Historie a současnost Rodinného pivovaru Bernard

Historie
V roce 1597 skončila v Humpolci éra vaření měšťanského piva, které nahradila produkce z pivovaru, patřícího majitelům heráleckého panství. Pivovar postupně rostl a v 30. letech 20. století zaměstnávala jeho tehdejší majitelka Marie Terezie Fügnerová pivovar40 stálých pracovníků a roční výstav byl 20 tisíc hl. Ležák i světlé a tmavé výčepní pivo měly velmi dobrou jakost a prodávaly se na Humpolecku, Německobrodsku, Ledečsku i Pelhřimovsku.
Po válce, v roce 1949, byl pivovar přeměněn na komunální podnik, později začleněn do národního podniku Horácké pivovary Jihlava a v roce 1960 do národního podniku Jihočeské pivovary České Budějovice. V posledních letech existence humpoleckého pivovaru rostl tlak na jeho zrušení.
Vedení národního podniku již nepočítalo s jeho dalším rozvojem a nastal celkový úpadek včetně poklesu kvality i výstavu piva. V roce 1991 činil výstav pouhých 26 tisíc hl.

Novodobá historie a současnost
26. října 1991 Stanislav Bernard, Josef Vávra a Rudolf Šmejkal vydražili zkrachovalý humpolecký pivovar v malé privatizaci. Začali si plnit sen o vybudování pivovaru, který bude nejenom vařit poctivé české pivo, ale bude mít i svůj názor. Prvních deset let po privatizaci (pivovar byl vydražen za pětinásobek účetní hodnoty a technologicky byl tzv. po smrti) pivovarbojoval pivovar doslova o přežití. Díky kvalitě piva, servisu a postupném budování značky se podařilo tento sen splnit. BERNARD se stal celostátně známou značkou a pojmem. Současní čeští majitelé pivovaru, Stanislav Bernard a Josef Vávra, však mají další sen - aby se značka BERNARD stala značkou kultovní.
Od roku 2000 působí Rodinný pivovar BERNARD jako akciová společnost a v červenci 2001 do ní jako strategický partner vstoupil pivovar Duvel Moortgat z Belgického království. Českými majiteli jsou Stanislav Bernard a Josef Vávra.
Rodinný pivovar BERNARD v Humpolci dosáhl řady úspěchů a každý rok na jeho kontě přibývají další prestižní ocenění. Se značkou BERNARD se můžete setkat nejenom v celé České republice, ale i v mnoha dalších státech. V roce 2009 výstav pivovaru poprvé překročil hranici 200 tisíc hl alkoholického a nealkoholického piva.
Zdroj:Stránky Rodinného pivovaru Bernard, 2015


Více na stránkách pivovaru

Prohlídky Rodinného pivovaru Bernard

Kdy:dle rozpisuObec:HumpolecZdroj:Rodinný pivovar Bernard

Děkujeme za Váš zájem o prohlídku Rodinného pivovaru BERNARD. Přijďte se na vlastní oči přesvědčit, co jsme od roku 1991 v pivovaru dokázali.
Těšíme se na Vaši návštěvu!

Čas prohlídky:
● Pondělí–pátek: 8.00–16.00
● Sobota: 8.00–12.00 (po dohodě až do 16.00)

Minimální počet osob na prohlídku je 10, maximálně 20 osob v jedné skupině. Počet skupin lze domluvit.
V uvedený čas budete mít možnost navštívit i naši značkovou prodejnu (otevírací doba Po - Pá 8.00 -12.00 a 12.30 - 18.00, So 8.00 - 12.00), kde si můžete koupit nepasterizované pivo BERNARD nebo dárkové předměty.

Cena prohlídky:
● Dospělý – 150 Kč
● Senioři – 100 Kč
● Studenti - 100 Kč
● Děti 7 - 15 let - 100 Kč
● Děti předškolního věku - ZDARMA
● Rodinné vstupné (max. 2 dospělí + děti) – 300 Kč
● Sobota – příplatek 50 Kč na každou osobu (Pozn.: V sobotu je pivovar mimo provoz.)

V ceně prohlídky je exkurze v pivovaru s průvodcem a ochutnávka nepasterizovaného piva BERNARD. Před začátkem prohlídky, je třeba zaplatit exkurzi hotově na značkové prodejně BERNARD naproti vchodu do pivovaru. Platba kartou není možná, děkujeme za pochopení.

Na prohlídku není možné vodit ani nosit zvířata!
Pro návštěvu pivovaru je třeba mít pevnější obuv!
Prosíme Vás o rezervaci exkurze minimálně 1 týden dopředu.

Rezervace:
● prohlidka@bernard.cz
● 565 300 201

Aktualizováno: před 4 lety

Bernard rozvíjí svůj koncept Pub, chce s ním jít i na Slovensko

Publikováno:před 3 měsíciZdroj:MediaGuru.czAutor:Zuzana Erbenová

Rodinný pivovar Bernard plánuje otevření svého druhého vlastního Bernard Baru v Praze a chystá první Pub na Slovensku.

Rodinný pivovar Bernard má úplně jiný přístup k franšízovým konceptům a své Puby a Bary otevírá velmi pomalu a s důrazem na kvalitu. Stanislav Bernard, zakladatel pivovaru a Zdeněk Šípek, obchodní ředitel pro Českou a Slovenskou republiku, na toto téma hovořili na dubnovém klubovém večeru Franchise Clubu.

Heslo „Vlastní cestou“ je i mottem pro fungování Bernard Pubů a Bernard Barů. Firma praktikuje tzv. „měkkou franšízu“, kdy má majitel volnost a možnost jít vlastní cestou a zatím se jim s tímto přístupem daří oba koncepty rozvíjet. První Pub otevřeli v březnu 2012 a aktuálně funguje šest provozoven v Praze a jedna ve Zlíně. Menší formát, Bernard Bar, je otevřen zatím jen jeden v Olomouci.

„Dlouho jsem přemýšlel na tím, že bychom měli mít vlastní koncept restaurací, občas s lidmi, kde čepujeme pivo bojujeme a nemáme to pod kontrolou. Proto jsme se rozhodli pro založení sítě vlastních restaurací,“ říká na úvod Zdeněk Šípek. Nastavili si hlavní parametry, na které u franšízantů kladou důraz. Základem je vždy kvalita, nikoli kvantita, tedy kvalita provozu, lokality i franšízanta. Přitom primární je najít toho správného člověka, který rezonuje i s firemní kulturou a představami pivovaru Bernard. „Uznávám, že výběr vhodných lidí a míst nám trvá dlouho, ale žádný pub nebo bar dosud nezkrachoval a rád bych to tak zachoval,“ obhajuje Šípek pro někoho možná pomalou expanzi poboček.

