Novinky a zajímavosti ze světa piva

Kdyby jim nechutnalo, nejspíš by jeho vaření zakázaly, říkám si a utírám si pěnu u pusy. Úvahy ve mně vyvolalo zjištění, že akcionářkami klášterního pivovaru, jehož ležák mi zpestřil výšlap kolem Tišnova, jsou zdejší jeptišky.
Článek

Do Tišnova mě přivedlo pozvání od horského vůdce Branislava „Gaba“ Adamce. Potřeboval jsem si s ním popovídat o mizejících ledovcích, tak jsme se sešli v městečku kousek od Brna, kde s rodinou bydlí a odkud pořádá výpravy s klienty zejména do západních Alp, nejčastěji na Mont Blanc a Matterhorn.

Ledovce jsme důkladně probrali v kavárně Ztraceno – vzhledem k našemu tématu příhodný název. Při loučení jsem se Gaba zeptal, jakou trasu v okolí by mi doporučil na menší okružní výšlap. Potřeboval jsem stihnout zpáteční rychlík, který odjížděl za čtyři hodiny. „Vyběhni si na Květnici a cestou na nádraží určitě nevynechej klášterní pivovar,“ doporučil mi specialista na alpské velikány.

Gabův tip splnil moje představy. Po krkolomném šplhání na kótu ležící o dvě stě metrů výš než tišnovské náměstí jsem se mohl kochat výhledy na překvapivě divoký výběžek Boskovické brázdy, následovala příjemná pěšina k řece Svratce a odtud to byl kousek k největší atrakci výletu: cisterciáckému klášteru Porta Coeli s pivovarem, jehož akcionářkami jsou zdejší řeholnice.

Nejbohatší kus středoevropské přírody
Tišnov leží na železniční trati, která – pomaleji a oklikou – propojuje Prahu a Brno. Nejezdí tudy žádná „écéčka“ nebo „ícečka“, což má svůj půvab: když budete mít štěstí na vagon s otvíracími okénky, můžete si užít průjezd Vysočinou s čerstvým vzduchem ve tváři.

Z tišnovského nádraží je to kousek do města. Devítitisícový Tišnov leží dvacet kilometrů od moravské metropole a na první pohled je tady patrná osvícená práce s veřejným prostorem. U hřbitova vznikl park s dostupnými toaletami, občerstvením, dětským hřištěm a amfiteátrem. Podobně pojatá je i Farská zahrada s pěší promenádou, květinovými záhony, ovocným sadem, pergolou a pítkem. Důmyslnými vodními prvky je vybaveno i hlavní náměstí, kde voda stéká po zídkách a přímo v dlažbě je umístěno několik „mlžících“ trysek.

Mě ale čeká něco jiného, než se poflakovat po parcích a zahradách: výstup na vrch Květnice, který se vypíná hned za posledními domy. Protože se mi nechce stoupat po Lacinově stezce, která vede pozvolněji a pohodlněji, ale při pohledu do mapy mi přijde jako zacházka, vezmu to „kozí“ stezkou vyšlapanou podobnými netrpělivci rovnou kolmo vzhůru. Suť se mi sype pod nohama a připomíná mi to, o čem jsme mluvili s Gabem: jak se alpské terény v důsledku roztávání ledovců a měknutí podloží stále nebezpečněji drolí.

Protože se místy musím plahočit po čtyřech, napojuju se po čtvrthodině pokorně na stezku pojmenovanou po lesníkovi, krajinném ekologovi a spisovateli Janu Lacinovi (1944-2020). Záhy potkávám informační ceduli, která mě vítá v „dřínové doubravě“. Tento druh lesa prý patří k „druhově nejbohatším společenstvům středoevropské přírody“. Kromě erbovního dřínu jarního, kterému se daří na slunných a teplých vápencových úbočích, tady roste dub pýřitý neboli šípák, pro který je typický menší křivolaký vzrůst.

„Nejvíce druhů spatříte v bylinném patře, hlavně na lesostepních polankách,“ dodávají autoři infotabule a vyjmenovávají mateřídoušku černou, kavyl sličný či bělozářku větevnatou. Výčtem živočichů už se nechci zdržovat, jen si ofotím jejich seznam a přečtu si ho ve vlaku.

Besének, Svratka, Bobrůvka – jen se vykoupat
Květnice je rovněž významným nalezištěm minerálů, o které však obyčejný pěšák nemá šanci zakopnout, natož je rozeznat. Vzácným kamenům je věnováno muzeum v areálu kláštera. Zatím se mi líbí tady: v prosluněném, čarokrásném a liduprázdném lese.

Prvním zdolaným vrcholem je Velká skála (446 m n. m.). Jsou odtud výhledy do údolí řeky Svratky, které je součástí Boskovické brázdy, táhnoucí se v délce přes osmdesát kilometrů od Moravské Třebové k Moravskému Krumlovu. O dvě stě výškových metrů níže lze tušit tišnovské náměstí – vyhlídka tímto směrem je bohužel zarostlá.

Následuje hřebenový úsek, který vede po pohodlné cestě lemované skalními výběžky. Po pár minutách jsem na hlavním vrcholu celého masívu Květnice, ležícím 470 metrů nad mořem – výš už dnes nebudu. Je tady dřevěný kříž, stříška se stolem a lavicemi a vyhlídka na Předklášteří.

Do odjezdu vlaku zbývají dvě hodiny, pro sestup tudíž volím svižnější tempo. Na úpatí Květnice se Lacinova stezka připojí k potoku s libozvučným názvem Besének. Po opačném břehu to švihají pelotony víkendových cyklistů a je vidět kamenolom. O kilometr dál po proudu přejdu trať a ocitnu se na soutoku se Svratkou.

Na konci suchého léta jsou tu písčiny lákající k odložení šatstva a ponoru. Kouzelné místo ale zlákalo k odpočinku víc lidí, takže na svlékání si netroufnu. Podejdu litinovou konstrukci železničního mostu a podél další říčky s idylickým jménem Bobrůvka mířím k silnici, kde romantika (dočasně) končí.

