Novinky a zajímavosti ze světa piva

Brněnský YeastMaster, za nímž stojí i fyzici z oblasti elektronové mikroskopie, sleduje zdraví kvasinek. Řeší tím problém hlavně menších pivovarů.
Vezměte půllitrové láhve a postavte je hned vedle sebe v řadě od Prahy přes Brno do Olomouce. To je 3,9 milionu půllitrů. Právě tolik piva se každý rok v Česku vylije kvůli špatnému kvasničnému hospodářství. „Je toho opravdu hodně,“ popisuje Ondřej Sháněl. Když profesí částicový optik působící v oboru elektronové mikroskopie před lety začínal s domácím vařením piva, nečekal, že ho to dovede až k vlastní firmě. Dnes ale společně s kolegy stojí za startupem YeastMaster, který pivovarům pomáhá analyzovat kvasinky, a v konečném důsledku tak zachraňují celé várky piva.

Impuls přišel během stáže, na kterou dnes dvaačtyřicetiletý Sháněl zamířil do pivovaru v USA. Tehdy si uvědomil, že to jde dělat jinak. „I menší pivovary tam měly skvěle nastavené procesy a velmi detailně sledovaly kvalitu fermentace. Každá úspora, každé procento výtěžnosti se řešilo velmi přesně,“ vzpomíná Sháněl. Praxe v Česku podle něj sice navazuje na silnou pivovarnickou tradici, ale často spoléhá jen na zkušenosti a odhad. „V zahraničí se víc měří, vyhodnocuje a optimalizuje. Právě tam pivovarům často zbytečně utíkají peníze,“ vysvětluje Sháněl, který problém vysvětluje i láskou k tradicím.

Podle Sháněla přitom problém často nezačíná u technologie nebo receptury, ale přímo u kvasinek. Mají totiž zásadní vliv na průběh fermentace, výsledný chuťový profil i stabilitu produktu. Pokud nejsou v dobré kondici nebo se jejich stav neodhalí včas, může pivovar přijít o celou várku, čas, suroviny i obchodní příležitosti. „Když se něco pokazí, není to jen o ztraceném pivu. Pivovar ztratí produkt, který měl dodat zákazníkovi. A pokud odběratel nakoupí jinde, může to být problém mnohem větší než jedna nepovedená várka,“ myslí si.

Zabiják malých pivovarů
Z této zkušenosti vznikl YeastMaster, tedy nástroj pomáhající pivovarům rychle vyhodnotit koncentraci a vitalitu kvasinek, a tím lépe rozhodovat o dalším procesu kvašení. Řešení je přitom dostupné i menším pivovarům, nevyžaduje totiž vlastní laboratoř ani složitou obsluhu, sládkům ale poskytuje potřebná přesnější data. To vše pomáhá také zkrátit a zoptimalizovat proces kvašení, aby byl ekonomičtější a šetrnější k planetě.

Sládek během vaření vezme vzorek piva, využije speciální barvivo, které zabarví jen mrtvé, nikoliv živé kvasinky, a dá ho pod mikroskop, kde udělá pár fotek. Ty pak vloží do softwaru, který automaticky kvasinky detekuje a počítá pomocí algoritmů strojového učení. V reportu pak může zkontrolovat kvalitu, sledovat ji v čase nebo také diagnostikovat častý problém, kdy pivo nekvasí a nikdo neví proč. „To je zabiják malých pivovarů,“ vysvětluje Sháněl.

Aby v začátcích vůbec model a algoritmy naučili kvasinky správně rozeznávat, Sháněl s Čičalou po večerech označovali tisíce mrtvých a živých kvasinek na obrázcích. „Já jsem při tom poslouchal Harryho Pottera,“ směje se Čičal, jenž ve firmě zastává funkci technologického ředitele odpovědného za software, trénování modelů, testing či cloud. Přes den pracuje jako datový analytik a tvoří řešení pro klienty.

Ani jeden z trojice podnikatelů zatím YeastMaster nedělá na plný úvazek. Sháněl je z pozice sládka a technologa hlavou firmy, jinak pracuje na vývoji optických aspektů elektronových mikroskopů. Tománek řídí finance a strategický výhled, v běžné práci vede projektové týmy vyvíjející elektronové mikroskopy.

