Novinky a zajímavosti ze světa piva

Emeritního vrchního sládka Plzeňského Prazdroje Václava Berku uvedl Český svaz pivovarů a sladoven do Síně slávy českého pivovarství a sladařství. Berka zasvětil celý život plzeňskému ležáku a před 20 lety stál u zrodu profese obchodních sládků. Ti se starají, aby se v hospodách čepovalo stejně dobré pivo, jako když se uvaří v pivovaru. „My u nás víme, že sládek pivo vaří, ale hospodský ho dělá,“ říkává často Václav Berka.

Stál jste u zrodu nové pivovarské profese, takzvaných obchodních sládků. Jak se ten nápad narodil? Měli na to vliv noví zahraniční vlastníci, kteří přišli do Prazdroje?
Bylo to tak půl na půl. Po revoluci jsme dostali šanci cestovat ven a ochutnávali jsme pivo i v zahraničí. Věděli jsme, že v českých hospodách jsou rezervy. Ale cesta piva za hranice je komplikovanější a my zjišťovali, že jeho chuť je ještě víc jiná než tady. Tehdy jsme se dohodli s mými šéfy, že by bylo dobré pro to něco udělat. Proto jsme dali dohromady projekt, kterému se říká obchodní sládci. Jeho cílem bylo naučit lidi, jak s naším pivem zacházet.

Třicet milionů jednorázových pivních lahví váží více než 6 tisíc tun a postavené vedle sebe by vytvořily řadu o délce 1700 kilometrů, což je zhruba vzdálenost z Prahy do španělské Barcelony. A přesně takové množství kvalitního skla ušetří nová plně automatická stáčecí linka, kterou uvedl do provozu Plzeňský Prazdroj.

Veškeré skleněné lahve, do kterých pivovar plní své produkty pro český trh, budou totiž od příštího roku vratné. Jako poslední ze svých tuzemských značek do nich nyní začíná plnit třetinky Frisca a piva značky Elektrárna.

„Linka dokáže naplnit zhruba 900 tisíc lahví o objemech 500 a 330 mililitrů. Veškeré produkty také umístí do přepravek nebo zabalí do papírových kartonů různých velikostí,“ vysvětluje manažer pivovaru Petr Kofroň.

Velkou výhodou vratných lahví je jejich dlouhodobá použitelnost. V průměru Prazdroj každou vratnou lahev naplní 26krát a na trhu vydrží sedm až osm let. Skleněné lahve jsou nejprodávanějším obalem produkce pivovaru, v Česku jí tak prodá téměř 37 procent. Většina je už nyní vratná, pouze dvě procenta portfolia doposud tvořily nevratné lahve. Od příštího roku bude nově zálohovaná veškerá běžná tuzemská produkce pivovaru ve skle. Výjimkou zůstanou pouze občasné limitované edice.

„Frisco se zařadí do rodiny našich vratných obalů, tedy k ostatním skleněným lahvím a sudům, které používáme opakovaně a vydrží řadu let. Zbývat nám budou jen plechovky, pro které ale u nás nyní neexistuje efektivní systém sběru a následná recyklace. Pokud by se podařilo v Česku zavést zálohový systém i na ně, bude šance využívat materiál z vrácených plechovek opakovaně. A my bychom tak mohli našim spotřebitelům nabídnout plně cirkulární portfolio,“ říká Ivan Tučník, manažer udržitelnosti Plzeňského Prazdroje.

Návratnost u klasických půllitrových vratných lahví má nyní pivovar zhruba 98 procent a u třetinek, které se začaly letos také nabízet ve vratných lahvích, se tomu postupně blíží.

„To dokazuje, že zálohované obaly mají smysl a lidé v Česku jsou na vracení zvyklí,“ doplňuje Martina Vajskebrová, manažerka výrobních materiálů a obalů pivovaru.

Zálohované třetinky Frisca se začnou na trhu objevovat v nejbližších dnech a do konce roku se přidají i vratné lahve piv z Elektrárny. Pivovar počítá s tím, že zhruba od nového roku, po doprodání všech zásob, již budou na českém trhu pouze vratné třetinkové obaly těchto značek. Do završení projektu cirkularity skleněných obalů investoval Prazdroj 1,1 miliardy korun. Z toho větší část, konkrétně 700 milionů korun, zamířila do nové stáčecí linky v Plzni, zbytek je vyčleněn na nákup vratných lahví a přepravek.

