Novinky a zajímavosti ze světa piva

Staropramen už potřetí hledal nejlepšího výčepního. Do soutěže se přihlásilo nejvíc lidí v historii a finále bylo nejtěsnější, jaké porota zažila.
Požitek z dobrého piva se dá pokazit, i když sudy už dávno opustily pivovar. Stačí špatně umytá sklenice nebo nesprávně seřízený výčep. Jak velkou roli hraje člověk za pípou, bylo vidět v pondělí 5. října v pražském hotelu Stages. Deset výčepních tu čepovalo před porotou a soutěžilo o titul toho nejlepšího z nich.

Šlo o finále třetího ročníku soutěže Staropramen Výčepní 2026. Pořádají ji Pivovary Staropramen, které na pražském Smíchově vaří pivo od roku 1869 a patří mezi největší pivovary na českém trhu. Do letošní soutěže se přihlásilo nejvíc výčepních v historii a poprvé i ze Slovenska.

Nápad na klání tohoto typu přitom vznikl náhodou. „Před třemi lety za námi přišly kolegyně, že máme certifikované hospody a skvělé výčepní, tak proč neudělat soutěž?“ vzpomíná obchodní sládek Marek Hrdlička, který pod značkou Staropramen pracuje dvacet let.

Soutěžilo se ve dvou kolech. V prvním šlo čistě o řemeslo a rychlost: umýt sklenice a načepovat dvě hladinky a dva šnyty na čas. Porota přitom hlídala každý detail. „Stačí jedna sklenice, která není dobře umytá, a celé pivo je špatně,“ upozorňoval finalisty před startem porotce a další ze sládků Vojtěch Slivoň.

Ve druhém kole naopak čas nehrál roli vůbec. Výčepní si od porotců vzali objednávku, museli zvládnout i jednu záludnou otázku a pivo naservírovat. Hodnotila se tedy i komunikace s hostem. V porotě zasedli obchodní sládci Rudolf Schaffer, Michal Meduna a Vojtěch Slivoň a také Barbora Pudivítrová, která má v pivovaru na starosti kvalitu. „S kolegy hlídáme, aby pivo odcházelo z pivovaru přesně takové, jaké si ho sládek představuje,“ popisuje.

Porotci se shodli, že tak vyrovnaný ročník ještě nezažili. „Před třemi lety se rozhodovalo mnohem snáz. Dnes už řešíme detaily, třeba jestli někdo nechal pivo téct o půl vteřiny déle,“ říká jeden z porotců. První dva finalisté skončili se stejným počtem bodů a o vítězi rozhodl čas z prvního kola. Rozdíl byl 19 vteřin. Třetí místo zaostalo o jediný bod.

Titul Výčepní roku 2026 získal Vojtěch Novák ze Srubu Podkozí. Jde o rodinnou restauraci s českou kuchyní v Podkozí u Chyňavy na Berounsku. „Jsem moc rád za vítězství v této soutěži. Na čepování piva mě baví nejvíc práce s detaily. Každé pivo pak mohu předat v té nejlepší kvalitě a o to jde,“ říká.

Kromě pozlaceného půllitru si odnesl zájezd v hodnotě 30 tisíc korun a jeho hospoda nové vybavení. Druhý skončil Peter Csabi z Naší hospody Karloveská v Bratislavě. Třetí byla Sára Špaldoňová z Měšťanského hostince U Váhy, jedné z nejstarších hospod na Smíchově. „Chtěla jsem se umístit a posunout se od loňska dál. Jsem moc spokojená a příští rok bych chtěla ještě výš,“ řekla po vyhlášení.

Večer měl fotbalovou kulisu, protože Staropramen je dlouhodobě partnerem české fotbalové reprezentace. Hosté dostali šály a blikající náramky, každý finalista měl v sále svůj fanklub a moderátoři komentovali čepování jako zápas. Doprovodný program obstarali bývalí reprezentanti Petr Švancara a Luděk Zelenka.

Pro pivovar je soutěž součástí širší snahy hlídat kvalitu piva od jeho výroby až do chvíle, kdy je servírované hostovi. Od roku 1990 funguje na Smíchově Pivovarská škola a v roce 2023 přibyla certifikace kvality čepovaného piva.

„Soutěž Staropramen Výčepní je součástí širší iniciativy a zaměřuje se právě na lidi, kteří o kvalitu piva pečují přímo za výčepem. Vnímáme ji jako klíčovou aktivitu a chceme z ní postupně vybudovat respektovanou tradici, která bude dlouhodobě vzdělávat o kvalitě čepovaného piva, rozvíjet výčepní a podporovat pivní kulturu značky Staropramen. Letošní ročník nám mimo jiné ukázal, že o tuto profesi a o samotné řemeslo je stále velký zájem,“ doplnila Michaela Kučerová, manažerka marketingu pro zákazníky z oblasti gastronomie a pohostinství společnosti Pivovary Staropramen.

