Novinky a zajímavosti ze světa piva

Dát si pět piv za večer už v Brně pomalu přestává být normou. Zatímco starší štamgasti zůstávají věrní tradici, mladší generace pije střídměji, častěji zkouší pivní speciály nebo tíhne k míchaným drinkům. Průzkum pivovaru Starobrno ve dvaceti podnicích ukázal, že za posledních pět let se vztah Brňanů k pivu výrazně proměnil.

Zákazníci brněnských restaurací si stále nejčastěji dávají klasický jedenáctistupňový nebo dvanáctistupňový ležák. Provozovatelé však shodně uvádějí, že si ho lidé dávají v menším množství. Ve dvou třetinách restaurací host během jedné návštěvy průměrně vypije maximálně tři piva.

Ve zbývajících provozovnách číšníci obvykle naservírují 4–6 piv. Za posledních pět let je však velmi patrný trend, že lidé pijí méně, což může souviset i s vyššími cenami.

Čisté sklo a správná pěna
Lidé se však více zaměřují také na to, co mají ve sklenici. Zákazníkům už nestačí jen nízká cena. Stále častěji rozumí stylům čepování a správnému ošetření piva.

„Host ví, co chce a vyžaduje nejen dobré pivo do vychlazené sklenice s krémovou pěnou, ale i patřičný servis,“ uvedl provozní restaurace Zlatá loď Zbyněk Pospíšil.

Generační skok u výčepu
Průzkum odhalil velmi výrazné rozdíly mezi věkovými skupinami. Mladší generace se k pivu staví otevřeněji, ale také střídměji. Lidé mezi 20 a 35 lety častěji experimentují s pivními speciály a vyhledávají novinky. Naopak hosté nad 45 let většinou zůstávají u klasiky a svých zajetých návyků, přičemž piva vypijí v průměru více.

„Mladší generace moc nepije, spíše starší. Ti milují pivo, zatímco mladí si dají spíš nějaký drink,“ potvrdila provozní brněnské restaurace Charlies 4est Věra Klvačová.

Specifickou výjimkou jsou v jihomoravské metropoli typicky studentské podniky, kde mladí stále drží tradici a spotřeba piva zde neklesá.

Pivo nebo radler
Pivo si v Brně sice stále dají hlavně muži, ale ženy nacházejí cestu přes specifické styly. Často volí nealkoholickou či ochucenou variantu.

„Muži se u nás většinou drží piva, ženy si rády dají míchané drinky, radlera nebo třeba cider,“ popsal majitel restaurace Portoriko René Káňa.

Najdou se však i restaurace, které se tomuto trendu vymykají. Podle zaměstnanců restaurace U Lucerny si ženy rády dají i tmavé pivo, jen ho vypijí méně.

Společnost Kofola ČeskoSlovensko se už dávno nezaměřuje jen na limonádu, která jí dala jméno. Ve svém portfoliu má pramenité a minerální vody, kávu, čaje, čerstvé šťávy i saláty a v posledních letech rozvíjí také svůj pivní segment, kam letos ke třem českým značkám přidala i čtyři řemeslné pivovary v Panamě, Kolumbii a Ekvádoru. „Chceme do Latinské Ameriky dostat české pivo, ale k tomu potřebujeme vybudovat nějaký příběh. Naštěstí je na čem stavět,“ říká Jannis Samaras, šéf a většinový majitel skupiny Kofola.

Když začal podnikat, bylo Jannisu Samarasovi dvacet let. Rodinná firma, kterou v roce 1991 založil jeho otec Kostas, tehdy začínala jako výrobce citronových koncentrátů a provozovatel krnovské sodovkárny. Zásadní zlom přišel v roce 2002, kdy za tehdy astronomickou částku 215 milionů korun Samarasovi koupili ochrannou známku a recepturu na limonádu, která kdysi platila za „Coca-Colu východního bloku“. Sázka na nápoj nezaměnitelné chuti s dlouhou tradicí se ale vyplatila. Z Kofoly ČeskoSlovensko, kde je Jannis Samaras většinovým majitelem a generálním ředitelem, je dnes firma s obratem přes 10 miliard korun ročně, která zdaleka nevyrábí jen limonády, ale praží vlastní kávu, nabízí své čaje, stáčí minerální vody, vaří pivo a nově se pustila do bylinné kosmetiky. A také expanduje do zahraničí. Po Slovensku, Polsku, Slovinsku a Chorvatsku se Kofola na nákupy vydala až do Latinské Ameriky a odstartovala tak novou kapitolu svých firemních dějin.

V Latinské Americe nejste úplnými nováčky, před třemi roky jste tu získali v Kolumbii podíl ve firmě, která vlastní kávové plantáže. Proč jste se ale za kávou nevydali dejme tomu do východní Afriky?
Velkých producentů kávy je více, není to jen Afrika, ale třeba i Vietnam. Asi by se to nabízelo. My jsme hledali ale nejen zdroje kávy, ale i země, kde jsme schopni se kulturně a podnikatelsky zorientovat. Inspiraci jsme hledali třeba u palírny Rudolf Jelínek, která pěstuje ovoce a vyrábí pálenku v Chile. A když jsme zvážili kvalitu kávy a prostředí, kam půjdeme, vyšla nám z toho zkrátka nejlépe Kolumbie, Panama a Kostarika.

