Novinky a zajímavosti ze světa piva

Ani letošní ročník pivních slavností Oktoberfest v Mnichově nebude žádná láce. Kdo se chystá v některém ze stanů na tamní Tereziánské louce ponořit rty do pěnivého moku, musí počítat s cenou až 15,90 eura (385 Kč) za tuplák.

Podle radnice bavorské metropole, která zveřejnila ceny piva pro nadcházející pivní slavnosti, jež se uskuteční od 19. září do 4. října, budou letos ceny v průměru o 2,38 % vyšší než na loňském Oktoberfestu.

Podražit mají i nealkoholické nápoje, například litr stolní vody vyjde v průměru na 11,13 eura (270 Kč). Servírovanou vodu ale půjde nahradit bezplatnou alternativou v podobě fontánek s pitnou vodou, kterých na loňském ročníku pivního festivalu bylo v areálu celkem deset, napsal deník Bild.

Ze zveřejněného přehledu vyplývá, že nejdražší pivo se bude „tankovat“ ve stanech Armbrustschützen, Bräurosl a Löwenbräuzelt. V nich se cena za máz zastaví pouhých deset centů pod hranicí 16 eur, tedy 15 korun pod hranicí 400 Kč.

Pouze dva stany ponechají cenu na loňské úrovni, což na Oktoberfestu nebývá často - Volkssängerzelt a Wirtshaus im Schichtl. V obou se bude pivo znova čepovat za 14,90 eura (360 Kč). A jediný stan - Münchner Stubn - dokonce zlevní, z loňských 15,80 eura (382 Kč) na 15,50 eura (375 Kč).

Pandemie, Ukrajina a Írán
Producenti zlatavého moku tvrdí, že jde jen o „mírné zdražení“. Argumentují, že tlak způsobený pandemií koronaviru a válkou na Ukrajině nepolevuje. Nově se k tomu přidala ještě válka na Blízkém východě a zdražené pohonné hmoty.

„Zvýšené náklady nepřenášíme na naše zákazníky v plném rozsahu. Naše vstupy podražily o 6,5 %, zatímco průměrná cena piva vzroste ani ne o 2,5 %,“ prohlásil Peter Inselkammer, mluvčí asociace producentů piva.

Ceny nápojů ale podle deníku Frankfurter Allgemeine nestanovuje mnichovská radnice. Pronajímatelé ploch na Tereziánské louce si je kalkulují sami. Město jen kontroluje, zda jsou ceny přiměřené, přičemž pro srovnání mu slouží ceny v místních restauracích. Tam nyní vyjde litr piva na 7,70 (186 Kč) až 13,40 eura (324 Kč).

Nadcházející Oktoberfest začne podle tradice třetí zářijovou sobotu. Pořadatelé na něm očekávají opět více než šest milionů návštěvníků. Loni jich přišlo 6,7 milionu.

Počátek Oktoberfestu spadá do října 1810, kdy po svatbě uspořádali bavorský korunní princ Ludvík a jeho manželka Tereza Sasko-Hildburghausenská pro obyvatele království na louce za Mnichovem slavnost s koňským dostihem. Akce měla úspěch a začala se konat pravidelně jako Říjnová slavnost. Svůj název si udržela i poté, co kvůli teplejšímu počasí její začátek organizátoři posunuli na září.

Živí se coby řidič, ve volném čase ale točí videa pro desítky tisíc lidí. Miloš Cidlina baví historkami, na které by se jinak možná zapomnělo.
Miloš Cidlina je velkým nadšencem do tradičních českých hospod, k typickému štamgastovi má však daleko. Na jeho výpravy za zlatavým mokem ho totiž od mládí lákaly především příběhy a atmosféra míst, kde se pivo čepuje, a ne představa, že bude volný čas trávit nad půllitrem. Za léta putování po českých hospodách nasbíral nespočet příběhů, které pomáhaly utvářet českou pivní kulturu. Aby se o ně mohl podělit s ostatními, začal v roce 2020 pořádat speciální pivní zájezdy pro přátele a známé pod názvem Pivobus. Postupně se však vyvinuly v něco mnohem většího.

Začalo to tím, že si na Facebooku vytvořil komunitu lidí, s nimiž si zpravidla pronajal autobus a jako průvodce je vodil po českých pivovarech. „Nešlo o žádný byznys plán, ale čistě o způsob, jak se pobavit. Vždy jsem chtěl, aby se účastníci cítili dobře, dozvěděli se něco nového, něco ochutnali a třeba si cestou zahráli různé soutěže,“ líčí pro CzechCrunch.

Akce tohoto typu pořádá dodnes a kapacita se prý vždy zaplní během několika dnů, přestože jejich propagaci věnuje jen minimum času. Lidé se o zájezdech zpravidla dozvídají od známých nebo na základě osobního doporučení. „Koná se to zhruba jednou za rok. Prostě to vyhlásím a za pár dní je plno. Šuškanda funguje,“ směje se Cidlina.

