Novinky a zajímavosti ze světa piva

Prodej piva na Rohlíku letos meziročně roste rychleji než firma jako celek. Ještě zajímavější je ale to, co se skrývá pod povrchem: nealkoholické pivo přidává přes čtvrtinu a blíží se třetině veškerého prodeje, zatímco chmelové speciály typu IPA jsou jediným segmentem, který letos ztrácí. Mezinárodní den piva, který připadá na 7. srpna, je dobrou příležitostí ukázat, jak se mění chuť Čechů na pivo.

„Pivo je pro Čechy víc než nápoj, patří k tomu, jak trávíme čas s rodinou a přáteli. Vidíme ale, že se mění, po čem lidé sahají. Nealkoholické pivo si dnes kupují stejně přirozeně jako dřív dvanáctku, a u craftu už často nehledají chmelovou bombu, ale poctivý ležák od malého pivovaru. Je to zdravější a pestřejší trh, než jaký jsme tu měli ještě před pěti lety,“ říká Miroslava Vopatová, generální ředitelka Rohlik.cz.

Klasické ležáky a výčepní piva zůstávají jasnou jedničkou, tvoří přes polovinu prodeje piva a dál rostou o víc než 10 %. Craft podle stylu, tedy piva typu IPA nebo APA, je naopak jediným segmentem, který letos ztrácí, zatímco piva od malých a regionálních pivovarů rostou o víc než 11 %. Nejrychleji ale roste nealkoholické pivo, jehož prodeje meziročně stouply o víc než čtvrtinu a spolu s ochucenými pivy a radlery se blíží třetině veškerého prodeje, tedy zhruba každé třetí prodané pivo. Táhne ho hlavně značka Birell, která meziročně roste o téměř pětinu. České pivo si přitom stále drží naprostou většinu trhu, přes devět z deseti prodaných piv jsou domácí značky. Dovoz roste rychleji, meziročně o 18 %.

Nejsilnějším dnem je pátek, kdy se piva prodá zhruba dvakrát tolik co v pondělí, a spolu se sobotou tvoří skoro dvě pětiny týdenního prodeje kategorie – typicky spolu s masem na gril, uzeninami nebo limonádami. Objednávky, ve kterých se objeví pivo, mívají výrazně víc položek než ty bez něj. Letošní letní měsíce navíc dosáhly stejné úrovně prodeje jako prosincová vánoční špička. Roli hraje i region, na Moravě je zastoupení piva v nákupech o víc než desetinu vyšší než v Praze, byť právě Praha zůstává zdaleka největším trhem.

Ať už jde o páteční posezení s přáteli, nedělní guláš nebo večer u grilu, Rohlík zákazníkům pivo i vše k němu přiveze až ke dveřím. Vybrané druhy piva Rohlík vozí vychlazené díky vlastní chlazené dopravě, řemeslná piva celoročně a přes léto i některé další oblíbené značky, takže si je zákazník může objednat rovnou domů, na chalupu nebo do parku na grilovačku. V nabídce navíc převažují česká piva – od zavedených ležáků až po produkci menších regionálních pivovarů.

Odborníci na Brněnském technologickém centru CEITEC VUT vyvinuli mikroskopické roboty, kteří umí pomáhat při výrobě piva. Magneticky ovládaní bioboti dokážou během kvašení aktivně promíchávat kapalinu, urychlovat fermentaci a po dokončení procesu se samy oddělit od výsledného produktu. Tým diskutuje možné využití technologie s velkým evropským pivovarem.

Tito bioboti, tedy biohybridní mikrorobotické kapsle, obsahují pivovarské kvasinky a magnetické nanočástice. Když kvasinky při fermentaci produkují oxid uhličitý, bioboti se díky vznikajícím bublinkám v kapalině samovolně pohybují nahoru a dolů. Tím přirozeně promíchávají obsah nádoby a zefektivňují kvašení. „Oproti běžným statickým částicím se mikroroboti aktivně pohybují v celém objemu kapaliny, takže dokážou pokrýt větší prostor a celý proces zefektivnit. Zároveň tak umožňují snadnější automatizaci výroby,“ doplňuje Martin Pumera z CEITEC VUT.

Bioboty je možné díky obsaženým magnetickým částicím po skončení fermentace řídit magnetickým polem a tak odstranit bez nutnosti další filtrace. Lze je pakovaně použít v několika výrobních cyklech.