Přesně před 70 lety vkročili do restaurace Masné krámy v Českých Budějovicích první návštěvníci. Kulaté výročí připomíná Budějovický Budvar speciální várkou piva, součástí oslav jsou také divadelní scénky přímo v Masných krámech a řeznická tržnice.

„Panovník Karel IV. na toto místo nechal ve 14. století přemístit řeznické stánky z náměstí, a ty zde fungovaly několik set let. V roce 1954 byly přeměněny na restauraci, která je od té doby pevně spojena s Budějovickým Budvarem,“ připomněli zástupci Budvaru při slavnostním odhalení pamětní desky a zahájení oslav 70 let Masných krámů.

Následovalo naražení speciální várky piva ke kulatému výročí. „Požádali jsme naše štamgasty, aby se na várce podíleli. Zakládali ji na varně před zhruba třemi měsíci. Štamgastů máme kolem dvou set, na varnu přišlo 150 lidí,“ líčí ředitel Budějovického Budvaru Petr Dvořák.

„Protože opravdu dávkujeme chmel ručně, tak jsme využili této lidské masy, štamgasti nám pomohli chmel přihazovat. Celkem jsme uvařili 600 hektolitrů, což je 120 tisíc piv,“ vysvětluje.

Nová várka je klasickou budvarskou dvanáctkou. „Recept je stejný jako u našeho Budweiser Budvar Originalu, ale možná se tam přenesla trocha spirituality z té události, kdy přišli štamgasti a každý přihodil trochu chmele,“ komentuje podsládek Petr Košin

Na varnu dorazil například štamgast a fotograf Jaroslav Sýbek. „Protože jsem blázen do pivečka a těší mě Masné krámy, tak jsem se toho zúčastnil. Přijely tam dva plné autobusy, já jsem to fotil seshora, zezdola. Každý vzal hrst chmele a hodil, akorát já ne, protože jsem někde poletoval a pak už to nešlo,“ vzpomíná.

Součástí oslav je celý týden doprovodný program. „Máme připravené dobové scénky, které jsou vlastně průletem časem od přesunu z náměstí roku 1364 až po dnešní den. A ještě k tomu v sobotu dopoledne chceme přiblížit, jak dřív masné krámy fungovaly. Řezníci měli svoje kóje a tam prodávali maso, takže jedna část Masných krámů se promění na ty stánky a řezníci zase budou prodávat maso,“ zve vedoucí restaurace Tomáš Olejník.

Divadelní scénky z historie Masných krámů hrají ochotníci do neděle, vždy v 19 a 21 hodin. Zájemci o představení si musí rezervovat místa na webu masne-kramy.cz. V sobotu 5. října se restaurace promění v řeznickou tržnici a u stánků lidé budou moci nakoupit různé speciality. Výročí Masných krámů připomíná také výstava na náměstí Přemysla Otakara II.

Sládkovská historie správně hořkého piva Radegast píše novou kapitolu. Poprvé v dějinách má nošovický pivovar svou sládkovou. Jana Tovaryšová se stala sedmou pokračovatelkou sládkovského řemesla v Radegastu od doby, kdy se v Nošovicích v roce 1970 uvařila první várka piva.

Jana Tovaryšová absolvovala Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, kde se specializovala na bioinženýrství, obor spojující mikrobiologii a technologii. Svou pivovarskou dráhu zahájila v roce 2014 právě v Pivovaru Radegast v Nošovicích. Po dvouleté stáži a programu pro trainee působila jako koordinátorka výroby, později vedla sladovnu a na začátku roku 2024 se ujala vedení výrobního útvaru varny a fermentace. V září oficiálně převzala sládkovskou štafetu od Petra Kwaczka, dlouholetého nošovického sládka, jenž se přesunul na post manažera slovenského Pivovaru Šariš, který je, stejně jako Radegast, součástí Plzeňského Prazdroje.

„Jana Tovaryšová u nás potvrdila svůj velký pivovarský talent. Prokázala jak výjimečné odborné kvality, tak i schopnost vést tým desítek lidí. Respekt si získala díky systematičnosti, smyslu pro týmovost, pečlivosti a schopnosti naslouchat jiným názorům,“ říká Ivo Kaňák, manažer Pivovaru Radegast, a doplňuje: „Na spolupráci s Janou se velmi těším, protože její vášeň a nadšení jsou inspirací nejen pro celý náš tým, ale i pro celé pivovarské řemeslo.“

Jako nová sládková Pivovaru Radegast bude Jana Tovaryšová odpovědná nejen za výrobu piva, ale i za kontinuální modernizaci provozu při zachování tradičních varních postupů a dodržování vysokých standardů kvality.

