Novinky a zajímavosti ze světa piva

zprávy ze všech pivovarů

Velkopopovický Kozel mění design i recepturu

Publikováno:před 9 hodinamiZdroj:MediaGuruVelké Popovice

Velkopopovický Kozel se rozhodl vylepšit recepturu své 10 a 11. Celé portfolio získalo nový design obalů.
Pivní značka Velkopopovický Kozel se rozhodla vylepšit recepturu svých dvou variant – Kozla 10 a 11. Proměnou prošly také obaly celého portfolia.

„Vylepšení v receptuře Kozla 10 a 11 jsou přirozeným vývojem naší snahy vařit poctivé pivo ještě lépe. Nový Kozel má nyní ještě plnější chuť. Přitom jsme zachovali chuťový profil, který je pro Kozla tak charakteristický. Pivařům tak přinese intenzivnější zážitek při zachování výborné pitelnosti,“ říká sládek Velkopopovického pivovaru Vojtěch Homolka.

Změna nastala také u vzhledu obalů všech variant. Nový design má být modernější, prémiovější a odlišný od ostatních pivních značek na českém trhu. „Cílem nového designu je dosažení lepší rozpoznatelnosti produktu v obchodech a snazší orientace mezi jednotlivými variantami. Chtěli jsme, aby nový design výrazněji komunikoval klíčové hodnoty značky, jako je poctivost a řemeslnost,“ říká brand manažer Jiří Švancara.

Uvedení Kozla 10 a 11 na trh podpoří marketingová kampaň s vlastním televizním spotem, který bude k vidění na obrazovkách do 9. listopadu 2020. Součástí spotu je jako již tradičně řemeslník – v letošním roce jde o čalouníka. V průběhu podzimních měsíců ji doprovodí digitální a PR kampaň i výrazné stojany v obchodech.

Nepřeberné množství stylů, druhů a chutí. V každém belgickém městě ochutnáte jiné pivo

Publikováno:před 9 hodinamiZdroj:Rozhlas.cz

V Českém rozhlase Hradec Krállvé si teď budeme povídat o pivu, o Belgii a také o knížce, která obě záležitosti spojuje. Jmenuje se Pivní království Belgie nejen o pivu očima zahraničního zpravodaje Českého rozhlasu Filipa Nerada. (repríza z roku 2019)

Co vy a Hradec Králové a vůbec východní Čechy, Královéhradecký kraj?
Musím říct, že jsem podruhé v Hradci Králové. Poprvé jsem tady byl před pár měsíci a je to úžasné město. Dnes na mě tady v Hradci Králové v Českém rozhlase dokonce čekal fanoušek, který chtěl podpis. Úplně mi to vyrazilo dech, protože to se mi ještě nikde nestalo. Takže Hradec Králové ode dneška naprosto miluji.

Takže jste dnes už rozdal svůj první podpis.
A nejen jeden, pán si jich vzal několik i pro své kolegy, kteří také sbírají podpisy. Takže už jsem se tady několikrát podepsal.

Kdo je Filip Nerad, to bychom měli také říct. Jak jste se dostal k rozhlasu a do jeho zahraniční redakce?
Filip Nerad je novinář, dlouholetý žurnalista, který se věnuje zahraniční politice. Deset let jsem působil v České tiskové kanceláři, byl jsem čtyři roky zpravodajem v Německu, a pak jsem přešel do Českého rozhlasu. Protože jsem se po návratu z Německa začal věnovat české zahraniční politice a EU, tak na základě toho si mě Český rozhlas vybral. Hledali někoho, kdo by se věnoval tomuto tématu a potenciálně mohl převzít post zpravodaje v Bruselu, což se také stalo. Tam jsem potom několik let působil a teď už jsem zpátky. Ale dál se věnuji EU a analyzuji ji odsud z Prahy.

Co to všechno obnáší být zahraničním zpravodajem? Může si vůbec člověk vybrat, kam půjde?
Samozřejmě si může vybrat a vždy je to do regionu, ke kterému máte blízko. Já se bez mučení přiznávám, že třeba na Blízký východ nejsem moc velký odborník, ale evropskou politiku dělám dlouhodobě. Začínal jsem s ní už během českého předsednictví Evropské unie v roce 2009 a poslední roky se jí věnuji opravdu intenzivně. Zahraniční zpravodaj v Bruselu, to je v podstatě práce 24 hodin denně. Je to nejen referování o tom, co se děje, jaká rozhodnutí byla přijata, ale je to hlavně o schůzkách s diplomaty, s politiky, s úředníky, snažit se získávat zatím neveřejné nebo tajné informace. Protože vše, co se děje v Bruselu, se nás nějakým způsobem dotýká. Prostě všechna rozhodnutí, která se přijímají na evropské úrovni, mají potom dopad na Českou republiku. Proto jsou v různé relevanci pro nás nějak důležitá. A to je úkol zpravodaje nejen Českého rozhlasu, ale i ostatních veřejnoprávních médií, která tam mají své korespondenty. Získávat informace a přinášet je českým posluchačům, divákům a čtenářům.

Jaká je tedy Belgie? Já si vybavím jen hranolky. Ty k ní historicky patří, ani nevím vlastně proč.
Protože, alespoň podle Belgičanů, tam vznikly, oni je vynalezli. Chlubí se tím a hrozně je trápí, že jim celý svět říká French fries neboli francouzské hranolky. Ale podle nejrozšířenější legendy vznikly na severu Belgie v tamní rybářské oblasti. Zdejší rybáři měli své oblíbené jídlo, malinké rybičky, grundle, které zůstaly v síti a nedaly se prodat, si usmažili na oleji. A stalo se, že ryby nebyly a teď přemýšleli, co vlastně budou jíst a napadlo je udělat tím stejným způsobem brambory. Tak je nakrájeli na takové špalíčky, hodili je do oleje a zjistili, že je to super. A uchytilo se to. Jediný problém je, že když to potom belgičtí emigranti ve Spojených státech začali nabízet, mluvili francouzsky. Tak jim Američané začali říkat francouzské hranolky a už se to celosvětově prosadilo. Myslím, že tím Belgičané dodnes hodně trápí.

A belgické pivo?
Hranolky se stále jíst nedají, jsou sice dobré, v Belgii je to něco na způsob českého párku v rohlíku. Hranolkárny jsou tam na každém rohu, na každé ulici. Když potřebujete něco rychle zakousnout, tak si koupíte kornout, zobete z něj a běžíte dál.

A to pivo?
Piva je v Belgii nepřeberné množství stylů, druhů a chutí. Toho se prostě přepít nemůžete. Tam prostě neexistuje, že by to válcoval jeden pivní styl, jako je český ležák. Jsou tam desítky druhů piva a stále je z čeho vybírat.

