Novinky a zajímavosti ze světa piva

Nejdřív to bylo „jen“ pivo. Pak přibylo i jídlo. A teď je tu další krok: hudba. Adam Matuška – spolumajitel rodinného pivovaru a také výčepů Dva kohouti či Automat Matuška – líčí, proč budou mít v chystaném podniku v Lucerně důležitou roli vinylové desky. Ve velkém rozhovoru popisuje ale i to, jak se vlastně do hospod pustil, i když jeho táta byl proti, podle čeho se pozná pivovar, který má šanci přežít, a jak mu funguje pivovarnicko-gastronomický byznys.

Opivovaru snil jeho táta, Adam Matuška chtěl hrát profesionálně baseball. Nakonec ale stejně u piva skončil. Pochopil však, že samotné vaření v pivovaru, který funguje od roku 2009, dlouhodobě stačit nebude. Spoluzaložil proto podnik Dva kohouti a výčepy, kde se i vaří, s názvem Automat Matuška.

Do hospod se přitom pustil, přestože se to jeho tátovi Martinovi zpočátku nelíbilo. Dnes prý otec sám vidí, že bez nich by bylo výrazně těžší uspět. Teď se Adam Matuška nadchl pro vinylové bary, které ve světě kvetou navzdory tomu, že se pije méně. Do konce roku plánuje se společníky jeden z nich otevřít v pražské Lucerně. Desky pak mají hrát roli i v dalším projektu – v Karlíně.

Nedávno jste se vrátil z Ameriky. Co jste tam dělal?
Byli jsme tam kvůli novému projektu v Lucerně (Stereo Matuška – pozn. red.), který bude kombinovat irský pub, kafe, živou hudbu a hlavně vinyl. Nejdřív jsme byli v Dublinu a pak jsme pokračovali do New Yorku. V Dublinu jsme obešli několik podniků, abychom viděli, jak se starají o Guinness, protože ho v Lucerně budeme mít. V New Yorku jsme pak hlavně nakupovali vinylové desky a navštěvovali vinyl bary. A ještě jsem se byl dívat na baseball, protože ho mám rád. Sehnal jsem lístky na play-off mezi Yankees a Tampa Bay.

Fontánu, ze které místo vody teče pivo, najdete ve slovinském Žalci. Podobně neobvyklé zážitky ale čekají i jinde. V Česku můžete vystoupat na chmelový maják, povečeřet v restauraci vytesané ve skále nebo si dopřát pivní lázeň.

Žatec a Žalec. Dvě města, která spojuje chmel, ale každé na něj láká trochu jinak. Zatímco české město proslavilo jeho pěstování, slovinské přišlo s nápadem, který přitahuje pozornost turistů z celého světa. Přímo v centru Žalce stojí pivní fontána Zelené zlato. Místo vody z ní teče pivo.

Netradiční atrakce vznikla v Savinjské dolině, významné chmelařské oblasti, kde se tato surovina pěstuje už od 19. století. Když vedení města v roce 2014 představilo plán na její vybudování, část obyvatel protestovala.

Obávala se podpory alkoholismu a namítala, že peníze by měly putovat raději do škol nebo jiných veřejných zařízení. Tehdejší starosta ale projekt prosadil a v září 2016 z fontány poprvé vyteklo pivo.

Jak ochutnávka funguje? Za 12 eur si návštěvníci pořídí speciální sklenici se zabudovaným čipem. Z šesti výčepních stojanů si pak mohou načepovat vždy jedno deci jiného piva. V nabídce jsou výrobky menších i větších slovinských pivovarů, občas také speciální várky.

Kdo si některé pivo oblíbí, může si ho koupit v nedalekém stánku. Fontána není v provozu celý rok, letošní sezona skončila 31. října, pokračovat bude na jaře.

V Žatci mají chmelový maják i orloj?
Za neobvyklou pivní atrakcí nemusí Češi cestovat přes hranice. V Žatci najdou Chrám chmele a piva, který připomíná dlouhou tradici pěstování této plodiny. Návštěvníky tu čeká chmelový orloj, bludiště z chmelových žoků i Chmelový maják.

Právě na jeho vrchol vede výtah s 3D projekcí, která během jízdy představuje město. Nahoře se otevírá výhled na Žatec a okolní chmelařskou krajinu. Ta se v roce 2023 dostala na seznam světového dědictví UNESCO.