Skupina Martina Pumery se využití mikrorobotů a pokročilých materiálů v potravinářství věnuje dlouhodobě. V minulosti například vyvinula flexibilní senzor pro chytré obaly, který dokáže odhalit zkažené rybí maso. Miniaturní stroje velké asi jako zrnko pylu mají uplatnění v dalších oborech. V rámci experimentu Conrex mají cestovat i do vesmíru a požírat tam ze zařízení špínu. Kromě toho můžou například v medicíně přepravovat léčivé látky, projít s nimi malými strukturami v těle a uvolnit je přesně tam, kde zapůsobí nejlépe. V ekologii zas umí pomáhat rozkládat odolné látky.

Zálibu v pivu měli už na škole a rozhodli se, že se vařením oblíbeného nápoje většiny Čechů budou i živit. Čtyři spolužáci Václav Šrajer, Aleš Boubelík, Josef Hladík a Vlastimil Nohejl vystudovali obor technologie potravin a ještě v průběhu studia měli ve škole malý pivovar, kde čtyři roky vařili pivo v rámci praxe. Aby toho nebylo málo, o víkendech ve své práci pokračovali i na chalupě, kde zkoušeli vařit zlatavý mok podle nejrůznějších receptur. Po maturitě se pak sice jejich cesty rozešly, ale všichni zůstali u pivovarnictví. Zlom přišel tehdy, když do party přibrali pátého kamaráda, Pavla Rouska, a společně si otevřeli minipivovar s názvem Habakuk. Svoji vášeň tak proměnili v úspěšné podnikání.

Mít vlastní pivovar a vyrábět si oblíbený alkoholický nápoj dle své chuti, je určitě snem každého milovníka piva. Podobně to měli i čtyři kamarádi Václav, Aleš, Pepa a Vlasta, kteří spolu chodili do jedné třídy na střední škole ve Veselí nad Lužnicí. A právě zde se jim zrodil v hlavě nápad na nějaký společný projekt. Pivo se učili vařit v rámci praxe, protože ve škole měli malý pivovar. Čtyři roky tedy usilovně pilovali jeho výrobu. První vlastní pokusy pak probíhaly o víkendech. „Tou dobou jsme se scházeli na chalupách a společně vařili pivo v hrncích. Třeba v těch, ve kterých naše maminky dělaly zavařeniny. A říkali jsme si, že bychom rádi v budoucnu tvořili něco jako pivovar společně,“ svěřil i za ostatní spolužáky Aleš. Po maturitě se každý vydal jinam, ale všichni zůstali u pivovarnictví. O pár let později se opět sešli a rozhodli se, že spojí svoje síly. „Zjistili jsme, že všichni bydlíme kousek od sebe v Českých Budějovicích, a napadlo nás, že bychom mohli společně něco vytvořit,“ vzpomíná Václav. Rozhodli se tedy, že začnou vyrábět jablečný cider. Hledali však na to ideální prostory. A právě tehdy jim osud do cesty přihrál pátého člena »gangu«. „Pátého člena Pavla jsme poznali až později, tou dobou jsme měli nápad s výrobnou cideru a hledali jsme ideální prostory. Pavel si zrovna dělal rekvalifikaci na sládka u jednoho z nás Vlasty Nohejla a měl k dispozici volné prostory,“ prozradil Aleš s tím, že cider vyráběli dřív než pivo. Dnes však v jejich sortimentu tvoří spíš doplňkový produkt. Jejich cílem bylo totiž vyrábět vlastní speciály. Pivo bylo pro ně vždycky prioritou.

