Novinky a zajímavosti ze světa piva

Po dlouhých 213 dnech se příští týden pro hosty opět otevřou venkovní prostory a zahrádky restaurací. Rodinný pivovar Svijany pro tuto netrpělivě očekávanou událost připravil další várku sudového piva Svijanský Svátek, s nímž už loni oslavil červnové otevření restaurací a Vánoce. Výjimečné sezónní pivo bude na čepu vybraných svijanských restaurací a hospod opět jen po omezenou dobu.

„Letošní 17. květen bude nejen pro všechny milovníky točeného piva, ale i pro hospodské a pivovary opravdovým svátkem. Pevně věřím, že i přes nepříznivou předpověď počasí si zákazníci na zahrádky rychle najdou cestu a že i Svijanský Svátek bude jedním z důvodů, proč na točené pivo vyrazí,“ řekl ředitel Pivovaru Svijany Roman Havlík. „Doufám, že hosté budou s personálem spolupracovat v rámci dodržování protipandemických opatření, což umožní brzké otevření i vnitřních prostor gastronomických zařízení, ke kterému se celý náš obor upíná,“ dodal.

Kroužkový ležák
„Svijanský Svátek je kroužkové pivo inspirované starými recepturami, podle nichž se v minulém století vařilo pivo zavážené před zimou na nepřístupné horské chaty. Hotové pivo se po filtraci znovu zakvašuje rozkvašenou mladinou, tzv. kroužky,“ přibližuje v pořadí již sedmnácté svijanské pivo svijanský sládek Petr Menšík.

Svijanský Svátek je vyroben z vybraných surovin a dostalo se mu také vybrané péče. „Receptura Svátečního ležáku s 5,0 procenty alkoholu obsahuje kombinaci humnových sladů a tradičně pěstovaný Osvaldův klon Žateckého poloraného červeňáku z našich vlastních chmelnic. Stejně jako všechna svijanská piva je samozřejmě nepasterovaný,“ dodává Petr Menšík.

Svijanský Svátek je součástí rodiny speciálních sezónních piv spolu s jantarovým Duxem, kterého pivovar zařadil do svého stálého výrobního sortimentu po jeho úspěšné premiéře před dvěma lety. Od té doby se čepuje pravidelně jednou do roka na konci září během Dnů českého piva. Pivovar plánuje, že celou rodinu by mohlo časem doplnit i pivo uvařené speciálně pro oblíbené červencové Slavnosti svijanského piva, které se ovšem letos bohužel kvůli koronaviru nebudou konat stejně jako loni.

Obliba nealkoholického piva v České republice se dlouhodobě zvyšuje. Podle průzkumu ho loni konzumovalo 27 % dospělých Čechů a každý den ho pilo dokonce 3,3 % z nich.

„Stále více lidí vyznává aktivní přístup k životu. S tím souvisí i postupný nárůst spotřeby nealkoholických nápojů včetně piva. Odborníci předpokládají v příštích pěti letech nárůst celkové světové spotřeby nealkoholického piva o více než sedm procent,“ říká Lenka Trvalcová, manažerka značky Birell z Plzeňského Prazdroje. Důvodem jsou i překvapivě chutné nové druhy piva Birell Za studena chmelený nebo Birell stylu IPA, které dávají zapomenout na pověstné nealko Pito z dnes již zaniklého pivovaru Most. Pít ho prý byla za socialismu velká PitoMost. Podle aktuálních průzkumů naopak výrazně poklesl počet těch, kteří nealkoholické pivo nepijí vůbec – z 19,3 % v roce 2016 na 15,9 % v roce 2020. Možná ubude i dopravních nehod...

Jen malá část našich populárních piv patří Čechům nebo Slovákům.
Kdo ovládá v našich končinách trh s pivem? Holanďané, Japonci, Číňané, Američané či Belgičané. Ti všichni patří mezi vlastníky velkých pivovarů, které do našich i zahraničních barů a domácností dodávají ty nejznámější značky piva, jako je Pilsner Urquell nebo Zlatý Bažant. Do popředí se ale poslední roky tlačí i malé pivovary s unikátními pivními chutěmi, které ocení každý pivní nadšenec.

Pandemie koronaviru se dotkla i některých velkých hráčů, následkem čehož museli propouštět. Jiným se ale podařilo fungovat vcelku obstojně a pivaři je navzdory opatřením podrželi. Takto vypadá československý pivní trh a jeho nejpopulárnější značky.

Pilsner nebo Topvar patří pod japonskou firmu
Česká společnost Plzeňský Prazdroj, založená v roce 1842, je pivovarnickou legendou. S její historií se pojí jméno sládka Josefa Grolla, který uvařil pivo nového plzeňského typu. Pivovar v současnosti nabízí jedny z nejznámějších pivních značek v Česku a na Slovensku.

Prazdroj patřil delší dobu pod koncern SABMiller, který byl druhou největší pivovarnickou společností na světě. V roce 2016 ji ale převzal belgický gigant Anheuser–Busch InBev (ABI). Antimonopolní úřad rozhodl, že ABI musí některé pivovary odprodat, protože by vlastnilo příliš velkou část trhu (přibližně třetinu). Plzeňský Prazdroj se tedy v roce 2016 dostal k japonské společnosti Asahi Breweries. Většinu jejího portfolia tvoří alkoholické nápoje.

Společnost Asahi Breweries převzala spolu s Prazdrojem další čtyři pivovary, za což podle iDnes.cz zaplatila dohromady téměř 200 miliard korun. Zájem o aktiva SABMiller v té době projevila i investiční skupina PPF v čele s tehdy nejbohatším Čechem Petrem Kellnerem, který nedávno zemřel při tragické nehodě. Do boje se pustila i skupina J&T slovenského milionáře Patrika Tkáče.