Rok je ale dlouhá doba, a tak mezitím začal natáčet krátká videa ze svých soukromých návštěv hospod. Chtěl, aby stránka žila i v době, kdy se žádný zájezd nekonal. „Vždycky jsem vzal mobil do ruky nebo poprosil přítelkyni nebo kamaráda, aby mě natočili. Pak jsem k místu, kde jsme byli, z hlavy řekl pár zajímavostí. Zjistil jsem, že se to lidem líbí a že si videa dokonce mezi sebou sdílejí. A tehdy to zaujalo i moje děti, které mě přemlouvaly, ať zkusím dát něco na YouTube,“ vzpomíná.

Zpočátku se mu do toho nechtělo, ale prý ho nakonec doma „ukecali“, a tak mu loni v květnu syn založil youtubový kanál S Milošem na pivo. První video Cidlina natočil v Nepomuku, kde s přítelkyní procházel hospody po stopách kultovního filmu Černí baroni. „Strašně nás bavilo to vytvářet, a tak jsme si řekli, že budeme pokračovat,“ dodává. Dnes každé jeho video sledují desítky tisíc lidí.

Tvorba pražského řidiče tramvají si dokonce našla publikum nejen mezi českými milovníky piva, ale i v zahraničí. „Stává se mi, že mě lidé zastavují kvůli fotce nebo mi píšou, jestli bych s nimi nezašel na pivo. A nejsou to jen Češi. Když jsem byl v Plzni, oslovil mě divák z Anglie. Na Moravě mě zase nedávno požádal o selfie člověk z Maďarska,“ kroutí hlavou.

Ví, kam za geniem loci
Jeho nejúspěšnější video, v němž ukazuje nejlevnější pražské putyky, nasbíralo už více než 80 tisíc zhlédnutí, což je číslo, za které by se nemusel stydět ani ostřílený tvůrce. Zve tu například do Klášterní pivnice Prašivky na Letné, kde stojí půllitr piva 33 korun, ke Glaubicům na Malostranském náměstí, kde lze dostat skvěle načepovanou plzeň za cenovku pod padesát korun, nebo do legendární Branické formanky nedaleko Václavského náměstí, která čepuje Braník za 39 korun už od osmi hodin ráno.

V každé hospodě se snaží vyzpovídat výčepní a personál. Vedle vzpomínek tak získává i historky, které by jinak možná upadly v zapomnění. V Branické formance například zdobí stěnu nad stoly nástěnná malba. Podle majitele vznikla v roce 1993 přímo za provozu. Malíř ji údajně tvořil vestoje na stole, zatímco mu štamgasti nosili malá piva na posilněnou.

Neméně zajímavý je příběh pražské hospody U Dvou koček. Bystré oko si uvnitř všimne dvou záseků v dlaždici na podlaze vedle pípy. Jde prý o pozůstatek neobjasněné tragédie z osmdesátých let. Dva zloději se tehdy brzy ráno vloupali do hospody, kde je přistihl kuchař. Jeho odvaha se mu však stala osudnou. Jeden z pachatelů na něj zaútočil sekerou a setnul mu obě ruce. Policie případ později s černým humorem označila jako „Pacifik“.

Youtubový kanál je plný podobných historek a dnes už dokonce vydělává. „Nejsou to velké peníze, ale stačí na lepší kameru, mikrofon a občas zaplatí i pivo v hospodě,“ dodává tvůrce. Vedle hospodských příběhů nově vyráží také po stopách českých filmů. Pečlivě vyhledává natáčecí lokace, do videí vkládá filmové ukázky a porovnává, jak se jednotlivá místa v průběhu let proměnila.

V Praze si posvítil například na slavnou komedii Adéla ještě nevečeřela a zmapoval trasu, po které komisař Ledvina provázel detektiva Nicka Cartera. Zjistil přitom, že z mnoha míst se staly turistické atrakce, od středověké krčmy U Krále Brabantského až po suterén Obecního domu.

Pozornosti čtyřiapadesátiletého youtubera neunikají ani nádražní hospody. V pražské Hostivaři například ukázal výčep známý z filmu Pozor, vizita!, kde sedával Rudolf Hrušínský a za kterým v reálném životě stál otec šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha. Na starém Dejvickém nádraží pak připomněl Šakalí léta, kde Martin Dejdar alias Bejby učil okolí poslouchat rock’n’roll.

Cidlina jinak pracuje jako tramvaják ve směnném provozu. Ráno jezdí od šesti do jedenácti, pak má několik hodin pauzu doma a odpoledne znovu vyráží do provozu. Videa stříhá mezitím a po večerech. „Každý den si po práci sednu k počítači. Hraji si se střihem, vybírám hudbu a zkouším nové věci. Baví mě to,“ popisuje.