Rok a půl na konceptu pracovali, až pak otevřeli v březnu 2012 první restauraci v Praze na Žižkově. „Rozhodně netrváme na tom, aby Puby vypadaly všechny stejně. Každý by měl být něčím zvláštní a bez urážky, aby to nevypadalo všude stejně jako u McDonald´s,“ říká Šípek. On sám má osobní dohled nad vznikem každé restaurace, nikdy neotvírají dvě najednou a dbají na to, aby nestály blízko sebe. „Lidé by neměli naše restaurace potkávat na každém rohu. Nechci, aby konkurovaly samy sobě ani našim obchodním partnerům,“ popisuje Šípek přístup Bernarda s tím, že již řadu franšízantů odmítli a v Praze chtějí mít maximálně sedm Pubů. I když si Puby mezi sebou předávají u zákazníků oblíbené recepty, v každém je trochu jiná kuchyně. Zajímavá je podle Zdeňka Šípka například pobočka na pražských Vinohradech, kde se vaří jen klasická smažená jídla.

V roce 2017 pak otevřeli ještě další koncept, Bernard Bar v Olomouci. „Inspiroval jsem se Irskem a USA, kde v dobrých barech je barman nejlepší přítel člověka,“ popisuje vznik tohoto konceptu Šípek. Bar je celkově ekonomičtější, kromě nápojů je v nabídce streetfood, bary mají gril a jídlo balí do papíru s dřevěnými příbory. Firma aktuálně hledá lokalitu v Praze. Další bar by ale rozhodně neměl být v centru, protože není mířen na turisty, nýbrž na štamgasty.

Konkrétní obrysy již má expanze na Slovensko, kde plánují otevřít v roce 2020 Pub na Liptovské maře, zde budou zároveň i pivní lázně. Na vývoji konceptu podobně jako u Barů pracuje Bernard s Alešem Pavlíkem ze společnosti GastroCompany a architektonické návrhy jsou dílem Martina Hilperta.

V loňském roce udržel Rodinný pivovar Bernard podíl prodejů piva do restaurací, kam prodávají 60 % z celkové výroby piva a 40 % se pak prodá ve vratných lahvích. Podle Stanislava Bernarda přitom konkurence prodává do restaurací v průměru 33 % své výroby. Bernard nabízí celkem 15 druhů piv a vyváží je do 35 zemí, především v rámci Evropy, ale i do USA nebo Jižní Ameriky. Zhruba polovinu exportního objemu pak tvoří Slovensko. Aktuálně se rozhodují, že by začali vyrábět bio pivo.

Od polorozpadlého pivovaru ke kultovní značce

Publikováno:před 7 měsíciZdroj:MMspektrum.comAutor:Ing. Milan Loucký

Stanislav Bernard je nepřehlédnutelný člověk nejen v oboru pivařství. Nejen svou výškou, ale svými názory a tím, jak se Rodinný pivovar Bernard, kterého je čtvrtinovým vlastníkem, prezentuje navenek. Billboardové kampaně, kde stál na stráži proti europivu, jsou snad každému známé.

Když v roce 1991 vydražil Stanislav Bernard se svými společníky pivovar v Humpolci, mnozí si klepali na čelo. Polorozpadlý pivovar, který „byl po své smrti“, pořídil se svými společníky Rudolfem Smejkalem a Josefem Vávrou v malé privatizaci za více než pětinásobek jeho účetní hodnoty, která byla devět a půl milionů. Všichni tři si na něj půjčili od banky na tehdy běžný desetiprocentní úrok. Avšak myšlenka vyrábět kvalitní české pivo byla silnější než úvahy nad nekřesťanskými úroky, a tak Stanislav Bernard, narozený v Háji ve Slezsku u Opavy, získal třetinu pivovaru, vzdáleného od jeho bydliště 300 kilometrů. To ale v tu dobu neřešil.

MM: Ví se, že Josef Vávra byl pivovarník, ale čím se živil Ing. Stanislav Bernard před revolucí?
S. Bernard: Vystudoval jsem silnoproudou techniku na Vysoké škole dopravy a spojů v Žilině a před revolucí dělal v technických profesích. Pracoval jsem v armaturce Sigma Dolní Benešov jako elektro konstruktér a na investicích, pořizoval jsem technologické celky a stroje pro fabriku. Pak jsem pracoval v Prioru Ostrava jako vedoucí technického provozu. Nato jsem přešel do Textilu Ostrava, který měl sice hodně prodejen, ale nebyly peníze na jejich provoz…

MM: A po revoluci?
S. Bernard: Po revoluci jsem byl osloven, abych šel dělat místopředsedu na Okresní národní výbor do Opavy. Měl jsem z toho respekt, říkal jsem si, to bude komunistické hnízdo, ale bylo po revoluci, práce v Textilu už nedávala jakýkoli smysl. Řekl jsem si, že to zkusím, na úřad jsem nastoupil a vydržel tam až do října 1991, kdy jsme vydražili pivovar.

MM: Kde se ve vás vzal podnikatelský duch, že jste do toho šel tak střemhlav?
S. Bernard: To se mě neptejte, to já nevím. (Smích)

MM: Hnutí mysli nebo vize?
S. Bernard: Ne, ne. Já si myslím, že úplně jednoduše – každý člověk má svůj nezaměnitelný talent. I vlohy k něčemu, co mu jde. Něco, co mu dělá radost a jde mu to lehce. A pokud se lidé dokážou oprostit od rivality a řevnivosti, a od toho, kdo má větší ego, a začnou spolupracovat, tak právě díky té pestrosti talentů z toho jdou vytvořit skutečně krásné věci. A já jsem, vlastně až do sametové revoluce, netušil, že takový talent v sobě mám.

MM: Měl jste před koupí pivovaru nějaké obavy?
S. Bernard: Ano, měl, ale až když jsme se rozhodovali, že půjdeme do dražby. Nicméně jsem cítil, že v sobě mám chuť něco organizovat, měl jsem poměrně hodně nápadů, a pokud jsem nějakou věc organizoval, tak to lidem vždy dávalo smysl. Chápali, proč to dělám. Ale nebylo to vědomé. To všechno se pak zhmotnilo, až když jsme pak skočili do vody a plavali jsme.

MM: Ale stejně, nějaký impulz tam musel být, že jste do toho šel…
S. Bernard: Vlastně ano. Možná se to nějak spojilo. Můj táta byl výborný učitel matematiky, pálilo mu to a měl dar srozumitelně vysvětlovat i složité věci. Byl nezištný a měl velké srdce. Můj strýc Jenda Vaněk byl podnikavý v tom nejlepším slova smyslu. Měl v sobě velký talent a spoustu energie – takové té dobré, teplé, pozitivní. A jeho nevlastní bratr, Tonda, měl stolárnu – do komunistického puče. Pak mu ji komunisti sebrali, a on tam mohl dělat vedoucího…

A proč to takto spojuji? Ta stolárna byla v místě, kde strejda Jenda bydlel. A jak to chodilo, už nemohl být šéfem, komunisti to nesnesli, takže tam dělal řadového stolaře. Chodili jsme si tam jako kluci ohýbat hokejky nebo je spravovat. Na nové nebylo. A už v raném dětství jsem cítil, že vlastně tomu poslednímu řadovému stolaři, Tondovi, na stolárně opravdu moc záleželo. Když tam někdo neuklidil nářadí nebo je nenabrousil, nebo nezametl, tak mu to vadilo. A já už tehdy vnímal tu jeho nesmírnou poctivost, která tam byla prostě cítit. Tam jsem pochopil, že když někdo něco dělá skutečně s chutí a má k tomu blízko, tak do toho dává i kus svého srdce. A z toho pak vznikají i krásné věci. Tady možná byl ten nějaký skrytý podvědomý impulz.

