Novinky a zajímavosti ze světa piva

Novou podobu tradičního Zubrfestu představili v sobotu odpoledne návštěvníkům organizátoři. Festival s novým názvem „Zubrsraz“ nabídl piva značek Zubr, Litovel a Holba, koncerty známých kapel, ale také Zubr arénu, ve které si mohli lidé zasoutěžit v nejrůznějších disciplínách. Návštěvníků ale letos do areálu přerovského pivovaru dorazilo o něco méně než v minulých letech.

„Snažili jsme se udělat modernější koncept festivalu a touto inovací navázat na naši spolupráci s Oktagonem - v Zubr aréně si tak mohou lidé zasoutěžit v různých disciplínách - vyzkoušet páku, jízdu na zubrovi nebo MMA trenažer. Součástí odpoledne je i autogramiáda s hvězdami MMA Matoušem Kohoutem a Jakubem Batfalským. Podle ohlasů návštěvníky tato část zaujala,“ zhodnotila za organizátory Petra Pášová, mluvčí společnosti Pivovary Zubr.

Netradiční byly i gastrozážitky. „Lidé si mohli pochutnat na tři sta kilogramovém býkovi, kterého jsme začali opékat už v jednu hodinu v noci,“ podotkla.

Součástí festivalu byly i exkurze do pivovaru. „Po celou dobu je o ně velký zájem a nadšené jsou i ohlasy, protože si mohou návštěvníci projít celý proces výroby piva,“ řekla. Fanoušky piva zaujala i škola čepování v Zubr aréně.

No Name či Kapitán Demo
Na čepu byly všechny produkty skupiny Pivovary Zubr - včetně nedávno oceněného piva Zubr Grand 11, které bodovalo na Pivexu.

„Chtěli jsme nabídnout celé portfolio pivovaru, takže kromě značky Zubr je na čepu také Holba a Litovel včetně speciálů. Přímo z ležáckého sklepa teče Zubr Grand,“ doplnil Tomáš Valenta, brand manažer značky Zubr.

Na festivalu se vystřídali známí interpreti a kapely - o úvod se postarala slovenská kapela No Name, kterou vystřídal Kapitán Demo. Po šesté večer zahrála skupina Dirty Blondes a nadšené ohlasy publika sklidil rapper Paulie Garand. Celý večer uzavřel Walda Gang.

Lidé byli atmosférou festivalu nadšení. „Za mě určitě paráda, jsem fanoušek kapel, takže spokojenost. Není tady sice tolik lidí jako v minulých letech, ale je tu bezvadné jídlo i pití,“ svěřil se třeba Mikuláš Holub.

„Mám ráda Walda Gang, takže jsem přišla hlavně na ně,“ podotkla jiná z návštěvnic. Někteří z přítomných se ale netajili tím, že jim chybí rocková muzika.

„Zubrfest byl vždycky rockový, hrály tu i místní kapely, to tu za mě chybí. Na druhé straně je fajn, že si akci můžu užít s celou rodinou, i s vnoučaty. V minulosti byly festivaly dost divoké,“ poznamenal s úsměvem jiný z návštěvníků.

Nová koncepce festivalů
Pivovary Litovel, Holba a Zubr letos upravily podobu svých letních akcí, místo tradičních slavností nabídnou návštěvníkům nové koncepty festivalových akcí s propojující koncerty, netradiční zážitky i regionální gastronomii.

Kromě přerovského Zubrsrazu se letos poprvé uskuteční v litovelském pivovaru Litovelské Pivobraní (8. srpna), které nahradí tradiční Litovelský Otvírák.

Hanušovický pivovar Holba zase chystá na 29. srpna dvoudenní akci Holba Fest včetně koncertu na horské vyhlídce.

Spotřeba piva v Česku každoročně klesá, loni se propadla na své historické minimum.
Prodeje padají i největším hráčům na trhu, zejména na minipivovary dopadá snižující se spotřeba v hospodách.
Negativní trend z pohledu pivovarnického byznysu pomáhá kompenzovat zejména zvyšující se zájem o nealkoholické varianty pivních nápojů.
Češi loni vypili nejméně piva v historii, spotřeba klesla na 121 litrů na obyvatele. Klesající trend konzumace v tuzemsku ale i v zahraničí se projevil také na celkovém objemu piva, které pivovary uvařily. Loni činil 19,96 milionu hektolitrů, což znamenalo pokles o 4,3 % oproti předchozímu roku, jak vyplývá z dat Českého svazu pivovarů a sladoven.
Menší zájem Čechů o pivo pociťují na svých prodejích i ti největší hráči na trhu v čele s Plzeňským Prazdrojem, který vaří značky jako Pilsner Urquell, Kozel nebo Radegast. „Prodeje piva v posledních letech v Česku klesají a viděli jsme to i loni, kdy jsme v Česku prodali o dvě procenta méně piva než v roce 2024. Loňský rok byl pro nás současně prodejně nejslabším rokem od covidu,“ říká obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Jan Krafka. Podle něj také za loňským poklesem stálo kromě měnícího se chování lidí i studenější a deštivější počasí během jara a léta.

Špatné počasí a malý zájem
Faktor počasí zmiňuje jako důvod poklesu i pivovar Bernard, kterému se podle jeho tiskového mluvčího Radka Tulise jinak daří. Loni měl druhý největší výstav v historii, hned po předchozím roce. Tisková mluvčí Pivovarů Staropramen Denisa Mylbachrová uvádí, že výsledky za minulý rok ještě nemá zveřejněné. „V tuto chvíli mohu potvrdit, že jsme zaznamenali podobné trendy, jako uvádí Český svaz pivovarů a sladoven,“ dodává.