Úsek poznamenaný hustým autoprovozem naštěstí měří jen dvě stě metrů, poté cesta uhne. Podél vysoké zdi, která obepíná rozlehlý areál kláštera Porta Coeli, dojdu ke vchodu opatřenému šipkou s nápisem Vorkloster – tak zní původní německý název obce Předklášteří, který si „vypůjčil“ místní pivovar.

Dřevo, zvěřina, ryby… a pivo
První písemná zmínka o klášteře Porta Coeli, jehož latinský název lze přeložit jako Brána nebes, pochází z roku 1233 – to už zde pobývalo dvanáct cisterciáckých sester. Stavbu z velké části financoval král Václav I. a jeho sestra Anežka (roku 1989 svatořečená).

Poctivě projdu všechny veřejně přístupné části, což je i kostel Nanebevzetí Panny Marie s dechberoucím gotickým portálem, který by slušel i kdejaké slavnější katedrále. Kromě duchovních a obytných staveb je tu i několik hospodářských budov včetně někdejší sýpky, stodoly, chlévů, ovčína a kočárovny.

Zatímco uvažuju, jak lze v dnešní době takový obrovský komplex udržovat a případně oživit (dnes tu přebývají pouhé čtyři řádové sestry), ocitnu se na dvoře zaplněném naštípaným dřívím. Pochází z klášterních lesů a má ho pod palcem společnost Bernardinum, která kromě tišnovského kláštera spravuje i další cisterciácký majetek ve Vyšším Brodě na Šumavě (mužský klášter). K mání jsou kromě dřeva i zvěřina a ryby.

Na vrcholu Květnice jsem si předsevzal navštívit Podhorácké muzeum, jehož součástí je mineralogická expozice. Teď stojím přímo před ním, ale odjezd vlaku se opět přiblížil a zpovzdálí zní hlahol z pivovaru. Obojí nestihnu.

První české nealko ve vesmíru je z Moravy
Volba je jasná. K pivovaru přiléhá restaurace s venkovním posezením, lákavá je i nabídka jídel včetně kuřete na paprice. Na čepu je polotmavý ležák Camino doporučovaný poutníkům všeho druhu (objem alkoholu 3,0 %) nebo silnější Cyril & Methodius v bavorském stylu Märzen (česky březňák) – pojmenovaný podle měsíce, kdy se vařilo.

Nesmím opomenout nealkoholické pivo Cero, jehož vzorek před dvěma roky zamířil na oběžnou dráhu Země. Stalo se tak historicky prvním českým nealkopivem vyneseným do vesmíru, navíc na české družici. Iniciátorem byl ředitel pivovaru Radek Holešinský, který dlouhodobě podporuje projekt LASAR. Podílí se na něm tým mladých vědců, který zkonstruoval a vypustil do vesmíru satelit, jenž nemá ledajakou misi: je schopný resetovat další družice na oběžné dráze Země pomocí vysokoenergetického laseru. Pro milovníky piva je ale neméně zajímavé, že jeho součástí byla miniaturní ampule s cisterciáckým pivem.

S uklidňující myšlenkou, že akcionářkami pivovaru s právem veta jsou i zdejší jeptišky, dopíjím Camino a vydávám se na poslední, nenáročný úsek devítikilometrového okruhu kolem Tišnova. Na nádraží je to od výčepu slabá půlhodinka loudavé chůze po rovině. A divím se, že mě – Pražáka – nenapadlo už dávno, jak krásně může být kousek od Brna!

Nealkoholické pivo se z nápoje pro řidiče postupně proměnilo v běžnou součást nabídky obchodů, restaurací i hospod. Oproti klasickému pivu má jednu nespornou výhodu – obsahuje minimum alkoholu, případně vůbec žádný. Automaticky z toho ale nevyplývá, že můžeme přestat sledovat jeho složení a pít ho místo vody od rána do večera. Některé druhy totiž ukrývají překvapivě velké množství sacharidů a cukrů.

Právě zde se nachází jedno z podstatných zdravotních úskalí nealkoholického piva. Výsledky novějšího klinického výzkumu naznačují, že pravidelná konzumace některých variant může nepříznivě ovlivnit metabolismus glukózy a tuků. Hodně ovšem záleží na konkrétním výrobku. Půllitr klasického nealkoholického ležáku a půllitr sladkého ochuceného nealkoholického piva rozhodně nejsou z metabolického hlediska totéž (1).

Jak se vlastně alkohol z piva ztratí
Výroba nealkoholického piva je technologicky poměrně zajímavá. Jednou možností je zabránit tomu, aby při kvašení vzniklo větší množství alkoholu. Výrobci mohou upravovat průběh fermentace nebo používat kvasinky s omezenou schopností zpracovávat určité cukry. Druhou cestou je nejprve vyrobit pivo a následně z něj alkohol odstranit.

K tomu lze využívat například vakuovou destilaci, reverzní osmózu a další membránové technologie. Každá metoda má své výhody a zároveň ovlivňuje výslednou chuť a aroma (2).

Právě omezená fermentace však může znamenat, že v nápoji zůstane více sacharidů, které by při běžném kvašení kvasinky přeměnily na ethanol. Moderní výrobní postupy se proto snaží najít kompromis mezi nízkým obsahem alkoholu, příjemnou chutí a rozumným množstvím zbytkových cukrů (3).

Alkohol zmizí, sacharidy nikoli
Když z nápoje odstraníme alkohol, automaticky z něj nevytvoříme vodu s příchutí chmele. Nealkoholické pivo stále obsahuje látky pocházející ze sladu a procesu výroby, včetně sacharidů.

Rozdíly mezi jednotlivými výrobky přitom mohou být značné. Randomizovaná studie publikovaná v roce 2025 porovnávala tři druhy nealkoholického piva. Pšeničné pivo obsahovalo 5,3 gramu sacharidů a 3,6 gramu cukru na 100 mililitrů, nealkoholický ležák 5,7 gramu sacharidů a 2,8 gramu cukru a míchaný pivní nápoj 6,3 gramu sacharidů a 4,9 gramu cukru (1).

Při množství 660 mililitrů, které účastníci studie denně konzumovali, to u míchaného nápoje znamenalo více než 32 gramů cukru. To už rozhodně není zanedbatelné množství.