Nově jste v latinskoamerické skupině Alta Fermentación získali významný obchodní podíl. Promítne se to nějak i do vašich exportů? Bude fungovat synergie s podnikáním Kofoly u nás, v Evropě?
Reálné to je. Exportní potenciál nápojů je relativně malý, limonádu přes půl světa nevyvezete. Kolem piva se ale dá vystavit větší příběh, včetně výroby, historie a chutě. My se trochu potýkáme s tím, že české pivo nemá v Latinské Americe takové jméno, jak jsme si mysleli. Ne, že by ho vůbec nikdo neznal, ale proslavenější jsou tam piva belgická nebo holandská nebo třeba čínská a japonská. Nejzvučnější jméno v Latinské Americe mají piva německá. Největší značka v Kolumbii je Bavaria, do skupiny Alta Fermentación patří zase Germania. Německo dominuje i v technologiích a surovinách, i když mikropivovary, které teď spoluvlastníme, jsme už přesvědčili, že začnou s českým sladem. A snad k tomu přidáme i chmel.

Čím to je, že zrovna českému pivu se v Latinské Americe tolik nedaří?
Chuťový profil českého piva je trochu těžší, naše piva jsou sladovější, hutnější. Také náš způsob vaření piva a jeho zrání je dost specifický. Druhá věc je, že české pivo ve světě neumíme moc prodat. My se o to v Latinské Americe chceme pokusit, ale ne tak, že ho dáme někam na regál, kde jsou desítky jiných značek, a snadno tak zapadne.

Potřebujeme vybudovat kolem českého piva příběh. A myslím, že je na čem stavět. Pivo je nejúspěšnější český produkt ve světě, v potravinářské branži prakticky jediný. U nás umíme vyrobit a vyvážet i pivovarské technologie, žatecký chmel je proslulý, úspěch má i český slad. A vyrábíme také chladicí zařízení a výčepy. Když se to všechno nasčítá, tak v Česku zvládáme kompletní pivní know-how: od surovin, výroby, vzdělávání sládků až přes hotové produkty a servis zákazníkům. Měli bychom na to být pyšní, podporovat to a budovat kolem toho image: to se týká i státu. Když se propagují turistické destinace, proč by to nemohlo být pivo?

Jako základnu pro latinskoamerickou expanzi jste si vybrali Panamu. Tam moc českých stop není, snad jen v Panama Papers, obsáhlé databázi daňových úniků, se objevilo i pár českých jmen…
Panama je hodně amerikanizovaná země, kde se obchoduje v dolarech. Tamní předpisy jsou přehledné, právní systém stabilní a transparentní úřady pracují stylem, na který jsme zvyklí a který je předvídatelný. Renomé země kvůli Panama Papers dost utrpělo. Poznali jsme to i my v případě financování ze strany bank. Ta nedůvěra ale není na místě, Panama není žádný ostrovní daňový ráj, tamní daňový systém je přehledný. Kromě toho je Panama dobrý odrazový můstek pro podnikání v Latinské Americe. Působí tu hodně zahraničních firem. Je to malá země, která je otevřená imigrantům, potkáte tu mnoho evropských expatů, kteří tu podnikají a žijí.

Jak se česká firma dostane k tomu, že koupí významný podíl v latinskoamerické společnosti? Zajímalo třeba manažery Alta Fermenatación, jak chutná Kofola?
Oni byli těsně před podpisem smlouvy s jiným partnerem. Jeden ze spolumajitelů byl ale zrovna v Itálii a přiletěl k nám do Česka, protože věděl, že se zajímáme o koupi nějaké nápojářské firmy v regionu. Provedli jsme ho našimi pivovary a úplně změnil názor. Celou rozjetou akci zastavil, a nakonec to prodali nám.

Hrálo v tom nějakou roli, že od letošního roku pomalu nabíhá obchodní dohoda mezi EU a zeměmi sdružení Mercosur, která odbourává cla a tarify?
Pro nás ne. Pro nás je klíčové, že podnikatelské prostředí je tam liberální a otevřené. Liberálnější, než máme tady v Evropě, kde musíme čekat další omezování, předpisy a byrokracii. Neříkám, že v Latinské Americe neexistují třeba certifikace nápojů. Ale mám dojem, že hlavním cílem je tam ochrana trhu a spotřebitelů, ne vytváření obchodních překážek.

Chystáte v Latinské Americe nějakou další expanzi?
Zatím se tam učíme podnikat. Práce je tam dost. Ale platí, že expertízu v kávě, v jejím pěstování a zpracování, určitě chceme dál prohlubovat. Protože káva je a dlouho bude trendy. Poptávka po kávě jde celosvětově nahoru a zákazníci rádi objevují kvalitní kávu.

