Novinky a zajímavosti ze světa piva

Odborná soutěž České pivo vybírá nejlepší tuzemská piva od roku 2001 a některé značky v ní vítězí znovu a znovu. Letos hlavní kategorii světlých ležáků vyhrálo pivo, se kterým se jeho značka vrátila na vrchol po dlouhé pauze. Archiv všech 26 ročníků ukazuje, kdo vítězí nejčastěji, čí série letos skončila a co z toho plyne pro výběr piva v obchodě.

Kozel se po 16 letech vrátil na vrchol
Nejlepším světlým ležákem letošního ročníku je podle poroty Velkopopovický Kozel 12 z Plzeňského Prazdroje. Značka tím hlavní kategorii vyhrála poprvé od roku 2010, kdy uspěla s pivem Kozel Premium. Samotný Kozel 12 je přitom na pultech teprve od února 2026 a podle výrobce v nabídce Kozla zaujal místo dřívějšího Mistrova ležáku. Má 5,1 % alkoholu a koupíte ho v plechovce nebo ve vratné lahvi, obojí o objemu 0,5 litru.

Za vítězem skončila dvě piva brněnského pivovaru Starobrno, na druhém místě Bitr a na třetím Štatl 12. Pořadí prvních šesti piv v každé kategorii zveřejnil Český svaz pivovarů a sladoven na stránce soutěže České pivo.

Nejčastěji vítězí Zubr a Litovel
V kategorii světlých ležáků vyhrává nejčastěji přerovský Zubr. Ukazuje to součet prvních míst ze všech dosavadních ročníků, jejichž výsledky pořadatel zveřejňuje na svém webu. V několika ročnících se o první místo dělila dvě piva a v tabulce se takové vítězství počítá oběma značkám. Tabulka ukazuje značky, které vyhrály aspoň dvakrát.

Za řadou značek v tabulce stojí méně firem, než by se zdálo. Zubr, Litovel a Holba dnes patří do jedné skupiny, Pivovary Zubr. Dohromady mají 14 z 29 prvních míst v této kategorii. Dalších osm vítězství připadlo pivům Plzeňského Prazdroje. Sedm z nich mají Kozel a Radegast z tabulky, jedno Gambrinus.

Nejvýraznější stopu má Zubr Gradus, který vyhrál v letech 2019, 2021, 2023 a 2025, tedy v každém lichém roce od roku 2019. Letos skončil pátý.

Pilsner Urquell ani Budvar v seznamu vítězů hlavní kategorie nenajdete. Nejlepší zveřejněné umístění má Budweiser Budvar Originál, který v roce 2022 skončil šestý. Do roku 2021 ale archiv uvádí jen první tři místa, takže případná nižší umístění z dřívějších let z něj nevyčtete. Jestli se Pilsner Urquell soutěže vůbec účastní, pořadatel ve výsledcích neuvádí.

Bernard po pěti letech přišel o první místo mezi tmavými pivy
Bernard Černý ležák 12 z rodinného pivovaru v Humpolci vyhrál kategorii tmavých piv pětkrát v řadě, od roku 2021 až do loňska. Letos v první šestce tmavých piv chybí a kategorii vyhrál Černovar Černý z Rakovníka. Druhá skončila Svijanská kněžna 13 %, třetí Lobkowicz Premium Černý.

Kdo vyhrál poprvé a kdo se drží roky
V čele jedenáctistupňových ležáků je letos nové jméno. Ratar z Pivovaru Radegast byl před dvěma lety třetí a letos tuto kategorii vyhrál poprvé. Druhé místo patří Velkopopovickému Kozlu 11, který tu vyhrál naposledy v roce 2023.

Ježek Šenkovní 10 % z Pivovaru Jihlava šel v posledních třech ročnících nahoru krok za krokem. V roce 2024 skončil mezi světlými výčepními pivy čtvrtý, loni třetí a letos vyhrál.

Mezi nealkoholickými pivy bez příchuti má nejvíc vítězství klasický Birell z Pivovaru Radegast. Vyhrál osmkrát, poprvé v roce 2008 a naposledy v roce 2024. Letos v této kategorii poprvé zvítězila Holba Ryzí Nealko. Vítěze všech šesti letošních kategorií včetně ochucených nealkoholických piv jsme shrnuli v přehledu výsledků soutěže České pivo 2026.