Nakonec však uspěli Japonci a společnost Asahi Breweries v roce 2016 kromě Plzeňského Prazdroje koupila polský Tyskie a Lech, maďarský Dreher, rumunskou značku Ursus a slovenský Topvar. Ostatní piva, která patří pod firmu Asahi Breweries, najdeš na jejím webu. Na něm jako svou pýchu z českých piv (viz níže) zvýraznila dvě značky — Kozel a Pilsner Urquell.

Mluvčí Plzeňského Prazdroje Zdeněk Kovář pro Refresher řekl, že společnost Asahi Breweries měla od začátku velký respekt k českému pivovarnictví a do výrobního procesu nechtěla nijak zasahovat. „Vedení společnosti Asahi se zavázalo, že si Plzeňského Prazdroje cení jako klenotu a bude se k němu chovat s patřičnou úctou. Neplánují na jeho chodu ani procesu vaření piva či recepturách nic měnit,“ uvedl.



Mluvčího jsme se ptali také na to, zda se Pilsner vyrábí i v jiných zemích s odlišnou recepturou. V nizozemském Eindhovenu jsme totiž například měli zkušenost s „plzničkou“, která se té české vůbec nepodobala. Podle Kováře se Pilsner Urquell vyrábí pouze v Plzni a exportuje se do více než 50 zemí. Následně může jeho kvalitu ovlivnit nevhodná péče. Pokud je skladován v teple nebo vystaven slunečnímu záření, chutné pivo určitě neočekávej.

V případě čepovaného piva může být chybných praktik samozřejmě ještě více. Sanitace pivního vedení, špatně umyté sklenice a nesprávné čepování dokáží pokazit chuť kteréhokoli zlatavého moku.

Plzeňský Prazdroj je v žebříčku českých piv lídrem. Pandemie však ovlivnila i tak velkého hráče.

„Pohostinství pro nás představuje důležitý prodejní kanál, standardně totiž tvoří dvě pětiny našich prodejů. To je více než průměr trhu a nám loni klesly prodeje v tomto segmentu o 30 procent. Převedeno do srozumitelných čísel jsme v roce 2020 v Česku prodali celkem o 111 milionů piv méně než v předchozím roce,“ řekl obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Tomáš Mráz. Nárůst však zaznamenali v prodeji baleného piva (7 procent), a to hlavně piva ve skleněných lahvích.

„Omezili jsme stáčení piva do sudů a tanků a naopak posílili výrobu baleného piva. Právě o skleněné vratné lahve a plechovky byl loni největší zájem, přesto jejich prodej nevykompenzoval ztráty ze zavřených barů. Celkově jsme tedy v Česku prodali o 8 procent méně než v roce 2019, na Slovenku byl pokles 2 procenta oproti roku 2019,“ upřesnil Zdeněk Kovář.

Po Staropramenu toužila i firma Asahi
Po Plzeňském Prazdroji je společnost Pivovary Staropramen druhým největším výrobcem piva v Česku. Od 90. let se v ní vystřídalo několik vlastníků. V roce 2012 ale odkoupil skupinu StarBev vlastnící Staropramen za 3,5 miliardy dolarů americký koncern Molson Coors, uvádí...

Hospodští i pivovary se před otevřením zahrádek restaurací většinou shodují: Pivo a jídlo podraží. MF DNES oslovila padesát hospod po celém Česku. Zajímalo ji, zdali a o kolik půjdou ceny nahoru.

Až půjdete do otevřené hospody, počítejte s větší útratou. Většina provozoven podraží. „Zdražování se bude týkat spíš nápojů,“ říká majitel restaurace U Modrého slona ve Františkových Lázních Milan Němeček. Ceny u něj půjdou nahoru přibližně o deset procent, což zavede okamžitě po otevření. Tedy v pondělí.

MF DNES oslovila 50 hospod po celém Česku s dotazem, zda se chystají zdražovat.

V pondělí se otevřou restaurační zahrádky a lidé si po dlouhé době budou moci vychutnat pivo ze skla, nikoliv z plastového kelímku. „Dobře nachlazená a hlavně čistá sklenice se zkrátka nahradit nedá. Pitím piva z plastového kelímku se okrádáte o zážitek,“ uvedl v pořadu 360° na CNN Prima NEWS diplomovaný pivní someliér Pavel Borowiec.

„Na pondělní otevření zahrádek máme navařeno. Není čeho se bát, v hospodách je bezpečno,“ řekl sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka. Na znovuotevření restauračních zahrádek se zavčas připravili také v pivovaru Matuška. „Navařeno máme, vařili jsme i o víkendech, když to bylo potřeba,“ řekl spolumajitel pivovaru Adam Matuška.

Po dlouhé době se tak zase začne rozlévat pivo do skla, nikoliv plastových kelímků. „Rozdíl je v tom, že když nedodržujete některé zásady piva, tak se okrádáte o zážitek. A pít pivo z plastu k tomu spěje. Dobře nachlazená a hlavně čistá sklenice se zkrátka nahradit nedá,“ vysvětlil pivní someliér Borowiec.

V pondělí bychom si podle něj měli ověřit jednu věc. „Český ležák má dlouho ležet, ale potom se má rychle vypít. Tak snad se nám to povede,“ zadoufal Borowiec.