Scénáře si píše ručně na papír a před kamerou je často čte po jednotlivých větách. Díky střihu si toho divák většinou ani nevšimne. „Mám problém říct všechno najednou. A co teprve, když jsme už v šesté nebo sedmé hospodě,“ směje se. Právě tehdy podle něj vznikají takzvané pracovní úrazy, poznámky a vtípky ve videích, které se večer zdají skvělé, ale s vystřízlivěním své kouzlo ztrácí.

Nejlepším příkladem je prý natáčení v severních Čechách. Se známým tehdy vyrazili do Mostu a postupně obcházeli jednu hospodu za druhou. Místní je často pohostili pivem navíc a v legendární Severce se jim dostalo tak vřelého přijetí, že si dali hned čtyři. „Za celý den jsme vypili asi patnáct piv,“ vzpomíná. Hotové video pak ukázal dceři a přítelkyni. Obě reagovaly stejně: „To je strašný. To tam nedávej.“ A tak se dvojice vydala na sever znovu a část materiálu natočila ještě jednou. „Na videu to ale není poznat. Napodruhé jsme si pivo už nedali, takže je to takový malý podvod na diváka,“ přiznává.

Obsah má už teď naplánovaný až do konce roku. Chystá se do hospod v Karlových Varech, v Brně i na výlet po stopách Oty Pavla na Křivoklátsku. V plánu má ale také Slovensko a Maďarsko.

Do budoucna sní o tom, že propojí svůj YouTube kanál s Pivobusem a bude fanoušky osobně provázet po hospodách, které ve videích představuje. Zatím však naráží na limity času i zdravého rozumu. „Lidé mi píšou, že by se rádi přidali. Jenže kdybych měl vyhovět všem, trávil bych každý víkend po hospodách. A to by nebylo úplně zdravé,“ říká s úsměvem.

Za jeho videotvorbou se skrývá vážnější motivace. „Nerad sleduji, jak staré pražské hospody jedna po druhé mizí. Na jejich místech často vznikají kebaby nebo večerky a mladé lidi už tahle kultura tolik neláká. Přesto se na moje videa dívají, takže snad existuje způsob, jak pomoci uchovat příběhy hospod a lidí, kteří za nimi stojí,“ dodává.

Teplé (někdy až příliš) počasí je tu a k němu se hodí i orosený půllitr zlatavého tekutého chleba. Nabízíme tipy na deset minipivovarů po celém Česku, které se v Jarní ceně českých sládků umístily na prvním místě v některé ze soutěžních kategorií.

Českomoravský svaz minipivovarů letos v březnu již tradičně zorganizoval Jarní cenu českých sládků, která patří k největším soutěžím minipivovarů v Evropě. Finalisté tak platí za špičku pivní produkce, která od té běžné v lecčems vyniká.

Proto jsme prošli výsledky a s příchodem teplého počasí nabízíme tipy na malé řemeslné pivovary, jejichž produkty porotci umístili na první příčku některé ze soutěžních kategorií. Všechny uvedené podniky disponují vlastním výčepem, vychutnat si orosený půllitr tak jde přímo u zdroje.

Poutní minipivovar Neratov
Pivovar v Neratově jen pár kroků od polských hranic v Orlických horách funguje od roku 2017. Tehdy jej po desetileté snaze otevřela místní nezisková organizace Sdružení Neratov, pomáhající lidem se zdravotním postižením, kteří se také starají o jeho provoz.

Sám pivovar sice výčepem nedisponuje, pivo je však k mání v nedaleké hospodě či Bistru u Proroka. Oba podniky rovněž souvisí s činností Sdružení Neratov.

Pivovar GARP
Nabídka rodinného řemeslného pivovaru pojmenovaného podle anglického bulteriéra Garpa (od nějž odvozuje i logo) je velmi široká. Aktuálně je v prodeji osmnáct druhů piv od ležáků, přes ovocné speciály až po řadu svrchně kvašených alů.“

Kromě čepovaného piva tu mají také velký výběr lahvových speciálů a pro zájemce i možnost prohlídek výroby. Nadšenci pak v pivovaru mohou nahlédnout do tajů výroby piva – zkusit si mohou práci sládka či si rovnou uvařit vlastní várku.

Pivovar Stadioner
Pivovar navázal na původní výrobu piva, které se v Koutech na Šumavě vařilo už od roku 1736. Poslední várku tu uvařili v roce 1966. Obnovy se původní budovy i samotný pivovar dočkal až po přelomu století. Dnes nese jméno hraběte Karla Bedřicha Stadion-Thannhausena, který původní pivovar nechal opravit po ničivém požáru v roce 1838.