Polsko patří mezi největší celosvětové konzumenty alkoholu (za Českem ovšem zaostává) a kultuře opilectví se rozhodli polští politici učinit přítrž. Respektive nočním scénám, které jsou v polských městech poměrně běžné, kdy se skupiny mohutně opilých lidí s lahvemi v rukou sunou ulicemi. Polští poslanci odhlasovali, že v obchodech si po desáté hodině večerní alkohol nekoupíte, musíte si počkat do šesté ráno. Řeč je výhradně o obchodech, hospod se zákaz netýká, stejně jako čerpacích stanic.

Zákaz, který v Česku zní drakonicky (byť to před několika lety bylo jedno z protipandemických opatření), není pro valnou část Poláků úplná novinka. Řada velkých měst podobný zákaz už ve svých centrech vymáhá, právě kvůli opilectví. Stejně jako v Česku, i v Polsku se většina čistého lihu zkonzumuje v pivu.

S postupujícím večerem, říkají statistiky i žitá zkušenost polských ulic, se však mnohem častěji přejde na tvrdý alkohol, což s sebou přináší násilí verbální i fyzické. Zákaz je nově celostátní a tresty za jeho porušení jsou přísné, až několikamilionové pokuty či tresty vězení.

Na této přísnosti je shoda. Stále ještě hlavní opoziční strana Právo a spravedlnost (PiS) hlasovala s vládou, která s nápadem přišla. Dokonce chce vládu Donalda Tuska předehnat a navrhuje zákaz toho, čemu se říká „opička“ – malá láhev tvrdého alkoholu, decková, nanejvýš půllitrová. Pro podstatnou část (nejen polských) alkoholiků je to nejčastější způsob, jak do sebe dostat denní dávku drogy – kvůli příhodným rozměrům a rychlému vyzunknutí.

Pivovary Zubr budou mít od ledna 2027 novou eventovou agenturu. Ve výběrovém řízení zvítězila PPM Factum, která převezme organizaci promo aktivit, festivalů, ochutnávek i dalších akcí napříč Českem. Na spolupráci se obě strany připravují už nyní.

Do tendru se přihlásilo celkem sedm uchazečů. Pivovary Zubr, které si dosud eventy zajišťovaly inhouse, vybíraly podle několika kritérií – strategie, produkční zajištění, operativa, kreativita, nové nápady. Roli hrála i vzájemná spolupráce a soulad mezi týmy.

„Náš cíl byl najít dlouhodobého a spolehlivého partnera pro realizaci širokého spektra našich akcí, od hudebních, gastronomických a sportovních festivalů až po interní eventy,“ říká Ondřej Roček, marketingový ředitel společnosti Pivovary Zubr.

Podle vedení pivovarů PPM Factum od konkurence jako jediná odskočila, zejména svým konceptem a představením nápadů, které se plně shodovaly s představami firmy. „PPM Factum nás přesvědčila, že dokáže splnit naše náročné požadavky na kreativitu i perfektně zvládnutou logistiku a stabilní tým v regionech,“ doplňuje Roček.

Výběr byl společným rozhodnutím marketingového oddělení klienta. „Zvolili jsme partnera, který nám nejen sedl lidsky, ale jehož strategický přístup a produkční kapacity zaručují, že naše akce zvládnou po operativní stránce na jedničku. Jejich kreativní nápady navíc skvěle rezonují s našimi představami o dalším rozvoji značek,“ uvádí Tibor Zábrana, event manažer Pivovarů Zubr.

Pivovary Zubr patří do skupiny Kofola ČeskoSlovensko a sdružují značky Zubr, Holba a Litovel. Tradiční výrobce piva působí především na Moravě. Skupina dlouhodobě vykazuje roční výstav kolem 800.000 hektolitrů piva, přičemž přibližně třetina produkce míří na zahraniční trhy.

Nové partnerství má od roku 2027 zastřešit prezentaci jejích značek na akcích po celém Česku. „Naším cílem je přinášet do aktivací nejen kvalitní exekuci, ale také strategický pohled a nové nápady, které budou jejich značky dlouhodobě posouvat,“ dodává Denisa Feňo, brand activation director PPM Factum.