Kdo rozhoduje a co z toho plyne pro nákup
O pořadí rozhoduje přes 40 odborných porotců a soutěž zaštiťuje Výzkumný ústav pivovarský a sladařský. Porotci u každého piva hodnotí, jak vypadá, voní a chutná a jak působí v ústech. Jedno vítězství tak říká, jak pivo chutnalo odborníkům v jednom konkrétním roce.

O stálé kvalitě víc vypovídají piva, která porotu přesvědčují opakovaně, například Zubr Gradus mezi ležáky nebo Birell mezi nealkoholickými pivy. Jak piva z obchodních regálů chutnala běžným spotřebitelům, ukazují naše vlastní ochutnávky: spotřebitelský test 12 světlých ležáků a velký test 14 nealkoholických piv.

Zapsala se do historie, když její dřívější majitel František Jarolímek v roce 1942 nosil jídlo skrývajícím se parašutistům po likvidaci Reinharda Heydricha. Teď půjde slavná hospoda U Jarolímků v pražské Libni k zemi. Tehdy, jako i dnes, většinu hostů tvoří štamgasti, kterým se bude po místním výčepu stýskat.

Nejdramatičtější kapitola minulosti podniku je spojená s druhou světovou válkou a operací Anthropoid, během které českoslovenští parašutisté Josef Gabčík a Jan Kubiš v nedaleké libeňské zatáčce před 84 lety zneškodnili zastupujícího říšského protektora a pak se se spolubojovníky ukrývali v kryptě pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje.

František Jarolímek už před válkou v podniku hostil příslušníky pravoslavné církve. Proto pak během válečných událostí nebylo zvláštní, že hospodský pro kostel několik týdnů dodával jídlo, které poté kněží snášeli do krypty.

„I přesto ale měl obrovské štěstí, protože řezníka Bohumila Vosmíka za to samé popravili s celou rodinou na kobyliské střelnici, když dodávky masa mimo jiné odhalili z úbytků v účetních knihách. Jarolímek se proto celou válku bál o život svých nejbližších. Ten psychický tlak musel být nepředstavitelný,“ popsal Novinkám badatel Jaroslav Čvančara, který danou historickou souvislost v polovině 80. let objevil.

Poslední piva
Poté hospoda nepřetržitě fungovala dlouhá léta. Poslední rozloučení s podnikem, které proběhne 23. října, proto mnozí nesou jen s těžkým srdcem.
„Je mi smutno. Chodím sem desítky let. Pamatuji si ještě, jak za socialismu ten podnik spadal do čtvrté nebo třetí cenové skupiny. Provozovatelé se po revoluci různě střídali, ale vždy to tu bylo parádní. Kromě piva rád chodím i na obědy a večeře, mají vynikající tatarák,“ popsal Novinkám jeden z místních štamgastů sedících za stolem.

Věrných hostů i přes ikonické prostředí rok od roku ubývalo a provoz bylo čím dál složitější ekonomicky udržet. I proto majitel nemovitosti před pár lety prodal parcelu developerům, kteří čekali na květnovou změnu územního plánu Prahy. Ta jim umožňuje na adrese začít s plánovanou výstavbou bytového domu.

Stavitelé chystané novostavby historii hostince, který vznikl v roce 1876, na dotaz Novinek chtějí symbolicky ctít. „Podnik bude připomínat minimálně pamětní deska či fotografie v lobby. Považujeme za důležité, aby nová podoba místa respektovala nejen jeho budoucí funkci, ale také historickou paměť Libně,“ odpověděl Novinkám Michal Bobošík, architekt ZEN Development.

Pivovary i vinaři si stěžují na dražší energie, obaly či práci. Do cen v obchodech se ale jejich náklady promítají různě. Vysvětlujeme, co všechno může za to, že ceny piva v supermarketech stoupají výrazně více než ceny vína.
Lahev vína dlouhodobě vychází mnohem dráž než flaška piva. Pivo ale v Česku zároveň v posledních letech zdražovalo výrazně více.

Od roku 2015 nejoblíbenější český alkohol v obchodech zdražil skoro o 43 procent, víno přitom jen o 13 procent. Rozdíl v růstu cen obou nápojů se přitom posledních pět let dále zvětšuje. Nejčerstvější data o inflaci za srpen například říkají, že u lahvového a plechovkového piva cena meziročně vzrostla o 2,5 procenta, zatímco víno proti loňsku naopak zlevnilo o 1,3 procenta.