Tady přichází hlavní zdravotní háček
Stejná studie sledovala 44 zdravých mladých mužů po dobu čtyř týdnů. Účastníci pili denně 660 mililitrů nealkoholického pšeničného piva, ležáku, míchaného pivního nápoje nebo vody.

Výsledky ukázaly zajímavé rozdíly. U skupiny konzumující míchané nealkoholické pivo se zvýšila hladina glukózy nalačno a triglyceridů. U pšeničného nealkoholického piva vědci zaznamenali zvýšení inzulinu, C-peptidu a triglyceridů. Naproti tomu u nealkoholického ležáku nebyl pozorován významný negativní dopad na metabolismus glukózy (1).

Autoři dospěli k závěru, že nepříznivé metabolické změny u některých nealkoholických piv pravděpodobně souvisejí především s jejich kalorickým a cukerným obsahem.

Jedná se ale o malou a krátkodobou studii pouze na zdravých mladých mužích. Výsledky tedy nelze jednoduše přenést na celou populaci ani z nich vyvozovat, že nealkoholické pivo způsobuje cukrovku.

Na složení sacharidů opravdu záleží
Význam složení nealkoholického piva potvrzuje také další kontrolovaný experiment. Vědci porovnávali běžné nealkoholické pivo s experimentálními variantami, jejichž sacharidové složení bylo upraveno například pomocí isomaltulózy a rezistentního maltodextrinu.

Po běžném nealkoholickém pivu byla postprandiální odpověď glukózy, inzulinu a některých střevních hormonů vyšší než po upravených variantách (4).

Výsledek ukazuje jednu podstatnou věc: nápis „nealkoholické“ nám sám o sobě prakticky nic neříká o metabolickém působení konkrétního nápoje. Dva výrobky stojící vedle sebe v regálu mohou mít velmi rozdílné složení.

Ne každé nealkoholické pivo je sladká bomba
Bylo by však chybou z předchozích výsledků udělat závěr, že každé nealkoholické pivo škodí metabolismu. Jiné klinické studie tak jednoznačný negativní efekt neukazují.

Randomizovaný dvojitě zaslepený výzkum například sledoval 22 zdravých mužů, kteří po dobu čtyř týdnů pili každý den 330 mililitrů alkoholického nebo nealkoholického piva s nulovým obsahem alkoholu. U nealkoholické varianty vědci nezjistili zvýšení tělesné hmotnosti ani tělesného tuku a nedošlo ani k významným změnám glukózy, HbA1c, inzulinu nebo inzulinové rezistence (5).

To podporuje myšlenku, že nelze hodnotit celou kategorii jedním slovem. Rozhoduje konkrétní receptura, množství a samozřejmě také to, kolik piva člověk vypije.

Polyfenoly nejsou nepřítelem jater
Občas se lze setkat s tvrzením, že polyfenoly obsažené v nealkoholickém pivu zatěžují játra. Dostupné studie ale takový obecný závěr nepodporují.

Pivo obsahuje různé fenolické sloučeniny pocházející ze sladu a chmele. Výzkumy se naopak zabývají jejich potenciálními antioxidačními a protizánětlivými vlastnostmi (6).

Ani studie z roku 2025 nepřinesla jednoduchý důkaz, že by nealkoholické pivo poškozovalo játra. U různých typů nápojů se jednotlivé jaterní ukazatele měnily rozdílně a autoři zdůraznili nutnost dalšího dlouhodobého výzkumu (1).

Není tedy důvod strašit tím, že sklenice nealkoholického piva představuje pro játra podobnou zátěž jako klasické alkoholické pivo.

Nealkoholické pivo může mít i zajímavou světlou stránku
Pivo bez alkoholu není nutričně prázdný nápoj. Obsahuje například některé polyfenoly a další látky pocházející ze sladu a chmele. Klinický výzkum dokonce naznačuje, že nealkoholické pivo může určitým způsobem ovlivňovat střevní mikrobiotu (5).

Studie u lidí s nadváhou či obezitou zase zjistila, že čtyřtýdenní konzumace nealkoholického piva nezhoršila celkově hodnocenou funkci cév. U části účastníků, kteří měli na začátku horší endoteliální funkci, bylo dokonce pozorováno její zlepšení (7).

To ovšem není důvod začít pivo považovat za zdravotní doplněk. Ukazuje to pouze, že jeho účinky jsou složitější než jednoduché dělení na „zdravé“ a „nezdravé“.

Největší službu udělá obyčejná etiketa
Pokud si nealkoholické pivo dáváte příležitostně, není důvod k panice. Pozornost se vyplatí zvýšit ve chvíli, kdy jím pravidelně nahrazujete vodu nebo jiné neslazené nápoje.

Stačí otočit láhev a porovnat množství sacharidů a údaj „z toho cukry“. Obzvlášť velké rozdíly mohou být mezi klasickými nealkoholickými pivy a ochucenými či míchanými pivními nápoji.

A právě zde spočívá největší paradox nealkoholického piva. Odstranění alkoholu je z hlediska omezení jeho zdravotních rizik zásadní výhodou. Neznamená to však, že z výsledného nápoje zmizely kalorie, sacharidy nebo cukry. Pokud vypijete jednu láhev, není potřeba z ní dělat zdravotního strašáka. Jestliže ale mizí několik lahví každý den, etiketa začíná být podstatně důležitější než velký nápis „NEALKO“ na přední straně.

Na začátku byla vize provozovat chráněnou dílnu, dnes je z toho prosperující pivovar, jehož kapacity nestíhají pokrýt poptávku. Jak se říká, kde se pivo vaří, tam se dobře daří, a v Chříči se kolem pivovaru podařilo vybudovat projekt, který mění celou obec.

Je polovina září, trochu ospalé všední odpoledne, ale příjemně teplo. Na pivovarském dvoře v Chříči už je skoro pusto, protože zaměstnanci mají po směně a obecní život se přesunul o pár kroků dál, přes ulici do kavárny Zastávka. Před ní sedí místní, kolem si hrají děti a je tu cítit pohoda.

Na pivovarském dvoře nás vítá Petr Jakubíček, správce pivovaru a jeden z party přátel, která pivovar v roce 2009 koupila s cílem vybudovat sociální podnik.