Trend snižujícího se zájmu o pivo se netýká jen Česka. „Klesající spotřebu piva nevnímáme jen my, ale i ostatní pivovarské svazy napříč Evropou. Například Slováci nebo Němci, což jsou klíčové země pro vývoz českého piva, vypijí také méně piva než dříve, a to má výrazný dopad na náš export,“ říká výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Tomáš Slunečko. Vývoz českého piva do zahraničí loni tvořil více než čtvrtinu celkového výstavu tuzemských pivovarů, meziročně se však snížil o 8,2 procenta.

Stabilizace na trhu minipivovarů
Klesající spotřeba piva v tuzemsku pak logicky nejvíce dopadá na ty nejmenší, tedy minipivovary, jak se označují producenti piva s výstavem do 10 tisíc hektolitrů. Jejich produkce loni klesla o dvě procenta na necelých 383 tisíc hektolitrů. Podle prezidenta Českomoravského svazu minipivovarů Michala Voldřicha je však situace složitější a pokles celkové domácí spotřeby nepředstavuje problém jen sám o sobě.

„Minipivovary čelí zároveň rostoucím nákladům na energie, suroviny, mzdy i logistiku a významně je ovlivňuje také dlouhodobě složitá situace v gastronomii, která je pro ně klíčovým odbytištěm. Přibližně 85 procent produkce minipivovarů se prodá právě v restauracích a hospodách,“ vysvětluje. Právě v podnicích se ale piva pije čím dál tím méně. Loni se v gastronomických provozovnách vypilo 28 procent veškerého piva v Česku, o procento méně než v předešlém roce.

Minipivovarů je v Česku v současné době 520. Jejich počet je nyní víceméně stejný, i když nové podniky vznikají i zanikají. „Oproti loňskému roku zůstal jejich počet prakticky stabilní. Za tímto číslem se však skrývá poměrně živý vývoj – vzniklo 26 nových minipivovarů, 23 jich zaniklo a tři pivovary překročily hranici 10 tisíc hektolitrů a přešly do vyšší kategorie. Nejde tedy o období masového růstu jako před několika lety, ale spíše o fázi stabilizace trhu,“ popisuje situaci Voldřich.

Podle něj tak období rychlého nárůstu počtu minipivovarů již skončilo. „Trh vstoupil do vyzrálejší fáze. Neočekáváme dramatický pokles počtu minipivovarů, ale spíše pokračování současného trendu, kdy vznikají nové projekty a jiné naopak končí,“ dodává Voldřich.

Situaci zachraňuje nealko
Jak velké, tak malé pivovary se nicméně shodují, že zájem Čechů naopak roste v segmentu nealkoholického piva. „Zatímco před 20 lety tvořilo nealko pivo jen jedno procento našich prodejů v Česku, loni to bylo už 11 procent,“ uvádí Krafka z Prazdroje a dodává, že společnost proto v tomto segmentu každoročně přichází na trh s novinkami.

Stoupající zájem o nealko potvrzuje i Mylbachrová z Pivovarů Staropramen. „Segment nealkoholického piva a pivních mixů je velice důležitou součástí naší nabídky. Díky aktivnějšímu životnímu stylu nealkoholické varianty vyhledává stále více konzumentů napříč generacemi a podle vývoje z posledních let očekáváme, že zájem o nealko do budoucna ještě poroste,“ předpokládá.

Význam nealkoholického piva roste i u minipivovarů. „Dnes je vaří přibližně 15 procent minipivovarů a jejich význam postupně roste. Nealkoholické pivo však zatím nedokáže kompenzovat pokles spotřeby alkoholického piva. Přesto v něm vidíme významný potenciál a očekáváme, že nabídka i kvalita nealkoholických piv z minipivovarů bude v následujících letech dále růst,“ komentuje Voldřich.

Slunečko z Českého svazu pivovarů a sladoven je však s budoucím výhledem optimistický: „Věříme, že si pivovarský trh udrží i přes změny ve spotřebitelském chování stabilitu. Čechům se mění preference – nevypijí ho tolik, zajímá je více rozmanitost a stále raději pijí nealkoholické pivo. Pivovarnictví tedy prochází vývojem, ale konsolidaci neočekáváme.“

Nealkoholické pivo už dávno není jen nouzová varianta pro řidiče. Češi po pivech bez alkoholu sahají při setkáních s přáteli, během horkých dnů i doma po práci. Z někdejší okrajové kategorie se nealko piva stala segmentem, který si postupně získává stále širší okruh spotřebitelů a proměňuje českou pivní kulturu. Na to, kolik nealkoholického piva se v Česku uvařilo nebo při jakých příležitostech lidé nealkoholická piva pijí, se zaměřila datová redakce Deník.cz.

Češi mění své pivní návyky a stále častěji sahají po nealkoholických variantách. Zatímco ještě před několika lety bylo nealkoholické pivo vnímáno hlavně jako nápoj pro ty, kteří si z nějakého důvodu nemohou dát klasické pivo, dnes piva s obsahem maximálně 0,5 procenta objemu alkoholu představují jednu z nejdynamičtějších částí českého pivního trhu.

Ačkoli celková produkce piva v posledních letech kolísá, výroba nealkoholického piva a pivních mixů dlouhodobě roste. České pivovary vloni uvařily 1,7 milionu hektolitrů nealkoholického piva, což je více než dvojnásobek objemu oproti situaci před deseti lety. Celkově české pivovary vyprodukovaly téměř 20 milionů hektolitrů piva, a s výjimkou covidového roku 2021 jde o nejmenší výstav za posledních deset let.

