobře umístěný. „Je výhoda, že to je v centru,“ dodala žena.

Eva Kalivodová z Vyškova sice přiznává, že má jinou oblíbenou pivní značku, pivovar však vnímá jako důležitou součást města. „Vyškovské pivo k Vyškovu prostě patří. Je velká škoda, že v době, kdy je po produkci malých pivovarů a lokálních potravin rostoucí poptávka, je ten náš nevyužitý,“ sdělila Kalivodová. Vzpomíná přitom ráda na letní akce, které tam měly mít výjimečnou atmosféru.

Pro některé je přitom vyškovské pivo hodnotným symbolem samo o sobě, i když mu nikdy neholdovali. „Sám pivo sice nepiji, ale s obnovou plně souhlasím. Takový nápad se mi líbí,“ uznal třeba Vlastimil Šlinger.

Osudu pivovaru lituje i opoziční zastupitel Libor Bláha. „Byla by velká škoda, kdyby jeden z nejstarších pivovarů v tuzemsku navždy zanikl,“ sdělil Bláha. Byl by rád za obnovu, ale město by se podle něj mělo připravovat na stav po skončení soudního sporu, ať to dopadne jakkoliv.

Na radnici se o osud pivovaru zajímají, mají ale zatím svázané ruce. „Vše totiž závisí na ukončení soudních sporů, se kterými nemá město nic společného. Nás by pochopitelně následně zajímalo, co se bude dál s rozsáhlým areálem dít, ale zatím je předčasné se k tomu vyjadřovat,“ sdělil mluvčí Vyškova Michal Kočí.

Ve hře mohou být podle Bláhy různé varianty budoucího využití prostoru. „Dovedu si představit i menší pivovar provozovaný městem v areálu pivovaru současného,“ připustil Bláha.

Pivovar byl jedním z mála, který nebyl zprivatizován. S restitučními nároky vystupovala církev, která se jich nakonec vzdala. Státní společnost Jihomoravské pivovary ho však v roce 2011 dala do pronájmu soukromé firmě Czech Beverage Industry Company.

Firma viní pronajímatele ze závad, které měly ovlivnit kvalitu piva a kazit jeho pověst. Jihomoravské pivovary odmítly zaplatit údajný ušlý zisk v hodnotě sedmašedesát miliónů korun.

Spor se od té doby vleče. Strany se mezi tím dohodly alespoň na tom, že do ukončení soudu nebudou jeho průběh komentovat. Areál tak v centru města dál zůstává nevyužitý a jeho budoucnost je stále nejistá.

Plzeňský Prazdroj buduje ve své bývalé elektrárně minipivovar Proud, začne fungovat v polovině příštího roku. Zaměří se na experimentování s pivními styly, surovinami i technologickými postupy. Bude nezávislý na Prazdroji, bude mít vlastní vedení, sládky a další zaměstnance. Uvedl to Michal Škoda, který má minipivovar na starosti a se sládkovou Lenkou Strakovou stojí za jeho vznikem.

Celkové náklady firma zatím nezná. "Protože aktuálně probíhají výběrová řízení na pivovarskou technologii," řekl Škoda. V prvních letech bude vyrábět několik tisíc hektolitrů piva, tedy tolik, kolik produkují větší privátní minipivovary v Česku. Základem bude třicetihektolitrová varna, která umožní zvyšovat kapacity podle potřeby.

"Budeme mít vlastní distribuční kanály, Zaměříme se na prodej v místech, kam chodí vyznavači různých pivních stylů a směrů. Pivo bude v pivních barech s pestrou nabídkou speciálů," uvedl Škoda.

Straková řekla, že bude mít úplnou volnost k experimentování. "Počítáme s tím, že budeme mít nabídku základních piv, ale k tomu plánujeme experimentovat a vařit malé várky v průběhu celého roku," uvedla. Objem výroby bude záviset na poptávce a na typech piv.

Minipivovar se má zároveň stát místem setkávání s českými i zahraničními sládky, akademiky, pivními experty i milovníky pivních speciálů. "Diskuse by se měly stát podnětem k vytváření nových pivních receptur a zkoušení různých výrobních postupů," řekl Škoda.

Název Proud si vybrali kvůli tomu, že pivovar vzniká na soutoku Mže a Radbuzy, kde říční tok sílí, ale i proto, že bude sídlit v bývalé elektrárně plzeňského pivovaru. Její rekonstrukce začala v září a první pivo by se mělo začít vařit v létě 2020.