Pivovarská chasa
Chříč leží na severním Plzeňsku a kdysi patřila ke kulturním centrům regionu. Poslední dekády ale na tuhle část plzeňského kraje svět skoro zapomněl, mladí se ze vsi odstěhovali za prací a nakonec se zavřela i zdejší škola: nebyly tu děti, které by do ní chodily.

První písemná zmínka o pivovaru pochází už z roku 1567, ještě za první republiky tady rodina Konopáskových vařila kolem tisíce hektolitrů piva za rok, ale po roce 1948 areál dopadl stejně špatně jako spousta podobných staveb: sloužil místnímu JZD jako sklad a většina pivovarského zařízení skončila ve šrotu.

Petr Jakubíček a jeho přátelé ze spolku Propolis se ke zchátralému objektu i vaření piva dostali náhodou. „K pivu jsme měli vždycky kladný vztah, ale jen jako konzumenti,“ směje se.

Pivovar dali do kupy hlavně díky dobrovolníkům, kteří tu odpracovali tisíce hodin zdarma, pivo tu ale dnes vaří čtyři až pět profesionálních sládků. První várku uvařili v roce 2015.

Romantika na dřevo
Ve varně stojí přízemní stavba z cihel s litinovými dvířky topeniště, nad ním je stěna lehce ošlehaná sazemi. Na plošině nad topeništěm jsou dva celoměděné kotle o celkovém objemu deseti hektolitrů a obě jsou vyrobené tradičním postupem.

V Chříči navíc pod kotli stále topí dřevem. „Je to romantika a návrat do starých časů a taky to dává pivu trošku jinou chuť,“ vysvětluje Jakubíček. A jak v zápětí dodává, je to také další pracovní místo pro jejich zaměstnance.

Ti sami připravují dřevo na otop, sami přikládají a starají se i o další provoz: pracují jako řidiči, vaří v kuchyni, pomáhají v lahvovně, obsluhují. Loni pivovar zaměstnával 66 lidí, z nich 53 bylo se znevýhodněním.

A jak roky opakovaněš zdůrazňuje, už celý nápad pivovaru je postavený na tezi, aby si zákazníci kupovali jejich produkty proto, že jsou skvělé, a ne ze soucitu.

Dříve tu pracovali zejména lidé s mentálním postižením, chráněných pracovišť je ale v regionu málo a tak tu dnes pracují i lidé s tělesným hendikepem a prý se to dobře doplňuje.

Pidi pivovárek
Ve sklepě už ale na romantiku není místo, tady už je spousta nerezi, strojního chlazení, kompresorů. „Vypadá to tu trochu jako v ponorce,“ říká náš průvodce, zatímco se noříme do chladného prostoru a ochutnáváme jejich nealko Balanc natočené přímo z tanku.

Pivo tu kvasí v otevřených spilkách – nerezových kádích bez víka, na jejichž hladině stojí hustá pěna, pak dozrává v tancích.

Přes léto, v největší pivní sezoně, se pivo vaří skoro nepřetržitě na směny a přesto nezvládají uvařit tolik, aby pokryli poptávku. „Pořád ale jsme vlastně pidi pivovárek,“ říká se smíchem.

Pivovar vaří obvykle osm až deset druhů piva, která jsou k dostání na čepu v asi padesátce pražských podniků i na pár místech na plzeňsku – a pak samozřejmě jako lahvové, ať už na e-shopu, menších obchodech nebo podnikové prodejně v Praze.

Co přesně se tady vaří, se za těch deset let výrazně proměnilo. „Lidi se už nechtějí opíjet třináctkami či osmnáctkami, a raději si dají lehká piva jako je naše sedmička či osmička,“ říká Jakubíček.

Letos navíc prý raketově vzrostla poptávka po kraftových nealko pivech, které jsme ostatně ochutnali taky a na které jsme s fotografem měli jen slova chvály.

Pivovarská chasa
Unikátní je zdejší barokní sladovna, jejíž klenby si můžete prohlédnout při návštěvě bistra, které je otevřené o víkendech a v sezoně, kdy sem proudí víc turistů, ve všední dny funguje hlavně zmiňovaná Zastávka.

V prvním patře je už od roku 2013 Muzeum každodennosti, které představuje běžný život na venkově před desítkami let.

Mimo jiné tu visí velké barevné portréty zaměstnanců pivovaru od výtvarníka Františka Štorma, který pro pivovar vytvořil celou vizuální identitu.

Na tom si pivovar hodně zakládá: Štorm vycházel ze staré cedule s nápisem Chříčské pivo, kterou našli v pivovaru, a odvíjí se od něj i originální etikety.

Kde se pivo vaří, tam se dobře daří
Pivovaru se ale v Chříči povedla ještě jedna věc: v jinak polohou i občanskou vybavenosttí neatraktivní obci se začal díky komunitě zvedat počet obyvatel.

Ve vsi obnovili tradici masopustů, posvícení a pouti, starají se o kostel, vysadili ovocné sady, vyrábí dokonce vlastní cidre.

Nakonec tu otevřeli i školu Pivoňka, do které dnes chodí 80 dětí (a které sem rodiče vozí i z tak vzdálených měst, jako je Rakovník), v kavárně Zastávka jsou ke koupi farmářské produkty a i malé knihkupectví.

Když odcházíme, pivovarský dvůr je už zcela prázdný, ale v Zastávce naproti se pořád sedí a lidé se baví, tak jako tomu na návsích bylo vždycky.

Blíží se svátek svatého Václava, patrona české země, ale také pivovarníků a chmelařů. Je to čas oslav českého piva, ale tradice se mění a pozorný host si toho nemůže nevšimnout. Při objednání „velkého piva“ už na nápojovém lístku nenajde jen jasných 0,5 litru, ale stále častěji nezvyklá čísla, například 0,45 nebo 0,475 litru.

Svatý Václav není jen patronem českých zemí, ale odpradávna také ochráncem pivovarníků, chmelařů a sládků. I když je to čas oslav českého zlatavého moku, při pohledu na nápojové lístky některých dnešních hospod by se i tento národní světec asi zhrozil, nebo minimálně pořádně vykulil oči.

