Novinky a zajímavosti ze světa piva

Klasické alkoholické pivo má v Česku problém: jeho spotřeba postupně klesá. Žízeň namísto něj zahání čím dál víc nealkoholické pivo, které na českém trhu dlouhodobě roste. Jen za minulý rok pivovary vyrobily 1,7 milionu hektolitrů nealkoholického piva a piv­ních mixů, což znamená dvojnásobek proti situaci před deseti lety.

Podle obchodního ředitele Plzeňského Prazdroje Jana Krafky dnes tvoří nealko zhruba jedenáct procent jejich tuzemských prodejů, ještě před dvaceti lety to bylo jen jedno procento. „Je za tím především změna životního stylu. Lidé dnes žijí aktivněji než dříve, navíc celkově pijí méně alkoholu,“ vysvětluje Krafka, podle kterého růst pokračuje i letos.

„Od ledna do června vzrostly prodeje našich nealkoholických piv meziročně o tři procenta a zájem vidíme nejen v retailu, ale také o čepované nealko pivo v hospodách,“ říká Krafka. Proti tomu klasické alkoholické pivo naopak za prvních šest měsíců letošního roku oproti stejnému období loni mírně ztrácí.

Silný růst prodejů sledují letos také ve skupině Pivovarů Zubr a Litovel, kdy prodeje nealka vzrostly za první pololetí o třicet procent. Druhá největší pivovarnická skupina v Česku, Heineken, hlásí, že objemově je sice stále největší zájem o klasická piva, nicméně největší dynamiku aktuálně vidí v segmentu ciderů, nealkoholických piv a speciálních piv.

„Zejména v nealkoholickém segmentu vidíme silný rozvoj. Lidí, kteří různé varianty zkoušejí a kupují, přibývá a tomu odpovídá i to, že se zvyšuje tempo inovací,“ vysvětloval v nedávném rozhovoru pro Forbes CEO Heinekenu v Česku Andrea Vogliazzo.

Tradiční i novější pivovary to samozřejmě vidí a rozšiřují nabídku ochucených radlerů i nealko piv.

„Češi rádi objevují nové chutě. Proto se snažíme nabídku nealkoholických piv neustále rozšiřovat a inovovat. Na začátku letošního roku jsme představili ochucené varianty našich Birellů s nula procenty alkoholu a před startem letní sezony jsme uvedli na trh i zcela nové nealko od Kozla taktéž s nula procenty akoholu, a to ve třech příchutích,” popisuje Jan Krafka z Plzeňského Prazdroje, který se čím dál víc soustřeďuje i na nabídku v oblasti takzvaných funkčních nápojů, které jsou doplněny například o různé vitaminy.

Lidé jednoduše mění svůj životní styl, do kterého už tolik nepasuje časté popíjení klasického piva. Podle loňského průzkumu Českého svazu pivovarů a sladoven si nealko pivo dopřeje aspoň občas 85 procent dospělých Čechů a víc než šedesát procent z nich po něm sáhne pravidelně. Nealko přitom přestává být řešením „pro řidiče a těhotné“, jak bylo ještě nedávno standardem, a stává se běžnou volbou. A právě na tomto trendu teď v Česku vzniká něco, co tu dosud nebylo: výhradně nealkoholický pivovar.

Když nealko, tak úplně
Nový nealko pivovar se jmenuje Feels Good a nevznikl, jak by se dalo čekat, v pivovarnickém prostředí, nýbrž z čisté osobní potřeby profíků z marketingu.

„Při cestách po Skandinávii, ale i v Polsku nebo třeba Litvě jsem vídal regály plné krásných plechovek s nealko pivem a vedle nich vyhrazenou sekci pro česká piva, popsanou pomalu švabachem, které vypadaly jak z jiného století. Přišlo mi to líto a říkal si, že by se s tím dalo něco udělat,“ popisuje Tomáš Peterka, který je většinovým majitelem agentury na výkonnostní marketing Konektime. Asi před rokem si řekl, že to zkusí.

„Došel jsem k tomu, že jít do alkoholického piva by znamenalo jít do plných vod, a navíc čím jsem starší, tím míň piju. I na těch mých cestách jsem si kupoval hlavně nealko. A když jsem zjistil jsem, že jinde existují stoprocentně nealkoholické pivovary, věděl jsem, že to je ono,“ vysvětluje Tomáš Peterka.

Rozhodnutí bylo na světě: postavit novou značku čistě kolem nealka, cílenou na generaci třicátníků a čtyřicátníků, která má „pařicí roky za sebou“ a chce pivo hlavně na chuť. Vzápětí se dal dohromady se svým bývalým kolegou z Vodafonu Michalem Schindlerem a ilustrátorem Jiřím Jarošem a pustili se do práce.

Na začátku července uvedli na trh Feels Good, který funguje jako takzvaný létající pivovar. „Nikdo by asi nechtěl pít pivo od lidí z marketingu. Rozhodli jsme se pro partnerství s pivovary, běžně se tomu říká létající pivovar, kdy si pivo necháváte vařit u někoho jiného, sami nemáte tanky,“ vysvětluje Peterka. Vytipoval si čtyři pivovary, dva v Česku, dva v Polsku, se kterými teď spolupracuje. Zatím nabízejí dva druhy nealkoholických piv, postupně přibudou další.

Vstup do prostředí pivovarů marketéra nadchlo. „Lidé v pivovarnictví jsou obrovští srdcaři, milují nejen pivo, ale celý proces, jak vzniká. Je to radost,“ popisuje Peterka. Spolu s Michalem Schindlerem, který působí v Creative Docku, a Jiřím Jarošem se pak starají o vizuální stránku a to, jak Feels Good „mluví“.

Byznys z Gemini
Na český trh chtějí přinést něco jiného, zábavného a hlavně udělat z pití nealkoholického piva naprosto běžnou věc.

„Ačkoli trh roste, tak když jdete s kamarády do hospody a dáte si nealko, všichni koukají, jestli řídíte nebo jste těhotná. Jiná možnost skoro není. To chceme změnit a ukázat, že se člověk nemusí obhajovat, když bude pít nealko,“ říká Peterka a vzápětí zdůrazňuje, že se ale ani nevymezuje proti alkoholickému pivu: „Kdo ho má rád, ať ho pije, nemyslíme si o nich nic špatného.“ Věří, že s nealko pivem se může stát relevantní konkurencí i pro energetické nápoje, rádlery nebo limonády.

Zatím jde o docela malý provoz, kdy prodej běží zatím jen přes vlastní e-shop, tým ale jedná s kavárnami a v budoucnu zvažuje i větší online řetězce. První reakce trhu ale Peterku překvapily. Po zveřejnění na LinkedIn přišly první den desítky objednávek, aniž by šlo o post nějakého influencera. „Z marketingové zkušenosti vím, že po spuštění projektu přijdou srdíčka, ale prodeje ne. Tady se ale hned první den dělo přesně tohle,“ říká.

Do rozjezdu nového podnikání investovali nižší stovky tisíc korun. A jak Peterka říká, zásadně mu v tom pomohla umělá inteligence.

„Podnikat sice není jednoduché, ale dnešní nástroje to hrozně zjednodušují a zrychlují. Před pěti nebo deseti lety by náklady na vstup byly minimálně dvojnásobné. Celý byznys case jsem si udělal v Gemini, aniž bych tušil, jaké jsou výrobní náklady na pivo nebo na logistiku. Díky tomu jsme se vyhnuli spoustě slepých cest,“ říká Peterka s tím, že pokud má člověk chuť nebo sen něco udělat, dnes to díky AI jde mnohem snáze. Třeba i v tak tradiční oblasti jako pivo.

Spolu s rostoucí chutí Čechů na nealkoholické pivo je tak nejspíš jen otázkou, kdy se ukážou další pivovary, pro něž nealko není alternativa, ale základ, na kterém stojí.

Milovníci a znalci piva se v polovině srpna opět sejdou v Litoměřicích. Proběhne tam veřejná část 36. ročníku Mezinárodního pivního festivalu.
Festival se uskuteční v sobotu 15. srpna od 13.00 v Litoměřicích na Hradním nádvoří, Tyršově náměstí a v prostorách Litoměřického pivovaru. Vstupné se neplatí.

