Novinky a zajímavosti ze světa piva

Po 36 letech končí provoz nejstarší pražský noční klub Lávka, kam chodil třeba Václav Havel. Praha ale postupně přichází také o řadu tradičních klasických hospod. Jednou z nich je i hospoda U Jarolímků, ta je spojena s osudem parašutistů, kteří spáchali atentát na říšského protektora Heydricha.

Jedné z nejoblíbenějších hospod v pražské Libni se krátí čas. Libeňský podnik U Jarolímků je dobře známý, je navíc spojený s protinacistickým odbojem. Nově má ustoupit developerské výstavbě. Budovu čeká demolice a na jejím místě má vyrůst bytový dům.

„Pan Jarolímek podporoval odboj tím, že vozil jídlo odbojářům, byl spojený s hrobníkem, to jídlo vozili v rakvi. Byli to ti parašutisté, kteří se ukrývali v kostele,“ připomněl bývalý majitel hospody U Jarolímků Miloš Pánek.

Hospoda vznikla už v roce 1863. „Do této hospody chodil slavný fotbalista Slavie Pepa Bican,“ říká jeden z hostů Jiří Gabriel. „Mrzí nás to samozřejmě. Tady jsme byli spokojení vždycky. Teď jsme se dozvěděli, že to končí,“ smutní další návštěvníci hospody.

Tradiční hospody pro místní v posledních letech končí jedna za druhou. Týká se to například i oblíbené vinohradské hospody U Bergnerů, kde se obsluhovalo nahoře bez. V současnosti prostor zeje prázdnotou.

„Lidé méně chodí do hospod, méně například konzumují alkoholické nápoje, ale i méně jedí v restauracích,“ vysvětluje ekonom Petr Bartoň.

V tomto domě v pražském Braníku se ještě před několika lety nacházela hospoda U Báby, kam chodila i známá kapela Tři sestry. Dnes jsou tu byty a kanceláře. „Byly tady zabíjačky, byly tady večírky. Bylo to dobrý?“ vzpomíná místní obyvatelka Jitka Artová.

​Hospodám může škodit i to, že čepované pivo výrazně zdražilo. „Před 30 lety, když šel člověk na pivo, do hospody na čtyři kousky, tak ten rozdíl oproti tomu za kolik jej mohl získat v obchodě byl zhruba jemu 20 korun, ale dneska už ten rozdíl je zhruba 200 korun,“ uvedl ekonom Lukáš Kovanda. „Minulá vláda zvedla významně daň z přidané hodnoty na pivo,“ přidal ekonom Bartoň.

Legendární hospody v srdci metropole se stále drží. Kromě věrných štamgastů tam „výtoč“ zajišťují hlavně turisté

Babí léto na Hané přálo Prostějovskému Oktoberfestu. V sobotu největší městský park zaplnily davy lidí. Přehlídka regionálních pivovarů, dobré jídlo a živá hudba, to byly základní stavební kameny populární akce. Do Kolářových sadů navíc zavítal i premiér Andrej Babiš.

První říjnová sobota zalila celou střední Moravu sluncem. Na přehlídce regionálních pivovarů Prostějovský Oktoberfest tak bylo pořádně husto.

"V říjnu chodit v tričku s krátkým rukávem a kraťasech, to je paráda. Člověk si může dát venku pivo a pobavit se s přáteli. Opravdu dobrá akce," pochvaloval si například Jiří z Prostějova.

Oktoberfest zapsal v sobotu 3. ročník, v rozlehlém areálu v okolí prostějovské hvězdárny se představilo devět minipivovarů z okolí.

Na čepu byla produkce z varen Axiom Brewery, pivovaru Ječmínek, Velkorakovského minipivovaru, Koliby U Tří králů, pivovarů Husar, a Jadrníček, pivovaru Němčice, Náměšťského pivovaru a domácího pivovaru Šarovec ze Ptení.

„Letos to mají zatím nejlépe zorganizované. V předchozích letech se na pivo čekalo v dlouhých frontách, teď se stojí pár minut,“ pochvaloval si svižné tempo výčepních Radek Hudeček.

Teplota přesahující dvacet stupňů Celsia přilákala do Kolářových sadů rekordní davy návštěvníků. Ti si užívali prakticky letní den jako jeden velký happening. Mnozí si dokonce přinesli deky a rozložili je na trávníku.

Přišel i Andrej Babiš
Velký vzruch přinesla i návštěva premiéra Andreje Babiše (ANO). Šéf české vlády dorazil do Prostějova bez předchozího ohlášení. Na oktoberfestu se zdržel něco přes hodinu a ochotně se fotil s lidmi. Poseděl i u stánku vyhlášeného regionálního řezníka Ivana Mirgy.

"Nabízeli jsme mu naše maso na rožni, speciální klobásy, ale s díky odmítl," prozradil chlapík obsluhující gril.

Lidová veselice bavila živými kapelami Novios a Kontakt. Slunečné počasí a nadstandardní teplo až do večerních hodin nechtělo stovky účastníků z největšího prostějovského parku pustit.

"Je to škoda, že se končilo v 18 hodin. Ale chápu to, kdo měl vědět při plánování akce, že se udělá tahle teplo. Normálně by bylo deset stupňů a každý by se klepal jako pes," uzavřel jeden z návštěvníků s tím, že půjde na pivo ještě někam do hospody.

Litice zažily pivní svátek! Druhý ročník slavností nabídl ochutnávky z malých pivovarů, koncerty a nový život zrekonstruované stodoly. Mezi návštěvníky nechyběli ani místní chataři, kteří si pochvalovali atmosféru a pivní speciality – višňové pivo se stalo hitem odpoledne. Může se z litické stodoly stát živé centrum pro setkávání?