MM: Prošel jste si obdobím „výhodných“ úvěrů 10 i 20 procent za Klause. Přestavovali jste pivovar za běhu?
S. Bernard: Přestavovali jsme všechno za plného provozu, protože kdybychom to – byť jen na chvilku – zavřeli, tak okamžitě zkrachujeme. Neměli jsme peníze, půjčili jsme si 45 milionů a sedm milionů na zásoby, celkem 52 milionů za 10 procent. Ale koukejte na to takhle: najednou máte pivovárek, totální ruinu, ve které původně pracovalo na čtyřicet lidí. Když jsme ho vydražili, původní majitel, Jihočeské pivovary České Budějovice, těm 40 lidem dal výpověď. Z těch původních 40 lidí jsme nabídli práci 20 a doplnili to 10 novými, vesměs z rodiny Pepy Vávry a třetího tehdejšího společníka, Rudy Šmejkala. Takže jsme začínali se 30 lidmi.

Kdybychom to zavřeli a jen rekonstruovali, tak bychom neměli na výplaty. Pivovar před uvařením první várky piva, ještě před Vánocemi, jsme celý vyčistili, sanovali, včetně výrobních zařízení. Trvalo to tři týdny a pak už jsme vařili své pivo a všechny další rekonstrukce až dodnes, se dějí za provozu. Teď se třeba aktuálně provádí instalace větší trafostanice.

MM: Řekněte mi, pane Bernarde, to pivo, které jste poprvé uvařili, do něj jste už vložili kus svého já?
S. Bernard: Zásoby, co tady zbyly ve sklepě, jsme museli zlikvidovat, byly totálně neprodejné. A začali jsme vařit svoje pivo, dle své receptury. Vedli jsme dlouhé diskuze o tom, jaké pivo chceme, jaké chuti, jakého charakteru, a shodli jsme se na tom, že nechceme vařit sladká piva, jaká jsou běžná v Jižních Čechách, ale spíš chceme tradiční hořký český ležák. Ale ta hořkost musí být obalena chuťovou plností, zbytkovým extraktem. Pivo tedy není úplně hluboce prokvašené. Při kvašení v něm zůstává část zbytkového extraktu, který je získaný ze sladu, a tím pádem tu jsou dva chuťové parametry. Hořkost a plnost. Pokud byste totiž měl jen hořké hluboce prokvašené pivo, tak byste získal vysoký obsah alkoholu – ale neměl byste plnost, protože zbytkový extrakt by prokvasil na alkohol. Hořkost by moc vyčnívala, byla by taková až nepříjemná, ostrá. Když máte hořkost a zůstane i zbytkový extrakt, tvořící chuťovou plnost, tak ta plnost tu hořkost chuťově obalí a zjemní, zahladí. A to je vlastně jednoduchý popis charakteru našeho piva.

Naše pivo je chuťově výrazné a dá se snadno poznat mezi jinými, harmonie mezi hořkostí a plností je velmi důležitá. A díky výrazné chuti je naše pivo právě zajímavé. Občas se nám stávalo, že jsme pivo dali na ochutnání do hospody a napoprvé lidé říkali, hm, to pivo je nějaké moc hořké, ale pak jsme dostávali zprávy, no jo, oni to poprvé ochutnali a řekli, je to hořké, ale po dalším napití už jim chutnalo. V samotných začátcích to fungovalo tak, že jsme hospody získávali hodně snadno.

MM: Snadno?!
S. Bernard: Ano, snadno. Ze začátku, hovořím o období od února 1992, kdy jsme začali, až do roku 1994. Tehdy jsme získávali trh jen tím, že jsme naše pivo nabídli, hospodští ho vyzkoušeli, řekli, jo, to pivo je dobré, lidem to chutná, my ho bereme. Jenže někdy kolem roku 1994 začaly větší pivovary uplácet hospodské penězi, a tím se spontánní růst trhu zastavil. A začala obrovská bitva, jak se na trhu udržet. Protože my jsme peníze neměli a nechtěli jsme je ani dávat, považovali jsme to za formu úplatku.

MM: Jak jste říkal, vaše pivo je hořké, ale chuťově výrazné. Já jsem se k němu ještě – abych se přiznal – „nepropil“.
S. Bernard: Je to tak, někomu chutná hned, někdo si k němu hledá delší cestu. Ono to celé trvalo řadu let a kvůli úplatkům do hospod to bylo velmi složité, byla to bitva o přežití, ale vezměte si i toto. Máte maličký pivovar, maličkou značku, navíc z minulosti pokaženou – a humpolecké pivo ji opravdu mělo pokaženou. Trvá léta, než lidé vstřebají, že podnikání myslíte vážně, že to neděláte jen pro krátkodobý efekt, že nejde o rychle vydělané peníze. Že jde o budování značky, něco, čemu chcete dát svůj otisk a vytvořit pojem. A dokud to nebylo pokřivené penězi, tedy do roku 1994, tak prodej skvěle fungoval. Věděli jsme, že máme dobré pivo, ale kvůli úplatkům a různým slevám od velkých pivovarů začala cenová válka. Velké pivovary se probudily, ze začátku totiž jely jak zaoceánské parníky setrvačností, jak byly z doby před revolucí zvyklé, že jim lidé pivo trhají z rukou, protože neexistoval trh. Trvalo jim tedy několik let, než se probudily. Velké pivovary koupili různí zahraniční majitelé a ti nasadili nový marketing, reklamu, ale také úplatky do hospod. Prostě – měli své know-how jak ovládnout a převálcovat trh.

MM: Stanislav Bernard a malé pivovary. Bez vás by jich tu dnes tolik nebylo…
S. Bernard: Důležitý moment nastal v roce 1993, kdy jsem se potkal s jednatelem Německého svazu nezávislých středních pivovarů. Měli v Německu kolem tisíce pivovarů, a on mi vysvětlil, že u nich mají tyto malé pivovary od 0 do 200 tisíc hektolitrů výstavu za rok odstupňovanou spotřební daň. A ta úspora na spotřební dani fungovala v Německu i v dalších pěti zemích západní Evropy jako takový polštář, aby malé pivovary přežily. Protože mají mnohem větší výrobní náklady než pivní kolosy. A tak jsem se tím inspiroval a řekl si: Fajn, to by bylo dobré prosadit i tady. Založil jsem v Humpolci a nechal registrovat Český svaz malých nezávislých pivovarů. Pokud bych totiž jednal sám, ničeho nedosáhnu. Když jsem měl za sebou Svaz, od roku 1993 jsem začal jezdit do Prahy a lobovat za podobný princip. Byla to doba, kdy premiér Klaus razil tvrdý kapitalismus a byl proti jakýmkoli výjimkám, prý zničí a pokazí daňový systém. Ale já jsem nejprve jednal s ministry, se šéfem antimonopolního úřadu, paradoxně tehdejší ministr financí, Ivan Kočárník, pochopil, o co nám jde. A říkal, že mu to dává smysl. Ta úspora na spotřební dani totiž představovala nějakých sto milionů korun za celý obor. Což je ve státním rozpočtu kapka v moři.