Česko se rádo označuje za pivní národ. Přesto máme přísnější pravidla pro konzumaci piva než Německo, Rakousko nebo Belgie. A zatímco tam si mohou dát pivo už šestnáctiletí, my dál věříme, že právě osmnáctka je hrází proti alkoholismu. Čísla o spotřebě alkoholu ale naznačují, že tak jednoduché to nebude.

Česko se rádo označuje za pivní velmoc. Jenže mezi evropskými pivními velmocemi je zároveň výjimkou. Zatímco vNěmecku, Rakousku, Belgii, Švýcarsku nebo Dánsku si mohou dát pivo už šestnáctiletí, v Česku je hranice nastavena na osmnáct let. A v některých zemích zákon dokonce připouští, že se čtrnáctiletý teenager může pod dohledem rodičů napít piva nebo vína i v restauraci.

Jak to funguje v praxi, mohou Češi vidět třeba v sousedním Rakousku. Ve slavné vídeňské pivnici Schweizerhaus, kde se už více než sto let točí Budějovický Budvar, sedávají mezi stovkami hostů i mladí lidé, kterým ještě nebylo osmnáct. Nepotácejí se mezi stoly ani nebudí pohoršení. Prostě si dají pivo. A nikdo se nad tím nepozastavuje, protože je to legální.

Nabízí se proto nepříjemná otázka: pokud je osmnáctiletá hranice tak účinným nástrojem proti alkoholismu, proč patří Česko dlouhodobě mezi evropské šampiony ve spotřebě alkoholu? Podle řady mezinárodních srovnání pijeme více než většina zemí, které povolují pivo a víno už od šestnácti let.

Německo, Rakousko, Švýcarsko, Belgie, Dánsko nebo Lucembursko rozhodně nejsou státy proslulé abstinencí. Přesto v nich zákon předpokládá, že cesta ke kultivovanému vztahu k alkoholu nemusí nutně vést přes zákaz až do osmnáctých narozenin.

Možná právě tady leží slabina českého pohledu na věc. Automaticky předpokládáme, že zákaz znamená menší zájem. Jenže u dospívajících to tak být nemusí. Když pivo přestane být symbolem rebelie a stane se obyčejnou součástí života, může část jeho kouzla zmizet.

Ostatně ani Rakousko nebo Německo nepouštějí šestnáctileté ke všemu alkoholu. Výjimka se týká hlavně piva a vína, zatímco tvrdý alkohol zůstává dostupný až od osmnácti let. A navzdory obavám spotřeba alkoholu mezi mladými Evropany dlouhodobě klesá.

Nejdůležitější je rodina
Jenže čeští odborníci podobné debaty většinou rychle uzavírají. Primář Psychiatrické léčebny v Červeném Dvoře Jiří Dvořáček tvrdí, že lidé mladší osmnácti let by neměli pít ani nealkoholické pivo, aby si nevytvářeli návyk spojený s alkoholem.

A ani mezi pivovarníky se po změně pravidel příliš nevolá. Bývalý šéf Budějovického Budvaru Jiří Boček upozorňuje, že hranice osmnácti let je v Česku natolik zakořeněná, že by její snížení nemělo šanci získat širší podporu veřejnosti.

Boček zároveň upozorňuje, že vztah k alkoholu nevzniká v zákoníku, ale především v rodině. Své sehrává i prostředí, ve kterém člověk vyrůstá, a vlivy, kterým čelí v pubertě. „Otázka, zda se smí legálně pít od 16 nebo od 18 let, je až druhotná,“ míní.

Opatrný je i Svaz pivovarů a sladoven. Jeho ředitel Tomáš Slunečko připomíná, že současná hranice osmnácti let vychází ze snahy chránit zdraví dětí a mladistvých. Pivovary podle něj dlouhodobě podporují prevenci a pivo, včetně nealkoholického, komunikují výhradně jako nápoj pro dospělé.

Nikdo rozumný nebude navrhovat, aby se šestnáctiletým nalévaly panáky. Stejně tak ale stojí za zamyšlení, zda česká osmnáctka není spíš kulturní zvyk než nástroj, který skutečně rozhoduje o tom, kolik alkoholu se v zemi vypije. Pokud ano, pak se možná hádáme o číslo, zatímco skutečný problém leží úplně jinde.

Ani letošní ročník pivních slavností Oktoberfest v Mnichově nebude žádná láce. Kdo se chystá v některém ze stanů na tamní Tereziánské louce ponořit rty do pěnivého moku, musí počítat s cenou až 15,90 eura (385 Kč) za tuplák.

Podle radnice bavorské metropole, která zveřejnila ceny piva pro nadcházející pivní slavnosti, jež se uskuteční od 19. září do 4. října, budou letos ceny v průměru o 2,38 % vyšší než na loňském Oktoberfestu.

Podražit mají i nealkoholické nápoje, například litr stolní vody vyjde v průměru na 11,13 eura (270 Kč). Servírovanou vodu ale půjde nahradit bezplatnou alternativou v podobě fontánek s pitnou vodou, kterých na loňském ročníku pivního festivalu bylo v areálu celkem deset, napsal deník Bild.

Ze zveřejněného přehledu vyplývá, že nejdražší pivo se bude „tankovat“ ve stanech Armbrustschützen, Bräurosl a Löwenbräuzelt. V nich se cena za máz zastaví pouhých deset centů pod hranicí 16 eur, tedy 15 korun pod hranicí 400 Kč.