Ikonický poctivý půllitr (0,5 l), který po generace definoval „velké pivo“, totiž z mnoha menu mizí. Nahrazují ho míry jako 0,48 l, 0,45 l, 0,475 l nebo dokonce jen 0,4 litru.

Tradiční pivní kultura tak prochází nenápadnou proměnou, která pro pozorného hosta znamená jediné: dostává méně, i když často platí stejně. Tento trend, pro který se v ekonomice vžilo cizí slovo shrinkflace, česky smrskflace, je realitou i ve východních Čechách.

Smrskflace za výčepem
Například v hradecké restauraci Šalanda je u piva uvedena míra 0,45 litru. Obsluha to pro Deník vysvětlila jasně: „Předcházíme tak problémům, kdy nikdy člověk neví, jak dobře pivo s pěnou dojde na míru,“ uvedla.

Důvodem je dle dalšího osloveného výčepního i strach z České obchodní inspekce a také specifický styl čepování na hladinku.

Další hospoda v Hradci Králové, restaurace U Dvořáků, jde cestou velmi specifické míry a inzeruje objem 0,475 litru.

Slatiňany a boj s iluzorním podmírákem
Není to ale jen v Hradci. Podobnou praxi lze najít v mnoha dalších provozech po celé republice. Například ve Slatiňanech na Chrudimsku, kde místní bar oficiálně nabízí pouze 0,4 l.

Ochotný výčepní zde zlatavý mok natočí až k rysce, ale následně přidaná pěna spadne tak hluboko, že výsledný servis se může na první pohled zdát jako jasný „podmírák“. Sice stačí počkat, až pěna zase vystoupá, na to ale řada zákazníků čekat nechce.

Točené pivo není salám, vysvětluje výčepní
„Máme oficiálně 0,4 litru právě proto, abychom předešli případným stížnostem na podmíru. Přitom když si počkáte, hladinka vystoupá až k rysce, ale tímhle předcházíme zbytečným nepříjemnostem,“ poznamenal vrchní.

A dodal k tomu i druhý, čistě praktický důvod související s kontrolami. „Točené pivo není salám, který nakrájíte s přesností na miligram. Míra 0,5 litru může o pár centilitrů ulétnout nejen nahoru, ale i dolů a rezerva 1 dl je právě dostatečnou ochranou před případným průšvihem před kontrolory,“ vysvětlil výčepní z Chrudimska.

Co na to normy: Úředníci nelpí na milimetrech, ale na měřidlech
I pohled za výčep na Chrudimsku svědčí o tom, že právě návštěva „Čoiky“ je pro ně jako zaklínadlo. Mluvčí ČOI František Kotrba však nevidí pro takový strach důvod a uvedl, že kontroloři rozhodně nelpí na milimetru. Ale chtějí, aby hospodští měli k daným mírám i odpovídající měrky.

Právě u kontrolních měřidel, a to včetně stánkového prodeje nápojů, může být podle Kotrby problém. „Při kontrolách poctivosti prodeje relativně často zjišťujeme, že takovým úředně ověřeným měřidlem nedisponují,“ doplnil.

K věci se pro Deník nedávno vyjádřil i odborný ředitel pro legální metrologii Českého metrologického institutu František Staněk. Podle institutu nestanovuje směrnice Evropského parlamentu pro pivní sklo závazné nominální hodnoty.

„Na druhou stranu existuje pro schvalování měřidel takzvaná harmonizovaná norma reprezentovaná mezinárodním doporučením pro legální metrologii,“ uvedl Staněk. Dodal, že tato množina obsahuje soubor měřidel zahrnujících objemy, kde se například vyskytuje míra 0,33, 0,4 či 0,5 litru.

„Pokud jde o výjimky z nominálních hodnot, zákazníci z Velké Británie poptávali objemy násobků pinty. Objem 0,47 litru mezi těmito výjimkami však nefiguroval. Je ovšem možné, že byl takový objem schválen jiným subjektem v rámci Evropské unie,“ doplnil Staněk.
„V praxi to znamená, že rozlévané nápoje není prodávající povinen podávat jen v certifikovaných nádobách, ale podle toho, jaké míry rozlévaných nápojů prodávající nabízí, by k nim měl mít kvůli ověření poctivosti prodeje certifikované sklo umožňující celkové ověření nabízeného objemu.“

„Pokud jde o výjimky z nominálních hodnot, zákazníci z Velké Británie poptávali objemy násobků pinty. Objem 0,47 litru mezi těmito výjimkami však nefiguroval. Je ovšem možné, že byl takový objem schválen jiným subjektem v rámci Evropské unie,“ doplnil Staněk.

Boj za hladinku jako svébytný artikl kultury
Luboš Kastner, člen Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR a provozovatel pražského podniku Červený Jelen, v případě takto deklarovaných „podmíráků“ jednoznačně odmítá, že by šlo o poškozování zákazníků.

„Takovou míru uvádíme nejen kvůli specifikaci českého piva, které se čepuje s pěnou, ale také kvůli nulové toleranci České obchodní inspekce, kdy se ne vždy podaří načepovat přesný půllitr. A za to jsou pak nemalé sankce,“ vysvětli a ve své obhajobě hladinky šel ještě dál.

„Ikonická česká pivní kultura by nikdy neměla být rigidně svázána byrokratickými stužkami a rozvinuta jako hladina. Hladina jakožto výčepní styl je natolik svébytný artikl české pivní kultury, že se prostě neumí vždycky trefit do 0,5. Pivaři by tak měli ocenit hlavně kvalitu načepovaného piva a nelpět na milimetrech.“

Sládek a expert: Je to jednoznačně kalkul a alibismus
Úplně jiný pohled má ale Petr Menšík, sládek pivovaru Svijany. V trendu zmenšování vidí jasný kalkul. „Když se jim už nechce zdražovat, tak zmenší obal, tedy v tomto případě míru. To vidíte i na regále, to je všechno prostě všeobecný trend a lidi si to nechávají líbit. Ale když někde řeknu, že chci velké pivo a dostanu čtyřku, tak se cítím poškozený.“ Menšík ale zároveň částečně hospodským rozumí a uznává vliv pěny.

Pivní expert Tomáš Maier z Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze je pak k odkazování se na obchodní inspekci velmi skeptický a považuje to jen za výmluvy.