Vaší vlajkovou lodí je Kofola. Nakolik je to pro vás exportní produkt? Kam všude vyvážíte?
Na rozdíl od piva, které můžete dostat do světa, je to s limonádami složitější. Náš typický zákazník je Čechoslovák – to říkám schválně, protože pro nás je Česko a Slovensko skoro jeden trh. Pak také Poláci, protože jsme ze Slezska a jsou to naši sousedé. Kofolu vyvážíme i do Maďarska, protože Maďaři jezdí na lyže na Slovensko a Kofolu mají rádi. Našimi zákazníky jsou také expati ze všech zemí, které jsem jmenoval. Ročně exportujeme našim „Východňárům“ několik kontejnerů do Ameriky a Kanady, ale to samozřejmě není velký byznys. Rodilý Američan si Kofolu těžko koupí, tak daleko jsme se opravdu ještě nedostali…

Letos se na trhu objevila Nulka, tedy Kofola bez cukru. Je za tím víc ekonomický kalkul, jenž má vyrovnat cukrovou daň, kterou platíte na Slovensku, nebo trend, protože light verzi své limonády má na trhu každý?
Je v tom trend. Mladí lidé už ani nevnímají rozdíl v chuti mezi přírodním cukrem a nekalorickým sladidlem, pro ně to není náhražka, ale plnohodnotná alternativa. Z ekonomického hlediska Nulka smysl nemá, koneckonců na Slovensku se daní í nekalorické nápoje. Je to svého druhu sektorová daň, jejímž cílem bylo zavést další příjmy do státního rozpočtu, ne vymyslet něco pro zdraví obyvatelstva. Myslím, že se s takzvanou daní z cukru budeme setkávat stále víc, protože státní kasy jsou prázdné všude v Evropě.

Mezi trendy patří i nealkoholické pivo.
Obliba nealko piva je už na vrcholu, neřekl bych, že ten segment významně poroste. I když i tady jsou zajímavé trendy, třeba izotonické nápoje z piva. Pro nás je nicméně důležité nejen to, co vyrábíme, ale i jak to dostáváme k zákazníkům. A těch cest je díky liberalizaci médií celá řada. Samotná reklama v televizi nebo časopisech už nestačí. Díky světu influencerů a opinion makerů nápoje vznikají a zanikají rychleji než dříve. A podle toho se zrychlují také trendy. Některé vydrží opravdu jen krátce.

Když jí miluješ, není co řešit. Jezdíš jako Fittipaldi. Kofola měla pro své nápoje vždy vtipné reklamy postavené na hláškách. Jak ale říkáte, cest k zákazníkům je více. Hrají pro vás nějakou roli třeba oborové veletrhy, kam jezdí distributoři?
Na veletrhy jezdíme sem tam do Německa nebo do Rakouska, ale moc významnou roli to nehraje. Gastronomie je dost konzervativní obor a někam proniknout na trh není jednoduché.

Vy jste se o tom přesvědčili v Polsku, kde konkurence začala nabízet podobné produkty…
Z Polsku jsme se stáhli z velké hry, z představy, že budeme mezi top 3 nápojovými firmami v zemi. Teď se nám tam nicméně v exportu docela daří, ročně tam vyvezeme zboží za stovky milionů korun, především Kofolu a pivo. Samozřejmě se nám daří i tam, kde máme nějakou infrastrukturu, což je Slovinsko a Chorvatsko plus okolní země, tedy Rakousko a Maďarsko, ale třeba také Skandinávie.

Když zůstaneme u střední Evropy: jsou to pro vás podobné trhy?
Každý je trochu jiný. Třeba v Chorvatsku je hodně znát sezónnost prodeje, tam dokážeme za léto tržby opravdu znásobit, protože je tam hodně turistů. Naše prodeje obecně mají velké sezónní výkyvy, ale to je riziko našeho byznysu a koneckonců s tím žijeme už čtyřicet let.

Dlouho platilo, že Kofola vyrábí to, co se dá vypít. Začátkem letošního roku jste ale koupili firmu Nobilis Tilia, která se specializuje na přírodní kosmetiku a esenciální oleje. Byl to pro vás velký skok od nápojů?
Naše cesta k Nobilis Tilia vedla přes byliny a různé maceráty, které i my používáme. Takže není to až tak velký odskok, jak by se na první pohled mohlo zdát. Kosmetika je hodně dynamická. Jde o podstatně širší trh, co do množství produktů i hráčů, točí se v něm více peněz. Z hlediska značek je tam luxusní segment, a pak brandy menší a ještě menší. V kosmetickém průmyslu panuje velká mezinárodní konkurence, na rozdíl od nápojů není problém vozit trendovou značku přes půl světa. Podívejte se třeba na korejskou kosmetiku. Navíc kosmetický trh funguje velmi rychle. To, co řekne někde ve videu v Americe dejme tomu Kim Kardashian, chtějí mladí lidé v Evropě hned následující den koupit.