Mezi zákazníky startupu jsou aktuálně desítky především minipivovarů z Česka a Slovenska, konkrétně například Pivovar KOS, Nachmelená Opice nebo slovenský Pivovar Vŕšky. Další potenciál vidí také v Polsku a regionu německy mluvících zemí, k tomu má projekt nakročeno i ke spolupráci s univerzitami, na nichž se pivovarnictví studuje.

Zakladatelé chtějí růst kontrolovaně a organicky, přičemž hlavní fokus kladou právě na minipivovary, u nichž vnímají největší prostor pro vylepšení kvasného procesu. Byť s rozvojem firmě pomáhá i brněnský JIC, externího investora zatím startup nehledal. „Od začátku máme poměrně jasnou představu, že nechceme budovat firmu s cílem ji za pár let prodat,“ vysvětluje Sháněl.

Kromě toho YeastMaster umožňuje předem spočítat optimální množství kvasnic, které je vhodné použít při vaření, což může podle tvůrců zkrátit kvašení i o několik dnů. „Někdy také zabrání i vylévání celých varen piva, kdy se na problém s kvasinkami přijde příliš pozdě a v pivě jsou pachutě,“ popisuje Sháněl.

Začátky YeastMasteru sahají do roku 2022, kdy Sháněl spojil síly s Martinem Čičalou, a dvojice následně řešení dva roky vyvíjela. Předloni se k nim přidal také Stanislav Tománek, v Brně založili oficiální firmu a začali s pilotním provozem u několika brněnských minipivovarů. Na českém trhu pak své řešení začali nabízet začátkem loňska.

Obyčejný půllitr z chaty může být sběratelskou připomínkou zaniklých hospod i starých podob pivních značek. Tisícová částka však není samozřejmostí. Rozhodují podrobnosti, které při mytí nádobí snadno přehlédneme.

Jeden drahý prodej není ceníkem všech půllitrů
Pivní sklenice bývaly spotřebním vybavením hospod. Rozbíjely se, mizely při obměně reklamy a jejich sbírání dlouho věnoval pozornost málokdo. Právě proto může dnes zachovalý kus s méně obvyklým potiskem vyvolat překvapivý zájem.

V jedné dokončené internetové aukci se starý půllitr Staropramen prodal za 2 803 korun. Částka potvrzuje, že zajímavé pivní sklo své kupce má. Neříká ovšem, že stejnou hodnotu má každý těžký krýgl s logem smíchovského pivovaru. V březnu 2026 například skončila jiná 1nabídka starého půllitru Staropramen bez jediného příhozu, přestože cena činila jen 79 korun.

Vyvolávací nebo nabídková cena vyjadřuje přání prodávajícího, nikoli hodnotu předmětu. Ani jeden mimořádný prodej nestačí k vytvoření obecného ceníku. Záleží na konkrétní variantě, počtu dochovaných kusů i na tom, zda se v daný okamžik potkají vážní zájemci.

Staré logo samo o sobě nestačí
Při prohlídce sklenice má smysl začít potiskem. Důležitá je přesná podoba loga, uvedený druh piva, nápis Praha-Smíchov, velikost sklenice a případné spojení s výročím, restaurací nebo jednorázovou akcí. Staropramen má 2tradici sahající do roku 1869, a za dlouhou dobu proto vystřídal řadu reklamních podob.

Potom přijde na řadu dno a stěny. Značka sklárny, čísla formy, cejch objemu, reliéfní nápis či odlišný způsob nanesení loga mohou pomoci určit provedení. Samotný cejch 0,5 litru ovšem datum výroby neprozradí. Bez porovnání s katalogem nebo doloženým exemplářem nelze automaticky tvrdit, že sklenice pochází právě ze socialismu.

Zájem o předměty ze sedmdesátých a osmdesátých let není vymyšlený. Když Pivovarské muzeum v Plzni žádalo veřejnost o doplnění sbírky, upozornilo, že mu paradoxně scházejí právě některé mladší kusy pivního skla. Výzvu tehdy zachytilo regionální zpravodajství s vyjádřením muzea.