A já jsem tehdy přivezl Němce, Rolanda de Meitnera, zašli jsme za Kočárníkem, vysvětlili jsme mu to, a on viděl, že to v západní Evropě funguje – a říká, jo, já bych si to dokázal představit. A řekl to v nějakém rozhovoru. Všichni se na něj slítli, jak dravci: A proč zachovat minipivovary? Pro turistický ruch, pivovary v malých městečkách, folklor, pracovní místa – nejen koncentrace, ale podpora drobného podnikání, jinými slovy bylo toho hodně – a novináři nakonec udělali z Kočárníka folkloristu.

Tehdy jsem pochopil, že tudy cesta nevede. Musel jsem se domluvit s poslanci, kteří podali návrh na Zákon o spotřební dani, podařilo se jim ho i prosadit a schválili ho v prosinci 1994. Takže to byly skoro dva roky ježdění do Prahy, lobování v tom dobrém slova smyslu. Od 1. července 1995 vstoupil Zákon o spotřební dani v platnost.

MM: Jste na to pyšný?
S. Bernard: Nejde o moji pýchu, ale o to – a na to jsem hrdý – v té době bylo minipivovarů několik a dnes jich je kolem 450, možná i víc. A jejich počet stále roste, takže došlo k renezanci minipivovarů v Česku, tedy i druhů a chutí piva. Takový počet minipivovarů tady byl naposledy v první republice. Pak to šlo dolů – válka, komunisti –, a po sametové revoluci tady zbylo na 72 pivovarů, a ten počet dále klesal třeba i kvůli špatné rozvaze jejich majitelů. V době, kdy vstoupil v platnost Zákon o spotřební dani, těch pivovarů zbylo 45. A pokud by nezačal platit, tak by tu podle mého odhadu těch průmyslových pivovarů zbylo 10, maximálně 20. A vařilo by se tady vesele unifikované pivo jako v těch zemích, kde kralují nadnárodní značky. Prosazení tohoto zákona spolu s ostatními kroky způsobilo renesanci malých pivovarů. Spotřební daň v ziskovosti minipivovarů činí pět šest procent, což vůbec není málo. A tak jsme se vrátili na první místo ve světě v počtu pivovarů na počet obyvatel. Tím, že jsem se v tom angažoval a bylo to hodně medializováno, a protože naše pivo nese moje jméno, výsledkem toho bylo prohloubení znalosti značky Bernard, takže všechno mé snažení mělo i synergický efekt.

MM: Co je dnes vaším hlavním cílem?
S. Bernard: Především chceme vybudovat kultovní značku. Takové se vyznačují tím, že mají svůj nezaměnitelný příběh. A když se podíváte na ten náš, kdy jsme šli do dražby bez koruny, koupili téměř mrtvý pivovar, začínali na minus 52 milionech, k tomu jsem se přestěhoval 300 kilometrů z Háje ve Slezsku sem do Humpolce, tak ten příběh je výrazný. Přes 10 let jsme žili na hraně přežití. Dnes jsme úspěšní.

MM: A jak se kultovní značka dělá?
S. Bernard: Jdeme na to tak, že neděláme reklamu pouze s pomocí agentur. Ano, objednáme si návrhy a s těmi pak pracujeme – a když je to dobré, použijeme to, ale 90 % našich reklam vychází z reálného života. Příkladem budiž dlouhá kampaň Svět se zbláznil, držte se… Svět totiž přináší absurdní a paradoxní situace, které nějakou dobu hýbou společností. A lidé cítí, že poukazujeme na tyto situace a nesmysly. A když vypíchnete určitý moment a dáte do spojení s naším sloganem Svět se zbláznil, držte se…, tak z toho vyplyne podtext. Držte se… obecně. Držte se… spolu. Držte se… dobrého piva. Pod tím lze nalézt více významů. A když k tomu přidáte vtipný vizuál nějaké konkrétní situace, tak to s lidmi obrovsky rezonuje. Lidé cítí, že to není reklama pro reklamu, ale že tím vyjadřujete nějaký svůj názor, postoj, myšlenku.

MM: Ale pak jste tuto kampaň ukončili.
S. Bernard: Došlo nám, že tato kampaň právě tím, jak rezonuje s dobou, se stále více blížila k negativním politickým tématům. A proto jsme přišli s novou. Pivo jako šperk. To je podprahová kampaň, která ukazuje, že pivo nemusí být jen mokrá sklenice nebo džbánek a chlapi v montérkách, ale že to může být něco, co zdobí, co je krásné, nadčasové. A v různých obměnách tuto kampaň používáme dodnes. Při budování značky to, co komunikujeme, není koupené, ale z valné části to jde z nás.

MM: V současné době je Bernard, a. s., rozdělen z 50 % na belgického společníka, Duvel Moortgat, a po 25 % máte vy s Josefem Vávrou. Nesvazuje vám to při rozhodováních ruce, že je to „padesát na padesát“, a není vlastně majoritní vlastník oproti vám dvěma?
S. Bernard: První roky akcionáři z Duvelu potřebovali vědět, jak to děláme, a jezdili k nám každé dva měsíce, pak se to protáhlo na půl roku, rok. Časem pochopili, že to chceme dělat po svém a že není třeba do toho zasahovat, že pivnímu trhu rozumíme. Dnes je to tak, že naše vztahy jsou nadstandardní, více než partnerské, spíše bych rovnou řekl, že přátelské. Vzájemně se uznáváme, Duvel má po celém světě síť pivovarů, a já vím z Belgie, protože tam naši lidé jezdí na porady či stáže, že si v Duvelu váží našich výsledků. Zrovna včera mi přišel e-mail od ředitele pro zahraničí s poděkováním za říjnové výsledky. Je to pro nás ocenění. I to, že si váží našeho meziročního růstu o 19 %. Ten model funguje perfektně, oni se nám do toho nevměšují a my si to děláme tak, jak jsme to dělali před jejich vstupem. Snažíme se chytře. A už vůbec nám neradí, jak máme vařit pivo. Naopak, vzájemně se inspirujeme. A když se jednou za rok setkáme, tak si spíše vyměňujeme zkušenosti, co funguje a co ne, ve světě a u nás… Ti lidé jsou korektní a féroví.

MM: Oblibuji si vaše svrchně kvašené pivo Bohemian Ale, které v Londýně získalo první cenu. Inspirovali vás k jeho tvorbě vaši kolegové z Belgie?
S. Bernard: Ano, přiznávám, že jsme se inspirovali z Belgie. Jak si měníme zkušenosti, tak jsme věděli, že piva Ale a Ipa ve světě frčí. A řekli jsme si, tady to tak není, ale trh se mění, pojďme to zkusit. Ani tady nebudou věčně jen ležáky, desítka, jedenáctka, dvanáctka. A není to o nějakém sprintu, že by všichni honem najednou měli mít tato piva v nabídce, chce to svůj čas. Děláme Ale od roku 2014, v roce 2015 jsme vyhráli v Londýně – a nejen tam –, Bohemian Ale má po světě ocenění hodně. Vidíme, že si to pivo pomalu získává své příznivce. Já jsem s tím spokojen.