„Inspekce zase není taková, že u piva dává pokuty při milimetru pod míru. Myslím, že je to pověstná bouře ve sklenici ne piva, ale vody. Považuju to za alibismus hospodských, který pozorného hosta spíš vytočí,“ uvedl Maier.

Samotný Plzeňský Prazdroj se k této praxi staví opatrně. Mluvčí Zdeněk Kovář potvrdil, že pivovar nevlastní ani neprovozuje restaurace (a to ani konceptové), a tudíž neurčuje, co a jak se v nich prodává. „Deklarované množství nápoje vychází vždy z nápojového lístku dané provozovny a ten určuje její provozovatel. Námi doporučovaná míra je 0,5 l pro ‚velké‘ pivo a 0,3 l pro pivo ‚malé‘.“

Šéf pivovarníků volá po transparentnosti
K trendu se pro Deník vyjádřil i Tomáš Slunéčko, ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven: „Svaz vnímá, že se v některých gastronomických provozech objevují i jiné objemy čepovaného piva než tradiční půllitr. Je to rozhodnutí konkrétního provozovatele a svaz do něj nemá ambici zasahovat,“ uvedl Slunéčko.

Podle něj je z pohledu zákazníka ale důležité, aby byl objem piva vždy jasně a srozumitelně uvedený v nápojovém lístku a aby zákazník přesně věděl, jaké množství piva za danou cenu dostává.

„Půllitr má v české pivní kultuře své pevné místo a pro spotřebitele představuje jednoduchou a dobře srozumitelnou míru. Pokud se provozovatel rozhodne nabízet jiný objem, neměl by podle nás zákazník hledat, kolik piva vlastně dostane. Informace by měla být jednoznačná a transparentní.“

Z premiérového sudu vyteklo v pátek odpoledne nové pivo pro T Arenu v Brně. Desetistupňové pivo s recepturou šitou přímo na míru vyladili pracovníci brněnského pivovaru Starobrno ve spolupráci se zástupci městské firmy Arena Brno. O jeho názvu pomohou rozhodnout Brňané.

Speciálně vytvořené desetistupňové pivo si návštěvníci brněnské T Areny vychutnají při sportovních nebo kulturních událostech. „Byl to dlouhý proces, vybírali jsme správný recept, který bude všem chutnat,“ sdělila ředitelka pivovaru Starobrno Klára Konupčíková. S vedením města v pátek symbolicky narazila první sud.

Nové pivo u nové multifunkční haly Brňané poprvé ochutnají při dni otevřených dveří v sobotu 26. a neděli 27. září. Součástí jeho premiéry bude také hlasování o názvu. Návštěvníci pomohou rozhodnout, pod jakým jménem se bude nové pivo čepovat. „Do pravidelné nabídky na akcích v hale se nová desítka zařadí od ledna příštího roku,“ informoval předseda představenstva městské firmy Arena Brno Petr Kratochvíl.

Desítka s překvapivě plnou chutí
Desetistupňová novinka je uvařená z moravských sladů a chmelů výhradně českého původu. „Má svěží chuť a chmelové aroma. Jedná se o desetistupňové pivo, aby splňovalo kritéria pro prezenci na sportovním stadionu, ale s překvapivě plným tělem,“ vysvětlila Konupčíková.

První akcí, která se v nové T Areně uskuteční, bude mistrovství Evropy žen v házené na začátku prosince. Kromě sportovních událostí se v aréně počítá rovněž s různými koncerty a dalšími kulturními akcemi. Náklady na vznik multifunkční haly jsou zhruba šest miliard korun. Původně měly být nižší, stavba se ale v době výstavby postupně prodražovala.

Atmosféru mnichovského Oktoberfestu je možné zažít i na Plzeňsku. V Kegzistenci v centru Plzně teče originální bavorské pivo z pivovaru Paulaner, Plaský pivovar nabízí vlastní nefiltrovanou a nepasterizovanou várku Märzen a v sobotu se v areálu v Plasích koná celodenní akce se živou hudbou, soutěžemi a bavorskými specialitami.

Oktoberfest v Mnichově otevřel své brány 19 září. Něco z jeho atmosféry mohou zažít i lidé na Plzeňsku. Až do soboty bude bavorskému pivu patřit Kegzistence v centru Plzně. Na čepu je tam originální oktoberfestové pivo z mnichovského pivovaru Paulaner. K dispozici je také Festovní oktoberfest bier od břeclavského pivovaru Frankies. K ochutání tady jsou domácí preclíky a obsluha má na sobě tradiční bavorské kroje.

Oblíbenou německou akcí žije také Plaský pivovar a jeho krčma na náměstí Republiky v Plzni. Tady si mohou zájemci dát Oktoberfest bier právě od výrobce ze severního Plzeňska. Jde o silné pivo typu Märzen vařené pouze za použití bavorského sladu a chmele německé provenience. Je to třikrát chmelené nefiltrované a nepasterizované pivo.

Přímo v Plasích Oktoberfest vypukne v sobotu. Pivovarský areál se otevře už ve 12:00 a vstup na akci je zdarma.

Návštěvníky čeká odpoledne plné hudebních vystoupení, soutěží, dětského programu a samozřejmě také dobrého piva. Chybět nebudou ani speciality inspirované bavorskou kuchyní, které k Oktoberfestu neodmyslitelně patří. Slavnostní zahájení je naplánováno na 13. hodinu.

Organizátoři připravili kombinaci hudby, soutěží a aktivit pro děti, takže akce není zaměřena pouze na milovníky piva. Na své si přijdou také rodiny s dětmi a všichni, kteří si chtějí užít příjemné sobotní odpoledne.

Celý program potrvá až do 22 hodin.

Vzpomínka na svatbu bavorského korunního prince
Oktoberfest je původně mnichovský pivní festival. Trvá většinou 16 dní. Letos se odehrává od 19. září do 4. října. Je to největší akce svého druhu na světě. Historie sahá do roku 1810, kdy se konala svatba korunního prince Ludvíka Bavorského s Terezou Sasko-Hildeburskou. Princ a celý dvůr pozvali město na oslavu, která se konala 12. až 17. října a byla zakončena koňským dostihem. V dalších letech se slavnosti opakovaly. Byly postupně prodlouženy a posunuty na září.