„České pivo má ve světě velké renomé, a to mě hodně inspirovalo k výběru této profese. I když je naše pivovarnictví pevně založené na tradici, neustále se vyvíjí, což mě fascinuje a žene kupředu,“ vysvětluje výběr profese Jana Tovaryšová, nová sládková Pivovaru Radegast.

Mezi každodenní práci sládkové Pivovaru Radegast patří například zajišťování a kontrola kvality základních pivovarských surovin včetně výroby sladu ve vlastní sladovně, dodržování pivních receptur a správnosti technologického procesu kvašení a ležení, degustace piva v procesu výroby a také hotového výrobku, aby každé pivo, které opouští brány pivovary, bylo v té nejlepší kvalitě.

Ve volném čase se Jana Tovaryšová věnuje aktivnímu pohybu a výletům do přírody na kole nebo pěšky.

Sládkové v Pivovaru Radegast (1970-2024):
Jaromír Franzl (1970-1978) / Oldřich Hendrych (1978-1990) / Stanislav Fridrich (1990-1996) / Ivo Kaňák (1996-1999) / Miroslav Pajurek (1999-2009) / Petr Kwaczek (2009-2024) / Jana Tovaryšová (od roku 2024)

Pro domácí trh vyjíždějí z bran Plzeňského Prazdroje piva a míchané nápoje už jen ve vratných obalech. Pivovar spustil novou automatizovanou stáčecí linku za 700 milionů, dalších 360 milionů zaplatí za nákup vratných třetinkových i půllitrových lahví a přepravek.

„Vratnou lahev v průměru naplníme šestadvacetkrát a na trhu vydrží sedm až osm let,“ vypočítal manažer udržitelnosti Plzeňského Prazdroje Ivan Tučník. Přechod k vratným obalům například u míchaného Frisca sníží uhlíkovou stopu pivovaru asi o pět procent.

Nová stáčecí linka za hodinu naplní až 60 tisíc lahví, za celý den je počítáno s 900 000 lahvemi.

Od okamžiku, kdy se prázdných lahví chopí stroje na vstupu do linky, přes jejich kontrolu, roztřídění, vymytí, naplnění, uzavření, pasterizaci, olepení etiketami a zabalení do krabic nebo přepravek uběhne přibližně 2,5 hodiny. Z toho přibližně dvě hodiny zůstávají plné a už zavíčkované lahve v uzavřeném prostoru, kde dochází k pasterizaci.

Jen výjimečně se lahve v průběhu pohybu po lince dotkne lidská ruka. Zatím palety s přepravkami nebo papírovými bednami převážejí z haly do skladu vysokozdvižné vozíky, v budoucnu by i tohle měly zajišťovat automatizované systémy.

Podle manažera Petra Kofroně je pro zajištění provozu nové linky zapotřebí desíti nebo jedenácti lidí. Kvůli hluku, který stroje a sunoucí se skleněné lahve na pásech a dopravnících dělají, musejí mít všichni zaměstnanci uvnitř haly chrániče sluchu.

Prázdné i plné lahve urazí po dopravnících nové linky stovky metrů. Nejezdí jen v jedné úrovni, například zabalené krabice s láhvemi míchaných nápojů po vyjetí z baličky čeká vystoupání do horního patra po dopravníku v podobě opakovaně zatočené šroubovice. Než krabice dojedou k naložení na palety, počítače na třídícím stanovišti průběžně rozpohybovávají směrovací desky podle toho, jestli je zapotřebí krabice poslat do pravé nebo levé fronty.

V Plzni je to třetí podobně výkonná stáčecí linka. Ta nejnovější má přitom až třetinovou úsporu energie a oproti starším typům o polovinu nižší spotřebu vody.

Řada jednorázových lahví dlouhá 1770 km
Letos začal pivovar ve velkém dodávat do České republiky ležák Pilsner Urquell i v menších lahvích o objemu 0,33 litru. Pokud je pivo v hnědých třetinkách, jde o nevratné lahve, které jsou určené do vzdálenějších zahraničních destinací. Podobné je to například u míchaného nápoje Frisco nebo piva značky Elektrárna. Ty už také nově stáčejí do vratných lahví.

Zda je láhev zálohovaná, nebo ne, pozná zákazník na její etiketě, kde je informace napsaná. Dalším poznávacím znamením může být, že zatímco nezálohované lahve Frisca mívaly šroubovací uzávěry, zálohované mají klasické korunky s logem otvíráku. Po něm mají zákazníci sáhnout, když chtějí lahev otevřít.