Škoda a Straková stojí za úspěšným projektem Volba sládků, tedy piv doplňujících tradiční nápoje Prazdroje. Škoda projekt spoluvytvářel a Straková byla jedním z jeho sládků. Oba jsou milovníci pivních experimentů a věnují se i domácímu vaření piva. Volba sládků bude pokračovat už bez nich a Proud na ní bude zcela nezávislý.

Pivovar Litovel kromě svých tradiční značek výčepních piv i ležáků nabízí také řadu oblíbených pivních speciálů, které vznikají nejprve v místním minipivovaru. Zájemci si mohou také vyzkoušet výrobu vlastní dávky zlatavého moku, která poslouží jako dárek nebo pro zvláštní příležitost.

Minipivovar v podstatě funguje jako výzkumná a vývojová laboratoř pro litovelské sládky. „Usnadňuje nám vývoj a vaření nových speciálů. Lze v něm připravit menší dávky piva pro konkrétní příležitost či pracovat na novinkách nebo inovacích stávajícího sortimentu,“ vysvětluje současný sládek Pivovaru Litovel Petr Kostelecký. „Jedním z prvních speciálů, který jsme uvařili po spuštění minipivovaru v roce 2011, byl například třináctistupňový polotmavý nefiltrovaný speciál Litovel Gustav, který jsme pojmenovali po slavném českém zápasníkovi Gustavu Frištenském, zeti prvního litovelského sládka. Novinka lidem chutnala, takže jsme ji začali vařit na mateřské varně,“ doplňuje sládek. Podobně funguje testování všech speciálů.

Kromě toho je minipivovar otevřen i veřejnosti. Každý si tak může pod odborným dohledem sládka uvařit pivo podle svých preferencí. „Ve dvou varných nádobách s objemem pouhých 250 litrů, což je stokrát méně ve srovnání s velikostí klasické litovelské varny, vzniká zlatý mok stejně jako při klasické produkci,“ upřesňuje Petr Kostelecký.

Právě limitované edice zlatavého moku jsou ideálním dárkem pro všechny milovníky piva. Zájemci si také mohou uvařit speciální dávku pro zvláštní příležitost – životní jubileum, narození potomka nebo třeba exkluzivní várku piva pro svatební den. „Vlastní pivo si objednávají také skupiny přátel, různé kluby či firmy pro své obchodní partnery,“ dodává sládek.

Vědci z Mendelovy univerzity v Brně a Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského vymysleli přístroj, který umožňuje objektivně změřit kvalitu piva přímo v terénu. Novinka má pivovarům pomoci ověřit, zda je pivo ve skladu, restauraci nebo v obchodě čerstvé. Univerzita o tom informovala v tiskové zprávě.

„Pivo začíná na rozdíl od vína stárnout poměrně brzy. Zatímco vínu prospívá, že leží několik let, u piva to neplatí. Zajímá nás, jaké pochody se v pivu odehrávají a jak můžeme stárnutí zpomalit. Především při vývozu do zahraničí výrobci hledají různé způsoby stabilizace, aby se pivo nezkazilo a nezakalilo,“ uvedla Jana Olšovská z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze. Pochod senzorického stárnutí piva podle ní prozatím výrobci zastavit neumí.

Nová metoda měří právě stupeň takovéhoto senzorického poškození piva a lze ji použít pro všechny typy svrchně i spodně kvašených piv včetně nízkoalkoholických a nealkoholických piv. U piv tmavých ji použít nelze. Výhodou je i to, že zařízení se vejde do ruky.

„Poskytuje výsledky srovnatelné s odbornými analýzami v laboratoři. Samotné měření se odehrává v malé krabičce, takzvaném black boxu. Přístroj obsahuje software z dílny naší univerzity, pomocí kterého je detekován vybraný marker, jehož koncentrace odpovídá hodnocení staré chuti piva,“ uvedl proděkan Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně Radim Cerkal.

Zařízení zatím používá Plzeňský Prazdroj, který byl průmyslovým partnerem projektu. Výzkum navíc vzešel z požadavku vrchního sládka tohoto pivovaru, který chtěl mít k dispozici objektivní měření čerstvosti piva. Unikátní metoda je v České republice chráněna patentem.