Hosté si podle průzkumu pivovaru Starobrno utvářejí názor na pivo už po prvním loku. Vedle chuti vnímají také pěnu, teplotu sklenice a celkovou kvalitu načepování. Provozovatelé brněnských restaurací zároveň pozorují, že se lidé v pivu lépe orientují a častěji vědí, jak má správně načepovaný půllitr chutnat i vypadat.

Vrácení piva kvůli špatnému načepování je podle provozovatelů brněnských restaurací spíše výjimkou. V průzkumu prakticky shodně uváděli, že k reklamaci nebo výměně dochází jen velmi zřídka. Zároveň je ale patrné, že hosté jsou při pití piva stále všímavější a lépe vědí, podle čeho poznat správně načepovaný půllitr.

V polovině oslovených podniků si hosté konkrétních znaků načepovaného piva všímají alespoň občas, ve čtvrtině podniků dokonce často. Nejčastěji sledují chuť, hustotu pěny nebo typické kroužkování na skle, menší část hostů podle restauratérů řeší také barvu či říz. „Dřív host často jednoduše řekl, jestli mu pivo chutná, nebo ne. Dnes si všímá pěny, teploty, sklenice i způsobu čepování a mnohem častěji dokáže pojmenovat, co přesně hodnotí,“ uvádí ředitelka pivovaru Starobrno Klára Konupčíková.

Dodává, že i kvůli tomu se pivovar více zaměřuje na to, v jaké kondici se pivo k hostovi dostává. Loni proto začal s certifikací provozoven, které dodržují pravidla správného skladování, sanitace, údržby pivního vedení nebo péče o pivní sklo. Restaurace či hospoda, která se o pivo vzorně stará, získá takzvaný Certifikát kvality. „Ze zkušeností na provozovnách navíc vyplývá, že tam, kde dodržují zásady správné péče o pivo, mají i vyšší výtoče,“ doplňuje obchodní sládek pivovaru Svatopluk Vrzala.

Hladinka jasně vede
Co se týká preferencí stylu čepování, průzkum pivovaru ukázal výraznou shodu. Devatenáct z dvaceti oslovených provozoven uvedlo, že jejich hosté nejčastěji volí hladinku, pouze v jednom podniku ji v oblibě překonává šnyt. A přestože hladinka zůstává jednoznačně nejoblíbenější volbou, podle provozovatelů roste mezi lidmi informovanost i o dalších stylech čepování – častěji znají jejich názvy a dokážou mezi nimi rozlišovat.

Rostoucí informovanost má ale podle provozovatelů své limity. Například v restauraci Portoriko hostům opakovaně vysvětlují, že první pivo z nově naraženého sudu nemusí být špatné, pokud je vedení správně propláchnuté. „I díky edukaci, která dnes probíhá hlavně na TikToku, dávají lidé častěji najevo, že pivu rozumějí. Reálně se ale v některých věcech neorientují tak dobře, jak si myslí,“ dodává Tomáš Preč z podniku Na Škopek.

Názor na pivo? Stačí pár vteřin
Kromě samotného způsobu čepování se dnes hosté velmi často zaměřují také na sklenici. V polovině oslovených podniků si podle provozovatelů lidé všímají například toho, zda je čistá nebo dostatečně vychlazená. „Vedle správné teploty u nás lidé sledují také design sklenice a to, zda se jim dobře drží,“ doplňuje majitelka restaurace Bažantovna Suzies Zuzana Suchá.

„Názor na pivo si přitom hosté vytvářejí velmi rychle – nejčastěji už po prvním loku. Pouze menší část hostů čeká s hodnocením až po dopití nebo pivo komentuje během konzumace. Často tak rozhodují první vteřiny,“ upozorňuje ředitelka pivovaru Starobrno Klára Konupčíková. Výsledky pivního barometru pak ukázaly také to, že nejde jen o pivo – mezi faktory, které hrají největší roli v tom, jak se člověk v hospodě cítí, se nejčastěji objevují také jídlo a nabídka restaurace, celková atmosféra nebo personál.

Průzkum pivovaru Starobrno probíhal od dubna do července 2026 ve dvaceti provozovnách v Brně. Otázky byly rozdělené na tři tematické bloky – vztah k pití piva, posuzování kvality a společenský rozměr návštěvy restaurací. Výsledky posledního bloku pivovar představí v následujících týdnech.

Typických pražských hospod dál ubývá. Další brzy zmizí v Libni. Legendární hospoda U Jarolímků, jejíž historie sahá až do roku 1874, se zapsala do československých dějin. Její někdejší majitel pomáhal parašutistům zapojeným do vojenské operace Anthropoid, jejímž cílem byla likvidace zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Historický dům nyní ustoupí nové bytové výstavbě.

