Novinky a zajímavosti ze světa piva

Miliarda stočených plechovek v Pivovaru Radegast. Takovou metu nyní pokořila jedna z nejmodernějších plechovkových stáčecích linek v Evropě instalovaná v roce 2020. Nošovický pivovar tak reagoval na dlouhodobě rostoucí zájem spotřebitelů o pivo v plechovkách. Součástí tehdejší investice do plechovkové linky byl také nový centrální sklad, který výrazně zefektivnil logistiku pivovaru.

Základní kámen nové plechovkové stáčecí linky a centrálního skladu byl položen v dubnu 2019. Do provozu byla uvedena v únoru 2020. Po třech měsících se stočilo přes 100 000 hektolitrů piva a od června 2020 plechovková linka běží naplno. Unikátní stáčecí technologii do Nošovic přivezlo přibližně 80 kamionů. Plechovkou s pořadovým číslem jedna miliarda, která byla na nošovické lince v těchto dnech stočena, byl světlý ležák Radegast Ryze Hořká 12. „V posledních letech spotřeba piva v plechovkách neustále roste, a proto na tento trend zareagoval také Pivovar Radegast významnou investicí do plechovkové stáčecí linky. Dnes už do plechovek stáčíme zhruba 40 % naší pivní produkce,“ uvádí Ivo Kaňák, ředitel Pivovaru Radegast.

Linka zvládne stočit až 60 tisíc plechovek za hodinu a při plném vytížení má kapacitu přes 600 tisíc hektolitrů ročně. Pracuje se čtyřmi formáty plechovek o objemu od 330 do 550 mililitrů. V Nošovicích se na ní stáčí zejména Radegast Ryze Hořká 12, Radegast Rázná 10, Radegast Ratar, ale také nealkoholické pivo Birell včetně ochucených variant.

Celý proces stáčení piva do plechovek v Pivovaru Radegast zahrnuje depaletizaci prázdných plechovek, následuje detailní kontrola, vyplachování a samotné plnění pomocí 124 plnících ventilů. Naplněné plechovky pokračují přes tunelový pastér, kde probíhá proces pasterace a poté vstupují do balicích strojů. Podle plánu výroby se balí do požadovaného formátu, buď do balení po šesti kusech (shrink) nebo do kartonů po 24 kusech (tray). Kartony se pak vydají na paletizaci a po zafóliování se automaticky přemístí do centrálního skladu.

Součástí investice v roce 2020 byl také nový centrální sklad, který je přímo propojen s plechovkovou i lahvovou stáčecí linkou. Má rozlohu přibližně 10,5 tisíce metrů čtverečních a kapacitu kolem 60 tisíc hektolitrů piva. Vejde se do něj zhruba 11 tisíc naložených palet, což odpovídá téměř 20 milionům plechovek.

Pivovar Radegast vedle investic do navýšení výrobních kapacit a nových technologií systematicky rozvíjí také projekty zaměřené na snižování spotřeby vody, energií a další opatření podporující udržitelnější výrobu.

Historický areál jabloneckého pivovaru bude po více než třiceti letech sloužit původnímu účelu. Noví majitelé tu chtějí kromě vaření piva otevřít i pekárnu nebo pražírnu kávy.

Poslední pivo tu uvařili v roce 1990. Od té doby historický pivovar v Jablonci nad Nisou chátral a hrozilo, že půjde k zemi. Noví majitelé, kteří provozují minipivovar Volt, tu už postavili plničku a v nejbližších letech chtějí obnovit vaření piva.

„Ke koupi jsme se rozhodli proto, že hledáme další kapacity na výrobu piva. Začínali jsme u přehrady, kde máme pivovar s restaurací a zahradou, ale tamější kapacity jsou omezené, i proto vaříme další pivo u spřátelených pivovarů,“ vysvětluje Milan Zemánek, jeden ze spolumajitelů Volta a nově i komplexu budov v jabloneckých Vrkoslavicích.

„Areál stál 39 milionů. Naštěstí to předchozí majitel prodal nám, jinak by se to celé zbouralo a vyrostly by tady bytovky. Je to trochu v dezolátním stavu, ale už se podařilo zrekonstruovat první část,“ pokračuje sládek pivovaru Martin Palouš.

Napřed stáčírna, pak pivovar
V opravené budově se nachází stáčírna piva do lahví, plechovek a sudů. Její ostrý provoz by se měl rozjet již brzy. Později k ní přibude pivovar, který vznikne proměnou staré kotelny.

