Novinky a zajímavosti ze světa piva

Velký rozruch mezi milovníky ostravského piva Ostravar způsobila nedávná informace, že se po téměř 130 letech přestane tento mok v Ostravě vařit a jeho výroba se příští rok přesune do Prahy. Ostravané to razantně odmítají, vyhrožují, že pivo už nebudou pít. Pro zachování ostravského piva spustili v říjnu i petici, kterou dosud podepsala necelá tisícovka lidí. Žádají v ní vlastníka pivovaru, aby své rozhodnutí přehodnotil.

„Ostravar není jen název na etiketě. Je to součást historie Ostravy, místní identity a života několika generací lidí. Pivovar byl založen v roce 1897 a jeho tradice je spojená s naším městem už téměř 130 let,“ uvedl v petici její autor, ostravský patriot Dušan Mareček.

Připustil, že pivovarnictví čelí rostoucím nákladům a měnícím se podmínkám na trhu.

„Přesto jsme přesvědčeni, že tak zásadní rozhodnutí by nemělo být přijato bez důkladného hledání jiných možností. Konec vaření piva v Ostravě znamená nejen ztrátu dlouholeté tradice, ale také zásah do života zaměstnanců a další oslabení průmyslového dědictví regionu,“ tvrdí Mareček, který pracuje jako projektový manažer a revizní technik.

Radši Radegast
Další petenti upozorňují na to, že Ostravar je pro všechny spojený s Ostravou, nikoli pouze s obchodní značkou řízenou z jiného města. Na sociálních sítích se lidé už i domlouvají na tom, že prostě pivo Ostravar přestanou pít, až se bude vyrábět v Praze.

„Ten pragocentrismus už nás štve. Vše se nedá řídit z Prahy, ničíte nám historii města i tradici,“ zlobí se Ostravané a vyzývají ostravské hospodské, ať místo pražského Ostravaru začnou čepovat nošovický Radegast. Rovněž žádají vlastníka pivovaru, aby znovu posoudil možnost zachovat výrobu Ostravaru v moravskoslezské metropoli.

Podle Martina Čermáka, ředitele pro Česko a Slovensko společnosti Pivovary Staropramen, která je spolu s Ostravarem součástí skupiny Molson Coors, se řešení prekérní situace nerodilo snadno.

„Musíme zajistit udržitelnost byznysu“
„Bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí, které jsme v posledních letech museli učinit. Velmi dobře si uvědomujeme, že Ostravar je mnohem víc než jen pivovar. Po generace byl součástí Ostravy a sehrál důležitou roli v rozvoji pivovarnictví, v životech našich zaměstnanců i celé komunity,“ uvedl.

Rozhodnutí o konsolidaci výroby padlo podle něj po pečlivém zvážení a rozsáhlé analýze výsledků i nákladů. „Musíme však primárně zajistit dlouhodobou udržitelnost byznysu, provozní efektivitu a konkurenceschopnost výroby piva v České republice i do budoucna,“ upozornil Čermák.

Na to ale Ostravané neslyší a vyzývají i město a Moravskoslezský kraj, aby vstoupily do jednání s vlastníkem pivovaru.

„Mělo by se prověřit, zda by pivovar neměl zájem odkoupit místní či jiný investor, který by pokračoval v pivovarnické tradici Ostravy. Navíc bude nutné řešit, co bude s areálem pivovaru Ostravar v centru města, který má i historické budovy,“ upozorňují lidé.

Pivovar Velké Popovice připraví k svátku svatého Martina speciální prohlídky inspirované tradiční listopadovou symbolikou. Místo bílého koně se ale do hlavní role dostane bílý kozel Olda, maskot pivovaru a jedna z nejznámějších tváří Velkých Popovic. Návštěvníci ho mohou potkat o víkendu 7. a 8. listopadu, kdy se uskuteční speciální svatomartinské prohlídky s rozšířenou ochutnávkou piva a tematickým občerstvením.

„Pro svatomartinské prohlídky jsme oproti běžnému programu připravili několik zpestření. Během rozšířené degustace piva z Velkých Popovic, která se odehraje přímo v ležáckých sklepích, návštěvníkům nabídneme k zakousnutí svatomartinskou husí paštiku. Závěr prohlídky pak bude patřit setkání s živým kozlem, maskotem našeho pivovaru, který ovšem tentokrát nebude hnědý, ale bílý. Přijďte si užít svátek svatého Martina netradičně, v jedinečné atmosféře pivovaru,“ zve Pavla Mášková, manažerka návštěvnických tras a služeb Plzeňského Prazdroje.

