Novinky a zajímavosti ze světa piva

Všichni známe ten rozdíl, když si dáme v restauraci čepované pivo, a doma to samé z plechovky. Je to prostě úplně o něčem jiném. Přitom jde o stejnou značku i stejný obsah. Tak kde je rozdíl? Ne, není to jen otázka zvyku nebo autosugesce, ve skutečnosti ale chuť piva ovlivňuje mnohem víc věcí než samotný recept. Roli hraje nádoba, teplota, vůně i způsob, jakým pivo pijete.

Největší rozdíl dělá nos
Velkou část chuti nevnímáme jazykem, ale čichem. Když pijete pivo ze sklenice, aroma se uvolňuje nad hladinou a při každém napití ho vdechujete spolu s pivem. Díky tomu jsou výraznější sladové i chmelové tóny. U plechovky je ale všechno jinak. Otvor je malý a vůně se tolik nerozvine, mozek tak dostává méně informací a výsledná chuť může působit ploše nebo méně výrazně, přestože samotné pivo je stejné.

Často se objevuje názor, že pivo chutná kovově, protože je v kontaktu s hliníkem. Ve skutečnosti se pivo ale kovu vůbec nedotýká, protože vnitřek plechovky pokrývá tenká ochranná vrstva, která brání tomu, aby nápoj přišel do kontaktu s kovem. Pokud tedy někdo cítí kovovou pachuť, nevzniká tímto způsobem. Pocit „kovové chuti“ bývá spíš výsledkem toho, že pijete přímo z úzkého otvoru plechovky a chuť i vůni vnímáte jinak než ze sklenice.

Sklenice dokáže změnit celý zážitek
Ve sklenici se vytvoří pěna, uvolní se více vůní a pivo se rozprostře po celé ploše jazyka. Každý doušek proto působí plněji. Proto pivovary věnují tolik pozornosti tvaru sklenic. Některé totiž zvýrazňují vůni, jiné podporují tvorbu pěny a další pomáhají déle udržet správnou teplotu, která má na chuť piva také velký vliv.

Plechovky se často pijí přímo z lednice nebo z chladicího boxu, příliš studené pivo ale potlačí část vůní i chutí. Hořkost bývá méně výrazná a jemnější tóny téměř zaniknou. Jakmile se pivo o pár stupňů ohřeje, začne chutnat úplně jinak. Proto je lepší některé druhy piv pít při jiné teplotě než běžné světlé ležáky.

Mozek nehodnotí jen to, co cítí jazyk, ale vnímá také vzhled nápoje, pěnu, tvar sklenice nebo zvuk při nalévání. Tohle všechno dohromady vytváří celkový zážitek. A podobný efekt dobře znají výrobci vína nebo kávy, protože i tam prostředí výrazně ovlivňuje to, jak nápoj hodnotíme.

Je tedy pivo ze skla opravdu lepší?
Na tuhle otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Pokud pivo přelijete z plechovky do čisté sklenice, většina lidí rozdíl pozná jen těžko, protože samotná plechovka totiž chuť nemění. Mění hlavně způsob, jakým ji vnímáme. A to je ten důvod, proč se tolik lidí shodne, že stejné pivo chutná ze sklenice lépe. Ne proto, že by bylo jiné, ale protože si ho mozek dokáže vychutnat všemi smysly, nejen chutí.

Deset kilometrů přes Zvičinu a osm různých piv. Nachmelenej pochoďák oslavil v sobotu jubilejní desátý ročník přesně ve stylu, který z něj během let udělal oblíbenou letní akci – spojením výletu do přírody, minipivovarů, hudby a pohody.

Z centra Bílé Třemešné se vycházelo na okruh krajinou pod Zvičinou. Místo honby za nejrychlejším časem ale účastníky, kterým nepokazilo náladu ani proměnlivé počasí, na trase zajímaly především jednotlivé zastávky, na nichž postupně ochutnávali osm pivních stylů od českých i zahraničních pivovarů.