Pamatují i desítky let, váží stovky kilogramů a k manipulaci s nimi je potřeba součinnost osmičlenné party. Obří čtyřicetihektolitrové dubové ležácké sudy z historických sklepů Plzeňského Prazdroje právě procházejí tradiční podzimní údržbou. Sudy, ve kterých zraje část várky plzeňského ležáku, se musí po každém použití znovu vysmolit. Letos na podzim dostane nový vnitřní povrch ze smoly od plzeňských bednářů celkem 17 ležáckých sudů.

„Ležácký sud není na jedno použití. Při správné péči může sloužit i desítky let. Skládá se z jednotlivých dužin, obručí a je dotěsněn orobincem, přičemž každou část můžeme v případě potřeby opravit nebo vyměnit. Proto je pro nás důležitá pravidelná kontrola a údržba každého sudu,“ říká Karel Hofman, mistr bednářů v Plzeňském Prazdroji.

Dvakrát do roka vyvalí bednáři v plzeňském pivovaru obří dřevěné sudy ze sklepa, aby je vysmolili. „Smolení je tradiční postup údržby dřevěných sudů a jde v podstatě o dezinfekci dubového sudu před jeho opětovným naplněním pivem,“ vysvětluje Karel Hofman. Velký ležácký sud má objem zhruba 40 hektolitrů a jeho hmotnost se pohybuje kolem 900 kilogramů, takže manipulace s ním vyžaduje zkušenost, a především spolupráci celé osmičlenné party bednářů. Během října takových sudů v plzeňském pivovaru vysmolí sedmnáct.

Samotné smolení probíhá tak, že do dubového sudu bednáři nalijí smolu ohřátou na 200 stupňů Celsia a jeho převalováním ji rovnoměrně rozlijí po celé vnitřní ploše. Tato vrstva zajistí, že pivo nebude v přímém kontaktu se dřevem, aby z něj nepřebíralo nežádoucí vůně a chutě. Základním materiálem pro výrobu smoly je pryskyřice, která se získává z jehličnatých stromů, hlavně z borovic. Plzeňští bednáři používají směs čínské, kanadské a americké pryskyřice. Vysklepení, tedy vyvalení ležáckých sudů ze sklepů na povrch, jejich smolení a následný návrat zpátky „pod zem“, zabere bednářům celkem dva týdny.

Sudy slouží k ověření neměnné chuti
V nově vysmolených dubových sudech pak v historických pivovarských sklepích zraje část várky piva Pilsner Urquell identicky jako v době uvaření první várky před 184 lety. Kvašení a zrání ležáku v sudech a původních podmínkách sládkům umožňuje porovnávat pivo uvařené tradičním a moderním technologickým postupem a strážit jeho neměnnou chuť. V rámci prohlídek pivovaru mohou návštěvníci v historických sklepích nefiltrovaný a nepasterizovaný ležák ze sudů ochutnat.

Bednáři udržují tradiční řemeslo
Plzeňští bednáři jsou pravděpodobně poslední bednářskou partou na světě pracující přímo v pivovaru. Kromě péče o velké ležácké sudy nejčastěji vyrábějí tzv. transportní soudky menších objemů do 50 litrů, kterých vzniká ročně několik desítek a jejichž výroba trvá zhruba tři dny. Velký ležácký sud o objemu 40 hektolitrů pak dvěma bednářům zabere zhruba měsíc. „V pivovaru dnes už nemáme tisíce dřevěných sudů a stovky bednářů jako před sto lety. Ale práce bednáře zůstává stejná. O to důležitější je, že se nám daří řemeslo udržovat a předávat tradici dál. Už druhým rokem máme nového tovaryše v učení, které trvá zhruba tři roky,“ dodává předák plzeňské bednářské party Karel Hofman, který je od letošního září držitelem prestižního titulu Nositel tradice lidových řemesel.

„Ministerstvo kultury toto ocenění uděluje za mimořádné zvládnutí tradičního řemesla a jeho předávání dalším generacím. Karel Hofman tak byl oceněn nejen za své mistrovské řemeslné dovednosti, ale také za to, že pomáhá spolu s našimi bednáři udržovat bednářské řemeslo živé,“ vysvětluje Petr Tůma, manažer tradičních řemesel Plzeňského Prazdroje.