Pouze dva stany ponechají cenu na loňské úrovni, což na Oktoberfestu nebývá často - Volkssängerzelt a Wirtshaus im Schichtl. V obou se bude pivo znova čepovat za 14,90 eura (360 Kč). A jediný stan - Münchner Stubn - dokonce zlevní, z loňských 15,80 eura (382 Kč) na 15,50 eura (375 Kč).

Pandemie, Ukrajina a Írán
Producenti zlatavého moku tvrdí, že jde jen o „mírné zdražení“. Argumentují, že tlak způsobený pandemií koronaviru a válkou na Ukrajině nepolevuje. Nově se k tomu přidala ještě válka na Blízkém východě a zdražené pohonné hmoty.

„Zvýšené náklady nepřenášíme na naše zákazníky v plném rozsahu. Naše vstupy podražily o 6,5 %, zatímco průměrná cena piva vzroste ani ne o 2,5 %,“ prohlásil Peter Inselkammer, mluvčí asociace producentů piva.

Ceny nápojů ale podle deníku Frankfurter Allgemeine nestanovuje mnichovská radnice. Pronajímatelé ploch na Tereziánské louce si je kalkulují sami. Město jen kontroluje, zda jsou ceny přiměřené, přičemž pro srovnání mu slouží ceny v místních restauracích. Tam nyní vyjde litr piva na 7,70 (186 Kč) až 13,40 eura (324 Kč).

Nadcházející Oktoberfest začne podle tradice třetí zářijovou sobotu. Pořadatelé na něm očekávají opět více než šest milionů návštěvníků. Loni jich přišlo 6,7 milionu.

Počátek Oktoberfestu spadá do října 1810, kdy po svatbě uspořádali bavorský korunní princ Ludvík a jeho manželka Tereza Sasko-Hildburghausenská pro obyvatele království na louce za Mnichovem slavnost s koňským dostihem. Akce měla úspěch a začala se konat pravidelně jako Říjnová slavnost. Svůj název si udržela i poté, co kvůli teplejšímu počasí její začátek organizátoři posunuli na září.

Živí se coby řidič, ve volném čase ale točí videa pro desítky tisíc lidí. Miloš Cidlina baví historkami, na které by se jinak možná zapomnělo.
Miloš Cidlina je velkým nadšencem do tradičních českých hospod, k typickému štamgastovi má však daleko. Na jeho výpravy za zlatavým mokem ho totiž od mládí lákaly především příběhy a atmosféra míst, kde se pivo čepuje, a ne představa, že bude volný čas trávit nad půllitrem. Za léta putování po českých hospodách nasbíral nespočet příběhů, které pomáhaly utvářet českou pivní kulturu. Aby se o ně mohl podělit s ostatními, začal v roce 2020 pořádat speciální pivní zájezdy pro přátele a známé pod názvem Pivobus. Postupně se však vyvinuly v něco mnohem většího.

Začalo to tím, že si na Facebooku vytvořil komunitu lidí, s nimiž si zpravidla pronajal autobus a jako průvodce je vodil po českých pivovarech. „Nešlo o žádný byznys plán, ale čistě o způsob, jak se pobavit. Vždy jsem chtěl, aby se účastníci cítili dobře, dozvěděli se něco nového, něco ochutnali a třeba si cestou zahráli různé soutěže,“ líčí pro CzechCrunch.

Akce tohoto typu pořádá dodnes a kapacita se prý vždy zaplní během několika dnů, přestože jejich propagaci věnuje jen minimum času. Lidé se o zájezdech zpravidla dozvídají od známých nebo na základě osobního doporučení. „Koná se to zhruba jednou za rok. Prostě to vyhlásím a za pár dní je plno. Šuškanda funguje,“ směje se Cidlina.

Rok je ale dlouhá doba, a tak mezitím začal natáčet krátká videa ze svých soukromých návštěv hospod. Chtěl, aby stránka žila i v době, kdy se žádný zájezd nekonal. „Vždycky jsem vzal mobil do ruky nebo poprosil přítelkyni nebo kamaráda, aby mě natočili. Pak jsem k místu, kde jsme byli, z hlavy řekl pár zajímavostí. Zjistil jsem, že se to lidem líbí a že si videa dokonce mezi sebou sdílejí. A tehdy to zaujalo i moje děti, které mě přemlouvaly, ať zkusím dát něco na YouTube,“ vzpomíná.

Zpočátku se mu do toho nechtělo, ale prý ho nakonec doma „ukecali“, a tak mu loni v květnu syn založil youtubový kanál S Milošem na pivo. První video Cidlina natočil v Nepomuku, kde s přítelkyní procházel hospody po stopách kultovního filmu Černí baroni. „Strašně nás bavilo to vytvářet, a tak jsme si řekli, že budeme pokračovat,“ dodává. Dnes každé jeho video sledují desítky tisíc lidí.

Tvorba pražského řidiče tramvají si dokonce našla publikum nejen mezi českými milovníky piva, ale i v zahraničí. „Stává se mi, že mě lidé zastavují kvůli fotce nebo mi píšou, jestli bych s nimi nezašel na pivo. A nejsou to jen Češi. Když jsem byl v Plzni, oslovil mě divák z Anglie. Na Moravě mě zase nedávno požádal o selfie člověk z Maďarska,“ kroutí hlavou.

Ví, kam za geniem loci
Jeho nejúspěšnější video, v němž ukazuje nejlevnější pražské putyky, nasbíralo už více než 80 tisíc zhlédnutí, což je číslo, za které by se nemusel stydět ani ostřílený tvůrce. Zve tu například do Klášterní pivnice Prašivky na Letné, kde stojí půllitr piva 33 korun, ke Glaubicům na Malostranském náměstí, kde lze dostat skvěle načepovanou plzeň za cenovku pod padesát korun, nebo do legendární Branické formanky nedaleko Václavského náměstí, která čepuje Braník za 39 korun už od osmi hodin ráno.