„Odhaduji, že stavba bude trvat dva roky a další rok zprovoznění technologií. Chceme tu vařit až 25 tisíc hektolitrů piva, což bude rozdíl, protože nyní vaříme u nás a u spřátelených pivovarů zhruba tři tisíce tři sta hektolitrů ročně,“ zamýšlí se Palouš a vyjmenovává, jaké další části areál o rozloze 75 tisíc metrů čtverečních nabízí. „Je tu původní pivovar, sladovna, tři rybníky, nádherné ležácké sklepy nebo komín, kde by mohla být časem rozhledna.“

Ne všechny budovy ale do budoucna přežijí. „Horní část by bylo komplikované zachránit. Pro mě je podstatné zachránit varnu v původní části pivovaru,“ vysvětluje Zemánek a prozrazuje, kolik oprava areálu spolkne peněz a kdy by mělo být hotovo.

„Každý rozumný člověk vidí, že to bude hodně peněz. Počítáme, že půjde o stovky milionů korun. Mám smělý plán, abychom tady do roku 2033, tedy dvě stě let od začátku stavby pivovaru, něco dokázali. Nejpozději však do roku 2035, protože první pivo tu uvařili v roce 1835.“

Podle Zemánka by výsledkem mělo být centrum řemesel, kde zákazníci najdou širokou paletu služeb. „Pro mě je důležitý odkaz na řemeslnou výrobu. V bývalém nádražíčku naproti přes silnici bychom například rádi udělali malou pekárnu s řemeslným chlebem. Dokážu si tu představit i pražírnu. A jednou by tu mohla být škola řemesel a podnikání. Ale kolega spolumajitel by tu chtěl mít wellness,“ dodává s nadsázkou Zemánek.

U Fleků si sládci předávají tajemství nepasterizované třináctky. Největší restaurace v Česku je zároveň pivovarem s kořeny ve středověku. Každý rok v podniku uvaří 3000 hektolitrů piva, což objemem vydá na menší plavecký bazén.
Článek

Počítejte se mnou. Každý den se U Fleků vypije přes 2500 piv. Od založení pivovaru v roce 1499 po současnost uběhlo zhruba 192 500 dní. Dohromady se tak U Fleků za dobu jeho existence mohlo vypít zhruba 480 milionů piv.

„Největší vytížení máme od Velikonoc do konce června a pak od září do listopadu. Můj prapradědeček Václav Brtník sem nastoupil v roce 1898 a sládkem se stal o sedm let později. Já jsem již čtvrtá generace, která zde řemeslo vykonává. Ve čtrnácti letech za mnou přišla babička, zeptala se, jestli bych nechtěl dělat sládka, a já kývl,“ říká současný sládek U Fleků Michael Adamík.

Pivovar si i pod jeho vedením zakládá na tradičních postupech výroby a v nabídce má pouze svou vlastní značku piva, která je vařena ještě s alchymistickým přístupem k řemeslu. Černá i světlá třináctka od Fleků totiž patří k nepasterizovaným pivům, jež je podle sládka živé.

Tato piva díky kvasinkám zachovávají podle tvůrců původní magii tekutiny. Sládci jsou na tento prvek náležitě pyšní. Každý rok U Fleků uvaří 3 tisíce hektolitrů piva, což objemem vydá na menší plavecký bazén.

Alchymie piva
Prvek rozhodující o tom, jestli bude pivo tmavé, nebo světlé, určuje zrno. Tmavé pivo je podle Adamíka takové díky pražení sladu. K tomu dochází v pražících bubnech podobně jako například u kávy. Díky procesu získá pivo částečně kávovou chuť, aroma i barvu.

„První krok výroby je našrotování sladu vyráběného z ječmene. My ho skladujeme na sladové půdě. Do světlého piva používáme dva druhy sladu, do tmavého čtyři. Zrna pošleme do šrotovníku v určitém poměru, který znám jako sládek jenom já,“ popisuje Adamík.

Zrno sládek nasype do šrotovníku a z něj putuje do varny. Pak se musí smíchat s teplou vodou, postupně ohřívat a vařit. Následně se od tekutiny oddělí slad a do zbývající tekutiny přisype sládek chmel. Pak tekutina steče na takzvaný štok.

Tuto středověkou technologii chlazení používá pivovar U Fleků jako jeden z posledních podniků na světě. Ze štoku steče zchlazená tekutina do tanků ve sklepeních pivovaru. V tancích čeká devět dnů, pak se přečerpá do druhého oddělení, kde dozrává.

„Z chladícího štoku se takzvaná mladina načerpá do tanku, přidáme kvasnice a začíná fáze kvašení, kdy se jednoduché cukry přemění na alkohol, a tím tady vzniká pivo. Tekutina v tancích zraje devět dnů. Potom se pivo přečerpá do jiného oddělení, kde dozrává, dokvašuje a získává správný chuťový profil,“ popisuje závěrečnou fázi pivní cesty Adamík.