Jaké máte s kosmetikou plány?
Naše ambice jsou velké, i když kosmetika nikdy nebude náš hlavní byznys. Vyrostli jsme ve velké nápojáře a chceme, aby se na takovou úspěšnou cestu vydala v kosmetice i Nobilis Tilia. Doufáme, že se nám přírodní kosmetiku ze severu Čech podaří dostat do světa a jednou z platforem bude určitě on-line prodej. Podstatnou roli tam bude hrát marketing a zvládání trendů.

Takže si zaplatíte Kim Kardashian?
Myslím, že my žádnou Kim Kardashian nepotřebujeme.

Chmelaři odhadují, že letošní rok z pohledu výnosů a kvality bude patřit k těm nejhorším za poslední léta. Oproti dlouhodobému průměru, který je 6000 tun, odhadují pokles úrody až o 20 procent. Plodině navíc chybí dostatek alfa hořkých látek, které určují kvalitu.

V ceně piva se menší úroda neodrazí, protože smlouvy s pivovary mají pěstitelé dlouhodobé a chmel tvoří jen malou položku v nákladech na výrobu nápoje. Na tradičním chmelařském dni ve Stekníku nedaleko Žatce to ve středu řekl předseda představenstva Svazu pěstitelů chmele Jiří Smetana.

Vegetaci poznamenal nedostatek srážek už v zimě. Sucho a hlavně vysoké teploty na konci června, které přesáhly 40 stupňů Celsia, nenávratně poškodily vršky u některých odrůd. Přetrvávající horko a nedostatek srážek je patrný na rostlinách na první pohled už i pro laiky. „Na druhou stranu stav porostů je dobrý, nebojujeme tolik se škůdci jako v jiných letech," uvedl Smetana.

Do piva se bude přidávat více chmele
Chmel se pěstuje v Žatecké, Úštěcké a Tršické oblasti na 4784 hektarech, což je o 62 hektarů menší plocha než loni. Dlouhodobý průměr u sklizně je šest tisíc tun. „Pro letošek je odhad 5000 až 5200 tun. Pivovary mají zásoby, lze předpokládat, že přežijí do další sklizně. Budeme je žádat, aby pochopily situaci, pokud někdo nebude moci dostát svým závazkům," uvedl Smetana. Do piva budou muset sládci dodat více chmele, aby dosáhli standardní hořkosti. Hodnota alfa hořkých kyselin je u nejrozšířenější odrůdy Žatecký poloraný červeňák dlouhodobě 3,3 procenta. Výsledek prvního rozboru ukázal hodnotu necelá dvě procenta.

Obsah hořkých kyselin by se mohl zvýšit, pokud se ochladí. Dozrávání hlávek posilují srážky, které ale meteorologové v nejbližší době neočekávají. Sklizeň začne mezi 22. až 24. srpnem. „Připraveny jsou sklady, obaly, mechanizace. Pěstitelé v posledních letech investují s naší pomocí do nových strojů, které umožňují snížit potřebu lidské síly při sklizni," řekl ČTK Zdeněk Rosa, předseda představenstva Chmelařství, družstvo Žatec, které sdružuje všech zhruba 120 pěstitelů chmele v Česku. Brigádníci přijíždí z Bulharska, Rumunska, Maďarska. Na chmelnicích jsou také Slováci, Češi a Ukrajinci, kteří pobývají v Česku.

Ve světě se dlouhodobě projevuje pokles spotřeby piva. Problém s odbytem chmele mají v Německu. „My máme výhodu, že Žatecký poloraný červeňák se dodává do prémiových ležáckých piv, kterým dávají konzumenti stále více přednost před jinými," uvedl Smetana. Až 80 procent produkce českého chmele se vyváží. Na prvním místě je s velkým předstihem Čína následovaná Japonskem, pětina produkce končí v Česku.

Česká i mezinárodní pivní špička již v sobotu 15. srpna zamíří do Litoměřic. 36. ročník pivního festivalu láká na chmelové unikáty a skvělý program.

Litoměřice se v sobotu 15. srpna opět stanou centrem pivní kultury. V kulisách hradního nádvoří, Tyršova náměstí a v prostorách pivovaru se uskuteční veřejná část 36. mezinárodního pivního festivalu, který dlouhá léta probíhal v Táboře a Českých Budějovicích a do Litoměřic se přestěhoval teprve nedávno. Jeho zakladatel a dlouholetý organizátor Alois Srb už bohužel nežije.

Akce proběhne od 13 do 24 hodin a návštěvníkům nabídne den plný pivních specialit, dobrého jídla a hudebního doprovodu. Vstup na festival je zdarma. Informují o tom litoměřická Městská kulturní zařízení (MKZ).

Festival přinese bohatý výběr klasických ležáků i pivních speciálů. „Návštěvníci tak budou moci na jednom místě ochutnat piva od řady producentů z celé České republiky i ze zahraničí, od rodinných a řemeslných minipivovarů, například Chříč, Pod Lípou, Mlýn, Olivův pivovar či Radouš, přes zavedené značky až po osvědčená bavorská piva Erdinger,“ popsala marketingová manažerka MKZ Petra Sequens.