Kromě pestrého výběru piv přinese letošní ročník festivalu dvě podstatné novinky. „První z nich je nově zavedené ocenění Pivo Aloise Srba, které nese jméno dlouholetého ředitele Mezinárodního pivního festivalu. Alois Srb se zásadně podílel na budování renomé soutěže i její odborné úrovně,“ připomínají pracovníci Městských kulturních zařízení Litoměřice (MKZ).

„Druhou novinkou je kategorie Pivo Ústeckého kraje, určená výhradně pro minipivovary z Ústeckého kraje. Tato soutěž organizovaná Ústeckým krajem se začlenila díky předchozím úspěšným ročníkům jako jedna z dalších kategorií této významné odborné soutěže,“ uvádí MKZ.

Kromě pivní radosti bude připraven i hudební program. Postupně zahrají kapely Strakoši Comeback (13.00), Baťa a Kalábůf něžný beat (15.00), Nestel Postel (17.30), Trilobit Rock (20.00) a Synové Výčepu (22.00).

Budoucnost českého pivního trhu se stále více spojuje s rozvojem craftových piv a rychle rostoucí kategorií nealkoholických variant. Těmto trendům se věnovaly odborné diskuse na letošním Prague Bar Show, kde zazněly názory na další směřování jednoho z nejdynamičtějších segmentů gastronomie.

Rekordní 13. ročník Prague Bar Show, který se 23. března 2026 uskutečnil v Křižíkových pavilonech na Výstavišti Praha Holešovice, přinesl kromě historicky nejvyšší návštěvnosti přes 4 500 odborníků z gastronomického byznysu i řadu diskuzí o tom, kam směřuje český pivní trh.

Craftové pivo: boom nových pivovarů skončil, o budoucnosti rozhodne příštích pět let

Debatu o craftovém pivu odstartovala otázka, zda i český trh čeká podobný vývoj jako na Západě, kde se poslední dobou restrukturalizují nebo končí i zavedené značky jako BrewDog nebo Rogue Ales. Podle dat z pokladního systému Dotykačka, která na akci prezentoval Vladimír Sirotek, tvoří malé pivovary v českém gastru objemově kolem dvou procent trhu, hodnotově se blíží ke třem procentům – a byť počet nově vznikajících pivovarů dnes už stagnuje, jejich podíl na trhu dál mírně roste.

Debata zároveň potvrdila, že jasnou definici pojmu „craft“ nebo „řemeslné pivo“ obor stále nemá. Zástupci pivovarů Clock a Elektrárna (Prazdroj) i manažerka pražského pivního baru Pult se shodli, že klíčové je spíš to, zda pivovar nabízí něco jiného než klasický mainstreamový ležák, než striktní dělení podle velikosti produkce. Jak shrnul Michal Škoda z Elektrárny: úspěch dnes nerozhoduje to, jestli je pivovar malý nebo velký, ale jestli dokáže sledovat, co zákazníci chtějí, a nabídnout jim to.

Shoda panovala i v tom, že úspěch craftového piva stojí a padá s kvalitou obsluhy, komunikací a péčí o hosta – a že to má svou cenu. Craftové pivo podle panelistů nemůže stát padesát korun za půllitr, pokud má provozovna investovat do proškoleného personálu, širší nabídky kohoutů a pravidelné rotace pivních stylů.

Z publika zazněl i odhad Jiřího Daňka (pivovar Libertas), že podíl malých pivovarů by ve velkých městech mohl v následujících letech dosáhnout až kolem třiceti procent, celorepublikově pak přes deset procent. Vladimír Sirotek toto číslo mírnil s tím, že desetiprocentní podíl je ve střednědobém horizontu tří až pěti let reálnější. Debata se dotkla také rostoucího zájmu o klasický český ležák v zahraničí, který by mohl představovat exportní příležitost, na domácím trhu ale podle panelistů zásadní posun neočekávají – ležák dnes tvoří devadesát osm procent trhu a jeho pozice zůstává stabilní.

Nealkoholické pivo: už každé desáté vypité pivo je bez alkoholu

Druhá debata potvrdila, že nealkoholické pivo patří k mála rostoucím pivním kategoriím. Zatímco celková spotřeba piva v gastru meziročně klesá zhruba o pět procent, nealkoholické pivo naopak mírně roste a jeho podíl na celkových prodejích piva se dnes blíží deseti procentům – před osmi až deseti lety to bylo kolem pěti až šesti procent. Táhnou ho především ochucené varianty, u kterých data ukazují dlouhodobě dvouciferný růst, zatímco neochucené nealko si drží stabilní pozici.

Podle dat Dotykačky dosahuje nealkoholické pivo nejvyššího podílu na prodeji piva v kavárnách a rychlém občerstvení (kolem patnácti procent), v klasických restauracích je to deset až jedenáct procent. Ondřej Roček z pivovarů Zubr upozornil na roli mladé generace – nealkoholické „beer mixy“ jsou podle něj mimořádně oblíbené mezi mladistvými a mohou fungovat jako jejich vstupní bod do světa piva, podobně jako dřív tuto roli plnila třeba Coca-Cola nebo energetické nápoje.

Zajímavý pohled do praxe přinesl Dan Hojdar z Vinohradského pivovaru, který jako jeden z prvních menších pivovarů investoval do technologie reverzní osmózy umožňující odalkoholnit pivo při zachování chuti. Investice v řádu jednotek milionů korun se podle něj vyplatila hlavně proto, že nabídka nealkoholického piva pivovaru pomohla otevřít dveře i k prodeji piva alkoholického – provozovatelé barů a restaurací dnes často chtějí kompletní portfolio od jednoho dodavatele. Pivovar si zároveň stanovil interní strop na úrovni dvaceti procent produkce, aby nealko nezačalo dominovat jeho craftové identitě.

Debata otevřela i otázku, zda je růst nealko piva dlouhodobý trend, nebo dočasná módní vlna. Zatímco Ondřej Roček byl vůči budoucímu růstu kategorie skeptičtější a zdůraznil, že žádná značka zatím nepřinesla skutečně silný diferenciační benefit, Vladimír Sirotek argumentoval daty – nealkoholické pivo je dnes v gastru už dvakrát větší kategorií než balené minerální vody, a podle něj půjde o trvale rostoucí a plně etablovaný segment. Silný zájem o kategorii potvrdila i zástupkyně jednoho z pražských gastro provozů z publika, podle níž nealkoholické pivo dnes patří k nejžádanějším položkám v nabídce, zatímco nealkoholické koktejly se u jejích hostů příliš neuchytily.

Rostoucí význam kategorie potvrzují i miliardové investice velkých hráčů jako Asahi nebo Carlsberg do vývoje nových nealkoholických nápojů.

„Letošní ročník jasně reflektoval realitu nápojového trhu, který se mění. Lidé dnes nepijí víc, ale přemýšlejí nad tím, co a proč pijí. Roste důraz na kvalitu, zážitek a kontext, ne jen na samotnou konzumaci. Zároveň je vidět silný vliv mladší generace, která do oboru přináší nové návyky, větší otevřenost k low a no-alcohol kategoriím, RTD formátům i objevování nových chutí,“ říká zakladatel a hlavní organizátor Prague Bar Show Martin Kraut.

Debaty o craftovém a nealkoholickém pivu byly součástí bohatého programu letošního ročníku, který nabídl celkem 22 debat a přednášek na čtyřech stagích s 45 hosty z řad odborníků na provoz, legislativu, nápojové kategorie i technologie. Příští Prague Bar Show se uskuteční 22. března 2027 opět v Křižíkových pavilonech na Výstavišti Praha Holešovice.

Přísně B2B: žádní koncoví spotřebitelé

Prague Bar Show je od svého vzniku akcí výhradně pro odbornou veřejnost. Vstup je podmíněn prokázáním profesního působení v odvětví. Návštěvníky tvoří majitelé, manažeři a zaměstnanci bister, kaváren, barů, restaurací a hotelů, barmani, sommeliéři, baristé, nákupčí a distributoři – přesně ti, kdo rozhodují o výběru produktů a partnerů.