Přejmenování přišlo až loni, samotná historie znovuobnovené výroby začala už po začátku tohoto století. Dnes tu vaří několik druhů piv, která nabízejí i v nově otevřeném výčepu, a k tomu i tři druhy vlastních limonád.

Sousedský pivovar Bašta
Už téměř dvacet let v nenápadném domě v pražských Nuslích vznikají již vyhlášené ležáky – světlý a polotmavý – ale také řada speciálů, například nakuřované nebo medové pivo.

Pivo z místní produkce nabízejí přímo v pivovarském výčepu, který sdílí kuchyni a vlastní pekárnu se sousední restaurací. Pivovar Bašta pak kromě samotného piva zájemcům nabízí prohlídky pivovaru nebo celodenní kurz vaření. Součástí podniku je i pivovarské muzeum.

Pivovar Holendr
Řemeslný pivovar Holendr ve Valašském Meziříčí se specializuje na nefiltrovaná spodně a svrchně kvašená piva. Při jeho výrobě se tu drží tradičních postupů.

Zákazníci tak v pivovarské restauraci narazí hlavně na klasické ležáky, nebo méně typické aly. Svérázné experimenty v místní nabídce nenajdou.

Pivovar Malenovice
Hospoda i samotný Pivovar Malenovice od roku 2012 zabírá prostory původních ležáckých sklepů šternberského pivovaru ve Zlíně. V podhradí Malenovického hradu dnes pod značkou Zlínský švec pravidelně vznikají klasické ležáky nebo výčepní pivo.

K nim však v místním pivovaru občasně přidávají nejrůznější speciály – například medový ležák, několik alů, ale i žitné, ovocné nebo odlehčené pivo určené pro cyklisty, stejně jako vlastní limonády.

Pivovar Obora
Pivovar Obora v jižních Čechách se může chlubit velmi širokou nabídku. Z vlastního chmele vaří nefiltrovaná a nepasterizovaná piva, spodně, svrchně i spontánně kvašená. Místní sládci navíc rádi experimentují, v nabídce tak jsou i ovocná či kořeněná piva.

Specialitou minipivovaru jsou ovocné soury, které patří mezi nejoblíbenější. V místním výčepu mají v sezoně 7 druhů piv a nadšence potěší i možnost prohlídky i s ochutnávkou.

Městský pivovar Domažlice
Městský pivovar Domažlice, provozovaný místním správcem lesů, navazuje na dlouholetou pivní tradici sahající až do 13. století. Pivovar přečkal válečné konflikty i znárodnění, poslední várku tu uvařili až v roce 1996.

Do opravené sladovny někdejšího rozsáhlého areálu v samém srdci města se pivovar vrátil po necelých dvaceti pěti letech. Kromě něj tu návštěvníci najdou i pivnici a muzeum pivovarnictví. Přilehlá budova se díky výhodné poloze proměnila v kulturní centrum.

Dnes se pivovar věnuje zejména nefiltrovaným a nepasterovaným spodně kvašeným pivům. Vyjma klasické desítky a dvanáctky tu ale mají i pár speciálů – například z kopřiv, amerických chmelů nebo pivo vařené jen při ideální konstelaci hvězd.

Pivovar Zobak
Jeden z oceněných pivovarů skrývá i nenápadný panelový dům v Bílovci. Několikanásobně oceněný pivovar Zobak tu zabírá zadní trakt přízemní restaurace. Právě pro její potřebu tu už téměř před patnácti lety uvařili první várku, která se dle slov majitele prodala během pouhých dvou dní a pivovar tak zůstal měsíc na suchu.

Ona první várka vznikla z touhy uvařit pivo, na něž budou místní hrdí. Dnes tu vaří vše od klasických ležáků přes ovocná nealkoholická piva až po netradiční kyseláče. Na čepu je vždy několik druhů z místní produkce.

Beskydský pivovárek
Na čepu hospůdky přímo v areálu řemeslného Beskydského pivovárku mají vždy osm druhů piv z vlastní nefiltrované a nepasterizované produkce. Na zakousnutí k nim nabízejí i vlastní sýry s domácími nálevy a bylinkami a zeleninou vypěstovanými na vlastní pivovarské zahradě.

Nadšence pak potěší i řada spojených aktivit. „Základní“ možností jsou komentované prohlídky prohlídky pivovaru, během níž se návštěvníci dozvědí vše o procesu výroby piva a skončit mohou u degustace. Vrcholným zážitkem pak je celý den v pivovaru během přípravy vlastní várky piva.

V Jindřichově Hradci se znovu vaří pivo. V bývalém zámeckém pivovaru, jehož provoz skončil v prosinci roku 1967, vznikly první várky nového piva s názvem Jindra. Vaření se rozběhlo v historických sklepích zrekonstruovaného areálu a veřejnost by měla první pivo ochutnat už letos v létě.