Během devadesátiminutové svatomartinské prohlídky si návštěvníci projdou současnou varnu, kde se seznámí s tím, jak se zdejší pivo vaří. Od průvodců si poslechnou pozoruhodný podnikatelský příběh zakladatele pivovaru Františka Ringhoffera a jeho rodiny, podívají se do historické parní varny z roku 1928, kde mimo jiné uvidí, jaká tradiční řemesla k pivovarnictví neodmyslitelně patří. Prohlédnou si také, jaké obaly používal pivovar Velké Popovice na své pivo od historie až po současnost, a v rámci prohlídky nahlédnou do moderní plně automatizované stáčírny lahví a sudů.

Na nádvoří pivovaru bude pro návštěvníky otevřen Kozlí obchůdek se spoustou tipů na vánoční dárky přímo od Kozla. A komu po prohlídce vyhládne, může se zastavit v blízké Velkopopovické Kozlovně.

Vstupenky na speciální svatomartinské prohlídky pivovaru Velké Popovice je možné zakoupit online zde.

Každé pivo se vaří z vody, sladu, chmele. Přesto vznikají rozličné receptury. Lenka Straková je sládkovou v plzeňském pivovaru Elektrárna a za svou kariéru prý už vytvořila přes osmdesát receptů. Uvařila třeba speciál na podporu žen v pivovarnictví. Která část procesu je nejrizikovější?

K pivovaru Elektrárna se dostávám stejnou branou jako do Plzeňského Prazdroje. Přesto se jedná o svébytný podnik, který se nachází až na samém konci rozlehlého areálu. „Kudy mám jít?“ přemítám, když na mapě zkoumám cestičky mezi „novou lahvovnou“ a „centrální stáčírnou“. Z myšlenek mě vytrhne Lenka Straková, která ke mně právě přichází. „Dál už musíme místním autobusem, v areálu se návštěvníci jinak pohybovat nesmějí,“ vysvětluje mi, když nasedáme spolu se skupinkou turistů.

Vedení Prahy nedávno rozhodlo, že chátrající Dominikánský dvůr v Braníku převezme do správy městská firma Trade Centre Praha (TCP), která zajistí soutěž na investora jeho opravy a dalšího využití. Dlouho nevyužívaná historická budova čeká už dlouho na rekonstrukci, předešlé plány ztroskotaly. O podrobnostech dalšího vývoje informoval server Pražský patriot mluvčí TCP Ondřej Šrámek.

„Postup chceme rozdělit do několika logicky navazujících etap. Bude potřeba převzít a vyhodnotit veškerou dostupnou dokumentaci, prověřit skutečný stavebně-technický a statický stav areálu a identifikovat případná opatření nezbytná pro jeho zabezpečení,“ sdělil.

Následovat podle něj bude prověření územních a památkových limitů, prověření plánů a potřeb bezprostředních sousedů, zpracování architektonicko-ekonomické studie budoucího využití a projednání základního zadání s hlavním městem, Prahou 4 a dalšími relevantními partnery.

„Na tomto základě bude možné připravit transparentní výběrová kritéria a následně nalézt budoucího investora nebo provozního partnera. Teprve poté bude následovat projektová příprava, povolování a vlastní rekonstrukce,“ popsal Šrámek.

Analytická, koncepční a soutěžní fáze se podle něj bude pohybovat přibližně v horizontu jednoho roku. Projektová příprava a povolování mohou u takto složitého památkově chráněného areálu trvat další jeden až dva roky.

„Vlastní stavební proměnu proto nelze očekávat v řádu několika měsíců. Realisticky jde spíše o horizont několika let. Přesnější harmonogram zveřejníme, jakmile budeme znát skutečný stav objektu a rozsah potřebných zásahů,“ podotkl.

Výchozí pracovní varianta podle něj počítá s tím, že hlavní město zůstane vlastníkem areálu a stanoví veřejné, památkové a provozní požadavky, zatímco vybraný partner by měl být připraven nést budoucí náklady na projektovou přípravu, rekonstrukci a následný provoz.

O definitivním finančním modelu ale zatím rozhodnuto není. Studie proveditelnosti musí prověřit, jakou část investice je schopen dlouhodobě unést provoz projektu, jaké podmínky jsou přijatelné pro potenciální investory a zda bude vhodné zapojit také dotační zdroje nebo jinou formu účasti hlavního města.

