Pouze v restauracích a hospodách, kde čepují pivo Bernard, lze letos na jaře ochutnat Jarní speciál, lehké světlé pivo s vyšší hořkostí 50 IBU. Vzniklo kombinací několika druhů sladů a vybraných druhů chmele v Rodinném pivovaru Bernard v Humpolci.

„Chtěli jsme uvařit svěží pivo, které bude příjemně chutnat a vonět jarem. To se povedlo,“ říká vrchní sládek a generální ředitel pivovaru Josef Vávra a dodává: „Už na první napití je jasné, že je to jiné pivo než obvykle, zároveň je ale jasné, že pijete naše pivo.“

Jako všechny sezónní speciály z pivovaru Bernard (ještě pivo s chmelem z Vysočiny a adventní speciál) je i Jarní speciál určen výhradně k čepování v hospodách a restauracích. Jeho podpora probíhá v místech prodeje pomocí POS stojek na stolech, na sociálních sítích či pomocí newsletterů.

Rodinný pivovar Bernard přichází s netradiční novinkou v segmentu nealkoholických piv – nápojem s příměsí okurkového láku. Osvěžující kyseláč má nabídnout nejen neobvyklou chuť, ale i benefity pro regeneraci a hydrataci, čímž cílí na sportovce i ty, kteří to občas přeženou.

„Okurkový lák je surovinou s mimořádným potenciálem. Jeho přimícháním vznikl osvěžující nápoj, který nejen v době Velikonoc lidem pomůže vstát z mrtvých, ale je i přirozeným zdrojem minerálů a látek prospěšných lidskému organismu. Pivu dává zdraví prospěšné vlastnosti a zcela jedinečnou chuť,“ uvádí mluvčí pivovaru Radek Tulis.

Okurky z Vysočiny jako nová pivovarská surovina
Základní surovina pro nový nápoj pochází výhradně z Vysočiny. „Pěstování nakládaček je na Vysočině stejně přirozené jako pěstování brambor a kamení. Místní podmínky dávají okurkám jedinečný, zemitý charakter,“ doplňuje Tulis. Podle něj se zdejší okurky vyznačují vyšší pevností, výraznější chutí a optimálním poměrem kyselosti, což z nich činí ideální základ pro fermentovaný nápoj.

Nápoj pro regeneraci i prevenci
Výrobce má ambici novým nealko pivem Bernard Free Okurka oslovit běžné spotřebitele, příležitost vidí i ve specifických situacích spojených s konzumací alkoholu. „Současně testujeme i variantu, kdy se pije jako řezané s alkoholickými nápoji – v takovém případě by mohlo alkoholovým excesům přímo předcházet či exponenciálně prodlužovat výdrž konzumenta,“ uvádí obchodní ředitel pivovaru Zdeněk Šípek s tím, že novinku intenzivně testuje i sám na sobě a zatím se drží.

Zdravotní benefity láku
Okurkový lák je známý pozitivními účinky na lidský organismus. Obsahuje elektrolyty, zejména sodík a draslík, které přispívají k rychlé hydrataci. Díky přirozené fermentaci může podporovat trávení a střevní mikroflóru. „Nakládané okurky i jejich lák mají své místo nejen v gastronomii, ale i v oblasti zdravého životního stylu. Jejich zařazení do pivovarského portfolia proto vnímáme jako logický krok,“ doplňuje Šípek.

Kyselost jako symbol svěžesti
Nový nápoj má charakteristickou vůni a chuť, které podle pivovaru nejsou pouze efektem, ale i symbolem přírodního původu surovin, navíc vyjadřuje stav potenciálních konzumentů. První pilotní várky už jsou na cestě na pulty prodejen a výčepů. Pokud se projekt osvědčí, pivovar nevylučuje další rozvoj produktové řady založené na netradičních surovinách, a to včetně jejich vlastní produkce. Vedle nejvýše umístěného grepovníkového sadu a chmelnice v ČR (v kopci u Humpolce, 560 metrů nad mořem), zde pivovar hodlá založit i obří záhon okurek.

Vlastní cestou
Rodinný pivovar Bernard potvrzuje svou dlouhodobou strategii nezávislosti a důrazu na kvalitu surovin, výrobků a služeb. Po vlastní vodě, sladu, chmelu a kvasnicích se nyní zaměřuje na další rozšiřování portfolia surovin, které si dokáže zajistit sám. „Naší ambicí je neustále posouvat hranice. Ať už jde o chmel a citrusy na Vysočině nebo okurkový lák v pivu, vždy hledáme cesty, jak nabídnout něco nového, ale zároveň poctivého,“ dodává za celý kolektiv mluvčí Radek Tulis.