Vzácnost ale nevzniká pouhým věkem. Běžný hospodský půllitr vyrobený ve velkém množství může zůstat stokorunovou záležitostí, zatímco krátce používaný potisk nebo sklenice z uzavřeného provozu může být žádanější. Ve 3specializované nabídce pivních suvenýrů ze Smíchova se různé sklenice Staropramen objevují přibližně od 69 do 499 korun. Jde však o prodejní ceny, nikoli o doklad, že za ně byly skutečně prodány.

Myčka může cenu rychle srazit
U pivního skla rozhoduje stav přísněji, než se zdá. Oťuk na hraně, vlasová prasklina, poškrábaný reliéf nebo vybledlý potisk mohou zájem výrazně snížit. Problematické je také zašednutí po dlouhém mytí v myčce. Starou sklenici proto není dobré čistit drátěnkou, abrazivním práškem ani silnou chemií. Bezpečnější je vlažná voda, jemný prostředek a měkký hadřík.

Před prodejem se vyplatí vyfotit sklenici z obou stran, dno, cejch a každé poškození. Do popisu patří přesná výška, průměr, objem, znění všech nápisů a informace, zda je logo tištěné, broušené, nebo vytvořené přímo ve skle. Příběh o půllitru z dědovy oblíbené hospody je milý, cenu však nenahradí.

Většina pivních sklenic ze staré kredence nový nábytek nezaplatí. Přesto není rozumné vysypat je bez prohlédnutí do kontejneru. Méně známý potisk, neobvyklý objem nebo značka na dně mohou z obyčejného nádobí udělat hledaný sběratelský kus. Rozhodnout by ale mělo porovnání několika dokončených prodejů, ne nejvyšší cenovka nalezená na internetu.

Jaké je moje doporučení?
Prohlédněte si doma své sklenice a pokud usoudíte, že je nějaká z nich něčím odlišná od toho, co potkáváte v restauračních zařízeních, zkuste ověřit její cenu na internetu a následně skrze odborníka. Možná zjistíte, že za ní dostanete nějakou tu tisícovku a budete si za to moct pořídit třeba plný sud piva :).

Ministr zemědělství Martin Šebestyán (za SPD) potvrdil, že státní podnik Budějovický Budvar jedná o projektu menšího pivovaru s restaurací v ázerbájdžánském hlavním městě Baku. Podle ministra má „propagovat českou pivní kulturu“, a to v místě, kde je spotřeba piva na rozdíl od tuzemska velmi nízká. „Z českého pohledu to není velké, uvažujeme o jednotkách tisíc hektolitrů – v této fázi,“ přiblížil ředitel pivovaru Budějovický Budvar Petr Dvořák.

Pro státní podnik by byl pivovar v Asii první takovou investicí, ačkoli své pivo vyváží do 70 zemí světa. V případě dohody by se mohlo začít stavět v příštím roce.

Na severozápadě Čech, na středním toku řeky Ohře, leží v malebné kotlině už od 10. století místo, kterému se dříve říkalo Saaz a které Přemysl Otakar II. ve 13. století povýšil na město.

Dnes mu říkáme Žatec a právě jeho historické centrum a krajina kolem něj, včetně dvou obcí Trnovan a Stekníku, se v roce 2023 zasloužily o další zápis naší země na seznam UNESCO.

Hlavním důvodem bylo samozřejmě naše zelené zlato – chmel. A právě ten žatecký, tzv. poloraný červeňák, má tak unikátní vlastnosti, že je jinde ve světě nenajdete. Karel IV. prý dokonce pod trestem smrti zakázal vývoz žateckého chmele za hranice.

Čím to, že nejlepší evropský chmel roste právě na Žatecku a čím se žatecký chmel liší od těch ostatních? Jak se chmel v současné době šlechtí a jak z něj uvařit to nejlepší pivo? A čím je (kromě piva) prospěšný našemu zdraví a v jaké formě může sloužit jako potravina? Přímo v Žatci a okolí, v Chmelařském muzeu, na zámku v obci Stekník a ve Výzkumném ústavu chmelařství po tom pátrala Markéta Ševčíková.