MM: A kterého piva se u Bernarda vaří nevíce?
S. Bernard: Desítka tvoří přes 30 %, největší podíl má však ležák jedenáctka, pak je hned dvanáctka. Dohromady připravujeme 15 druhů piv. Z toho jsou čtyři nealkoholická S čistou hlavou, z toho dvě ovocná. Pak jsou tu černá, jantarová piva, máme černou Lavinu, Ale, Ipa, testujeme pšeničné pivo, máme piva filtrovaná, ale i nefiltrovaná. Kvasnicová v lahvích jsou zajímavá tím, že do nich přidáváme čerstvé kvasnice, aby pivo ještě sekundárně dokvášelo. Dodáváme pivo v lahvích i sudech. A co je skvělé, je náš 60% podíl sudového piva – na trhu je to úplně opačně, v průměru se na něj dodává 33 % v sudech. To je důležité pro ekonomiku. Vaříme i bezlepkové pivo, stále hledáme nové možnosti.

MM: Odstartovali jste i vlastní hospody…
S. Bernard: Používáme franšízingový koncept Bernard Pubů a Bernard Barů, kdy poskytujeme frenšízantům veškeré know-how. V Praze je šest Pubů, jeden je ve Zlíně a Bernard Bar je v Olomouci. Hledáme další místa a byli bychom rádi v každém větším městě u nás i na Slovensku. Letos rosteme na stagnujícím trhu o 19 %, ale není kam spěchat. Základem naší nabídky je kvalita a tu chceme držet. Navíc se musí přizpůsobit kapacita výroby. Naším cílem není růst za každou cenu, ani zisk, cílem je spokojený zákazník, maximální možná kvalita a vybudování kultovní značky, která baví lidi. Jsem pyšný na to, že se nám to daří.

MM: A plánujete používat i pivní tanky?
S. Bernard: Ne. Osobně proti tomu způsobu distribuce k zákazníkovi nic nemám, ale u piva platí, že čím méně zásahů při operacích s ním, tím lépe. Jeho kvalita jde pak dolů. My nejsme tak velký pivovar, abychom měli flotilu cisteren k zavážení piva do tanků. Připravujeme ale zde v pivovaře výstavbu návštěvního centra, a v něm bude pivo v tanku jako součást pivovaru – a zde mi to přijde, že to vizuálně podtrhne kvalitu.

MM: České pivo a europivo. Co dělá české pivo Českým pivem?
S. Bernard: Jsou to české suroviny, slad a chmel, poloraný červeňák, který je nejaromatičtější druh chmele na světě, je to způsob vaření dvourmutový či třírmutový a tak dále. České pivo se vyznačuje hořkostí a plnou chutí, bývá tmavší a nemívá tolik kysličníku. Není tak hluboce prokvašené, takže je náročnější na suroviny, protože se nenechává vykvasit vše kvůli nárůstu objemu alkoholu tak, jak je tomu u zahraničních piv. Ale výsledek toho je velmi zásadní – takové pivo je pitelné. Tím myslím, že vybízí k dalšímu napití.

MM: U vás jsou lidé spolupracovníky, a ne lidskými zdroji, máte na to dokonce pentagram…
S. Bernard: Lidé jsou to nejdůležitější, co ve firmě máme. Co je vlastně smyslem? Generovat zisky? Ano, proč ne? Ale to není náš primární cíl. Cílem je značka, kvalita, vztahy. A paradoxně díky tomu rosteme a máme zisk. Když chcete dělat kvalitní produkt, v našem případě to nejkvalitnější možné pivo, tak jak se k tomu dostanete? Tím, že budete mít všechno automatizované nebo že nad lidmi budete stát a křičet na ně? Ti lidé pak budou otrávení a nebude je to bavit. Vás to bude stát milion energie, totálně vás to vyčerpá a stejně to nebude trvalé. Proto jsou lidé tak důležití. Ten pentagram, který jste zmínil, si vymysleli oni. Vymyšlení firemních hodnot zabralo rok a půl, ale stálo to za to. Když jsou lidé spokojení a nejsou ve stresu, dělají práci, která jim dává smysl, můžou být hrdí na to, že pivo je obdivované a uznávané, a tak to dělají ze srdce. A když něco děláte ze srdce, tak to děláte úplně jinak, než když to děláte jen proto, abyste se uživil. Nálada a společná energie, která tu panuje, je pozitivní – lidé to dělají rádi, což se nakonec pozná i na tom pivu.

MM: A co bude dál?
S. Bernard: Jsme akciová společnost. A co dál, se ukáže. Protože nemůžete úplně všechno naplánovat dopředu. Život je mnohem pestřejší. Máme jasný směr – kvalita, značka, vztahy –, ten se nemění, ten zůstává. A co se bude dít dál? Musí se to dál vyvíjet. Víte co, já si myslím, že základní omyl spousty lidí je, že si myslí, že na světě budou do nekonečna. A to není pravda. A když budete odcházet, tak si nevezmete vlastně vůbec nic. Ani tužku. Je třeba to brát takto, a aby to dávalo smysl a aby to mohlo být dlouhodobě trvanlivé nebo životaschopné, k tomu potřebujete mít v pořádku vztahy. Pak si toho lidé váží a mají tendenci to trvale opečovávat, hájit, být součástí toho procesu, hlídat si to, aby to nezačalo degenerovat.

Náš pentagram tvoří hodnoty. Máme ho už 10 let, a když vznikal, měli jsme 100 lidí, dneska jich máme 200. Těch dalších 100 bylo vybráno primárně podle těch pěti slov, hodnot. To je velmi důležité. Nevezmeme člověka, který by byl odborně skvělý, ale lidsky špatný ve smyslu dělá pomluvy, podrazy, protože to pak začne ubírat energii a rozkládat firmu.

A co dál se ukáže. Když odsud odejdeme – a nikdo neví, jestli to bude za 30 let, nebo zítra – nevezmeme si nic. Zůstane tady po nás jen to, co lidé budou cítit. A já mám rád jeden pohled, jeden moment. Nejsme majitelé, jsme správci. My to tady máme spravovat nejlépe tak, jak to jen jde. A předat to dalším v tom nejlepším možném stavu. Nepoškozovat okolí. I to je také důvod, proč nebudeme používat plasty a hliník.

MM: Děkuji vám za rozhovor.

Postavit na nohy pivovar je něco jiného než ovlivňovat celý stát

Publikováno:před 10 měsíciZdroj:Hospodářské NovinyAutor:Michal Šenk

Stanislav Bernard rád kreslí, při rozhovoru si maluje různé obrazce. Když ho napadne myšlenka, kterou by chtěl v povídání později navázat, zapíše si ji. Ve své pracovně má fotografie z cyklistického závodu Tour de France od Markéty Navrátilové, při vchodu do jeho kanceláře pak visí obraz, který znají řidiči jezdící po D1, se vzkazem "Kéž jsou všechny bytosti šťastny".