Platili si všechno
Pavel jim tedy nabídl prostor v jihočeské Kaplici a stal se pátým společníkem pivovaru Habakuk, který založili. Je jasné, že nešlo o malou investici. Rozběhnout podnikání a nakoupit potřebné vybavení přece jen něco stojí. O dotace prý nežádali, ale věřili, že když má něco smysl, musí se to uživit samo. Pustili se do rekonstrukce prostor a nákupu zařízení na výrobu piva z vlastních úspor. „Co se financí týká, každý dal to, co měl. Někdo i to, co sám neměl. Výrazně jsme ušetřili tím, že jsme celý objekt rekonstruovali sami a technologie, kterou jsme pořídili, byla z druhé ruky. Pivovar jsme financovali z vlastních zdrojů případně s pomocí rodiny a bez dotací,“ prozradili majitelé pivovaru Habakuk. Zajímavé je, že pivovar funguje, ale všichni mají i nadále svá zaměstnání. Někteří pracují i přímo v oboru. Když je potřeba uvařit pivo, stočit či něco zařídit, prostřídají se. Zatím pivovar nikdo z nich nemá jako svůj hlavní džob. Zajímavý název Habakuk vymysleli také společně. „Při jedné akci u kamaráda na chalupě jsme se trochu opili a během večera jsme začali používat slovo habakuk, kdykoliv to jen bylo možné. Přišlo nám to jako super slovo, tak jsme si ho uložili do hlav, a když jsme řešili název pivovaru, bylo to víc než jasné,“ svěřili. Už u prvních várek piva, které uvařili, měli jasnou představu receptury, kterou postupně doladili. „U prvních várek jsme ladili optimální barvu a hořkost, ale nic, na čem bychom se neshodli nebo nad tím složitě spekulovali,“ vysvětluje Aleš. Hned od začátku měli totiž z čeho čerpat, jelikož vaření piva pilovali již od střední školy. „Aktuální receptury společně konzultujeme a tvoříme. Dnes má už každý z nás nějaké zkušenosti s výrobou piva a různých pivních stylů, a právě z těchto zkušeností můžeme čerpat. Během střední školy jsme u nějakých prvních domácích várek chodili pro inspiraci do knih, ke zkušenějším sládkům nebo na internet,“ prozradil Aleš.

Kdo z pravidelných návštěvníků Českého Krumlova došel k názoru, že o Krumlově ví už úplně všechno, pak ho návštěva krumlovského pivovaru rychle vyvede z omylu. Zrekonstruovaný pivovarský areál nabízí jak novou objevnou expozici o životě matky posledních Rožmberků Anny z Rogendorfu, tak díla světových malířů.

Kdo zná historii krumlovského pivovaru, ví, že pivovar v Českém Krumlově rozhodně nepatřil za socialismu k výkladním skříním jihočeského pivovarnictví.

K pověsti pivovaru, provozovaného už rody Eggenbergů a Schwarzenbergů, nepřispělo ani to, že ho v roce 1991 získal v privatizaci nechvalně známý boss českého podsvětí František Mrázek. Ten byl v roce 2006 zastřelen a pivovar se, tehdy pod názvem Eggenberg, dostal v roce 2014 do konkursu.

Z něj ho pak odkoupila společnost Centrum Český Krumlov z investiční skupiny Fortuno Group. A nákladem zhruba 380 milionů korun přestavěla pivovarský areál do podoby, která z něj, jak se zdá, udělala nový turistický tahák Českého Krumlova i celých jižních Čech.

V Historickém pivovaru Český Krumlov, jak zní jeho oficiální název, se dnes nejen znovu vaří pivo, ale z pivovarského areálu se zároveň stalo kulturní centrum hned s několika expozicemi.

Expozice o matce posledních Rožmberků
Pod souhrnným názvem Port 1560 nabízí návštěvníkům už dva roky například „expozici práce“, shrnující tradici vaření piva v Krumlově, stejně jako expozici Život, zaměřenou na samotnou historii areálu. A ta může být pro nezasvěcené návštěvníky obzvlášť zajímavá.

Dnešní pivovarský areál byl totiž původně vdovským sídlem Anny z Rogendorfu, matky posledních Rožmberků Viléma a Petra Voka. Ačkoliv poslední Rožmberky zná v Česku asi každý, to, že jejich matkou byla právě Anna z Rogendorfu a jaký byl její osud, včetně vyhnanství a odloučení od dětí, ví ale málokdo.

Expozice Život provází návštěvníky právě životem této významné rožmberské šlechtičny a otevírá i otázky, spojené s koncem rodu Rožmberků.

Horní část bývalého paláce Anny z Rogendorfu navíc kromě jiného nabízí i ukázku unikátních historických krovů, pocházejících už z poloviny 15. století. V expozici „Sny“ si zase na své přijdou i děti.