Restaurace ve skále a pivní lázně na Tachovsku
V Chodové Plané na Tachovsku čeká na milovníky piva zase jiný zážitek. Rodinný pivovar Chodovar ukrývá historické sklepy vytesané do žulové skály. V jejich prostorách funguje restaurace, kde si lze vychutnat jídlo i pivo v opravdu netradičním prostředí. Pivovar pořádá také prohlídky s ochutnávkou a nabízí pivní lázně. Ty spojují relaxaci s pivovarskou tradicí.

V Plzni ochutnáte pivo přímo ze sudu
Kdo chce poznat, jak vzniká plzeňský ležák, může zamířit do Plzeňského Prazdroje. Prohlídková trasa vede historickou i moderní varnou a pivovarskými sklepy. Na závěr dospělé čeká ochutnávka nefiltrovaného a nepasterizovaného Pilsner Urquell, čepovaného přímo z dubového sudu.

Pivní historii města přibližuje také Pivovarské muzeum. Sídlí v právovárečném domě z 15. století a představuje dobové vybavení i způsoby výroby a podávání piva.

Hned šest medailových úspěchů si připsala svijanská piva na 69. ročníku tradiční Žatecké dočesné. Zcela například opanovala kategorii Silné pivo světlé, v níž obsadila první tři místa.

Jejím vítězem se stal Svijanský Kníže 13 %, následovaný Kvasničákem 13 % a Svijanským Baronem 15 %. První místo pak získala Svijanská Kněžna 13 % v kategorii Silné pivo tmavé, druhé místo pro Svijanský Máz 11 % v kategorii Světlý ležák 11 % a rovněž druhé místo pro Pivo přímo ze sklepa v kategorii Nefiltrovaný světlý ležák.

Na Žatecké dočesné pivo hodnotilo celkem 220 degustátorů, nejsou mezi nimi ale jen odborníci, ale i laická veřejnost. „Spíš než názory odborných degustátorů je pro nás rozhodující hodnocení spotřebitelů a fanoušků našeho piva, na tom se nic nemění. Ale každé ocenění naší práce nám samozřejmě dělá radost a pozitivní reakce zkušených hodnotitelů nás utvrzuje v tom, že naše pivo vaříme dobře a že tradiční výrobní postupy, kterým jako jeden z mála větších českých pivovarů zůstáváme věrní, mají dnes i do budoucna smysl,“ řekl svijanský sládek Petr Menšík.

Piva ze Svijan si le připsala úspěchy i na dalších soutěžích. V letošním ročníku odborné degustační soutěže ČESKÉ PIVO 2026 se v kategorii Tmavé pivo na druhém místě umístila Svijanská Kněžna 13 %.

Svijany byly i letos úspěšné také ve světové degustační soutěži Finest Beer. Porota složená z padesáti mistrů sládků, pivních sommeliérů a senzorických odborníků z deseti zemí při soutěži v německém Gräfelfingu hodnotila a popisovala celkem 843 různých piv jednotlivě při slepé degustaci bez přímého srovnání, a nakonec jim udělovala celkové hodnocení – Finest Beer Score – na stobodové stupnici. Do exkluzivního výběru Finest Beer Selection 2026 se díky skóre přes 90 bodů zařadila celkem tři svijanská piva – Svijanská Desítka, Svijanská Kněžna a prémiový ležák Svijany 450.

Na Pivní pečeti Mezinárodního pivního festivalu Litoměřice 2026 získaly Svijany celkem pět medailí a na World Beer Awards se Vozka yuzu stal mistrem světa.

Už na začátku roku se silná piva ze Svijan se důrazně přihlásila o slovo v třetím ročníku degustační soutěže Česká pivní vize, do nějž bylo letos přihlášeno celkem 108 piv 26 českých pivovarů. Na konci ledna byl v Chmelařském institutu v Žatci vyhlášen vítězem kategorie silných piv Svijanský Baron 15 %, na třetím místě se ve stejné kategorii umístil Svijanský Kníže 13 %.

Dalším svijanským úspěchem bylo první místo míchaného nápoje z nealkoholického piva Svijanský Vozka yuzu a bergamot.

„Česká pivní vize už tři roky propojuje výzkum s pivovarskou praxí a posiluje spolupráci mezi šlechtiteli, pěstiteli, pivovarskými odborníky a výzkumnými institucemi. Velice si vážíme toho, že naše piva mají takovou odezvu nejen mezi našimi zákazníky, ale i na tak respektovaném fóru,“ komentoval výsledky soutěže svijanský sládek Petr Menšík.