„No, už budu kupovat pivo jen v lahvi,“ říká muž, kterého jsme oslovili u výčepu. Byli jsme v hospodě U Jarolímků v Libni.

Dům, s nímž se pojí také významná historická událost, půjde k zemi. Na jeho místě se plánuje výstavba nového developerského projektu.

Mimořádná kapitola našich dějin
Hospoda U Jarolímků byla založena už v roce 1874 a sídlí v jednom z posledních dochovaných domů staré Libně. Významně se zapsala také do československých dějin. Její někdejší majitel František Jarolímek totiž během druhé světové války pomáhal československým parašutistům, kteří se po provedení vojenské operace Anthropoid, jejímž cílem byla likvidace zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, ukrývali v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.

Jarolímek byl tím, kdo od dalších tamních podnikatelů – řezníka Bohumila Vosmíka a pekaře Josefa Kyncla – zajišťoval jídlo, které se tajně dostávalo k ukrývajícím se vojákům.

Podle historických pramenů hospoda sloužila také jako místo setkávání pravoslavné komunity. Právě kontakty mezi jejími představiteli sehrály významnou úlohu při pomoci parašutistům. Zatímco řada dalších podporovatelů odboje po prozrazení úkrytu zaplatila za svou činnost životem, František Jarolímek válku přežil. Zemřel v roce 1957 a je pohřben na Libeňském hřbitově.

Devadesát bytů místo hospody
Slavná libeňská hospoda ovšem brzy zmizí, vznikne tu developerský projekt skupiny ZEN Development. „Projekt byl připraven a povolen v souladu s platným Územním plánem a novým Metropolitním plánem hl. m. Prahy. Plánujeme výstavbu bytového domu s obchodními prostory v parteru, který splňuje městské regulativy a přirozeně naváže na charakter této části Libně. V tuto chvíli upřesňujeme harmonogram navazujících prací,“ říká pro deník Metro Michal Bobošík ze společnosti ZEN Development. Záměr počítá s novým bytovým domem s přibližně 90 bytovými jednotkami.

Tuto část Libně čeká celková proměna. Dlouhá léta v této oblasti platila stavební uzávěra. Ta s novým, pro Prahu důležitým, Metropolitním plánem padla. Stavební firmy tak mohou postupně zastavovat nejrůznější proluky, staré průmyslové areály a další prostranství a stmelit tak celkovou zástavbu.

Demolicí domu zmizí z Libně nejen jedna z nejstarších hospod, ale také místo spojené s pomocí československému odboji během druhé světové války. Poslední rozloučení s hospodou U Jarolímků se uskuteční 23. října.

Pivovary na jihu Moravy zaznamenaly v létě výrazný nárůst poptávky po nealkoholických pivech a lehkých speciálech s nižším obsahem alkoholu. Zákazníci podle sládků i zástupců oslovených pivovarů postupně mění životní styl a vyhledávají méně alkoholické nápoje. S příchodem podzimu se však trh vrací ke klasickým ležákům a silnějším vícestupňovým speciálům, řekli ČTK zástupci několika malých jihomoravských pivovarů.

Zvýšený zájem o slabší piva
Podle výrobního manažera pivovaru Mazák z Dolních Bojanovic Martina Vrby byl letos v létě zvýšený zájem o slabší osmi a jedenáctistupňová piva jak u klasických ležáků, tak u svrchně kvašených speciálů.

„Celkově pozorujeme ústup od vysokostupňových piv nad šestnáct stupňů. Prodávají se stále, ale v menším množství, a to celoročně,“ uvedl Vrba. Dodal, že na podzim se poptávka stabilizuje zejména u piv o stupňovitosti jedenáct až třináct.

Poptávka po nižším obsahu alkoholu
Podobnou zkušenost uvádí i brněnský Parní pivovar Hauskrecht, který přes léto nabízel lehký speciál s obsahem alkoholu tři a půl procenta. „Jednoznačně roste poptávka po pivech s nižším obsahem alkoholu během letních měsíců,“ sdělila za pivovar Kristýna Krakešová.

Výrazný odklon od konzumace alkoholu pozorují také ve Slavkovském pivovaru. „Lidé chtějí žít zdravě, všeobecně se odchází od špatného životního stylu,“ řekl obchodní ředitel pivovaru Zdeněk Vlček.

Výroba nealkoholického piva je složitá
Navzdory rostoucímu zájmu konzumentů zůstává pro nejmenší mikropivovary výroba kvalitního nealkoholického piva finančně i technologicky nedostupná. „Výroba nealkoholického piva je složitá a nákladná. Malé pivovary bojují s kapitálem i prostorem, takže je to pro nás zatím nedostupné,“ vysvětlil Vlček.