Vy jste jako pivní znalec napsal knížku Pivní království Belgie. Pojďme k onomu spojení Belgie s pivem.
To je jedna z věcí, kterou má Česká republika s Belgií společnou a to je právě hrdost na své pivo. Obě země ho považují za svůj národní nápoj a chlubí se jím navenek. V Belgii není moc vinic, i když Belgičané rádi víno pijí, což je dané spíš blízkostí k Francii, ale opravdu národním nápojem je pivo, které je tam v nepřeberných chuťových a stylových variacích. Je to mnohem pestřejší než tady u nás, je to jedna ze značek a výkladních skříní té země.

Tak mě zajímá, jestli je to belgické pivo pro Čecha stejně dobré jako to naše? Protože většinou to tak nebývá.
Určitě ho mají rádi, ale tam je to trochu jiné v tom, že jsou pivní styly typické pro určitý region. A tam jsou regionální pivovary, které prodávají pivo jen ve svém kraji a dále neexpandují, nikde jinde je nekoupíte. Opravdu můžete projíždět Belgií a v každém městě ochutnáte něco úplně jiného. Což je něco, co u nás až tak nezažijete, protože tady to dost převálcoval český ležák, který ochutnáte jak tady v Hradci, tak vedle v Pardubicích. A když pojedeme dále, tak tam zase narazíme na český ležák. V Belgii ochutnáte kyselé pivo, o 20 km dál silné sladké 15procentní pivo a popojedete kousek dál a je tam perlivý svěží nápoj a je to zase něco úplně jiného. V podstatě vám to zabere hodinu jízdy a ochutnáte nepřeberné množství piv.

Chutná tedy Čechovi belgické pivo?
Chutná to Čechovi, který je ochotný akceptovat, že pivo je nejen zrzavý hořký ležák, ale že pivo může mít také úplně jiné chutě, jinou barvou, že nemusí mít pěnu. Prostě zvídavý český pivař si v Belgii určitě přijde na své. Ovšem takový ten český vyznavač Plzně, ten tam moc nepochodí. Protože belgické ležáky tzv. pilsy, jsou nasládlé, nejsou moc výrazné. Takže pokud by tam pil jen ty, tak si řekne, že je opravdu česká Plzeň to nejlepší na světě.

Belgická piva jsou prý i hodně silná.
Je to tak. Průměrná síla belgického piva je okolo 8,9 % alkoholu, což je tak dvojnásobek oproti onomu zmíněnému ležáku. Třeba vánoční speciály, které jsou tam velmi populární a vyrábí je na konci roku snad každý belgický pivovar, mívají až 15 % alkoholu, jsou tedy silnější než víno a už se to blíží někam k naší zelené.

Dozvíme se i z vaší knížky, jaká je tolerance alkoholu za volantem na belgických silnicích?
Tuto otázku už mi položilo v diskuzích několik lidí a já jsem to do knihy zapomněl napsat, což je evidentně chyba. V Belgii je legální si dát jedno pivo, a potom řídit. Proto tam nejsou ani tak rozšířená nealkoholická piva, protože Belgičan si to jedno dát může. Většinou to řeší tímto způsobem a ne nealkoholickým pivem jako u nás.

Staropramen: Poprvé se chceme spojit i s influencery

Publikováno:před 12 hodinamiZdroj:MediaGuruAutor:Kateřina StrakováStaropramen

O době covidové, uzavírce hospod i plánech, v nichž nechybí influenceři, hovoří marketér Staropramenu David Šeberle.


Od poloviny října jsou kvůli zhoršující se pandemické situaci opět uzavřeny všechny hospody a restaurace. Dopad to bude mít i na prodej piva, podle Českého svazu pivovarů a sladoven hrozí pivovarům kvůli třítýdennímu výpadku škody ve výši 750 milionů korun. Jak se na situaci dívá jeden z významných hráčů na trhu – společnost Pivovary Staropramen –, se můžete dočíst v rozhovoru s Davidem Šeberlem, Senior Marketing Managerem značky Staropramen.

Staropramen se kromě uzavírky hospod musel potýkat se změnami v marketingových plánech. Prošel si natáčením „karanténního spotu“, létem bez hudebních festivalů a nyní očekává nejisté podzimní období. „Doba covidová zamíchala našimi plány. Museli jsme se maximálně přizpůsobit situaci a řadu aktivit posunout,“ říká David Šeberle.

Od 14. října jsou opět zavřeny hospody a restaurace. Jakým způsobem se již druhá letošní uzavírka projeví na vašich letošních prodejích? A jak pozměníte v souvislosti s tím své marketingové plány?
Letošní výsledky budou samozřejmě pandemií výrazně ovlivněny. Z titulu prodejů piva v objemovém vyjádření zřejmě zaznamenáme ztráty ve výši jednotek procent v porovnání s loňským rokem, nicméně finanční ztráty budou daleko vyšší. Při jarním uzavření provozoven se pohybovaly řádově ve stovkách milionů korun. Co se týče našich dalších plánů, opatření budou mít vliv na oblast eventů a budeme muset přehodnotit i další komunikaci a podporu v oblasti on-trade.

Jak hodnotíte za Staropramen letošní letní sezónu, kdy nebyly hudební festivaly. Pustili jste se místo toho do jiných aktivit?
Tím, jak se neustále měnila pravidla, jsme do velkých eventů nešli, protože vše bylo nejisté. Místo toho jsme investovali do kampaně v návaznosti na naši brand equity a podporovali provozovny. Zapojili jsme se do kampaně Zachraň hospodu, dali jsme jim určitý objem piva zdarma, zajistili sanitace zdarma. U nás je pivní kultura stmelovačem, kvůli pivu se lidé setkávají a pro nás je zásadní to udržet. Určitě tedy nechceme, aby si lidé dávali pivo přes sociální sítě, chceme, aby se vrátili do hospod hned, jak jen to bude možné.