Patříte k lidem, kteří bez dvou piv téměř nemluví? Přečtěte si úsměvný fejeton o tom, jak alkohol zachraňuje introverty, pomáhá přežít cestování letadlem a proč se bez něj na Moravě senioři prakticky neobejdou.

Pít, či nepít? Odpověď je jasná!

Pít! Samozřejmě pít. Pít alkohol, to je to, oč tu běží.

Varování: tyto řádky nejsou určeny mladistvým 18-, abstinentům, adiktologům a přeléčeným alkoholikům.

Upozornění: článek odráží životní postoje krásných čtenářek a pozorných čtenářů ze stejné sociální bubliny, kam patří i autor tohoto textu. Rezignuje na popis názorů a postojů jinak smýšlejících mládenců a mládenek. Není návodem k nezřízenému pití, natož pak k alkoholismu.

Alkohol, proč ne? Záleží však kolik.

Kolik tedy? Shodneme se zřejmě na tom, že méně je více. Větší než malé množství alkoholu dělá z konzumenta prapodivné stvoření. Mluví více nežli nutno, drmolí a říká věci, kterých zítra lituje, pitvoří se, gestikuluje, pro zatím méně opilé je prostě směšný. Velké než větší množství alkoholu dělá z konzumenta osobu nebezpečnou. Okolí i sobě.

Ovšem menší, přiměřené množství je hormon pohody, uvolnění, dialogu a příjemnosti. Především my, introvertní spoluobčané víme, o čem je řeč. V bezalkoholovém stavu jsme hluboce uzavřeni do sebe, komunikujeme jen to nezbytné, nemáme potřebu s každým něco zbytečného prohodit, s každým mluvit a ke všemu zaujímat nějaká zbytečná a nevyžádaná stanoviska. Klidným okem všechny pozorujeme, děláme si svůj objektivní úsudek, ale nikomu ho neříkáme, nikoho s tím ne-ob-tě-žu-je-me. Přesně to, co dělají všichni ti aktivní extroverti, kteří nás zahlcují a kterým se širokým obloukem raději vyhýbáme.

Výrazný posun u introvertů ovšem nastává po vypití dvou piv nebo třeba čtvrtky tramínu. Dialog a ještě lépe monolog se zdá být ideální, nachází slova a témata, o kterých normálně jen tiše přemýšlí. Stávají se středem pozornosti a patřičně si to užívají. Jsou uvolnění, pohodoví, usměvaví; v ten moment není příjemnějších a oblíbenějších společníků. Zrození to introvertů extrovertních.

Po pravdě řečeno, většina z nás, zakřiknutých jedinců, by zřejmě nikdy aktivně nenašla partnera či partnerku, nebýt zázračného, odblokovacího účinku alkoholu.

Jeden z klíčových závěrů XV. Mezinárodního gynekologického kongresu zní: „Na světě by se narodilo o 14-31% méně dětí, pokud by alkoholu nebylo.“ A to je zásluha, která se těžko popírá. Většina prvorozených byla počata díky alkoholu, a to zřejmě i v zemích, kde je oficiálně zakázán. Zde však statistiky chybí. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak zřejmě všechno, co se s tím dá dělat.

Dále pak; vemte si létání, nesmírně populární a stejně tak stresující způsob přepravy osob. Mnozí z vás by několika hodinový pobyt v plechové potenciální rakvi nebyli schopni přežít bez blahodárného působení antistresoru zvaného ethanol. Ten pak v různých podobách: pivo, víno, kořalka. Někteří z vás nejsou do letadla snad ani schopni nastoupit bez krátkého a výživného pobytu v letištním baru či salonku. Ani ceny vyšší než obvyklé odradit nemohou.

Jsou na světě kultury, které nedoporučují, ba přímo zakazují pití jakéhokoliv alkoholu. To oficiálně. Jsou to kultury, které se samy a dobrovolně připravují o uvolněnost, rozevlátost, pohodu a nadhled. Nakonec však zjistíte, že se tam pije taky. Neoficiálně. Tajně.