Zcela mimořádným lákadlem pro návštěvníky Českého Krumlova je ale aktuálně i výstava „Cesta za světlem“ v galerii pivovarského areálu. S podtitulem „Světlo, které změnilo dějiny malby“ vystavuje pivovarská galerie krajinářská díla francouzských mistrů z doby mezi lety 1850 až 1930.

Na výstavě najdou lidé originály předních představitelů francouzského impresionismu, jakými byli například Jean-Baptista-Camill Corot, Gustav Courbet, Camille Pissarro, Maurice de Vlaminck, Francis Picabia či Alfred Sisley. Některé z děl, zapůjčených ze soukromé sbírky LennArt, jsou společně k vidění v Česku vůbec poprvé.

Expozici francouzských krajinářů a impresionistů navíc doplňuje i výstava obrazů předního českého krajináře Antonína Chittussiho. Výstavu si mohou lidé prohlédnout až do 18. října letošního roku.

I bez návštěvy vnitřních expozic je ale zážitkem už samotná návštěva pivovarského areálu, zejména rekonstruovaného pivovarského dvora a přilehlé zahrady. Vzhledem k turistické předimenzovanosti Českého Krumlova může být prohlídka zcela novým a nevšedním zážitkem i pro ty, kteří historické město navštívili už mnohokrát.

K tomu jedna třešnička na závěr. Pro milovníky záhad a tajemství je v areálu připraven nákres a popis tajné spojovací chodby mezi vdovským sídlem Anny z Rogendorfu a krumlovským zámkem. Ve své době údajně patřila tato chodba k nejdelším a také k nejdůmyslnějším chodbám svého druhu v Evropě. Český Krumlov zkrátka nepřestává překvapovat ani poté, co se zdálo, že jsou veškerá jeho tajemství z větší části odhalena.

Pokud patříte mezi milovníky poctivého piva, vyplatí se vyrazit přímo tam, kde vzniká. Pivovar Trautenberk v Malé Úpě nabízí nejen nepasterovaná a nefiltrovaná piva vařená z horské pramenité vody, ale také výbornou restauraci, stylové ubytování a možnost poznat celý pivovarský provoz. Výlet do nejvýchodnější části Krkonoš tak snadno spojíte s jedinečným gastronomickým zážitkem.

Více než sto let historie pod jednou střechou
Pivovar sídlí v historické budově bývalé Tippeltovy boudy, kterou mnozí znají také pod pozdějším názvem hotel Družba. Samotná budova stojí v nadmořské výšce 1 045 metrů a pivovar našel své místo ve více než sto let starých sklepích hluboko pod zemí.

Historie tohoto místa sahá až do roku 1912, kdy zde vznikla Bouda císaře Františka Josefa. Později nesla jméno svého stavitele Josefa Tippelta a během dalších desetiletí prošla několika proměnami. Dnes se sem opět vrátil život – místo horského hotelu zde vznikl moderní minipivovar, restaurace i příjemné ubytování.

Pivo z horského pramene s charakterem Krkonoš
První várka piva spatřila světlo světa na konci roku 2015. Od té doby zde sládci Filip Štěpánek a Vojtěch Kaprálek vaří piva, která spojuje plná chuť, příjemná hořkost a důraz na tradiční řemeslo. Voda pochází přímo z horského pramene a všechna piva zůstávají bez pasterizace i filtrace.

Na čepu pravidelně najdete oblíbený ležák Trautenberk 11, polotmavou třináctku i svrchně kvašené speciály. Nabídka se během roku obměňuje o sezónní várky, takže každá návštěva může přinést nové chutě. Oblíbený je například svěží Trautenberk 10 ALE s ovocnými tóny nebo polotmavý Trautenberk 13 s jemnými karamelovými tóny.

Piva si můžete odvézt také domů. K dostání jsou v originálních litrových PET lahvích i půllitrových plechovkách, které potěší nejen jako zásoba na doma, ale i jako originální suvenýr z Krkonoš.

Prohlídka pivovaru se sládkem nabídne pohled do zákulisí výroby
Jedním z největších zážitků je prohlídka Pivovaru Trautenberk přímo se sládkem. Během ní se dozvíte, jak vzniká poctivé horské pivo od výběru surovin až po zrání v tancích. Prohlédnete si varnu, historické sklepy i technologii výroby a uslyšíte řadu zajímavostí, které vám při běžné návštěvě zůstávají skryté.