Některé menší provozovny tak nealko vůbec nezařazují, případně reagují jen sezonně. Jednatelka pivovaru Sentický Kvasar Alena Krupičková zmínila, že v létě kvůli poptávce uvařili lehčí sedmistupňové pivo. S podzimem ale tento zájem pominul a k nealku se nepřesouvají.

Na podzim více plnější chutě
Na podzim pivovary přecházejí na plnější chutě, svatováclavské či svatomartinské ležáky a speciály z čerstvého chmele. Zákazníci podle sládků na sezonní limitované edice reagují velmi dobře.

„Vždycky se setkají s úspěchem. Zákazníci jsou zvědaví a mají rádi, když pivo má nějaký přesah,“ uvedl majitel minipivovaru Křikloun z Hodonína Karel Zykmund. Pivovar na podzim k oslavám vzniku Československé republiky nabízí polotmavou třináctku Masaryk APA.

Chystají i adventní speciály
Závěr roku se v jihomoravských pivovarech ponese ve znamení silnějších a vícestupňových piv. Pivovary chystají adventní speciály typu IPA, speciály s příměsí koření, medu či ovocných šťáv.

Slavkovský pivovar připravuje na prosinec ležák s medem, Sentický Kvasar Vánoční dvanáctku s vídeňským sladem. Pivovar Mazák uvaří osm vánočních speciálů včetně piva typu Wild Ale ochuceného vanilkou a pomerančovou kůrou. Pivovar Hauskrecht pak vedle tradičních silných piv chystá na vánoční trh limitovanou edici jednoho z nejsilnějších piv v České republice.

Šest dní, tisíce návštěvníků a plzeňský ležák v hlavní roli. Letošní Pilsner Fest se vrátil přímo do areálu Plzeňského Prazdroje, kde se od pondělí 5. do soboty 10. října slavilo 184. výročí uvaření první várky Pilsner Urquell. Festival trval celý týden a nabídl návštěvníkům hudbu, pivo, gastronomické speciality, prohlídky pivovaru i řadu dalších zážitků. Celkem na Pilsner Fest dorazilo 14 tisíc lidí.

Letošní ročník v duchu konceptu U jednoho stolu propojil různá místa v areálu plzeňského pivovaru. Hlavním centrem programu byl velkokapacitní stan na nádvoří, další aktivity ale probíhaly také v Hospodě Na Spilce, v letním pavilonu na Formance a na dalších místech pivovaru.

„Bylo skvělé vidět, jak pivovar celý týden žije a jak se tu u jednoho stolu potkávají lidé, kteří přišli společně oslavit 184. narozeniny Pilsner Urquell. Mám radost, že pivovar nebyl jen kulisou festivalu, ale skutečně jeho součástí. Návštěvníci mohli poznat místa, historii i řemeslo, které za plzeňským ležákem stojí. Právě atmosféra místa, kde se naše pivo zrodilo a dodnes vaří, dává této oslavě něco, co jinde zažít nejde,“ říká Martin Petrák, manažer turismu Plzeňského Prazdroje.

Narozeniny začaly přesně v 18:42
Pilsner Fest odstartoval v pondělí 5. října, tedy přesně v den, kdy před 184 lety, v roce 1842, Josef Groll uvařil první várku plzeňského ležáku. Tradiční narozeninový přípitek se odehrál symbolicky v čase 18:42, kdy emeritní vrchní sládek Václav Berka narazil dubový sud s nefiltrovaným ležákem Pilsner Urquell a připil si společně s návštěvníky.
Oslavy pak pokračovaly celý týden až do sobotního finále. Na hlavním hudebním pódiu se během šesti dnů vystřídaly kapely Cirkus Problem, Visací zámek, IMODIUM, Doctor P.P., Terne Čhave, David Kraus & Gipsy Brothers nebo Wanastowi Vjecy Revival a další interpreti. Program doplnily pub kvízy, stand-up show, soutěže a další aktivity.

Návštěvy míst, kde se rodí plzeňský ležák
Velký zájem byl také o speciální festivalové prohlídky pivovaru. Návštěvníci se během nich prošli od historické varny až do legendárních pivovarských sklepů, ochutnali sladinu a plzeňský ležák z dubových ležáckých sudů a mohli si vyzkoušet také pivní kvíz.
„Pilsner Fest je oslavou nejen piva, ale také všech lidí a řemesel, která za ním stojí. Letos jsme proto návštěvníkům ukazovali co nejvíce z toho, co se za jedním půllitrem plzeňského ležáku skrývá – od jeho historie a výroby až po práci výčepních. Ale především jsme chtěli, aby si to všechno mohli užít společně přímo v pivovaru,“ dodává Martin Petrák.