Nabídka začínala lehčími ležáky, pokračovala přes polotmavou třináctku, APA, grisette nebo hazy cream ale a došlo i na výraznější IPA. Jubilejní ročník měl navíc vlastní speciál – výroční Pastry Sour 15° s borůvkami a ostružinami, který vznikl speciálně pro pochoďák ve spolupráci s pivovarem Spojovna.

Dojitím do cíle zpět do Bílé Třemešné samozřejmě den nekončil. V areálu pokračoval program koncerty, soutěžemi a dalším ochutnáváním, nechybělo občerstvení ani tankové pivo.

S velkou investicí počítá v následujících měsících Pivovar Radegast v Nošovicích na Frýdecko-Místecku. Připravuje modernizaci linky na stáčení piva do vratných lahví za 600 milionů korun. Instaluje novou technologii využívající umělou inteligenci a nové systémy kontroly kvality. První pivo z této „chytré linky“ bude stočeno na jaře příštího roku.

„Celková plocha nové linky se téměř zdvojnásobí a projekt počítá také s částečným rozšířením výrobní haly. Nová lahvová linka bude mít výkon padesát tisíc lahví za hodinu. Ve třísměnném provozu bude možné stočit až dvacet tisíc hektolitrů piva týdně,“ uvedl ředitel nošovického pivovaru Ivo Kaňák.

Cesta jedné lahve od vstupu na linku po expedici potrvá přibližně dvě a půl hodiny. „Stávající linka je v provozu od roku 1997 a už si zaslouží kompletní modernizaci i vyšší výkon. Díky technologickým inovacím budeme schopni stočit a dodat týdně minimálně o deset procent více lahvového piva,“ vysvětlil ředitel.

Ze stávající technologie zůstanou zachovány pouze plnič a inspektor lahví, které prošly modernizací už v roce 2016. Novinkami bude například automatické třídění lahví, automatický systém odvodu střepů a odpadních etiket přímo do připravených kontejnerů, nebo odkorunkovací stroj. Součástí modernizace jsou také zásadní úpravy skladování obalů a zázemí vnitřní logistiky v areálu pivovaru.

Rozpozná vady obalů
„Významnou součástí nové technologie budou moderní systémy automatizace a kontroly kvality. Linka využije pokročilé kamerové a inspekční systémy pro kontrolu vratných lahví, správné výšky naplnění, typu korunky, etiket, čitelnosti data výroby i správnosti paletových štítků,“ líčil Kaňok.

Dodal, že samotná umělá inteligence založená na metodách strojového učení pak pomůže přesněji rozpoznávat vady obalů a zároveň sníží počet falešně vyřazených lahví.

Nová linka přispěje k ještě udržitelnějšímu provozu nošovického pivovaru. Využívat bude řadu moderních řešení pro efektivnější hospodaření s energiemi a vodou včetně využití tepla z technologických tepelných čerpadel. Přesný rozsah dosažených úspor bude možné vyhodnotit až po uvedení technologie do plného provozu.

První várku piva v pivovaru Radegast uvařili 3. prosince 1970. V 90. letech minulého století se Radegast stal součástí skupiny Plzeňský Prazdroj. Od roku 2017 ji vlastní japonská skupina Asahi.

Plzeňský pivovar Elektrárna rozšířil nabídku bezlepkových piv o dva další druhy – citrusový Yuzu Ale a Kisseláč Višeň.
Reaguje tak na rostoucí poptávku nejen lidí s celiakií, ale i těch, kteří omezují lepek v rámci životního stylu.

Potkali se v jedné třídě na střední škole ve Veselí nad Lužnicí, kde studovali technologii potravin a učili se i vařit pivo. Devětadvacetiletí přátelé Václav Šrajer, Aleš Boubelík, Vlastimil Nohejl a Josef Hladík potom zamířili za prací a do škol, po letech se však znovu sešli na jihu Čech a loni 30. dubna uvařili v Kaplici na Krumlovsku první várku piva Habakuk.

Původně to přitom vypadalo, že budou dělat jablečný cider přírodní cestou. Výrobní zařízení totiž není tak drahé jako u piva. „Začali jsme shánět místo a narazili jsme na pátého kolegu, který nám ukázal objekt, který měl pronajatý. Říkal, že cider tu dělat můžeme, ale že tady rozhodně chce mít pivovar,“ vzpomíná Šrajer na začátky.