Příběh, který se píše už 500 let
V patnáctém století, kdy vznikl pivovar U Fleků, se ulicemi Prahy prohnala náboženská revoluce, husitské tažení i krvavá defenestrace. Pivovar přežil světové války i znárodnění, které dopadlo na předky dnešního sládka Michaela Adamíka. Jeho rodině v roce 1949 komunisté podnik zabavili a majitele vyhnali. Po Sametové revoluci byl rodině navrácen pivovar i restaurace.

Prostor o kapacitě 1200 míst je rozdělen na 400 míst k sezení na zahrádce a 800 uvnitř v sálech. Celková kapacita posezení pro hosty činí z U Fleků největší restauraci v republice. Každý ze sálů má vlastní příběh prosáklý historií.

„Rytířský sál postavili v šestnáctém století. Každá z židlí v tomto sále je jiná a jejich design reprezentuje městečko s pivovarem. Pravděpodobně jde o nejstarší část celého komplexu. Architektonické rozložení místnosti napovídá, že zde stála kdysi kaplička, protože před vznikem U Fleků zde vařili pivo mniši,“ poukazuje na jedno ze specifik podniku místní průvodce Stanislav Derungs.

U Fleků se díky třináctce, atmosféře a příběhu prokreslenému na stěny pivovaru scházela i umělecká elita českého národa. Mezi mnoha jinými to byl například malíř Mikoláš Aleš, herec Jindřich Plachta nebo spisovatel Jaroslav Hašek. Tito a mnoho dalších ikon českých dějin v pivovaru sedávalo, aby zde rozjímaly u půllitrů.

Přípravy na otevření restaurace Bohemia v centru Kralup nad Vltavou míří do finále. Zatímco provozovatelé dokončují poslední práce a čekají na dodání části vybavení, v minipivovaru už je vše připravené. Na první hosty čeká celkem 14 tisíc litrů piva v sedmi různých druzích.

„Vše máme připravené,“ uvedl vrchní sládek Michal Blecha. Návštěvníci budou moci ochutnat sedm druhů piv - Bohemia 12 a Kralupol 12, letní K-Ale 10 Summer Ale, Ochmelka 10, Vltavan, Cyklo 8 nebo IPA 11.

Některé názvy odkazují přímo na historii a symboly Kralup nad Vltavou. Například ležák Bohemia navazuje na pivní tradici města, kde se pivo vařilo už před zhruba 150 lety. Michal Blecha, sládek známý z létajícího pivovaru Chmeloun, při pojmenovávání piv dlouhodobě čerpá inspiraci z místní historie, průmyslové tradice i charakteristických místních motivů.

Na první hosty si ale restaurace bude muset ještě počkat. Podle mluvčího města Aleše Levého se opozdily některé dodávky vybavení. „Ty by měly dorazit během příštího týdne,“ uvedl Levý.

Přesto zůstává cíl otevřít restauraci během druhé poloviny července reálný. Konkrétní termín ale provozovatelé neprozradili.

Dobré výčepní pivo nemusí stát moc peněz ani nést nejslavnější značku. V redakčním testu 15 levných piv ze supermarketů dopadl nejlépe Platan Desítka. Ve slepé degustaci zaujal pitelností, vyváženou chutí a příjemnou hořkostí. Výborně si vedly také Krušovice Original 10 a Rebel Haškův tradiční. Všechna tři přitom stála přibližně deset korun za lahev.

Platan Desítka: Nejlepší pivo testu
Platan Desítka se stal vítězem slepé degustace 15 levných piv do 13 Kč. Testery zaujal hlavně dobrou pitelností, příjemnou sladovostí a vyváženou hořkostí. V testu působil jistě, bez rušivých pachutí a většina degustátorů uvedla, že by si ho bez problémů koupila i na běžné pití. Překvapivé je, že vítěz nepatřil mezi dražší vzorky. V době nákupu stál 9,90 Kč za lahev a porazil i známější značky.

Výrobce / pivovar: Pivovar Protivín
Další zajímavosti: nejlepší chuť v testu, velmi dobrá pitelnost, příjemná sladovost, cena pod 10 Kč

Krušovice Original 10: Vyvážená klasika bez slabin
Krušovice Original 10 ve slepé degustaci potvrdily dobrou pověst. Degustátoři oceňovali vyváženou chuť, příjemný hořký dozvuk a absenci rušivých pachutí. Pivo působilo harmonicky a jistě, bez výraznějších slabin. Ve srovnání s některými levnějšími nebo privátními vzorky nabídlo plnější chuť, díky které se zařadilo hned za vítězný Platan.