Mluvčí pivovaru Zdeněk Kovář řekl, že přechodem na vratné lahve už v pivovaru nebudou ročně potřebovat 30 milionů jednorázových lahví. „Ty by postavené vedle sebe vytvořily řadu dlouhou 1770 kilometrů, což je přibližně trasa z Prahy do španělské Barcelony. Prazdroj tak ušetří 6206 tun skla, které by použil jen jednou,“ dodal Kovář.

Podle Ivana Tučníka se pivovaru v průměru vrací 98 procent zálohovaných lahvích k novému naplnění. „Přechod Frisca a piv z Elektrárny na vratné lahve tak sníží celkovou uhlíkovou stopu našich obalů o více než pět procent,“ upřesnil Tučník. V reálu to znamená úsporu 4133 tun oxidu uhličitého, takže celkové emise Prazdroje se sníží o 1,4 procenta.

V zálohovaných lahvích vyváží plzeňský pivovar pivo například do Německa, Rakouska, na Slovensko nebo do Polska. I když náklady na dopravu jsou vyšší, z ekologického pohledu je to výhodnější než používání jednorázových obalů. Do vzdálených destinací, jako je například Korea nebo další asijské státy, pivovar dál používá jednorázové lahve. Stejně tak jednorázové lahve budou v pivovaru dál používat pro malé a občasné edice piv.

Do skla stáčí Plzeňský Prazdroj zhruba 37 procent své produkce. Společně se sudy, které jsou také vratné, se pivovar dostal na hranici 70 procent vratných obalů. „Pokud by se v České republice podařilo zavést zálohový systém i na plechovky, byla by šance opakovaně využívat k recyklaci i materiálů z nich,“ nastínil Tučník další možnost cirkulace materiálů.

Šéfové plzeňského pivovaru předpokládají, že na začátku roku 2025 budou u většiny prodejců v ČR jejich produkty už jen ve vratných zálohovaných lahvích.

Je typický pro nížiny Žatecka a Lounska, ale dařit se mu může i podstatně výše. Svědčí o tom letošní první sklizeň chmele v Humpolci na Vysočině, na zřejmě nejvýše položené chmelnici v Česku. Redakci Finančních a ekonomických informací (faei.cz), to sdělil tiskový mluvčí Rodinného pivovaru Bernard Radek Tulis.

Experimentální „chmelničku“ o 144 rostlinách a šesti druzích chmele, jak Tulis uvedl, tu loni v přibližné nadmořské výšce 560 metrů vysadili pracovníci Rodinného pivovaru Bernard. „Letošní první úroda poslouží při výrobě sezónního pivního speciálu,“ přiblížil mluvčí pivovaru.

„Už se mi nechtělo sklízet chmel doma na zahradě, tak jsme postavili chmelnici blíž pivovaru,“ v žertu popsal motiv pro vybudování chmelnice vrchní sládek a generální ředitel Rodinného pivovaru Bernard Josef Vávra. O jeho pivních experimentech na domácí zahradě jsme už v minulosti psali.

Skutečným motivem je zvyšující se poptávka po sezónním speciálu, jehož hlavní „koření“ Vávra několik let pěstoval doma na zahradě. Chmel nyní rostl a zrál v nadmořské výšce kolem 560 metrů, tedy až v trojnásobné nadmořské výšce než v typicky chmelařských regionech.

„První úroda je samozřejmě slabší, v plné síle budou rostliny za další dva tři roky. Ale chmel, který tu roste, je dobrý, plnohodnotný, zralý, s vysokou hořkostí a aromatickými látkami, bez problémů použitelný. A pivo z něj uvařené lidem chutná,“ má zkušenosti z předchozích sezón Josef Vávra.

Po sklizni se chmel suší. Pak jej co nejdříve použijí v pivovaru pro výrobu piva. „Chmel má své specifické vlastnosti. Pokud se včas nepoužije, rychle oxiduje a pivu více uškodí, než prospěje,“ dodal Vávra. Nové pivo s chmelem z Vysočiny bude podle něj k ochutnání pravděpodobně na přelomu roku.

Novou chmelnici založil rodinný pivovar loni v květnu, kdy zde jeho pracovníci s pomocí studentů místní České zemědělské akademie vysadili celkem 144 rostlinek šesti druhů chmele – Žateckého poloraného červeňáku, Rubínu, Harmonie, Sládku, Vitalu a Saaz late.