Práce plzeňské party bednářů je natolik unikátní, že byli v roce 2018 zapsáni na národní Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.

Zkrácení otevírací doby restaurace vyvolalo v posledních dnech mezi Mostečany spekulace o budoucnosti Minipivovaru Most. Vedení podniku nyní vydalo oficiální vyjádření, ve kterém podobné informace odmítá. Podle provozovatelů se mění pouze provoz restaurace, nikoliv samotného pivovaru.

„Minipivovar Most nekončí ani nezavírá. Dochází pouze k úpravě provozní doby restaurace, zatímco samotná výroba piva pokračuje dál a nadále se rozvíjí,“ uvedl podnik v tiskové zprávě.

Podle vedení je potřeba rozlišovat mezi restaurační částí a samotnou výrobou piva. Změny se týkají výhradně restaurace, která nově upravuje provozní dobu podle návštěvnosti a aktuálních potřeb provozu. Nově bude restaurace otevřena od středy do soboty vždy od 12 do 22 hodin. V neděli, pondělí a úterý zůstane zavřeno.

Pivovar zároveň zdůrazňuje, že výroba piva pokračuje bez omezení. „Výroba pokračuje bez omezení a naopak se dál rozvíjí. Minipivovar posiluje svou pozici, rozšiřuje své možnosti a soustředí se na další rozvoj pivovarské činnosti,“ uvádí.

Podnik se tak vymezil vůči informacím, které v posledních dnech kolovaly na sociálních sítích a v diskusích. „Případné informace o konci Minipivovaru Most nejsou pravdivé. Neměníme směr, nekončíme s vařením piva a minipivovar zůstává důležitou součástí našeho podnikání,“ doplnilo vedení.

Více než tisíc recenzí
Že si podnik za šest let existence našel své zákazníky, naznačují i veřejně dostupná hodnocení. Na službě Google má Minipivovar Most průměrné hodnocení 4,4 z 5 hvězdiček z více než tisícovky recenzí. Na Mapy.com dosahuje hodnocení 4,3 z 5 bodů.

Návštěvníci ve svých recenzích nejčastěji vyzdvihují kvalitu vlastního piva, moderní prostředí restaurace i obsluhu. Pozitivně hodnocena bývá také nabídka speciálních piv a propojení gastronomie s pivovarskou tradicí.

Pivovar vznikl na zelené louce
Minipivovar Most otevřel své brány v září 2020 v areálu u Žatecké ulice. Podnik navázal na dlouhou pivovarskou historii města, která sahá až do roku 1273, kdy Most získal právo várečné od krále Přemysla Otakara II.

Současný minipivovar vznikl jako akcionářský projekt pod vedením mosteckého patriota a olympionika Martina Trčky. Přestože podnik zahájil provoz krátce před covidovými omezeními a první týdny fungoval převážně formou výdeje přes okénko, náročné období překonal.

Loni při oslavách pátého výročí provozu zveřejnil pivovar také zajímavé statistiky. Za prvních pět let existence obsloužil přibližně 160 tisíc zákazníků, uvařil 563 tisíc litrů piva a spotřeboval okolo 170 tun sladu.

V Mostě funguje ještě pivovar Mostecký Kahan. Otevřel v listopadu 2009 v budově Kosmos jako první svého druhu na Mostecku. Jeho součástí je pivovarská restaurace s dobovou výzdobou připomínající tradiční výrobu piva ve starém Mostě.

Hořkou chuť jako pivo samotné má čerstvá zpráva, že pivovar Ostravar čeká postupné ukončení výroby a přesun výroby piva do Prahy. „Kdy pivovar ukončí provoz, co bude dál s areálem a kolik zaměstnanců přijde o práci?“ ptají se lidé ve městě, které konec pivovaru se 130letou historií nemile překvapil. Manažer Pivovarů Staropramen Martin Čermák v exkluzivním rozhovoru pro Deník přibližuje další kroky i budoucnost značky Ostravar.

Ostrava je plná hospod, které staví na tom, že čepují dvanáctku Ostravar. Jejich štamgasti totiž nedají na toto pivo dopustit pro jeho typickou chuť a tradici, která je spjatá s historii tohoto města. Ač Ostravar musel v krajské metropoli bojovat se silnou konkurencí Radegastu z Nošovic a v poslední době i se speciály z malých pivovarů, pro mnohé nadále zůstával volbou číslo jedna.