Pivovar zahájil provoz ležákem plzeňského typu s názvem Jindra 10°. Podle sládků Václava Prachniara a Matěje Masaře jde o světlou desítku vařenou převážně z plzeňského sladu, doplněnou o menší podíl německého karamelového sladu pro plnější chuť a výraznější barvu. Ještě během léta chtějí nabídku rozšířit o světlou i tmavou dvanáctku a také pivo typu APA.

Zajímavostí je i osobní vazba obou sládků k místní pivovarské historii. Dědeček Matěje Masaře byl posledním sládkem, který v jindřichohradeckém pivovaru vařil pivo před jeho uzavřením. Rodina Václava Prachniara má zase s pivovarem spojení přes dědečka jeho ženy, který se v areálu narodil a vyrůstal jako syn pivovarského dělníka.

Na rozjezdu pivovaru se podílí i zkušený sládek Ivan Chramosil, dlouholetá osobnost pražského pivovaru U Fleků, který zde působí v roli mentora a dohlíží na první várky. „Pivu se věnuji přes šedesát let, a i když už několik let nejsem aktivním sládkem, občas pomůžu nějaký nový pivovar rozjet. Těším se na pivo Jindra, děláme s klukama všechno pro to, aby se pivo povedlo a bylo prvotřídní,“ řekl Chramosil.

Nové jindřichohradecké pivo by si lidé mohli poprvé vychutnat už začátkem července. V areálu bývalého pivovaru se totiž zároveň otevře restaurace Smetana, kde bude pivo Jindra na čepu. K dostání má být také v sudech a plechovkách.

Obnova zámeckého pivovaru patří mezi největší investice města posledních let. Rekonstrukce historického objektu, který vlastní město Jindřichův Hradec, vyjde přibližně na půl miliardy korun. Projekt podpořily státní dotace, a to částkou přes 164 milionů korun ze Státního fondu podpory investic a 80 milionů korun z Ministerstva průmyslu a obchodu.

V letech 1831 až 1835 se stal nájemcem zámeckého pivovaru František Smetana, který zde se svou manželkou Barborou a synem Bedřichem, pozdějším významným hudebním skladatelem, bydlel přímo v areálu pivovaru.

Pivo vaříme z vlastního sladu a udržujeme jeho chuť díky tradičním postupům. Tohle může plzeňský pivovar říkat díky sládkovi Ivu Hlaváčkovi. Jeden z nejuznávanějších sládků a pivovarníků plzeňského piva a možná celé české pivařské tradice se narodil přesně před sto lety. Dokázal zabránit úpadku plzeňského podniku v dobách totality.

„Na postup a kvalitu on byl pes, ale zároveň lidem dokázal vysvětlit, proč je která věc potřeba. Říkával mi: Václave, nikdy nedělej kompromisy ohledně kvality piva a kdykoliv jdi kvůli tomu do střetu, nikdy neucukni,“ vyzdvihuje emeritní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka.

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/kompromis-se-v-pivu-nedela-rikaval-pred-sto-lety-se-narodil-legendarni-pivovarnik.A260604_201725_domaci_tvrk#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=domaci&utm_content=main

Albánie byla dlouhou dobu vnímána spíše jako země vína a tradiční pálenky raki, nicméně v posledních letech její pivní scéna ožívá a roste, jak ve spotřebě, tak produkci. Pivovarnictví se v zemi postupně mění z okrajového segmentu na perspektivní průmysl s rostoucí přidanou hodnotou a silnými vazbami na zahraniční partnery, včetně České republiky.

Růst spotřeby a změna preferencí
Jedním z hlavních motorů rozvoje albánského pivního trhu je rostoucí spotřeba. Ta dosáhla v minulém roce 95mil. litrů, v roce 2020 byla přitom jen 82.9mil litrů.

Spotřeba piva roste především díky dvěma faktorům. Prvním je dynamicky se rozvíjející turistický ruch, který přivádí do země miliony návštěvníků hledajících kvalitní gastronomii. Druhým je postupná změna životního stylu Albánců, kteří se stále více orientuje na moderní, lehčí a společensky sdílené nápoje. Pivo dnes tvoří přibližně 40 % celkové konzumace alkoholu v Albánii, čímž se stává dominantním nápojem v této kategorii.

Import jako klíčový prvek trhu
Rostoucí poptávku zatím nedokáže plně uspokojit domácí produkce, což se odráží ve vysokém objemu dovozu. Import piva do Albánie dosáhl v minulém roce 59,4 milionu litrů a tvoří tak přibližně 62,5 % trhu, což ukazuje na silnou závislost na zahraničních značkách.