S příchodem jara přichází do restaurací a hospod také Jarní speciál z Rodinného pivovaru Bernard. Lehké pivo s vyšší hořkostí vzniklo kombinací několika druhů sladů a vybraných druhů chmele.

„Chtěli jsme uvařit svěží pivo, které bude příjemně chutnat a vonět jarem. To se povedlo,“ říká vrchní sládek a generální ředitel pivovaru Josef Vávra a dodává: „Už na první napití je jasné, že je to jiné pivo než obvykle, zároveň je ale jasné, že pijete naše pivo.“

Sezónní Jarní speciál Bernard je světlé pivo s obsahem alkoholu 4,1 % obj. a hořkostí 50 IBU. Je tradičně určený výhradně k čepování do hospod a restaurací. Hodí se k prvnímu delšímu posezení venku i k setkání s přáteli, kdy si člověk chce dát pivo, které má svůj charakter, ale neunaví. Jarní speciál 2026 je dostupný ve vybraných restauracích a hospodách, které čepují pivo Bernard.

V Rodinném pivovaru Bernard vaří sezónní speciály pravidelně. Kromě jarního připravuje pivo s chmelem z Vysočiny, který pěstuje na vlastní chmelnici, v nadmořské výšce přes 560 metrů nad mořem. V čase před vánočními svátky nabízí také adventní speciál.

Rodinný pivovar Bernard přichází s konceptem městských podniků Bernard Brewhouse, jehož pilotní provozovna byla otevřena na Vinohradech v Perunově ulici. Nový gastro pub propojuje tradiční kvalitu piva Bernard s moderním interiérem, gastronomií a prvky, které reagují na současný životní styl. Koncept se inspiruje zahraničními trendy a klade důraz na celkový zážitek návštěvníka – od chuti piva přes design prostoru až po interaktivní detaily.

Pivo, prostor i atmosféra jako jeden celek
Nový Bernard Brewhouse není jen klasickou pivnicí, ale komplexním gastronomickým prostorem, kde hraje roli každý detail. Moderní interiér, originální sklenice vytvořené speciálně pro tento koncept i důraz na vizuální prezentaci podporují myšlenku, že návštěva má být zážitkem sama o sobě.

„Cílem je zaujetí. Ať už jde o chuť piva, způsob servírování jídla, speciálně pro tento podnik vytvořené sklenice či merchandising. Návštěvníky by měl bavit už samotný prostor,“ říká Aleš Pavlík, manažer franšízových podniků pivovaru Bernard.

Gastronomie je navržena tak, aby přirozeně doplňovala charakter jednotlivých piv. Nabídka staví na kvalitních surovinách a kombinacích, které podtrhují chuťový profil piv Bernard.

Moderní technologie i hravé prvky
Součástí konceptu jsou také inovativní prvky, které posilují jedinečnost prostoru. Například speciální technologie umožňuje vytvářet motivy přímo na pivní pěnu pomocí 3D tiskárny. Do budoucna se počítá s dalšími interaktivními detaily, které mají návštěvu ještě více obohatit.

Podstatné je vytvořit místo, kde se lidé budou cítit přirozeně a rádi se budou vracet. „Naším přáním je, aby tu lidé trávili čas jako doma, aby tu byli rádi,“ doplňuje Aleš Pavlík.

Nový směr podniků Bernard
Koncept Bernard Brewhouse představuje další krok v rozvoji značky Bernard v městském prostředí. Podniky fungují na principu tzv. měkké franšízy – sdílejí filozofii značky a její pivo, ale zároveň dávají provozovatelům prostor pro vlastní identitu a lokální charakter.

V Praze se již připravuje otevření další provozovny a do budoucna se počítá s rozšířením konceptu i do dalších měst. Vedle Brewhouse dnes pod značkou Bernard fungují také podniky Bernard Pub a Bernard Bar, které společně vytvářejí síť míst spojujících kvalitní pivo, gastronomii a atmosféru moderního městského života.

Nový Brewhouse na Vinohradech tak představuje nejen další podnik, ale také nový směr, jak může tradiční český pivovar oslovit současnou generaci návštěvníků.

Rodinný pivovar Rodinný pivovar Bernard představil výjimečnou edici své pivní pálenky, která tři roky zrála v sudech z amerického dubu. Destilát ze speciálu Bernard Bohemian Ale tak získal nový rozměr chuti i vůně, jemnost, hloubku a charakteristickou jantarovou barvu. Výsledkem je nápoj určený k pomalému vychutnávání, který ukazuje, kam až se může pivní destilát posunout, když dostane čas.