To, že by měl pivovar na Fifejdách v příštím roce po 130 letech fungování ukončit výrobu, proto mezi veřejnosti vyvolalo doslova šok. Ten se příliš nezmírnil ani poté, co Pivovary Staropramen upřesnily, že značka Ostravar, ale i Mustang a Černá Barbora, budou nadále existovat, jen se výroba těchto piv přesune na pražský Smíchov.

Deník proto k ožehavému tématu zjišťoval další podrobnosti. Martin Čermák, manažer společnosti Pivovary Staropramen pro Česko a Slovensko, v rozhovoru přiblížil, jak bude probíhat postupné ukončování výroby piva v Ostravaru, kdy budou propuštěni zaměstnanci, co bude dál s areálem i zda si při tom všem pivovar připomene v příštím roce 130 let od svého založení.

Jaký je přesný termín, kdy po postupném ukončování výroby přestane pivovar Ostravar definitivně fungovat? V jaké části roku 2027 k tomu dojde?
V průběhu nadcházejících měsíců budou v pivovaru nadále probíhat činnosti související s výrobou, stáčením i logistikou. V průběhu roku 2027 potom budeme areál pivovaru připravovat k převedení výroby na pražský Smíchov, což by mělo podle aktuálních plánů proběhnout přibližně v první polovině roku. K ukončení provozu areálu tak nedojde ze dne na den, ale postupně i s ohledem na přípravu výroby i obalových materiálů.

Jaké má vaše společnost další plány s areálem pivovaru? Budete ho nějak dál využívat, pronajímat někomu jinému nebo chystáte jeho prodej?
Naší prioritou je nyní podpořit všechny naše zaměstnance a zároveň napříč regionem zachovat silné vztahy se zákazníky a obchodními partnery. O budoucnosti areálu budeme jednat s případnými zájemci až následně. O dalších krocích bychom rádi diskutovali s relevantními partnery a jsme připravení komunikovat i se zástupci města a regionu.

Které značky piva ze současného portfolia se budou nadále vařit, i když v Praze. Předpokládám, že půjde o značku Mustang, ale co další piva jako Ostravar 10 a 12, Černá Barbora a jiné speciály?
Pozitivní zprávou pro naše zákazníky je, že o své oblíbené značky nepřijdou. Klíčové značky Ostravar, Mustang a Černá Barbora zůstanou stále součástí našeho portfolia. Samotnému přesunu výroby na Smíchov předchází náročný proces technologických zkoušek, senzorického hodnocení i důsledné kontroly kvality. Ostravar pro nás zůstává i nadále značkou silně spojenou s Ostravou a s Moravskoslezským krajem, a na tomto vztahu chceme stavět i do budoucna. Mustang dlouhodobě rozvíjíme jako celonárodní značku s ambicí oslovovat spotřebitele napříč Českou republikou.

O práci má přijít 120 zaměstnanců ostravského pivovaru? Kdy začne jejich propouštění? Skončí někteří už na konci tohoto roku, nebo budou končit až v průběhu roku příštího s postupným koncem výroby?
O navrhované organizační změně a jejím dopadu na jednotlivé kolegy aktuálně jednáme s odborovými organizacemi. Dojde k nim postupně během příštího roku, v souladu s plánem převedení výroby a zároveň s ohledem na zachování kontinuity distribuce v regionu. Naší prioritou bylo informovat všechny dotčené zaměstnance co nejdříve, aby měli dostatek času na hledání nových pracovních příležitostí. Uděláme maximum, abychom je podpořili, ať už ve spolupráci s Úřadem práce ČR, se kterým jsme již jednali, tak prostřednictvím různých konzultací i psychologické podpory pro ty, kteří ji budou potřebovat.

Můžete přiblížit i trochu čísel? Kolik hektolitrů piva Ostravar uvařil v roce 2025?
Maximální výstav pivovaru Ostravar je podle jeho kapacity přibližně 900 tisíc hektolitrů za rok, ale těchto čísel už dlouho nedosahuje. Největší objem výroby jde za značkami Mustang a Ostravar a převedli jsme sem i částečně produkci dalších značek, abychom pivovaru pomohli. Bohužel se i přes všechny tyto kroky vytíženost pivovarských kapacit pohybovala dlouhodobě pod 50 procenty, což nám po všech podrobných analýzách potvrdilo, že výroba piva v Ostravě bohužel již není efektivní a nepředstavuje udržitelné řešení.