Výrobce / pivovar: Heineken Česká republika, vyráběno ve více pivovarech (testovaný vzorek: Brno)
Další zajímavosti: vyvážená chuť, příjemná hořkost, žádné výrazné pachutě

Rebel Haškův tradiční: Příjemné překvapení testu
Rebel Haškův tradiční v testu příjemně překvapil. V předchozí degustaci zanechal spíše rozporuplný dojem, letos ale působil výrazně lépe. Testeři jej hodnotili jako velmi dobře pitelné pivo s příjemně nahořklým charakterem. Chuťově se zařadil mezi nejlepší vzorky a ukázal, že i levné výčepní pivo kolem deseti korun může ve slepé degustaci obstát velmi dobře.

Výrobce / pivovar: Pivovar Havlíčkův Brod
Další zajímavosti: dobře pitelné pivo, příjemná hořkost, výrazně lepší dojem než v předchozím testu

Závěr
Výsledky slepé degustace ukázaly, že i mezi levnými pivy do 13 Kč se dají najít velmi dobře pitelné kousky. Nejlépe dopadl Platan Desítka, který testery zaujal chutí, vůní i celkovou vyvážeností. Krušovice potvrdily stabilní pověst a Rebel Haškův tradiční se stal jedním z příjemných překvapení testu.

Všechna tři nejlépe hodnocená piva se cenou pohybovala kolem deseti korun za lahev. Právě to bylo jedním z největších překvapení testu. Vítězství v testu nezískalo nejdražší pivo ani nejslavnější značka, ale vzorek, který v anonymní degustaci jednoduše chutnal nejlépe.

1. Platan Desítka Světlé výčepní 4,0 % 9,90 Kč
2. Krušovice Original 10 Světlé výčepní 4,2 % 10,90 Kč
3. Rebel Haškův tradiční Světlé výčepní 4,1 % 9,90 Kč
4. Gambrinus Original 10 Světlé výčepní 4,3 % 12,90 Kč
5. Braník světlý Světlé výčepní 4,1 % 9,90 Kč
6. Litovel Moravan Světlé výčepní 4,6 % 9,90 Kč
7. Bertold 3,5 % (Albert) Světlé výčepní 3,5 % 7,60 Kč
8. Bruncvík světlý ležák (Kaufland) Světlý ležák 4,8 % 12,90 Kč
9. Argus Original 10 (Lidl) Světlé výčepní 4,0 % 7,90 Kč
10. Staročech Original 10 (Penny) Světlé výčepní 4,1 % 7,90 Kč
11. Postřižinské výčepní Světlé výčepní 3,5 % 8,90 Kč
12. Bertold 4,1 % (Albert) Světlé výčepní 4,1 % 8,30 Kč
13. Klasik světlé pivo Světlé výčepní 3,8 % 11,90 Kč
14. Konrád světlé výčepní 10 Světlé výčepní 4,0 % 9,90 Kč
15. Svijanská desítka Světlé výčepní 4,0 % 9,90 Kč

Klasický ležák, tmavý ležák, stout, kyseláč nebo dokonce pikantní či kořeněné. V současnosti existuje nespočet druhů piva různých chutí. A vařit se dá i ve škole. Svůj minipivovar má například Střední odborná škola ekologická a potravinářská ve Veselí nad Lužnicí. Její nápoje dokonce získaly už několik prestižních ocenění. Jako školní sládek tu pracuje absolvent Aleš Boubelík.

Blatský Golden Ale z minipivovaru veselské střední školy ekologické a technologické získal na letošním pivním festivalu v Litoměřicích stříbrnou pečeť. Školní pivo zabodovalo také v mezinárodní soutěži Czech Brew Star i na Jarní ceně českých sládků 2026.

Sládkem školního minipivovaru ve Veselí nad Lužnicí je Aleš Boubelík, který sám zdejší školu absolvoval. Svou první várku se spolužákem připravili právě při studiích. Šlo o vánoční speciál a přísady byly velmi netradiční.

„Pamatuji si to velmi dobře. Vařili jsme na státní svátek 17. listopadu. Dali jsme tam strašně moc muškátového oříšku, skořici, hřebíček i jablečné křížaly. Hodně nás to bavilo a jako vánoční pivo se to skvěle hodilo. Dokonce to ocenili i lidi v našem okolí,“ vypráví.

Potvrzuje tak, že pivo může mít prakticky jakoukoliv příchuť. Sám však dává přednost spíš klasice. „Já úplně nemám fantazii na vymýšlení různých skvělých příchutí. Je důležité si hned na začátku stanovit, zda budete pivo ochucovat třeba nějakým kořením, anebo jestli už nahradíte část sladu nějakou obilovinou. V Čechách se nejčastěji používá slad z ječmene, ale existují také piva pšeničná, žitná, ovesná, kukuřičná či rýžová,“ vyjmenovává.