„V tuto chvíli proto nechceme předjímat, že investor uhradí úplně všechny náklady, ani deklarovat konkrétní finanční závazek hlavního města,“ zdůraznil.

Cílem je podle něj najít model, který bude ekonomicky udržitelný, zachová areál ve vlastnictví města, aktivuje danou nemovitost pro službu veřejnosti a současně dostatečně ochrání veřejný zájem.

Ohledně nákladů na samotnou rekonstrukci v současnosti existují pouze velmi předběžné pracovní propočty. Ty ukazují, že u samotné obnovy historických částí areálu půjde řádově o nižší stovky milionů korun.

Celkový projekt, pokud bude zahrnovat také technologie, úpravy veřejného prostoru, technické zázemí a případné citlivé doplnění areálu, se může pohybovat ve vyšších stovkách milionů korun.

„Nejde však o schválený rozpočet ani o částku, ze které by bylo možné vycházet při soutěži. Přesnější odhad bude možné připravit teprve po stavebně-technickém a statickém průzkumu a po stanovení rozsahu památkové obnovy a budoucího využití,“ podotkl Šrámek.

Plošná demolice historických budov podle TCP není záměrem. Nelze ale předem vyloučit, že odborné posudky doporučí odstranění některých lokálně havarijních, nepůvodních nebo neopravitelných konstrukcí.

„O případných zásazích bude rozhodováno výhradně na základě odborných průzkumů a v koordinaci s orgány památkové péče a stavební správy,“ řekl Šrámek. Pracovní architektonická strategie podle něj počítá především se zachováním barokních křídel, věže se zvonicí, historické stopy areálu a původního uspořádání nádvoří.

Budoucí využití
Konečnou podobu veřejného zadání bude schvalovat vedení hlavního města, které vzejde z říjnových voleb a jeho složení zatím není dané. Podle výsledků dosavadních jednání se rýsuje koalice STAN, ODS, TOP 09 a Praha sobě, nicméně nic není definitivní, ze hry ještě nejsou ani Piráti. Jak dříve oznámil lídr STAN, a pravděpodobně budoucí primátor Petr Hlaváček, jasno by mělo být za týden.

Objekt měla od roku 1996 ve správě Praha 4, památku chtěla zrekonstruovat a zřídit tam kulturně výchovné středisko doplněné o léčebné a pečovatelské zařízení. Záměr však kvůli nedostatku peněz na opravu neuskutečnila.

Od roku 2014 měla dvůr pronajatý společnost Zemský pivovar. Ta měla záměr vybudovat na místě minipivovar, restauraci a menší hotel. Nicméně plány nerealizovala, městská část smlouvu v roce 2017 vypověděla.

Jeden čas se zvažovalo, že v areálu bude fungovat bydlení s pečovatelskou službou pro seniory z řad umělců. Praha 4 ještě před vypuknutím covidové pandemie přišla se záměrem, že Dominikánský dvůr opraví hlavní město a přestěhuje se do něj Waldorfské lyceum. Nicméně i z toho sešlo.

V uplynulém volebním období Praha 4 se spolupráci s Národním technický muzeem (NTM) připravila projektový záměr, který počítal s tím, že v areálu bude po rekonstrukci expozice historické zdravotnické techniky. Záměr nakonec ztroskotal ze strany hlavního města na neochotě se do stamilionové investice pustit.

„Byla to škoda, rád bych tento záměr ve spolupráci s muzeem a novým vedením metropole znovu rozdýchal, i když samozřejmě bude záležet na případné ochotě všech aktérů. Ale za Prahu 4 říkám, že charakter takového využití by byl přínosný pro všechny strany. Navíc by živý Dominikánský dvůr pomohl i branickým podnikatelům a díky dobré přístupnosti MHD by provoz areálu nezatěžoval místní obyvatele,“ řekl starosta Prahy 4 Ondřej Kubín (ODS).

„Je jasné, že rekonstrukce Dominikánského dvora bude obrovská investice, dřívější odhady byly kolem 350 milionů korun, ale v rámci zachování této památky se jí hlavní město nevyhne, ať už bude využití nakonec jakékoli. Areál už řadu let chátrá, rekonstrukce by se neměla dál odkládat, náklady pak jen porostou,“ dodal.