Začít vařit pivo však mohli až poté, co budovu upravili. „Přestavovali jsme ji dva nebo tři roky, aby prostory vyhovovaly tomu, jak má vypadat pivovar,“ přibližuje Nohejl. Původně tam byly vybydlené kanceláře. Nejprve museli vybourat sádrokartonové příčky, novou potřebovali i podlahu, aby vydržela zatížení. „Bylo to docela dost věcí na lidi, kteří to předtím nedělali,“ míní Šrajer.

Boubelík však doplňuje, že práce nebyly tak náročné, aby je museli dělat tři roky. „Někdy jsme trochu bohémští a dělat rekonstrukci po práci nebo po víkendech bylo mnohdy obtížné.“ Objekt upravovali sami, což jim umožnilo náklady udržet kolem půl milionu korun. Firmu si najali jen na podlahy, pomoc odborníků využili částečně i při tvorbě chladicího boxu.

Výrobní technologie sehnali z druhé ruky. Nejdříve koupili zhruba tři roky starou varnu a pět tisícilitrových tanků, všechno z pražského pivovaru Vik, který v té době rozšiřoval kapacitu. Boubelík však podotýká, že u nerezu a elektrických součástek cena příliš neklesá, a i když se jedná o bazarový kus, není jeho cena poloviční oproti původní.

Všichni mají ještě jinou práci. Šrajer vaří ještě v Pivovaru Čížová u Písku, Boubelík učí na střední škole ve Veselí nad Lužnicí a pracuje v jednom z budějovických minipivovarů. Jeho studenty potom v Budějovicích přebírá Nohejl, který je univerzitním sládkem, vyučuje pivovarnictví, dělá rekvalifikační kurzy a pomáhá se spouštěním pivovarů.

Skloubit aktivity s rostoucí výrobou je podle Šrajera někdy obtížné, sami si obstarávají i stánek na víkendových akcích. „Ve výrobě se střídáme čtyři a víme, že si to musíme poskládat a prostřídat se, aby se ta práce udělala. Ale jsou to často večery po práci, víkendy, někdy i o dovolené jsme tady,“ líčí. Boubelík s ním souhlasí. „Člověk si bere dovolenou na to, aby mohl dělat jinou práci,“ dodává.

Piva, která vaří, nevnímají jako zázračná či výjimečná. Snaží se o to, aby chutnala co nejvíce lidem i jim samotným. Šrajer se však domnívá, že jejich piva jsou výrazná svým chmelením, kdy i klasický ležák voní a chutná zajímavěji než jiné. Pořád do něj ovšem využívají české chmely, jen s nimi pracují jinak.

„Desítku děláme trochu víc do polotmava a už na pohled působí, že je silnější. I díky tomu je dost oblíbená a lidé často říkají, že to určitě desítka není, protože má plnou chuť. Takže jsme malinko obešli systém,“ směje se. Boubelík nečekal, že se právě z desítky stane hlavní pivo. „Dogma, že desítka je levné a podřadné pivo, tak to naše rozhodně není,“ navazuje Boubelík.

Kromě desítky a jedenáctky vaří i polotmavou jedenáctku, mezi produkty je i žitná APA. Piva se snaží prodávat ve svém okolí a nechtějí je vozit přes půl republiky či prodávat v supermarketech. V Kaplici dodávají desítku do Jakoby Bistro & Bar, zavážejí i na nedalekou tvrz Tichá, hrad Pořešín či do restaurace Živa v Hradišti.

Zpočátku měli létající pivovar. Než zprovoznili prostor v Kaplici, vařili pod svou značkou v pivovarech, kde působili. „Od začátku v tom s námi jede budějovická kavárna Široko, která nás trochu přiměla dělat desítku. A pak také pro Vousatý půllitr děláme exkluzivní černé pivo Budějcký vousáč. Mají vlastní brand, a to pivo si dáte jen u nich,“ popisuje.