První říjnová sobota nabídla v Liticích pivo, hudbu, dobré jídlo a především příjemnou atmosféru.

Litická stodola v sobotu 3. října hostila druhý ročník Litických pivních slavností, které pořádal městský obvod Plzeň 6 – Litice ve spolupráci s Klubem malých pivovarů. Akce začala v pravé poledne a letos návštěvníkům nabídla také možnost poprvé naplno poznat nově zrekonstruovaný prostor.

Hlavní roli během sobotního odpoledne sehrála nabídka malých pivovarů. Návštěvníci mohli ochutnávat různé druhy řemeslných piv a nechybělo ani občerstvení. Cílem bylo nabídnout lidem možnost strávit příjemné odpoledne mimo centrum města a zároveň představit místní komunitní prostor.

Na slavnosti dorazil také Roman Brejš, který si sobotní odpoledne užíval společně s manželkou. Do Litic přitom nepřišel poprvé.

„Byli jsme tady už jednou dřív, když tu ještě nic nebylo, jen stodola. Hrála tady nějaká country kapela a bylo to dobré. Teď je to prostředí určitě ještě lepší,“ pochvaloval si. Na akci se podle svých slov vydali plánovaně. „Máme chatu tady v Liticích, takže to máme blízko. Naplánovali jsme si to, viděli jsme pozvánku v letáčcích,“ vysvětlil.

Višňové pivo za 165 korun
Z nabídky piv pana Romana nejvíce zaujalo višňové. „Doporučuji višňové, je výborné, ale silné,“ dodal.

Právě višňové pivo patřilo mezi výraznější speciály v nabídce. Velké, půllitrové pivo stálo 165 korun, menší třetinka vyšla na 100 korun.

Kromě ochutnávání piv mohli návštěvníci posedět s přáteli, dát si něco k jídlu a užít si připravený program.

Hudba i soutěž
O hudební doprovod se postaraly kapely Doladíme, IFA rock a Hibaj. Kromě koncertů si návštěvníci mohli poměřit síly také v soutěži v rychlosti pití piva.

Hudební program spolu s dalšími aktivitami doplnil odpoledne, které se neslo především ve znamení setkávání a ochutnávání různých pivních speciálů.

Stodola dostává nový život
Letošní ročník byl zároveň příležitostí představit nově zrekonstruovanou Litickou stodolu. Ta má sloužit jako prostor pro kulturní a společenské akce a postupně se stát místem pro setkávání obyvatel Litic.

Vstup na slavnosti byl zdarma. Druhý ročník tak navázal na loňskou premiéru a přilákal návštěvníky, kteří si přišli užít sobotní odpoledne u piva, hudby a dobrého jídla.

Hotel Kleis je místo, kde se propojuje moderní design s historií pivovaru Cvikov, která sahá až do 19. století. Kromě pivovaru a hotelu tu najdeš také vlastní pekárnu a cukrárnu. Tím to ale nekončí. Chystá se také pivní wellness.

Na počátku rekonstrukce byla touha dát historické části pivovaru nový život a zároveň zachovat její atmosféru. „Pivovar je pro nás mnohem víc než jen místo, kde se vaří pivo, je to kus historie Cvikova a celého regionu,“ uvádí manažerka hotelu Veronika. Majitelé bývalého pivovaru se rozhodli, aby návštěvníci mohli poznat historii místa, dobře se najíst a současně se zastavit, odpočinout si a zažít jeho atmosféru.

Tradice vaření piva ve Cvikově sahá až do roku 1560. Pivovar během let prošel mnoha změnami. V roce 1968 byl jeho provoz ukončen a celý areál začal chátrat. Jeho rekonstrukce do podoby současného hotelu začala v roce 2013, a to téměř po padesáti letech. A podle majitelů rozhodně nešlo o jednoduchý projekt. Budovy byly v zanedbaném stavu, ale bylo nezbytné zachránit řadu původních konstrukcí a prvků.

„Zároveň jsme ale od začátku cítili, že by byla obrovská škoda toto místo nechat zaniknout. Právě jeho historie, genius loci a původní architektura pro nás byla velkou motivací,“ popisují majitelé.

Celá přestavba byla otázkou postupného procesu. Majitelé měli od začátku jasnou představu o tom, jakým směrem se chtějí vydat. Bylo pro ně důležité zachovat charakter historické budovy a zároveň vytvořit místo, které bude odrážet komfort a moderní design. „Samozřejmě, že se během rekonstrukce řada věcí měnila a vyvíjela. U tak starého objektu nikdy nevíte, co se po odkrytí konstrukcí objeví,“ uvádí.

Některá rozhodnutí tedy vznikala až na místě. To bylo podle nich na celé rekonstrukci krásné. Měli možnost postupně objevovat původní prvky a hledat způsob, jak je zachovat a přirozeně propojit se současným designem. „Výsledkem je hotel, který je součástí areálu pivovaru. A myslím, že právě díky tomu má Kleis svou vlastní atmosféru a identitu, kterou bychom při klasické novostavbě nikdy nevytvořili,“ říká.

Hlavním cílem nebylo vytvoření úplně nového areálu, ale citlivá obnova původního, do kterého majitelé chtěli navrátit život. Podařilo se jim zachránit mnoho historických prvků, jako například dřevěné trámy v celé budově hotelu, železné sloupy v restauraci a pivnici, klenby, kamenné sklepy, schodiště, původní okna s mřížemi anebo násypku na pivovarský slad, která je dominantou jejich pivnice.