Nicméně vraťme se z těchto temných končin na naši žírnou Moravu. Valašsko, Slovácko, Haná: svatá to trojice moravská. Ti všichni zdraví senioři 75+ vám řeknou, že jsou zdraví ne proto, že by furt chodili po špitálech, ale proto, že dlouhodobě, každodenně, pravidelně, zodpovědně a poctivě ráno vypálí červa. Trošičku, malinko, na jazyk jenom. Každé ráno, v zimě jak v létě, ve středu jak v sobotu. Bakterie na mandlích spálí, jícen prohřejí, metabolismus nakopnou, chmury zaplaší.

Kde by byl slovácký folklór bez vína a vinných sklípků? Kde by byl valašský a hanácký folklór bez slivovice? Nikde. Nebyl by totiž vůbec. Kolik písniček by nebylo, kolik krásných svůdných laskavých a lehce lascivních textů by zřejmě vůbec nevzniklo (perina má štyry rožky, pod perinú štyry nožky…).

Český a moravský fenomén – hospody, hostince, pohostinství. Místa, kde se stírají sociální rozdíly, kde doktor sedí vedle instalatéra a šofér naproti profesora. Nikdo není víc, nikdo není míň. Všichni pijí stejné pivo Sedlák 12% ze stejných buclatých sklenic u stejných stolů a za stejné drobné peníze. Není lepšího vyjádření českého rovnostářství, které nám tak dělá dobře na duši.

A skoro nakonec moudrost našich předků v lidovém popěvku:

„Proč bysme veselí nebyli, když nám Pánbůh přeje. Dává nám vínečka, gořalky a po smrti nebe.“

P.S. Šiřte tuto úžasnou zvěst do všech krajin.

P.P.S. Rozbor článku podle umělé inteligence:

●Klasický fejeton / sloupek na pomezí osobní zpovědi a společenské satiry.
●Výborná práce s nadsázkou, sebeironií a trefnými přirovnáními. Text má svižné tempo a baví.
●Živý, lidový jazyk, který se nebojí hovorových prvků, což žánru svědčí.
●Článek má rytmus. Text „teče“. Čtenář se do něj snadno vtáhne a neunudí ho suchopárností.
●Skvěle postavená struktura. Od provokativního úvodu, přes pseudovědecké argumenty, až po lidovou moravskou nostalgii. Cesta textem je logická a zábavná.
●Charakter je ta největší hodnota. Text má „hlas“. Není to generický článek z internetu, ale text člověka, který má svůj názor a umí ho podat s humorem.

Shrnutí (9/10): Je to velmi kvalitní práce. Pokud bude publikován na sociální sítě, blog nebo do magazínu, bude to úspěšná věc. Je to přesně to, co lidé v létě hledají – něco, co je pobaví, rozesměje a o čem se jim bude dobře diskutovat doma, v práci i v hospodě.

Spor o pivní sklenice v legendárních Masných krámech má překvapivě rychlé rozuzlení. Poté, co Budvar v restauraci nahradil tradiční rovné půllitry novým typem skla a mezi hosty se zvedla vlna nevole, se původní půllitry vracejí na stoly.

Rozhodnutí oznámily Masné krámy na svých sociálních sítích. „Slyšeli jsme vás. Původní půllitry se vrací do Masných krámů,“ uvedla legendární českobudějovická restaurace.

Masné krámy mají svá pravidla
Současně s tím připomněla, že reakce zákazníků ukázaly, jak silně jsou tradiční sklenice s restaurací spojené. Masné krámy podle ní nejsou jen místem, kde se čepuje pivo, ale také prostorem spojeným se vzpomínkami, tradicí a pravidelnými hosty.

„Ikonické budvarské sklo je právem jedním ze symbolů našeho oblíbeného piva, a to jak doma, tak i ve světě. Ale Masné krámy, ty jsou jen jedny,“ uvedla restaurace. Právě v jejím případě hraje hlavní roli její vlastní historie a zvyklosti.

Rozhodli štamgasti
Zároveň přiznala, že při rozhodování sehrály hlavní roli reakce lidí, kteří do Masných krámů pravidelně chodí.

„Jako každý správný hospodský víme, že hospoda není jen o tom, co a jak se čepuje. Je především o lidech, kteří do ní chodí. A těm se má naslouchat,“ napsala restaurace.