Letos na jaře jste natočili s Hynkem Čermákem „karanténní spot“, v den znovuotevření hospod jste potom nasadili spot „Není to nádhera, umět si počkat na to svoje“, který jste měli připravený již před propuknutím pandemie. Jak se na toto období díváte zpětně? Jaké byly na oba dva spoty reakce?
Když propukla pandemie, bylo jasné, že připravený spot nemůžeme pustit, když byly hospody zavřené. Díky naší mediální agentuře (agentura McCann Universal, pozn. red.) se nám podařilo nasazení spotu posunout až na květen. A kampaň jsme spustili 25. května, tedy po znovuotevření hospod. Říkali jsme si, že je zvláštní, že spot „Nádhera“ vznikl ještě před pandemií. Jako bychom něco tušili…

Onen karanténní spot vlastně vzniknul z iniciativy naší, agentury, ale i samotného Hynka. Nechtěli jsme jen tak vyčkávat, s rukama v klíně, Pro nás to byla rychlá akce, na což nejsme moc zvyklí, přece jen si musíme nechat věci schvalovat vlastníkem, necháváme je testovat, ale nakonec jsme se rozhodli, že do toho jdeme – jen my, Hynek a naši přímí partneři, žádné velké produkce. Nechtěli jsme jen prvoplánově mluvit o rouškách, ale chtěli jsme lidi uklidnit a připít na to, až se jednou zase potkáme v divadle, hospodě anebo po práci na pivě. Nakonec jsme to natočili na chalupě jednoho našeho kolegy ve velmi malém týmu, v němž se každý vzdal svého honoráře. Jediné, co jsme zaplatili, bylo půjčení kamery. Během natáčení jsme připravili dva spoty – jeden bez roušky a jeden s rouškou, který jsme nakonec i nasadili. Přece jen ten spot vypadal o něco profesionálněji než ty, které si herci natáčeli sami na mobilní telefon. Zároveň mu ten částečný amatérismus dodal jistou autentičnost a na reklamu jsme měli velmi pozitivní ohlasy.

S otevřením hospod jsme pak nasadili již připravený spot, který jsme natáčeli v lednu, kdy byla pandemie ještě daleko. Cílem bylo podpořit kvalitu, ale ne klasickou cestou, jež se soustředí na ingredience, jako je chmel a slad. Místo toho jsme ukázali fyzično, pohled do očí, mužský ohryzek, kontakt s výčepním a pivo před sebou. Původně jsme chtěli jen říct, že je nádhera počkat si na to svoje, ale netušili jsme, že to bude trvat tři měsíce (smích).

S Hynkem Čermákem spolupracujete již od roku 2017. Co plánujete dál? Budete s ním i nadále spolupracovat?
Určitě s ním chceme i nadále spolupracovat. Původně jsem si nemyslel, že do toho s námi Hynek půjde, protože s reklamou se příliš nespojuje. Jedinou výjimku tvoří jeho srdcovka Range Rover. Staropramen ho ale nakonec nadchl, jen si stanovil podmínku, že chce být i u vymýšlení kreativy. Dodnes vytváříme kampaně společně, protože jeho pohled nás zajímá. Myslím, že právě toto představuje partnerství, nikoliv jen sponzorství. Hynek sám od sebe někdy něco sdílí na své sociální sítě nebo za námi přijde na Výčep pod komínem.

Budete nějakým způsobem současný koncept posouvat?
Komunikaci chceme držet dlouhodobě. Problém Staropramenu v minulosti byl, že často měnil svou komunikaci. Chceme proto držet jednotnou a konzistentní linii, ale víme, že se nesmíme stát stereotypní.

A už víte, jakým směrem se chcete vydat, abyste se nestali stereotypní?
Máme dvě velká témata. Jednak pokračujeme v podpoře kvality. Staropramen nemá problém v kvalitě jako takové, ale v jejím vnímání, a to chceme změnit. Druhým je naše partnerství s fotbalovou reprezentací, které však letos bylo dost narušené pandemií. S trochou nadsázky chceme českému fotbalu ukázat, jak jsme úspěšní v zahraničí, aby mohli být také (smích).

Již čtvrtým rokem zdůrazňujete smíchovský původ Staropramenu. Neuškodilo to značce mimo Prahu?
Smíchovský původ zdůrazňujeme zejména z toho důvodu, abychom se odlišili. Většinou je totiž komunikace pivovarů o pivu, hospodě a chlapech. Právě místo původu je to, co nás odlišuje. Chceme se tak pochlubit, že již 150 let sídlíme v srdci Evropy a že jsme na to hrdí. Nikoho zatím nenapadlo pozemek prodat a přestěhovat pivovar někam za Průhonice.

Kromě komunikace v médiích se v posledních letech soustředíte také na otevírání pivovaru veřejnosti. Jaké to má ohlasy?
Chtěli jsme z pivovaru vytvořit místo zajímavé pro lidi. Začali jsme proto pořádat setkávání Výčep pod komínem, který chceme po pandemii dál organizovat. Bohužel v současné situaci je naší prioritou bezpečnost lidí, výroby, a tak i v létě, kdy to bylo možné, jsme raději od těchto akcí upustili.

Každopádně tyto naše eventy se staly postupně dost populární, podařilo se nám přilákat skutečně místní lidi, někdy jich přišlo i tisíc, což je pro nás už strop. Přece jen jsme limitováni velikostí pivovaru i tím, že jedna špatná SPZ nahlášená na vrátnici může zastavit dopravu na celém Smíchově. Každý Výčep jsme se navíc snažili provázat i s nějakým tématem, například jsme připravili výstavu historických fotek Smíchova aj. Nechceme totiž, aby se jen stálo u piva, ale abychom k lidem dostali i nějaké sdělení.

Budete se soustředit i na akce mimo pivovar?
Ano, chceme být všude na Smíchově. Máme nové provozy na náplavkách. A pokud to situace dovolí, plánujeme i další menší eventy.

A co v regionech?
Přemýšlíme, jak vyvézt do regionů Výčep pod komínem. Jde nám o autentičnost a atmosféru, také bychom chtěli do akcí zapojit více i naše zaměstnance.

Jaké aktivity ještě plánujete do konce letošního roku?
Bohužel v současné situaci se velmi špatně plánuje. Jedno zasedání krizového štábu a všechno je jinak. Do konce roku bychom ale ještě chtěli představit náš nový koncept hospody na Smíchově Fortel. Za tímto účelem se chceme mimo jiné poprvé spojit s influencery, kteří budou ve spojení s naší značkou uvěřitelní. Zároveň bychom do nového podniku rádi pozvali i lidi pracující v okolních firmách, ale vzhledem k nařízeným home officům to asi letos nebude reálné.

Pivo a influenceři je dost nezvyklá kombinace. Chcete přilákat mladší cílovou skupinu?
Ano, chceme oslovit mladé dospělé, ale musíme být v tom dost opatrní. Přece jen jsme vázáni etickým kodexem a potřebujeme si influencery pečlivě vybrat. Navíc si myslím, že propojení influencerů s novým gastro konceptem může fungovat. Mnoho podniků se tak na sociálních sítích úspěšně prezentuje.

Budete vzhledem k pandemické situaci nějakým způsobem měnit marketingový rozpočet pro příští rok?
Neplánujeme snižování, chceme navázat na naše plány včetně těch, které jsme letos nemohli uskutečnit a máme je již připravené. Ohledně skladby investic do médií výrazné změny neočekávám.