Roli zde hrají i čeští exportéři. Podle dostupných celních statistik bylo v roce 2025 z České republiky do Albánie vyvezeno 0,6 milionů litrů piva. Je však nutné dodat, že tato statistika je značně zkreslená, jelikož značky jako Kozel a Staropramen vyrábějí pivo regionálně a takto dovezené pivo se tedy objeví ve statistikách zemí jako je Srbsko nebo Černá Hora. Zmíněné Srbsko je také největším vývozcem piva do Albánie s 20,55 mil. litrů. Srbské značky byste ale v Albánii hledali marně, jde téměř výhradně, stejně jako v případě zmíněných českých piv, o licencovanou výrobu piva zahraničních značek (českých, německých, belgických). Na druhém místě je tradiční a největší obchodní partner Itálie, z níž se dováží 16,57 mil. litrů (jde hlavně o značky Peroni a Birra Moretti), na třetím místě je Řecko, které vyváží 6,84 mil. litrů a čtvrté je Německo s 3,75 mil. litrů.

Přestože jde v případě ČR ve srovnání s hlavními exportními trhy o relativně menší objem, jeho význam spočívá v růstovém potenciálu a vnímání českého piva jako kvalitního prémiového produktu, což se též odráží na jeho poměrně vysokých cenách.

České stopy v albánském pivovarnictví
Česká republika není v Albánii přítomna pouze prostřednictvím exportu piva, ale také díky dlouhodobé technologické spolupráci. Již před téměř dvaceti lety dodaly hradecké ZVU Strojírny tanky pro zrání piva pivovaru Korça, zatímco společnost NATE Chotěboř instalovala mycí a plnící linku. Tyto technologie fungují dodnes, což posiluje reputaci českého strojírenství a otevírá dveře dalším projektům (přestože ZVU již bohužel neexistují).

Na tuto tradici navazují i současné aktivity. V roce 2023 vznikla za české asistence Asociace albánských minipivovarů, která si klade za cíl obnovit tradici řemeslného pivovarnictví. Někteří její členové již využívají české suroviny, například žatecký chmel a používají české tanky a technologie což dále prohlubuje vzájemné obchodní vztahy a šíří dobré jméno naší země. Nově také došlo v květnu t.r. k podpisu memoranda o spolupráci mezi Asociací albánských minipivovarů (president Xhimi Begeja) a Českomoravským svazem minipivovarů (president Michal Voldřich), což by mělo albánské straně otevřít cestu k dalším zkušenostem.

Dalším příkladem prosazování českých pivovarských technologií je projekt výstavby nového pivovaru ve městě Lezhe firmou CHARVÁT Pacovské strojírny. Podobné projekty ukazují, že české technologie mohou sehrát klíčovou roli při modernizaci a zvyšování kapacit albánského pivovarnictví.

Podpora české ambasády
Ekonomické oddělení zastupitelského úřadu České republiky v Tiraně dlouhodobě podporuje jak uplatnění českých technologií při výstavbě a modernizaci pivovarů, tak import českého piva a předávání know-how albánským partnerům. Prvním krokem byla pomoc se založením Asociace albánských minipivovarů v roce 2023 a následně v roce 2025 získání zakázky pro výstavbu středně velkého pivovaru (40 000 hl) pro CHARVÁT Pacovské strojírny, který by měl být provozuschopný do konce tohoto roku.

Dalším krokem bylo uskutečnění týdenní incomingové mise do České republiky. Zúčastnili se zástupci albánských klientů - zájemců o výstavbu či modernizaci velkých pivovarů (Hysenbelliu group – pivovary Tirana a Korča, největší výrobce a dodavatel balené vody na albánském trhu - Lajthiza) a president a členové asociace minipivovarů, kteří mají zájem o společné nákupy české sladu, chmele, sklenic a výčepních zařízení. Během týdne delegace navštívila sladovnu a minipivovar Klusáček, výrobce sklenic Crystal Bohemia a výčepních zařízení Lindr. Delegace navštívila pivovar Budějovický Budvar (nejprodávanější české pivo v Albánii), pivovar a sladovnu Bernard a menší pivovary Kamenice, Zvíkov a Bubeneč. Společnost ENVI-PUR také prezentovala své technologie pro úpravu vody a zpracování odpadní vody a profesor Tomáš Branyik (VŠCHT) účastníky mise jako ředitel provedl po Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském. Ve všech těchto aktivitách zastupitelský úřad podporuje také Ministerstvo zemědělství ČR, které poskytnulo finance na zmíněnou incomingovou misi.

Závěr
Albánské pivovarnictví se nachází ve fázi dynamického růstu, který je tažen kombinací rostoucí spotřeby, turistického boomu a proměny spotřebitelských preferencí. Vysoký podíl importu ukazuje na nedostatek domácí produkce, ale zároveň představuje příležitost pro zahraniční dodavatele, pokud dokážou zaujmout domácí pivovarský průmysl.