Velký rozruch mezi milovníky ostravského piva Ostravar způsobila nedávná informace, že se po téměř 130 letech přestane tento mok v Ostravě vařit a jeho výroba se příští rok přesune do Prahy. Ostravané to razantně odmítají, vyhrožují, že pivo už nebudou pít. Pro zachování ostravského piva spustili v říjnu i petici, kterou dosud podepsala necelá tisícovka lidí. Žádají v ní vlastníka pivovaru, aby své rozhodnutí přehodnotil.

„Ostravar není jen název na etiketě. Je to součást historie Ostravy, místní identity a života několika generací lidí. Pivovar byl založen v roce 1897 a jeho tradice je spojená s naším městem už téměř 130 let,“ uvedl v petici její autor, ostravský patriot Dušan Mareček.

Připustil, že pivovarnictví čelí rostoucím nákladům a měnícím se podmínkám na trhu.

„Přesto jsme přesvědčeni, že tak zásadní rozhodnutí by nemělo být přijato bez důkladného hledání jiných možností. Konec vaření piva v Ostravě znamená nejen ztrátu dlouholeté tradice, ale také zásah do života zaměstnanců a další oslabení průmyslového dědictví regionu,“ tvrdí Mareček, který pracuje jako projektový manažer a revizní technik.

Radši Radegast
Další petenti upozorňují na to, že Ostravar je pro všechny spojený s Ostravou, nikoli pouze s obchodní značkou řízenou z jiného města. Na sociálních sítích se lidé už i domlouvají na tom, že prostě pivo Ostravar přestanou pít, až se bude vyrábět v Praze.

„Ten pragocentrismus už nás štve. Vše se nedá řídit z Prahy, ničíte nám historii města i tradici,“ zlobí se Ostravané a vyzývají ostravské hospodské, ať místo pražského Ostravaru začnou čepovat nošovický Radegast. Rovněž žádají vlastníka pivovaru, aby znovu posoudil možnost zachovat výrobu Ostravaru v moravskoslezské metropoli.

Podle Martina Čermáka, ředitele pro Česko a Slovensko společnosti Pivovary Staropramen, která je spolu s Ostravarem součástí skupiny Molson Coors, se řešení prekérní situace nerodilo snadno.

„Musíme zajistit udržitelnost byznysu“
„Bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí, které jsme v posledních letech museli učinit. Velmi dobře si uvědomujeme, že Ostravar je mnohem víc než jen pivovar. Po generace byl součástí Ostravy a sehrál důležitou roli v rozvoji pivovarnictví, v životech našich zaměstnanců i celé komunity,“ uvedl.

Rozhodnutí o konsolidaci výroby padlo podle něj po pečlivém zvážení a rozsáhlé analýze výsledků i nákladů. „Musíme však primárně zajistit dlouhodobou udržitelnost byznysu, provozní efektivitu a konkurenceschopnost výroby piva v České republice i do budoucna,“ upozornil Čermák.

Na to ale Ostravané neslyší a vyzývají i město a Moravskoslezský kraj, aby vstoupily do jednání s vlastníkem pivovaru.

„Mělo by se prověřit, zda by pivovar neměl zájem odkoupit místní či jiný investor, který by pokračoval v pivovarnické tradici Ostravy. Navíc bude nutné řešit, co bude s areálem pivovaru Ostravar v centru města, který má i historické budovy,“ upozorňují lidé.

Pivovar Velké Popovice připraví k svátku svatého Martina speciální prohlídky inspirované tradiční listopadovou symbolikou. Místo bílého koně se ale do hlavní role dostane bílý kozel Olda, maskot pivovaru a jedna z nejznámějších tváří Velkých Popovic. Návštěvníci ho mohou potkat o víkendu 7. a 8. listopadu, kdy se uskuteční speciální svatomartinské prohlídky s rozšířenou ochutnávkou piva a tematickým občerstvením.

„Pro svatomartinské prohlídky jsme oproti běžnému programu připravili několik zpestření. Během rozšířené degustace piva z Velkých Popovic, která se odehraje přímo v ležáckých sklepích, návštěvníkům nabídneme k zakousnutí svatomartinskou husí paštiku. Závěr prohlídky pak bude patřit setkání s živým kozlem, maskotem našeho pivovaru, který ovšem tentokrát nebude hnědý, ale bílý. Přijďte si užít svátek svatého Martina netradičně, v jedinečné atmosféře pivovaru,“ zve Pavla Mášková, manažerka návštěvnických tras a služeb Plzeňského Prazdroje.