Pivo je fenomén, který si Češi vzít nedají, říká šéf pivovaru PRIMÁTOR

Publikováno:včeraZdroj:Reflex.czPrimátor

Češi, pivo a hospoda jsou fenomény, které ani koronavirová krize neskolí. Myslí si to ředitel náchodského pivovaru PRIMÁTOR a jeho někdejší sládek Petr Kaluža, který mimo jiné vymyslel originální pivo s názvem Tchyně. Ta letos získala ocenění na jedné z nejprestižnějších světových soutěží. Medaile si odvezla ještě další dvě náchodská piva.

Zavřené hospody a restaurace znamenají pokles ve výrobě zhruba o 50 procent, říká Kaluža. Věří, že krize rychle skončí a vše se vrátí do normálu. Češi jsou přeci jen milovníci piva a podle někdejšího sládka mají zlatavý mok téměř ve svém DNA.

„Nepředpokládám, že ty současné problémy dokážou změnit lidské návyky, které u nás vznikaly po staletí. Češi si pivo neodepřou. Pivo je zakotveno v našich žilách a životech. Věřím, že pivo je v Česku pevnou součástí potravinového koše. Guláš si s čajem zkrátka nedáte. Česká hospoda je fenomén a unikátní prostor, kde se vždy řešily ty nejdůležitější věci,“ míní Kaluža.

„Češi jsou co se týče piva konzervativní a klasický ležák u nich bude vždy na prvním místě. Tradiční výroba českého ležáku je tak logicky jedním ze základních kamenů našeho pivovaru“ říká ředitel. V posledních letech však čím dál tím víc lidí touží objevovat nové chutě. Pro PRIMÁTOR je to podle Kaluži dobře, protože náchodský pivovar patří mezi jedny z nejlepších, co se výroby svrchně kvašených piv týče.

„Svrchně kvašená piva vaříme takřka 20 let. V republice jsme jejich největším výrobcem, jsme v tom jedničky,“ popisuje šéf pivovaru. Dokazuje to i fakt, že pšeničné pivo PRIMÁTOR Weizen se může pyšnit titulem nejlepší pivo planety, které získalo na londýnské soutěži World Beer Awards v roce 2013. „Je to jedna z pěti největších světových soutěží, pro nás jako malý pivovar to hodně znamená,“ usmívá se Kaluža.

Rozporuplné pocity z tchyně i Tchyně
Ocenění mají i další náchodská piva, letos si medaili odvezla i Tchyně. „Mám tu čest jezdít na World Beer Awards jako porotce. Je to skvělá příležitost ochutnat piva z celého světa. V roce 2017 jsem natrefil na pivní styl India Pale Lager, což je kříženec mezi pivem IPA a ležákem. Chuťově mě to zaujalo. Je to takový kočkopes, říkal jsem si, že to u nás nikomu nemůže chutnat. Pak se mi to rozleželo a zkusil jsem to pivo vyrobit, výsledkem je naše Tchyně,“ vzpomíná Kaluža.

A jak vznikl název, který hned zaujme? Podle šéfa pivovaru je inspirován samotnou chutí piva a dojmy, které vyvolává. „Postavili jsme to na rozporuplných pocitech. U tchyně máte často také rozporuplné pocity. Nevyberete si ji, prostě ji máte. První kontakt může být takový opatrný nebo se zvednutým obočím. Na druhou stranu jste pak často hrozně rád, že právě takovou tchyni máte,“ vysvětluje Kaluža.

Stejně je to s náchodskou Tchyní. Pivo přináší zážitek z citrusových tónů chmelů z Ameriky a zároveň je u něj vysoká pitelnost jako u ležáku. „První ochutnání je neočekávané, kombinace mnoha chutí, říkáte si, co to v té sklenici mám. Ale když vypijete druhou a třetí, tak zjistíte, že chcete čtvrtou a pátou,“ říká Kaluža.

Tchyně zaujme jak názvem, tak i originální etiketou, ze které se na vás dívá postarší dáma s podezřívavým výrazem. I další etikety a samotné lahve stojí za pozornost. PRIMÁTOR před dvěma lety přišel s velmi povedeným redesignem. „Naše pivo si zaslouží unikátní obal. Vyrábíme natolik dobré pivo, že si zaslouží být krásně zabaleno,“ míní Kaluža.

Pro pivovar jsou klíčoví zaměstnanci
Kromě kvality piva a designu se firma stará také o své zaměstnance. Ti jsou podle Kaluži pro chod pivovaru a výrobu piva zásadní. I to je jeden z důvodů, proč PRIMÁTOR letos čekají velké investice. Jednou z největších bude instalace robotické ruky. Správně se tomu říká automatická depaletizace a paletizace sudů.

„Na jaře jsme zdvojnásobili výkon stáčírny sudů a udělali jsme celkovou rekonstrukci prostorů. Chceme pokračovat druhou fází. Odstraníme ruční odkulování sudů, kdy naši zaměstnanci za jednu směnu museli manipulovat desítkami tun materiálu. To bude mít na starosti robotická ruka, která sud uchopí a umístí jej na linku. Když se sud naplní, tak ruka ho zase uchopí a dá na paletu,“ popisuje Kaluža.

S taháním desítek tun piva pomůže robotická ruka
„Vzhledem ke zvýšení výkonu a usnadnění manipulace budeme moci zrušit noční směnu. To vnímám pozitivně pro zaměstnance. Hlavně odpadne ta lidská dřina, kdy člověk musel odkulit desítky tun,“ popisuje Kaluža. Měnit se bude i strojní chlazení, které bude nově plně automatické. I to má ulehčit zaměstnancům práci a bude to pro ně znamenat, že budou pracovat v příjemnějším provoze.

I přes koronavirovou krizi a využití strojů však pivovar neplánuje propouštět své zaměstnance. Ty potřebuje, aby PRIMÁTOR uspokojil poptávku doma i ve světě. Pivo z Náchoda totiž lidé mohou ochutnat ve 29 zemí světa. V letošním roce se nejvíce piva Primátor vyváží do Polska, Ruska, Číny, Francie a na Slovensko. Náchodské pivo si lidé mohou dát i na exotičtějších místech, například v Gruzii, Chile nebo i na Velikonočním ostrově.

Malé pivovary řeší, jak dostat pivo k zákazníkům

Publikováno:včeraZdroj:Plzeňský deníkAutor:Lenka Prokšová

Minipivovary čelí stejným problémům jako na jaře. Rapidní úbytek zákazníků se snaží zachránit prodejem piva z okének. Některé z nich řeší situaci prodejem piv na e-shopech.