Místní scénu budou reprezentovat oceněné regionální pivovary, jako je Biskupský pivovar U sv. Štěpána, držitel ocenění Pivo Ústeckého kraje 2026, či mlékojedský Hákův parní pivovar, jehož pivo Hák 13° získalo druhé místo v téže kategorii.

Součástí festivalového dne bude celodenní hudební program. Od 13 hodin zahájí kapela Strakoši Comeback, na kterou v 15 naváže skupina Baťa & Kalábůf něžný beat. Od 17.30 zahraje Nestel Postel, ve 20 Trilobit Rock a o závěr večera se od 22 hodin postarají Synové Výčepu.

Srpnovému programu pro veřejnost předcházela odborná degustační část festivalu, která se uskutečnila v březnu. Právě z ní vzešla řada oceněných piv a novinek, které si návštěvníci budou moci na festivalu vychutnat. Letos poprvé proběhla soutěž o ocenění Pivo Aloise Srba, pojmenované po dlouholetém řediteli festivalu, který se zásadně zasloužil o budování jeho renomé a odborné úrovně.

Rychlejší výrobu piva nebo jednodušší kontrolu kvality potravin mohou v budoucnu umožnit mikroskopické roboty, které vyvinul tým Martina Pumery z institutu CEITEC Vysokého učení technického v Brně. Výsledky výzkumu tým publikoval v časopise ACS Nano.

Výzkumný tým vytvořil takzvané bioboty, tedy biohybridní mikrorobotické kapsle obsahující pivovarské kvasinky a magnetické nanočástice. Když kvasinky při fermentaci produkují oxid uhličitý, bioboti se díky vznikajícím bublinkám samovolně pohybují nahoru a dolů v kapalině. Tím přirozeně promíchávají obsah nádoby a zefektivňují kvašení. Oproti běžným statickým částicím tak dokážou urychlit chemické procesy důležité při výrobě potravin.

Z piva je vysají magnetem
Velkou výhodou je, že bioboty lze snadno oddělit od hotového nápoje. Po skončení fermentace je lze řídit pomocí magnetického pole, aniž by bylo nutné pivo znovu filtrovat. „Oproti běžným statickým částicím se mikroroboti aktivně pohybují v celém objemu kapaliny, takže dokážou pokrýt větší prostor a celý proces zefektivnit. Zároveň tak umožňují snadnější automatizaci výroby,“ uvedl Martin Pumera. Jeho tým nyní jedná o možném využití technologie s velkým evropským pivovarem.

Skupina Martina Pumery se využití mikrorobotů a pokročilých materiálů v potravinářství věnuje dlouhodobě. V minulosti například vyvinula flexibilní senzor pro chytré obaly, který dokáže odhalit zkažené rybí maso.

Václav Berka je jedna z nejvýznamnějších osobností českého pivovarnictví. S pivem procestoval téměř celý svět. „V Americe jsem viděl, jaké trendy k nám dorazí, ale já se rád vracel k tomu našemu ležáku,“ říká emeritní sládek.

Václav Berka spojil svůj život s Plzeňským Prazdrojem, kde působil více než čtyřicet let. Vyrůstal v rodině, kde bylo pivovarnictví hluboce zakořeněno – v pivovaru pracoval jeho otec i strýc a dědeček tam nastoupil už v roce 1927. Rozhodování o profesní dráze tak pro něj bylo přirozené. „Jako patnáctiletý pomocník vařiče jsem uvařil svou první várku, což byl úžasný moment, na který nikdy nezapomenu.“ Tato zkušenost v něm probudila celoživotní vášeň, přestože ho pak ve škole překvapila náročná matematika a chemie.

Lidský jazyk nenahradíte
Pivovar si zakládá na původních postupech a třech klíčových surovinách, kterými jsou měkká voda, vlastní slad a žatecký chmel. Dnešní modernizace slouží pouze k dokonalejší kontrole procesu, aby byl výsledek vždy stoprocentní a chuťově stabilní.

Sládek srovnává minulost se současností: „Kdysi jsem objem v kádi měřil obyčejnou dřevěnou tyčí, zatímco dnes vše sledujeme online pomocí moderních zařízení. Cílem všech inovací je zajistit, aby pivo chutnalo stále stejně. Fenomén standardnosti je pro pivo důležitý.“

Práce sládka vyžaduje neustálý dohled nad celým provozem od varny přes spilku až po kontrolu kvality v samotných restauracích. „Během výroby se provádí přes 200 různých analýz. Každé ráno se schází degustační tým. Nepamatuji si, že by se nějaká várka musela vylít, ale kontrola je nutná, protože lidský jazyk zkrátka ničím nenahradíte.“

Nepokazit pitelnost piva
V pivovaru zažil socialismus, privatizaci i nástup globálních vlastníků. „Stát do pivovarnického průmyslu moc neinvestoval, což z dnešního pohledu mohla být i výhoda, protože jsme se nedopustili některých chyb, kterých se dopustily zahraniční pivovary. My jsme až do roku 1992 kvasili pivo v dřevěných sudech.“

Při pozdějším přechodu na moderní tanky byly velké obavy, aby neutrpěla typická pitelnost ležáku. „Nechali jsme si v pivovaru jedno tradiční oddělení, kde pivo stále kvasí ve dřevě, abychom mohli v každém momentu porovnávat a ladit jeho chuť,“ vysvětluje sládek.