Česká republika zde zaujímá významné a specifické postavení – nejen jako exportér piva, ale i jako partner v oblasti technologií a know-how. Albánská pivovarská scéna má zájem i o českou inspiraci v oblasti zdanění a regulace pivní produkce. Historické zkušenosti, současné projekty i rostoucí zájem o české suroviny naznačují, že české firmy mají prostor k uplatnění svých exportních zájmů v dalším rozvoji tohoto perspektivního odvětví albánské ekonomiky.

Albánie tak postupně přepisuje svůj „pivní příběh“ – z trhu závislého na dovozu se může v budoucnu stát zemí moderní pivovarské produkce, která bude schopna stále více uspokojit jak domácí, tak turistickou poptávku.

Obliba nealkoholického piva v Česku rok od roku roste a rozšiřuje se i jeho nabídka. Na trend reaguje značka Zlatopramen, která představuje novinku Soulad, svůj první nealkoholický radler.

Soulad ve čtyřech příchutích spojuje pivo, ovoce a byliny do harmonického chuťového zážitku. Vybrat si můžeš grep a rozmarýn, yuzu a zázvor, černý rybíz a lemongrass nebo malinu, granátové jablko a ibišek. Všechny varianty obsahují 0,0 procenta alkoholu, jsou bez sladidel i umělých barviv.

V roce 2025 se podle údajů Českého svazu pivovarů a sladoven uvařilo o čtyři procenta více nealkoholického piva než o rok dříve, přičemž za posledních 10 let se jeho spotřeba v Česku dokonce více než zdvojnásobila. „Spolu s rostoucí popularitou se mění i očekávání spotřebitelů, vedle osvěžení stále častěji hledají zajímavé chuťové kombinace, kvalitní suroviny a produkty, které odpovídají jejich životnímu stylu,“ vysvětluje.

Nealko radler Soulad koupíš ve všech obchodních sítích po celé České republice za standardní maloobchodní cenu 23,90 korun.

Zámecký pivovar v Jindřichově Hradci zavoněl chmelem. První várku piva naložili sládci tento týden. Budova, která v minulosti kompletně vyhořela, se po dvouleté rekonstrukci probouzí k životu.

„Zahříváme rmut na 37 stupňů,“ uvádí sládek Václav Prachniar, který s kolegou Matějem Masařem právě nastavují na displeji teplotu. Na založení první várky dohlíží zkušený sládek Ivan Chramosil. „Teď jsme vystřeli, až se pěkně slad zvlhčí, začneme zvedat teplotu. Pivo bude poté měsíc pod dozorem sládků zrát,“ říká pro Český rozhlas České Budějovice Chramosil.

Do jindřichohradeckého pivovaru přinesl Chramosil své dlouholeté zkušenosti z domácích pivovarů i světových soutěží. Sládkem je už 60 let. „Táta byl živnostník, já jsem do školy nemohl, tak jsem se vyučil ve Staropramenu. Poté jsem byl sládkem v pivovaru U Fleků,“ pokračuje Chramosil.

„Jsem v pivovarské síni slávy. Byl jsem i navržený na státní vyznamenání. Jinak jsem i v celosvětové degustační komisi, účastnil jsem se, už ani nevím kolika, mistrovství světa v Americe, v Evropě je mistrovství European Beer Star,“ přibližuje.

Až šest tisíc hektolitrů
„Je to kapacita, jsme rádi, že ho tady máme a že nám pomáhá,“ konstatuje sládek. Chramosil předal sládkům i své fígle. „Spoustu, vždyť má plnou hlavu. Už jenom rozvazování pytle se sladem, tím začíná a konče každou možnou vychytávkou,“ říká sládek.

„Kluky trochu zaučím, naučím, budu se snažit. Musíme přidat, aby várka byla prvotřídní,“ dodává Chramosil.

Piva z jindřichohradeckého zámeckého pivovaru budou moci lidé ochutnat už začátkem července. „Bude to hlavně desítka, klasický ležák plzeňského typu, na který si necháme určitě záležet. K tomu bude na ochutnání i svrchně kvašené pivo APA, takový speciál. Během prázdnin dokončíme dvanáctku světlou a tmavou,“ zakončuje mluvčí pivovaru Eliška Čermáková.

Přes prázdniny už měly být na čepu čtyři druhy piva. Ročně plánují uvařit v jindřichohradeckém pivovaru až šest tisíc hektolitrů.

Národní pivovar vytahuje na léto nečekanou novinku. Budějovický Budvar spojil síly s kultovním dánským pivovarem Mikkeller a společně uvařili limitovanou edici Twogether Forever. Lehké svrchně kvašené pivo ve stylu Summer Pale Ale slibuje osvěžení do horkých dnů i chuťový zážitek pro ty, kteří rádi objevují nové pivní styly.