Například u vyznavačů speciálů se těší velké oblibě takzvané kyseláče, tedy piva se značně kyselou chutí. Metod, jak takové nápoje připravit, je více. Mezi nejstarší patří spontánní kvašení s jinými než běžně používanými kvasinkami. Ty dodají výslednou nakyslou příchuť.

Z mnoha důvodů taková piva připravují výhradně minipivovary. „Je tam trochu vyšší výrobní cena. Velké pivovary si pak chrání svou kulturu standardních kvasnic. Potom je to také otázka té klientely. Kyseláče jsou spíš pro fajnšmekry,“ vysvětluje školní sládek.

Ať už ale připravujete jakékoliv pivo, je podle Aleše Boubelíka základem správná hygiena. „To mají všechny minipivovary stejné a nesmí se to zanedbat. Dobrého piva dosáhnete jedině touto cestou. Strašně důležité je i to zmíněné kvašení, čili jak se sládek či pivovarník o kvasinky stará a pracuje s nimi,“ dodává.

Nový Budějčák pro letošní rok je venku. Už počtvrté pivo s tímto názvem uvařili v pivovaru Čtyrák, který je součástí českobudějovické Jihočeské univerzity. Jedná se o limitovanou edici jedenáctistupňového piva. Váhat s ochutnáním se nevyplatí, v minulosti byl do dvou dnů pryč.

Sládci připravili celkem 400 litrů, kdy pouze 100 litrů nechali stočit do půllitrových plechovek. Ty se tak pomalu stávají sběratelskými kousky. Letošní várku navíc nachystali ve spolupráci s pivovarem Habakuk v Kaplici na Českokrumlovsku. Plechovky zdobí motiv, který navrhla českobudějovická výtvarnice Daniela Hromada.

„Nejdřív jsem měla obavy, protože maluji převážně ženské motivy. Ale uklidnili mě, že je to jedenáctka,“ smála se malířka. Do svého motivu odkazujícího na folklor a mystiku tak zakomponovala například chmel. „Pivo je výborné,“ pochválila Hromada.

Obraz s originálním motivem je vytištěný na plátně a bude několik týdnů vystavený v Galerii Panská v budějovické České ulici. Tam zůstane až do chvíle, kdy se přesune do online aukce, v níž se bude dražit. Výtěžek z prodeje poputuje na provoz Domácího hospice Ledax.

Sládek Vlastimil Nohejl z Výzkumného a výukového minipivovaru Fakulty Zemědělské a technologické letošní jedenáctku popsal jako poctivý spodně kvašený ležák.

„Ten už byl dávno vymyšlený, nedá se tam najít něco úplně nového. Ale dá se udělat poctivě,“ uvedl. Budějčák obsahuje čtyři druhy sladu a tři české odrůdy chmele. „Ty dodají hořkost, aroma a vůni, aby to mělo víc letní atmosféru,“ podtrhl.

Znovu připravili pivní stezku
Letošní jedenáctka bude k dostání od zítřka na několika místech, například v některých infocentrech, v Galerii Panská, případně čepovaná ve studentském klubu Kampa v kampusu univerzity. „Ale už víme, že o něj bude velký zájem, v minulosti býval do dvou dní pryč,“ naznačil mluvčí Turistické oblasti Budějovicko Vojen Smíšek.

Budějčák se opět stane součástí kampaně, která má vyzdvihnout jihočeskou pivovarnickou tradici a poukázat na takzvané Jihočeské pivní stezky. „My to nevnímáme jako produkt určený k prodeji nebo jako něco, co má být komerční. Je hlavně nositel toho, že na Budějovicku a vůbec v celých jižních Čechách se vaří skvělá piva,“ uvedl Smíšek.

„V současnosti panuje trend cestovat za gastronomickými zážitky a také za regionálními produkty a potravinami. A právě pivo do toho skvěle zapadá,“ uvedl k projektu pivních stezek.

Destinace by ráda do budoucna oslovila lokální pivovary s nabídkou stáčení jejich produktů do plechovek. Smíšek popsal, že cílem je vytvořit systém, kdy budou plechovky coby bezpečné a snadno přenositelné obaly dostupné v lednicích infocenter. Návštěvník si bude moci namíchat vlastní šestipack podle chuti a odvézt si ho domů jako regionální suvenýr.

Jako vzor uvedl některé obchodní řetězce, které podobnou nabídku lokálních značek už nabízejí. „Zatím jde ale jen o hudbu budoucnosti,“ zdůraznil Smíšek.

Největší sladařská firma v Česku, Sladovny Soufflet ČR, vykázala v účetním roce 2024/2025 čistý zisk 350,4 milionu, meziročně o dvě pětiny méně. Tržby firmy se kvůli nižší spotřebě piva a poklesu cen sladu meziročně snížily o 925 milionů korun na 3,9 miliardy korun.