"Není to naše aktivita, ale velmi s tou myšlenkou rezonujeme. Pokud by tomu tak bylo, na světě by bylo moc hezky," říká zakladatel pivovaru, který nese jeho jméno. Je šťastný? "Štěstím úplně nehýřím, ale mám velmi zajímavé období," odpovídá dvaašedesátiletý chlapík, který sám o sobě a svém pivovaru v reklamní zkratce mimo jiné tvrdí: "Pivo dobré, majitel magor."

V pivovaru v centru Humpolce, blízko zmíněné D1, je Stanislav Bernard stejně jako druhý spoluzakladatel Josef Vávra nyní čtvrtinovým majitelem, 50 procent společnosti s názvem Rodinný pivovar Bernard patří od roku 2001 belgickému pivovaru Duvel Moortgat. V rozhovoru pro Hospodářské noviny hovoří o aktuálních plánech firmy, o dění na pivovarnickém trhu, ale třeba i o tom, že si postupem let uvědomil, že společnost a své okolí je lepší zkoušet ovlivňovat spíš jemnozrnně než hrubozrnně.

HN: Jaký byl loňský rok pivovaru a jak se firmě aktuálně daří?
Rosteme od roku 2001. Loni jsme přidali v objemu prodeje 5,5 procenta, uvařili zhruba 332,5 tisíce hektolitrů. A letos prodej za první půlrok vzrostl o 17 procent. Můžeme se bavit o tom, že v tomto roce prodáme kolem 370 tisíc hektolitrů. Z pohledu trhu o velikosti 14,5 milionu hektolitrů jsme velikostně spíše malí až středně velcí. Máme asi dvouprocentní tržní podíl. Loňský obrat dosáhl 683 milionů korun. Myslím si ale, že náš význam − minimálně pro pivní trh − není jen v tom uvařeném pivu a rostoucích tržbách, ale je mnohem širší.

HN: Co tím myslíte?
Předně si stále stojíme za tím, že zachováváme tradiční výrobní postupy, neodchylujeme se ke zkratkám a způsobu fungování ve stylu − co ušetřím ve výrobě, mohu dohnat reklamou. Celý domácí pivní trh neroste, stagnuje. Je ale dobré se podívat, za jakou cenu je schopen dosáhnout aspoň té nuly. Hlavní strategií pivovarů je bohužel uplácet hospodské, podbízet se, aby čepovali jejich pivo, pak dávají spousty slev, jako například dva sudy za peníze, jeden zadarmo. Dále pivovary stáčejí pivo do plastu, což je zločin, který velmi poškozuje vnímanou hodnotu výborného českého piva. Kvalitní francouzské víno se taky neprodává v tetrapaku. A pak ještě rostou plechovky, což je taky špatně. Obojí, jak plastové lahve, tak plechovky, je špatně jak pro kvalitu piva, tak pro ekologii.

HN: Plechovky se staly velkým trendem, řada pivovarů investovala podstatné částky do plechovkových linek. Co když vám namítnu, že plechovka je pro uchování vlastností piva podle některých odborníků vhodnější než sklo a že se plechovky recyklují?
Předně − pivo v plechu je z principu vždy pasterované. Jinak to udělat nejde. Už to je první problém pro kvalitu piva. My nepasterujeme, naše pivo je čerstvé. A o ekologickém obalu navzdory recyklaci nemůže být řeč. Hliník se těží někde na druhé straně světa, při velmi špatných pracovních podmínkách, vzniká přitom množství sekundárních, často toxických odpadů a při jeho těžbě, přepravě a zpracování se spotřebuje spousta drahocenné energie. A pak se vytvoří plechovka, která se jednou naplní, vypije a vyhodí. A argument, že se plechovky recyklují? Stačí se podívat do lesa anebo vnímat náročnost celého řetězce na recyklaci. Míra recyklace hliníku je v ČR na pouhých dvaceti procentech. Lidé si to neuvědomují, ale měli by. Je to nevědomé a tím i arogantní chování vůči naší planetě.

HN: Předpokládám ale, že ani vaše firma nebyla po celou dobu svého fungování natolik uvědomělá. Nekladla si vždy i jiné než nefinanční cíle tak vysoko jako třeba dnes. Kdy jste chtěli přestat "jen" vydělávat, jde-li to tak říct?
Mělo to svůj vývoj. Odpovím ale jinak. Už před mnoha lety jsme našim zaměstnancům umožnili, aby si sami vybrali své/naše firemní hodnoty. My ve vedení jsme ten proces pouze koordinovali. Celé to trvalo přes jeden a půl roku. Ty hodnoty jsou otevřenost, důvěra, spolupráce, odpovědnost a pozitivita. Změnilo to hluboce atmosféru ve firmě. Dnes tu pracuje 200 lidí, dvakrát tolik co v době, kdy jsme se o hodnotách bavili. Poslední roky jsme rostli, přibírali lidi. Pomáhá nám to při výběru nových zaměstnanců, kdy těch pět jednoduchých slov znamená hlavní kritérium celého jejich přijímání. Několikrát do roka se s novými zaměstnanci setkáváme, máme přímou zpětnou vazbu, jak to vidí, jaké mají dosavadní zkušenosti, co se jim líbí nebo nelíbí.

Firemní hodnoty hluboce ovlivňují nejenom vztahy ve firmě, ale nepřímo i v jejím okolí. Zpočátku jsme několik let procházeli obdobím, kdy nás lidé v Humpolci pomlouvali, záviděli nám. To se ale v průběhu času změnilo. A i když se najde i dnes někdo, kdo nám nefandí, cítím, že velká většina lidí je ráda, že máme v Humpolci opravdu dobré pivo. Na tom všem to pak vyrostlo a dnes nám takové podnikání umožňuje myslet i na jiné věci než jen na peníze. Naší prioritou je osobitá chuť a kvalita piva, přátelské vztahy ve firmě i mimo ni a budování kultovní značky. Samozřejmostí je ohleduplnost k životnímu prostředí.

Dívky na reklamách pivovaru budí kontroverze

Publikováno:před 10 měsíciZdroj:Hospodářské NovinyAutor:Michal Šenk

Že reklama Bernardu umí zaujmout, se ví dlouho. Když v minulosti zakladatel pivovaru a jeho spolumajitel Stanislav Bernard sám sebe na plakátu postavil do budky Hradní stráže a přidal slogan "Proti europivu" nebo jiná reklama ukázala oběšený otvírák na pivo a vedle něj hrdě stojící patentní uzávěr svátečního ležáku Bernard, určitě tím Humpolečtí na své pivo šikovně upozornili. Neřešili přitom jen sebe, ale dotýkali se i jiných, byli kontroverzní. Někdy na hraně, někdy i za hranou.

Velmi živo bylo nedávno kolem jedné z posledních kampaní spojených s takzvanými pin-up girls. Obrázky piv a žen v lehce vyzývavých pózách byly umístěny nejprve na vizuálech u píp výčepů, kde je pivo Bernard k mání, později na billboardech (viz obrázek výše). Už měsíce prolínají celkovou komunikaci značky. A v duchu "pinapek" pokračuje i čerstvá kampaň, která láká na Den Bernarda v říjnu.