Svatý Václav není pouze patronem českých zemí, ale bdí také nad pivovarníky a milovníky chmelového moku. V posledních letech totiž bylo v čase jeho svátku zvykem, že pivovary přicházely se zdražováním piva. Letos však pivovary ceny po dlouhé době nezvýší.

Období kolem zářijového svátku svatého Václava bylo v minulých letech pro pivaře časem hořkého zklamání. Právě v tomto čase totiž většinou pivovary ohlašovaly zdražení piva. Výjimkou byl pouze rok 2022, kdy k navýšení cen došlo ve dvou vlnách a začalo už na jaře. Letošek však z této „tradice“ vybočí a z pivovarských domů zní dobrá zpráva, že letos ceny zůstanou stejné.

„Chceme i nadále pokračovat v podpoře spotřebitelů i hospodských, ať už formou investic v našich pivovarech, které nám pomáhají zachovat nejvyšší kvalitu našich piv, nebo formou podpory hospod a restaurací, rozšiřováním nabídky produktů nebo tím, že jsme naše ceny od loňského října nezvyšovali a k dnešnímu dni jsme také náš ceník nezměnili, a to jak u baleného, tak u čepovaného piva,“ informoval mluvčí Plzeňského Prazdroje Zdeněk Kovář.

Právě plzeňský pivovar je na české pivní scéně jakýmsi lakmusovým papírkem, který určuje cenu na trhu a podle něhož se s cenotvorbou většinou řídí i další pivovary. Toto rovnítko mezi cenotvorbou Plzeňského Prazdroje a dalších pivovarů připomněl i pivovarský expert Tomáš Maier z České zemědělské univerzity v Praze. „Svým letošním krokem se plzeňský pivovar rozhodl na sebe v tomto smyslu neupozorňovat. Tato společnost má na českém trhu s pivem podíl asi 44 procent v objemu produkce a v tržbách dokonce nějakých 60 procent, takže je typickým oligopolním cenovým vůdcem na trhu. Pokud nezdraží, další společnosti také zdražovat nebudou,“ míní Maier.

Podle něj cena zejména čepovaného piva v poslední době bezprecedentně rostla, jednak vlivem velké inflace a jednak kvůli zvýšení sazby DPH.

Ceny se nemění
I v kontextu jeho slov nebudou ceny upravovat ani Pivovary Staropramen, pod které kromě smíchovského Staropramenu spadají například značky Braník, Ostravar či Stella Artois. „K úpravě ceny přistupujeme vždy po důkladné analýze nákladů a zvážení celkové situace. V případě, že bychom se pro takový krok rozhodli, budeme nejprve informovat naše obchodní partnery,“ uvedla mluvčí pivovarů Denisa Mylbachrová.

Stejná je situace i u středních pivovarů. „Přestože náklady na výrobu jsou stále vysoké, rozhodli jsme se, i vzhledem k povodňové situaci, cenu lahvového i sudového piva pro naše smluvní partnery nezvyšovat,“ informoval mluvčí humpoleckého pivovaru Bernard Radek Tulis.

Zdražování zatím nechystají ani v pivovaru Svijany. „Neřídíme se cenotvorbou jiných pivovarů, ale vycházíme zásadně pouze z vlastní kalkulace nákladů. Proto i když loni ostatní pivovary hromadně zdražovaly, zachoval ceny na předloňské úrovni. Také letos se budeme řídit výhradně kalkulací nákladů. V nejbližších týdnech proto budeme sledovat a vyhodnocovat vývoj cen surovin, energií i dalších vstupů a na jeho základě ceny buď zachováme, nebo případně upravíme. V tuto chvíli by bylo zatím předčasné to predikovat,“ řekl obchodní ředitel pivovaru Svijany Vratislav Žitka.

Zprávu o dalším nenavyšování cen přijal s povděkem i předseda Sdružení přátel piva Tomáš Erlich. „S jistou nadsázkou se dá říci, že svatý Václav konečně vyslyšel přání všech pivařů. Má to však určitě návaznost na to, že gastro sektor dostal v posledních letech několik citelných zásahů. Klesá spotřeba piva, zejména čepovaného, a myslím si, že takto chtějí pivovary podpořit trh a nejít v tomto roce se zvýšením cen,“ míní Erlich.
České pivo

Se svátkem svatého Václava je od roku 2001 spjata i soutěž České pivo pod patronací Českého svazu pivovarů a sladoven. Degustační soutěž ČESKÉ PIVO vyhlašuje svaz ve spolupráci s Výzkumným ústavem pivovarským a sladařským. Deník přináší výsledky letošního ročníku.