„Pracovní koncepce TCP vychází z toho, že největší smysl by měl pestrý, celoročně využívaný areál, který propojí veřejné a ekonomicky udržitelné funkce. Uvažuje se zejména o využití pro potřeby sociálních či zdravotnických služeb, případně pro kombinaci komunitních a kulturních aktivit, řemesel a kreativních provozů, gastronomie, vzdělávání a témat udržitelnosti či klimatické adaptace města,“ řekl Šrámek.

„Prahu 4 z logiky věci vnímá TCP jako partnera a počítá s její účastí už při formulování základního zadání. Koordinace by se měla týkat zejména budoucího využití, dopravy a parkování, veřejného prostoru, vazeb na okolí a potřeb místních obyvatel. Připomínky městské části chceme řádně vyhodnotit a v maximální možné míře zohlednit. Současně je nutné respektovat památkové, technické, právní a ekonomické limity projektu,“ sdělil.

Požadavky na veřejnou přístupnost, ochranu kulturní památky, skladbu funkcí, kvalitu veřejného prostoru, udržitelnost a dlouhodobý provoz by se podle něj měly promítnout do podmínek a hodnoticích kritérií soutěže. Zadání však zároveň musí ponechat uchazečům dostatečný prostor pro kvalitní, realizovatelné a ekonomicky životaschopné návrhy.

Doprava, parkování, zásobování i obsluha areálu budou jedním z důležitých témat další přípravy a následného zadání soutěže. Konkrétní požadavky budou do značné míry záviset na budoucí skladbě provozů a předpokládané návštěvnosti.

„Bude proto potřeba zpracovat dopravní posouzení, které vedle automobilové dopravy zohlední také pěší přístup, veřejnou dopravu, cyklistickou dopravu, zásobování a bezbariérovou dostupnost. Cílem je, aby nové využití areálu nepřenášelo nepřiměřenou dopravní a parkovací zátěž do okolních ulic,“ dodal za TCP Šrámek.

Již pošestnácté se sjeli v sobotu 31. října do varnsdorfského pivovaru Kocour výrobci svrchně kvašených piv z celých Čech.
Festival nabídl široký výběr zajímavých pivních speciálů a příjemnou podzimní atmosféru. Ochutnat bylo možné nejen pivo z domácího Kocoura, ale také například z Břevnova, z pivovaru Matuška, který byl na podzimní akci ve Varnsdorfu poprvé, nebo od tradičního účastníka Kocouřích akcí z pivovaru Zvíkov. Akce se tradičně uskutečnila ve vytápěném stanu a pergole varnsdorfského pivovaru. Zahraly Kabát revival Varnsdorf, Sklap, Lužanka, Claymore a Zadarmo drahý.

Budějovický Budvar otevřel ve svém návštěvnickém centru Školu čepování pro veřejnost. Zájemci si pod vedením zkušených výčepních vyzkoušejí různé styly čepování, zjistí, co ovlivňuje kvalitu piva, a užijí si také prohlídku pivovaru s degustací.

Jak načepovat perfektní hladinku, šnyt nebo mlíko? A proč záleží na technice, sklenici i správné péči o výčep? To se mohou nově naučit návštěvníci Budějovického Budvaru. Škola čepování nabízí praktický zážitek, při kterém si každý vyzkouší práci za výčepem a pozná pivo z trochu jiné perspektivy.

„Čepování není jen o tom otevřít kohout a naplnit sklenici. Je to dovednost, ve které hraje roli technika, cit i zkušenost. Chceme lidem ukázat, co všechno stojí za dobře načepovaným pivem, a především jim dát možnost si to sami vyzkoušet,“ říká Barbora Povišerová, manažerka komunikace Budějovického Budvaru.

Pod vedením zkušených výčepních se účastníci seznámí se základními styly čepování, naučí se správně zacházet se sklem a dozvědí se, jak pečovat o pivo i výčepní zařízení. Vše si následně vyzkoušejí v praxi. Škola čepování je určená pivním nadšencům, partám přátel, kolegům i všem, kteří hledají netradiční společný zážitek. Může být také originálním dárkem pro každého, kdo chce vědět o pivu něco víc než jen to, jak chutná.

Prohlídka, degustace i vlastní zkušenost za výčepem
Program trvá dvě hodiny a čtyřicet minut a je určený pro skupiny od pěti do dvaceti osob. Jeho součástí je prohlídka pivovaru, degustace a občerstvení k pivu. Budějčáci tak mají další možnost, jak strávit společný čas trochu jinak – dozvědět se něco nového, vyzkoušet si práci výčepního a zjistit, co dělá z obyčejného načepování skutečný zážitek.