Atraktivní součástí festivalu byla také gastronomie. Návštěvníci ochutnali třeba pivní guláš z hovězího krku, vepřové výpečky s pivním zelím nebo zabijačkové speciality jako škvarkovou pomazánku, jitrnice, jelita, zabijačkovou polévku a nechyběly ani domácí vdolky. Na to v sobotu navázaly Butcher Wars – souboj profesionálních řezníků, kteří předvedli své řemeslo přímo před návštěvníky.

Umění výčepního řemesla pak od středy do soboty ukazovali také vítězové a finalisté soutěže Pilsner Urquell Master Bartender. Od nich i dalších profesionálních výčepních si návštěvníci po celý týden mohli vychutnat filtrovaný i nefiltrovaný Pilsner Urquell, Speciál z Prazdroje Bitter Wave nebo nealkoholický Birell Pomelo & Grep, v pátek a sobotu nabídku doplnila také speciální piva z pivovaru Elektrárna.

Pivo se v historickém pivovaru u hradu Rychmburk přestalo vařit před více než sto lety. Nyní by mohl areál znovu ožít. Obec Předhradí jedná o prodeji části budov, v nichž by po rekonstrukci mohlo vzniknout ubytování, restaurace nebo další služby pro návštěvníky.

Radnice v Předhradí na Chrudimsku jedná s případnými zájemci o koupi větší části areálu bývalého historického pivovaru. Zchátralé budovy v sousedství hradu Rychmburk získala obec v roce 2019 v dražbě. Od soukromého investora si slibuje, že objekty po opravě využije pro cestovní ruch a služby. Radnice si nechala zpracovat studii využitelnosti, podle níž postupuje.

"Vyčlenili jsme si část areálu, který nabízíme možnosti soukromé investice. Na druhé straně jsme si vymezili druhou část, kterou chceme nechat jako objekt informačního centra s prodejničkou, kde už jsme opravili střechu a udělali jsme další stavební úkony," řekl starosta Zdeněk Mikšovský (KDU-ČSL). Obec si ponechá ještě jednu část areálu se starou sladovnou. Časem by v ní mohlo vzniknout například volnočasové centrum se zázemím a galerijním prostorem.

Podle starosty by vybraný investor mohl svou část pivovaru upravit pro potřeby cestovního ruchu vázaného na hrad Rychmburk a památkovou zónu. Vzniknout by mohly ubytovací kapacity, gastronomický provoz či další služby, a to i ve spolupráci s případným nájemcem.

Areál se skládá z více objektů, téměř všechny jsou památkově chráněné. Součástí je sladovna, obytná budova nájemců pivovaru, starý a nový hvozd k sušení surového sladu, hlavní budova pivovaru a ležácké sklepy, konírny, ohrazení terasy a ohradní zeď.

Hrad Rychmburk patří Pardubickému kraji. V roce 2021 byl otevřen veřejnosti, předtím sloužil klientům ústavu pro duševně nemocné. Areál pivovaru je několik desetiletí nemovitou kulturní památkou. Památkovou ochranu získala sladovna, hlavní budova pivovaru a konírny.

Panský pivovar byl založen v roce 1636. Dodával pivo do všech hospod rozsáhlého rychmburského panství, později byl společně s lihovarem pronajímán. Výroba byla zastavena v roce 1925, když se nenašel zájemce o další provoz. V budovách byl zřízen sklad chrudimského piva, byty byly pronajaty, bývalé humno (prostor k mlácení obilí) si najalo rolnické družstvo pro skladiště. Později sloužil podniku Zemědělské zásobování a nákup.

Pití piva má u nás dlouholetou tradici. Spotřeba piva u nás sice klesá, přesto v konzumaci zlatého moku převyšujeme téměř dvojnásobek průměru EU. Mnozí s nostalgií vzpomínají na doby, kdy hospody byly plné štamgastů a pivo bylo za hubičku.
Článek

V nedávné době se objevila informace o tom, že Češi loni vypili nejméně piva v historii statistik. Na obyvatele připadlo 121 litrů, což je však ve srovnání s EU stále hodně. Konkrétně je to téměř dvojnásobek průměru EU. Před 19 lety připadalo na jednoho Čecha téměř 159 litrů piva ročně.