Jaký objem piva pod značkami, které Ostravar dělá, tedy máte v příštím roce v plánu uvařit v pivovaru na Smíchově?
Plánované objemy budou záviset i na uzavřených kontraktech a poptávce, detaily však kvůli konkurenci sdělovat nemůžeme. Kapacita pivovaru na pražském Smíchově je ale dostatečná na převzetí výroby všech značek, které se dnes vyrábějí v Ostravě. V tuto chvíli se plně soustředíme na dlouhodobou udržitelnost byznysu, provozní efektivitu a konkurenceschopnost výroby piva v České republice i do budoucna.

Ukončení výroby piva moravskoslezské metropoli je smutné i v té souvislosti, že pivovar Ostravar čeká v příštím roce významné jubileum 130 let. Plánujete ho aspoň nějak připomenout?
Velmi dobře si uvědomujeme, že Ostravar je mnohem víc než jen pivovar. Jeho uzavření je proto jedno z nejtěžších rozhodnutí, které jsme v posledních letech museli učinit. Po generace byl součástí Ostravy a sehrál důležitou roli v životech zaměstnanců, jejich rodin i celé místní komunity. Významné oslavy vzhledem k okolnostem neplánujeme, naopak se budeme soustředit na podporu lidí. Ale nevylučujeme, že si nějakým vhodným způsobem, pokud budeme mít podporu našich zaměstnanců, připomene důležité milníky z historie tohoto pivovaru, abychom napsali tuto závěrečnou kapitolu se ctí tak, jak si to Ostravar zaslouží.

Rostoucí náklady dostaly do problémů další tradiční německý podnik. Rodinný pivovar Rupp v Dolním Sasku požádal po 165 letech existence o insolvenci. Vedení plánuje ve výrobě pokračovat a zachovat i populární restauraci.

Německý pivovar Rupp z německého Lauenau požádal o insolvenci. „Ano, podali jsme návrh na insolvenci,“ potvrdila podle německého deníku Bild jednatelka Kerstin Ruppová. Hlavním důvodem jsou podle ní především rostoucí provozní náklady, zejména ceny energií. Rodina se přitom snažila výdaje omezit investicemi do fotovoltaiky. Úspory však podniku se 17 zaměstnanci nestačily.

Problémy firmě přinášejí také vysoké daně a zdražující pohonné hmoty, které prodražují dopravu. „Uvaluje se na člověka tolik daní, že se to téměř přestává vyplácet. Co nás ale v poslední době výrazně zasáhlo, jsou prudce rostoucí ceny benzínu,“ uvedla Ruppová. Vyšší náklady se podle ní promítají i do chování zákazníků, kteří šetří na cestování i návštěvách restaurace, kterou podnik provozuje.

Přesto podnik neplánuje úplný konec. Restauraci Felsenkeller má od 1. listopadu převzít nová provozovatelka, zatímco pivovar i nemovitosti zůstanou v rodinném vlastnictví. Vedení chce zachovat také nabídku jídel a pokračovat ve výrobě tradičních druhů piv, jako jsou pilsner, tmavé pivo a pšeničné pivo.

Produkty pivovaru Rupp se v současnosti čepují ve více než stovce restaurací v okolí. „Pro naše hosty ve Felsenkelleru zůstane všechno tak, jak je,“ slíbila jednatelka podle webu oe24. Insolvenční řízení má být součástí reorganizace, která by podniku umožnila pokračovat v činnosti.

Historie pivovaru sahá až do roku 1861, kdy ho založil Sebastian Rupp. Stejně jako ostatní pivovary v okolí se momentálně potýká s krizí v pivovarnictví, která trápí německý průmysl. Spotřeba piva zde totiž v roce 2025 meziročně spadla o 5,8 procenta.

Radnice v Předhradí na Chrudimsku jedná s případnými zájemci o koupi větší části areálu bývalého historického pivovaru. Zchátralé budovy v sousedství hradu Rychmburk získala obec v roce 2019 v dražbě. Od soukromého investora si slibuje, že objekty po opravě využije pro cestovní ruch a služby. Radnice si nechala zpracovat studii využitelnosti, podle níž postupuje.