Pivo Ostravar z obchodů nezmizí, v Ostravě se už ale vařit nebude. Po téměř 130 letech se jeho výroba přesune do Prahy. A není to jediná známá firma, která zavírá svou továrnu. Podobné rozhodnutí oznámily také Baťa a Hartmann-Rico. Kde všude výroba končí a co to znamená pro zákazníky?

Ostravar se přesune po téměř 130 letech
Ostravar je s Ostravou spojený už od konce 19. století. V příštím roce ale výroba v tamním pivovaru skončí a postupně se přesune na pražský Smíchov. Důvodem je podle firmy klesající spotřeba piva, dražší energie, obaly a doprava i snaha lépe využít kapacitu svých pivovarů.

„Jedná se o jedno z nejtěžších rozhodnutí, které jsme v posledních letech museli učinit. Velmi dobře si uvědomujeme, že Ostravar je mnohem víc než jen pivovar. Po generace byl součástí Ostravy a sehrál důležitou roli v rozvoji pivovarnictví, v životech našich zaměstnanců i celé komunity,“ uvedl Martin Čermák, Country Lead pro Česko a Slovensko společnosti Pivovary Staropramen.

Konec výroby se dotkne přibližně 120 zaměstnanců, kterým firma nabídne pomoc při hledání nové práce i psychologickou podporu.

Na zachování původní chuti piva má po přesunu výroby dohlížet bývalý vrchní sládek Ostravaru, který se podílel na vzniku některých jeho receptur. V Moravskoslezském kraji navíc zůstane obchodní tým, sklady i distribuce.

Baťa končí v Dolním Němčí
S výrobou v Česku se loučí také Baťa. Baťovská továrna v Dolním Němčí na Uherskohradišťsku funguje už od roku 1970, příští rok ale zavře. Skončí tak i poslední výrobní závod společnosti ve střední Evropě.

Podle Bati už továrna, která byla postavena pro výrobu velkého množství bot, neodpovídá současné poptávce. Její přestavba by se ale firmě ekonomicky nevyplatila. Rozhodnutí se dotkne 92 zaměstnanců. Továrna se nebude zavírat ze dne na den, výroba má skončit postupně během příštího roku.

Zákazníci se ale nemusejí obávat, že by boty Baťa zmizely z obchodů. Firma bude v Česku dál provozovat své prodejny a prodávat obuv. Jen už je u nás nebude vyrábět.

Hartmann-Rico zavře další českou továrnu
Další uzavření oznámila 15. října společnost Hartmann-Rico, známý výrobce zdravotnických potřeb. Na konci listopadu 2027 skončí výroba v jejím závodě ve Chvalkovicích na Náchodsku, kde pracuje 280 lidí. Zavře se také přidružená chráněná dílna Sanicare s dalšími osmi zaměstnanci.

Důvodem jsou podle firmy rostoucí náklady a levnější konkurence ze zemí mimo Evropskou unii. Pro Hartmann-Rico přitom nejde o první uzavřenou továrnu. Letos v březnu už skončila výroba v Havlíčkově Brodě, kde pracovalo přibližně 200 lidí.

Část výroby ze Chvalkovic se přesune do Veverské Bítýšky na Brněnsku, zbytek převezmou externí výrobci v Asii. Veverská Bítýška tak zatím zůstane posledním výrobním závodem Hartmann-Rico v Česku.

Značky Apetito a Dr. Oetker už české továrny zavřely
Konec výroby v Česku už zažily také některé známé potravinářské značky. Ještě donedávna se například tavené sýry Apetito vyráběly v Hodoníně, kde měly více než padesátiletou tradici. Letos v únoru ale tamní továrna zavřela a výroba se přesunula do Německa. Apetito přitom v českých obchodech zůstává.

Podobně dopadl také závod společnosti Dr. Oetker v Kladně, kde výroba skončila v roce 2025. Stará budova už neumožňovala další modernizaci, a tak firma přesunula výrobu do zahraničí. O práci přišlo více než sto zaměstnanců.

Zatímco zákazníci si změny často ani nevšimnou, pro zaměstnance a města, kde továrny dlouhá léta fungovaly, znamená jejich uzavření mnohem zásadnější zásah.