Zrání v dubu dalo nápoji hloubku
Pivní pálenka zrála po dobu tří let v dubových sudech z amerického dubu, vyrobených v Portugalsku. Dřevo postupně nápoj zjemňovalo, uhlazovalo jeho sílu a obohacovalo ho o další aromatické vrstvy. Sudy byly uloženy ve stabilních sklepních podmínkách a při zrání docházelo k přirozenému úbytku obsahu, tzv. andělské dani.

„Už po prvním roce bylo zřejmé, že pálenka v sudu krásně zraje, měkne a získává úplně nový charakter. Nikam jsme nespěchali, dali jsme nápoji čas, nepoužívali zkratky,“ popisuje spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard. Říká tím, že při výrobě nebyly využity postupy, které urychlují právě převzetí chutí, vůní a barev z dubového dřeva a snižují andělskou daň.

Víc než překvapení
Spojení pivní pálenky s americkým dubem přineslo opravdu nečekaný výsledek. Pálenka je v chuti plná a hebká, s dlouhým dozníváním, ve kterém jsou tóny sladu, dřeva a lehká nasládlost, která ovšem nepopírá sílu nápoje – 50,6 procenta alkoholu. Původně křišťálově čistý nápoj tříletým odpočinkem v dubových sudech získal zlatavě jantarovou barvu. Ve vůni se propojují sladové a karamelové tóny, jemná vanilka a lehký dotek koření.

Nová chuť na pevném základu
Stejně jako předchozí ročníky vznikla i tato pálenka v biolihovaru Zámecké sady Chrámce v Českém středohoří. Destilaci i následné zrání má na starosti Jiří Syrovátka, mistr lihovaru a jediný člověk, který zná kompletní postup výroby Pivní pálenky Bernard. „Pivo Bernard Bohemian Ale je výborným základem už samo o sobě. Zráním v dubových sudech se pálenka posunula ještě dál. Zůstala silná, ale získala noblesu a hloubku, která se s časem dál rozvíjela,“ popisuje Jiří Syrovátka.

Vyzrálá pivní pálenka Bernard je určena nejen pro slavnostní příležitosti i pro pomalé vychutnávání. Je pro ty, kdo chtějí poznat, kam až se může destilát z piva vyvinout, když dostane čas.

Téměř 411 tisíc hektolitrů piva uvařil v loňském roce Rodinný pivovar Bernard. Jde o druhý nejlepší výsledek v historii, v předchozím roce připravili v Humpolci ještě o osm tisíc hektolitrů více. Hlavním důvodem poklesu byla chladnější a deštivá letní sezona, uvedl mluvčí pivovaru Radek Tulis.

„Strmějšímu propadu zabránilo rozšiřování sítě odběratelů, tedy hospod a restaurací. Získali jsme řadu nových zákazníků,“ prohlásil obchodní ředitel pivovaru Zdeněk Šípek.

Pivovar vaří dvě desítky druhů piva a sezonní speciály. Stěžejní jsou pro něj nepasterizované ležáky v čele s jedenáctkou. Osm procent z celkové produkce tvoří nealkoholická piva, včetně grepového a švestkového.

Za klíčové považuje vedení sudové pivo. „Jako jedni z mála prodáváme většinu piva, více než 62 procent, v sudech do restaurací a hospod. Na českém trhu je přitom poměr opačný, většina piva se prodá v lahvích a plechovkách,“ komentoval trh vrchní sládek a generální ředitel Josef Vávra. Pětina produkce šla na export do dvou desítek zemí.

Nealko pivo se v Česku těší čím dál větší oblibě a podle loňského průzkumu agentury IPSOS pro Český svaz pivovarů a sladoven si jej dopřeje 85 procent Čechů.

Výstav pivovaru řadu let stoupal, hranici 400 tisíc hektolitrů překonal poprvé v roce 2019. V následujících letech byl prodej piva Bernard nižší kvůli opatřením proti šíření covidu a zavírání hospod. Nad 400 tisíc hektolitrů se produkce znovu dostala v roce 2023. Pivovar zaměstnává 260 lidí a další tři desítky ve vlastní sladovně v Rajhradě.

Rodinný pivovar Bernard loni mírně snížil výstav, i tak byl ale loňský rok pro něj druhým nejúspěšnějším v historii.
Rodinný pivovar Bernard uzavřel rok 2025 s výstavem 410,9 tisíce hektolitrů piva, což představuje druhý nejvyšší objem v jeho historii. Oproti rekordnímu roku 2024, kdy produkce dosáhla 419 tisíc hektolitrů, jde o mírný pokles. Společnost jej přičítá především nepříznivému počasí během letní sezony, které se promítlo do nižší spotřeby v gastronomii.