Desítka vyhrála v ceně sládků
Nabízejí i možnost nechat si pivo uvařit a obracejí se na ně známí, kteří mají s vařením piva zkušenosti a přinesou si aspoň základ receptury. „Společně na to koukneme, doladíme to, a když nám to dává smysl, tak to lze vyrobit,“ vysvětluje Šrajer. Lidé však na pivo musejí mít odbyt, není to tak, že by vařili takové, které chce jen někdo ochutnat.

Kdo navrhl název Habakuk, si Šrajer nevzpomíná. Od začátku nicméně chtěli, aby se nepojil k místu, kde působí, pro případ, že by se museli přesunout. Boubelík však namítl, že jihočeský a kaplický patriotismus dostali na etikety. „Na jedenáctce je abstraktní obrázek Kaplice, na desítce jsme zvolili motiv jihočeského selského baroka. Jsme z jižních Čech a máme to tu rádi,“ líčí.

Za piva už sbírají ve svém druhém roce po otevření kaplického působiště ocenění. Desítka vyhrála v březnové Jarní ceně českých sládků, žitná APA byla čtvrtá a na stejné umístění dosáhl i ležák v konkurenci zhruba 120 vzorků. Tři bronzová umístění získali i se světlou i polotmavou jedenáctkou a ciderem v soutěži Zlatá pivní pečeť.

Výrobu cideru letos trochu rozšířili, proti pivu je ho však výrazná menšina. „Pořád jsme do dvou tisíc litrů za rok, zatímco odhadujeme, že piva letos vyrobíme až 60 tisíc litrů,“ upřesňuje Šrajer. Oproti komerčním značkám má jejich cider víc alkoholu, protože při výrobě zkvasí všechen cukr. Chuť je sušší a na přípravu využívají různé odrůdy jablek, aby dosáhli žádoucí chuti.

Kyseláč? Snad příští rok
Nabídku piv plánují rozšířit o sezonní speciál, zatím nemají kapacitu. Mají však už připravené etikety a věří, že do konce léta ho uvaří. „Bude to New England IPA, svrchně kvašené pivo, do něhož se přidávají místo sladů ovesné vločky a pšenice. Do našeho se má ještě přidat laktóza a výrazné chmelení za studena americkým a novozélandským chmelem,“ nastiňuje Boubelík.

Novinku chtějí pojmenovat MiMiKry. Boubelíkovi se totiž loni narodil syn Mikuláš, Šrajerovi letos Kryštof. Do názvu tak dostali zkratky jejich jmen. S různými sezonními speciály počítají i do budoucna, k tomu však potřebují rozšířit výrobní kapacity. Místo na další tanky mají, ty by jim umožnily rozšířit i stávající výrobu. Poptávku prý mají.

„Od odběratelů občas slýchám, že nám teď v létě chybí kyseláč. Nyní nemáme šanci ho sem nacpat, ale kdybychom nějaký tank přidali, je to na příští rok reálné,“ zamýšlí se Šrajer nad jedním z možných sezonních speciálů. Všichni se však shodují, že základ je stabilně vařit dobré pivo, které dokážou prodávat v okolí, udržet si stálou klientelu a případně si nabalit další.

Síť restaurací Hasičárna Pubs rozšiřuje nabídku o vlastní speciál Firebeer, který vznikl ve spolupráci s plzeňským pivovarem Elektrárna. Rubínové pivo s plnou sladovou chutí a vyvážemou hořkostí bude od poloviny července čepovat exkluzivně pouze ve svých restauracích.Jinde tenhle speciál hosté neochutnají.

„Naším cílem bylo nabídnout hostům Hasičárny jedinečný zážitek nejen díky prostředí a atmosféře našich restaurací, ale také díky pivu, které bude patřit jen k nám. Proto jsme pro naše hosty nechali uvařit vlastní hasičské pivo. Poctivé, dobře pitelné a s jasným příběhem. Je to pivo, které si dáte s chutí k jídlu, s přáteli nebo jen tak po práci a které bude dostupné pouze v Hasičárně,“ říká Pavel Holšán, spolumajitel konceptu Hasičárna Pubs.