V každé hospodě se snaží vyzpovídat výčepní a personál. Vedle vzpomínek tak získává i historky, které by jinak možná upadly v zapomnění. V Branické formance například zdobí stěnu nad stoly nástěnná malba. Podle majitele vznikla v roce 1993 přímo za provozu. Malíř ji údajně tvořil vestoje na stole, zatímco mu štamgasti nosili malá piva na posilněnou.

Neméně zajímavý je příběh pražské hospody U Dvou koček. Bystré oko si uvnitř všimne dvou záseků v dlaždici na podlaze vedle pípy. Jde prý o pozůstatek neobjasněné tragédie z osmdesátých let. Dva zloději se tehdy brzy ráno vloupali do hospody, kde je přistihl kuchař. Jeho odvaha se mu však stala osudnou. Jeden z pachatelů na něj zaútočil sekerou a setnul mu obě ruce. Policie případ později s černým humorem označila jako „Pacifik“.

Youtubový kanál je plný podobných historek a dnes už dokonce vydělává. „Nejsou to velké peníze, ale stačí na lepší kameru, mikrofon a občas zaplatí i pivo v hospodě,“ dodává tvůrce. Vedle hospodských příběhů nově vyráží také po stopách českých filmů. Pečlivě vyhledává natáčecí lokace, do videí vkládá filmové ukázky a porovnává, jak se jednotlivá místa v průběhu let proměnila.

V Praze si posvítil například na slavnou komedii Adéla ještě nevečeřela a zmapoval trasu, po které komisař Ledvina provázel detektiva Nicka Cartera. Zjistil přitom, že z mnoha míst se staly turistické atrakce, od středověké krčmy U Krále Brabantského až po suterén Obecního domu.

Pozornosti čtyřiapadesátiletého youtubera neunikají ani nádražní hospody. V pražské Hostivaři například ukázal výčep známý z filmu Pozor, vizita!, kde sedával Rudolf Hrušínský a za kterým v reálném životě stál otec šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha. Na starém Dejvickém nádraží pak připomněl Šakalí léta, kde Martin Dejdar alias Bejby učil okolí poslouchat rock’n’roll.

Cidlina jinak pracuje jako tramvaják ve směnném provozu. Ráno jezdí od šesti do jedenácti, pak má několik hodin pauzu doma a odpoledne znovu vyráží do provozu. Videa stříhá mezitím a po večerech. „Každý den si po práci sednu k počítači. Hraji si se střihem, vybírám hudbu a zkouším nové věci. Baví mě to,“ popisuje.

Scénáře si píše ručně na papír a před kamerou je často čte po jednotlivých větách. Díky střihu si toho divák většinou ani nevšimne. „Mám problém říct všechno najednou. A co teprve, když jsme už v šesté nebo sedmé hospodě,“ směje se. Právě tehdy podle něj vznikají takzvané pracovní úrazy, poznámky a vtípky ve videích, které se večer zdají skvělé, ale s vystřízlivěním své kouzlo ztrácí.

Nejlepším příkladem je prý natáčení v severních Čechách. Se známým tehdy vyrazili do Mostu a postupně obcházeli jednu hospodu za druhou. Místní je často pohostili pivem navíc a v legendární Severce se jim dostalo tak vřelého přijetí, že si dali hned čtyři. „Za celý den jsme vypili asi patnáct piv,“ vzpomíná. Hotové video pak ukázal dceři a přítelkyni. Obě reagovaly stejně: „To je strašný. To tam nedávej.“ A tak se dvojice vydala na sever znovu a část materiálu natočila ještě jednou. „Na videu to ale není poznat. Napodruhé jsme si pivo už nedali, takže je to takový malý podvod na diváka,“ přiznává.

Obsah má už teď naplánovaný až do konce roku. Chystá se do hospod v Karlových Varech, v Brně i na výlet po stopách Oty Pavla na Křivoklátsku. V plánu má ale také Slovensko a Maďarsko.

Do budoucna sní o tom, že propojí svůj YouTube kanál s Pivobusem a bude fanoušky osobně provázet po hospodách, které ve videích představuje. Zatím však naráží na limity času i zdravého rozumu. „Lidé mi píšou, že by se rádi přidali. Jenže kdybych měl vyhovět všem, trávil bych každý víkend po hospodách. A to by nebylo úplně zdravé,“ říká s úsměvem.

Za jeho videotvorbou se skrývá vážnější motivace. „Nerad sleduji, jak staré pražské hospody jedna po druhé mizí. Na jejich místech často vznikají kebaby nebo večerky a mladé lidi už tahle kultura tolik neláká. Přesto se na moje videa dívají, takže snad existuje způsob, jak pomoci uchovat příběhy hospod a lidí, kteří za nimi stojí,“ dodává.

Teplé (někdy až příliš) počasí je tu a k němu se hodí i orosený půllitr zlatavého tekutého chleba. Nabízíme tipy na deset minipivovarů po celém Česku, které se v Jarní ceně českých sládků umístily na prvním místě v některé ze soutěžních kategorií.

Českomoravský svaz minipivovarů letos v březnu již tradičně zorganizoval Jarní cenu českých sládků, která patří k největším soutěžím minipivovarů v Evropě. Finalisté tak platí za špičku pivní produkce, která od té běžné v lecčems vyniká.