Podle vedení pivovaru se však i přes meziroční snížení objemu podařilo udržet stabilní tržní pozici. „Chladnější a deštivé léto mělo výrazný dopad na celý sektor, zejména na provozovny v gastronomii. Náš pokles byl ve srovnání s trhem spíše mírný,“ uvedl obchodní ředitel pivovaru Zdeněk Šípek.

Negativní vliv počasí částečně kompenzovalo rozšiřování odběratelské sítě. Pivovar v průběhu roku získal nové restaurace a hospody, a to bez využívání cenových pobídek, které jsou v oboru běžné. „Dlouhodobě stavíme na kvalitě produktu a stabilních obchodních podmínkách. Nepracujeme s krátkodobými pobídkami, které jsou atraktivní jen na začátku spolupráce,“ dodal Šípek.

Klíčovým produktem pivovaru zůstávají nepasterované ležáky, zejména Bernard Jedenáctka. Přibližně osm procent celkové produkce tvoří nealkoholická piva, včetně ochucených variant s přírodní grepovou a švestkovou šťávou. Celkově pivovar vyrábí zhruba dvacet druhů piva včetně sezonních speciálů.

Specifikem humpoleckého výrobce je struktura prodejních kanálů. Více než 62 % produkce směřuje do sudů pro gastronomii, zatímco na českém trhu obecně převažuje prodej baleného piva v lahvích a plechovkách. „V tomto ohledu se výrazně lišíme od většiny průmyslových pivovarů,“ uvedl generální ředitel a vrchní sládek Josef Vávra. Zhruba 21 % produkce pivovar vyváží, a to do přibližně dvou desítek zemí.

Vedení společnosti zároveň zdůrazňuje, že objem výroby není hlavním strategickým cílem. „Naší prioritou není maximalizovat produkci, ale dlouhodobě udržet kvalitu, úroveň služeb a korektní vztahy se zákazníky i partnery. Pokud se to promítne do růstu, bereme to jako přirozený výsledek,“ uvedl spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard.

Z udílení výročních cen Sdružení přátel piva si zástupci Rodinného pivovaru Bernard odnesli dvě zlaté medaile. Jednu v kategorii světlých výčepních piv pro Desítku, která obdržela nejvyšší bodové hodnocení napříč všemi vzorky anonymní degustace.

Ve stejné kategorii pivovar získal i třetí místo za Desítku s jemnými kvasnicemi. Další prvenství náleží Černému ležáku Bernard v kategorii tmavých piv. Toto pivo získalo vůbec nejvyšší počet hlasů v anketní části soutěže.

Úspěchy potěšily vrchního sládka Rodinného pivovaru Bernard Josefa Vávru, který si zvlášť váží umístění v kategorii světlých výčepních piv. „Ve slabším pivu se případné vady surovin či chyby ve výrobě neschovají za vyšší množství alkoholu. Vysoké hodnocení svědčí o tom, že se nám daří držet kvalitu pod kontrolou, protože s Desítkou jsme vyhráli i loni.“ Stejně tak Černý ležák Bernard obhájil svoje loňské vítězství. Trojitý úspěch potvrzuje, že Bernard si svou poctivostí a důrazem na kvalitu drží výjimečnou pozici mezi českými pivy.

Ocenění udílená Sdružením přátel piva
Soutěž Sdružení přátel piva je jedinou a nejstarší celorepublikovou pivní soutěží samotných spotřebitelů. Systém hodnocení kombinuje anketní a degustační část, kdy piva s nejvyšším počtem získaných hlasů v anketě postupují do anonymní odborné degustace, ze které vyjde konečné pořadí na prvních místech. V anketní části hlasovalo cca 45 % členů SPP (z celkového počtu 1 580) pro 271 různých značek piva.

Dobrých zpráv nebývá nikdy dost. Ostrava boj o znovuotevření nejstarší hospody ve městě nevzdává. Ikonická restaurace Spolek v centru města sice nadále chátrá, ale v posledních dnech a týdnech se zase začíná blýskat na lepší časy.