Hájit rozmanitost řemeslných piv a zajistit, aby řemeslná piva měla dostatečné zastoupení na trhu, bude cílem nové evropské iniciativy s názvem Nezávislí pivovarníci Evropy, jejímž spoluzakladatelem je Českomoravský svaz minipivovarů. Svaz o tom informoval v tiskové zprávě. Evropské nezávislé pivovary chtějí také zvýšit povědomí o rozmanitosti celé pivní kultury a tradici piva.

Jedním z cílů je rozvíjet českou pivní kulturu
"Kromě kvality a pestrosti nabídky je jedním z cílů hájit a rozvíjet naší bohatou českou pivní kulturu. Na tom chceme intenzivně spolupracovat s tuzemskými i zahraničními asociacemi," uvedl prezident Českomoravského svazu minipivovarů Michal Voldřich. Podle svazu iniciativa nemá bojovat proti globálním hráčům na trhu, ale soutěžit s nimi férovým způsobem, zlepšovat nabídku a dotvářet vnímání celého pivovarnického sektoru. Členové nezávislých pivovarníků si budou mimo jiné vyměňovat zkušenosti a pomáhat si s uplatněním na trhu. "Mnoho výzev, kterým čelíme ve Velké Británii, sdílejí naši přátelé v Evropě, a proto má smysl, abychom blíže spolupracovali na výměně informací a jejich řešení," řekl výkonný ředitel britské Společnosti nezávislých pivovarů Andy Slee. "Každý stát má jiná specifika a problémy. Někde je to nerovný souboj s dominantními hráči na trhu, jinde zase legislativa. Vzájemně se chceme podpořit, inspirovat se a sdělovat si svoje zkušenosti," dodal Voldřich. Nezávislí pivovarníci také chtějí zvýšit povědomí veřejnosti o rozmanitosti pivní kultury, regionálním původu a tradicích piva. Iniciativa věří, že nezávislým pivovarům, které se potýkají s nepříznivým prostředím, pomůže rychlý a přímý přenos informací, členové proto plánují pravidelná setkávání o měnící se situaci na trhu, cenách, nebo právních ustanoveních. Jedním z cílů je i zastupování zájmů nezávislých pivovarníků v Bruselu. Členové iniciativy svou činnost financují sami z příspěvků. Iniciativa zastřešuje téměř 3000 členů z celé Evropy, mezi zakládající členy patří asociace z České republiky, Finska, Francie, Itálie, Německa, Nizozemska, Polska, Rakouska, Švýcarska a Británie. V Česku aktuálně podle údajů svazu působí 508 minipivovarů s výstavem do 10 000 hektolitrů. Ještě před 20 lety jich bylo 27. Jejich podíl na trhu představuje necelá tři procenta. Význam minipivovarů si uvědomuje také česká vláda, v důvodové zprávě k novele o spotřebních daních, která mimo jiné umožňuje propojeným minipivovarům dosáhnout na nižší sazbu spotřební daně z piva, tvrdí, že dotváří pestrost a rozmanitost nabídky českého pivovarství. "Také přispívají k rozvoji turismu v rámci jednotlivých regionů a jejich přínos lze spatřovat také ve výchově dalších sládků pro větší podniky," stojí v důvodové zprávě.

Nebýt informační cedule a jednoho nového náhrobku, tak hřbitov nenajdete. Zato hospodu s vlastním pivovarem neminete. Je to totiž jedna z mála zachovaných staveb obce, která dnes už neexistuje.

Výlet na víkend: Ryžovna. Zmizelá vesnice, kde se rýžoval cín. Zůstala jediná budova, hospoda
Nebýt informační cedule a jednoho nového náhrobku, tak hřbitov nenajdete. Zato hospodu s vlastním pivovarem neminete. Je to totiž jedna z mála staveb, bývalá škola, která se zachovala. Dnes jsou na místě jen dvě hospody, obě skvělé. Zdejší pivo Rapl připomíná natáčení seriálu s Hynkem Čermákem v hlavní roli.

Historická fotografie ukazuje Ryžovnu jako obec nedaleko Božího daru, která nemá ulice. Jde spíše o několik desítek domů. Údajně jich mělo být kolem sedmdesáti, které stály roztroušeně na stráních Krušných hor. Přesto měla obec masivní školu, kostel i hřbitov. Její katastrální území měří 2 935 ha. V nich žilo zhruba pětistovka (některé zdroje mluví až o osmi stovkách) německy mluvících lidí.