Firebeer je zhmotněním společné vize vytvořit pivo, které bude mít charakter, výraz, vlastní rukopis a které se skvěle hodí k oblíbeným specialitám v menu Hasičárna Pubs, jako jsou burgery, pečené koleno nebo křídla. „V pivu Firebeer se při prvním přivonění projevuje především základ ze speciálních sladů doplněný jemným chmelovým aroma, jež má lehce ovocný a květinový charakter. V chuti se výrazné karamelové a mírně připálené tóny doplňují s vyšší hořkostí, ta má kratší jemné doznívání a ideálně podporuje celkově vyvážený dojem a plnou chuť tohoto piva,“ představuje novinku sládková pivovaru Elektrárna Lenka Straková. Firebeer má 5,2 % obj. alkoholu, stupňovitost 12 % EPM a hořkost 42 IBU – ideální společník k posezení v Hasičárně. Firebeer bude k dispozici primárně čepovaný, ale v omezeném množství také v plechovkách.

Hasičárna Pubs
Síť restaurací a hospod Hasičárna Pubs prezentuje originální český koncept snoubící vynikající jídlo, dokonale ošetřené a načepované pivo s hasičskou atmosférou. Spojuje poctivou gastronomii, českou pivní kulturu a prostředí, kde se lidé rádi potkávají. Značka staví na přátelské obsluze, výrazném vizuálním stylu a komunitním duchu, který k hasičské tradici neodmyslitelně patří. Pobočky Hasičárna Pubs sídlí v Ostravě, Ostravě-Hrabové, Českém Těšíně, Frýdku-Místku, Havířově, Hlučíně, Hradci Králové, Studénce, Krnově, Budišovicích, Olomouci, Bolaticích, Lipníku nad Bečvou, Mohelnici, Hranicích, Mladé Boleslavi, Brušperku, Bílovci, Liberci, Zlíně, Prostějově, Zbyslavicích, Plzni a Brně. Více informací na www.hasicarnapubs.cz

Pivovar Elektrárna
Experimentální pivovar Plzeňského Prazdroje sídlí v budově bývalé elektrárny na soutoku řek Mže a Radbuzy. Český pivní trh obohacuje spodně i svrchně kvašenými speciály napříč pivními styly už od roku 2020, od ledna 2024 nově pod názvem Elektrárna. Původní značku Proud se Plzeňský Prazdroj rozhodl využít pro nový typ českého ležáku, reprezentujícího „nový proud“ v českém pivovarství.

Ve stálém portfoliu Elektrárny spotřebitelé najdou speciály: Ventill – světlý český ležák bez lepku, Proovan – nealkoholická IPA bez lepku, citrusový Yuzu Ale bez lepku, lehká osvěžující Sunrise IPA a Kisseláč Višeň bez lepku. Všechna piva kromě nealkoholického piva jsou nefiltrovaná a nepasterizovaná. Součástí nabídky jsou také limitované či sezónní speciály s nejrůznějšími ingrediencemi, jako je ovoce či koření, piva stařená v sudech po víně nebo whisky apod.

Pivovar Radegast připravuje zásadní modernizaci stáčení do vratných lahví. Během následujících měsíců kompletně zrekonstruuje a přestaví lahvovou stáčecí linku v Nošovicích a instaluje novou technologii. Ta přinese zvýšení kapacity i pokročilou automatizaci využívající umělou inteligenci a moderní systémy kontroly kvality. První pivo z nové linky bude stočeno na jaře 2027.

Celková plocha nové linky se téměř zdvojnásobí a projekt počítá také s částečným rozšířením výrobní haly. Nová lahvová linka bude mít výkon 50 000 lahví za hodinu. Ve třísměnném provozu bude možné stočit až 20 000 hektolitrů piva týdně. Cesta jedné lahve od vstupu na linku po expedici potrvá přibližně dvě a půl hodiny. „Pivovar Radegast se těší zájmu milovníků piva. Stávají linka je v provozu od roku 1997 a už si zaslouží kompletní modernizaci i vyšší výkon. Díky technologickým inovacím budeme schopni stočit a dodat týdně minimálně o 10 % více lahvového piva,“ říká Ivo Kaňák, ředitel Pivovaru Radegast.