Prohlídky probíhají po předchozí rezervaci a jsou určeny skupinám od pěti osob nebo za minimální cenu pro menší skupinu. Díky výkladu přímo od člověka, který pivo vaří, získává návštěva úplně jiný rozměr.

Poctivá kuchyně, která si s pivem dokonale rozumí
Návštěvu pivovaru rozhodně spojte s posezením v místní restauraci. Kuchyně staví na kvalitních surovinách a tradičních receptech, které se k čerstvě načepovanému pivu skvěle hodí.

V jídelním lístku najdete například pikantní hovězí tatarák, domácí pomazánku z pečeného bůčku, poctivou gulášovou polévku nebo buřty zapečené na polotmavé třináctce. Milovníci klasické české kuchyně ocení pivovarský hovězí guláš s paprikou a klobásou, kančí kýtu na smetaně s brusinkami nebo šťavnatý steak z vepřového plemene Duroc s omáčkou z portského vína a bylinek. Každý chod samozřejmě nejlépe doplní některé z právě čepovaných piv Trautenberk.

Přespěte přímo v pivovaru
Výlet nemusí končit posledním půllitrem. Součástí areálu je také ubytování v Pivovaru Trautenberk. Hosté si mohou vybrat z komfortně vybavených pokojů vhodných pro páry i rodiny nebo využít cenově dostupnou spacákovnu, která přijde vhod turistům, cyklistům či větším partám přátel.

Díky poloze v Malé Úpě se ubytování stává ideálním výchozím bodem pro pěší túry po Krkonoších, zimní lyžování i poznávání okolních horských tras.

Místo pro oslavy, svatby i firemní akce
Pivovar nabízí také zázemí pro rodinné oslavy, svatební hostiny, firemní večírky nebo teambuildingy. Spojení horského prostředí, kvalitní gastronomie, vlastního piva a pohodového ubytování vytváří ideální podmínky pro akce všeho druhu.

Na pivo Trautenberk můžete i do Trutnova
Pokud se do Malé Úpy zrovna nechystáte, můžete si pivo Trautenberk vychutnat také v nové pivovarské restauraci v Trutnově Na Bojišti. Vedle kompletní nabídky čepovaných piv zde čeká česká kuchyně připravovaná z čerstvých surovin, příjemné posezení i bistro s rychlým občerstvením, sendviči, tortillami nebo poledními menu.

Součástí areálu je také služba T-Drive, díky které si můžete pohodlně nakoupit pivo s sebou přímo z auta.

Skvělý cíl výletu v každém ročním období
Malá Úpa patří mezi nejkrásnější horská střediska v Krkonoších. V létě odtud můžete vyrazit na Sněžku po hřebenových stezkách nebo k dalším přírodním zajímavostem. V zimě nabízí okolí kvalitní lyžařské tratě i běžkařské okruhy. Návštěva pivovaru tak může být příjemnou odměnou po aktivně stráveném dni v horách.

Pokud to do Malé Úpy máte daleko, nemusíte o pivo Trautenberk přijít. Na webových stránkách pivovaru najdete přehled restaurací a podniků po celé republice, kde jejich piva pravidelně čepují.

Mezinárodní den piva letos připadá na 7. srpna, je ideální příležitostí připomenout si nejčastější chyby při jeho podávání v horkých dnech. Chlazení v mrazáku místo v lednici, namrazování sklenic nebo ponechání láhve v rozpáleném autě mohou negativně ovlivnit jeho chuť i aroma. Hlavní výčepní zážitkového centra Pilsner Urquell: The Original Beer Experience (PUX) Matyáš Wiaczka objasňuje, proč přechlazené pivo ztrácí svou přirozenou sladkost, jak mu škodí vysoké teploty a proč v největších vedrech osobně sahá po šnytu.

S rostoucí teplotou se výrazně mění nejen způsob, jakým lidé pivo pijí, ale i typ, po kterém sahají. Podle průzkumu agentury Ipsos pro Plzeňský Prazdroj z roku 2025 roste v horku skokově obliba nealkoholického piva. Při teplotách do 19 °C po něm sáhne 30 % lidí, kolem 29 °C už polovina a jakmile teploměr přesáhne třicítku, volí nealkoholické pivo 77 % dospělých.