S rozjezdem e-shopu chce začít například nově vzniklý minipivovar Proud, který začal v prostorách bývalé elektrárny Plzeňského Prazdroje v testovacím provozu fungovat na konci září, těsně před vypuknutím druhé vlny epidemie. Pivo chce začít prodávat od druhé poloviny listopadu. „Pokud tedy bude kam prodávat. Oslovovat chceme zejména pivotéky a ochutnávkové pivnice. Aktuální situace však komplikuje plány, bohužel nevíme, jak dlouho bude trvat. Proto hledáme náhradní řešení a různé prodejní kanály ve formě e-shopu a on-line pivoték,“ říká Michal Škoda, který má minipivovar na starosti.

Na e-shopu chce Škoda prodávat pivo ve skleněných lahvích o objemu 330 a 750 mililitrů. Vařit bude Proud pět základních druhů piv. V nabídce nebudou chybět zástupci nejoblíbenějších pivních stylů jako je například IPA, Pale Ale nebo Stout. „Každé z pěti druhů piv bude mít speciální název s nějakým vlastním příběhem. Chceme také experimentovat a uvařit i nějaké silnější pivo belgického typu nebo nějaký lehčí kyseláč,“ uvádí Škoda. Okénkový prodej není v tomto případě možný. „Minipivovar jako takový je stále součástí areálu plzeňského pivovaru, přístup do něj je tudíž omezen. Do budoucna jej však plánujeme více otevřít veřejnosti,“ dodává.

Plzeňský pivovar Raven, jehož odbyt stojí za normálních okolností z drtivé většiny na prodeji piva v sudech, se rozhodl založit e-shop s lahvovými pivy už během první jarny vlny epidemie. O rozvoz piva se snaží nejen po Plzni, ale i v dalších městech, jako například v Brně, Hradci Královém nebo Pardubicích. „Stejně jako na jaře prodáváme pivo také z okének. Minulý týden, když bylo pěkné počasí, chodily k okénku v Bolevci desítky lidí denně. Očekávám ale, že s příchodem zimy bude chodit čím dál tím méně lidí,“ hodnotí sládek a spolumajitel plzeňského pivovaru Raven Filip Miller.

Výdejová okénka zavedl také třeba pivovar Purkmistr v Černicích, který nabízí prodej piva v pet lahvích za sníženou cenu. Minipivovar Chříč na severním Plzeňsku se spolu s otevřením okénka rozhodl také pro rozvoz piva až domů. Zlatavý mok zašle zákazníkům kamkoliv po České republice.

Minipivovary zažívají těžké časy, prodávají z okénka i přes e-shop

Publikováno:před 3 dnyZdroj:iDNES.czAutor:Petr Kozohorský

Sotva se malé pivovary v létě alespoň částečně vzpamatovaly z následků omezení při jarní vlně epidemie koronaviru, čelí obdobným problémům jako v březnu, dubnu a květnu. Varny stojí, případně jedou jen na minimální výrobu. Dostat chmelový mok mezi zákazníky je v době nouzového stavu prakticky nemožné.

Některé z nich se navíc nemohou spolehnout na příjmy z pivovarských hospod. Podle Vladimíra Lažanského, majitele Zámeckého pivovaru Chyše, je svým způsobem štěstí, že druhá vlna přišla na podzim. „Tedy v době, kdy minipivovary tak jako tak snižují výrobu. Na podzim se pije méně než na jaře,“ vysvětlil.

I tak ale museli v Zámeckém pivovaru upravit plán na podzimní měsíce. „V listopadu určitě nebudeme vařit speciál Ale. Komu bychom ho taky prodávali? Ale Vánoční speciál bude bez ohledu na vývoj situace,“ naznačil Vladimír Lažanský.

O ekonomických dopadech druhé vlny epidemie a dalších nouzových opatření zatím nechce majitel pivovaru spekulovat. Určitý obrázek ovšem má podle vývoje tržeb v zámecké restauraci. „Loni jsme měli obrat 14 milionů korun, letos, pokud vláda do Vánoc opatření rozvolní, budeme rádi za deset,“ doplnil Lažanský.

Export nebo PET lahve
Dva týdny stála výroba kraslického pivovaru Krušnohor. Poptávka po pivě z jeho varen totiž v posledních dnech klesla o 80 procent. Manažer prodeje Jaroslav Falta sice potvrzuje, že na podzim vždy přichází útlum, ale ne tak výrazný.

„Léto částečně napravilo situaci, do které jsme se dostali po jarním nouzovém stavu. Teď ale opět prodeje klesly na minimum,“ konstatoval Falta.

Pivovar sice už na jaře rozjel e-shop, ale jeho prostřednictvím nedokážou Krasličtí udat veškerou produkci pivovaru. A rozhodně nenahradí prodej sudového piva. Díky nouzovým opatřením v Česku si však na pěnivém moku z Kraslic možná pochutnají v sousedním Německu. „Tu možnost jsme řešili už v létě,“ potvrdil manažer prodeje pivovaru.

Museli se ovšem vypořádat s problémem se spotřební daní. „To se teď aktuálně podařilo vyřešit, takže čekáme na finální potvrzení tak, abychom mohli pivo legálně vyvážet za hranice,“ uvedl Jaroslav Falta.

V zahraničí se už kraslický pivovar prezentoval. Prostřednictvím velkoskladů byl k sehnání na Slovensku. „Dodávky do Německa by nám teď mohly hodně pomoct. Pokud to tedy Němci také nezavřou,“ dodal manažer.

V mariánskolázeňském rodinném pivovaru Kronl zatím výrobu omezovat nemuseli. „Naši produkci stíháme prodávat v PET lahvích,“ potvrdil za pivovar Václav Růžička. I tak ovšem aktuální situaci označuje za bídnou.

Podobně jako Vladimír Lažanský přišel i mariánskolázeňský pivovar o příjmy z provozu pivovarské hospody, což se na ekonomice společnosti rovněž projeví. A otázka je, jak se s postupujícími opatřeními bude vyvíjet odbyt piva. „Prodáváme přímo u nás z okýnka. Zájem je, ale s postupujícími opatřeními klesá. Lidé mají prostě strach,“ shrnul poznatky Václav Růžička.

Už letos na jaře vznikla iniciativa Zachraň pivo, která si vytyčila za úkol pomoct malým pivovarům v těžké době. „Asi před dvěma týdny jsme ji obnovili,“ uvedl Michal Pomahač, iniciátor vzniku projektu Zachraň pivo a spolumajitel rodinného pivovaru Kytín.

Na webových stránkách projektu je pět malých pivovarů z Karlovarského kraje. „Celkově ovšem přibylo míst, kde se dají výrobky jednotlivých malých pivovarů sehnat. Je vidět, že situace je pro ně ještě horší než na jaře,“ konstatoval Pomahač. Počítá ovšem s tím, že ohlas veřejnosti na projekt bude oproti jaru řádově nižší.