Sládek Berka tak s pondělním otevřením zahrádek vidí světlo na konci tunelu, které po roce pandemie přichází. „Ta krásná chvíle se blíží,“ řekl. Pozitivní náhled se snažil udržet napříč celou pandemií. Neopustil ho ani ve chvíli, kdy musel sledovat vylévání piva. „Byla to hodně těžká chvíle, ale naštěstí nám pomohl stát tím, že nám vrátil spotřební daň. Mohli jsme tak pomoci i našim hospodským a pivo stáhnout zpátky na své náklady,“ uvedl sládek. V minulém roce přišel Plzeňský Prazdroj o 111 milionů půllitrů piva.

Likvidační nařízení
Pandemie koronaviru přispěla také k tomu, že se v loňském roce v Česku vypilo nejméně piva za posledních šedesát let. České pivovary loni uvařily 20,1 milionů hektolitrů piva. Špatně jsou na tom hlavně malé pivovary. Loni poklesla celková výroba přibližně o osm procent, v malých pivovarech až o 30 procent. „Nejhorší to bylo pro pivovary, které byly závislé na turistech. Pro ně to muselo být likvidační,“ konstatoval Matuška.

Podle someliéra se pandemie mírně podepsala i na kultuře pití piva. „Problém je v tom, že pivo u nás se vyrábí a prodává za velmi dostupné ceny. A vývoj před pandemií byl takový, že se na českém trhu objevila piva i za vyšší cenu, o sumě se však přestalo tolik hovořit. Lidé přestali hodnotit pivo pohledem, aby stálo co nejméně, a chtěli zažít něco, co si zkrátka zapamatují. Průběh covidu nás však opět vrátil k otázce, kolik stojí levné pivo v supermarketu, a to je velká škoda,“ doplnil Borowiec.

V České republice existuje okolo 480 malých pivovarů, které vaří čerstvé, nefiltrované a nepasterované pivo. Okolo pětadvaceti z nich ale momentálně „spí“. Pěnivý mok z jejich produkce neseženete ani přes internet, ani přes výdejní okénko. Čekají, až pominou opatření a v lokále svých restaurací budou moct znovu přivítat hosty.

S přežitím těžké doby si minipivovary musejí pomoci převážně samy. Na stát příliš spoléhat nemohou. „Úřady neústupně trvají na předpisech, které se daly splnit za normálního života, ale ne teď,“ popisuje Jan Šuráň, prezident Českomoravského svazu minipivovarů.

Přestože musí být minipivovary zavřené, jejich provoz je nákladnější. Problém vidí i v lahvování piva. „Lahve, etikety, korunky, uzávěry – všechno něco stojí. S prodejem lahvového piva se více nadřete. Když prodáte sto lahví, jako byste prodali jeden sud,“ říká Šuráň. I přesto věří, že po odeznění pandemie bude minipivovarů přibývat. „Lidé mají pivovarské řemeslo rádi,“ dodává.

Třicet nových minipivovarů za loňský rok? Neuvěřitelné

Co doba pandemie pro minipivovary znamená? Pohromu, nebo příležitost?
Obojí (úsměv). Většina z nich má však jedno společné. Snaží se využít všechny možné způsoby, aby se piva zbavily. Probudily e-shopy, rozvážky, zážitkové poukazy na příhodnější dobu. Některé se však ocitly v situaci, kdy pivo vůbec nemohou produkovat a hlavně prodávat.

To je případ pivovarů v centrech velkých měst, kterým chybějí turisté a úředníci, kteří teď pracují z domova. Na stáčení většího množství piva do lahví ani prodej přes internet nejsou zařízené.

Naopak velký boom zažívají pivovary na okrajích měst, na sídlištích. Spousta lidí u nich nakupuje právě proto, že nepracuje v centrech, ale z domova. Často v paneláku.

Nutí koronavirová doba minipivovary více experimentovat?
Nutí je pivo lahvovat, což je mnohem nákladnější než stáčení piva do sudů. Lahve proto plní dražšími pivy. Silnými, kyselými. Zákazníci tak alespoň objevují pivní pestrost.

Vyjde momentálně provoz pivovaru na více peněz?
Vyjde. Lahve, etikety, korunky, uzávěry – všechno něco stojí. S prodejem lahvového piva se víc nadřete. Když prodáte sto lahví, jako byste prodali jeden sud.

Víte o malých pivovarech, které kvůli koronavirové krizi zanikly?
Pivovary v centru Prahy činnost neukončily, ale přerušily. Zazimovaly se a čekají na příchod jara a léta (úsměv).

A co minipivovary, které se i přes koronakrizi dokázaly uchytit?
Minipivovary naprojektované ještě před pandemií se rozjely. Některé i velmi úspěšně. Další tři čtyři minipivovary jsou hotové, čekají už jen na blížící se rozvolnění aby se mohly rozjet. Za loňský náročný rok se postavilo dvacet devět minipivovarů, což je v pandemické době až neuvěřitelné.

Registrujete coby prezident Českomoravského svazu minipivovarů, že se na vás minipivovary v této době častěji obracejí s žádostí o právní radu?
Především jsou to dotazy ohledně čerpání kompenzací. Na kurzarbeit si už pivovary s restauracemi zvykly. Pomáháme jim také s kompenzacemi, pokud jsou v nájmu, nebo mají zavřenou provozovnu. To je bohužel všechno. Na nic jiného pivovary prakticky nemohou dosáhnout.

Jste v této době spíš prezident svazu minipivovarů, nebo majitel minipivovaru v Břevnově?
Jedno i druhé. Minimálně dvě hodiny pracovního dne ale vždy věnuji minipivovarům.