Václav Berka se drží zásady svého učitele Iva Hlaváčka, že v pivovarnictví se nesmí dělat kompromisy. „Ty vedou k tomu, že se vždycky vymstí a následuje průšvih.“ Péče o kvalitu tak nekončí za branami pivovaru, ale pokračuje až na trh a do restaurací. „Sládek pivo vaří, ale hospodský ho dělá. Občas jsem slyšel: Ve sklepě máš pivo dobrý, ale v hospodě nám tolik nechutnalo. Takže jsme dali dohromady tým obchodních sládků a začali jsme pečovat o to, aby i v té hospodě bylo stejně dobrý.“

Kolikrát denně musí pivo ochutnat? Kolik druhů piva pozná? Co sleduje, když jde do hospody na pivo? Jak probíhá degustace zlatavého moku? Poslechněte si v pořadu Osobnosti Česka s Oskarem Hesem.

Potápěči nalezli u vraku lodi bednu plnou lahví piva značky Guinness. Na dně oceánu ležela 162 let. Věří, že s pomocí moderní vědy se jim podaří replikovat chuť piva ve stejné podobě, jako ho pili lidé dříve.
Článek

Málokteré pivo na světě je tak známé jako právě Guinness. Nyní mají vědci naději, že si jej v blízké budoucnosti budou lidé moci vychutnat ve stejné receptuře, jako jejich předci v polovině 19. století. Návrat v čase totiž umožnil objev belgického potápěče a podmořského fotografa Stefana Panise, který z mořského dna vytáhl 162 let starou lahev tmavého piva.

Když Panis minulý rok spolu s dalšími potápěči prozkoumával vrak lodi Mindora v Lamanšském průlivu, narazili na dřevěnou bednu s lahvemi.

„Vytáhli jsme tu lahev a po rychlém opláchnutí se na povrchu objevil nápis ‚Guinness‘,“ popisuje teď Stefan Panis svůj objev pro server BBC. Věří, že takových beden s lahvemi, jako je ta, kterou objevili, leží na dně moře u vraku lodi ještě spousta.

Hned po nálezu zahájil Stefan Panis spolu se svým kolegou Pawłem Truszyńskim, který je technickým potápěčem a historickým badatelem, projekt s názvem „Jurské pivo“. Jejich cílem je uvařit várku piva, které by přesně odpovídalo jeho původní receptuře.

„Tekuté cestování časem“
Panis a Truszyński po nálezu požádali o pomoc Kevina Verstrepena, profesora mikrobiologie a genetiky na Univerzitě v Leuvenu v Bruselu, aby jim pomohl uvařit pivo jako z roku 1846.

„Pokud se to podaří, otevřeme tím možnost tekutého cestování v čase,“ řekl Truszyński pro irský deník The Irish Times.

Poté, co se loď potopila, zůstal její náklad, včetně piva značky Guinness, ležet na dně oceánu v chladu a ve tmě. Právě tyto podmínky jsou ideální pro skladování piva a prodlužují jeho trvanlivost. Existuje tedy šance, že se podaří najít stopy DNA kvasinek.

„Díky sekvenování DNA můžeme přesně určit, kde se v tomto rodokmenu nachází, a poté můžeme hledat současné žijící příbuzné těchto kvasinek,“ vysvětluje Verstrepen pro americký deník The Washington Post.

Verstrepen zároveň upozorňuje, že původní chuť piva nemusí být taková, na jakou jsme zvyklí dnes. Stojí za tím mimo jiné i skutečnost, že tehdy pivo ještě nebylo syceno dusíkem, který mu dodává jemnou konzistenci a krémovou pěnu.

Podle Stefana Panise ale existuje ještě zajímavější možnost. Myslí si, že pivo by mohlo být dokonce ještě stále vhodné ke konzumaci.

„Je možné, že je stále poživatelné. Otázkou je, zda se mořská voda dostala do lahví přes zátky. Pokud ne, pivo by s největší pravděpodobností bylo stále poživatelné.“

Potápěči se také obrátili na archiv pivovaru Guinness v Dublinu, aby svůj nález porovnali s dochovanými záznamy a shromáždili více informací.

Když se řekne české pivo, většina lidí si představí tradiční ležáky z Plzně nebo Českých Budějovic. Zahraniční návštěvníci ale na svých cestách po Česku objevují úplně jiné favority. V mezinárodním hodnocení gastronomického průvodce TasteAtlas poslali na vrchol hlavně řemeslné pivovary. Proč jim tradiční české pivo nechutná?