Polemiky nad "pinapkami" rezonovaly hlavně na jaře na sociálních sítích, v tuzemských i ve světových médiích a vedou se stále. Přišly ve chvíli, kdy společnost přemýšlela, jak se postavit ke kampani #MeToo, která má za cíl pomáhat obětem sexuálního obtěžování.

"Některé reakce na tuto naši kampaň byly nevybíravé, útočné. O tom, že jsme rasisti, sexisti, dokonce pedofilové. Řada z nich byla žalovatelná, ale přešli jsme to," říká Stanislav Bernard. Řádově víc lidí ovšem podle něj i internetových anket zmíněná kampaň vůbec neurážela a neuráží. Bernard se proto ptá: "Co je na našich pinapkách kontroverzního? Že to nejsou škaredé ženské? Že je to tradiční forma marketingu už téměř sto let?"

Pivovar BERNARD připravuje vybudování tlakové kanalizace do čistírny

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:Vodárenství.cz

Odhadované náklady na tlakovou kanalizaci a čistírnu jsou 30 milionů korun. Součástí akce je také přemístění trafostanice zhruba za 2,5 milionu a rekonstrukce sladových půd za 9,5 milionu korun. ČIANEWS o tom informoval mluvčí pivovaru Zdeněk Mikulášek.
Bernard je rodinný pivovar v Humpolci na Vysočině. Jeho vlastníkem je Rodinný pivovar Bernard a akcionáři Duvel Moortgat NV, Breendonk, Belgie 50 %, Stanislav Bernard 25 %, a Josef Vávra 25 %. Vařit pivo se v Humpolci začalo v roce 1597, kdy pivovar patřil majitelům heráleckého panství.
Ve 30. letech 20. století v něm v něm pracovalo 40 lidí a roční výstav byl 20 tisíc hektolitrů. Pivovar byl po druhé světové válce začleněn do národního podniku Horácké pivovary Jihlava a v roce 1960 do národního podniku Jihočeské pivovary České Budějovice. Po roce 1989, kdy nesl název Pivovary České Budějovice, prožíval těžké časy a tehdejší vedení nemělo plán pro další vývoj pivovaru.
V roce 1991 jej vydražili Stanislav Bernard, Josef Vávra a Rudolf Šmejkal v privatizaci. O devět let později se stal akciovou společností, do které o rok později vstoupil belgický pivovar Duvel Moortgat.

Rodinný pivovar Bernard vdechl nový život pivovaru v Humpolci

Publikováno:před rokemZdroj:Týden.czAutor:ČTK

Společnost Rodinný pivovar Bernard v Humpolci na Pelhřimovsku, od jejíhož založení uplyne 26. května 25 let, patří k nejznámějším firmám nejen na Vysočině, ale i v celé ČR. Její zakladatelé dokázali ze skomírajícího pivovaru s tradicí až z roku 1597 vybudovat úspěšnou firmu, která je mimo jiné symbolem kvalitního, neotřelého marketinku.

Historie pivovaru Bernard začala v říjnu 1991, kdy Stanislav Bernard, Josef Vávra a Rudolf Šmejkal koupili v malé privatizaci chátrající humpolecký pivovar. "Plánovali jsme maximálně do dvaceti milionů, to by bylo schůdné, ale těch dvacet milionů se přehouplo za pět minut a skončilo to na dvaapadesáti milionech," řekl k tomu nedávno sládek Josef Vávra.

Vysoká kupní cena znamenala pro nové majitele začátek s velkým úvěrem. Rozjezd navíc komplikoval fakt, že kdysi úspěšný humpolecký pivovar byl komunistickými plánovači odsouzen k likvidaci, proto se do něj řadu let neinvestovalo a chátral. Noví majitelé se také museli vyrovnat se špatnou pověstí tamního piva i s množstvím neprodejných zásob, které museli odkoupit.

"Hned na začátku se nám povedlo dobré pivo. První várka byla uvařena již na Vánoce 1991. Už v roce 1992 jsme získali umístění v Jihočeském kraji na degustační soutěži - druhé místo. V roce 1994 jsme získali ocenění nejlepší ležák od odborné i laické komise na Pivexu," řekl Vávra v roce 2016 Jihlavskému deníku.

Úspěch založili noví vlastníci na kvalitě piva a tradičních výrobních postupech, o což se stará především sládek Vávra, a obchodní strategii založené na masivní reklamě, neotřelém marketinku, budování kultovní značky a dobrých vztazích s obchodními partnery, kterou má na starosti Stanislav Bernard, jehož jméno také pivovar převzal.

Sládek Vávra v Humpolci zahájil éru nepasterizovaného piva, jež zaujalo na trhu: "Dobré pivo je otázka pár měsíců. Všechno jsme vyčistili, nastavili pravidla hry, dobrou recepturu a technologickou kázeň. V roce 2000 jsme kvůli tomu koupili sladovnu. Slad je hlavní surovina, takže jsme chtěli mít vlastní." Sladovnu koupili v Rajhradu u Brna.

Bernard se zase do povědomí veřejnosti výrazně zapsal, když úspěšně lobboval ve Sněmovně za sníženou spotřební daň na pivo pro malé pivovary. V roce 1993 stál za vznikem Českého svazu malých nezávislých pivovarů, jehož byl do roku 1999 prezidentem. Jeho tvář se objevuje v různě stylizovaných podobách na reklamách pivovaru, řadou reklamních kampaní dává jasně najevo, že mu není jedno, co se kolem něj děje. Popularitu mu přinesly i jeho další aktivity, ať již charitativní, podpora kultury či angažmá v politice (je v humpoleckém zastupitelstvu, neúspěšně kandidoval do Senátu).

Rodinný pivovar Bernard časem splatil úvěry a již léta je prosperující firmou, která vyváží pivo do různých koutů světa. Kromě klasického ležáku sortiment obohatily svrchně kvašená piva či různé ochucené speciály, úspěch slaví i se svým pivem nealkoholickým.

V podstatě od svého vzniku pivovar každoročně zvyšuje produkci. V roce 2009 výstav poprvé překročil hranici 200 tisíc hektolitrů alkoholického a nealkoholického piva a vyrostl tak z kategorie malých pivovarů mezi velké výrobce. Loni podle předběžných výsledků stoupl výstav v meziročním porovnání o 5,5 procenta na 332 700 hektolitrů piva. Kromě Česka má pivovar nejvíce zákazníků na Slovensku, ve Slovinsku, Švédsku a v Rusku, pivo z Humpolce ale putuje například i do USA. Tržby pivovaru byly vloni 672 milionů korun proti 642,3 milionu Kč za rok 2016.

Od roku 2000 působí Rodinný pivovar Bernard jako akciová společnost. V červenci 2001 do ní jako strategický partner vstoupil belgický pivovar Duvel Moortgat, který získal 50 procent akcií a jehož investice umožnila další rozvoj. Českými majiteli jsou s 25 procenty akcií Bernard a Vávra.

Pivovar za 25 let existence získal desítky různých ocenění. Vrchní sládek Josef Vávra loni dostal za svůj přínos pivovarnictví Cenu českého sládka F. O. Poupěte, již uděluje Český svaz pivovarů a sladoven vynikajícím profesionálům v oboru. Bernard byl zase za rok 2014 vyhlášen podnikatelem roku na Vysočině a o čtyři roky dříve byl i finalistou celostátního kola této soutěže a získal řadu dalších ocenění.