Architektura a technické výzvy
A co pro ně představovalo největší výzvu? Právě propojení charakteru historické budovy s dnešními požadavky na komfort. Zásadní pro ně bylo najít rovnováhu mezi historickou stavbou a novými architektonickými prvky. „Pivovar má opravdu masivní konstrukci, vysoké stropy, což je krásné z pohledu architektury, ale technicky to bylo poměrně náročné,“ pokračuje. Naštěstí se jim podařilo najít architekta, který v objektu viděl velký potenciál.

Další velkou výzvou byly rozvody elektřiny, vody nebo vzduchotechniky. Vše bylo totiž nutné začlenit tak, aby to na první pohled nebylo vidět.

Potrápilo je také zateplení. Chtěli totiž zachovat co nejvíce původních materiálů a prvků, aby průmyslový charakter budovy nepřekryly nové vrstvy. „Zateplení jsme proto řešili citlivě podle konkrétní konstrukce a tam, kde to bylo možné, jsme ho umístili tak, aby zůstalo viditelné původní zdivo, trámy a další historické prvky,“ pokračuje. Vytápění je navrženo tak, aby bylo současně úsporné, ale zároveň co nejméně narušovalo vzhled interiéru.

Pro majitele bylo důležité dostat do prostoru co nejvíce přirozeného světla. Původní budovy pivovaru sloužily k výrobě a některé prostory byly tmavé a uzavřené. „Snažili jsme se proto maximálně využít stávající okenní otvory a tam, kde to dispozice dovolovala, jsme je zvětšili nebo doplnili novými,“ vysvětluje.

Interiér také navrhli tak, aby světlo mohlo co nejvíce procházet napříč jednotlivými místnostmi. Pomocí jim byly světlejší povrchy a otevřenější dispozice celého prostoru.

Každodenní život v pivovaru
Na otázku, jaké to je přebývat v takovém unikátním prostoru, odpovídá jednoduše. „Je to opravdu výjimečný pocit. Člověk si při běžných věcech uvědomuje, že kolem něj jsou stopy minulosti, které se dnes už jen tak někde nevidí,“ říká.

Nejhezčí je podle něj asi fakt, že dali další život původní historické stavbě. „To, že se do míst, kam se člověk běžně nepodívá, dnes můžeme vracet každý den, je pro nás velký zážitek,“ dodává.

Jeho nejoblíbenějším místem je právě hotelová recepce. Podle něj je to první prostor, do kterého návštěvníci vstoupí a vidí nejlepší ukázku toho, jak se původní industriální charakter pivovaru setkává s novým využitím. „Má v sobě určitou atmosféru, která je nepopsatelná,“ doplňuje.

Ubytování není jenom pro milovníky piva, ale pro každého, kdo má rád zajímavá místa, historii, architekturu a trochu netradiční atmosféru. „Chtěli jsme od počátku vytvořit místo, kde se budou cítit dobře milovníci piva a industriální architektury, tak i rodiny, páry nebo lidé, kteří jednoduše hledají klidné a neobvyklé místo k pobytu,“ vysvětluje.

Když se dnes ohlédnou zpět, tak vidí velký pokrok. Během jedenácti let se celý areál změnil k nepoznání. A jestli by dnes udělali něco jinak? „Dnes bychom nic zásadního neměnili. Právě všechny ty nedokonalosti, původní prvky a stopy historie dělají z tohoto místa něco jedinečného,“ uzavírá.

Přátelský pivovar Malešov navázal na více než čtyřistaletou tradici pivovarnictví na malešovském panství. Vaří tady pivo původní metodou bez filtrace a pasterizace, a navíc používají pouze původní pivovarské ingredience.

Po úspěšné rekonstrukci tvrze se parta přátel rozhodla oživit pivovar, který v Malešově stál již v 16. století. Podařilo se jim to, a tudíž není divu, že přátelství je vetknuto do názvu pivovaru.

Čerstvé, kvalitně ošetřené, poctivě a s láskou načepované pivo jsem si vychutnal přímo u zdroje. A byl to úžasný zážitek. Myslím, že tady si každý na pivu pochutná. Na čepu mají většinou čtyři druhy piv. Samozřejmě také něco k jídlu. Ohledně otevírací doby je dobré se podívat na jejich stránky, jelikož se mění podle roční doby. Více informací: https://www.pivovarmalesov.cz

V Praze vyrostla další aktivní gastronomická skupina. Jmenuje se Máma a jejím hlavním hybatelem je pivovarník Adam Matuška, člen výběru Forbesu 30 pod 30 z roku 2017.

Ještě do konce roku v pasáži Paláce Lucerna plánuje hned u vchodu do Lucerna Music Baru otevřít už svůj třetí podnik. V prvním čtvrtletí příštího roku pak chystá premiéru nové podoby karlínského bistra Krystal, kde se nově stal třicetiprocentním podílníkem. Se společníky se shodli na tom, že podnik potřebuje oživit, aby byl pro hosty přitažlivý i večer, což se nyní příliš neděje.

Začalo to pivovarem v Broumech na Křivoklátsku, který založil Adamům táta Martin a který nese rodinné jméno Matuška. Adam jeho řízení postupně převzal a zavelel k expanzi směrem do Prahy, kde až do roku 2022 spoléhal jen na další podniky, které jeho pivo odebíraly.

Před čtyřmi roky si však na Hradčanské otevřel Automat Matuška, majestátní nerezový výčep, z něhož až obřadně vystupuje obdivuhodná pípa, za jejíž podobou stojí designér Michal Froněk, spolumajitel studia Olgoj Chorchoj. Jeho žena Tereza se pak na Hradčanské postarala o celý interiér podniku.