V pravé ruce třímá orosený půllitr s pivem, v levé doutníček. Nakloní sklenici a rozkošnicky se napije. Zároveň však pozoruje okolí bystrýma modrýma očima – a to už pěknou řádku let. Viktor Cibich se stal na začátku minulého století tváří piva Březňák z Velkého Března na Ústecku. Teď jeho slavná tvář musí přihlížet tomu, jak se výroba ve Velkém Březně balí.

Od narození Viktora Cibicha brzy uplyne už 170 let. Narozeniny to však budou trochu smutné. Skupina Heineken, jíž je velkobřezenský pivovar součástí, už tu totiž Březňáka vařit nebude. Pivo se sice bude vyrábět dál, ale v jiných pivovarech. Heineken však plánuje vytvořit prostor, který veřejnosti představí historii a odkaz značky Březňák.

Ale zpět k Cibichovi. Byť byl tváří severočeského piva, narodil se na Moravě. Na svět přišel v Hustopečích u Brna 11. prosince 1856. Do Velkého Března se dostal na konci 19. století díky kariéře, která byla spjata se železnicí. Působil zde jako přednosta stanice a později jako drážní inspektor. Hlavně se tu ale stal člověkem tak známým, že by si mohl klidně zadat s politiky či slavnými umělci.

Společensky oblíbeného Cibicha s bodrou tváří oslovil na počátku 20. století zdejší pivovar a nabídl mu, zda by se nechtěl stát tváří velkobřezenského piva. Přednosta stanice přijal, jeho portrét se na ochranné známce pivovaru poprvé objevil v roce 1906. Vypráví se, že jako odměnu dostal doživotní rentu 30 piv týdně ve zdejší restauraci Tivoli.

Vadil nacistům i komunistům, kopíroval ho svět
Tu si mohl vychutnávat ještě dekádu, zemřel 25. ledna 1916. Jeho tvář ovšem koukala z etiket na lahvích piva dál – až do roku 1938. S nástupem nacismu ho nahradil urostlý mladík s árijskými rysy. Podle historiků za to může původ Cibichovy manželky, která pocházela ze židovské rodiny.

Tvář velkobřezenského přednosty stanice se na pivní etikety vrátila až 20 let po skončení války. Dlouho se na nich ale „neohřála“. Komunistickým ideologům měla tehdy vadit údajná podobnost s Leninem.

Rehabilitace se tak Cibich dočkal až po sametové revoluci. V té době už však lidé zapomněli, kdo se na ně z lahví vůbec dívá. Tajemství mužova původu rozluštili historici až na počátku tohoto století.

Zajímavostí je, že i když se Cibichův obličej z českých pivních etiket několikrát vytratil, ve světě tomu bylo spíše naopak. Přednostova tvář totiž velkobřezenskému pivovaru pomohla k proslulosti a logo sklízelo značný obchodní úspěch. Pivovary napříč celým světem ho tak ve 20. století hojně kopírovaly. „Svého Cibicha“ tak měli třeba ve Francii, Itálii, Vietnamu či na Kostarice.

A jak je to s Cibichovým odkazem, velkobřezenským pivovarem a pivem Březňák dnes? Dát si „jedno velký“ v restauraci Tivoli jako kdysi Cibich dnes už nejde. Podle informací na webu je podnik od začátku října zavřený, a to kvůli ukončení smluvního vztahu s obcí.

V samotném pivovaru pak končí vaření piva, Březňák se bude dál vyrábět jinde. „K úpravě rozsahu výroby přistupujeme postupně v reakci na vývoj českého pivního trhu, zejména na pokračující pokles spotřeby piva a rostoucí náklady na energie,“ uvedl ředitel vnějších vztahů společnosti Heineken Robert Kičina pro Ústecký deník, který o změně informoval jako první.

Zůstane jen distribuční centrum a muzeum
Ve Velkém Březně zůstane jen logistické a distribuční centrum. Nicméně tu má vzniknout prostor, který představí historii a odkaz značky Březňák. Na projektu se podílí třeba i ústecký historik a senátor Martin Krsek.

„Se společností Heineken jednám už několik měsíců jak z pozice historika, tak z pozice senátora, abychom tradici pivovarnictví ve Velkém Březně nějak ochránili a našli nějaké řešení v jejich aktuální ekonomické situaci. Připravil jsem pro ně koncept, jak dál tradici pěstovat a udržovat ji, i když pivovar jako takový nebude teď ‚pivovařit‘,“ nastínil.