Prague Bar Show je největší B2B přehlídka nápojových trendů, značek a know-how ve střední Evropě – na jednom místě, během jednoho dne. Prague Bar Show 2026 není jen veletrh. Je to den plný otevřených debat, diskusních panelů a konkrétních zkušeností z reálného provozu.

Chtěli pivo, pro které se nejde do hospody jen ze zvyku, ale kvůli chuti. Josef Bujárek a Michal Šmída ho nejdřív hledali v Trutnově, ale nenašli. A tak vzali věci do vlastních rukou. Nejprve pivo vařili doma, kde se dalo: na verandě, v garáži i na zahradě. Zkoušeli, ochutnávali, měnili recepty a dávali své první várky lidem kolem sebe. A dnes? Z jejich nadšení je velmi ambiciózní projekt, který nese jméno Mléčná dráha.

Můžete nám představit Pivovar Mléčná dráha? Jak váš příběh začal?
Josef: Mléčná dráha je náš společný projekt, za kterým stojíme dva – já, Josef Bujárek, a Michal Šmída. V Trutnově a okolí nám chyběl podnik, kam bychom mohli zajít na dobré, poctivé řemeslné pivo. A tak jsme si ho začali vařit sami. Začínali jsme jako domovarníci. Vařili jsme všude, kde bylo místo – na verandě, v garáži i na zahradě. Pivem žijeme a dělá nám radost být u celého procesu. Postupně nám přestalo stačit vařit jen pro sebe. Dávali jsme pivo ochutnávat lidem, chutnalo jim, a tak jsme si řekli, že do toho zkusíme pořádně šlápnout. Spousta lidí nám tehdy říkala, že jsme se zbláznili. V Trutnově je přece Krakonoš, levné pivo a silná pivní tradice. My jsme v tom ale naopak viděli příležitost. Věřili jsme, že místním může chybět něco trochu jiného, a ukázalo se, že asi opravdu chybělo.

Proč právě název Mléčná dráha?
Josef: Začínali jsme jako domácí pivovar Pavouk, ale cítili jsme, že potřebujeme změnu a nový začátek. Kolem objektu bývalé mlékárny v Komenského ulici jsem chodil skoro každý den a vždycky jsem si říkal, že je to zajímavý prostor. Když se objevil inzerát na pronájem, šli jsme se podívat a po první návštěvě bylo jasno. Je to starší místo, které má industriální charakter a vlastní kouzlo. Zároveň jde o bývalou potravinářskou výrobu, takže pro pivovar dává smysl. Michal: Samozřejmě je tu stále spousta práce. Staré stroje musí pryč a celý prostor chceme postupně dát dohromady.
Michal: Při vymýšlení názvu jsme hledali způsob, jak propojit bývalou mlékárnu s pivem. Pivo a mléko. Naštěstí je čeština krásná ve svých dvojsmyslech, a tak vznikla Mléčná dráha – propojení celého vesmíru do jednoho půllitru, který vám přistane na stole. Víme, že je název trochu kontroverzní. Někteří lidé nám říkají, že se pro pivovar nehodí a že bychom měli dělat spíš milkshaky. Nám ale nevadí, že vzbuzuje emoce. Chceme všechno od názvu přes logo až po samotné pivo dělat hravě, moderně a trochu crazy.

Jak jste si rozdělili práci?
Josef: Na začátku jsme oba dělali všechno. Časem se ale ukázalo, co komu sedí nejvíc. Pivo stále vaříme společně, jen se během várky střídáme. Jeden začne dopoledne a druhý ji dotáhne odpoledne nebo večer. Jedna várka může zabrat dvanáct až čtrnáct hodin. Když člověk přijde v půl páté z práce, klidně tu zůstane do dvou do rána. První várku v těchto prostorách jsme vařili čtyřiadvacet hodin, a protože se zrovna posouval čas, vlastně pětadvacet. To byla opravdu jízda. Michal se více věnuje sanitaci a doplňování piva do podniků, protože má pružnější pracovní dobu. Já ráno nebo po večerech stáčím pivo, řeším faktury, počítač a administrativu. A té je opravdu hodně – hygiena, celní úřad, kontroly, účetnictví a další povinnosti.
Michal: Pivovar není jen slad, chmel a voda. Vaření samotné tvoří možná jen polovinu práce. Spoustu času zabere příprava, mytí a sanitace. Když například čistíte sudy, čeká vás několikahodinový proces s kyselinou, louhem, oplachy a vodou o správné teplotě. Není to práce, která by byla moc vidět, ale bez ní by dobré pivo nevzniklo. Na čistotě si opravdu zakládáme, aby bylo pivo, jak říkáme, v peřince. Hotové pivo se z pivovaru k vám na stůl dostane za 5 až 9 týdnů, dle receptu.

Co je na vašem pivu jiné?
Josef: Nejsme velká průmyslová výroba. Každou várku děláme sami, ručně, poctivě a z kvalitních surovin. Mladinu doslova mícháme vařečkami. Není to jednoduchá práce, ale je krásná, protože vytváříte něco, co má smysl.
Michal: Vaříme na stolitrové varně, která nám dovoluje experimentovat a nebát se netradičních pivních stylů. Chceme lidem ukázat, že pivo představuje obrovský svět chutí a vůní a že to není jen klasický ležák. Přesto je právě ležák naší velkou srdcovkou a chceme ho mít opravdu co nejlepší.
Josef: Nechceme nikoho poučovat nebo přesvědčovat, že musí pít určitý styl. Důležité pro nás je, aby se lidé nebáli ochutnávat a každý si našel pivo, které mu bude vyhovovat. Někdo zůstane u ležáku, jiný zkusí něco výraznějšího nebo netradičního. A když při tom zjistí, že lokální pivo může být stejně zajímavé jako známé značky, máme radost.

Jaké pivo byste doporučili někomu, kdo vás ochutnává poprvé?
Michal: Doporučili bychom asi APU Artemis. Je to svrchně kvašené pivo lehce navoněné americkými chmely, ale ne tak, aby člověka hned zavalilo. Je dělané pro českou pusu – pro lidi, kteří jsou zvyklí na ležák, ale chtějí zkusit něco o kousek dál. Je lehce pitelné, a právě proto jsme s ním šli ven. A potom samozřejmě náš ležák Sirius. To je klasika.

Kolik druhů piva jste už uvařili?
Michal: Přesné číslo už bychom asi nedali, ale bude to kolem dvaceti druhů. Vedle experimentů držíme také několik stálic. Naše malá varna nám dovoluje zkoušet nové věci, zároveň nás ale nutí být hodně přesní. Vaříme ve třech hrncích na vařičích a pečlivě hlídáme stupňovitost i celý průběh vaření. Někdy zkrátka netrefíme přesně dvanáctku a vznikne třeba desítka. Pak se recept upravuje za pochodu. Nové pivo se často narodí právě z improvizace. Josef: Sedneme si, řekneme si, jakou chuť bychom chtěli dostat do sklenice, vymyslíme trochu šílenou kombinaci a zkusíme ji převést do receptu. Ty naše malé várky to naštěstí dovolují, že fakt to můžeme zkoušet. Kdybychom vařili na tisícovce třeba, tak to už je horší.“

Stala se vám už nějaká povedená chyba?
Michal: Ano. Nedávno jsme chtěli znovu uvařit naši West Coast IPA s názvem Space IPA. Jenže se nám do ruky dostal úplně jiný slad a vzniklo z toho nové pivo. Pak přišel telefon: „Ono je nějaké tmavé, není to divné?“ A já se ptal: „Co jsi do toho dal a jak se to vlastně jmenuje?“ Tak vznikla Dark Matter Black IPA. Říkáme tomu povedená chyba. Pivo je teď k dispozici a budeme ho také lahvovat. Podobné věci se dějí i ve chvíli, kdy zjistíme, že nemáme dost určité suroviny. Recept trochu poupravíme a najednou máme úplně nové pivo. Improvizace je součástí celé hry.