Léto si žádá lehčí a svěží chutě – a přesně na to sází novinka z dílny Budějovického Budvaru. Národní pivovar totiž představuje limitovanou edici Twogether Forever, která nevznikla jen tak ledajak. Na receptu spolupracoval s dánským pivovarem Mikkeller, jedním z nejvýraznějších jmen světové craftové pivní scény.

Výsledkem je lehké svrchně kvašené pivo ve stylu Summer Pale Ale, které má být ideálním společníkem na letní zahrádky, festivaly i večery s přáteli. Podle pivovaru spojuje vysokou pitelnost, svěží charakter a moderní chmelový profil.

Když se tradice potká s experimentem
Na první pohled jde možná o nečekané spojení. Budvar je symbolem české ležákové tradice, zatímco Mikkeller si vybudoval jméno díky experimentům a odvážným pivním recepturám. Právě kontrast obou přístupů ale podle sládků funguje překvapivě dobře.

Budvar má s podobnými kolaboracemi zkušenost. Už několik let vaří limitované edice s českými minipivovary a snaží se ukázat, že tuzemská pivní kultura nestojí jen na klasickém ležáku, ale nabízí mnohem pestřejší svět chutí a stylů.

Vedle domácích projektů rozvíjí i mezinárodní program Partnership Brewing, v němž si s vybranými pivovary ze zahraničí předává zkušenosti, technologie a pivovarské know-how.

Přátelství, které chutná po létě
S Mikkellerem nespolupracuje Budvar poprvé. Už v roce 2023 pivovary společně vytvořily český ležák #YearoftheLager, který mířil na zahraniční trhy. Novinka Twogether Forever je tak pokračováním partnerství, tentokrát ale výrazně letnější a odlehčenější.

„Spolupráce s Mikkellerem je pro nás výjimečná. Je to pivovar, který se nebojí posouvat hranice a přemýšlet o pivu jinak, ale zároveň má obrovský respekt k řemeslu. Twogether Forever vzniklo z přátelství, společné chuti experimentovat a radosti z vaření,“ uvedl sládek Budvaru Petr Košin.

Podle něj mělo vzniknout pivo, které bude fungovat stejně dobře při posezení v rozpáleném létě jako při objevování nových pivních stylů.

Pozoruhodný Mikkeller
Dánský pivovar Mikkeller založil v roce 2006 pivovarník Mikkel Bjergsø a během několika let se z něj stala světově uznávaná značka. Proslul hlavně originálními recepturami, spolupracemi s pivovary po celém světě a odvahou experimentovat.

Sám Bjergsø si novou spolupráci s Budvarem doslova vychutnává. „Je nám ctí spojit síly s Budvarem, jednou z nejproslulejších značek pivního světa. Zaujmout české pivaře je navíc velkou výzvou. A já výzvy miluju,“ poznamenává.

Limitka Twogether Forever bude dostupná od června ve vybraných podnicích i obchodních řetězcích. Pro milovníky piva tak může být jedním z nečekaných chutných objevů letošního léta.

Jablonecký pivovar kdysi patřil k největším v České republice. Od 90. let 20. století se v něm ale pivo nevaří a areál chátrá. To by se do budoucna mělo změnit. Objekt odkoupil jablonecký řemeslný minipivovar Volt, který chce komplex začít opravovat a zase v něm začít vařit pivo.

Historie jabloneckého pivovaru sahá už do první poloviny 19. století. „Víme, že se pivovar začal stavět v roce 1833 a v roce 1835 už byla hotová první várka. Na přelomu 19. a 20. století ale vyhořel. Oni toho využili a rovnou ho rozšířili, udělali větší pivovar. Ve své době byl čtvrtý největší v republice. Větší byl jenom Prazdroj, Staropramen a Popovice, pak byl právě Brauerei Gablonz,“ představuje historii sládek pivovaru Volt Martin Palouš.

Navzdory takto významné historii je dnes pivovar ve velmi špatném stavu. „Na rovinu můžu říct, že je v dezolátním stavu. Poslední várku piva uvařili těsně po revoluci. Od té doby pivovar jenom chátral a nikdo do něj neinvestoval,“ dodává.

V lepším stavu je pivovarská sladovna. „Ta fungovala ještě čtyři roky zpátky, ale dnes už taky není v provozu,“ upřesňuje Martin Palouš. V blízké době podle něj zprovoznění sladovny v plánu není.

„Teď je pro nás nejdůležitější pivovar, který chceme dát do pořádku. Chceme ho opravit tak, abychom zachovali jeho historický ráz. Využijeme třeba starou kotelnu, která by se v dnešní době sice pro pivovar o velikosti toho jabloneckého už nevyužila, my ji využijeme pro malý pivovárek,“ říká. Pivovar nebude sloužit jen pro vaření piva, majitelé počítají i se společenskými akcemi.