Jedním z nejčastějších letních omylů bývá přesvědčení, že čím je pivo studenější, tím je lepší. Realita je ale jiná. „Pivo se takzvaně zavře a vy pak téměř nepoznáte, co vlastně pijete,“ vysvětluje Matyáš Wiaczka efekt přechlazení. Při příliš nízké teplotě jsou jemné chuťové a aromatické složky výrazně hůře patrné. Jako první ustupuje přirozená sladkost a více může vystoupit nepříjemně štiplavá hořkost.

Podle Kodexu péče o pivo v gastronomii Českého svazu pivovarů a sladoven je optimální teplota piva pro konzumaci 6 až 8 °C, skladovací teplota sudů a tanků pak 5 až 10 °C. „V největších vedrech bych se nebál pivo nachladit k pěti stupňům, ale ne níž,“ radí Wiaczka. Velkou výhodou moderních výčepů je dokonale izolované vedení piva od sudu až k výčepnímu kohoutu. „Celý systém je dnes odizolovaný a výkyvy okolních teplot by tak na pivo neměly mít vliv,“ dodává.

Mrazák ani namražená sklenice pivu nesvědčí
Skutečný problém může nastat při nesprávném skladování mimo sklep nebo chladicí box, kde vysoké teploty poškodí chuť i aroma ještě dříve, než se pivo dostane k výčepu. Zvlášť špatně dopadá pivo, které zůstalo delší dobu v rozpáleném autě. Vysoká teplota urychluje jeho stárnutí a může vést až ke vzniku pachuti připomínající papír nebo lepenku. Následné prudké zchlazení už tyto změny neodstraní.

Pivu nesvědčí ani namražená sklenice. Dát půllitr na hodinu do mrazáku se sice v horku může zdát jako skvělý nápad, výsledek ale potěší málokoho. „Půllitr zásadně nenamražovat,“ zdůrazňuje Wiaczka. Ledové sklo ničí pěnu a pivo podchladí podobně, jako kdyby bylo načepované při příliš nízké teplotě. Pokud ale pivo pouze podchladíte ještě před načepováním nebo otevřením, dá se situace zachránit. Stačí ho nechat pomalu ohřát zpět na ideální teplotu.

Proti horku pomůže šnyt
Pokud v horku pijete pomaleji a klasická hladinka vám zteplá dříve, než ji stihnete dopít, nabízí se elegantní řešení. „Takovým hostům doporučuji šnyt. Díky většímu pěnovému polštáři zůstává déle čerstvý,“ popisuje Wiaczka. Zahraniční i domácí hosté přitom podle něj objednávají podobně a zájem o kvalitně načepované pivo zůstává vysoký bez ohledu na počasí.

Od ledu z rybníků k ležáku
Potřeba udržet pivo v chladu provázela pivovarnictví dlouho před vynálezem moderních chladicích zařízení. Zásoby ledu se musely připravovat už během zimy. Led se těžil přímo z pivovarských rybníků, jakmile byl dostatečně silný, a následně se skladoval v hlubokých sklepeních, často vytesaných přímo do skály. Tam vydržel i přes léto a pomáhal chladit pivo v nejteplejších měsících roku. Spodně kvašená piva se tradičně vařila především během chladnější části roku a následně několik měsíců zrála ve studených sklepech. Právě s tímto dlouhým skladováním souvisí i název „ležák“.

Ať už si dáte klasickou hladinku, v horku zvolíte šnyt, nebo sáhnete po nealkoholickém pivu, rozhodují především správná teplota, čisté a mokré sklo a pečlivé načepování. Právě díky nim si pivo zachová chuť i vůni během nejteplejších letních dnů.

Orosený půllitr a výhled na projíždějící vlaky. Nádražní hospody, kolem kterých většina lidí spěchá bez povšimnutí, jsou pro jiné fenoménem. Václav Kahánek patří mezi ty druhé. Nádražky systematicky objíždí, fotí, mapuje. Jak se české nádražky za poslední roky proměnily a nehrozí jim zkáza? Zatím to naštěstí vypadá, že ne.

S Vencou Kahánkem jsme se potkali jak jinak než v jedné z nádražek, které už několik let systematicky mapuje.

Už při vchodu do ní je cítit typický, lehce nakyslý pach piva a na dřevěný bar nám přistanou dva půllitry, které se v srpnovém vedru ihned orosí.