Během devadesátiminutové svatomartinské prohlídky si návštěvníci projdou současnou varnu, kde se seznámí s tím, jak se zdejší pivo vaří. Od průvodců si poslechnou pozoruhodný podnikatelský příběh zakladatele pivovaru Františka Ringhoffera a jeho rodiny, podívají se do historické parní varny z roku 1928, kde mimo jiné uvidí, jaká tradiční řemesla k pivovarnictví neodmyslitelně patří. Prohlédnou si také, jaké obaly používal pivovar Velké Popovice na své pivo od historie až po současnost, a v rámci prohlídky nahlédnou do moderní plně automatizované stáčírny lahví a sudů.

Na nádvoří pivovaru bude pro návštěvníky otevřen Kozlí obchůdek se spoustou tipů na vánoční dárky přímo od Kozla. A komu po prohlídce vyhládne, může se zastavit v blízké Velkopopovické Kozlovně.

Vstupenky na speciální svatomartinské prohlídky pivovaru Velké Popovice je možné zakoupit online zde.

Každé pivo se vaří z vody, sladu, chmele. Přesto vznikají rozličné receptury. Lenka Straková je sládkovou v plzeňském pivovaru Elektrárna a za svou kariéru prý už vytvořila přes osmdesát receptů. Uvařila třeba speciál na podporu žen v pivovarnictví. Která část procesu je nejrizikovější?

K pivovaru Elektrárna se dostávám stejnou branou jako do Plzeňského Prazdroje. Přesto se jedná o svébytný podnik, který se nachází až na samém konci rozlehlého areálu. „Kudy mám jít?“ přemítám, když na mapě zkoumám cestičky mezi „novou lahvovnou“ a „centrální stáčírnou“. Z myšlenek mě vytrhne Lenka Straková, která ke mně právě přichází. „Dál už musíme místním autobusem, v areálu se návštěvníci jinak pohybovat nesmějí,“ vysvětluje mi, když nasedáme spolu se skupinkou turistů.

Vedení Prahy nedávno rozhodlo, že chátrající Dominikánský dvůr v Braníku převezme do správy městská firma Trade Centre Praha (TCP), která zajistí soutěž na investora jeho opravy a dalšího využití. Dlouho nevyužívaná historická budova čeká už dlouho na rekonstrukci, předešlé plány ztroskotaly. O podrobnostech dalšího vývoje informoval server Pražský patriot mluvčí TCP Ondřej Šrámek.

„Postup chceme rozdělit do několika logicky navazujících etap. Bude potřeba převzít a vyhodnotit veškerou dostupnou dokumentaci, prověřit skutečný stavebně-technický a statický stav areálu a identifikovat případná opatření nezbytná pro jeho zabezpečení,“ sdělil.

Následovat podle něj bude prověření územních a památkových limitů, prověření plánů a potřeb bezprostředních sousedů, zpracování architektonicko-ekonomické studie budoucího využití a projednání základního zadání s hlavním městem, Prahou 4 a dalšími relevantními partnery.

„Na tomto základě bude možné připravit transparentní výběrová kritéria a následně nalézt budoucího investora nebo provozního partnera. Teprve poté bude následovat projektová příprava, povolování a vlastní rekonstrukce,“ popsal Šrámek.

Analytická, koncepční a soutěžní fáze se podle něj bude pohybovat přibližně v horizontu jednoho roku. Projektová příprava a povolování mohou u takto složitého památkově chráněného areálu trvat další jeden až dva roky.

„Vlastní stavební proměnu proto nelze očekávat v řádu několika měsíců. Realisticky jde spíše o horizont několika let. Přesnější harmonogram zveřejníme, jakmile budeme znát skutečný stav objektu a rozsah potřebných zásahů,“ podotkl.

Výchozí pracovní varianta podle něj počítá s tím, že hlavní město zůstane vlastníkem areálu a stanoví veřejné, památkové a provozní požadavky, zatímco vybraný partner by měl být připraven nést budoucí náklady na projektovou přípravu, rekonstrukci a následný provoz.

O definitivním finančním modelu ale zatím rozhodnuto není. Studie proveditelnosti musí prověřit, jakou část investice je schopen dlouhodobě unést provoz projektu, jaké podmínky jsou přijatelné pro potenciální investory a zda bude vhodné zapojit také dotační zdroje nebo jinou formu účasti hlavního města.