Produkce firmy meziročně klesla o čtyři procenta na téměř 322 tisíc tun sladu, prodej se snížil o 7,3 procenta. Na tuzemský trh společnost dodala 122 tisíc tun sladu, zbytek vyvezla hlavně do Německa, Rakouska či Polska.

Člen představenstva Sladoven Soufflet ČR Richard Paulů ve výroční zprávě uvedl, že hospodářské výsledky firmy negativně ovlivnil pokles konzumace a prodeje piva, což se odrazilo v nižší poptávce po sladu.

České pivovary loni uvařily 19,96 milionu hektolitrů piva, tedy o 894 000 hektolitrů méně než v roce 2024. V porovnání s rokem 2019 pokles činí 1,6 milionu hektolitrů.

Paulů upozornil, že v posledních letech zároveň roste obliba nealkoholického piva a ochucených nápojů na bázi piva, při jejichž výrobě se spotřebuje méně sladu.

„Některé pivovary začaly ve větší míře u některých druhů piv nahrazovat slad levnějšími surovinami s cílem snížit výrobní náklady a potenciálně i cenu pro koncového zákazníka,“ zmínil.

Sladovny Soufflet ČR provozují sladovny v Prostějově, Litovli, Nymburku, Kroměříži a Hodonici. Na tuzemské produkci sladu se firma podílí přibližně 60 procenty a mezi její odběratele patří většina českých pivovarů. Jediným akcionářem firmy je francouzská společnost Compagnie Internationale de Malteries.

Téměř 350 let vyráběl oblíbený pivovar zlatavý mok pro své zákazníky. Nyní firma definitivně končí a o práci přijdou stovky zaměstnanců.
Zavedený pivovar Eichbaum, který sídlil v německém Mannheimu, zavírá své brány. Po 347 letech historie společnosti bude provoz ukončen a všech zbývajících přibližně 240 zaměstnanců přijde o práci, oznámil německý web SWR.

Soukromý pivovar, který byl založený v roce 1679, podal již na konci října 2025 návrh na insolvenci. Od té doby firma bojovala o svou záchranu. Poslední naděje se ale nyní definitivně rozplynula. Společnost oznámila, že další provoz již není ekonomicky životaschopný.

​„Je bolestivé, že musíme k tomuto kroku přistoupit. Za daných okolností je ukončení provozu jedinou možností. Upřímně a osobně děkujeme všem zúčastněným, zejména našim zaměstnancům, za jejich mimořádné nasazení, velkou loajalitu a dlouhodobé spojení se soukromým pivovarem Eichbaum,“ vysvětlili v pondělí dva generální ředitelé pivovaru Eichbaum, Uwe Aichele a Frank Reifel webu Mannheimer Morgen.

„Po 347 letech zažíváme nejtemnější hodinu v historii pivovaru,“ řekl Aichele. Dodal, že v posledních osmi měsících „vyzkoušeli vše, co bylo v jejich silách“. Existují však „okolnosti, které brání v pokračování“. Důvody blíže neuvedl.

Starosta Mannheimu Christian Specht se k neúspěšnému pokusu o záchranu Eichbaumu také vyjádřil. „Konec byl dnes velkým překvapením, protože na stole byla ve skutečnosti plně rozpracovaná nabídka, která by Eichbaumu umožnila pokračovat v provozu. Jsem velmi zklamán, že se s věřiteli nepodařilo najít žádné řešení, které by zabránilo nyní bezprostřednímu uzavření,“ řekl.

Němci už nejsou pivaři
Mezi hlavní důvody poklesu patří klesající poptávka po pivu v Německu a klesající exportní čísla. Eichbaum uvedl, že zásobuje zákazníky ve více než 60 zemích, ale nebyl schopen kompenzovat celkový pokles tržeb.

Nejde přitom o jediný takový případ v Německu. Minulý týden oznámil tradiční pivovar Colbitzer Heide-Brauerei, že se po více než dvou stoletích existence dostal do insolvence.

Jak proměnit mezinárodní soudní spory v hlavní marketingovou zbraň? Proč kvůli špatnému pivu tekly v Plzni potoky v ulicích a jak z krachujícího podniku udělat turistický magnet díky slavnému filmu? Úspěch v pivovarském byznysu má mnoho podob.
Prozkoumali jsme historii a marketingové strategie slavných českých značek od Budvaru a Plzně až po Bernard či Zichovec. Inspirujte se storytellingem, který formuje chutě českých spotřebitelů.