Na tomhle malém pražském nádraží má zdejší výčep i zahrádku, tak neváháme a usadíme se u stolu, od nějž je výhled na kolejiště, kterým jednou za čas projede vlak.

Áčková nádražka s prvotřídním výhledem
„Tohle by podle kategorizace kolegů z profilu Vágus.cz byla nádražka typu A, tedy přímo v nádražní budově,“ vysvětluje mi Venca Kahánek, zatímco s výrazem profesionála hodnotí natočenou čepici piva i přijíždějící vlak.

Jen pro doplnění, B jsou v nejbližším okolí nádraží, často v nějaké související budově, C už jsou třeba o něco dál, ale s nádražím a vlaky stále souvisí.

Jak se 33letý inženýr dostal k půllitrům na perónu? „To přišlo tak nějak samo. Já mám od malička hrozně rád vlaky a ani v dospělosti mě to nepřešlo, jen k tomuhle koníčku s věkem přibylo i ochutnávání piva. A když to spojíte, jste v nádražce,“ směje se.

Před lety se hodně věnoval geocachingu, tedy hře, při níž s pomocí GPS hledáte důmyslně schované krabičky na běžných i zajímavých místech.

Spolu s výpravami za „keškami“ začal jezdit vlakem i dál od domova a časem začal nádražky mapovat na svém soukromém profilu na Twitteru.

Pak se zapojil do profilu Nádražky, který na Facebooku a Instagramu spravovali manželé Zapletalovi, a před čtyřmi lety jej převzal. Od té doby vyráží na cesty po Česku s jasným cílem: Zjistit, jak to s těmi nádražkami je.

Největší peklo jsou navazující vlaky
„Já vím, že ty skvěle navazující spoje většina lidí oceňuje, jak jim to jede, ale jak se pak máte stihnout stavit na jedno ve zdejší nádražce?“ popisuje jednu ze zásadních obtíží.

A přiznává, že nejednou už si nechal vlak ujet, protože se mu tam zkrátka dobře sedělo a povídalo.

Potkávání se štamgasty těch poctivých výčepů je prý jedna z nejlepších částí celé téhle práce.

„Taková ta klasická nádražka v sobě má trochu sentimentu,“ říká Venca rezolutně. To je ostatně i to, co mu lidi často píší do komentářů k příspěvkům: „Můj praděda tady dělal na dráze.“ „Sem jsme před patnácti lety chodili po flámu ve dvě ráno.“

Velkou radost Vencovi udělalo i to, že mu pod fotky párkrát napsal i spisovatel Jaroslav Rudiš, který je známý svou zálibou ve vlacích a železnici nejednou přenesl na stránky knih.

Letní cesty po Česku
Venca někdy cestuje sám, někdy s kamarádem, někdy dostává recenze od sledujících. „Není to tak, že bych cesty plánoval podle toho, kde je nebo není nádražka,“ uvádí hned na pravou míru.

„Spíš vždycky někam jedu a cestu spojím s návštěvou míst, která jsou při cestě. Ale ano, tu cestu si podle potřeby umím kreativně upravit,“ přiznává.

Teď naposledy si cestou do Prahy objel třeba Veselí nad Lužnicí nebo Příbram, leckde přitom nebyl poprvé.

V létě, kdy má víc času, si totiž obvykle koupí čtrnáctidenní Jízdenku na léto a vypravuje se kolem dokola vlasti.

Pochází z Kopřivnice a kromě vlaků má ještě moc rád dlouhé běhy, takže když počasí dovolí, rád si i do nějaké vzdálenější nádražky zaběhne, dá si pivo a vlakem pak vyrazí zpět.

Zatímco nám ukazuje svá hodnocení jednotlivých podniků na profilu Nádražek, ke každé vypráví nějakou historku navíc, která se do popisku nevešla.

Kde mají dobře nachlazené krýgly, s kým se kde zapovídal, kde dělají nejlepší boršč a kde prostě musíte ochutnat jejich úžasné klobásy.

Jak se pozná dobrá nádražka?
Téměř u každé to končí shodně: „Zajeďte si tam.“ Vencova filozofie je totiž od začátku stejná: Nechodí podniky pranýřovat, chodí dávat objektivní zprávu o stavu českých nádražek a některé třeba i zachránit před zapomněním.