Kde berete inspiraci pro nové pivní styly?
Josef: Pivo pijeme dlouho a o jednotlivé styly se zajímáme. Přibližně víme, co se děje ve světě, ať už jde o kouřová piva v Německu, nebo různé druhy IPA v Americe. Pak si o konkrétním stylu něco načteme, bavíme se o tom, co bychom chtěli uvařit, a hledáme kombinace, které budou dávat smysl. Hodně rozhoduje také sezona. V létě člověk spíš sáhne po lehčím pivu, zatímco na podzim a v zimě mají prostor silnější a plnější věci. I když se nám jednou podařilo uvařit silnější pivo v létě tak trochu nedopatřením. To se zkrátka stává. Vymýšlíme crazy nápady, ale vždycky chceme, aby pivo především dobře fungovalo ve sklenici.

Proč některá piva vaříte ve větším objemu v Praze?
Josef: Abychom dokázali zásobit více podniků. Naše osvědčené recepty, tedy APA Artemis a ležák Sirius, si vaříme ve větším objemu v pražském pivovaru Cobolis. Z jedné várky na naší malé varně získáme přibližně dva sudy, které na akcích rychle vytočíme nebo pivo nalahvujeme. Pokud chceme pravidelně zásobovat podniky, nestačí to. V Praze si sami pivo vaříme na dvoutisícilitrové varně, pouze pod dohledem tamních sládků, protože jde o úplně jinou technologii. Jeden den se vaří, v noci se pivo přečerpá do tanku, zakvasí a za čtyři až pět týdnů je hotové. Potom si pro něj přijedeme, nasudujeme ho a převezeme do naší chladírny. Je to řešení, které nám umožňuje růst, než budeme mít vlastní větší varnu.

Jak se vaše pivo dostalo do trutnovských podniků?
Josef: Šlo to poměrně přirozeně. První lahvové pivo jsme dodávali do trutnovského informačního centra a odtud vznikla spolupráce s Dobrým Barákem. U Rozmarýnku zase hrála roli osobní známost a aktuálně ho lidé mohou ochutnat např i v Bumblebee bistru u cyklostezky, na Dolcích, u Truta nebo na rotujících pípách v dalších hospodách. Objevilo se už také ve Dvoře Králové, Hradci Králové či Liberci. Do budoucna bychom chtěli vytvářet rozvozové trasy například směrem na Prahu a Liberec. Naším cílem je mít spolupracující hospodu v různých částech Trutnova, aby si lidé mohli zajít na naše čepované pivo a nemuseli za ním cestovat přes celé město. Nemáme ale ambici být za každou cenu v každé hospodě.

Podle čeho si podniky vybíráte?
Josef: Chceme spolupracovat s podniky, se kterými máme úzký vztah, dokážeme věci řešit okamžitě a můžeme být flexibilní. Spolupráce s námi není stejná jako s velkým dodavatelem. Snažíme se budovat vztahy, které budou prospěšné pro obě strany. Naše pivo je nefiltrované a nepasterované, aby si zachovalo co nejvíce svého charakteru. Zároveň je ale citlivější na správnou manipulaci. Musí být co nejvíce v chladu, nemělo by dlouho stát naražené a výčep potřebuje pravidelnou sanitaci, kterou také provádíme. U blízkých podniků můžeme vozit menší sudy téměř podle aktuální potřeby. Je lepší přivézt čerstvý sud než nechat padesátilitrový sud týden v teple. Pasterované pivo to možná vydrží, naše by tím trpělo.

Jakou máte od lidí zpětnou vazbu?
Josef: Zatím jsme neslyšeli nic, co by nás vyloženě zchladilo. Hodně nás překvapily naše první Velikonoce na trutnovském náměstí. Přivezli jsme sedm druhů piva na čepu a vůbec jsme netušili, jak na ně budou lidé reagovat. Od prosince jsme vařili zásoby a za tři dny bylo všechno vypité.
Michal: Jednou jsme měli otevřít v deset hodin, přijeli jsme asi ve čtvrt na jedenáct a už nám zvonil telefon: „Máte tady frontu.“ Lidé stáli před zavřeným stánkem. To byl opravdu pěkný začátek. Člověk najednou zjistí, že lidem jeho pivo chutná, a chvíli vlastně neví, co s tím pocitem dělat.

Proč jsou pro vás důležité nejrůznější akce?
Josef: Baví nás být přímo mezi lidmi, povídat si s nimi a ukazovat, kdo za pivem stojí. Není to pro nás pouze produkt. Je za ním naše práce, čas a celý příběh. Snažíme se absolvovat minimálně dvě akce měsíčně. Je to pro nás důležité i ekonomicky. Když někam vyjedeme s vlastním stánkem, máme z piva lepší marži a pomáhá nám to zaplatit vysoké provozní náklady, například nájem. Zároveň jsme více vidět a lidé mohou pivo ochutnat přímo od nás.

Poznávacím znamením Mléčné dráhy jsou také netradiční sklenice. Proč jste pro ně sáhli?
Josef: Na začátku jsme neměli peníze na to, abychom měli pro každý pivní styl vlastní sklo. Ležák, pšenice i další styly mají ideálně odlišné sklenice, takže jsme hledali nějaký univerzál. Tahle sklenice nás zaujala a oběma se nám líbila. Někdo v ní vidí plechovku, někdo malý sprej. Někomu se líbí, jinému vůbec. A to je vlastně v pořádku. Je trochu kontroverzní stejně jako název Mléčná dráha a naše logo. My ale chceme jít netradiční cestou a dělat věci po svém.

Kam chcete pivovar v budoucnu posunout?
Josef: Vlastní výroba nás začíná limitovat. Stolitrová varna už nestačí, a proto hledáme investora, který by nám pomohl s rozšířením. Naším cílem je alespoň třistalitrová varna a kvasné i ležácké tanky o objemu přibližně sedmi set litrů. Nechceme se stát mainstreamovým obřím pivovarem. Chceme ale vyrůst natolik, aby nás pivovar oba uživil na plný úvazek a nemuseli jsme po běžné práci dělat dvanáctihodinové směny na takhle malé varně. S vlastní větší technologií bychom mohli vařit více druhů, zachovat pestrou nabídku a nemuseli bychom jezdit vařit jinam.
Michal: Líbí se nám například, že se Zichovec nebojí experimentovat a nabízí široké spektrum piv. Je to pro nás inspirace, nikoliv plán stát se stejným typem hráče. Chceme zůstat minipivovarem a zachovat řemeslo, ruční práci, kvalitu i osobní přístup. Nechceme se změnit v továrnu.
Josef: Naši garanti Tomáš Čierny a Pavel Palouš se smáli, že ještě neviděl nikoho vařit v tak malém provozu. Podobně se tvářili i celníci. Jenže nějak se začít musí. A my si chceme zachovat.

Co byste vzkázali lidem, kteří vaše pivo ještě neochutnali?
Josef: Přijďte ho ochutnat a dejte šanci malému lokálnímu pivovaru. Každý půllitr, který si někdo dá, nám pomáhá růst. Za každou lahví nebo sklenicí není anonymní výroba, ale konkrétní lidé, kteří všechno dělají srdcem.
Michal: A právě toho si vážíme nejvíc – že lidé dokážou podpořit něco, co vzniká přímo tady u nás.

Budeme rádi za každou vaši podporu. Každá koruna nás přiblíží k větší varně, novýmreceptům a ještě kvalitnější produkci. Pomoz nám letět galaxií piva – naší Mléčnou dráhou...

V tomto článku představuji nejmarkantnější české stopy ve světě afrického pivovarnictví a nabízím vlastní (subjektivní) hodnocení afrických piv, včetně těch tradičních, napříč kontinentem.

Africký pivní trh je nesmírně rozmanitý – napříč kontinentem dominují zejména světlé ležáky a hutné tmavé stouty. Mezi nejznámější a nejoblíbenější značky patří Tusker (Keňa), Castle Lager (Jihoafrická republika), Windhoek (Namibie) a Guinness v různých lokálních variantách. Když se řekne české pivovarnictví, většina lidí si představí naše kvalitní pivovary a vynikající piva čepovaná v našich podnicích. Méně se ví, že české pivovarnické know-how se už desítky let uplatňuje také v Africe a jeho vliv roste. Čeští projektanti, technologové, výrobci pivovarských zařízení i sládci pomáhali budovat nebo modernizovat pivovary od severu až po jih kontinentu. V posledních letech navíc zažívá Afrika pivní renesanci, která českým firmám otevírá nové příležitosti.