Automat s Matuškovým pivem slavil úspěch, proto letos v zimě přišla expanze na druhý břeh Vltavy, konkrétně pak na opravené náměstí Jiřího z Poděbrad, kde se stejně úspěšně rozjel i Automat s pořadovým číslem dva.

I když Adam Matuška přiznává, že oba podniky trochu bojují s tím, jak se hostům daří nabízet produkty z kuchyně, pivo teče proudem a minipivovar v Broumech tak jede naplno.

Adam Matuška přesto nekončí. A i proto vznikla firma Máma Matuška. Oficiálně řečeno gastronomická skupina, v níž různě velké podíly drží ještě Bohumil Spěvák, Daniel Korcsmáros, Michal Pravda a Lukáš Ercoli.

Se Spěvákem, který se stará hlavně o finance, Matušku propojilo Bistro Krystal, kam před mnoha lety začalo proudit pivo z Broum. S Korcsmárosem se pivovarník potkává v rámci obou Automatů, které teď odchovanec sítě Ambiente řídí jako generální manažer, a stejné to bylo i s nynějším kreativním šéfkuchařem Pravdou. Ercoliho, který se v Mámě stará hlavně o marketing, pak s Matuškou spojila láska k baseballu.

I proto Adam Matuška o Mámě nerad mluví jako o gastronomické skupině. „Je to prostě tým, který se dal dohromady kolem podniků, které jsme si vymysleli my pivovarští a lidé z gastra. Není to tak, že bychom si najali nějaké manažery z korporátu. Je to taková osmnáctiletá máma, která má zatím dvě děti, trošku neví, co s nimi, a vlastně se to všechno učí za pochodu,“ usmívá se Adam Matuška.

To všechno říká s vědomím toho, že rodina s jednou mámou, která je i v logu skupiny, jehož autorem je Adamů bratr Jakub vystupující pod uměleckým jménem Masker, se brzy rozroste o další dva už zmíněné podniky.

Opět v nich nebude chybět pivo Matuška, ale na rozdíl od Automatů nebude mít zcela dominantní roli. „Pivovar jede naplno. Kvůli jeho větším prodejům další podniky neotvírám. Hlavní důvod je ten, že nás to prostě baví,“ říká Matuška.

V pasáži Lucerny Matuška otevře místo pojmenované Stereo Matuška, které bude kombinovat dva koncepty. „Zjednodušeně tomu říkáme irish pub s Matuškovým duchem,“ vysvětluje.

Stereo Matuška tak přes den bude fungovat jako místo, kam se dá vyrazit klidně i s počítačem na dobré kafe. Jenže to by bylo samozřejmě málo. Jedním z taháků bude velká zásoba vinylových desek a gramofony, na kterých si hosté budou moci sami pouštět desky, na něž budou mít právě náladu. Sami pro sebe do sluchátek, případně pro celý podnik.

Hudební nabídka bude určitě pestrá. Adam Matuška totiž za pár dnů odjíždí do New Yorku, kde plánuje procházet vinylové shopy a nakupovat i to, co v Praze není k sehnání. Rád by ve Stereu měl i desky z Japonska, kde se podle něj dělají vinyly s tím nejlepším zvukem. Myslí ale i na Česko.

„Mluvil jsem o Stereu v pivovaru v Broumech a tamější místostarosta mi začal říkat, jak ještě s dalšími kamarády staré desky sbírá a jak jich mají plnou půdu. Že prý abych si vzal, co budu chtít. Vinyl je krásný v tom, že skoro každý s ním má spojenou nějakou vzpomínku. Chci, aby lidé do Sterea přišli a v těch deskách se prohrabovali a nacházeli, co znají, ale aby zkoušeli i něco, co pro ně bude úplně nové,“ říká Matuška, který věří, že takový koncept má šanci zaujmout. Navíc je to pořád jen jeho polovina.

Ta druhá spočívá v proměně, která ve Stereu Matuška přijde s večerem. Jakmile udeří osmá hodina, personál zatáhne závěsy na oknech do pasáže, na stropech se rozsvítí speciální neonové osvětlení odkazující na pivní pěnu a podnikem se začne ozývat živá hudba v irském stylu.

A naplno se roztočí i kouhouty s šesti druhy piv. Pět bude z Broum, šesté bude bude z Irska. Dělat irish pub bez piva Guinness by asi nedávalo smysl.

Protože je ale Matuška pivovarský perfekcionista, ani péči o „cizí“ pivo nechce podcenit. Sám přiznává, že kvalitou čepovaného piva je skoro až posedlý. Proto je před ním a jeho týmem cesta do Dublinu, kde budou procházet domluvené hospody, aby se naučili o Guinness co nejlépe starat a nabízet ho hostům v nejlepší kvalitě v Praze.

Dostat dokonalé čepované pivo už ale dnes stačit nemusí. Je potřeba přidat i zážitek navíc. Doručit ho má výčep v podobě, který jinde v Praze – a Adam Matuška připouští, že možná ani jinde na světě –, nepotkáte. Jde o systém chlazení, na které narazil během cestování v Japonsku, kde na pivních festivalech bez možnosti k připojení k elektřině chladí nápoj pomocí zařízení odebírajícího chlad z kostek ledu.

„My samozřejmě elektřinu máme a japonský systém jsme také částečně upravili, ale výsledkem bude to, že ve Stereu bude před lidmi výčep, na něm bude kohout a na to všem ještě bude nasvícená kostka ledu,” slibuje vizuálně přitažlivý motiv Matuška, který podobu interiéru Sterea opět svěřil Tereze Froňkové.