Dobruška – Rampušák, rodinný pivovar se sladovnou

Publikováno:před 4 dnyZdroj:Turistika.czDobruška

Obliba i počet malých a rodinných pivovarů s tradicí i bez ní u nás stále roste a nezbývá než doufat, že budou Češi i nadále jejich výrobky konzumovat v takovém množství, aby tyto provozovny přežily i současnou těžkou dobu, kterou nám naši meteorologové už dlouhodobě - a poměrně trefně - dopředu prezentovali jako 500-leté sucho.

Pivovar Rampušák ve východočeské Dobrušce je sympatický nejen svým označením „staročeský pivovárek“, ale také tím, že se nejedná jen o klasickou „varnu“ s malou podnikovou prodejnou. Tady totiž najdeme také sklepní pivovarskou restauraci i hospůdku s Bowling barem, takže sportovně laděný pivař zde může zapojit do pohybu podstatně více svalů, než při běžném vzpírání pivních půllitrů.

Pivovar v Dobrušce není žádnou horkou novinkou; naopak se pyšní dlouhou historií, sahající až do roku 1890. Pivovar následně fungoval do roku 1995, a poté zůstal celý komplex budov nevyužíván. Novodobá historie pivovaru začíná v roce 2007, kdy areál s pivovarem a sladovnou odkoupila rodina Vedrových, která zahájila pod hlavičkou Staročeský pivovárek Dobruška rekonstrukcí pivovarského areálu. V následujícím roce je pak obnoven provoz sladovny, a také je zde uvařena první várka piva, kterým byl 12° Rampušák.

V současné době již vyrábí pivovar stabilně 6 druhů piv, které se pohybují v rozpětí od 11° (filtrovaný i nefiltrovaný světlý ležák) do 15° (nefiltrovaný světlý speciál F.L. Věk). Piva jsou filtrovaná i nefiltrovaná a stáčejí se do KEG sudů (20, 30 a 50 l), PET lahví (1,0 a 1,5 l) i skleněných lahví s patentním uzávěrem (0,75, 1,0 a 2,0 l). K tomu se zde vaří také různé příležitostná piva a speciály, určené většinou pro vánoční a velikonoční nabídku nebo pivovarské akce typu Den otevřených dveří.

Rodinný pivovar v Dobrušce se rád chlubí tím, že zdejší piva získala řadu ocenění v odborných degustacích, což zde připisují hlavně tomu, že kvalitní pivo vyrábějí z vlastního sladu, klasickým způsobem a na původní varně z roku 1936. Díky citlivé rekonstrukci sladovny a pivovaru i zachování a zprovoznění původních technologií byl pivovar v Dobrušce zapsán v roce 2015 na seznam našich kulturních památek (chráněny jsou původní objekty pivovaru z let 1870 až 1936, tedy sladovna s výtahovou věží a hvozdem, varna a její zabudované strojní zařízení, ledárna, kotelna s komínem, ležácké sklepy a spilka).

V někdejším Pivovaru právovárečného měšťanstva, který najdeme na adrese Křovická 267, probíhají také prohlídkové exkurze (provoz sladovny v původní řemeslné podobě a provoz pivovaru - varna, spilka a sklep), které je však nutno si telefonicky domluvit předem. Za exkurzi se platí 50,- Kč za osobu a minimální počet na prohlídce je stanoven na 10 osob.

Pivovarská prodejna se nachází v areálu pivovaru a je otevřena ve všední dny od 8:00 do 16:00 hod. a v sobotu od 8:00 do 11:00 hod. Kromě všech druhů vyráběných piv je zde možno zakoupit i množství dárkových lahví a propagačních materiálů nebo si za 300 Kč na víkend zapůjčit chladící zařízení.

Sklepní pivovarská restaurace bývá v současnosti otevírána jen při různých společenských a gastronomických akcích (Pivovarské dny, Svatomartinské, Zabíjačkové či Zvěřinové hody) nebo při soukromých a firemních akcích (např. svatby, školení, podnikové večírky). Využitelná kapacita je 10 až 120 osob. Čtyřicet míst nabízí Bowling bar a v letních měsících se nabízí také možno venkovního posezení s grilem. Pivovarská hospůdka se zahrádkou a bowlingem je otevřena od pondělí do čtvrtka a v neděli v čase 14:00 až 22:00 hod., v pátek a sobotu pak od 14:00 do 24:00 hod. K dispozici je i ubytování v podobě tří dvoulůžkových a jednoho třílůžkového pokoje s plnou výbavou a vlastním sociálním zařízením (cena bez snídaně 500 Kč / osoba / den).

Na závěr ještě pár důležitých dat a zajímavostí z historie pivovaru:
Roku 1320 bylo měšťanům Dobrušky uděleno právo várečné, což v pivovaru dodnes připomíná pamětní deska na pivovarském hvozdu. V letech 1565 až 1866 je při opakovaných požárech je pivovar v centru Dobrušky několikrát zničen. V letech 1868 až 1870 je postaven současný pivovar, který hned začíná vařit z vlastní studny první pivo. V roce 1904 je provoz rekonstruován na parní provoz a dobrušské pivo je poprvé stáčeno do lahví. V průběhu roku 1936 je instalována dodnes funkční varna a v Dobrušce vzniká jeden z nejmodernějších pivovarů své doby. V polovině roku 1948 je pivovar znárodněn. V roce 1969 se v Dobrušském pivovaru začíná vyrábět 12° světlý ležák Rampušák a o rok později i první – tehdy ještě 12° - Muderlant. Od roku 1985 slouží pivovar pouze jako provozovna a stáčírna Náchodského pivovaru, aby se v roce 1990 stal opět samostatným závodem. O rok později se zde začíná znovu vařit … a o novodobé historii se už vše napsalo výše. Za zmínku stojí ještě žhářské útoky na sladovnu z let 2006 a 2007.

Závěrečné PS: Piva, která jsme ze zdejší nabídky ochutnali, byla opravdu dobrá. Takže tady chybí snad jen ti čápi na pivovarském komíně ...

Uvařili jsme doma vlastní pivo. Suroviny nám přivezla legenda

Publikováno:před 4 dnyZdroj:Metro.czAutor:Petr Holeček

Hospody a nakonec i pivovary se přesouvají do obýváků a domácích kuchyní. Když prostě nemůžete k pivnímu tanku, nechte ho, aby přijel za vámi. Vyzkoušeli jsme na vlastní kůži, jak se v domácích podmínkách vaří opravdové pivo.