České pivovarské technologie v Africe
Během druhé poloviny 20. století dodávaly československé podniky sladovnické a pivovarské technologie do řady zemí po celém světě, včetně zemí afrických. Na projektech se podílely například podniky Škoda, ZVU Hradec Králové, PPS či později soukromé společnosti navazující na českou strojírenskou tradici. Čeští odborníci navrhovali varny, sklepy, filtrační zařízení i stáčecí linky a často pomáhali se zaškolením místních sládků. Významná byla zejména spolupráce se zeměmi severní a východní Afriky, kde se budovaly moderní průmyslové pivovary podle evropských standardů. Avšak Češi působili i v západoafrických pivovarech, například v Ghaně a Guineji či na jihu v Angole.

Etiopie: Země s dlouhou pivní tradicí
Jedním z afrických států, kde se české technologie objevily opakovaně, je Etiopie. Tamní pivovarnictví zažilo velký rozvoj už ve druhé polovině 20. století a později prošlo rozsáhlou modernizací. Dnes mezi nejznámější etiopská piva patří: St. George (pivo sv. Jiří – Etiopie je většinově křesťanskou zemí a sv. Jiří je hlavním patronem země), Habesha, Dashen, Walia a Harar. Většina z nich jsou světlé ležáky evropského typu, bývají lehčí a méně hořká. Na většině etiopského území jsou tato piva všude dostupná a pro našince velmi levná, a přestože máme z Čech velmi vysoko nasazenou laťku kvality, jsou výborná. Česká stopa v tamějším pivovarnictví se nezapře. Češi a jejich firmy v Etiopii postavili několik pivovarů a naučili Etiopany kvalitnímu řemeslu. Dva velké průmyslové pivovary Harar a Bedele byly postaveny v 70. a 80. letech 20. století v rámci tehdejší československo-etiopské hospodářské spolupráce. Na místě dlouhodobě působili čeští sládci, kteří místní personál naučili vařit pivo plzeňského typu. Osobně mi v Etiopii nejvíce chutnal St. George a velmi dobrý byl také Harar. Obě značky mohu vřele doporučit.

Tanzanie: Domov piva Kilimanjaro
Ve východní Africe dominuje keňský Tusker se slonem ve znaku, v Tanzanii je to Kilimanjaro, ve Rwandě Mutzig a v Ugandě Nile Special. Také v Tanzanii se při rozvoji pivovarů uplatnily evropské technologie, včetně českých dodávek zařízení. Nejslavnější značky piv tam dnes jsou: Kilimanjaro Premium Lager, Safari Lager a Ndovu Special Malt. Ležáky zde vycházejí z evropských receptur, ale část produkce využívá vedle ječmene také místní obiloviny. A právě piva z místních obilovin nebo třeba i z banánů pro našince mohou být skutečným africkým zážitkem. Níže se o jeden podělím.

Keňa: Od Tuskeru k minipivovarům
Keňa patří mezi nejvyspělejší pivní trhy v Africe. Dominantním pivem je legendární Tusker, který se vaří už od roku 1922. Vedle něj vznikají i moderní minipivovary. Právě zde dnes působí i české firmy. Budějovický Budvar ve spolupráci s keňským řemeslným pivovarem Bila Shaka na keňský trh uvedl pivo Czech Mates.

Ghana: Nedostižně výborné nealko
V Ghaně jsem si mimořádně oblíbil nealko drink značky Malta Guinness. Jedná se o velmi populární sladový nápoj, který v Ghaně vyrábí společnost Guinness Ghana Breweries. Jeho chuť je naprosto nedostižná a při odjezdu z Ghany cestovateli v okolních zemích chybí podobně, jako při odjezdu z Etiopie chybí vynikající národní jídlo indžera. Oba produkty na první ochutnání mohou působit rozpačitě, ale brzy si je zamilujete. V případě nealko drinku Malta Guinness je česká stopa jen nepřímá, ale pro nedostižnou chuť jsem značku musel zmínit. – Jinak v západní a střední Africe prodejům vládne Star Beer, Castel a 33 Export. Oblíbený je také Guinness Foreign Extra Stout, který je v Africe podstatně silnější a aromatičtější než jeho evropská verze. V západní Africe může cestovatel ochutnat také nepřehlédnutelné množství domácích piv.

Severní Afrika
Ačkoli je Egypt muslimskou zemí, žije v tamější populaci přibližně 10 % koptských křesťanů (což je asi 11 milionů osob) a přijíždí sem ročně bezmála 20 milionů turistů, což vytváří více než dostatečnou kupní sílu pro existenci tamějších pivovarů. Největším producentem piva v Egyptě je Al Ahram Beverages Company (součást skupiny Heineken), která v zemi vaří tradiční egyptské značky jako Stella (nejznámější a nejpopulárnější), Sakara a Luxor. Když jsme s manželkou žili v Egyptě, chodili jsme do restaurací vedených křesťany hlavně na Stellu, která našince neurazí, ale ani nenadchne. V sousední Libyi a sousedním Súdánu nefunguje žádný velký komerční pivovar. Naproti tomu v muslimském Alžírsku funguje hned několik pivovarů, ale zaměřují se zejména na výrobu nealkoholického piva.

Maroko je v pivovarnictví blíže Egyptu. Fungují tam velké pivovary a hlavním hráčem na trhu je společnost Société des Boissons du Maroc, která má pivovary například v Casablance nebo Fesu. Tyto závody produkují nejznámější místní značky: Casablanca (oblíbený prémiový ležák), Flag Pils (světlý plzeňský typ) a Stork. V Tunisku je patrně nejoblíbenější světlý ležák Celtia. Napříč sahelským pásem funguje jen několik větších pivovarů, a to v Mali a v Čadu. Jižně od sahelského pásu je to ale v pivovarnictví jiná písnička – velkými pivovary i minipivovary se to tam jen hemží. Zásadní vliv na to má náboženství. Zatímco v severní Africe dominuje islám se svým zákazem alkoholu pro muslimy, v subsaharské Africe dominuje křesťanství, a to alkoholu přeje.

Jižní Afrika
V celé Africe mají největší spotřebu piva Namibie (95 litrů na osobu ročně) a Jihoafrická republika (60 litrů na osobu ročně), ve které má české pivovarské řemeslo rovněž své nesmazatelné stopy, a Češi spolupracovali na výstavbě pivovarů také například v Zambii. V jižní Africe je nepřeberné množství dobrých piv, jimž popularitou vévodí Castle Lager, následovaný oblíbeným Carling Black Label. Známý je také Castle Milk Stout a Windhoek Lager. V Angole je po mém soudu celkem pitelná Cuca.

Na Madagaskaru je jedničkou 3 Horses Beer. Když jsem tam byl na návštěvě u svého letitého kamaráda, vzal mě do soukromého sídla ministra zahraničí, neboť spolu byli příbuzní. Ministr se mě zeptal zda mám rád pivo a zda si dám, že mi předvede něco, co jsem zaručeně ještě neviděl. Souhlasil jsem a zvědavost vyskočila o dvě úrovně nad běžný cestovatelský den. Ministr donesl chlazeného lahváče a klasický půllitr s uchem, který zná z českých hospod už tříleté české dítě. Právě onen půllitr mě měl ohromit – ministr ho dostal darem v Německu. Když jsem viděl radost v jeho bezelstných očích, půllitr jsem mu pokvitoval.

Co se v Africe vaří?
Dnešní africký pivní trh je velmi moderní a rozmanitý. Vedle klasických ležáků se vaří stouty inspirované britskou tradicí, pšeničná piva, IPA a Pale Ale, piva z čiroku, banánová a medová piva navazující na místní tradice.

Ve velkých pivovarech převažují evropské technologie, zatímco menší craft pivovary experimentují s africkými surovinami – od tropického ovoce přes místní byliny až po různé druhy medu. Obrovský boom napříč subsaharskou Afrikou zažívají řemeslná piva. Tamější lokální minipivovary (např. Cape Brewing Company nebo Jack Black) získávají prestižní ocenění v mezinárodních soutěžích. – Kromě průmyslově vyráběných ležáků spotřebitelé v Africe stále konzumují tradiční domorodá piva, která se vyrábějí ze surovin, jako je proso, čirok nebo banány. Příkladem je tanzanské Malwa, beninské Tchoukoutou nebo jihoafrické Umqombothi. Tato piva jsou pro našince často poměrně těžko pitelná a některá z nich výrazně zapáchají, ale zase nabízejí autentický africký zážitek.