Podle nového zjištění Deníku, který situaci legendárního podniku už řadu let pravidelně sleduje, proběhnou v příštích týdnech resp. měsících klíčová jednání. Zájem o koupi historické budovy z roku 1871 zvažují minimálně dva silní investoři. O případném vstupu sice mluví opatrně a diplomaticky, protože klíčová bude cena nemovitosti. Ta by se podle všeho mohla pohybovat okolo 10 milionů korun. V této chvíli se legislativně řeší navrácení majetku do držení města od podnikatele Lukáše Chlebovského, který v minulých dnech potvrdil, že ustupuje od záměru budovu i s přilehlou zahradou zrekonstruovat.

Restaurace Spolek, která dlouhé roky patřila k výrazným místům společenského života a na pivo tam hlavně v letních měsících chodily tisíce Ostravanů, od covidové pandemie nadále chátrá. Město ji v roce 2021 prodalo společnosti Labadia Max Lukáše Chlebovského za 9,5 milionu korun. Ten však objektu kvůli technickým problémům, majetkovým sporům i rychle rostoucím nákladům na rekonstrukci nový život nevdechl. „Těch důvodů bylo více. Budova je zasažena dřevokaznou houbou. Navíc se nám nepodařilo najít společnou řeč se sousedními spoluvlastníky ohledně napojení na inženýrské sítě, což byla zásadní komplikace pro náš záměr objekt zrekonstruovat. Za těchto podmínek to pro nás přestalo být technicky i ekonomicky realizovatelné,“ řekl Lukáš Chlebovský.

Na podzim proto došlo k dohodě o ukončení smlouvy a vrácení objektu zpět městu. „Aktuálně je realizován návrat Spolku zpět do vlastnictví města. Lze očekávat, že do konce roku nabude statutární město Ostrava vlastnické právo. Po převodu dojde ke zhodnocení současného stavu a na to navážou další kroky. Zveřejnění nového záměru prodeje lze očekávat v prvním čtvrtletí roku 2026,“ uvedla pro Deník mluvčí města Gabriela Pokorná. Budova v centru města je ve špatném stavu, i laikovi je jasné, že uvedení objektu do provozuschopného stavu si vyžádá investici v řádu milionů korun. I proto město zatím vylučuje možnost, že by podnik pronajalo.

Ačkoli město plánuje zveřejnit nový záměr prodeje až v roce 2026, mezi podnikateli se už teď objevují jména silných hráčů, která by měla o návrat Spolku na gastronomickou mapu Ostravy zájem.

Proč je vlastně o Spolek, který je aktuálně v devastovaném stavu a řadu let zavřený, zájem? Podnik se nachází na strategickém místě v okolí bankovních domů v samotném centru města, má skvělou dopravní obslužnost a hlavně jeho součástí je prostorná zahradní restaurace s vysokými stromy, která nemá ve městě konkurenci. Situaci ohledně dalšího využití určitě pomohl zájem médií. Deník o Spolku pravidelně informuje už řadu let a nyní si tématu zanedbaného podniku všimla i celostátní média. I proto nejsou vyhlídky Spolku vůbec špatné. Je šance, že o restauraci se přihlásí víc než jediný zájemce, jako tomu bylo před lety v případě Chlebovského.

Situaci pozorně mapuje a sleduje například významný hráč ostravské gastronomické scény Petr Hradil mladší. Zasvěceným není třeba jeho podnikatelskou minulost moc představovat. Jeho společnosti stojí za restaurací Comedor Mexicana nebo hotelovým komplexem s restauracemi a pivními lázněmi Zámek Zábřeh. Dále jeho společnost stála také za projektem Černý kůň v centru Ostravy. Ten fungoval dva roky na bázi pop upu a street foodu.

Petr Hradil mladší Deníku potvrdil, že Spolek by pro něj byl další zajímavou akvizicí. „Se společníkem Erichem Bergmannem se dlouhodobě zaměřujeme na historické a jinak hodnotné budovy, které následně rekonstruujeme nejen materiálně, ale pokoušíme se jim vdechnout i nový život. Ten vždy přichází s vytvářením atraktivních provozů. Z toho pohledu je Spolek pro nás určitě zajímavým objektem,“ uvedl Petr Hradil mladší.

„Mrzí nás, že to se Spolkem nevyšlo panu Chlebovskému, protože má za sebou kvalitní gastronomické projekty. Je ale taky velká škoda, že historická restaurace v centru Ostravy chátrá. Nás navíc špatný stav budovy trápí i proto, že sousedí s našimi nemovitostmi,“ vysvětluje Petr Hradil mladší. To, že v sousedství vlastní jeho firmy další nemovitosti je výhoda. „Obnova Spolku je v každém případě velká a finančně náročná výzva. Je zřejmé, že se nenajde mnoho lidí, kteří budou mít odvahu do toho jít. Stav gastronomie na Ostravsku se po pandemii covidu-19 nevrátil a zřejmě už ani nevrátí do dob před ním. Chování zákazníků se změnilo, lidé obecně méně navštěvují restaurace. Pak je tady dlouhodobý problém s personálem, protože spousta šikovných lidí během pandemie odešla do jiných oborů a už se do gastra nevrátila," dodává Hradil mladší.