Proto jsme prošli výsledky a s příchodem teplého počasí nabízíme tipy na malé řemeslné pivovary, jejichž produkty porotci umístili na první příčku některé ze soutěžních kategorií. Všechny uvedené podniky disponují vlastním výčepem, vychutnat si orosený půllitr tak jde přímo u zdroje.

Poutní minipivovar Neratov
Pivovar v Neratově jen pár kroků od polských hranic v Orlických horách funguje od roku 2017. Tehdy jej po desetileté snaze otevřela místní nezisková organizace Sdružení Neratov, pomáhající lidem se zdravotním postižením, kteří se také starají o jeho provoz.

Sám pivovar sice výčepem nedisponuje, pivo je však k mání v nedaleké hospodě či Bistru u Proroka. Oba podniky rovněž souvisí s činností Sdružení Neratov.

Pivovar GARP
Nabídka rodinného řemeslného pivovaru pojmenovaného podle anglického bulteriéra Garpa (od nějž odvozuje i logo) je velmi široká. Aktuálně je v prodeji osmnáct druhů piv od ležáků, přes ovocné speciály až po řadu svrchně kvašených alů.“

Kromě čepovaného piva tu mají také velký výběr lahvových speciálů a pro zájemce i možnost prohlídek výroby. Nadšenci pak v pivovaru mohou nahlédnout do tajů výroby piva – zkusit si mohou práci sládka či si rovnou uvařit vlastní várku.

Pivovar Stadioner
Pivovar navázal na původní výrobu piva, které se v Koutech na Šumavě vařilo už od roku 1736. Poslední várku tu uvařili v roce 1966. Obnovy se původní budovy i samotný pivovar dočkal až po přelomu století. Dnes nese jméno hraběte Karla Bedřicha Stadion-Thannhausena, který původní pivovar nechal opravit po ničivém požáru v roce 1838.

Přejmenování přišlo až loni, samotná historie znovuobnovené výroby začala už po začátku tohoto století. Dnes tu vaří několik druhů piv, která nabízejí i v nově otevřeném výčepu, a k tomu i tři druhy vlastních limonád.

Sousedský pivovar Bašta
Už téměř dvacet let v nenápadném domě v pražských Nuslích vznikají již vyhlášené ležáky – světlý a polotmavý – ale také řada speciálů, například nakuřované nebo medové pivo.

Pivo z místní produkce nabízejí přímo v pivovarském výčepu, který sdílí kuchyni a vlastní pekárnu se sousední restaurací. Pivovar Bašta pak kromě samotného piva zájemcům nabízí prohlídky pivovaru nebo celodenní kurz vaření. Součástí podniku je i pivovarské muzeum.

Pivovar Holendr
Řemeslný pivovar Holendr ve Valašském Meziříčí se specializuje na nefiltrovaná spodně a svrchně kvašená piva. Při jeho výrobě se tu drží tradičních postupů.

Zákazníci tak v pivovarské restauraci narazí hlavně na klasické ležáky, nebo méně typické aly. Svérázné experimenty v místní nabídce nenajdou.

Pivovar Malenovice
Hospoda i samotný Pivovar Malenovice od roku 2012 zabírá prostory původních ležáckých sklepů šternberského pivovaru ve Zlíně. V podhradí Malenovického hradu dnes pod značkou Zlínský švec pravidelně vznikají klasické ležáky nebo výčepní pivo.

K nim však v místním pivovaru občasně přidávají nejrůznější speciály – například medový ležák, několik alů, ale i žitné, ovocné nebo odlehčené pivo určené pro cyklisty, stejně jako vlastní limonády.

Pivovar Obora
Pivovar Obora v jižních Čechách se může chlubit velmi širokou nabídku. Z vlastního chmele vaří nefiltrovaná a nepasterizovaná piva, spodně, svrchně i spontánně kvašená. Místní sládci navíc rádi experimentují, v nabídce tak jsou i ovocná či kořeněná piva.

Specialitou minipivovaru jsou ovocné soury, které patří mezi nejoblíbenější. V místním výčepu mají v sezoně 7 druhů piv a nadšence potěší i možnost prohlídky i s ochutnávkou.

Městský pivovar Domažlice
Městský pivovar Domažlice, provozovaný místním správcem lesů, navazuje na dlouholetou pivní tradici sahající až do 13. století. Pivovar přečkal válečné konflikty i znárodnění, poslední várku tu uvařili až v roce 1996.

Do opravené sladovny někdejšího rozsáhlého areálu v samém srdci města se pivovar vrátil po necelých dvaceti pěti letech. Kromě něj tu návštěvníci najdou i pivnici a muzeum pivovarnictví. Přilehlá budova se díky výhodné poloze proměnila v kulturní centrum.

Dnes se pivovar věnuje zejména nefiltrovaným a nepasterovaným spodně kvašeným pivům. Vyjma klasické desítky a dvanáctky tu ale mají i pár speciálů – například z kopřiv, amerických chmelů nebo pivo vařené jen při ideální konstelaci hvězd.

Pivovar Zobak
Jeden z oceněných pivovarů skrývá i nenápadný panelový dům v Bílovci. Několikanásobně oceněný pivovar Zobak tu zabírá zadní trakt přízemní restaurace. Právě pro její potřebu tu už téměř před patnácti lety uvařili první várku, která se dle slov majitele prodala během pouhých dvou dní a pivovar tak zůstal měsíc na suchu.

Ona první várka vznikla z touhy uvařit pivo, na něž budou místní hrdí. Dnes tu vaří vše od klasických ležáků přes ovocná nealkoholická piva až po netradiční kyseláče. Na čepu je vždy několik druhů z místní produkce.