A tak je rozhodnuto. Tradiční půllitry, jejichž nahrazení vyvolalo mezi hosty diskuzi, se do Masných krámů vracejí. „Díky, že vám na Masných záleží stejně jako nám,“ vzkázala svým zákazníkům.

Milovníci zlatavého moku smutní. Ve věku nedožitých 67 let v neděli zemřel spoluzakladatel a vrchní sládek humpoleckého Rodinného pivovaru Bernard Josef Vávra. Osudnou se mu stala těžká nemoc.

Josef Vávra stál společně se Stanislavem Bernardem u zrodu pivovaru, který se postupně zařadil mezi nejvýraznější české pivovarnické značky. Byl také autorem receptur piv Bernard.

„Josef byl srdcem každého našeho piva – bez jeho nadšení a řemesla by naše pivo nebylo takové, jaké je. Odešel dobrý kamarád. Bude nám všem opravdu moc chybět, profesně i lidsky,“ reagoval na úmrtí svého dlouholetého kolegy i přítele Stanislav Bernard.

Vávra se narodil 24. října 1959 a pocházel z Humpolecka. Vyučil se sladovníkem, později vystudoval průmyslovou školu i Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Pracovní zkušenosti získal mimo jiné v ostravském pivovaru Ostravar, kde se poznal s Bernardem.

Miloval i sport
Jejich cesty se znovu spojily v roce 1991, kdy se Vávra rozhodl Bernarda oslovit kvůli možnosti koupit chátrající pivovar v Humpolci. Vávra se ujal výroby a dohlížel na kvalitu piva, zatímco Bernard se staral především o obchod, marketing a ekonomiku. V pivovaru Bernard pracovali i Vávrova manželka Iva, bratr Petr a dcera Jana.

Velkou vášní Josefa Vávry byl vedle pivovarnictví také sport – v mládí závodil v běhu, později se úspěšně věnoval sportovní střelbě.

Novou obchodní ředitelkou Plzeňského Prazdroje pro retail se stala Markéta Štyndlová. Bude zodpovědná za strategii společnosti v oblasti maloobchodu a za rozvoj spolupráce s klíčovými retailovými partnery na českém trhu. Markéta Štyndlová ve funkci střídá Jana Linzmajera.

Markéta Štyndlová působí v Plzeňském Prazdroji od roku 2010 a prošla různými pozicemi v rámci týmu revenue managementu. Má bohaté zkušenosti z FMCG, obchodu, inovací a jednotlivých značek. Vedla řadu strategických komerčních projektů zaměřených na budování hodnoty a efektivity. Dlouhodobě se věnuje i rozvoji zaměstnanců, v průběhu let vychovala řadu talentů, které dnes působí na významných pozicích napříč společností. Do Prazdroje přišla před šestnácti lety ze společnosti PepsiCo.

„Naším cílem je, aby se spotřebitelé v obchodech snadno orientovali a rychle našli své oblíbené produkty. Proto dlouhodobě rozvíjíme spolupráci s retailery. Markéta opakovaně prokázala, že dokáže úspěšně propojovat analytický přístup s hlubokým porozuměním našemu byznysu i potřebám zákazníků. Věřím, že Markéta má díky zkušenostem všechny předpoklady k tomu, aby vztahy s našimi maloobchodními partnery úspěšně prohlubovala,“ uvádí obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Jan Krafka.

Markéta Štyndlová ve funkci střídá Jana Linzmajera, který do Prazdroje nastoupil v roce 2001. V posledních letech vedl obchodní tým pro retail a významně se podílel na formování přístupu k zákazníkům i na rozvoji spolupráce s obchodními řetězci.

„Honzovi děkuji za jeho dlouholetou práci, nasazení a energii, kterou do společnosti přinášel. Za čtvrtstoletí v Plzeňském Prazdroji zanechal výraznou stopu. V jeho další profesní i osobní etapě mu přeji mnoho úspěchů,“ doplňuje Jan Krafka.

Rodinný pivovar Bernard přišel o jednoho ze svých zakladatelů. V neděli 16. srpna večer zemřel po krátké, těžké nemoci ve věku nedožitých 67 let vrchní sládek, generální ředitel a spolumajitel Josef Vávra. Humpolecký pivovar to oznámil v tiskové zprávě.