"Vyčlenili jsme si část areálu, který nabízíme možnosti soukromé investice. Na druhé straně jsme si vymezili druhou část, kterou chceme nechat jako objekt informačního centra s prodejničkou, kde už jsme opravili střechu a udělali jsme další stavební úkony," řekl ČTK starosta Zdeněk Mikšovský. Obec si ponechá ještě jednu část areálu se starou sladovnou. Časem by v ní mohlo vzniknout například volnočasové centrum se zázemím a galerijním prostorem.

Podle starosty by vybraný investor mohl svou část pivovaru upravit pro potřeby cestovního ruchu vázaného na hrad Rychmburk a památkovou zónu. Vzniknout by mohly ubytovací kapacity, gastronomický provoz či další služby, a to i ve spolupráci s případným nájemcem.

Areál se skládá z více objektů, téměř všechny jsou památkově chráněné. Součástí je sladovna, obytná budova nájemců pivovaru, starý a nový hvozd k sušení surového sladu, hlavní budova pivovaru a ležácké sklepy, konírny, ohrazení terasy a ohradní zeď.

Hrad Rychmburk patří Pardubickému kraji. V roce 2021 byl otevřen veřejnosti, předtím sloužil klientům ústavu pro duševně nemocné. Areál pivovaru je několik desetiletí nemovitou kulturní památkou. Památkovou ochranu získala sladovna, hlavní budova pivovaru a konírny.

Panský pivovar byl založen v roce 1636. Dodával pivo do všech hospod rozsáhlého rychmburského panství, později byl společně s lihovarem pronajímán. Výroba byla zastavena v roce 1925, když se nenašel zájemce o další provoz. V budovách byl zřízen sklad chrudimského piva, byty byly pronajaty, bývalé humno (prostor k mlácení obilí) si najalo rolnické družstvo pro skladiště. Později sloužil podniku Zemědělské zásobování a nákup.

Staropramen už potřetí hledal nejlepšího výčepního. Do soutěže se přihlásilo nejvíc lidí v historii a finále bylo nejtěsnější, jaké porota zažila.
Požitek z dobrého piva se dá pokazit, i když sudy už dávno opustily pivovar. Stačí špatně umytá sklenice nebo nesprávně seřízený výčep. Jak velkou roli hraje člověk za pípou, bylo vidět v pondělí 5. října v pražském hotelu Stages. Deset výčepních tu čepovalo před porotou a soutěžilo o titul toho nejlepšího z nich.

Šlo o finále třetího ročníku soutěže Staropramen Výčepní 2026. Pořádají ji Pivovary Staropramen, které na pražském Smíchově vaří pivo od roku 1869 a patří mezi největší pivovary na českém trhu. Do letošní soutěže se přihlásilo nejvíc výčepních v historii a poprvé i ze Slovenska.

Nápad na klání tohoto typu přitom vznikl náhodou. „Před třemi lety za námi přišly kolegyně, že máme certifikované hospody a skvělé výčepní, tak proč neudělat soutěž?“ vzpomíná obchodní sládek Marek Hrdlička, který pod značkou Staropramen pracuje dvacet let.

Soutěžilo se ve dvou kolech. V prvním šlo čistě o řemeslo a rychlost: umýt sklenice a načepovat dvě hladinky a dva šnyty na čas. Porota přitom hlídala každý detail. „Stačí jedna sklenice, která není dobře umytá, a celé pivo je špatně,“ upozorňoval finalisty před startem porotce a další ze sládků Vojtěch Slivoň.

Ve druhém kole naopak čas nehrál roli vůbec. Výčepní si od porotců vzali objednávku, museli zvládnout i jednu záludnou otázku a pivo naservírovat. Hodnotila se tedy i komunikace s hostem. V porotě zasedli obchodní sládci Rudolf Schaffer, Michal Meduna a Vojtěch Slivoň a také Barbora Pudivítrová, která má v pivovaru na starosti kvalitu. „S kolegy hlídáme, aby pivo odcházelo z pivovaru přesně takové, jaké si ho sládek představuje,“ popisuje.