Síla tradice: Když pivo teklo už za časů templářů
Ačkoliv první písemná zmínka o pivovaru Černá Hora je z roku 1530, s pivem je toto místo spojeno už mnohem dříve. Jak je uvedeno na webu pivovaru, podle listiny z 16. července 1298 byl komoří Matouš z Černé Hory svědkem templářského obřadu, kdy se Eberhard ze Steindorfu zříká svých práv na statky v Dobřínsku a v Petrovicích a postupuje část svých majetků templářskému řádu na Templštejně. Při tomto obřadu se pilo pivo, které zde svými povozy dopravil Matouš z Černé Hory. V roce 1308 templář Hartleb II z Boskovic přinesl svému řádu hrad Černá Hora a pivovar věnem. Poté byl pivovar vrchnostenský a patřil ke zdejšímu panství, i když se pivo vařilo i v několika sousedských pivovarech.

V roce 1530 panství Černou Horu vlastnili bratři Tas a Jaroslav Černohorský z Boskovic. Právě v jejich společné majetkové smlouvě z roku 1530 je zmínka o existenci panského pivovaru Černá Hora. Ke konci 16. století přešlo celé panství včetně pivovaru do rukou Lichtenštejnů a v roce 1712 přešlo do držení rodu Auerspergů. V následujících letech došlo k mnoha výměnám vlastníků a také k požárům. V roce 1948 došlo ke znárodnění Černohorského pivovaru a byl začleněn do Středomoravských pivovarů n. p. v Brně. I v dalších letech se událo mnoho změn a až v roce 1996 pivovar přešel do soukromého vlastnictví a stal se akciovou společností s názvem Pivovar Černá Hora. Od dubna 2010 je pak součástí české pivovarnické skupiny Pivovary Lobkowicz.

Jak proměnit globální soudní spory v marketingovou zbraň
U pivovarů nemůže chybět Budějovický Budvar, národní pivovar. Ten začal své pivo pod názvem Český akciový pivovar vařit 7. října 1895. Budějovický Budvar, který se stal nástupcem původního akciového pivovaru i pivovaru měšťanského, byl jako národní podnik založený v roce 1967. V roce V 1973 zavedl Budějovický Budvar novinku v podobě plechovkového piva, po Sametové revoluci došlo k jeho rozvoji a modernizaci a v roce 1996 překročil hranici 1 000 000 hl vystaveného piva. Další významný milník nastal ve čtvrtek 11. února 2016, kdy celkový výstav přesáhl objem 50 miliónů hektolitrů. Pro srovnání v prvním roce od svého založení (hospodářský rok 1895/1896) byl výstav pivovaru 35 223 hl.

S tímto pivovarem jsou spojeny také dlouholeté spory vedené s koncernem Anheuser-Busch. Ochrannou známku Budweiser Lager Bier si totiž v roce 1878 přihlásil u amerického patentového úřadu C. Conrad. Koncern si v roce 1907 zaregistroval značku Budweiser ve Spojených státech a protestovaly proti tomu oba budějovické pivovary (od roku 1906 vyvážel své pivo do USA i akciový pivovar). Jak zmiňují ve své historii, v roce 1911 byla uzavřena smlouva, ve které Český akciový pivovar za odškodné uznal platnost americké registrace, avšak nevzdal se práva označovat své výrobky slovem Budweiser a přívlastkem original po celém světě.

Zlatý standard z Plzně: Když technologická revoluce přepíše celý trh
Černá Hora vsází na staletou kontinuitu a Budvar na hrdou obranu národního dědictví, ale v Plzni v roce 1842 vznikl příběh zcela jiného kalibru. Není to příběh o udržování tradice, ale o technologické revoluci, která redefinovala celý obor. Pilsner Urquell je ukázkou toho nejvyššího marketingového úspěchu: když se z názvu vašeho konkrétního produktu stane obecné jméno pro celý celosvětový trh.

Řeč je o prvním spodně kvašeném ležáku, který uvařil sládek Josef Groll. Ten uplatnil své znalosti vaření spodně kvašeného ležáku, který se nechává 30 dnů ležet a zrát. V té době se pivo vařilo na několika místech, ale bylo pochybné kvality a místní s ním nebyli spokojeni. Došlo také k vylití desítek sudů piva přímo před radnicí. Josef Groll měl tedy původně uvařit tmavé pivo bavorského typu. Výsledek však nedopadl podle očekávání, protože se zde potkala měkká plzeňská voda s nízkým obsahem minerálů a také žatecký chmel a český ječmen. Místo tmavého piva tak vzniklo zlaté pivo s bílou pěnou.