Pivovary Zubr zvýšily za poslední rok hodnotu prodeje ochucených piv v českém maloobchodu o 49,1 % na 87,4 mil. Kč. K růstu přispěly vedle zavedených produktů také nové příchutě značek Litovel, Holba a Zubr.

Pivovary Zubr navýšily podle dat NielsenIQ ke konci srpna letošního roku hodnotu prodeje ochucených piv v českém maloobchodu na 87,4 mil. Kč, což představuje meziroční růst o 49,1 %. Tržní podíl skupiny v kategorii vzrostl z 2,53 % na 3,54 %.

Nejsilnější značkou v segmentu zůstává Litovel, jehož ochucené portfolio dosáhlo hodnoty prodeje 80,5 mil. Kč. Nejprodávanějším produktem je Litovel Černý citron nealko. K růstu přispěly také novinky Litovel Bitter Orange a Mango & Limeta, stejně jako Holba Lesní malina a Zubr Yuzu.

Rostoucí zájem o ochucená piva zaznamenaly Pivovary Zubr i v gastronomii. Za prvních osm měsíců letošního roku vzrostl prodej ochucených piv Litovel meziročně téměř o čtvrtinu. Výrazně se zvýšily také prodeje novinek Holba Lesní malina a Zubr Yuzu.

Podle společnosti dnes nealkoholické varianty představují více než 99 % hodnoty kategorie ochucených piv. Vedle zavedených příchutí se na trhu prosazují i nové kombinace chutí, například mango s limetou nebo lesní ovoce.

Růst vykazuje také nealkoholické pivo Holba Ryzí, jehož tuzemský prodej se za prvních osm měsíců roku meziročně zvýšil na více než sedminásobek loňského objemu.

Originální festivalová piva vařená speciálně pro Oktoberfest, české klasiky, lokální craftová piva, nealkoholické varianty, klobásky i preclíky. Rohlík přináší vše pro domácí Oktoberfest v jedné objednávce a s doručením až ke dveřím.

Kvůli Oktoberfestu letos není nutné vyrážet až do Mnichova. Rohlík.cz spouští sezónní nabídku „Oktoberfest u vás doma“, která spojuje originální bavorská festivalová piva, známé české značky, lokální pivovary i tradiční pohoštění. Stačí zajít na www.rohlik.cz/tema/oktoberfest-u-vas-doma.

Myšlenka je jednoduchá: zákazníci si mohou poskládat vlastní verzi Oktoberfestu doma: ať už plánují večer s přáteli, chtějí ochutnat pivo dostupné jen jednou za rok, nebo si zkrátka dopřát dobré pivo a poctivé jídlo bez obíhání několika obchodů.

Od sezónních festivalových specialit přes oblíbené české ležáky až po nealkoholické varianty nabízí Rohlík několik způsobů, jak si Oktoberfest užít podle vlastní chuti.

Piva, která jsou na scéně jen jednou za ro
Jádrem nabídky jsou piva vařená speciálně pro období Oktoberfestu. Zákazníci mohou ochutnat tradiční Festbiery i piva od značek, které jsou s mnichovským festivalem neodmyslitelně spojené.

V nabídce nechybí Hofbräu Oktoberfestbier, Paulaner Oktoberfest, Spaten Oktoberfest, Hacker-Pschorr Oktoberfest, Augustinerbräu Oktoberfest, Löwenbräu Oktoberfest nebo Weihenstephaner Festbier. Milovníci pšeničných piv mohou sáhnout také po Maisel’s Weisse Original.

Pro ty, kdo chtějí oslavu pojmout ve větším stylu, je k dispozici také litrový Hofbräu tuplák nebo třílitrové slavnostní balení vhodné ke sdílení.

Cílem ale není kopírovat Mnichov do posledního detailu. Rohlík chce zákazníkům umožnit vytvořit si Oktoberfest po svém: od ochutnávky sezónní bavorské speciality až po otevření oblíbeného českého ležáku s přáteli.

Bavorská specialita, nebo česká klasika? Na stole může být obojí
Ne každý, kdo si chce užít atmosféru Oktoberfestu, hledá výhradně dovážené speciály. Proto jsou součástí výběru také známá česká piva, například Pilsner Urquell, Velkopopovický Kozel, Radegast Ryze Hořká nebo lehčí Proud.

Právě možnost kombinovat něco nového s něčím dobře známým je důležitou součástí celé nabídky. Zákazníci si tak mohou večer poskládat podle vlastní chuti, místo aby se drželi jednoho předem daného festivalového menu.

Pro ty, kdo si chtějí užít atmosféru bez alkoholu, nechybí ani nealkoholické varianty. Domácí Oktoberfest tak nemusí být jen pro zapálené pivní fanoušky, ale může fungovat pro celou společnost.

Vedle Mnichova dostává prostor i český lokál
Oktoberfest je sice doma v Bavorsku, dobrý pivní večer ale nemusí být postavený jen na dovozu.

Rohlík proto dává prostor také českému craftu, například pivům z pražského pivovaru Hostivar. Nabídka sahá od pitelné Světlé 11 až po výraznější styly jako Red Ale 14, Světlá 13, NEIPA 13, Ale 10 nebo Polotmavá 12.

Kdo hledá lehčí nebo ovocnější variantu, může vybírat také z radlerů a pivních mixů, například Bischofshof Natur Radler, Damm Lemon Radler, Kasteel Rouge nebo Cornelissen Kriekenbier.

Výsledkem tak není jeden „správný“ oktoberfestový košík, ale nabídka, ve které si přijdou na své milovníci klasických ležáků, craftových piv i lehčích či nealkoholických variant.

A protože k dobrému pivu patří i pořádné sousto
Oktoberfest není jen o tom, co je ve sklenici. Stejně důležité je i to, co je na stole. Rohlík proto do sezónní nabídky zařadil také jídlo, které dotváří celý večer: bavorské klobásky Dacello, louhované preclíky s hrubou solí, plnotučnou i kremžskou hořčici Kitchin nebo Schwarzwaldskou šunku PGI.

Kdo plánuje vydatnější hostinu, může sáhnout také po selském vepřovém pečeném koleni bez kosti od farmáře U Dolejších.