„Na jaře je Ryžovna kvetoucí, barevná, plná života. V létě klidná a tichá, jen se na chvíli zastavit a pokochat. Však také ve zdejší přírodní rezervaci roste více jak 140 druh rostlin, z toho na dvě desítky chráněných. Podzim je tu snad nejkrásnější, těch barev okolo. A o zimě raději ani nemluvit. Člověka napadne, jak to tu tehdejší obyvatelé mohli, neustále zapadaní sněhem, vůbec zvládat,“ popisují zdejší čtyři roční období Štěpán Javůrek a Michal Urban ve své knize Krušnohorské osudy.

V Ryžovně se rýžovalo
Název Ryžovna získala svůj název podle „rýžování“ krupek cínové rudy ze štěrkových naplavenin. Ovšem místní pracovali i v dolech na stříbro, kobalt a po druhé světové válce se tady těžil i uran, který putoval do Sovětského svazu za „mírovými účely“, které měly podobu jaderných zbraní. Ženy, které se proslavily zručným paličkování, prodávaly výrobky na městských trzích. Zároveň tady probíhala, kromě tradiční pastvy dobytka, i výroba kožených rukavic.

Komunisté kostel zbořili
Po odsunu Němců na konci 2. světové války byly téměř všechny domy zbořeny. Stejně brutální osud postihl i místní kostel a hřbitov. Aby se nebylo kam vracet a na koho vzpomínat. Představa, že by si místní řekli, že kostel je přežitek, je absurdní. Jenže v době zbourání kostela v roce 1968 už žádní „místní“ nebyli. Jednolodní plochostropý kostel svatého Václava s hranolovou věží a jehlancovou střechou v západním průčelí, by postavený v letech 1805–1807, vykradený a opuštěný, šel k zemi. Místo, kde stával poznáte jen podle památníku.

Československo sovětská kasárna
Pokud se vydáte k lomu Hřebečná (viz box), neminete ruinu domu, který těm, kdo absolvovali základní povinnou vojenskou službu, připomíná kasárna. A naprosto oprávněně. Jsme na západní hranici tehdejšího Československa, takže není divu, že se odtud sledovalo „kapitalistické“ Německo. Pravdou je, že mnohem blíže byla „přátelská“ Německá demokratická republika

„Kasárna Hřebečná byla postavena v roce 1965 jako kasárna ČSLA, útvar 305. radiotechnická hláska 51. radiotechnického praporu Lažany. Byl odsud výborný výhled na západ, což bylo využito k umístěni radiolokátoru,“ udává podrobnosti server vojensko.cz Dnes chátrající budovy sloužily nejprve československé, později sovětské armádě. Konkrétně radiolokačnímu praporu sovětské armády, který tady působila v létech 1983 do roku 1987.

Nově zahájená iniciativa „Independent Brewers of Europe“ (IBE), jinak „Nezávislí pivovarníci Evropy“, se považuje za celoevropskou zájmovou skupinu pro nezávislé pivovary. Jejím cílem je hájit rozmanitost řemeslných piv a zajistit, aby řemeslná piva měla dostatečné zastoupení na trhu a milovníci piva si mohli užívat neomezený přístup ke skutečným pivním zážitkům. Cílem není bojovat proti globálním hráčům na trhu, ale soutěžit s nimi férovým způsobem, zlepšovat nabídku a dotvářet vnímání celého pivovarnického sektoru.

IBE sdružuje národní asociace nezávislých pivovarů. Mezi zakládající členy patří asociace z České republiky, Finska, Francie, Itálie, Německa, Nizozemska, Polska, Rakouska, Švýcarska a Velké Británie. To znamená, že dohromady zastřešuje téměř 3 000 členů z celé Evropy.

„Českomoravský svaz minipivovarů (ČMSMP) hájí jako jeden ze zakládajících členů práva a společné zájmy svých členů a podporuje rozvoj aktivit, které přispívají k řádnému rozvoji našeho oboru. Kromě kvality a pestrosti nabídky je jedním z cílů hájit a rozvíjet naší bohatou českou pivní kulturu. Na tom chceme intenzivně spolupracovat s tuzemskými i zahraničními asociacemi,“ říká Michal Voldřich, prezident Českomoravského svazu minipivovarů.

Nyní spojují své síly i sládkové celé Evropy, aby prosazovali podobné hodnoty. Evropa má bohatou pivní kulturu, která se vyvíjela po staletí. To v kombinaci s novějším hnutím řemeslného piva vyústilo v rozmanitou škálu regionálních pivovarnických tradic napříč Evropou, které jsou součástí společného evropského kulturního dědictví.