„Je mi jedno, kde to budeme dělat. Všechno dostanete. Potřebuju jenom, abyste měl pitnou vodu a dvanáctilitrový hrnec,“ říká mi do telefonu bodrým, ale klidným hlasem muž, který mi má domů přivézt pivovar. Milan Rambousek je mezi pivovarníky legenda, u fochu je od roku 1965, vyučil se v budějovickém Budvaru a Samsonu a léta vařil v Pardubicích. Nakonec před lety rozjel v domovském Hradci Králové minipivovar nesoucí jeho jméno. „Různé okolnosti, především zdraví, mě donutily ho před rokem uzavřít. Teď už se věnuju jenom konzultacím, přičemž často jezdím do zahraničí, kde pomáhám nastartovat různé minipivovary. Předávám know-how, navrhuju provozy, opravuju je,“ dodává o sobě. Jako velkého milovníka piva mě nemohla minout jeho nabídka zkusit si uvařit vlastní přímo doma. Na nabídku jsem kývl. To jsem ještě nevěděl, jak mi to později zamotá hlavu.

Když máte doma pivovarníka
„Tati, venku zvoní nějaký pán,“ přiběhne osmiletý syn. Je půl desáté dopoledne, prvního září. První školní den po předlouhé karanténě máme za sebou. „Má přijet v deset,“ kroutím hlavou. Na kuchyňské lince mám připravené klobásy a sýry, chystám se je nakrájet. Sládka musím přece řádně uvítat. „Dobrý den, vítejte!“ otevírám branku. Za ní ale stojí pouze obří hrnec a něco mosazného, co připomíná lesní roh. Mistr Rambousek je zabořený v kufru auta. Vyndává velkou brašnu, tajemný kyblík, tašky s plechovkami a sklenicemi. „Stát se pivovarníkem není jen tak,“ uklidňuje mě, že se nechce nastěhovat. „I svačinu mám vlastní, nic nekrájejte!“ sundavá později boty a už hledá. Je vidět, že kurzy domácího vaření piva jsou pro něj denním, doslova tekoucím chlebem.

„S touto dovedností budete mezi přáteli za hvězdu,“ hlásaly propagační materiály agentury Adrop.cz, která mi pivní zážitek poskytla. „To ještě uvidíme. Na konci našeho kurzu, který bude trvat, počítám, tak šest hodin, si vás přezkouším,“ směje se potutelně Milan Rambousek a vytahuje z kabely různé bichle. Dokonce prý, pokud mě nevyhodí od zkoušky, dostanu i certifikát opravdového domácího pivovarníka. „A připravte se, že vám udělám díru do hlavy. A bude to bolet.“ Blahoslavený sládek nelhal. Pokud si chcete home office zpříjemnit pivovarskou školou, nepočítejte s tím, že budete hotovi za dvě hodinky, vypijete pár piv a večer pozvete kamarády na to svoje vlastní. „Jste pivař, ne?“ ptá se mě Milan. No, asi ano. „Pak jistě víte, že pivo není instantní káva. Budeme vařit klasickou spodně kvašenou dvanáctku, která po kvašení ještě několik týdnů zraje. Stejně jako v opravdovém pivovaru,“ říká. Dozvídám se posléze snad vše o pěstování surovin k výrobě piva, jeho přípravě a nejčastějších chybách, kterých se lidé při domácím vaření, ale i velké pivovary dopouštějí.

Vař, chmelovare, vař
„Tak jak velký ten hrnec máte,“ zvedne obočí můj učitel. „Ať neztrácíme čas kecáním,“ usmívá se. Možná se vám to nebude zdát, ale sehnat velký hrnec je docela problém. V každé rodině by však jeden takový měl být, jak se později dovídám. „Zprvu ale budeme vařit v hrnci, co jsem přivezl. Ten je určený přímo na to, má na dně vypouštěcí ventil a poklici s teploměrem. Do toho vašeho to stočíme až po chmelovaru.“ Odměřujeme pak přesně 11,90 litru vody. Přesně takový objem vody je totiž potřeba k tomu, abyste v ní při teplotě mezi 70 a 75 stupni rozmíchali sladový kanditní výtažek, který se skrýval v onom tajemném bílém kbelíku. Je ho přesně 1,78 kilo. Tuto zahuštěnou sladinu naléváme za míchání do hrnce tak, aby se neusazovala na dně. „Pište si. Chmelovar 11.45 až 13.05. První chmel 11.55 hořký, druhý 12.25 hořký, třetí 12.45 aromatický,“ diktuje mi Milan. Z 21,3gramové dávky granulovaného chmelu, odrůdy Žatecký poloraný červeňák o hořkosti čtyři alfa, odměřuju podle harmonogramu fáze zvané chmelovar jednotlivé dávky. První dávka budoucí pivo konzervuje, druhá dávka je díky látkám obsaženým ve chmelu jakýmsi kořením tohoto moku, třetí se přidává dvacet minut před ukončením hodinu a dvacet minut trvajícího chmelovaru. „Ta dodá pivu potřebnou vůni,“ dozvídám se.

Stáčíme mladinu. Opatrně!
A teď je čas na náš rodinný hrnec. Přes ventil mistrova stroje do něj opatrně stočíme zchlazenou mladinu, přičemž dáváme pozor na zbytkový hořký kal. A nastává fáze, která řádně prověří schopnosti lednice. Po dvaceti minutách spílání, kdy mladina odpočívá a dostává se na teplotu dvaceti stupňů, se musí obsah hrnce zachladit na zákvasnou teplotu. „Lidé hrnec dávají do vany s ledem, v zimě i do sněhu. Pokud ale umíte dosáhnout teploty v lednici mezi 8 a 9 stupni Celsia, bude to ideální k tomu, abyste mohl přidat kvasnice.“ Také ty dostávám, sušené, z Německa. Stačí sedm gramů v pytlíčku. Rozmíchám je večer v hrnku s kouskem zchlazené mladiny, to už je Milan Rambousek pryč, ale stále funguje jako přítel na telefonu. Vmíchám je do hrnce s budoucím pivem. Ten nyní musím dát do sklepa, kde se drží teplota kolem 14 stupňů.

„To už je hraniční hodnota. Hlavní kvašení by mělo probíhat v teplotě mezi deseti a čtrnácti stupni,“ říká do telefonu Milan a doplňuje, že délka kvašení závisí na tom, zda jde o dvanáctku, nebo desítku, jaké použijete kvasnice a jakou má mladina teplotu. V podstatě jde ale o čtyři až sedm dní.