Tradiční domorodá africká piva jsou nefiltrovaná, mají kašovitou konzistenci, většinou nižší obsah alkoholu (mezi 2 % až 4 %) a často se z velkých nádob pijí brčkem. Vyrábějí se spontánním kvašením ze zrn, jako je čirok, proso nebo i z banánů. Často se podávají ve vydlabaných tykvích nebo dřevěných miskách. Za ty nejznámější zmíním Chibuku (Shake Shake): Jde o komerční verzi tradičního piva Umqombothi populární v jižní a střední Africe (např. v Zimbabwe nebo Botswaně). Vyrábí se z čiroku a kukuřice a název Shake Shake získalo proto, že před otevřením krabice musíte pivo protřepat, aby se usazené kvasinky promíchaly s tekutinou. Dále zmíním Tchoukoutou (Tchouk): V Beninu a Togu je to tradiční čirokové pivo s lehce nakyslou chutí a zakaleným vzhledem. Zajímavá je také Malwa (Ajon): Tento tradiční nápoj pochází z Ugandy a Keni. Vyrábí se z naklíčeného sušeného prosa. Vzhledem připomíná spíše kaši a často se podává v obřích nádobách, ze kterých hosté pijí dlouhými bambusovými brčky. A konečně Merissa: Toto tradiční čirokové pivo je velmi populární v zemích Sahelu.

Ochutnal jsem napříč Afrikou mnoho tradičních domorodých piv, a to často proto, abych při návštěvě neurazil. Například na samburské svatbě v severní Keni jejich tradiční pivo dosti výrazně zapáchalo, ale chutnalo překvapivě dobře a hlavně výrazně „dávalo“. Pivo se tam pije teplé – vzhledem k tomu, že teploty dosahovaly čtyřicítky, bylo pivo zatraceně teplé – a pije se z velkých misek. Po pěti miskách jsem se cítil jako Kaptah po dvou krokodýlích ocasech ve Waltariho legendárním Sinuhetovi a s náčelníkem jsme se i objímali a spolu si i zazpívali. Já tradiční českou – Až já pojedu přes ten les –, náčelník tradiční samburskou – Dej si za čelenku pírko pštrosí. Zapěli jsme si hezky, svatba proběhla, hlava trochu bolela, záchod absentoval, takže zažívací komplikace kryl jen suchý keř, ale zážitky zůstaly a jestli se teď dvacet světelných let od Země někdo dívá, může je právě sledovat naživo.

V Burkině Faso jsem ochutnal Tchapalo – sladkokyselé pivo z čiroku, které se pije velmi čerstvé, protože rychle podléhá zkažení. Ve střední Africe mi velmi chutnalo Kasiksi – banánové pivo s vysokou kyselinkou, které je klíčovým společenským prvkem při mnoha rituálech.

Nová příležitost pro české pivovarnictví
Africký pivní trh rychle roste. Zvyšuje se kupní síla obyvatel, vznikají nové minipivovary a roste zájem o kvalitní pivo v různých variantách a příchutích. Právě zde mají české firmy silnou konkurenční výhodu – světově uznávané pivovarské know-how, kvalitní technologie i dlouhou tradici výroby. Češi už dnes do Afriky nevyvážejí jen varny nebo tanky. Dodávají také slad, chmel, laboratorní vybavení, školení sládků a pomáhají zakládat nové pivovary. Česká pivní stopa na africkém kontinentu tak není jen součástí historie, ale stále se rozšiřuje. Zatímco afričtí spotřebitelé objevují chuť českého ležáku, české firmy nacházejí na rychle rostoucím trhu nové obchodní příležitosti.

Obliba ochucených nealkoholických piv v Česku dlouhodobě roste. Potvrzuje to také výrazné rozšíření této pivní kategorie v posledních letech. Stojí za tím změna životního stylu lidí i zvyšující se poptávka po osvěžujících nealko nápojích. Loni se ochucených nealkoholických piv v tuzemsku uvařilo 1,68 milionu hektolitrů, o 4 % více než v roce 2024. Na trend reaguje rovněž Plzeňský Prazdroj, který na trh uvedl nového ochuceného Kozla s 0,0 % alkoholu.

Ochucená nealkoholická piva patří v Česku k nejdynamičtěji rostoucí pivní kategorii. Zatímco ještě před několika lety šlo spíše o doplňkový segment, dnes se stávají běžnou součástí nabídky i spotřebitelských voleb. Podle dat Plzeňského Prazdroje je objem prodaného nealkoholického ochuceného piva v českém maloobchodě v současnosti téměř sedmkrát vyšší než v roce 2016. Kromě toho se proměňují i chuťové preference spotřebitelů. Vedle tradičně oblíbených citrusových příchutí, které tvoří přes 70 procent trhu, se prosazují nové ovocné kombinace.

„Nealkoholické ochucené varianty už dnes lidé nevnímají jako náhradu za klasické pivo, ale jako plnohodnotnou kategorii. Volí je ve chvílích, kdy chtějí něco osvěžujícího, ale zároveň chuťově zajímavého, a to nejen v letních měsících,“ říká obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Jan Krafka.

Podle dat Plzeňského Prazdroje je obliba ochucených nealkoholických piv patrná napříč generacemi. Největší podíl na odbytu v této kategorii pak mají spotřebitelé ve věku 18 až 34 let, a to více než třetinu. Zároveň se ukazuje, že ochucené nealkoholické pivo není doménou žen, jak se často předpokládá – v roce 2025 tvořili muži 57 % jeho konzumentů. Nejčastěji si ho lidé dopřávají doma (56 %), a to při jídle (42 %), sledování televize (13 %) nebo při setkáních s přáteli (12 %). Významnou roli hraje také počasí. V horkých dnech, kdy teploty překračují 30 °C, dává nealkoholickému pivu včetně ochuceného přednost až 77 % spotřebitelů, což potvrzuje jeho rostoucí význam jako osvěžující alternativy pro letní příležitosti.

Pivovary reagují rozšiřováním nabídky

Na rostoucí oblibu ochucených nealkoholických piv reagují i samotní výrobci. Například Velkopopovický Kozel rozšířil své portfolio o nové ochucené nealko. Od června přinesl na trh trojici příchutí inspirovaných českými zahradami – Černý rybíz & Třešeň, Citron & Bezinka a Meruňka & Meduňka.

„Doposud jsme nabízeli nealkoholického Kozla neochuceného. Vnímali jsme však, že spotřebitelé chtějí objevovat nové kombinace chutí, ale zároveň stále chtějí poctivý sladový základ Kozla. Proto jsme přišli se třemi příchutěmi nealko Kozla, při jejichž výrobě využíváme řízenou fermentaci, díky které dosahujeme skutečně 0,0 % alkoholu,“ uvádí Milan Bittner, sládek Velkopopovického Kozla.

Právě podobné inovace a snahy přinášet pestřejší nabídku ukazují, jak důležité je pro pivovary sledovat vývoj preferencí a potřeb spotřebitelů. Podle Jana Krafky vše nasvědčuje tomu, že role ochucených nealkoholických variant bude v české pivní kultuře nadále sílit.

„Půjdeme na jedno?“ Věta, kterou někdy pronesla asi většina Čechů a každý ví, co si pod ní představit. Možná je to ale něco jiného, než si myslíte. Jak ukazuje nová kampaň pivovaru, lidé alkohol konzumují s trochu jinými zájmy, než je jen samotné pití. Tomu odpovídá i řada pivních novinek na trhu, která myslí na všechny, kteří si chtějí posezení vychutnat po svém. Objevují se bezlepkové speciály, další ochucená nealka i odlehčená letní osmička na čepu.