Nejlépe hodnocený je Matuška, hned za ním Bernard
Mezinárodní průvodce TasteAtlas sestavil žebříček nejlépe hodnocených českých piv k srpnu 2026. Využil k tomu stovky ověřených hodnocení od turistů z celého světa. Absolutním vítězem se stal řemeslný Pivovar Matuška z Broum u Berouna s hodnocením 4,8 z 5. Jako reprezentanta značky průvodce uvádí pivo Raptor 15°, tedy poctivou IPA s výraznou hořkostí a plným aromatem.

Na druhém místě skončil rodinný pivovar Bernard se svým tmavým ležákem a stupně vítězů uzavřela pražská Sibeeria, která boduje se svými ovocnými kyseláči. Turisty tedy lákají více netradiční pivní styly a menší produkce, než než naše tradiční ležáky.

1. Pivovar Matuška 4,8 / 5
2. Bernard 4,8 / 5
3. Sibeeria 4,7 / 5
4. Dejf Brewery 4,5 / 5
5. U Fleků 4,4 / 5
6. Pivovar Strahov 4,3 / 5
7. Nachmelená Opice 4,3 / 5
8. Plzeňský Prazdroj 4,3 / 5
9. Pivovar Louka 4,3 / 5
10. Pivovar Římská 3,9 / 5
11. Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha 3,9 / 5

Plzeň je až osmá, Budvar v TOP 11 chybí
Největším překvapením žebříčku je pozice světově proslulých značek. Světoznámý Plzeňský Prazdroj obsadil až osmou pozici s hodnocením 4,3 a Budějovický Budvar v TOP 11 chybí úplně.

Zahraniční turisté se na sociálních sítích často svěřují, že tradiční Plzeň považují za skvělé pivo, ale vyhledávají spíše zážitek z řemeslných speciálů. Podle nich nabízejí malé pivovary pestřejší paletu chutí než známé komerční ležáky.

Trend rostoucího zájmu o pivní turistiku komentoval také Tomáš Slunečko, výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven, pro CzechTourism:
„Čeští pivovarníci se stále více zaměřují na kvalitu a udržitelnost, což přitahuje náročnější turisty.“

Slepé testy Arecenzí ukázaly jiné favority
Pokud porovnáme dojmy turistů na portálu TasteAtlas se slepými testy naší redakce, výsledky se zásadně liší. Čeští degustátoři při slepých koštováních naopak dlouhodobě staví tradiční české ležáky na nejvyšší příčky. Ve slepém testu 12 světlých ležáků vyhrál právě Budweiser Budvar a jako druhý se umístil Pilsner Urquell.

Češi pijí pivo méně, v hospodách zůstává málokdo
Zatímco zahraniční návštěvníci míří do českých měst za pivní turistikou, samotní Češi spotřebu piva omezují. Podle dat Českého svazu pivovarů a sladoven klesla v roce 2025 tuzemská spotřeba piva na historické minimum 121 litrů na obyvatele.

Mění se i celková kultura pití. V restauracích a hospodách se dnes vypije pouhých 28 % celkového objemu piva, zbylých 72 % si lidé kupují v lahvích či plechovkách domů. Výrazně však roste zájem o ležáky 11° a 12° na úkor slabších výčepních piv a raketový vzestup zažívají také nealkoholická piva – mrknout můžete i na náš test 13 ochucených nealkoholických piv.

Říkají si Grape and Sour a ve svém podniku míchají všechno, co mají rádi – naturální vína i vermut, ale taky pivní kyseláče, lambiky nebo gueuze.
Dlouhé roky byla na Korunní 105 v Praze obyčejná vinárna. Taková, která tak trochu zamrzla v boomu podobných podniků v 90. letech. Se sudovým vínem a spoustou korkových ozdob. Na sklonku loňského roku si ji ale vzala do parády čtveřice přátel s poměrně nesourodými kariérami, která ji začala přetvářet k obrazu svému. A tak si tu vedle jejich oblíbených vín dáte i pivo z Libertasu, kyseláče nebo belgické lambiky.

Jmenují se Tomáš Navrátil, Vlastimil Bijota, Artem Starikov a Andrii Kysil a jejich wine bar má výmluvný název Grape and Sour. Navrátil je pražský právník, Bijota partner poradenské skupiny a manažer, Starikov původem ukrajinský matador z gastra a Kysil sommelier. Co je spojuje? Všem se líbil nápad udělat si vinárnu podle sebe.

„Vzniklo to ale úplnou náhodou,“ hlásí Artem Starikov, který má s gastrobyznysem největší zkušenosti, a tak je v téhle skupině i pomyslným neformálním lídrem. „Živím se i jako prostředník při prodejích různých gastronomických provozů. A když se na mě obrátil majitel původní vinárny, tak jsem si řekl, že tenhle podnik bych si rád nechal pro sebe,“ vysvětluje.