Řešil jsem například jejich potíže s celníky. Vyžadují, aby vykazovaly ekonomickou stabilitu. Za loňský těžký rok to nedává smysl. Je to stejné, jako když loni v létě začali pracovníci finančního úřadu obcházet restaurace v Praze s tím, že vykazují podezřele nízké tržby. Divím se, že je v restauracích nezabili. Když vám v hospodě místo tří set lidí sedí dva a někdo přijde, že vykazujete nízké příjmy, je to na vraždu.

Sám vlastníte v centru Prahy minipivovar Pivovarský dům. Přestože je zavřený, provozujete aspoň výdejní okénko?
Výdejní okénko máme, prodáváme pivo z břevnovského kláštera. Tam provozujeme druhý pivovar. V Pivovarském domě jsme výrobu zastavili, v budoucnu se stane filiálkou Břevnova.

Filiálkou?
Budou se v něm vařit speciály a malé várky piva. Do pěti deseti hektolitrů. Ostatní piva se přesunou do Břevnova. Je na ně stavěný, má větší varnu. Nejde o důsledek současné doby, jen nám dala příležitost uvést tuto změnu do praxe.

Břevnovský klášter je pro vaření piva v České republice velmi symbolickým místem. Právě odtud pochází nejstarší písemná zmínka o vaření piva na českém území, datovaná do roku 993. To musí být skvělé místo pro nové nápady.
A také je to velký závazek, abychom vařili kvalitní pivo (úsměv). Nechceme však zůstat jen u klasického českého ležáku. S kolegy máme všichni pivovarské vzdělání. Nevyužít ho třeba k propagaci méně známých pivních stylů by byla škoda.

Stále ale působíte v prostředí sloužícím primárně církevním účelům. Jak se vám spolupracuje s mnišským řádem benediktinů?
Používáme značku Benediktinské pivo, čímž propagujeme jak benediktiny, tak samotné pivo. Břevnovští benediktini navíc v restitucích dostali pozemky, na kterých založili chmelnice. Jejich benediktinský chmel jsme začali používat před dvěma roky.

EET byla jenom buzerace

Nepřipadá vám, že státní aparát českou pivní kulturu až šikanuje?
Úřady neústupně trvají na předpisech, které se daly splnit za normálního života, ale ne teď. Vezměte si, co udělaly státy kolem nás. O své občany a jejich firmy se postaraly. Vědí, že přežijí.

Náš stát pomáhá málo, pomalu a komplikovaně. Kompenzování trvá měsíce. Navíc vůbec nemáte jistotu, že kompenzace dostanete. Spousta firem to nemusí přežít! A vadí mi ještě jedna věc.

Stát si za naše peníze pořídil EET. Na korunu přesně věděl, jaké máme tržby. V dubnu ho ale zahodil, zrušil. Asi se bál, že bychom se mohli domáhat zaplacení části ušlého zisku. Místo pomoci tak zcela jasně řekl, že EET byla jenom buzerace. Vůbec nechtěl vědět, co se v oboru děje.

Říká se, že stát by tu měl být pro občany. Z vašich slov ale nevyplývá, že tomu tak skutečně je.
Pomoc od státu je nedůsledná. Například naši dodavatelé – prádelny, pekárny – nedostali nic. Žádné kompenzace. Jenom jim kvůli zavřeným restauracím klesl odbyt. Pro úřady jako by neexistovali. Prostě: pomož si sám a zachraň se, kdo můžeš.

Dá se predikovat, jestli po tomto složitém období přestane rozkvět minipivovarů, který zde dosud probíhal?
Trochu se zploští křivka nárůstu, ale minipivovarů bude pořád spíše přibývat. Lidé mají pivovarské řemeslo rádi. Pivovarníkům by však pomohlo, kdyby jim stát zjednodušil administrativu. Jinak jim bude pořád otravovat život.

Když nepomáhá stát, minipivovary si musejí pomoci samy. Například prostřednictvím iniciativy Zachraň pivo. Jak vnímáte její přínos?
Velmi výrazná pomoc! Podle mých odhadů zachránila pivo za čtvrt miliardy. Pivovary a jejich zákazníci se díky ní více sblížili. Jedni zjistili, že slogan o dobrém pivu, co se prodává samo, nestačí. Druzí zase objevili řadu nových pivovarů, o kterých dosud nevěděli. I když třeba stály kousek od jejich bydliště.
Za vytlačení „svrchňáků“ nemůžou komunisti ani Kalousek

Existovaly v tuzemsku tradiční pivní styly, které vytlačil českému pivaři tolik známý ležák plzeňského typu?
Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století to bylo pšeničné bílé pivo. Teď ho sice posouváme Němcům – Bavorsko je pravlastí pšeničného piva – ale před úspěchem Plzně se mu věnovalo devadesát procent našich pivovarů. Fenomenální úspěch Plzně v roce 1842 chtěli všichni napodobit, proto přecházeli na ležáky a spodně kvašená piva. Kolem roku 1900 zaniká v Čechách poslední pivovar, který vařil svrchně kvašená piva. Je to jedna z mála věcí, za kterou nemůžou komunisti ani Kalousek (úsměv).

S nástupem minipivovarů se svrchně kvašená piva, včetně pšeničného, do Česka vrátila. Nejprve nesmělými krůčky, po úspěchu náchodského pivovaru v Anglii pak získala velkou popularitu. Jenom „ejly“ vaří každý druhý minipivovar. Přes devadesát procent veškerého vypitého piva ale stále tvoří ležák.

Co pomohlo ležáku k tak výrazné roli na české pivní scéně?
Technická modernizace v devatenáctém století. Ležák je dítětem průmyslové revoluce. Umožnila mu vyniknout. Předchůdci ležáku se u nás ale vařili daleko dříve. Červené ječné pivo a staré pivo známe už ze čtrnáctého století.