Touha s někým být a někam patřit
Přístup Čechů k alkoholu se podle odborníků postupně mění. Lidé více řeší zdravý životní styl, sportují a častěji přemýšlí nad tím, co a v jakém množství pijí. Také proto tradiční otázka „Půjdeš na jedno?“ stále častěji představuje spíš pozvánku ke společnému setkání než výzvu k dlouhému posezení u alkoholu.

„Ukazuje se, že pro řadu lidí už ‚jít na jedno‘ neznamená touhu po alkoholu, ale spíš potřebu být s lidmi, popovídat si nebo někam patřit,“ popisuje Jolana Hájková, specialistka společenské odpovědnosti Plzeňského Prazdroje.

Tomu odpovídají i aktuální data Státního zdravotního ústavu (SZÚ). Spotřeba čistého alkoholu na obyvatele v roce 2025 meziročně klesla o 18 procent a dostala se na historicky nejnižší hodnotu 5,8 litru na osobu.

Alkohol je hlavně společenská záležitost
Kampaň, kterou Prazdroj připravil společně s influencerem a učitelem skateboardingu Patrikem Budayem, staví na jednoduché otázce: Co pro vás znamená „jít na jedno“?

Spíš se sejít než pít
Podle odborníka na závislosti, Otakara Veselého, lze právě tento společenský rozměr považovat za pozitivní.

„Je dobře, že jde primárně o to být s někým než pít s někým. Zpozornět bychom ale měli ve chvíli, kdy se z chození ‚na jedno‘ stává pravidelný způsob, jak odbourávat stres nebo se bavit,“ uvedl v rámci kampaně.

Již zmíněná statistika SZÚ navíc potvrzuje, že Češi pijí nejčastěji ve společnosti. S přáteli konzumuje alkohol 40 % lidí, s rodinou nebo partnerem necelá čtvrtina a s kolegy z práce zhruba pět procent. O samotě někdy pije jen přibližně každý desátý.

Odpovědi dotázaných respondentů byly napříč věkovými skupinami i povoláními překvapivě rozdílné a každý si pod známým českým rčením představoval něco trochu jiného, jedno ale měli společné – důležitější než samotný počet piv pro ně bylo setkání s druhými.

Právě na tuto tradici chce nová kampaň pivovaru upozornit a připomenout, že smyslem podobných setkání nemusí být množství alkoholu, ale společně strávený čas.

Anketa redakce: Co na to Češi?
V redakci Kupi nás také zajímalo, jak známé rčení vnímají námi oslovení respondenti. Zeptali jsme několika zákazníků nákupního centra a odpovědi mnohých potvrdily, že se význam našeho ikonického rčení opravdu mění.

„Pokud mi někdo ze známých napíše, jestli nejdu na jedno, automaticky počítám s tím, že si hlavně sedneme a probereme, co je nového. Jestli si dám pivo, limonádu nebo nealko, je už vedlejší,“ říká nám Martin (38 let).

Podobně to vidí studentka Jana (25 let): „Jít na jedno mám sice spojené s pivem, hlavně je to ale signál pro to se sejít s kamarády a vidět se – po škole nebo po práci. A každý ví, že jde především o to setkání,“ vysvětluje.

Tradiční význam má stále své místo
I přesto si ale část Čechů pod rčením představí tradiční pozvání na pivo, u kterého se s jedním půllitrem příliš nepočítá.

„Když si s kamarády řekneme, že skočíme na jedno, nikdo si opravdu nemyslí, že budeme za půl hodiny doma. Je to prostě pozvánka na večer. Kolik piv z toho bude, ukáže až čas,“ říká redakci Kupi Tomáš (34 let).

„Řekl bych, že ‚jít na jedno‘ je největší český eufemismus, který zná každá generace. Zní to totiž líp než to, že jdeme propít celý večer, což je mnohdy pravda,“ myslí si Radek (55 let).

Tipy redakce: Nová lehká osmička na čepu, ochucené nealko i bezlepkové speciály
Až půjdete v létě „na to jedno“, možná narazíte na novinku letošní sezóny, kterou je limitovaná edice speciálu Letní Lehárko světlá 8 od společnosti Heineken. Prodává se pouze na čepu, zejména na zahrádkách, rekreačních zónách, v kempech, u koupališť a jezer, ve výletních restauracích nebo na turistických trasách. Zkrátka všude tam, kde lidé ocení lehčí a méně alkoholické varianty osvěžení.

Příznivci nealko piv zase mohou od června v regálech obchodů hledat novou řadu ochucených nápojů od Velkopopovického Kozla. Obsahují přesně 0,0 % alkoholu a dostupné jsou v příchutích Černý rybíz & Třešeň, Citron & Bezinka a Meruňka & Meduňka.

Čerstvou novinkou jsou také další bezlepkové speciály pivovaru Elektrárna, které se na trhu objevily začátkem července. Ke stávajícímu Ventillu a Proovanu se přidávají bezlepkové alternativy populárního Citrusového Yuzu Ale a višňového Kisseláče.

Méně se pilo u nás i v zahraničí. Také to je příčinou toho, že se meziročně o něco méně dařilo pivovarům Budějovický Budvar a Strakonice 1649. Budvar loni dosáhl zisku po zdanění 356,3 milionu korun, oproti roku 2024 to znamená pokles o 1,3 procenta. Národnímu podniku klesl také obrat na 3,691 miliardy korun, meziročně se snížil o 20 milionů korun.

Pivovar měl naopak loni už třetí rok po sobě rekordní výstav, uvařil 1,945 milionu hektolitrů piva, což je o necelé procento více než o rok dříve. Vyplývá to z výroční zprávy společnosti zveřejněné ve Sbírce listin.

Budvaru se dařilo udržet objem prodeje v zahraničí, kam loni prodal 1,39 milionu hektolitrů piva, což je 71,4 procenta produkce. V roce 2025 pokračoval pokles spotřeby piva v ČR i na řadě exportních trhů. I přesto podnik podle výroční zprávy dosáhl rekordního výstavu díky vyšším prodejům na domácím trhu. Finanční výsledek ovlivnilo posílení kurzu české koruny a pokles úrokových sazeb na depozitech.

„Vedení podniku se v následujícím období zaměří na další rozvoj a posilování značky na klíčových trzích,“ informoval ředitel Budějovického Budvaru Petr Dvořák.

Náklady na provoz podniku se meziročně zvýšily o 3,8 procenta. Za materiál a energie dosáhl nárůst 1,3 procenta, což představuje přibližně 20 milionů korun. Významný růst zaznamenala společnost u nákladů na služby, především v důsledku zvýšených výdajů na podporu prodeje a na marketing ve výši 56 milionů korun.

Osobní náklady meziročně vzrostly o 40 milionů na celkových 639 milionů korun kvůli růstu mezd. Průměrný počet zaměstnanců se snížil z 617 na 605. Podnik v roce 2025 také investoval 211 milionů korun.

To Pivovar Strakonice 1649 loni hospodařil se ztrátou 281 tisíc korun. O rok dříve dosáhl mírného zisku 32 tisíc korun. Obrat se snížil o jedno procento na bezmála 100 milionů korun.

V roce 2025 pivovar prodal 46 923 hektolitrů piva, což je meziročně o 4,3 procenta méně. V roce 2025 se obor pivovarnictví a gastronomie podle pivovaru potýkal se sníženou spotřebou. Souvisí se změnou spotřebitelského chování, kdy velká část společnosti pije méně alkoholu a zároveň se zvyšují rozdíly mezi cenami lahvového a točeného piva.

„Těmito dvěma základními faktory trpí zejména vesnické provozy, kde tržby nedokážou vytvářet přiměřený zisk. Někdy je to za hranou ekonomické únosnosti, což tato zařízení nutí omezovat otevírací dobu, případně restaurace uzavírat,“ uvedl ve výroční zprávě předseda představenstva a místostarosta Strakonic Rudolf Oberfalcer.

Guinness není jen název pro slavné irské pivo, ale ztělesnění národní historie a geniálního marketingu. V dublinském Guinness Storehouse návštěvníci odhalují pozoruhodný příběh značky, jejíž kořeny sahají až do roku 1759. Od nájemní smlouvy na 9 000 let přes unikátní výrobní postupy využívající i český chmel až po barvité reklamní kampaně – objevte fascinující svět, který se skrývá v jedné pintě.