Beskydský pivovárek
Na čepu hospůdky přímo v areálu řemeslného Beskydského pivovárku mají vždy osm druhů piv z vlastní nefiltrované a nepasterizované produkce. Na zakousnutí k nim nabízejí i vlastní sýry s domácími nálevy a bylinkami a zeleninou vypěstovanými na vlastní pivovarské zahradě.

Nadšence pak potěší i řada spojených aktivit. „Základní“ možností jsou komentované prohlídky prohlídky pivovaru, během níž se návštěvníci dozvědí vše o procesu výroby piva a skončit mohou u degustace. Vrcholným zážitkem pak je celý den v pivovaru během přípravy vlastní várky piva.

V Jindřichově Hradci se znovu vaří pivo. V bývalém zámeckém pivovaru, jehož provoz skončil v prosinci roku 1967, vznikly první várky nového piva s názvem Jindra. Vaření se rozběhlo v historických sklepích zrekonstruovaného areálu a veřejnost by měla první pivo ochutnat už letos v létě.

Pivovar zahájil provoz ležákem plzeňského typu s názvem Jindra 10°. Podle sládků Václava Prachniara a Matěje Masaře jde o světlou desítku vařenou převážně z plzeňského sladu, doplněnou o menší podíl německého karamelového sladu pro plnější chuť a výraznější barvu. Ještě během léta chtějí nabídku rozšířit o světlou i tmavou dvanáctku a také pivo typu APA.

Zajímavostí je i osobní vazba obou sládků k místní pivovarské historii. Dědeček Matěje Masaře byl posledním sládkem, který v jindřichohradeckém pivovaru vařil pivo před jeho uzavřením. Rodina Václava Prachniara má zase s pivovarem spojení přes dědečka jeho ženy, který se v areálu narodil a vyrůstal jako syn pivovarského dělníka.

Na rozjezdu pivovaru se podílí i zkušený sládek Ivan Chramosil, dlouholetá osobnost pražského pivovaru U Fleků, který zde působí v roli mentora a dohlíží na první várky. „Pivu se věnuji přes šedesát let, a i když už několik let nejsem aktivním sládkem, občas pomůžu nějaký nový pivovar rozjet. Těším se na pivo Jindra, děláme s klukama všechno pro to, aby se pivo povedlo a bylo prvotřídní,“ řekl Chramosil.

Nové jindřichohradecké pivo by si lidé mohli poprvé vychutnat už začátkem července. V areálu bývalého pivovaru se totiž zároveň otevře restaurace Smetana, kde bude pivo Jindra na čepu. K dostání má být také v sudech a plechovkách.

Obnova zámeckého pivovaru patří mezi největší investice města posledních let. Rekonstrukce historického objektu, který vlastní město Jindřichův Hradec, vyjde přibližně na půl miliardy korun. Projekt podpořily státní dotace, a to částkou přes 164 milionů korun ze Státního fondu podpory investic a 80 milionů korun z Ministerstva průmyslu a obchodu.

V letech 1831 až 1835 se stal nájemcem zámeckého pivovaru František Smetana, který zde se svou manželkou Barborou a synem Bedřichem, pozdějším významným hudebním skladatelem, bydlel přímo v areálu pivovaru.

Pivo vaříme z vlastního sladu a udržujeme jeho chuť díky tradičním postupům. Tohle může plzeňský pivovar říkat díky sládkovi Ivu Hlaváčkovi. Jeden z nejuznávanějších sládků a pivovarníků plzeňského piva a možná celé české pivařské tradice se narodil přesně před sto lety. Dokázal zabránit úpadku plzeňského podniku v dobách totality.

„Na postup a kvalitu on byl pes, ale zároveň lidem dokázal vysvětlit, proč je která věc potřeba. Říkával mi: Václave, nikdy nedělej kompromisy ohledně kvality piva a kdykoliv jdi kvůli tomu do střetu, nikdy neucukni,“ vyzdvihuje emeritní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka.

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/kompromis-se-v-pivu-nedela-rikaval-pred-sto-lety-se-narodil-legendarni-pivovarnik.A260604_201725_domaci_tvrk#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=domaci&utm_content=main

Albánie byla dlouhou dobu vnímána spíše jako země vína a tradiční pálenky raki, nicméně v posledních letech její pivní scéna ožívá a roste, jak ve spotřebě, tak produkci. Pivovarnictví se v zemi postupně mění z okrajového segmentu na perspektivní průmysl s rostoucí přidanou hodnotou a silnými vazbami na zahraniční partnery, včetně České republiky.

Růst spotřeby a změna preferencí
Jedním z hlavních motorů rozvoje albánského pivního trhu je rostoucí spotřeba. Ta dosáhla v minulém roce 95mil. litrů, v roce 2020 byla přitom jen 82.9mil litrů.

Spotřeba piva roste především díky dvěma faktorům. Prvním je dynamicky se rozvíjející turistický ruch, který přivádí do země miliony návštěvníků hledajících kvalitní gastronomii. Druhým je postupná změna životního stylu Albánců, kteří se stále více orientuje na moderní, lehčí a společensky sdílené nápoje. Pivo dnes tvoří přibližně 40 % celkové konzumace alkoholu v Albánii, čímž se stává dominantním nápojem v této kategorii.

Import jako klíčový prvek trhu
Rostoucí poptávku zatím nedokáže plně uspokojit domácí produkce, což se odráží ve vysokém objemu dovozu. Import piva do Albánie dosáhl v minulém roce 59,4 milionu litrů a tvoří tak přibližně 62,5 % trhu, což ukazuje na silnou závislost na zahraničních značkách.