V době, kdy se bude podnik v Lucerně rozbíhat, se pozornost Adama Matušky přesune z Prahy 1 na Prahu 8, kde sídlí bistro Krystal, jež se začlení do skupiny Máma.

V lednu a v únoru proběhne rekonstrukce s ambicí zvýšit jeho přitažlivost směrem k hostům, kteří řeší, kam na večeři. Těch Krystal nyní nedokáže přitáhnout tolik, kolik by k dlouhodobému fungování potřeboval. Adam Matuška neskrývá, že z pohledu atmosféry mu je inspirací například restaurace Alma týmu Kro Kitchen.

„Z Krystalu bistro tak bude Krystal Vinyl. Nabídka směrem z kuchyně se téměř měnit nebude, ale zásadně se změní interiér,“ vysvětluje pivovarník a dnes už i gastropodnikatel.

Právě vinyly Krystal a Stereo propojí. Jenže zatímco v Lucerně bude výběr hudby na hostech, v Karlíně se o to postará DJ za svým pultem.

„Perfektní jídlo, bílé ubrusy, svíčka na stole a DJ, který dokáže vnímat hosty a tomu přizpůsobit, z jakých vinylů bude hrát, aby to celé mělo vibe, kvůli kterému bude stát za to do Karlína vyrazit. Líbí se mi myšlenka, že sem jdete na rande na super večeři do krásného prostředí, vezmete si vinyl třeba po rodičích a poprosíte dýdžeje, aby vám ho pustil,“ plánuje Matuška.

A vizi má i Michal Froněk, který si vedle proměny interiéru vzal na starost také řešení audiosystému, který bude pro úspěch neméně zásadní.

„V Krystalu bude mít DJ gramofony od firmy Stanton z Velké Británie. Ty se v našich končinách moc nepoužívaly. Jsou totiž děsně těžké a robustní. Počítám i se svatým grálem zesilovačů – analogovou mašinou od japonské firmy Sansui. Výrobu reproduktorů podle našeho konceptu jsme pak zadali Petrovi Vykoukalovi, který si založil firmu Superfine Stuff,“ vyjmenovává Froněk.

Jak to celé ve spojení s kuchyní Krystalu bude hrát, si bude možné na vlastní uši poslechnout nejspíš v březnu příštího roku.

Českobudějovický Pivovar Samson hospodařil loni se ztrátou 94,379 milionu korun. Je to o 818 000 korun více než v roce 2024, podnik je ale ztrátový dlouhodobě. Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb společnosti v roce 2025 dosáhly 114,79 milionu korun, což znamená meziroční pokles o 11,2 procenta.

Výstav pivovaru klesl o 10,7 procenta na 74 000 hektolitrů piva. Vyplývá to z výroční zprávy společnosti zveřejněné ve Sbírce listin. Samson od roku 2014 patří skupině Anheuser-Busch InBev, která vede dlouhodobě řadu sporů s pivovarem Budějovický Budvar o používání značky Budweiser.

„Pro rok 2026 byl schválen plán počítající s výstavem 74 000 hektolitrů při tržbách 112 milionů korun. V roce 2025 pokračovaly rozsáhlé investice do modernizace technologie výroby piva, které započaly koncem roku 2014,“ uvedla společnost ve výroční zprávě.

Domácí prodej vlastních výrobků vzrostl z 63,1 milionu korun na 65,3 milionu korun, tedy o 3,5 procenta. Tržby v zahraničí výrazně klesly z 64,7 milionu korun na 48,1 milionu Kč, což představuje pokles o 25,7 procenta. Čistý obrat společnosti loni dosáhl 145 milionů korun a meziročně se snížil o pět procent.

AB InBev koupila pivovar v roce 2014 od společnosti Taurus One Limited se sídlem na Kypru. ABI dosud do Samsonu investovala kolem půl miliardy korun. Samson vyváží téměř do 20 zemí, asi polovinu produkce. Skupina AB InBev vyrábí piva Budweiser, Stella Artois, Corona, Foster's, Leffe či Löwenbräu. Na globální produkci piva se podílí téměř čtvrtinou.

Anheuser-Busch vede známkoprávní spory s Budějovickým Budvarem. Obě firmy se už od roku 1906 přou o název Budweiser a další ochranné známky. Budvar vyhrál desítky soudních sporů v mnoha zemích, desítky dalších soudních či administrativních řízení ale pokračuje. Budvar má zaregistrováno na 380 ochranných známek ve více než 100 zemích světa.

Nový podnik se bude jmenovat Stereo Matuška, jím ale novinky ve světě známého pivovarníka nekončí. Proměnou projde i karlínský Krystal.

S velkým kufrem prý Adam Matuška už dlouho nikam neletěl, když teď ale míří na let do New Yorku, má s sebou pořádný loďák. „Ale je skoro celý prázdný, chci tam nakoupit vinyly, tak ať je mám v čem převézt,“ vysvětluje. Gramofonové desky ovšem nebude nakupovat pro sebe, nýbrž pro dva nové projekty, které by co nevidět měly spatřit světlo světa.

„Já prostě miluju písničky a drinky k tomu,“ rozplývá se Matuška, který si aktuálně tak trochu plní svůj sen. Jeho vlajkovým lodím, pivovaru a dvěma výčepům Automat Matuška, se daří, ten novější na Jiřího z Poděbrad je po necelém roce od otevření prý dokonce už v lehkém plusu, a tak přišla řada na to, aby se jeho vášeň spojila i s byznysem.