Historie a význam Guinnessu
Guinness patří k nejznámějším irským pivům na světě, málokdo ale tuší, jak pozoruhodný příběh se skrývá za jeho vznikem. V Dublinu se vaří už více než 260 let a z původně malého pivovaru se postupně stala jedna z nejznámějších značek světa i symbol Irska. Její historii přibližuje Guinness Storehouse - jedna z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v zemi. Na sedmi patrech moderní expozice se návštěvníci seznámí nejen s výrobou slavného stoutu, jehož charakteristická tmavá barva pochází z praženého ječmene, nikoli z přidaného barviva, ale také s příběhem Arthura Guinnesse, vývojem značky a legendárními reklamními kampaněmi, které se zapsaly do dějin světového marketingu. A je zde i česká stopa - při výrobě piva se používá rovněž český chmel.

Hned za vstupem návštěvníka upoutá v podlaze slavná nájemní smlouva, kterou tehdy 34letý Arthur Guinness v roce 1759 podepsal na neuvěřitelných 9000 let. Za malý zanedbaný pivovar u dublinské brány St. James’s Gate měl platit 45 liber ročně. Nikdo netušil, že z něj vznikne jedna z nejslavnějších pivních značek na světě. Na smlouvě je vidět i slavný Guinnessův podpis, který se nyní nachází na téměř všech lahvích piva.

Obří sklenice v srdci pivovaru
Další zajímavost turisté odhalí hned v přízemí při pohledu vzhůru. Nachází se totiž v obrovském otevřeném prostoru, který má tvar sklenice Guinnessu. "Je tak velká, že kdyby byla naplněná pivem, vešlo by se do ní přes 14 milionů pint," říká místní průvodkyně. Jedna irská pinta má přitom 568 mililitrů, tedy o něco více než český půllitr.

Následně se návštěvníci vydají po schodech vzhůru a v jednotlivých patrech virtuálně procházejí celým procesem výroby piva - od ječmene, chmele a vody až po kvašení a stáčení. Člověk tak během prohlídky doslova stoupá uvnitř jednoho obřího Guinnessu.

Interaktivní zážitek pro smysly
Guinness Storehouse není klasické muzeum, ale spíše interaktivní zážitek s vůněmi, zvuky a exponáty, kterých je často možné se dotýkat. Prochází se kolem lánů obilí, ze stropu roste chmel a v další části expozice protéká voda. Ječmen je pro Guinness klíčovou surovinou a velká část pochází z Irska, voda je z oblasti kolem Dublinu, historicky z pohoří Wicklow, chmel se ale v Irsku ve velkém nepěstuje, takže se dováží. "Chmel dovážíme zejména z Británie, z Německa, ale i z České republiky," vysvětluje průvodkyně.

Guinness se od běžných ležáků (například českého piva) liší v několika věcech. Základ je stejný - voda, ječmen, chmel a kvasnice - ale receptura a výroba jsou jiné. Velký rozdíl je zejména v tom, že Guinness je svrchně kvašené pivo. Kvasí se při vyšší teplotě kolem 18 až 22 stupňů a kvašení je rychlejší. Naopak spodně kvašené pivo kvasí při nízké teplotě asi osm až 12 stupňů a po kvašení dlouho zraje v chladu.

Arthur Guinness přitom původně takzvaný stout vůbec nevařil. Když začínal v roce 1759, vyráběl běžná světlá piva typu "ale". Až na konci 18. století se rozhodl soustředit na porter, tehdy nejoblíbenější pivo Londýna. Z porteru se později vyvinul stout porter, zkráceně stout - tedy pivo, které dnes celý svět zná jako Guinness.

Tajemství krémové pěny
Rovněž místo běžného sycení téměř výhradně oxidem uhličitým se používá směs 75 procent dusíku a 25 procent CO2. Vznikají tak velmi jemné bublinky a hustá krémová pěna. "V každé pintě piva se nachází 300 milionů bublinek," zdůrazňuje jeden z exponátů v muzeu.

Další zajímavostí slavného irského piva je, že Guinness není černý, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale velmi tmavě rubínově červený. Lépe je to vidět proti slunci nebo silnému světlu. Specifický je i styl jeho správného načepování, které se totiž dělá nadvakrát. Sklenice se nejprve naplní asi ze tří čtvrtin pod úhlem 45 stupňů, nechá se přibližně dvě minuty "usadit", až se vytvoří typická krémová pěna, a pak se doplní až po okraj. Návštěvníci muzea se mohou správný postup naučit za příplatek v takzvané Guinness Academy.

Legendární reklamy
Velmi oblíbenou částí expozice je patro s reklamami Guinnessu, ty totiž patří mezi jedny z nejslavnějších ve 20. století. Na plakátech často vystupovala zvířata ze zoo - lachtani, klokani nebo pštrosi - která výčepnímu kradou pintu Guinnessu. Vznikaly ve 30. až 50. letech a ilustroval je John Gilroy.

Inzeráty byly často absurdní, humorné a podle mnohých marketérů neprodávaly jen pivo, ale i Irsko a jeho tradice. Ukazovaly rovněž, jak Guinness dává mužům nadlidskou sílu nebo jak je zdraví prospěšný. Známý je například slogan z roku 1929 "Guinness is Good for You" (Guinness vám prospívá). Slavný stout kdysi doporučovali i lékaři, ve 20. století se věřilo, že Guinness pomáhá při rekonvalescenci nebo po operacích. Dokonce se podával i při některých nemocech či dárcům krve.

Prohlídka končí v posledním patře virtuální obří sklenice Guinnessu, kde se nachází takzvaný Gravity bar, který je velkým lákadlem. Díky proskleným stěnám je zde totiž možné ze všech stran obdivovat celý Dublin. Součástí vstupenky je také jedna pinta Guinnessu (nebo nealkoholický nápoj), kterou je možné si tady vypít.

Mezi téměř padesáti stavbami ve středních Čechách, přihlášenými do letošní soutěže Stavba roku, je i rekonstrukce bývalého pivovaru v centru Kralup nad Vltavou. V hlasování veřejnosti má zatím padesát hlasů. Jsou i stavby, které mají v krajském kole po téměř dvou týdnech pouhé čtyři hlasy, nebo naopak stovky. Přes tisíc hlasů už nasbírala knihovna ve vesnici s šestnácti sty obyvateli.

Stavba roku Středočeského kraje je prestižní soutěž, do letošního třináctého ročníku je přihlášeno 46 staveb. Hodnotí je odborná porota, zároveň probíhá až do 21. září hlasování veřejnosti. Vítězové budou vyhlášeni v následujícím dni na slavnostním galavečeru v kolínském divadle.

Pivovar se sedmnáctkou
S číslem 17 se o přízeň hlasujících v soutěži o cenu veřejnosti uchází adaptace bývalého pivovaru v sousedství radnice a kostela v Kralupech nad Vltavou, kde je od letošního jara v provozu městské kulturní centrum.

Šlo o dlouho připravovaný, náročný a nákladný projekt, který změnil k lepšímu další část centra města. Na náklady téměř 373 milionů přispěly dotace přes 262 milionů, zbytek šel z městské kasy.

Dnes v prostorách někdejší pivovarské sladovny na Palackého náměstí sídlí umělecká škola s koncertním sálem, knihovna, muzeum s galerií, dům dětí a mládeže, kavárna, restaurace a minipivovar, který se do areálu symbolicky vrátil po 46 letech.

Spojení historie a současnosti
„Architektonický koncept rekonstrukce vychází ze snahy zachovat autentické hodnoty původní stavby a současně jasně přiznat novodobé zásahy,“ představuje web soutěže kralupskou stavbu. Připomíná historické fasády s pravidelnými pilastry, klenutými nadpražími a charakteristickými komíny, které zůstaly dominantními prvky objektu, i novinky, například venkovní únikové schodiště, výtah nebo střešní nástavbu. Také v interiérech se kouzelně spojuje historie i současnost.

Kralupský projekt je současně přihlášen i do Ceny inženýrské komory, kde už postoupil do finálové skupiny. Také v tomto případě lze bývalý pivovar podpořit v hlasování o cenu veřejnosti, a to až do 23. srpna.