Na scéně ve hře o Spolek se objevil i vcelku nečekaný silný hráč s celorepublikovým přesahem. O restauraci s dlouhou historií se zajímá i Bernard, populární rodinný pivovar z Humpolce. Podle informací Deníku ale jde zatím o předběžné sondování možností, žádné rozhodnutí o koupi nepadlo. „Rodinný pivovar Bernard se průběžně zajímá o příležitosti jak odbytu piva, tak případných investic. V případě restaurace Spolek jsme se seznámili se situací tak, jako to děláme na mnoha dalších místech. Kapacita pivovaru je de facto vyprodaná, rozvojové kroky proto pečlivě zvažujeme. Ostrava je krásné město, kde chceme vyjít vstříc rostoucímu zájmu o naše pivo, nicméně v případě Spolku jsme žádné rozhodnutí neučinili,“ sdělil Deníku mluvčí Bernardu Radek Tulis.

I kdyby nový majitel začal s rekonstrukcí okamžitě po koupi, cesta k otevření bude dlouhá. Budova vyžaduje rozsáhlé stavební zásahy, bude nutné vyřešit nové projekty, povolení i majetkoprávní otázky. Restaurace Spolek má k dispozici také rozsáhlou zahrádku, která díky své rozloze a přírodnímu stínu z okolních stromů, patřila mezi vyhledávaná místa pro posezení. Právě po jejím znovuotevření Ostravané nyní volají.

Stando, před pár dny jsi oslavil sedmdesátku. Přečetl jsem si o tobě, že jsi legenda. Cítíš se tak?
Ne, jako legenda se vůbec necítím. Proč?

…legenda českého podnikání, legenda pivovarnictví.
(Dlouhé ticho.) Tak dejme tomu, že se něco podařilo. Ano, ale… Ne, ale legenda určitě nejsem.

Jsou narozeniny aspoň příležitostí k zastavení a ohlédnutí?
Asi ano, nějaká léta už to přece jenom jsou. Navštívil jsem paní, která se zabývá čínskou medicínou, často pobývá v Indii, umí dokonce číst z bambusových listů a zabývá se i numerologií. A ta mi doporučila, abych do svých narozenin nedělal žádná důležitá rozhodnutí. Takže nedělám. Ale co se týče hmotných věcí nebo podnikání, v tomto směru jsem si už dávno všechno splnil. Jediné, co bych si přál v tomto životě ještě dosáhnout, je stavu probuzení, což není úplně jednoduché. Takže na tom teď budu pracovat. Poznat pravdu o životě, smrti, světě a vesmíru. Protože když se mi to nepovede v tomto životě, tak mě to bude čekat až v příštím.

Vím, že sdílíš teorii o kolektivním vědomí. Když přijmeme možnost, že něco takového existuje, tak do těch narozenin stejně nemůžeš nic rozhodnout, pokud se nerozhodneme všichni.
Ano, všichni jsme jedno. Ale jak říkal český mystik Eduard Tomáš, zároveň jsme rozčleněni do miliard duší nebo jedinců a všichni musíme dojít k pravdě. Všichni osvícenci, nejen indičtí, říkají, a já tomu naprosto věřím, že to, co kolem sebe vidíme, je pouze takzvaná májá neboli iluze. Když se někdo dostane do stavu osvícení, a pár takových lidí znám, tak pochopí, že to, co nám přijde jako pevné, jako například zdi kolem nás, stůl, u kterého sedíme, ve své skutečnosti a podstatě jsou jenom prázdnota. A pak je tady energie, která tu iluzi dělá pro nás „skutečnou“. Ale nejsme schopni vstoupit dovnitř. Nemáme tu schopnost. Naše smysly jsou uspořádané tak, že svět kolem nás vnímáme jako realitu. Osvícení lidé vědí a vidí, že jde jen o iluzi. Jen je potřeba se dostat dovnitř. Život je čistá hra, jedna třída ve škole. Jen těch tříd není devět, ale obrovské množství. Probuzení lidé říkají, že máme za sebou „tolik životů, jako je listů na stromě“.

Takže na tom teď budeš pracovat.
Ano.