Oproti současnému řešení bude nová lahvová stáčírna vybavena řadou moderních technologií, mezi které patří automatické třídění lahví, odkorunkovací stroj, tunelový pastér, velkokapacitní zásobník přepravek umožňující rychlejší změny sortimentu nebo automatický systém odvodu střepů a odpadních etiket přímo do připravených kontejnerů. Ze stávající technologie zůstanou zachovány pouze plnič a inspektor lahví, které byly modernizovány v roce 2016. Součástí modernizace jsou také zásadní úpravy skladování obalů a zázemí vnitřní logistiky v areálu pivovaru. Celková hodnota investice včetně technologií a stavebních prací je asi 600 mil. Kč.

Významnou součástí nové technologie budou moderní systémy automatizace a kontroly kvality. Linka využije pokročilé kamerové a inspekční systémy pro kontrolu vratných lahví, správné výšky naplnění, typu korunky, etiket, čitelnosti data výroby i správnosti paletových štítků. Umělá inteligence založená na metodách strojového učení pomůže přesněji rozpoznávat vady obalů a zároveň sníží počet falešně vyřazených lahví.

K největším instalovaným zařízením budou patřit nová myčka lahví, tunelový pastér a velkokapacitní zásobník přepravek. Součástí linky bude také unikátní systém přepravy palet pomocí robotického vozíku pohybujícího se po kolejích. Nová linka přispěje k ještě udržitelnějšímu provozu nošovického pivovaru. Využívat bude řadu moderních řešení pro efektivnější hospodaření s energiemi a vodou, včetně využití tepla z technologických tepelných čerpadel. Přesný rozsah dosažených úspor bude možné vyhodnotit až po uvedení technologie do plného provozu.

Poslední lahvové pivo na stávající lince bude stočeno koncem letošního září. Následovat bude demontáž technologie a stavební práce. První pivo na nové lince plánuje pivovar stočit na jaře 2027. Plechovková a sudová stáčírna v Nošovicích budou fungovat bez omezení. „Během podzimní a zimní odstávky rozdělíme stáčení lahvového piva mezi ostatní pivovary Plzeňského Prazdroje. Naši sládci v čele s Janou Tovaryšovou si samozřejmě pohlídají kvalitu a zákazníci tak dostanou lahvové pivo tak, jak jsou zvyklí a nepocítí žádné změny,“ doplňuje Ivo Kaňák.

Dodavatelem hlavní technologie je německá společnost Krones AG. Ta dodávala už původní lahvovou linku a podílela se také na její částečné modernizaci v roce 2016. Jedním ze specializovaných dodavatelů je také společnost z Moravskoslezského kraje. Stavební část zajišťuje generální dodavatel IP Systém a.s.

Historický areál jabloneckého pivovaru bude po více než třiceti letech sloužit původnímu účelu. Noví majitelé tu chtějí kromě vaření piva otevřít i pekárnu nebo pražírnu kávy.

Poslední pivo tu uvařili v roce 1990. Od té doby historický pivovar v Jablonci nad Nisou chátral a hrozilo, že půjde k zemi. Noví majitelé, kteří provozují minipivovar Volt, tu už postavili plničku a v nejbližších letech chtějí obnovit vaření piva.

„Ke koupi jsme se rozhodli proto, že hledáme další kapacity na výrobu piva. Začínali jsme u přehrady, kde máme pivovar s restaurací a zahradou, ale tamější kapacity jsou omezené, i proto vaříme další pivo u spřátelených pivovarů,“ vysvětluje Milan Zemánek, jeden ze spolumajitelů Volta a nově i komplexu budov v jabloneckých Vrkoslavicích.

„Areál stál 39 milionů. Naštěstí to předchozí majitel prodal nám, jinak by se to celé zbouralo a vyrostly by tady bytovky. Je to trochu v dezolátním stavu, ale už se podařilo zrekonstruovat první část,“ pokračuje sládek pivovaru Martin Palouš.