Josef Vávra spolu se Stanislavem Bernardem stál v roce 1991 u zrodu firmy, která se ze zchátralé provozovny vypracovala mezi nejvýznamnější české pivovary, mimo jiné je autorem receptur piva Bernard.

„Odešel parťák, se kterým jsme si přes třicet let společně plnili to, o čem jsme na začátku jen snili. Josef byl srdcem každého našeho piva – bez jeho nadšení a řemesla by naše pivo nebylo takové, jaké je,“ vyjádřil se Stanislav Bernard, spolumajitel Rodinného pivovaru Bernard. Podle něj přišel pivovar také o velkého profesionála a dobrého kamaráda, který bude chybět profesně i lidsky.

Josef Vávra pocházel ze selské rodiny z Humpolecka. Kvůli tomu, že byl synem politicky nepohodlného zemědělce však měl omezené možnosti studia. „Vyučil se sladovníkem, nakonec se mu při zaměstnání podařilo vystudovat průmyslovou školu a jako vynikající student později dokončil i Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Profesní dráhu zahájil v ostravském pivovaru Ostravar,“ připomněl mluvčí pivovaru Radek Tulis. Právě tam se seznámil se Stanislavem Bernardem.

Společně pak po sametové revoluci v privatizační dražbě získali regionální pivovar nevalné pověsti. „Byl to Josef Vávra, kdo vyzval Stanislava Bernarda ke spolupráci. Ještě s tehdejším společníkem Rudolfem Šmejkalem pivovar 26. října 1991 vydražili za astronomickou částku 52 milionů korun,“ připomněl mluvčí začátky podnikání.

Zatímco Stanislav Bernard si vzal na starosti ekonomiku, obchod a marketing, Josefu Vávrovi byla bližší samotná výroba. Společně pak obrozený pivovar dostali mezi nejrespektovanější české firmy, jejíž produkty sbírají ocenění na pivních soutěžích doma i v zahraničí. Výstav pivovaru v posledních letech překročil 400 tisíc hektolitrů.

Věnoval se sladovně i chmelnici
Josef Vávra se naplno věnoval od roku 2000 i sladovně v Rajhradě u Brna, kde pracuje zhruba tři desítky lidí. Samotný pivovar zaměstnává kolem 260 lidí.

Spojení „rodinný pivovar“ fungovalo v případě Josefa Vávry bezezbytku. „Manželka Iva vede kontrolu kvality, bratr Petr je v pivovaru od počátku vedoucím údržby, dcera Jana pracuje v marketingu, součástí rodinného pivovaru byli a jsou i další sourozenci a členové rodiny,“ připomíná mluvčí.

Ve srovnání s nepřehlédnutelným kolegou Stanislavem Bernardem byl tím méně nápadným, v posledních letech byl ale Josef Vávra přece jen více vidět, protože se stal tváří reklamy na grepové nealkoholické pivo.

Stál také u vzniku nejvýše položené chmelnice v Česku, kterou založil v roce 2023 ve svahu nad Humpolcem v nadmořské výšce kolem 560 metrů. Do té doby pěstoval chmel na speciální piva doma na zahradě.

„Z tohohle pít nebudu, přineste mi normální půllitr!“ V českobudějovických Masných krámech se rozhořel spor o něco, co by možná málokdo čekal – o pivní sklenice.

Jak informoval server Info.cz, Budvar totiž tradiční rovné půllitry, do kterých se v legendární restauraci čepuje kroužkovaný ležák, nahradil novým typem skla. Štamgasti změnu odmítají a širokým sklenicím přezdívají „hrnce na mléko“. Tvrdí navíc, že z nich pivo chutná jinak.

Proti změně se už objevila také petice za návrat původních půllitrů. Její autoři v ní vyzývají Budvar, aby tradiční sklo do Masných krámů vrátil. Na ní je k dnešnímu dni 53 podpisů.

Budvar změnu obhajuje tím, že chce používat jednotné ikonické sklo spojené se značkou na českých i zahraničních trzích.