Nicméně za těch padesát let svého pracovního života jsi vybudoval spoustu hmotných věcí, do kterých se teď budeš v nadsázce řečeno dostávat. Nechci s tebou vést rozhovor jako sportovní novinář s fotbalistou po zápase, ale jaké jsou tvé pocity? Asi máš jasno o svém životě, jestli jsi v něm udělal všechno, jak jsi měl.
Mám dobrý pocit, ano. Včera jsme měli u nás v Humpolci v pivovarském Návštěvnickém centru na besedě cyklistického ultramaratonce Daniela Pohlmana, který vyprávěl, jak absolvoval úplně šílený závod z nejsevernějšího místa Evropy někde za polárním kruhem v Norsku do nejjižnějšího u Málagy, celkem asi 7 400 kilometrů, což se mu podařilo asi za čtyřiadvacet dnů a vyhrál s náskokem několika set kilometrů. Ale protože jeho soupeř, nějaký namachrovaný Němec, který byl přesvědčený, že musí vyhrát on, a dokonce si kvůli tomu část trasy projel předem, o Danielovi rozšířil pomluvu, že má nepovolenou podporu, spí v karavanech, prostě nesmysly. Pak Danielovi ještě někde v zatáčce ustřelilo kolo, rozbil ho, skončil v nemocnici, ale kolo si opravil sám, dal se do kupy a jel dál. Ale proč o tom mluvím. Organizátorem závodu byl Švýcar, který Daniela na základě Němcových mailových pomluv nechal nepřetržitě kontrolovat, což mu muselo brát ohromné množství energie. A když dojel do cíle, organizátor ho z oficiálního závodu vyloučil. Prostě závist. Co mu ta situace měla říct? Vzpomněl si, že má doma svou krásnou ženu a zdravé děti, a to bylo pro něj nejvíc. Jak říkám, podobné situace prožíváme všichni, jako ve hře. Je potřeba si uvědomit, že zkoušky, které zažíváme, zažíváme proto, abychom se v té hře posouvali dopředu, neopakovali pořád stejné chyby. Nakonec všichni dojdeme k pravdě.

Byl jsem u tebe v pivovaru párkrát, ale intuitivně jsem získal pocit, že základem vašeho úspěchu nejsou jen dobré pivo a peníze, ale také tým lidí, kteří táhnou za jeden provaz a jsou hrdí na svou značku. Že je to entita, která má, jak ty říkáš, kolektivní vědomí.
Určitě ano. Nedávno jsme předávali certifikáty hospodám, které splňují naše nejvyšší kvalitativní parametry a starají se perfektně o naše pivo. Řada z nich už s námi žije pětadvacet, třicet let. V některých těch hospodách jsem byl, třeba v orlickoústecké Hospodě u Chaplina a v mnoha dalších. Mezi těmi lidmi byla nádherná atmosféra, dostanou od nás krásnou bronzovou plaketu, kterou zvenku připevní na fasádu, k tomu ještě diplom, a kromě toho od nás mají maximální péči a pozornost. I tam jsem ono kolektivní vědomí cítil, ti lidi náš vztah opravdu neberou jenom jako byznys. A je třeba si uvědomit, že dneska podnikat v pohostinství je neuvěřitelně složité. Hlavně nejsou lidi a ekonomicky to nevychází.

Je po volbách, jsi na půdě politického titulu. Když se dívám a hodnotím výkony končící vlády, jednotlivých jejích ministrů, tak si vzpomínám na náš rozhovor před dvěma lety, kdy sis povzdychl, že kdybys pivovar chtěl založit dnes, tak už to kvůli české i evropské byrokracii se svými společníky nedokážete. Jak si vysvětluješ, že vláda Petra Fialy lidem tvého typu vůbec nepomohla? Existuje nějaká naděje, že se to může zlepšit?
Vždycky je naděje. Češi vždycky čekají, potřebují nějaký pořádný impulz. I naše revoluce v roce 1989 proběhlaskoro jako poslední z komunistických zemí. Proto je potřeba trošku poodstoupit a podívat se na naši situaci zvenku. Když jsme vstupovali do Evropské unie v roce 2004, taky se šlo do bující byrokracie, ale pořád byl hlavní bonus volný pohyb osob, kapitálu a zboží. Ale jak špatným směrem se EU za dvacet let posunula, si mnoho lidí neuvědomuje, protože se pořád ještě máme relativně dobře. Dnes je Evropská unie v nadsázce řečeno koncentrák. A kdybychom se bavili o proběhlých volbách,tak strany, které nabízely odchod z EU, získaly mnohem méně hlasů, než jim po celou dobu před volbami přisuzovaly průzkumy veřejného mínění. Nevím, jak to dopadne. Jestli se Evropská unie rozpadne sama, nebo se prostě tak předluží, že přestane být konkurenceschopná dalším regionům, především Asii a Americe. Ale pro ně partnerem nejsme vlastně už dnes. A k té tvé otázce, proč vláda nepomohla? To by ti lidé za svá ministerská křesla museli nést odpovědnost, a nejen mluvit o západních hodnotách, o Babišovi, o zlých Rusácích a úžasných Ukrajincích a svým dvojím metrem rozeštvat společnost!