Jak načepovat správnou hladinku, šnyt nebo mlíko? Budějovický Budvar zve veřejnost do nové školy čepování, kde si zájemci pod vedením zkušených výčepních vyzkoušejí různé pivní styly. Program zahrnuje také prohlídku pivovaru, degustaci a občerstvení.

Na vlastní kůži si vyzkoušet práci za výčepem a zjistit, co všechno ovlivňuje kvalitu načepovaného piva. Takovou možnost nabízí nově Budějovický Budvar, který ve svém návštěvnickém centru otevřel Školu čepování pro veřejnost. Zájemci se v ní seznámí s různými styly čepování a pod vedením zkušených výčepních si osvojí základní techniky.

„Čepování není jen o tom otevřít kohout a naplnit sklenici. Je to dovednost, ve které hraje roli technika, cit i zkušenost. Chceme lidem ukázat, co všechno stojí za dobře načepovaným pivem, a především jim dát možnost si to sami vyzkoušet,“ říká Barbora Povišerová, manažerka komunikace Budějovického Budvaru.

Účastníci se naučí správně zacházet se sklem, seznámí se s jednotlivými styly čepování a dozvědí se, proč je důležitá také péče o pivo a výčepní zařízení. Získané znalosti si následně vyzkoušejí přímo za výčepem.

Prohlídka pivovaru i degustace
Škola čepování je určená pivním nadšencům, skupinám přátel, kolegům i lidem, kteří hledají netradiční společný zážitek. Podle pivovaru může posloužit také jako originální dárek.

Program trvá dvě hodiny a 40 minut a je určený pro skupiny od pěti do dvaceti osob. Vedle praktické části za výčepem zahrnuje také prohlídku pivovaru, degustaci a občerstvení k pivu.

Cena je 1 300 korun za osobu. Zájemci si mohou místo rezervovat online na webu Budějovického Budvaru v sekci Prohlídky, telefonicky na čísle 387 705 347 nebo osobně v návštěvnickém centru.

Veletrh Brew Asia patří k hlavním odborným setkáním asijského pivovarnického průmyslu. Ročník 2026 se konal v Ho Či Minově Městě za účasti přibližně stovky zástupců pivovarů, distributorů a dodavatelů. Veletržní část představila pivovarská zařízení, suroviny, stáčecí technologie, výčepní systémy a odborné služby. Program zahrnul výrobu ležáků a nealkoholických piv, kontrolu kvality, distribuci, energetickou účinnost a řízení pivovarského provozu. Českou stopu představila prezentace výroby českého ležáku a tradičního způsobu čepování.

Brew Asia je putovní odborná konference, která se každoročně koná v některém z významných pivovarnických center Asie. Akce vznikla v roce 2015 v Singapuru a následně ji hostily mimo jiné Manila, Bangkok a Ho Či Minovo Město. Letošní setkání představuje návrat do Ho Či Minova Města, a to právem, neboť Vietnam patří k největším pivním trhům v Asii. V posledních letech se ve Vietnamu ročně spotřebuje přibližně 3,8 miliardy litrů piva, tedy zhruba 40 litrů na obyvatele. Pivo přitom tvoří přibližně 91,5 procenta celkové spotřeby alkoholických nápojů v zemi.

Více než 90 procent vietnamského pivního trhu kontrolují společnosti Heineken Vietnam, Sabeco, Carlsberg a Habeco. Jejich postavení se liší podle regionů. Sabeco je tradičně silné na jihu, Habeco na severu a Carlsberg ve středním Vietnamu. Samotný jih vytváří více než polovinu celkové spotřeby piva.

Ležák zůstává základem trhu
Nejžádanějším druhem piva je lehký světlý ležák, který odpovídá tropickému klimatu, konzumaci piva s jídlem a místnímu způsobu skupinového stolování. Pivo se často podává silně vychlazené nebo s ledem, což zvýhodňuje méně hořká a snadno pitelná piva. Roste zejména segment prémiových ležáků, zatímco cenově nejdostupnější značky si zachovávají rozhodující podíl na celkové spotřebě.

Craftové pivovary přinesly do Vietnamu piva typu IPA, stout, sour a různé ovocné speciály. Vedle nich však stále častěji nabízejí také lehčí ležáky a rýžová piva, která lépe odpovídají místním chuťovým preferencím. Typické je využívání vietnamských surovin, například rýže, kávy, marakuji, jasmínu nebo citronové trávy. Příkladem je Heritage Superdry společnosti 7 Bridges Brewing Company, uvařený s vietnamskou zlomkovou rýží, který v roce 2025 získal titul Champion Beer of Asia a Champion Lager of Asia.