Jak tohle dopadne?
Nastává nejhezčí fáze domácího vaření, alespoň podle mě. Hrnec ve sklepě, přikrytý síťovinou, aby mi pivo neupíjeli pavouci, chodím každý den kontrolovat. Zároveň měřím teploměrem, kterým jindy manželka píchá do hovězího v troubě, zda je stav vzduchu přijatelně chladný. „Pozor, výkyv teploty by neměl být větší než jeden stupeň, to všechno kvašení ovlivní,“ upozorňuje sládek. První den se neděje nic, druhý den také ne. Znejistím. Třetí den se však na hladině mladiny vytvoří bílý film, něco se děje! Kvasnice aktivovány, probíhá zážeh! Moje pivo žije! Čtvrtý den se už udělá v hrnci bílá krémová pěna, která nejdřív vypadá jako smetana, další den jako tvaroh, potom jako zažehnuté creme brulée, které se sedmý den začíná propadat. „Ven ze sklepa, než bude pozdě,“ komentuje zaslanou fotku Milan. „Odstraňte pěnu lžící a zachlaďte to na šest stupňů,“ zní další instrukce.

Kvasnice tak dostanou šok, sednou na dno, a když je mladina dostatečně chladná, může se lahvovat. „Stáčejte to přes hadičku, do lahví s plastovým uzávěrem, aby obsah mohl pracovat. Nechávejte volný prostor tak pět centimetrů od konce lahve. Nekvrdlejte s tím, ať zbytečně neuniká vázané CO2!“ Hotovo. Deset litrů budoucího ležáku leží v lednici. Nastavuji ji na dva stupně a teď už nezbývá nic jiného než čtyři až pět týdnů čekat a přemýšlet o názvu nového mikropivovaru. Výsledek bude lahodný, kvasnicový a s jemným přírodním zákalem. A když ne? „Tak to zkuste znovu, další sadu surovin na domácí vaření piva vám v rámci kurzu nechám doma,“ dodává Milan Rambousek. „Sami pak zjistíte, jakou nepřebernou škálu dalších možností vaření piva má, a nakonec si ho doladíte podle vaší chuti.“ A ta naštěstí stále není zahořklá.

Z tanku do sudu a pak do plechovky. Nápad pomáhá minipivovarům přežít

Publikováno:před 5 dnyZdroj:iDNES.cz

Minipivovary, které kvůli uzavřeným výčepům přišly o většinu zákazníků, hledají nové cesty odbytu. Jednou z nich může být stáčení piva do plechovek. Pořízení vlastní linky je ale dost nákladné, nově se však objevila na trhu možnost nechat si nápoj stočit a zavíčkovat u externího partnera.

S tímto konceptem přišla na trh firma Drink2go, která nabízí menším pivovarům či vinařům stáčení jejich nápojů do hliníkových obalů v unikátním designu. Do plechovek stáčejí nápoje dodané v KEG sudech. Kromě piva a vína také vodu, limonády i míchané koktejly.

„Cílem myšlenky je zpřístupnění možnosti plnění nápojů i pro ty nejmenší podniky, které často nemají k dispozici vlastní potřebné technologie. Ty byly prozatím dostupné jen velkým výrobcům, kteří provozují plnicí linky s kapacitou stovky tisíc plechovek za hodinu a pro něž je jakákoliv výroba malých sérií ekonomicky nereálná,“ říká obchodní ředitel společnosti Marek Hotovčin.

„Inspirovaly nás malé a střední pivovary. Povětšinou totiž nemají možnost v menším množství stáčet své produkty do plechovek. Na trhu jsme od počátku letošního roku. Jsme jediní ve střední Evropě, kdo se tomuto věnuje,“ dodává.

Toho k realizaci podnikatelského plánu neodradil ani dřívější neúspěch jeho start-upu Peevo. Šlo o službu, která se zaměřovala na rozvoz piva z minipivovarů až domů. Ambiciózní myšlenka se však na trhu neuchytila a firma po půl roce zanikla.

Krize firmu posílila
Na rozdíl od jiných podniků je současná krize nezasáhla. Ba naopak. „Firma se rozjíždí a celá situace kolem koronaviru nám ten rozjezd urychluje. Malé pivovary potřebují pivo prodávat a díky našim plechovkám je to pro ně jednodušší. Zájem stále roste. Zákazníci se snaží ochutnat piva od všech pivovarů, které máme v nabídce. Rádi je porovnávají,“ říká Hotovčin.

Pro začínající společnost je nejvíce nákladná technika. Jde zejména o plnicí linky, tiskárny či nákup technologie filtrace a úpravny vody. Jejich náklady prozatím vyšplhaly na několik desítek milionů korun a další v brzké době očekávají.

Spolupráci dosud firma navázala se třiceti pivovary. Ty získají možnost prodávat pivo v recyklovatelné plechovce nebo se jim otevírá příležitost expandovat i mimo Českou republiku. Spolupráci si pochvalují.

„Impulsem byl fakt, že se stále snažíme rozšiřovat distribuční kanály našich piv. Dopomohla tomu i aktuální situace, kdy prodej čepovaného piva je minimální,“ říká Daniela Gabrielová z pivovaru Lužiny.

„Spolupracujeme zhruba dva a půl měsíce. Záměrem bylo větší zviditelnění na trhu a navýšení odběru našeho piva. Lidé jsou nyní velmi vystrašeni a neskutečně šetří. Navázaná spolupráce nám pomůže,“ přidává Miroslav Oliva z Olivova pivovaru v Dolních Břežanech.

Slovácké pivovary rozváží pivo až k vám domů

Publikováno:před 6 dnyZdroj:Slovácko

Hospody a restaurace mají opět zavřeno. Produkce piva v pivovarech však pozastavena není. Jak řeší lokální pivovary, které dodávají většinou do místních podniků, nastalou situaci? Velmi pružně. Některé mají již zprovozněn e-shop, jinde je možné objednat telefonicky či přes email.

Mezi slovácká pivní esa bezpochyby patří Jarošovský pivovar, který si zřídil e-shop již během první covidové vlny. Provozují také podnikovou prodejnu, kde je možné se zastavit pro pivo každý všední den od 9 do 18 a v sobotu od 9 do 12 hodin. Pivo je možné také objednat přes e-shop https://obchod.jarosovskypivovar.cz/ a poté jen vyzvednout nebo si nechat dovézt domů. Aktuálně pivovar rozváží objednávky do 25 km s dopravou zdarma.

Podobně funguje také například Slovácký pivovar ze Šardic, pivovar Louka z Louky nad Veličkou, pivovar Velický Bombarďák z Velké nad Veličkou nebo pivovar Rotor z Kunovic.

Mezi dalšími pivovary, kde je možné nakupovat přes e-shop, je například Kyjovský pivovar, kde funguje také výdejové okénko nebo nákup přes hotelovou recepci. Online funguje také pivovar Mazák z Dolních Bojanovic nebo Dubňák z Dubňan. Pivovar Ratíškovice či Křikloun z Hodonína pak provozují výdejové okénko.

Pokud chcete podpořit slovácké pivovary, neváhejte a navštivte jejich webové stránky či facebookové profily, kde je možné pivo objednat.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.29.10.2020 15:268.563/8.563