Různá piva od řady minipivovarů se pravidelně prezentovala na Festivalu minipivovarů na Pražském hradě. Loni se však kvůli pandemii koronaviru neuskutečnil, jak to s ním vypadá letos?
V tradičním červnovém termínu zřejmě opět neproběhne. Zatím jsme si proto zamluvili víkend desátého a jedenáctého září. Nevzdáváme se. Akce byla mezi minipivovary i fanoušky piva hodně populární. Byla by škoda ji zase zrušit.

Pivovary se kvůli covidu razantně propadly v tržbách. Spotřeba piva se snížila na úroveň 60. let minulého století, přitom se v roce 2019 pivovarnictví dařilo.

Spotřebou piva jsme se propadli do 60. let minulého století a pivovary přišly o jeden a půl milionu hektolitrů piva. V roce 2020 svou činnost ukončilo zhruba 500 hospod a letos se očekávají další stovky.

Covid neušetřil ani minipivovary, 25 z nich v reakci na covid přerušilo výrobu, zakonzervovalo zařízení a čekají na lepší časy. Čtyři úplně skončily. Říká v rozhovoru pro server Podnikatel.cz výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven Martina Ferencová.

Paní ředitelko, jak konkrétně se projevila pandemie na spotřebě piva?
Dalo se očekávat, že nebudeme výskat nadšením, ale ten výsledek je stejně skličující. Spotřebou piva jsme se propadli do 60. let minulého století, přišli jsme o jeden a půl milionu hektolitrů piva. Roční spotřeba piva na obyvatele u nás v roce 2020 dosáhla 135 litrů a za pokles samozřejmě mohou koronavirové restrikce a omezení provozu hospod a restaurací v tuzemsku, ale i v zahraničí. A přitom ještě v letech 2018 a 2019 se českému pivovarnictví dařilo velmi dobře, produkce stoupala a v roce 2019 jsme zaznamenali rekordních 21,6 milionu hektolitrů. A na zahraničních trzích jsme trhali rekordy nepřetržitě 10 let. Takže loňský rok byl opravdu velký zásek.

A jak se to projevilo na odběrech ze strany restaurací? Jaký zde registrujete propad?
Zatímco v roce 2019 se z celkové spotřeby piva v Česku v restauracích vypila třetina, o rok později to byla už jen čtvrtina. Podíl piva on trade (to je to, které bylo vypité v hospodách, versus off trade, to je to, co se prodává v prodejnách) činilo 26 ku 74. Meziročně jsme poklesli v segmentu on trade o 31 procent. To je strašně moc. Doplatili jsme na to, že jsme tradiční země se silnou pivní hospodskou kulturou. Negativní vliv má nejen samotné zavření hospod, ale i restrikce v podobě zkrácené otevírací doby, zákaz konzumace alkoholu na veřejnosti, rušení sportovních a kulturních akcí a další omezení. V roce 2020 svou činnost ukončilo zhruba 500 hospod a letos se očekávají další stovky.

Situaci kolem pivovarů se budeme ještě věnovat. Nyní mě spíše zajímá, jak se dokázaly pivovary přizpůsobit vzniklé situaci? Hledaly cesty, jak alespoň částečně zmírnit svoji ztrátu?
Všichni se museli přizpůsobit a naučit se novým věcem, jinak by nepřežili. Každý se musí i nyní snažit prodat pivo tak, jak umí, například změnou distribučních kanálů. E-shopy jsou dnes už v podstatě běžnou záležitostí. Vzrostla poptávka po pivu v lahvích a plechovkách. Pivovary proto investovaly do stáčecích linek a zaznamenali jsme, že místo velkých padesátilitrových sudů se plní ty s menším objemem. Enormní zájem je o patnáctilitrové sudy. Jednu dobu na trhu dokonce úplně chyběly a pivovary si je mezi sebou vzájemně zapůjčovaly, stejně tak, jako si třeba pomáhaly do doby, než si pořídily stáčírny na plechovky.

Musím pochválit pivovarské, že solidarita v našem oboru byla opravdu veliká. A pivovary pomáhaly a pomáhají přímo i hospodským a restauratérům. Například na vlastní náklady sanitují výčepní zařízení, dodávají desinfekci, ochranné pomůcky, pomáhají s hygienickými opatřeními.
Na podporu čepovaného piva z okének jsme dodávali hospodám prázdné pet lahve, aby si zákazníci mohli pivo odnést s sebou. A pivovary pomáhaly nejen hospodám, ale také s rozvozem vakcín. Zdarma distribuovaly nealkoholické pivo pro pracovníky bezpečnostních složek a zaměstnanci pivovarů se podíleli na trasování pro krajské hygieny.

Před pandemií byl boom minipivovarů, do kterých byly investovány nemalé prostředky. Máte zde nějakou zpětnou vazbu, jak jsou na tom minipivovary nyní?
Zhruba 25 minipivovarů v reakci na covid přerušilo výrobu, zakonzervovalo zařízení a čekají na lepší časy. Čtyři úplně skončily a prodaly technologii. V současné době se řeší, jestli pozastavené minipivovary budou mít po obnovení činnosti stejné majitele. Samozřejmě ale existují i minipivovary, kterým krize přitáhla zákazníky. Ty svou výrobu zvýšily, byť jim klesl obrat. Záleží zde hodně na lokalitě, zda jde o město, vesnici či turistické místo. Celkový pokles výroby v minipivovarech je asi třicetiprocentní a celostátní výstav klesl přibližně o osm procent.