Odborníci si pokles konzumace piva vysvětlují změnou životního stylu. Na datech je zřejmá generační proměna. Mladí lidé si oblíbili ochucená, nealkoholická piva. Spotřeba nealkoholického piva dle dat postupně roste, a to nejen u nás. Přitom za dob minulého režimu se lidé nealkoholickému pivu, které se jmenovalo Pito, spíše vyhýbali. Název tohoto nápoje vznikl z písmen slov „PIvo“ a „auTO“. „Vyráběl ho Pivovar Most a jelikož se nedalo vůbec pít, lidi mu říkali pitomost,“ vzpomínal v roce 2008 Jan Veselý, ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven. Nicméně Pito můžeme zakoupit i dnes, v pivovaru Samson, který vlastní ochrannou známku, se vaří už od roku 1975. Před rokem 1989 se kvůli vysoké poptávce licenčně vařilo i v dalších tuzemských pivovarech, třeba v již zmíněném Mostě či v Rakovníku.

Dobám, kdy lidé po práci pravidelně chodili na „jedno“ zřejmě odzvonilo. „Dříve „klopili“ někteří klidně 10 a více piv denně. Cena v restauracích udělala z piva „zážitkovou gastronomii“,“ komentoval pokles spotřeby piva jeden z diskutujících pod článkem Novinek. „Prostě generace, která pije/pila piva nejvíc, pomalu vymírá a mladší generace jej tolik nepotřebuje,“ poznamenal další. „Něco je špatně. Místo zdravého piva plného vitamínů (B1, B2, B6), minerálů (K, Mg, Zn, Si), antioxidantů a vlákniny, dnes, zejména mladí, konzumují energetické nápoje, kratom a hulí syntetickou marihuanu koupenou ve večerce,“ stálo v dalším příspěvku.

To, že mnozí kroutí hlavou nad klesající spotřebou piva, k našemu národu asi patří. České pivo mají rádi nejen Češi, ale také turisté z celého světa. Ti, co komentují klesající spotřebu „tekutého zlata“, často s nostalgií vzpomínají na dobu, kdy lahvové pivo stálo jen 1,70 Kčs. Tato cena se držela od 60. let až do roku 1984, kdy cena piva poskočila na 2,50 Kčs. Výrazné zdražení piva přinesly až devadesátá léta.

Abychom si udělali lepší představu o tom, jak hluboko lidé kvůli pivu museli sáhnout do peněženky, je třeba uvést, kolik korun si v té době vydělávali. Na konci 80. let, kdy lahvové pivo stálo ještě 2,50 Kčs, byla průměrná mzda 3170 korun. Za tento plat si tedy člověk mohl pořídit 1268 piv. O několik let později, v roce 2013, si lidé mohli za průměrnou mzdu koupit přibližně 2340 lahvových piv. To značí, že to s tou cenou piva po revoluci nebylo tak horké, jak někteří pivaři rádi uvádějí.

Faktem však je, že pivo bývalo zbožím, které si svou cenu dlouhodobě drželo. Komunistická garnitura totiž ceny dotovala. Týkalo se to nejen piva, ale také základních potravin, dětského zboží, pevných paliv či průmyslových výrobků. Ceny stanovoval cenový úřad, avšak mluvilo do nich i předsednictvo Ústředního výboru KSČ. „Mohu říct, že byly obavy z nepokojů. Dokonce se vytipovávaly citlivé položky spotřebního koše, kam vedle brambor určitě patřilo pivo,“ uvedl Jan Vrba, porevoluční ministr průmyslu.

Alkoholu bylo všude dost a nebyl drahý. Ve společenském životě hrál důležitou roli, tudíž nepít v podstatě nešlo. V době, kdy se komunisté chopili moci, propadl alkoholu i náš „první dělnický prezident“. Podle tehdejšího náměstka předsedy vlády Zdeňka Fierlingera podepsal Klement Gottwald za lahev vodky vše, co si Moskva přála. „Sovětskými poradci zinscenované politické procesy, kdy si dokonce ani Gottwald nemohl být jist životem, jej proměnily v alkoholickou trosku,“ popsal historik František Hanzlík.

A tak se pod taktovkou Sovětů stalo, že se pilo nejen na Hradě, ale také v podhradí. Alkohol se stal běžnou součástí života. A některým, jako byl režisér Martin Frič či básník František Hrubín zničil život. Problémy s alkoholem měly i ženy, jako například manželka Jana Wericha. To, co alkohol dokáže způsobit, vepsal do pohádky Až o padá listí z dubu. Jeho sedlák Čupera, který pije, aniž ví proč, nad čertem vyzraje. Werichova žena i dcera se o to pokoušely také.