Napřed stáčírna, pak pivovar
V opravené budově se nachází stáčírna piva do lahví, plechovek a sudů. Její ostrý provoz by se měl rozjet již brzy. Později k ní přibude pivovar, který vznikne proměnou staré kotelny.

„Odhaduji, že stavba bude trvat dva roky a další rok zprovoznění technologií. Chceme tu vařit až 25 tisíc hektolitrů piva, což bude rozdíl, protože nyní vaříme u nás a u spřátelených pivovarů zhruba tři tisíce tři sta hektolitrů ročně,“ zamýšlí se Palouš a vyjmenovává, jaké další části areál o rozloze 75 tisíc metrů čtverečních nabízí. „Je tu původní pivovar, sladovna, tři rybníky, nádherné ležácké sklepy nebo komín, kde by mohla být časem rozhledna.“

Ne všechny budovy ale do budoucna přežijí. „Horní část by bylo komplikované zachránit. Pro mě je podstatné zachránit varnu v původní části pivovaru,“ vysvětluje Zemánek a prozrazuje, kolik oprava areálu spolkne peněz a kdy by mělo být hotovo.

„Každý rozumný člověk vidí, že to bude hodně peněz. Počítáme, že půjde o stovky milionů korun. Mám smělý plán, abychom tady do roku 2033, tedy dvě stě let od začátku stavby pivovaru, něco dokázali. Nejpozději však do roku 2035, protože první pivo tu uvařili v roce 1835.“

Podle Zemánka by výsledkem mělo být centrum řemesel, kde zákazníci najdou širokou paletu služeb. „Pro mě je důležitý odkaz na řemeslnou výrobu. V bývalém nádražíčku naproti přes silnici bychom například rádi udělali malou pekárnu s řemeslným chlebem. Dokážu si tu představit i pražírnu. A jednou by tu mohla být škola řemesel a podnikání. Ale kolega spolumajitel by tu chtěl mít wellness,“ dodává s nadsázkou Zemánek.

U Fleků si sládci předávají tajemství nepasterizované třináctky. Největší restaurace v Česku je zároveň pivovarem s kořeny ve středověku. Každý rok v podniku uvaří 3000 hektolitrů piva, což objemem vydá na menší plavecký bazén.
Článek

Počítejte se mnou. Každý den se U Fleků vypije přes 2500 piv. Od založení pivovaru v roce 1499 po současnost uběhlo zhruba 192 500 dní. Dohromady se tak U Fleků za dobu jeho existence mohlo vypít zhruba 480 milionů piv.

„Největší vytížení máme od Velikonoc do konce června a pak od září do listopadu. Můj prapradědeček Václav Brtník sem nastoupil v roce 1898 a sládkem se stal o sedm let později. Já jsem již čtvrtá generace, která zde řemeslo vykonává. Ve čtrnácti letech za mnou přišla babička, zeptala se, jestli bych nechtěl dělat sládka, a já kývl,“ říká současný sládek U Fleků Michael Adamík.

Pivovar si i pod jeho vedením zakládá na tradičních postupech výroby a v nabídce má pouze svou vlastní značku piva, která je vařena ještě s alchymistickým přístupem k řemeslu. Černá i světlá třináctka od Fleků totiž patří k nepasterizovaným pivům, jež je podle sládka živé.

Tato piva díky kvasinkám zachovávají podle tvůrců původní magii tekutiny. Sládci jsou na tento prvek náležitě pyšní. Každý rok U Fleků uvaří 3 tisíce hektolitrů piva, což objemem vydá na menší plavecký bazén.

Alchymie piva
Prvek rozhodující o tom, jestli bude pivo tmavé, nebo světlé, určuje zrno. Tmavé pivo je podle Adamíka takové díky pražení sladu. K tomu dochází v pražících bubnech podobně jako například u kávy. Díky procesu získá pivo částečně kávovou chuť, aroma i barvu.

„První krok výroby je našrotování sladu vyráběného z ječmene. My ho skladujeme na sladové půdě. Do světlého piva používáme dva druhy sladu, do tmavého čtyři. Zrna pošleme do šrotovníku v určitém poměru, který znám jako sládek jenom já,“ popisuje Adamík.