„Vinylům jsem pak propadl v Tokiu, které je vyhlášené svými vinylovými bary. Prohrabujete se deskami a posloucháte je, k tomu máte skvělé drinky. Má to nezaměnitelnou atmosféru a tu bych u nás rád vytvořil taky,“ popisuje.

A to taky dělá. Jeho variace na tokijské podniky se jmenuje Stereo Matuška a vzniká hned vedle Lucerna Music Baru. Jen o vinylech ale nebude, fascinace gramofonovými deskami se v něm totiž propojí s další velkou Matuškovou láskou a dlouhodobým snem, a sice irským pubem neboli hospodou s živou hudbou. „Irish pub je asi nejrozšířenější druh hospody na světě a já pořád nechápu, že jich tady moc není,“ krčí rameny.

Stereo Matuška by mělo otevřít už začátkem prosince a vedle gramofonu v něm budou japonské výčepní kohouty s šesti druhy piv, ale taky káva a sladké a slané buchty k jídlu tak, abyste tu mohli strávit klidně celé odpoledne. „Interiér bude ze dřeva, aby připomínal útulný pokojíček. Když přijdete v jednu odpoledne, tak si dáte to kafe a vyberete vinyl podle svého gusta. Pustit ho budete moct buď na celou hospodu, nebo jen sobě do sluchátek a můžete u toho klidně pracovat na počítači. A když u nás zůstanete déle, dáte si pivo a večer bude živá hudba a vy si budete moct klidně zazpívat,“ popisuje Matuška a je na něm znát, že se na to sám moc těší.

Vedle Matuškova piva se tu bude čepovat i irský Guinness v alko a nealko verzi a živá hudba by tu měla být tak polovinu dnů v týdnu. „Každý den to nedává ekonomicky smysl, od středy do soboty ale snad jo. Aktuálně pracujeme na dramaturgii a domlouváme, kdo bude vystupovat, chtěli bychom tu mít umělců víc,“ vysvětluje Matuška a dodává, že by taky rád, aby se Stereo Matuška stalo místem, kam by před či po koncertech pravidelně chodili i návštěvníci akcí, které se v Lucerně konají. „Jen si to představte, že tam třeba přijdou i ti umělci na after party,“ zasní se.

Desky, jež si plánuje přivézt z New Yorku, ale nezamíří jen do Lucerny. Část by jich měla putovat i do Karlína, kde Adam Matuška oficiálně vstupuje coby minoritní společník do Bistra Krystal. To dosud vlastnili dva z jeho pěti byznysových partnerů, kteří jsou spolumajiteli i v obou Automatech. A i pro francouzské bistro, které v posledních letech trochu ztrácí dech, má přichystanou vinylovou budoucnost. Koneckonců jeho nové jméno má být Krystal Vinyl.

„Krystal funguje skvěle přes obědy, na večeře ale už dnes moc netáhne a to musíme změnit. Zatím to není průšvih, ale neradi bychom, aby nastal,“ popisuje Matuška. „Kuchyně zůstane z devadesáti procent stejná, ta je skvělá a není třeba ji měnit. Musíme ale zapracovat na atmosféře, aby byla víc cool a opět lákala. Rádi bychom, aby to tu bylo super místo na rande, kam se nebudete bát vzít i člověka, se kterým teprve začínáte, a budete se cítit uvolněně,“ doplňuje.

O správnou atmosféru by se měla postarat jak chystaná koktejlová nabídka, tak i rekonstrukce, která je plánovaná na začátek roku. Až bude hotovo, budou všude opět vinyly a taky pult s gramofonem a DJem, který na něm bude hudbu pouštět. „To je hlavní rozdíl oproti Lucerně, tam si ji budete moct pustit sami,“ upozorňuje pivovarník. „Měl by ale vnímat, co se kolem něj děje a kam se večer ubírá, a podle toho hudbu vybírat. A když se podaří, aby se u toho někdo i zavlnil, bude to přesně ono,“ říká. O podobu nového Krystalu se postará Michal Froněk ze Studia Olgoj Chorchoj, na vzhledu Sterea v Lucerně pak pracoval společně i se svou ženou Terezou a oba podniky na sebe budou vizuálně navazovat.

A aby tohle všechno dobře fungovalo, zhmotnil Adam Matuška i svůj další dlouho chystaný plán a zhruba před dvěma měsíci oficiálně spustil vlastní – jak by sám řekl v uvozovkách – gastronomickou skupinu, kterou pojmenoval Máma. „Je to teda mnohem víc opravdu máma než gastronomická skupina, ale lepší přirovnání nemám,“ říká.

Nová entita, kterou tvoří on, jeho dlouholetí parťáci a spolumajitelé některých podniků Daniel Korcsmáros a Bohumil Spěvák, dále marketingový specialista Lukáš Ercoli a kuchař Michal Pravda, má jednoduchý úkol – pomáhat jednotlivým podnikům s tím, co nesouvisí s každodenním provozem, ale taky je rozvíjet a starat se a školit lidi, kteří je tvoří.

Prozatím do Mámy patří oba Automaty Matuška na Hradčanské i ten novější na Jiřího z Poděbrad a pivovar v Broumech. Až otevře, stane se její součástí i Stereo a se změnou konceptu by se do ní měl včlenit i Krystal. „Máma se de facto zrodila v momentě, kdy jsme spouštěli druhý Automat. Najednou jsme řešili, jak uhlídat kvalitu a jak pracovat s lidmi, aby spolu všechny podniky ve finále kamarádily. Pivovar a Automat jsou oddělené, což je dobře. Ale abych byl upřímný, tak jsme vedle toho, že Máma reálně pomáhá, potřebovali i nějaký prvek, který by je spojoval,“ přemítá Matuška.