Jan Werich se alkoholu nevyhýbal, nicméně ho nikdo neviděl opilého. Podle Terezy Brdečkové, která napsala knihu O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha nebylo umělecké rodiny, která by neměla v té době spoustu vtipných opileckých historik. „Lidé byli rádi spolu, přestávali se v houfu bát, cítili se svobodní a já jsem ráda asistovala u karetních seancí u nás doma, kde se pilo víno, vyprávěli se židovské vtipy a řvalo se smíchy tak, jak už to dnes neslyším,“ komentovala pití alkoholu za dob komunismu ve své knize.

V době stalinismu, v době odposlouchávání telefonu lidé zažívali stavy, které šlo jen těžko zvládnout bez nějaké opory. „U nás se neválely alkoholici na ulici a nepilo se destruktivně jako v Rusku nebo v sousedním Polsku. Lidé si jen chtěli připadat o něco lépe,“ poznamenala Brdečková. Pití alkoholu bylo zkrátka normální. Spisovatelka vzpomínala, že ještě v 70. letech, kdy pracovala v Československé televizi, „byla opilost přijatelná výmluva pro vynechanou směnu, zatímco nemocné dítě nikoliv.“

Těm, co zde žili ani nepřišlo, že by záliba v alkoholu byla až tak špatná. Avšak pokud sem zavítal někdo z vnějšku, býval zaskočen. Alespoň takové pocity měla hvězda stříbrného plátna Adina Mandlová. V roce 1968 dorazila do Prahy, neboť dostala nabídku na hlavní roli v muzikálu Hello, Dolly! Tehdy se pozastavovala nad tím, kolik českých umělců ke svému fungování potřebuje alkohol. „Najednou jsem si uvědomila ten velký rozdíl, který mě dělí od ostatních členů souboru. Předně jsem nepila a nekouřila, protože jsem chtěla být svěží a alkohol kouření oslabuje. Všichni ostatní, až na Korbeláře, byli cítit alkoholem tak silně, že jsem se často musela odvracet, když na mě některý z herců nebo hereček promluvili, ať už ve společných scénách, nebo v soukromí. Jeden kamarád mi vysvětlil, že chlast je vlastně to jediné, co na světě mají, protože jsou nespokojení, špatně placení, špatně ubytovaní; většinou nemají ani koupelnu k použití a z nedostatku peněz pijou pivo a laciné kořalky, které jsou z člověka cítit na sto honů,“ uvedla ve své knize Dneska už se tomu směju.

Od té doby jsme se zdá se posunuli. Mění se návyky lidí, mladší generace už tolik nevysedává nad pivem. Je to snad signál, že jsou Češi se svým životem spokojenější než předešlé generace, nebo si místo alkoholu našli jinou náhražku?

Některé slovenské pivovary zažívají velmi těžké časy. Řada z nich již dokonce oznámila konec. O viníkovi svých potíží mají přitom poměrně jasno.
Nejohroženější jsou aktuálně zejména malí řemeslní výrobci. Konec již oznámil například vůbec první řemeslný pivovar na Slovensku, který vařil pivo v Banské Bystrici. Štafetu nejstaršího řemeslného pivovaru následně přebrali v Dobré Nivě, ale končí už i tam, informoval web tnlive.sk.

Zatímco majitel prvního pivovaru se komentáře veřejně zdržel, tak vlastník pivovaru z Dobré Nivy Ľubomír Švarc se promluvit nebál. Pivo vařil přes 30 let a jako jeden z problémů označil úřednické překážky. „Malé pivovary měly mít jinou legislativu v rámci turistického rozmachu, že by se turismus podpořil. Byly tam ale stejné podmínky jako pro pivovary Bystrica nebo Martin,“ postěžoval si.
Špatným obdobím prochází také další pivovar, který je přitom poměrně velkým hráčem na trhu. Pivovar Steiger měl loni ztrátu 1,2 milionu eur (zhruba 29 milionů korun). Třetí největší slovenský pivovar dokonce chvíli byl jen kousek od prodeje, upozornil Denník N.

Podle šéfa slovenských pivovarníků Vladimíra Machalíka hraje ve výrobě piva stále důležitější roli jeden faktor. „Velmi silně cítíme trend spotřeby a konzumace nealkoholického piva a radlerů. Slovensko je v podstatě premiantem v rámci EU. Už čtvrtina produkce piva na Slovensku je nealkoholická,“ vysvětlil.

Pivovary tak musí na změnu chutí reagovat a čím menší pivovar, tím větší problém. „Když to navaříme, tak jsme rádi, že to prodáme, ale abychom to ještě dělili na takové či onaké pivo, už to je dost,“ přiznává Švarc.

„Určitě by pomohlo, kdyby se do nějaké míry snížila administrativní náročnost a samozřejmě nějakým způsobem se snižovaly daně,“ apeloval Machalík na vládu.