Vše potřebné tak může dorazit v jedné objednávce: vychlazené pivo, klobásky, preclíky, hořčice i něco pořádného doprostřed stolu.

„Oktoberfest je skvělým příkladem příležitosti, kdy si lidé chtějí užít zážitek, ale ne nutně všechnu organizaci kolem něj. Někdo chce ochutnat originální bavorská piva, která se objevují jen jednou za rok, jiný dá přednost známému českému ležáku a další hledá nealkoholickou variantu. Naší rolí je dát to všechno dohromady, doplnit o jídlo, které na takový stůl patří, a umožnit zákazníkům vyřešit celý večer v jedné objednávce,“ říká Markéta Široká Šťastníková, komerční ředitelka Rohlík.cz.

Díky doručení až domů si tak zákazníci mohou sestavit vlastní Oktoberfest bez cesty přes Bavorsko a vlastně i bez cesty přes celé město. Místo front, přeplněných stanů a několika zastávek po obchodech tak zbývá vyřešit už jen to, kdo si vezme poslední preclík.

České pivovarnictví má za sebou další svátek. Během tradičního galavečera u příležitosti Svatováclavské slavnosti byly vyhlášeny výsledky prestižní degustační soutěže ČESKÉ PIVO 2026, kterou již od roku 2001 organizuje Český svaz pivovarů a sladoven. Čtyřicetičlenná porota složená z předních odborníků hodnotila vzhled, barvu, chuť, vůni i celkovou texturu desítek vzorků v šesti různých kategoriích.

Král ležáků a velký úspěch pro Starobrno
Největší pozornost tradičně poutala kategorie světlých ležáků. Zlato si v ní odnesla letošní novinka – Velkopopovický Kozel 12 z Velkých Popovic, jejíž vítězný soudek si hosté slavnostně naražili přímo na podiu. Zásadní úspěch si v této kategorii připsalo také brněnské Starobrno, které obsadilo hned další dvě příčky. Stříbrnou medaili získal hořký Starobrno Bitr a bronz patřil loňské novince Starobrno Štatl 12.

Mezi jedenáctistupňovými ležáky zabodoval poprvé v historii Ratar z Pivovaru Radegast, za nímž se umístil Velkopopovický Kozel 11 a třetí příčku obsadilo Starobrno Medium. V kategorii světlých výčepních piv porotu nejvíce zaujal Ježek Šenkovní 10% z Jihlavy.

Tmavá piva a rostoucí fenomén nealko piv
Mezi tmavými pivy nenašel přemožitele Černovar Černý z Rakovníku, který nechal za sebou druhou Svijanskou kněžnu 13% a třetí Lobkowicz Premium Černý z Protivína. Soutěž nezapomíná ani na nealkoholická piva a ochucené nealko, jejichž popularita dlouhodobě roste – v loňském roce tvořila už více než 11 % celkové tuzemské spotřeby. V neochuceném nealku si pro zlato došla Holba Ryzí Nealko, která vystřídala loňské prvenství Krušovic Hořkého Nealka, přičemž bronz obhájila stálice Birell. Mezi ochucenými variantami letos dominovaly osvěžující novinky z Protivína v čele s Refresh Grapefruit. Jak podotkl výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Tomáš Slunečko, tuzemské pivovary čelí v posledních letech velkým výzvám, ale výsledky ukazují, že sektor rozhodně na ústupu není – naopak neustále inovuje a přináší milovníkům piva špičkovou kvalitu.

V neděli 27. a pondělí 28. září se v Ostravě odehrají tradiční Svatováclavské pivní slavnosti. Ty jsou spojeny se Zámkem Zábřeh a jeho okolím.

Zámek Zábřeh Ostrava je kulturní památkou a jedním ze dvou nejstarších míst na území velké Ostravy. Původní gotická vodní tvrz byla na přelomu 16. a 17. století přestavěna rytířem Ctiborem Syrakovským z Pěrkova na zámek, v jehož držení se vystřídala celá řada šlechtických rodů.

Historie objektu je úzce spojena i s pivovarnictvím. To se datuje až k roku 1574, kdy je uvedena první písemná zmínka o tom, že v areálu sídlil i pivovar. Tehdejší majitelé si nechali udělat urbář majetku, z něhož vyplývá, že objekt měl například polnost či rybník, ale také velmi dobře fungující pivovar se spilkou.

Jak ale čas plynul a majitelé se střídali, přestalo se pivo vařit. Jak dlouho, to nikdo přesně neví. „Předpokládáme, že to mohlo být někdy na přelomu 18. a 19. století,“ říká jednatel zámku Radovan Koudelka: „Dohledali jsme všechny majitele, ale kdy se tady přestalo vařit pivo, to jsme zjistit nedokázali.“

V polovině 19. století objekt přešel do rukou církve. Novou kapitolu začal psát v roce 2007, kdy byl po rozsáhlé rekonstrukci otevřen jako historický designový hotel s dvěma restauracemi, vlastním pivovarem i pivními a vinnými lázněmi.

Zámek Zábřeh byl slavnostně otevřen 28. září roku 2007 – tedy v den oslav svatého Václava, který je nejen patronem české země, ale také patronem pivovarníků a sládků. Právě proto se od roku 2008 každoročně konají v areálu zámku a jeho okolí Svatováclavské pivní slavnosti.

V samotném Zámku Zábřeh dnes ročně uvaří necelých 600 hektolitrů piva. Základ tvoří ležák plzeňského typu – klasická spodně kvašená jedenáctka, v místním pivovaru však vznikají i různé pivní speciály: v létě to je Summer Ale nebo cyklo-devítka, na podzim NEIPA s anglickými chmely a v zimě tradiční černé pivo s kořenem puškvorce. „Děláme piva i na různé speciální příležitosti, například na Václava třináctistupňovou Anežku, vaříme pivo také na Svatomartinské husy, na Mikuláše či vánoční kaštanový speciál,“ doplňuje Radovan Koudelka.

Připraven je rovněž bohatý hudební (zahraje Desmod nebo Doga) a další doprovodný program na zámku i v jeho okolí. Chybět nebude ani skvělá gastronomie.