Co vlastně ničí Evropu?
Především: Evropa je nádherná, stačí si ji projet. Ale ekonomicky i politicky jde skutečně do kytek. Nejen kvůli ceně energií, která tomu přispívá hodně, ale hlavně kvůli šílené bruselské byrokracii, ke které si my, šikovní Češi, bohužel ještě přidáváme. Kvůli cenzuře, kvůli nemožnosti se svobodně vyjadřovat! Když jsem přijel do zahraničí a bavil se s lidmi nejen kolem našeho byznysu, mávali rukou, že spoustu těch nesmyslů Evropské unie neakceptují a nezavedli. Jsem teď hodně zvědavý na Babiše, jestli skutečně dodrží, co vůči Bruselu před volbami sliboval, nebo bude lavírovat. Žijeme v bláznivém pseudokoncentráku, a ještě se to pořád dál a dál posunuje směrem k dalším nesmyslům. Záchody pro nebinární pohlaví, děti si budou moci volit, jestli jsou kluci, holky, nebo něco jiného, neziskovky ve školách? Mně se líbí, jak si Slováci odhlasovali do ústavy, že jsou jenom dvě pohlaví, a neziskovky, ať táhnou ze škol, že tam nemají co dělat. Škola je přece místem pro vzdělání! A podívej se, kam se to posouvá, na znalostech už nezáleží, hlavní je souhlas s evropskými pseudohodnotami.

V eurovolbách došlo v Evropě k mírnému posunu, i u nás zvítězili eurorealisté. Přesto se nic nemění. Předsedkyní Evropské komise je Ursula von der Leyenová, odtržená od reality, pořád se chrlí absurdní legislativa proti změnám klimatu atd. Proč vlastně lidi nejsou schopni vystoupit z té svojí pohodlné bubliny a podívat se na to, jak ty říkáš, trošku zvenku, a třeba jen začít věcně diskutovat, jestli vlastně má smysl setrvávat v takto nebezpečném spolku?
Chodím zhruba jednou za čtvrt roku na pivo s kamarády, mezi kterými je právník, který říká: vždyť se máme skvěle. Vůbec není schopen přijmout, že bez šílené byrokracie a nesmyslné bruselské politiky Green Dealu bychom mohli být ekonomickým tygrem. Akorát by to chtělo referendum. Ale nevím, jak by dopadlo, protože když se podíváš na výsledky voleb, tak bychom dnes asi hlasovali pro setrvání v Evropské unii. Což znamená, že si asi musíme hubu úplně nabít, než to celé dospěje do bodu, kdy se musí něco stát a dojít k radikálnímu obratu k lepšímu.

Pro mě je nepochopitelné, že si ten průšvih odmítáme připustit, přestože Česká republika je průmyslovou zemí, životně závislou na cenách energií. Máme přece obrovskou průmyslovou tradici.
Ano, a průmysl jde kvůli Green Dealu do kytek. Například máme poslední huť, Třinecké železárny. Lidem prostě rozsah celého průšvihu nedochází, protože si myslí, že se jich to přímo nedotýká a ani se o to moc nezajímají. A přitom jsou mnohdy inteligentní. S jedním z nich jsem se před volbami bavil, ptal jsem se ho, koho bude volit, jestli dozimetry. A on vůbec nevěděl, o co jde. Vždyť oni pořád dokola rozkrádali dopravní podnik v Praze! Stejně tak ho nezajímala kauza bitcoiny.

Dobře, to jsou diskuse s „obyčejnými“ lidmi, ale překvapuje mě, že se pořádně neozvou zástupci toho průmyslového odvětví, kterému jde o krk…
Tady hraje roli do určité míry právě to češství. I mnozí podnikatelé se raději přizpůsobí, než by si pálili prsty. Proto také v minulosti mnoho skutečných českých elit emigrovalo. Samozřejmě všichni vědí, že celý ten slavný zelený úděl, ETS nebo ESG jsou totální nesmysly. Pro Boha svatého! Před revolucí jsme měli nesmyslné pětileté plány, teď pro změnu totální zelené nesmysly.