„Naším důležitým základem je i vzájemná solidarita. Každý stát má jiná specifika a problémy. Někde je to nerovný souboj s dominantními hráči na trhu, jinde zase legislativa. Vzájemně se chceme podpořit, inspirovat se a sdělovat si svoje zkušenosti,“ dodává Voldřich.

„Chceme spolupracovat přes hranice,“ popisuje myšlenku založení skupiny Hubert Stöhr, předseda Nezávislých pivovarů Rakouska a doplňuje: „Máme společný hlavní cíl. Chceme chránit původní pivní kulturu v celé její rozmanitosti a napomáhat jejímu dalšímu rozvoji.“

Evropská pivní kultura v celé její rozmanitosti může být zachována pouze tehdy, pokud budou spotřebitelé u toho. Proto chtějí členové IBE vytvořit nové povědomí o regionálním původu a tradicích.

„Naše členské pivovary ctí zavedené tradice svého regionu. Kladou velký důraz na získávání dobrých surovin a vaří pečlivě,“ hodnotí Stöhr.

„Když budete dávat pozor, pocítíte rozdíl,“ vysvětluje Jos Oostendorp z CRAFT asociace nezávislých nizozemských pivovarů.

Archibald Tropres z SNBi ve Francii dodává: „Víme, že můžeme spotřebitele přesvědčit o výhodách autentické pivní kultury. Jen musíme jasněji pozvednout svůj hlas.“

Stefan Stang z německého sdružení Private Brauereien podotýká: „Hodnota regionálních pivovarů se neměří počtem vyrobených hektolitrů, ale jejich angažovaností vůči komunitám, sdružením a dobrovolnické práci. Toto odhodlání nezná hranic a my se těšíme na spolupráci s podobně smýšlejícími nezávislými pivovary v Evropě!“

„Mnoho výzev, kterým čelíme ve Velké Británii, sdílejí naši přátelé v Evropě, a proto má smysl, abychom blíže spolupracovali na výměně informací a jejich řešení. Stejně jako ve Velké Británii je pivo v celé Evropě ovládáno hrstkou globálních společností a my musíme zajistit, aby nezávislé pivovary mohly přežít, a aby byla k dispozici široká škála piv, která oslavuje naši rozmanitost,“ vyjádřil se Andy Slee, výkonný ředitel britské Společnosti nezávislých pivovarů a spolupracovníků SIBA.

Plánovaná spolupráce:
Pravidelný dialog přes hranice států s cílem včas identifikovat měnící se situaci na trhu a nové výzvy. Pravidelná setkání tvoří základ spolupráce.
Všude tam, kde se nezávislé pivovary potýkají s nepříznivým nebo obtížným prostředím, může pomoci rychlý a přímý přenos informací:
Nákup vysoce kvalitních surovin.
Daně, cla a právní ustanovení.
Zastupování zájmů vůči národním vládám, ale především v Bruselu.
„Nezávislí pivovarníci Evropy“ chtějí zvýšit povědomí o své věci, která je v konečném důsledku také přáním příznivců piva, kteří dbají na kvalitu a rozmanitost chutí, vůní apod. Ne s miliardovým marketingovým rozpočtem jako velké konglomeráty, ale s kreativitou a sympatiemi.
V neposlední řadě se členové „Independent Brewers of Europe“ chtějí učit jeden od druhého, přijímat příklady osvědčených postupů, a tak se společně stát silnějšími.

Zakládající asociace Independent Brewers of Europe:
Germany: Private Brauereien
Finland: Pienmanimoliitto
France: Syndicat National des Brasseries Indépendantes (SNBi)
Great Britain: Society of Independent Brewers and Associates (SIBA)
Italy: Unionbirrai
Netherlands: Craftbrouwers.nl
Austria: Unabhängige Privatbrauereien Österreichs (Independent Breweries of Austria)
Poland: Polish Craft Brewers Association (PSBR)
Switzerland: Die freien Schweizer Brauereien
Czech Republic: Českomoravský svaz minipivovarů

„Nezávislí pivovarníci Evropy“ nejsou registrovaným sdružením, ale aliancí organizací z různých evropských zemí. Členové sdílejí stejné hodnoty a přesvědčení a jejich spolupráce byla zpečetěna podáním ruky. Financují svou vlastní činnost a příspěvky jsou rozděleny podle objemu produkce, kterou zastupují,“ dodává závěrem Hubert Stöhr, který je současným mluvčím skupiny a je i jednatel a majitel pivovaru Schloss Eggenberg v Horním Rakousku a předseda „Nezávislých pivovarů Rakouska“.