Když se podíváme na tu situaci zpětně, co měla vláda podle vás udělat lépe pro to, aby byznys pivovarů nebyl tak výrazně postižen?
Shrnula bych to do několika bodů. Mělo se postupovat na základě dat a analýz, nikoliv pocitů a toho, co se děje na sociálních sítích. Nedávat zmatečné a často se měnící informace z různých vládních zdrojů. Neměl se náš byznys nechat takto zdecimovat. Víme, že například ve Španělsku byly restaurace otevřeny, ale mají přísnější podmínky provozování. Toho jsou schopny i české hospody. Dále to měly být smysluplné a fungující kompenzace, protože podmínka padesátiprocentních ztrát je pro pivovarské absolutně nepřijatelná. Přeci jen ten, kdo dosáhl ztráty pětatřicet až pětačtyřicet procent, na tom také není dobře, takže kompenzace měly být i odstupňované. A v neposlední řadě se také jedná o komunikaci mezi vládou a námi a o společné hledání řešení.

Zanedlouho se otevřou restaurační zahrádky. Zajímalo by mě v tomto ohledu, zda očekáváte rychlý návrat tržeb? A to i díky tomu, že lidé na posezení ve své oblíbené hospůdce už netrpělivě čekají.
Připravujeme se na rozvolňování intenzivně. Těší nás, že se blíží den, kdy se tak stane. Zpočátku očekáváme velkou euforii a vysokou návštěvnost, opět to vidíme na příkladu v zahraničí. Virus však nezmizí a musíme se naučit s ním žít. Vláda, hygienici a další instituce budou i nadále naše životy a podnikání ovlivňovat různými protivirovými regulacemi a omezeními. A i proto jsme spustili projekt Bezpečná restaurace. Ten se skládá ze dvou částí. Tou první je sada opatření na straně provozovny, které naši hospodští zvládnou bez problémů implementovat, a druhou částí je komunikace směrem k hostům, aby i oni dodržovali pravidla stanovená hygienou.

V posledních dnech se také hovoří o aplikaci, kterou zákazník ukáže provozovateli s tím, že má zelenou, tedy že je negativní, po prodělaném covidu, nebo očkovaný a že tedy může bez obav restauraci navštívit. Víte o této aplikaci? Dostaly se k vám nějaké informace?
Pro nás určitě každá možnost, která by pomohla otevřít gastronomické provozovny, je vítaná. Všechno by ale mělo být, dle nás, založeno na bázi dobrovolnosti. Je jasné, že pro hospodu, která má venku zahrádku na 10 míst a vevnitř na pět, tak asi takovou aplikaci řešit nebude. Naopak ve městech vidím, že by ochota používat podobnou aplikaci byla určitě větší. Proto i v tomto případě by se mělo postupovat individuálně, určitě by to nemělo být hospodským nařizováno.

Co vy osobně byste uvítala ze strany státu, aby se pivovarnický byznys nastartoval rychleji?
Nahlížím na to spíše z dlouhodobějšího hlediska, kdy je nutné podpořit pivovary, minipivovary a celou gastronomii. Vzory jsme hledali v zahraničí a vím, že tam dochází ke snižování DPH nebo spotřebních daní. Na pomoc postiženým oborům je také určen národní program obnovy. Komunikovali jsme proto i s ministryní Dostálovou (Klára Dostálová – ministryně pro místní rozvoj, pozn. redakce), která nám přislíbila masivní marketingovou kampaň. Ta by měla ukázat, že provozovny budou bezpečné a že hosti jsou stále u nás vítáni.

Ale hlavně my už opravdu nechceme žádné další zavírání a omezování provozů. Proto opakovaně upozorňujeme, že by bylo vhodné konzultovat opatření a jejich rozsah primárně s námi.

To znamená, než aby zase docházelo k nějakému budoucímu zavírání, tak byste spíše uvítali, aby vám vláda začala konečně naslouchat a zasedla s vámi k jednomu jednacímu stolu, kde byste si případná opatření společně nastavili?
Určitě. Toto bychom velmi uvítali. Voláme po komunikaci mezi námi, vládou a odbornou veřejností neustále. Vidíme, že v některých zemích to funguje. Opět uvedu příklad Španělska, který máme dobře zmapovaný. Tam hned při první vlně vznikla platforma, která se jmenuje Vše pro hotely, restaurace a gastronomii, a společně s vládou připravuje plán uvolňování, nebo naopak uzavírání tak, aby se mohly vyjádřit všechny zúčastněné strany.

Před námi je léto, zatím to vypadá, že by mohlo být v rámci mírných opatření. Jak se pivovary chystají na letošní sezónu? Chystají nějaké pivní speciály, na které bychom se mohli už dopředu těšit?
Minulé léto se pivovarům povedlo. Nenahradilo to sice ztráty z celého roku, ale bylo krásné počasí, dlouhá sezóna bez omezení a lidé se do hospody a na posezení s kamarády u piva těšili. Věříme, že i letos nám budou takto věrní. Pivovary už nyní vaří a připravují novinky pro milovníky piva. Uspokojeni budou určitě ti, kteří preferují klasiku, i ti, kteří vyhledávají netradiční piva. Připravují se různá ochucená piva, nealkoholická piva, minipivovary určitě přijdou s přehršlí nových a nezvyklých chutí a já osobně se těším na pšeničná, protože to jsou má oblíbená piva. Český pivní trh se jistě změní, ale to čepované pivo s pořádnou pěnou, to nám Čechům určitě zůstane.

A vaše poslední slovo na závěr? Co byste popřála jak pivovarům, tak i zákazníkům pro následující měsíce i roky?
Ráda bych se rozloučila pivovarnickým Dej Bůh štěstí. Používalo se u těch, kteří pivo vyráběli, ale poplatné je to i v současné situaci. Štěstí už potřebujeme a určitě se všichni těšíme do hospody na kamarády, na pivo a na krásné léto.