„V tuto chvíli proto nechceme předjímat, že investor uhradí úplně všechny náklady, ani deklarovat konkrétní finanční závazek hlavního města,“ zdůraznil.

Cílem je podle něj najít model, který bude ekonomicky udržitelný, zachová areál ve vlastnictví města, aktivuje danou nemovitost pro službu veřejnosti a současně dostatečně ochrání veřejný zájem.

Ohledně nákladů na samotnou rekonstrukci v současnosti existují pouze velmi předběžné pracovní propočty. Ty ukazují, že u samotné obnovy historických částí areálu půjde řádově o nižší stovky milionů korun.

Celkový projekt, pokud bude zahrnovat také technologie, úpravy veřejného prostoru, technické zázemí a případné citlivé doplnění areálu, se může pohybovat ve vyšších stovkách milionů korun.

„Nejde však o schválený rozpočet ani o částku, ze které by bylo možné vycházet při soutěži. Přesnější odhad bude možné připravit teprve po stavebně-technickém a statickém průzkumu a po stanovení rozsahu památkové obnovy a budoucího využití,“ podotkl Šrámek.

Plošná demolice historických budov podle TCP není záměrem. Nelze ale předem vyloučit, že odborné posudky doporučí odstranění některých lokálně havarijních, nepůvodních nebo neopravitelných konstrukcí.

„O případných zásazích bude rozhodováno výhradně na základě odborných průzkumů a v koordinaci s orgány památkové péče a stavební správy,“ řekl Šrámek. Pracovní architektonická strategie podle něj počítá především se zachováním barokních křídel, věže se zvonicí, historické stopy areálu a původního uspořádání nádvoří.

Budoucí využití
Konečnou podobu veřejného zadání bude schvalovat vedení hlavního města, které vzejde z říjnových voleb a jeho složení zatím není dané. Podle výsledků dosavadních jednání se rýsuje koalice STAN, ODS, TOP 09 a Praha sobě, nicméně nic není definitivní, ze hry ještě nejsou ani Piráti. Jak dříve oznámil lídr STAN, a pravděpodobně budoucí primátor Petr Hlaváček, jasno by mělo být za týden.

Objekt měla od roku 1996 ve správě Praha 4, památku chtěla zrekonstruovat a zřídit tam kulturně výchovné středisko doplněné o léčebné a pečovatelské zařízení. Záměr však kvůli nedostatku peněz na opravu neuskutečnila.

Od roku 2014 měla dvůr pronajatý společnost Zemský pivovar. Ta měla záměr vybudovat na místě minipivovar, restauraci a menší hotel. Nicméně plány nerealizovala, městská část smlouvu v roce 2017 vypověděla.

Jeden čas se zvažovalo, že v areálu bude fungovat bydlení s pečovatelskou službou pro seniory z řad umělců. Praha 4 ještě před vypuknutím covidové pandemie přišla se záměrem, že Dominikánský dvůr opraví hlavní město a přestěhuje se do něj Waldorfské lyceum. Nicméně i z toho sešlo.

V uplynulém volebním období Praha 4 se spolupráci s Národním technický muzeem (NTM) připravila projektový záměr, který počítal s tím, že v areálu bude po rekonstrukci expozice historické zdravotnické techniky. Záměr nakonec ztroskotal ze strany hlavního města na neochotě se do stamilionové investice pustit.

„Byla to škoda, rád bych tento záměr ve spolupráci s muzeem a novým vedením metropole znovu rozdýchal, i když samozřejmě bude záležet na případné ochotě všech aktérů. Ale za Prahu 4 říkám, že charakter takového využití by byl přínosný pro všechny strany. Navíc by živý Dominikánský dvůr pomohl i branickým podnikatelům a díky dobré přístupnosti MHD by provoz areálu nezatěžoval místní obyvatele,“ řekl starosta Prahy 4 Ondřej Kubín (ODS).

„Je jasné, že rekonstrukce Dominikánského dvora bude obrovská investice, dřívější odhady byly kolem 350 milionů korun, ale v rámci zachování této památky se jí hlavní město nevyhne, ať už bude využití nakonec jakékoli. Areál už řadu let chátrá, rekonstrukce by se neměla dál odkládat, náklady pak jen porostou,“ dodal.