Vedle moderních pivovarů zůstává součástí vietnamské kultury rovněž bia hơi, čerstvé lehké pivo s krátkou trvanlivostí, typické především pro Hanoj a sever země. Představuje opačný konec trhu než dovážené prémiové pivo – nízkou cenu, lokální distribuci a každodenní spotřebu.

Dovážené pivo tvoří prémiovou niku
Vietnam v roce 2024 dovezl sladové pivo v hodnotě přibližně 32,2 milionu USD, zatímco jeho vývoz dosáhl 103 milionů USD. Česko bylo s dodávkami za 1,14 milionu USD pátým největším zahraničním dodavatelem po Číně, Singapuru, Německu a Francii. Na hodnotě vietnamského dovozu piva se podílela přibližně 3,5 procenta.

Dovezené pivo přesto tvoří pouze malou část celého trhu. Řada evropských a globálních značek se vyrábí přímo ve Vietnamu nebo v okolních zemích, takže nenese stejné náklady na dopravu, dovozní clo a skladování jako výrobek dovezený z Evropy. Český exportér proto nesoutěží pouze s domácími značkami, ale rovněž s mezinárodními pivy vyráběnými lokálně.

Pro české výrobce má největší potenciál prémiový světlý ležák s obsahem alkoholu přibližně 4 až 5 procenta, případně nealkoholické pivo, tmavý ležák nebo limitované série určené pro gastronomii. Realističtější než plošný vstup do celé země je zaměření na hotely, evropské restaurace, specializované pivní podniky, moderní maloobchod ve velkých městech a turistické lokality.

Regulace mění způsob spotřeby
Vietnam uplatňuje nulovou toleranci alkoholu při řízení. V zemi, kde je motocykl hlavním dopravním prostředkem, se toto pravidlo výrazně promítá do návštěvnosti restaurací a podporuje konzumaci doma, rozvoz a zájem o nealkoholické alternativy.

Reklama na pivo musí obsahovat předepsané zdravotní nebo bezpečnostní varování. V digitálních médiích musí varování zabírat nejméně 10 procent reklamní plochy. Další omezení se vztahují na piva s obsahem alkoholu od 5,5 procenta. Online prodej je možný, platformy však musí omezovat přístup nezletilých a ověřovat věk zákazníků.

Vstupní cenu zvyšují daně a logistika
Dovoz piva zatěžuje clo, spotřební daň a DPH. U běžného sladového piva činí základní preferenční dovozní clo bez využití obchodní dohody 35 procent, spotřební daň v roce 2026 dosahuje 65 procent a standardní DPH 10 procent. Jednotlivé sazby nelze jednoduše sečíst, protože se nepočítají ze stejného základu. Spotřební daň se bude postupně zvyšovat ze 65 procent v roce 2026 na 90 procent v roce 2031. Zvýšení dopadne na domácí i dovážené pivo.

U piva původem z Evropské unie uvádějí orientační sazebníky pro rok 2026 v rámci EVFTA clo přibližně 22 procent, pokud výrobek splňuje pravidla původu a je doložen příslušným dokumentem. Přesnou sazbu je před vývozem nutné ověřit podle osmimístného celního kódu a parametrů konkrétního výrobku.

Dovážené pivo musí projít produktovým samoprohlášením a kontrolou bezpečnosti potravin. Etiketa ve vietnamštině musí uvádět mimo jiné název výrobku, výrobce nebo dovozce, zemi původu, objem, obsah alkoholu a alergeny. Nesoulad mezi etiketou, laboratorní dokumentací a celním prohlášením může vést ke zdržení zásilky a dodatečným skladovacím nákladům. U sudového piva je nutné zajistit nepřerušené chlazení, sanitaci zařízení a proškolení personálu. Pro úspěšný vstup na trh je proto prakticky nezbytný zkušený místní dovozce a distributor.

Brew Asia a české příležitosti
Českou stopu v programu veletrhu představila odborná prezentace o výrobě českého ležáku a ukázka českého čepování pořádaná společností Budweiser Budvar. Veletrh dosvědčil, že českým firmám se neotevírá pouze prostor pro vývoz hotového piva, ale také pro dodávky varen, tanků, chlazení, filtrace, laboratorního vybavení, sladu, chmele, výčepních systémů a technologií pro výrobu nealkoholických piv. Příležitostí mohou být rovněž odborná školení sládků a výčepního personálu.