Únětický pivovar se zpočátku řadil mezi minipivovary, tedy ty, které mají roční výstav piva do 10.000 hektolitrů, ale díky rostoucí výrobě "přerostl" do vyšší kategorie a zařadil se mezi malé a střední pivovary.

První várka piva v obnoveném Únětickém pivovaru byla slavnostně uvařena 15. května 2011. Pivovar byl v Úněticích u Prahy postaven pravděpodobně roku 1710, v roce 1951 se ale tehdejší historie únětického pivovarnictví na dlouhá léta uzavřela a objekt sloužil jako sklady. O obnovu pivovaru se zasloužili jeho současní majitelé manželé Tkadlecovi.

Vlastníkem pivovaru byla téměř po celou dobu Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, která jej však většinou pronajímala. Největší rozkvět únětického pivovarnictví nastal v druhé polovině 19. století. Po znárodnění po roce 1948 bylo vaření piva postupně utlumeno. Brány únětického pivovaru se znovu otevřely v červnu 2011 a nyní pivovar vaří a prodává spodně kvašenou dvanáctku a desítku, během roku také u různých příležitostí nabízí různé speciály. V areálu funguje i restaurace s kapacitou přibližně 100 míst a venkovní zahrádkou, konají se zde různé kulturní akce.

Únětický pivovar se zpočátku řadil mezi minipivovary, tedy ty, které mají roční výstav piva do 10.000 hektolitrů, ale díky rostoucí výrobě "přerostl" do vyšší kategorie a zařadil se mezi malé a střední pivovary. Před pandemií koronaviru navařil únětický pivovar ročně zhruba 15.000 hektolitrů piva. V České republice únětické pivo čepují v téměř dvou stovkách hospod a restauračních zařízení, na čepu je však i na Slovensku, v Dánsku, Švédsku či Itálii.

Před třemi lety byla v pivovaru modernizována varna. Byla zvolena varianta zvýšení výkonu přidáním dvou nádob (vystírací a rmutovací pánev), tak, aby celou obsluhu (14-16 várek za 4 dny) zvládl jeden pracovník pivovaru a to včetně přípravy šrotu, výhozu mláta a kalů, spílání a zakvašování mladiny. Došlo tak ke zvýšení výkonu o 20 % a úspoře mzdových nákladů.

Režim varny je nyní plně automatický, ručně ovládané jsou nadále procesy šrotování, výhoz mláta, dávkování chmele, výhoz kalů a příprava spílacího potrubí. Řídicí systém musí zajistit souběžný běh výroby různých receptur bez nutnosti potvrzování jednotlivých kroků. Součástí automatizace varny je sběr dat, jejich archivace a reporting a rovněž automatické generování varního listu. K výhodám patří i nižší energetická náročnost výroby a lepší využití odpadního tepla.

Plzeňský Prazdroj zvyšuje bezpečí hostů v restauracích a hospodách prostřednictvím aplikace českého fintechového startupu Qerko. Ta umožňuje zaplatit a objednat si jídlo přímo z mobilu. Letos chce Prazdroj službu dostat do 1500 podniků, kam dodává pivo, a do konce příštího roku do tří tisícovek. K otevření zahrádek chystá ve spolupráci s aplikací Qerko akci pro hosty.

„Naším cílem je bezpečná restaurace. Díky partnerství se společností Qerko nabízíme podnikům, kam dodáváme pivo, další možnost, jak bezpečnost hostů i obsluhy zvýšit. Technologie Qerka lidem umožňuje bezdotykové zaplacení i objednání mobilem, a dokáže tak ještě vylepšit zážitek z návštěvy podniku. Obsluze, která byla a vždy nepostradatelnou součástí hospody, pak přináší víc času na samotný servis i například ulehčení při rozpočítávání útraty jednotlivých hostů u stolu,“ vysvětluje obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Tomáš Mráz.

S otevřením zahrádek pak pivovar hostům ve vybraných zapojených hospodách a restauracích nabídne k jednomu pivu zaplacenému přes aplikaci Qerko každý týden jedno navíc, a to na účet Prazdroje.

O tom, že v době ovlivněné koronavirovou pandemií jsou pro lidi bezkontaktní metody s o hledem na bezpečnost důležité, svědčí i aktuální průzkumu Prazdroje, který byl realizován prostřednictvím aplikace Instant Research agentury Ipsos. Pro 40 % lidí bude podle něj při rozhodování o návštěvě restaurace důležité, aby nabízela bezkontaktní platby, další více než pětina pak k možnosti platit bez hotovosti při výběru přihlédne.

Qerko nabízí možnost nejen bezkontaktně platit, ale v mnohých zapojených restauracích si lze přímo v aplikaci objednat z jídelního lístku. To se hodí výtečně zejména ve špičkách, například přes obědy, nebo na zahrádkách, kde si lidé objednávají u okének. „Aplikace zrychluje a zjednodušuje provoz restaurace, od samotného objednání, přes doobjednávání až po platbu, a tím prokazatelně zvyšuje spokojenost hosta. Když si člověk zapomene něco objednat, má možnost to okamžitě napravit pomocí jediného kliknutí. Obsluha tak získává digitálního pomocníka, má volnější ruce a zákazníkům se může věnovat intenzivněji,“ říká Lukáš Kovač, zakladatel Qerka.