Bernard obhájil v anketě novinářů cenné druhé místo

Publikováno:před rokemZdroj:Třebíčský deníkAutor:Jiří Jíra

Druhé místo obhájila značka Bernard v letošním ročníku ankety Naše pivo, v níž hlasují pro jednotlivá piva zástupci pestrého spektra tuzemských médií.

Další ocenění, které putovalo do Humpolce, zástupce Rodinného pivovaru Bernard pochopitelně potěšilo. „Druhé místo nám určitě udělalo radost,“ doplnil zprávu o získané ceně mluvčí pivovaru Zdeněk Mikulášek.

Bernard byl v novinářské anketě Naše pivo druhý i za rok 2017 a za poslední čtyři roky chyběl mezi nejlepší třemi pouze jednou. Lépe si vede pouze značka Pilsner Urquell, která všechny čtyři poslední ročníky ovládla.

Anketu popularity piv mezi médii Naše pivo uspořádal Český svaz pivovarů a sladoven poprvé v roce 2001. Cílem ankety je zmapování vývoje popularity značek piv mezi českými novináři.

Bernard provokuje další reklamou. Vyjadřuje nesouhlas s kampaní #MeToo

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.cz

Pivovar Bernard pobouřil další provokativní reklamou. Tentokrát se v ní naváží do kampaně #MeToo. Ta spojuje ženy z celého světa, které mají zkušenosti se sexuálním obtěžováním. Nová reklama rozpoutala na facebookovém profilu společnosti vášnivou diskuzi, která příznivce humpoleckého piva rozdělila na dva tábory.

Pivovar Bernard pobouřil další provokativní reklamou. Tentokrát se v ní naváží do kampaně #MeToo. Ta spojuje ženy z celého světa, které mají zkušenosti se sexuálním obtěžováním. Nová reklama rozpoutala na facebookovém profilu společnosti vášnivou diskuzi, která příznivce humpoleckého piva rozdělila na dva tábory.

Kampaň #MeToo spustila aféra hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina, kterého mnoho žen z filmového průmyslu, včetně několika známých hereček, obvinilo ze sexuálního obtěžování.

Nová reklama má vyjádřit nesouhlas pivovaru s kampaní. „Poukazujeme na absurditu kampaně MeToo proto, že vede i k falešným nařčením ve snaze vysoudit odškodnění tam, kde k ničemu nedošlo,“ vzkazuje Bernard dotčeným.

Kde jsou důkazy?
V návaznosti na vášnivou debatu na sociálních sítích zveřejnil pivovar na svém webu stanovisko ke kampani #MeToo, ve kterém upozorňuje na to, že v civilizovaných zemích, mezi které patří i Česká republika, existuje právní řád a soudní moc.

„Mnohé chování, které ženy právem mužům vyčítají (osahávání, nemravné návrhy,…) jsou protiprávní, lze za ně uložit trest, ale poškozená musí podat oficiální návrh. Klíčové je, že před soudem platí presumpce neviny. Při kampani MeToo však nic takového neplatí. Pokud je kdokoli během této kampaně bez důkazů označen jako násilník, získává nesmazatelný škraloup na své pověsti, kterou mnohdy celý život buduje,“ píše společnost ve svém prohlášení s tím, že řada těchto obvinění byla vznesena desítky let po údajném činu a nebyla jakkoliv ověřena ani potvrzena.

V minulosti pivovar Bernard čelil kritice za sérii reklam s názvem „Rotující pípa“. Kritici ji označili za rasistickou a urážlivou k ženám.

Pivo s koulema mělo naštvat těch pár feministek, které v Česku máme, přiznal Bernard

Publikováno:před rokemZdroj:Seznam.czAutor:Adam Junek

V nové epizodě pořadu Kam to bude? mluví Stanislav Bernard o falešné iluzi vnímání vlastního ega, které nám nedovoluje dělat si ze sebe legraci.
Článek

Potlačování rozdílů mezi pohlavími je proti přírodě. O tom je alespoň přesvědčen známý pivovarník Stanislav Bernard, který je hostem nové epizody netradičního pořadu Kam to bude?.

„Reakce na naše reklamy s pin-up girls, které měly být oslavou ženské krásy, mi přišla neskutečně přehnaná. Když jsme pak udělali edici, kde byla na ženském těle naroubovaná moje tvář, tak v tom už určitá míra popíchnutí byla,“ přiznává při jízdě po Vysočině Bernard.

Jaká byla reakce žen ve firmě? Jak s vnímáním ega souvisí vnitřní jóga, které podnikatel propadl? A je podnikání za Prahou složitější? I o tom v druhém díle nové epizody pořadu Kam to bude? nahoře ve videu.

V pivovaru Bernard se zvýšila produkce na více než dvě stě padesát tisíc hektolitrů

Publikováno:před rokemZdroj:Jihlavská DrbnaAutor:ČTK

Rodinný pivovar Bernard v Humpolci zvýšil za letošní tři čtvrtletí produkci piva o 3,5 procenta na 252 900 hektolitrů. U jeho nejprodávanějšího jedenáctistupňového světlého piva se odbyt v meziročním porovnání zvýšil o čtyři procenta, sdělil mluvčí pivovaru Zdeněk Mikulášek. Pivovar postupně modernizuje výrobu, práce se nedávno týkaly i pivovarského komína.

Na letošní výsledky pivovaru měly kromě počasí vliv i prosincové zavedení elektronické evidence tržeb (EET) v restauracích a následný zákaz kouření platný od 31. května. „EET méně než jsme čekali a zákaz kouření více, než jsme čekali,“ uvedl Mikulášek. Podotkl, že na větší hodnocení dopadu zákazu kouření je ještě brzo, ale podle prvních ohlasů, které má pivovar od „svých“ hostinských, se návštěvnost restaurací snížila. Projevilo se to nejvíc s podzimem, kdy začala být kuřákům venku před hospodami zima.

Bernard vaří nepasterizované, nefiltrované a kvasnicové pivo, kromě toho čtyři druhy nealkoholického piva. V sortimentu má i svrchně kvašené pivo. Světlá jedenáctka se na celkovém prodeji od ledna do konce září podílela téměř 30 procenty. Na odbytu mají výrazný podíl také další světlá piva značky Bernard, desetistupňové a dvanáctistupňové.

Loni se roční výstav humpoleckého pivovaru zvýšil o 4,4 procenta na rekordních 315.400 hektolitrů piva. Kvůli dlouhodobému růstu produkce podnik rozšiřuje zázemí, letošní investice se týkaly i provozu na stáčení piva do láhví a varny. Nyní pracovníci v pivovaru instalují výkonnější kotel, který dodává páru potřebou pro výrobu piva. Pracovníci zároveň opravili nerezovou vložkou vnitřek pivovarského komínu měřícího 32 metrů.

Tržby za tři čtvrtletí pivovar ještě nezveřejnil. V prvním letošním pololetí činily jeho tržby za pivo 345,5 milionu korun, zatímco ve stejné době minulého roku 331,3 milionu korun.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.17.04.2019 04:4697