„Pracovní koncepce TCP vychází z toho, že největší smysl by měl pestrý, celoročně využívaný areál, který propojí veřejné a ekonomicky udržitelné funkce. Uvažuje se zejména o využití pro potřeby sociálních či zdravotnických služeb, případně pro kombinaci komunitních a kulturních aktivit, řemesel a kreativních provozů, gastronomie, vzdělávání a témat udržitelnosti či klimatické adaptace města,“ řekl Šrámek.

„Prahu 4 z logiky věci vnímá TCP jako partnera a počítá s její účastí už při formulování základního zadání. Koordinace by se měla týkat zejména budoucího využití, dopravy a parkování, veřejného prostoru, vazeb na okolí a potřeb místních obyvatel. Připomínky městské části chceme řádně vyhodnotit a v maximální možné míře zohlednit. Současně je nutné respektovat památkové, technické, právní a ekonomické limity projektu,“ sdělil.

Požadavky na veřejnou přístupnost, ochranu kulturní památky, skladbu funkcí, kvalitu veřejného prostoru, udržitelnost a dlouhodobý provoz by se podle něj měly promítnout do podmínek a hodnoticích kritérií soutěže. Zadání však zároveň musí ponechat uchazečům dostatečný prostor pro kvalitní, realizovatelné a ekonomicky životaschopné návrhy.

Doprava, parkování, zásobování i obsluha areálu budou jedním z důležitých témat další přípravy a následného zadání soutěže. Konkrétní požadavky budou do značné míry záviset na budoucí skladbě provozů a předpokládané návštěvnosti.

„Bude proto potřeba zpracovat dopravní posouzení, které vedle automobilové dopravy zohlední také pěší přístup, veřejnou dopravu, cyklistickou dopravu, zásobování a bezbariérovou dostupnost. Cílem je, aby nové využití areálu nepřenášelo nepřiměřenou dopravní a parkovací zátěž do okolních ulic,“ dodal za TCP Šrámek.

Již pošestnácté se sjeli v sobotu 31. října do varnsdorfského pivovaru Kocour výrobci svrchně kvašených piv z celých Čech.
Festival nabídl široký výběr zajímavých pivních speciálů a příjemnou podzimní atmosféru. Ochutnat bylo možné nejen pivo z domácího Kocoura, ale také například z Břevnova, z pivovaru Matuška, který byl na podzimní akci ve Varnsdorfu poprvé, nebo od tradičního účastníka Kocouřích akcí z pivovaru Zvíkov. Akce se tradičně uskutečnila ve vytápěném stanu a pergole varnsdorfského pivovaru. Zahraly Kabát revival Varnsdorf, Sklap, Lužanka, Claymore a Zadarmo drahý.

Budějovický Budvar otevřel ve svém návštěvnickém centru Školu čepování pro veřejnost. Zájemci si pod vedením zkušených výčepních vyzkoušejí různé styly čepování, zjistí, co ovlivňuje kvalitu piva, a užijí si také prohlídku pivovaru s degustací.

Jak načepovat perfektní hladinku, šnyt nebo mlíko? A proč záleží na technice, sklenici i správné péči o výčep? To se mohou nově naučit návštěvníci Budějovického Budvaru. Škola čepování nabízí praktický zážitek, při kterém si každý vyzkouší práci za výčepem a pozná pivo z trochu jiné perspektivy.

„Čepování není jen o tom otevřít kohout a naplnit sklenici. Je to dovednost, ve které hraje roli technika, cit i zkušenost. Chceme lidem ukázat, co všechno stojí za dobře načepovaným pivem, a především jim dát možnost si to sami vyzkoušet,“ říká Barbora Povišerová, manažerka komunikace Budějovického Budvaru.

Pod vedením zkušených výčepních se účastníci seznámí se základními styly čepování, naučí se správně zacházet se sklem a dozvědí se, jak pečovat o pivo i výčepní zařízení. Vše si následně vyzkoušejí v praxi. Škola čepování je určená pivním nadšencům, partám přátel, kolegům i všem, kteří hledají netradiční společný zážitek. Může být také originálním dárkem pro každého, kdo chce vědět o pivu něco víc než jen to, jak chutná.

Prohlídka, degustace i vlastní zkušenost za výčepem
Program trvá dvě hodiny a čtyřicet minut a je určený pro skupiny od pěti do dvaceti osob. Jeho součástí je prohlídka pivovaru, degustace a občerstvení k pivu. Budějčáci tak mají další možnost, jak strávit společný čas trochu jinak – dozvědět se něco nového, vyzkoušet si práci výčepního a zjistit, co dělá z obyčejného načepování skutečný zážitek.