Zrno sládek nasype do šrotovníku a z něj putuje do varny. Pak se musí smíchat s teplou vodou, postupně ohřívat a vařit. Následně se od tekutiny oddělí slad a do zbývající tekutiny přisype sládek chmel. Pak tekutina steče na takzvaný štok.

Tuto středověkou technologii chlazení používá pivovar U Fleků jako jeden z posledních podniků na světě. Ze štoku steče zchlazená tekutina do tanků ve sklepeních pivovaru. V tancích čeká devět dnů, pak se přečerpá do druhého oddělení, kde dozrává.

„Z chladícího štoku se takzvaná mladina načerpá do tanku, přidáme kvasnice a začíná fáze kvašení, kdy se jednoduché cukry přemění na alkohol, a tím tady vzniká pivo. Tekutina v tancích zraje devět dnů. Potom se pivo přečerpá do jiného oddělení, kde dozrává, dokvašuje a získává správný chuťový profil,“ popisuje závěrečnou fázi pivní cesty Adamík.

Příběh, který se píše už 500 let
V patnáctém století, kdy vznikl pivovar U Fleků, se ulicemi Prahy prohnala náboženská revoluce, husitské tažení i krvavá defenestrace. Pivovar přežil světové války i znárodnění, které dopadlo na předky dnešního sládka Michaela Adamíka. Jeho rodině v roce 1949 komunisté podnik zabavili a majitele vyhnali. Po Sametové revoluci byl rodině navrácen pivovar i restaurace.

Prostor o kapacitě 1200 míst je rozdělen na 400 míst k sezení na zahrádce a 800 uvnitř v sálech. Celková kapacita posezení pro hosty činí z U Fleků největší restauraci v republice. Každý ze sálů má vlastní příběh prosáklý historií.

„Rytířský sál postavili v šestnáctém století. Každá z židlí v tomto sále je jiná a jejich design reprezentuje městečko s pivovarem. Pravděpodobně jde o nejstarší část celého komplexu. Architektonické rozložení místnosti napovídá, že zde stála kdysi kaplička, protože před vznikem U Fleků zde vařili pivo mniši,“ poukazuje na jedno ze specifik podniku místní průvodce Stanislav Derungs.

U Fleků se díky třináctce, atmosféře a příběhu prokreslenému na stěny pivovaru scházela i umělecká elita českého národa. Mezi mnoha jinými to byl například malíř Mikoláš Aleš, herec Jindřich Plachta nebo spisovatel Jaroslav Hašek. Tito a mnoho dalších ikon českých dějin v pivovaru sedávalo, aby zde rozjímaly u půllitrů.

Přípravy na otevření restaurace Bohemia v centru Kralup nad Vltavou míří do finále. Zatímco provozovatelé dokončují poslední práce a čekají na dodání části vybavení, v minipivovaru už je vše připravené. Na první hosty čeká celkem 14 tisíc litrů piva v sedmi různých druzích.

„Vše máme připravené,“ uvedl vrchní sládek Michal Blecha. Návštěvníci budou moci ochutnat sedm druhů piv - Bohemia 12 a Kralupol 12, letní K-Ale 10 Summer Ale, Ochmelka 10, Vltavan, Cyklo 8 nebo IPA 11.

Některé názvy odkazují přímo na historii a symboly Kralup nad Vltavou. Například ležák Bohemia navazuje na pivní tradici města, kde se pivo vařilo už před zhruba 150 lety. Michal Blecha, sládek známý z létajícího pivovaru Chmeloun, při pojmenovávání piv dlouhodobě čerpá inspiraci z místní historie, průmyslové tradice i charakteristických místních motivů.

Na první hosty si ale restaurace bude muset ještě počkat. Podle mluvčího města Aleše Levého se opozdily některé dodávky vybavení. „Ty by měly dorazit během příštího týdne,“ uvedl Levý.

Přesto zůstává cíl otevřít restauraci během druhé poloviny července reálný. Konkrétní termín ale provozovatelé neprozradili.