Roli zde hrají i čeští exportéři. Podle dostupných celních statistik bylo v roce 2025 z České republiky do Albánie vyvezeno 0,6 milionů litrů piva. Je však nutné dodat, že tato statistika je značně zkreslená, jelikož značky jako Kozel a Staropramen vyrábějí pivo regionálně a takto dovezené pivo se tedy objeví ve statistikách zemí jako je Srbsko nebo Černá Hora. Zmíněné Srbsko je také největším vývozcem piva do Albánie s 20,55 mil. litrů. Srbské značky byste ale v Albánii hledali marně, jde téměř výhradně, stejně jako v případě zmíněných českých piv, o licencovanou výrobu piva zahraničních značek (českých, německých, belgických). Na druhém místě je tradiční a největší obchodní partner Itálie, z níž se dováží 16,57 mil. litrů (jde hlavně o značky Peroni a Birra Moretti), na třetím místě je Řecko, které vyváží 6,84 mil. litrů a čtvrté je Německo s 3,75 mil. litrů.

Přestože jde v případě ČR ve srovnání s hlavními exportními trhy o relativně menší objem, jeho význam spočívá v růstovém potenciálu a vnímání českého piva jako kvalitního prémiového produktu, což se též odráží na jeho poměrně vysokých cenách.

České stopy v albánském pivovarnictví
Česká republika není v Albánii přítomna pouze prostřednictvím exportu piva, ale také díky dlouhodobé technologické spolupráci. Již před téměř dvaceti lety dodaly hradecké ZVU Strojírny tanky pro zrání piva pivovaru Korça, zatímco společnost NATE Chotěboř instalovala mycí a plnící linku. Tyto technologie fungují dodnes, což posiluje reputaci českého strojírenství a otevírá dveře dalším projektům (přestože ZVU již bohužel neexistují).

Na tuto tradici navazují i současné aktivity. V roce 2023 vznikla za české asistence Asociace albánských minipivovarů, která si klade za cíl obnovit tradici řemeslného pivovarnictví. Někteří její členové již využívají české suroviny, například žatecký chmel a používají české tanky a technologie což dále prohlubuje vzájemné obchodní vztahy a šíří dobré jméno naší země. Nově také došlo v květnu t.r. k podpisu memoranda o spolupráci mezi Asociací albánských minipivovarů (president Xhimi Begeja) a Českomoravským svazem minipivovarů (president Michal Voldřich), což by mělo albánské straně otevřít cestu k dalším zkušenostem.

Dalším příkladem prosazování českých pivovarských technologií je projekt výstavby nového pivovaru ve městě Lezhe firmou CHARVÁT Pacovské strojírny. Podobné projekty ukazují, že české technologie mohou sehrát klíčovou roli při modernizaci a zvyšování kapacit albánského pivovarnictví.

Podpora české ambasády
Ekonomické oddělení zastupitelského úřadu České republiky v Tiraně dlouhodobě podporuje jak uplatnění českých technologií při výstavbě a modernizaci pivovarů, tak import českého piva a předávání know-how albánským partnerům. Prvním krokem byla pomoc se založením Asociace albánských minipivovarů v roce 2023 a následně v roce 2025 získání zakázky pro výstavbu středně velkého pivovaru (40 000 hl) pro CHARVÁT Pacovské strojírny, který by měl být provozuschopný do konce tohoto roku.

Dalším krokem bylo uskutečnění týdenní incomingové mise do České republiky. Zúčastnili se zástupci albánských klientů - zájemců o výstavbu či modernizaci velkých pivovarů (Hysenbelliu group – pivovary Tirana a Korča, největší výrobce a dodavatel balené vody na albánském trhu - Lajthiza) a president a členové asociace minipivovarů, kteří mají zájem o společné nákupy české sladu, chmele, sklenic a výčepních zařízení. Během týdne delegace navštívila sladovnu a minipivovar Klusáček, výrobce sklenic Crystal Bohemia a výčepních zařízení Lindr. Delegace navštívila pivovar Budějovický Budvar (nejprodávanější české pivo v Albánii), pivovar a sladovnu Bernard a menší pivovary Kamenice, Zvíkov a Bubeneč. Společnost ENVI-PUR také prezentovala své technologie pro úpravu vody a zpracování odpadní vody a profesor Tomáš Branyik (VŠCHT) účastníky mise jako ředitel provedl po Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském. Ve všech těchto aktivitách zastupitelský úřad podporuje také Ministerstvo zemědělství ČR, které poskytnulo finance na zmíněnou incomingovou misi.

Závěr
Albánské pivovarnictví se nachází ve fázi dynamického růstu, který je tažen kombinací rostoucí spotřeby, turistického boomu a proměny spotřebitelských preferencí. Vysoký podíl importu ukazuje na nedostatek domácí produkce, ale zároveň představuje příležitost pro zahraniční dodavatele, pokud dokážou zaujmout domácí pivovarský průmysl.

Česká republika zde zaujímá významné a specifické postavení – nejen jako exportér piva, ale i jako partner v oblasti technologií a know-how. Albánská pivovarská scéna má zájem i o českou inspiraci v oblasti zdanění a regulace pivní produkce. Historické zkušenosti, současné projekty i rostoucí zájem o české suroviny naznačují, že české firmy mají prostor k uplatnění svých exportních zájmů v dalším rozvoji tohoto perspektivního odvětví albánské ekonomiky.

Albánie tak postupně přepisuje svůj „pivní příběh“ – z trhu závislého na dovozu se může v budoucnu stát zemí moderní pivovarské produkce, která bude schopna stále více uspokojit jak domácí, tak turistickou poptávku.