Porotci se shodli, že tak vyrovnaný ročník ještě nezažili. „Před třemi lety se rozhodovalo mnohem snáz. Dnes už řešíme detaily, třeba jestli někdo nechal pivo téct o půl vteřiny déle,“ říká jeden z porotců. První dva finalisté skončili se stejným počtem bodů a o vítězi rozhodl čas z prvního kola. Rozdíl byl 19 vteřin. Třetí místo zaostalo o jediný bod.

Titul Výčepní roku 2026 získal Vojtěch Novák ze Srubu Podkozí. Jde o rodinnou restauraci s českou kuchyní v Podkozí u Chyňavy na Berounsku. „Jsem moc rád za vítězství v této soutěži. Na čepování piva mě baví nejvíc práce s detaily. Každé pivo pak mohu předat v té nejlepší kvalitě a o to jde,“ říká.

Kromě pozlaceného půllitru si odnesl zájezd v hodnotě 30 tisíc korun a jeho hospoda nové vybavení. Druhý skončil Peter Csabi z Naší hospody Karloveská v Bratislavě. Třetí byla Sára Špaldoňová z Měšťanského hostince U Váhy, jedné z nejstarších hospod na Smíchově. „Chtěla jsem se umístit a posunout se od loňska dál. Jsem moc spokojená a příští rok bych chtěla ještě výš,“ řekla po vyhlášení.

Večer měl fotbalovou kulisu, protože Staropramen je dlouhodobě partnerem české fotbalové reprezentace. Hosté dostali šály a blikající náramky, každý finalista měl v sále svůj fanklub a moderátoři komentovali čepování jako zápas. Doprovodný program obstarali bývalí reprezentanti Petr Švancara a Luděk Zelenka.

Pro pivovar je soutěž součástí širší snahy hlídat kvalitu piva od jeho výroby až do chvíle, kdy je servírované hostovi. Od roku 1990 funguje na Smíchově Pivovarská škola a v roce 2023 přibyla certifikace kvality čepovaného piva.

„Soutěž Staropramen Výčepní je součástí širší iniciativy a zaměřuje se právě na lidi, kteří o kvalitu piva pečují přímo za výčepem. Vnímáme ji jako klíčovou aktivitu a chceme z ní postupně vybudovat respektovanou tradici, která bude dlouhodobě vzdělávat o kvalitě čepovaného piva, rozvíjet výčepní a podporovat pivní kulturu značky Staropramen. Letošní ročník nám mimo jiné ukázal, že o tuto profesi a o samotné řemeslo je stále velký zájem,“ doplnila Michaela Kučerová, manažerka marketingu pro zákazníky z oblasti gastronomie a pohostinství společnosti Pivovary Staropramen.

Polsko patří mezi největší celosvětové konzumenty alkoholu (za Českem ovšem zaostává) a kultuře opilectví se rozhodli polští politici učinit přítrž. Respektive nočním scénám, které jsou v polských městech poměrně běžné, kdy se skupiny mohutně opilých lidí s lahvemi v rukou sunou ulicemi. Polští poslanci odhlasovali, že v obchodech si po desáté hodině večerní alkohol nekoupíte, musíte si počkat do šesté ráno. Řeč je výhradně o obchodech, hospod se zákaz netýká, stejně jako čerpacích stanic.

Zákaz, který v Česku zní drakonicky (byť to před několika lety bylo jedno z protipandemických opatření), není pro valnou část Poláků úplná novinka. Řada velkých měst podobný zákaz už ve svých centrech vymáhá, právě kvůli opilectví. Stejně jako v Česku, i v Polsku se většina čistého lihu zkonzumuje v pivu.

S postupujícím večerem, říkají statistiky i žitá zkušenost polských ulic, se však mnohem častěji přejde na tvrdý alkohol, což s sebou přináší násilí verbální i fyzické. Zákaz je nově celostátní a tresty za jeho porušení jsou přísné, až několikamilionové pokuty či tresty vězení.

Na této přísnosti je shoda. Stále ještě hlavní opoziční strana Právo a spravedlnost (PiS) hlasovala s vládou, která s nápadem přišla. Dokonce chce vládu Donalda Tuska předehnat a navrhuje zákaz toho, čemu se říká „opička“ – malá láhev tvrdého alkoholu, decková, nanejvýš půllitrová. Pro podstatnou část (nejen polských) alkoholiků je to nejčastější způsob, jak do sebe dostat denní dávku drogy – kvůli příhodným rozměrům a rychlému vyzunknutí.