Důležité je, že restaurace či hospoda k využívání systému nikoho nenutí. Qerko je jedna z možností určená lidem, kteří preferují bezkontaktní moderní platbu. Každý návštěvník má nadále možnost si objednávat i platit prostřednictvím obsluhy. „Rozhodně nechceme rušit obsluhu, ani snižovat její roli v gastronomii. Hospoda má zásadní socializační aspekt, a to nejen tím, že jdu s přáteli na pivo, ale také že si mohu popovídat s výčepním či servírkou. Vztah zákazník-personál je pro nás zásadní a chceme ho i nadále podporovat. Teď ale nabízíme nástroj, který má lidem na place zjednodušit a zrychlit každodenní rutinu, aby se mohli víc věnovat svým hostům a neztráceli čas markováním,“ vysvětluje Tomáš Mráz.

Qerko je výhodné i pro personál restaurací, data společnosti ukazují, že při placení přes aplikaci se obsluze zvýšilo spropitné až o 40 %. „Hosté dávají dýška přímo přes aplikaci, takže nemusí nikde po kapsách lovit drobné. Navíc Qerko nabízíme jen těm podnikům, u kterých máme jistotu, že spropitné skutečně půjde personálu. A naše dosavadní zkušenosti ukazují, že tam, kde se aplikace používá, si obsluha na place přijde na větší dýška než při běžném placení,“ dodává Lukáš Kovač.

Prazdroj se snaží dlouhodobě podporovat hospodské i personál, například formou školení v oblasti ekonomiky podniku, online marketingu a obsluhy. „Digitalizaci hospod a restaurací koronavirus uspíšil. Vidíme, že čím dál víc lidí preferuje bezkontaktní placení, sleduje hospody na Facebooku nebo si chce objednat jídlo online. Věříme, že i díky výhodným podmínkám, které hospodským nabízíme, se nám letos podaří Qerko dostat do víc než tisícovky hospod a restaurací ke spokojenosti jejich i hostů,“ dodává Tomáš Mráz.

Aplikace aktuálně funguje ve zhruba 400 tuzemských restauracích a hospodách. Opakovaně se k ní vrací až 60 procent jejích uživatelů. Novým uživatelům stačí, aby si stáhli Qerko do svého chytrého telefonu a nahráli platební kartu. Majitelé telefonů od Applu mohou platit i bez těchto kroků, a sice pomocí funkcionalit App Clip a Apple Pay.

Pivo od tebe má perfektní pěnu, Pavle“. „Skvěle chutná, je jedna báseň, Martino.“ „V sobotu vezmu i bráchu, od tebe má hladinku nejradši, Karle.“ Tohle budeme moci už od pondělí znovu slyšet na znovuotevřených zahrádkách. Češi totiž své hospody milují. Nejen kvůli samotnému pivu, ale hlavně proto, že si u něj mohou popovídat s kamarády a známými. Zcela výjimečný pak mají vztah k těm, které zde potkávají nejčastěji – k výčepním. Tykají si s nimi a rádi k nim chodí nejen na pivo, ale také na kus řeči. Potvrzuje to průzkum ppm factum pro Plzeňský Prazdroj.

Více než polovina Čechů má jednu nebo více oblíbených hospůdek, kam pravidelně chodí na pivo a popovídat si. A nejdůležitější osobou jsou tu jednoznačně výčepní. Skoro dvě třetiny hostů je znají podle jména. A přes 50 procent těch, kteří je navštěvují opakovaně, si s výčepními tyká. „Výčepní pro nás není anonymní osobou, u které si jen objednáváme pivo. Náš vztah k nim je mnohem silnější. Ukazuje se, že pro Čechy není důležité pouze samotné pivo, ale celková atmosféra, kterou v hospodě zažíváme. Tušili jsme to a průzkum to ještě potvrdil,“ komentuje výsledky průzkumu Tomáš Mráz, obchodní ředitel Prazdroje.

Šest z deseti Čechů, kteří pravidelně chodí do své oblíbené hospůdky, se podle průzkumu s výčepními často baví i o soukromých věcech, o práci, o dětech nebo o svých sousedech. „Výčepní je zkrátka člověk, který je nám nablízku, aby nás vyslechl, podebatoval s námi, a štamgasti se s ním často dělí o své starosti i radosti. Těšíme se na pondělí, kdy budou mistři výčepů zase zpátky, starat se o své hosty a čepovat jim pivo. Myslím, že to prospěje náladě ve společnosti obecně,“ dodává Tomáš Mráz.

Podobně důležité je pro Čechy i to, že si mohou v hospodě popovídat s přáteli. Více než dvě třetiny lidí (69 procent) podle průzkumu Kantaru chodí do restaurace nebo hospody na pivo právě proto, že se potkají s lidmi, které mají rádi a stráví čas v příjemném kolektivu. „Je to vůbec nejsilnější důvod, proč na pivo chodíme. Vždyť hospoda je především o sociálním kontaktu, potkávání se. Z průzkumů taky víme, že zatímco muži preferují setkání ve větších skupinách, pro ženy je příjemná jak větší společnost, tak i setkání v menším, intimnějším kolektivu,“ říká Tomáš Mráz.

Ve výsledku tak Češi mnohem raději chodí na pivo do hospody, než aby si dávali lahvové doma na gauči nebo plechovku na chatě. Hospodu či restauraci upřednostňuje skoro dvakrát tolik lidí než je těch, kteří si raději dají pivo doma.

Návštěva hospody je aktuálně tou nejvíce žádanou aktitivtou v rámci rozvolňování, těší se na ni plné 2/3 Čechů. Téměř třetina (31 procent) chce jít na pivo a kus řeči záhy po pondělním otevření zahrádek. Pětina pak plánuje návštěvu hospody do 14 dní a čtvrtina během prvního měsíce.