Ve skupině společně řeší marketing, pomáhají s pořádáním speciálních akcí, Bohumil Spěvák dohlíží na ekonomiku kuchyní a vhodnost surovin, Michal Pravda zase coby kreativní šéfkuchař dbá na to, co z nich vytvářejí. A v plném proudu je i vzdělávání. Na letiště totiž Adam Matuška nemíří sám – cestou do Ameriky si spolu s několika kolegy udělá zastávku v Dublinu. „Spouštíme Irish pub, takže se jedeme proškolit v tom, jak čepovat Guinness. A pak to tady rozjedeme,“ uzavírá.

Rychlost, sílu v nohou i rukou, ale především zvládnutí výčepního řemesla. To prověřil pivní závod nazvaný Pinkasova noční můra, který se v centru Prahy blízko Václavského náměstí konal už pošestnácté. Běhat s půllitry plnými plzeňského piva po ulici i schodech podniku U Pinkasů přijeli výčepní nejen z Česka, ale také dalších evropských zemí, například z Itálie, Španělska, Švédska či Velké Británie.

Soutěž Pinkasova noční můra prověřila fyzickou zdatnost a mistrovství v čepování piva u třiceti výčepních z tuzemska i zahraničí.
Porotci hodnotili kvalitu piva, pěny a počet přinesených půllitrů, přičemž výčepní museli vyběhnout 41 schodů s deseti hladinkami.
Vítězem se stal Petr Holec z podniku Statek u Kapličky, který trať zdolal za 1 minutu a 46 sekund, ač byl málem diskvalifikován kvůli rozbitému krýglu.

„Ukazujeme tu, jak vznikla funkce výčepního. Dřív se piva nosila do výčepní místnosti ve džbánech, výčepní Pinkas ale začal chodit přímo se sklenicemi, aby zachoval čerstvost piva,“ popisoval historický způsob obsluhy Václav Berka, člen poroty a emeritní vrchní sládek plzeňského pivovaru.

Současní výčepní si tak díky pražskému závodu mohli vyzkoušet, jak náročný tento úkol skutečně byl. Ve finále museli vlastnoručně načepovat deset hladinek a vyběhnout s nimi celkem 41 schodů z Pinkasova sklepa do prvního patra, kde na ně čekala porota.

Kdo ze základní třicítky soutěžících chtěl postoupit do tohoto finále, musel nejdříve uspět v rozstřelu, který se za povzbuzování hostů restaurace i návštěvníků soutěže konal venku před podnikem. I při něm se běhalo - jen s menším nákladem v rukou a po rovince.

Do metropole dorazili podle pořadatelů profesionálové, kteří se starají o kvalitu piva ve svých podnicích v tuzemsku i zahraničí a patří ke špičce svého oboru. Na soutěži, která prý nemá ve světě obdoby, měli možnost prověřit nejen fyzickou zdatnost, ale především mistrovství v čepování. A hostům se nabízí výjevy, které v zahraničí vytváří velmi lákavý obraz o české pivní kultuře.
„My porotci se soustředíme hlavně na to, kolik piva výčepní přinese k našemu stolu, jak ho načepoval, podíváme se na pěnu, jak je kvalitní, a jestli přinesl všech deset půllitrů. Už se nám stalo, že jich někdo přinesl devět - všechno vypadalo dobře, měl krásný čas, ale pak jsme je spočítali a jedno pivo chybělo,“ popisoval ze zkušenosti.

Podle provozovatele restaurace U Pinkasů Karla Doubka není správné čepování piva samozřejmost. „Je za ním zkušenost, soustředění i respekt k řemeslu. Těší nás, že tato soutěž láká výčepní z různých zemí Evropy a že právě u nás, v místě spojeném se začátky české pivní kultury, mohou poměřit své schopnosti s těmi nejlepšími,“ dodal Doubek.

26 mužů a 4 ženy
Mezi letošními účastníky závodu byl například vítěz soutěže Pilsner Urquell Master Bartender 2026 Filip Gibiš z hospody U Vandírků v Kyšicích u Kladna, mezi porotci pak zasedl mimo jiné trojnásobný šampion Pinkasovy noční můry, výčepní Jacek Maliszewski z Varšavy.

Do historicky mužského odvětví čím dál více pronikají i ženy-výčepní. Loni se do soutěže zapojily dvě, letos již čtyři. „Pivo je moje láska. Je to skvělý prostředek, jak spojovat lidi,“ řekla Novinkám jedna z nich, osmadvacetiletá Andrea Vrchovská z podniku Na Pekárně ve Velkých Bílovicích.

„Začalo mě bavit to, jak pivo vzniká, dozvídat se o něm další věci, a když jsem zjistila, že se to dá dělat fakt dobře, tak jsem chtěla být u toho,“ vysvětluje, co ji k zlatavému moku a jeho profesionálnímu čepování přivedlo.

Ženy podle ní přinášejí do řemesla energii, kterou muži nemají. Že je jich v oboru čím dál více, jednoznačně kvituje. „Ženy jsou nádherné, a ještě když mají to pivo v ruce - není větší krásy,“ myslí si.

Do Pinkasovy noční můry se zapojila, protože má ráda výzvy. „Jsem tu poprvé, jdu si to vyzkoušet. Mým největším úkolem je nic nerozbít, sama se u toho nerozbít a nikoho nesrazit, tak uvidíme,“ smála se před akcí. I když se předem připravovala a trénovala, s výsledným časem nakonec moc spokojená nebyla a do finále se nedostala.