Jak shrnuje v článku Český rozhlas Dvojka,dneska už sotva zjistíme, jestli to byl sládkův záměr nebo náhoda anebo se prostě někde stala chyba. Nové pivo však slavilo úspěch a jeho sláva se rychle šířila. V roce 1913 Pilsner Urquell překročil výstav milionu hektolitrů piva a potvrdil tak pozici největšího pivovaru v Rakousku-Uhersku.

Sázka na osobní brand s čistou hlavou
Zatímco Pilsner Urquell sází na svou historickou nedotknutelnost, rodinný pivovar Bernard po revoluci ukázal, že i na zelené louce se dá vybudovat ikona. Stačila k tomu tvář majitele a jasný názor. V Humpolci se pivo vařilo stovky let, ale v roce 1991 byla pověst pivovaru žalostná a slavné to nebylo ani po stránce technologií. Přesto tuto firmu Stanislav Bernard, Josef Vávra a Rudolf Šmejkal v malé privatizaci vydražili za pětinásobek účetní hodnoty. Díky tomu si mohli plnit svůj sen o pivovaru, který bude vařit poctivé české pivo.

O dva roky později Stanislav Bernard založil Svaz malých nezávislých pivovarů a začal bojovat o snížení spotřební daně pro pivovary s ročním výstavem do 200 tisíc hektolitrů. Také se právě jeho tvář začala objevovat na billboardech nebo etiketách a nejen díky tomu se stal on i pivovar brzy známým. V našem starším rozhovoru k tomu Stanislav Bernard dodal, že za to může Dejan Štajnberger, což byl v té době kreativní ředitel reklamní agentury Euro RSCG, která se dnes jmenuje Havas. "Byl to právě Dejan, kdo přišel s fórem s čistou hlavou bez vlasů, když jsme zaváděli nealko pivo. Přijel s tímto fórem a ještě mi udělal špičaté uši. Naoko jsem ho s tím vyhodil.. Nicméně jsem ihned věděl, že ten fór je velmi silný. Následně jsme to dali na billboardy a etikety," doplnil.

Nepřehlédnutelná byla také kampaň „Svět se zbláznil, držte se…“, ve které pivovar reflektoval aktuální “bláznivé” dění.

Když krachující byznys zachrání slavný film
Bernard vsadil mimo jiné na boj s ‚europivem‘ skrze billboardy, v Dalešicích na to šli jinak. Vzali historickou křivdu uzavřeného pivovaru a přetavili ji v postřižinskou nostalgii, která dodnes táhne tisíce turistů. Na webu zmiňují, že Pivovar Dalešice byl založen pravděpodobně už koncem 16. století. Největší slávu však objekt zažil v roce 1980, kdy exteriéry i interiéry využil režisér Jiří Menzel k natočení slavného filmu Postřižiny na motivy povídek Bohumila Hrabala s Jiřím Schmitzerem a Magdou Vašáryovou v hlavních rolích.

V následujících letech pivovar chátral, zarůstal a byl cílem vandalů. Pivo se zde začalo opět vařit až po roce 1999, kdy byl v dražbě získán současnými majiteli. Ti vycházejí ze starého pivovarského zákona, který říká, že k výrobě piva se smí použít jen vody, sladu, chmele a kvasnic a během výroby do něj nemá být nic přidáváno, ani z něj odebíráno. Dalešické pivo se tedy od znovuotevření pivovaru v roce 2002 vaří výhradně tímto klasickým způsobem. Ani se tedy nepasterizuje ani nefiltruje.

Pivní moderna: Jak postavit úspěšný craft na zelené louce
Pokud Dalešice hrají na strunu první republiky, středočeský Zichovec reprezentuje totální modernu. Ukazuje, že dnešní zákazník už nechce na etiketě portrét sládka, ale hledá moderní design a neustálé inovace. Nápad na vybudování vlastního pivovaru se zrodil v hlavě Ivana Husáka v roce 2010. O dva roky později pak vznikl Rodinný pivovar Zichovec se sídlem ve stejnojmenné vesnici nacházející se nedaleko města Slaný. Jeho cílem bylo kromě výstavby pivovaru také zvelebit celou obec. "Proto byl v podstatě na zelené louce vybudován i nový obecní úřad, penzion, koloniál, restaurace, společenský sál, a kromě toho i kaplička. Ta zůstala pro náš pivovar symbolická a stala se součástí naší vizuální identity," popisují na webových stránkách.

Z počátku se nabídka pivovaru skládala téměř výhradně ze spodně kvašených piv, ale postupně také s příchodem synů Ondřeje a Jana došlo k začlenění širokého spektra pivních speciálů. Ondřej s Janem se totiž zajímali o nové pivní styly a přispěli k tomu, co je dnes pro pivovar typické. Dnes vaří přes kolem 130 druhů piv ročně a jak přiznávají, vařili například s rohlíky z Rohlíku nebo levandulí ze Židovic.