Pivo Ostravar z obchodů nezmizí, v Ostravě se už ale vařit nebude. Po téměř 130 letech se jeho výroba přesune do Prahy. A není to jediná známá firma, která zavírá svou továrnu. Podobné rozhodnutí oznámily také Baťa a Hartmann-Rico. Kde všude výroba končí a co to znamená pro zákazníky?

Ostravar se přesune po téměř 130 letech
Ostravar je s Ostravou spojený už od konce 19. století. V příštím roce ale výroba v tamním pivovaru skončí a postupně se přesune na pražský Smíchov. Důvodem je podle firmy klesající spotřeba piva, dražší energie, obaly a doprava i snaha lépe využít kapacitu svých pivovarů.

„Jedná se o jedno z nejtěžších rozhodnutí, které jsme v posledních letech museli učinit. Velmi dobře si uvědomujeme, že Ostravar je mnohem víc než jen pivovar. Po generace byl součástí Ostravy a sehrál důležitou roli v rozvoji pivovarnictví, v životech našich zaměstnanců i celé komunity,“ uvedl Martin Čermák, Country Lead pro Česko a Slovensko společnosti Pivovary Staropramen.

Konec výroby se dotkne přibližně 120 zaměstnanců, kterým firma nabídne pomoc při hledání nové práce i psychologickou podporu.

Na zachování původní chuti piva má po přesunu výroby dohlížet bývalý vrchní sládek Ostravaru, který se podílel na vzniku některých jeho receptur. V Moravskoslezském kraji navíc zůstane obchodní tým, sklady i distribuce.

Baťa končí v Dolním Němčí
S výrobou v Česku se loučí také Baťa. Baťovská továrna v Dolním Němčí na Uherskohradišťsku funguje už od roku 1970, příští rok ale zavře. Skončí tak i poslední výrobní závod společnosti ve střední Evropě.

Podle Bati už továrna, která byla postavena pro výrobu velkého množství bot, neodpovídá současné poptávce. Její přestavba by se ale firmě ekonomicky nevyplatila. Rozhodnutí se dotkne 92 zaměstnanců. Továrna se nebude zavírat ze dne na den, výroba má skončit postupně během příštího roku.

Zákazníci se ale nemusejí obávat, že by boty Baťa zmizely z obchodů. Firma bude v Česku dál provozovat své prodejny a prodávat obuv. Jen už je u nás nebude vyrábět.

Hartmann-Rico zavře další českou továrnu
Další uzavření oznámila 15. října společnost Hartmann-Rico, známý výrobce zdravotnických potřeb. Na konci listopadu 2027 skončí výroba v jejím závodě ve Chvalkovicích na Náchodsku, kde pracuje 280 lidí. Zavře se také přidružená chráněná dílna Sanicare s dalšími osmi zaměstnanci.

Důvodem jsou podle firmy rostoucí náklady a levnější konkurence ze zemí mimo Evropskou unii. Pro Hartmann-Rico přitom nejde o první uzavřenou továrnu. Letos v březnu už skončila výroba v Havlíčkově Brodě, kde pracovalo přibližně 200 lidí.

Část výroby ze Chvalkovic se přesune do Veverské Bítýšky na Brněnsku, zbytek převezmou externí výrobci v Asii. Veverská Bítýška tak zatím zůstane posledním výrobním závodem Hartmann-Rico v Česku.

Značky Apetito a Dr. Oetker už české továrny zavřely
Konec výroby v Česku už zažily také některé známé potravinářské značky. Ještě donedávna se například tavené sýry Apetito vyráběly v Hodoníně, kde měly více než padesátiletou tradici. Letos v únoru ale tamní továrna zavřela a výroba se přesunula do Německa. Apetito přitom v českých obchodech zůstává.

Podobně dopadl také závod společnosti Dr. Oetker v Kladně, kde výroba skončila v roce 2025. Stará budova už neumožňovala další modernizaci, a tak firma přesunula výrobu do zahraničí. O práci přišlo více než sto zaměstnanců.

Zatímco zákazníci si změny často ani nevšimnou, pro zaměstnance a města, kde továrny dlouhá léta fungovaly, znamená jejich uzavření mnohem zásadnější zásah.