Finále opanoval šestadvacetiletý Petr Holec z podniku Statek u Kapličky, který se nachází jihozápadně od Prahy. Vítěz zvládl náročnou trať nahoru do schodů kolem skupinek návštěvníků v čase 1 minuta a necelých 46 sekund.

Vítěz: Málem mě diskvalifikovali
Holec se přitom nejdříve věnoval IT oboru jako programátor. Až potom, co si jeho rodina založila restauraci, začal čepovat. „Pak už se to se mnou vezlo, chytlo mě to, teď si to užívám a je to vlastně moje hobby,“ přiznal s úsměvem.

Do přátelského výčepního zápolení se zapojil už potřetí, akci bere hlavně jako společenskou událost a možnost potkat se se svými známými z oboru. „Je tu ta kamarádská rivalita, ve finále už se snažíme předhánět jeden druhého, ale je skvělé, že se navzájem podporujeme,“ popsal.

Ze své výhry byl sám překvapený. „Nevím, jak je to možné s mojí výškou a váhou, nějak se mi to povedlo je předběhnout, i když jsou tady borci, co jsou dvoumetroví. Vážně nevím, jak, ale je to skvělé,“ umíval se stále nevěřícně po vyhlášení výsledků.

„Letos to bylo ještě o něco zajímavější, málem mě diskvalifikovali, protože mi spoluběžící rozbil krýgl, ale pak se uznalo, že to byla jeho chyba a mohl jsem do finále,“ popisoval.

Druhé místo obsadil Daniel Hrdý z pražské restaurace U Bansethů a třetí skončil Petr Lepiarský z Pilsner Urquell: The Original Beer Experience.

Vítěz si odnesl voucher v symbolické hodnotě 1 842 korun, připomínající rok uvaření první várky plzeňského ležáku, a 50litrový sud plzeňského piva Pilsner Urquell. Jeho jméno se zároveň zapsalo na koženou výčepní zástěru po bok všech dosavadních šampionů.

Pivovary na jihu Moravy zaznamenaly v létě výrazný nárůst poptávky po nealkoholických pivech a lehkých speciálech s nižším obsahem alkoholu. Zákazníci podle sládků i zástupců oslovených pivovarů postupně mění životní styl a vyhledávají méně alkoholické nápoje. S příchodem podzimu se však trh vrací ke klasickým ležákům a silnějším vícestupňovým speciálům, řekli ČTK zástupci několika malých jihomoravských pivovarů.

Podle výrobního manažera pivovaru Mazák z Dolních Bojanovic Martina Vrby byl letos v létě zvýšený zájem o slabší osmi a jedenáctistupňová piva jak u klasických ležáků, tak u svrchně kvašených speciálů. "Celkově pozorujeme ústup od vysokostupňových piv nad 16 stupňů. Prodávají se stále, ale v menším množství, a to celoročně,“ uvedl Vrba. Dodal, že na podzim se poptávka stabilizuje zejména u piv o stupňovitosti 11 až 13.

Podobnou zkušenost uvádí i brněnský Parní pivovar Hauskrecht, který přes léto nabízel lehký speciál s obsahem alkoholu 3,5 procenta. "Jednoznačně roste poptávka po pivech s nižším obsahem alkoholu během letních měsíců," sdělila za pivovar Kristýna Krakešová. Výrazný odklon od konzumace alkoholu pozorují také ve Slavkovském pivovaru. „Lidé chtějí žít zdravě, všeobecně se odchází od špatného životního stylu,“ uvedl obchodní ředitel pivovaru Zdeněk Vlček.

Navzdory rostoucímu zájmu konzumentů zůstává pro nejmenší mikropivovary výroba kvalitního nealkoholického piva finančně i technologicky nedostupná. "Výroba nealkoholického piva je složitá a nákladná. Malé pivovary bojují s kapitálem i prostorem, takže je to pro nás zatím nedostupné,“ vysvětlil Vlček. Některé menší provozovny tak nealko vůbec nezařazují, případně reagují jen sezonně. Jednatelka pivovaru Sentický Kvasar Alena Krupičková zmínila, že v létě kvůli poptávce uvařili lehčí sedmistupňové pivo. S podzimem ale tento zájem pominul a k nealku se nepřesouvají.

Na podzim pivovary přecházejí na plnější chutě, svatováclavské či svatomartinské ležáky a speciály z čerstvého chmele. Zákazníci podle sládků na sezonní limitované edice reagují velmi dobře. "Vždycky se setkají s úspěchem. Zákazníci jsou zvědaví a mají rádi, když pivo má nějaký přesah,“ uvedl majitel minipivovaru Křikloun z Hodonína Karel Zykmund. Pivovar na podzim k oslavám vzniku Československé republiky nabízí polotmavou třináctku Masaryk APA.

Závěr roku se v jihomoravských pivovarech ponese ve znamení silnějších a vícestupňových piv. Pivovary chystají adventní speciály typu IPA, speciály s příměsí koření, medu či ovocných šťáv. Slavkovský pivovar připravuje na prosinec ležák s medem, Sentický Kvasar Vánoční dvanáctku s vídeňským sladem. Pivovar Mazák uvaří osm vánočních speciálů včetně piva typu Wild Ale ochuceného vanilkou a pomerančovou kůrou. Pivovar Hauskrecht pak vedle tradičních silných piv chystá na vánoční trh limitovanou edici jednoho z nejsilnějších piv v České republice.