A pak už to šlo rychle. Na to, aby mu pomohl s vínem, oslovil svého kamaráda Kysila, a když chtěl poradit s právními záležitostmi při prodeji, obrátil se zase na Navrátila. Tomu se nápad zalíbil natolik, že oběma řekl, že do toho jde s nimi. A když pak zase on jednou nad pivem vyprávěl svému kamarádovi Bijotovi, do čeho že se to pustil, měl zájem zúčastnit se i on. Nakonec je v byznysu finančně podpořila také rodina společných známých.

O tom, jak svůj podnik vyprofilují, měli jasno hned od začátku – a ani náhodou nechtěli pokračovat ve stopách původní vinárny, ale naopak si hrát s tím, co budou nabízet. „Samozřejmě chceme, aby nám to tady byznysově fungovalo, ale ani pro jednoho z nás to tady není o živobytí. Což je hrozně osvobozující, protože si můžeme dovolit ukázat, co máme doopravdy rádi, a experimentovat,“ pochvaluje si Tomáš Navrátil.

A že se toho nebojí. Interiér Grape and Sour sice pořád není ultramoderní a i na webu podniku by bylo potřeba ještě zapracovat, ale to hlavní, o co jde – tedy nápoje – za pozornost rozhodně stojí. A jak prozrazuje název podniku, veškeré chutě se tu točí kolem kyselosti.

„Máme hodně rádi naturální vína,“ pokračuje Starikov, „a ta jsou docela blízká divoce kvašeným pivům. Ta jsou zase takový hybrid mezi pivem vínem, jelikož spousta z nich se dělá z kvašených hroznů, do kterých se přidávají pivovarské kvasnice,“ vysvětluje. A tak si tu můžete objednat jak klasické či naturální víno, tak i belgické lambiky nebo gueuze, což je pivní styl právě na hraně piva a vína, jež navíc platí za pomyslný ekvivalent pivního šampaňského.

Prodej piva na Rohlíku letos meziročně roste rychleji než firma jako celek. Ještě zajímavější je ale to, co se skrývá pod povrchem: nealkoholické pivo přidává přes čtvrtinu a blíží se třetině veškerého prodeje, zatímco chmelové speciály typu IPA jsou jediným segmentem, který letos ztrácí. Mezinárodní den piva, který připadá na 7. srpna, je dobrou příležitostí ukázat, jak se mění chuť Čechů na pivo.

„Pivo je pro Čechy víc než nápoj, patří k tomu, jak trávíme čas s rodinou a přáteli. Vidíme ale, že se mění, po čem lidé sahají. Nealkoholické pivo si dnes kupují stejně přirozeně jako dřív dvanáctku, a u craftu už často nehledají chmelovou bombu, ale poctivý ležák od malého pivovaru. Je to zdravější a pestřejší trh, než jaký jsme tu měli ještě před pěti lety,“ říká Miroslava Vopatová, generální ředitelka Rohlik.cz.

Klasické ležáky a výčepní piva zůstávají jasnou jedničkou, tvoří přes polovinu prodeje piva a dál rostou o víc než 10 %. Craft podle stylu, tedy piva typu IPA nebo APA, je naopak jediným segmentem, který letos ztrácí, zatímco piva od malých a regionálních pivovarů rostou o víc než 11 %. Nejrychleji ale roste nealkoholické pivo, jehož prodeje meziročně stouply o víc než čtvrtinu a spolu s ochucenými pivy a radlery se blíží třetině veškerého prodeje, tedy zhruba každé třetí prodané pivo. Táhne ho hlavně značka Birell, která meziročně roste o téměř pětinu. České pivo si přitom stále drží naprostou většinu trhu, přes devět z deseti prodaných piv jsou domácí značky. Dovoz roste rychleji, meziročně o 18 %.

Nejsilnějším dnem je pátek, kdy se piva prodá zhruba dvakrát tolik co v pondělí, a spolu se sobotou tvoří skoro dvě pětiny týdenního prodeje kategorie – typicky spolu s masem na gril, uzeninami nebo limonádami. Objednávky, ve kterých se objeví pivo, mívají výrazně víc položek než ty bez něj. Letošní letní měsíce navíc dosáhly stejné úrovně prodeje jako prosincová vánoční špička. Roli hraje i region, na Moravě je zastoupení piva v nákupech o víc než desetinu vyšší než v Praze, byť právě Praha zůstává zdaleka největším trhem.

Ať už jde o páteční posezení s přáteli, nedělní guláš nebo večer u grilu, Rohlík zákazníkům pivo i vše k němu přiveze až ke dveřím. Vybrané druhy piva Rohlík vozí vychlazené díky vlastní chlazené dopravě, řemeslná piva celoročně a přes léto i některé další oblíbené značky, takže si je zákazník může objednat rovnou domů, na chalupu nebo do parku na grilovačku. V nabídce navíc převažují česká piva – od zavedených ležáků až po produkci menších regionálních pivovarů.