„Pár už mi jich za ty roky samozřejmě zavřeli a zůstaly z nich jen vzpomínky, obecně ale nemám pocit, že by nádražních podniků nějak radikálně ubývalo,“ říká optimisticky.

U většiny recenzí samozřejmě nechybí půllitr piva, ale jak Venca říká: „Tady si pivo nevybíráte vy. Tady si pivo vybírá vás.“

Díky specifickým podnikům ochutnal ledacos, vesměs se ale všude točí komerční pasterovaná piva, i když výjimky se v podobě speciálů nebo řemeslných piv na čepu i v lahvích taky najdou.

Někoho mezi fotkami z výčepů překvapí šálek perfektně připraveného cappuccina a croissantu, ale podoba dnešních nádražek je zkrátka různorodá.

„Tahle fotka je zrovna z Fantovy kavárny, dnešního Foyer café, na pražském Hlavním nádraží. Někdo může protestovat, ale je přímo v nádražní budově, navíc s bohatou historií, a ukazuje další podobu nádražního podniku,“ směje se Venca mému překvapení.

Fenomén, který je třeba popsat
A rovnou ukazuje další sporná místa, která by někdo za nádražku neoznačil, třeba výčep na konečné tramvaje na pražském Spořilově (však tramvaje taky jezdí po kolejích) nebo budovu ostravského letiště, kam vlaky rovněž pravidelně zajíždějí.

Ne každou nádražku ale bere. Jakmile se z ní stane strojová prodejna nebo řetězcová kavárna, kouzlo mizí. „Po rekonstrukcích nádraží někdy ztrácejí duši,“ krčí rameny.

A dodává, kam naopak zajet: Do Ústí nad Orlicí, kde mladí majitelé otevřeli nový podnik, Hranice na Moravě, Jedlové, Zábřehu na Moravě.

Mezi jeho oblíbené podniky patřila i rožnovská nádražka. Když se s ní město loučilo, čekal poloprázdné nástupiště. „Myslel jsem, že tam budeme samí nějací podivíni, ale přišlo tři, možná čtyři sta lidí,“ vzpomíná.

Možná i proto fotí dál. Než u dalšího perónu zhasnou, stihne aspoň připít.

Společnost Heineken potvrdila svůj celoroční výhled růstu provozního zisku o 2 až 6 procent, k čemuž přispělo zrychlení prodejů ve druhém čtvrtletí a pololetní čistý zisk 1,26 miliardy eur.
Hlavními tahouny oživení poptávky po dlouhotrvajícím útlumu na pivním trhu jsou především prémiové značky a skokově rostoucí popularita nealkoholických piva a nápojů.
K lepší profitabilitě pivovaru pomáhají i rozsáhlá úsporná opatření, v rámci kterých firma dříve oznámila rušení tisíců pracovních míst s cílem ušetřit až 500 milionů eur ročně.

Společnost Heineken potvrdila svůj výhled zisku na tento rok poté, co se ve druhém čtvrtletí zrychlilo tempo růstu objemu prodeje, k čemuž přispěly prémiové značky a produkty s nižším obsahem alkoholu, což je dalším signálem oživení na globálním trhu s pivem, píše The Wall Street Journal.

Nizozemský pivovar ve středu oznámil, že celkový objem prodeje v období od dubna do června meziročně organicky vzrostl o 1,9 procenta, čímž se tempo růstu zrychlilo oproti 1,2 procenta zaznamenaným v prvním čtvrtletí. Díky tomu se čisté tržby za první pololetí zvýšily na 14,83 miliardy eur (17,10 miliardy dolarů) a provozní zisk na 2,17 miliardy eur, a to podle preferované účetní metody BEIA společnosti Heineken. Čistý zisk meziročně vzrostl o deset procent na 1,26 miliardy eur.

K nárůstu objemů přispěl 6% růst v prémiovém segmentu skupiny, včetně stejnojmenné značky, a také 12% růst v kategorii nápojů s nízkým nebo žádným obsahem alkoholu, na kterou se pivovar zaměřuje. Objemy piva byly meziročně o 0,5 procenta vyšší, zatímco objemy nepivních nápojů vzrostly meziročně o šest procent.

Toto oživení potvrzuje známky toho, že nové trhy a zaměření na prémiovější značky pomáhají pivovarům dostat se z dlouhotrvajícího propadu. Společnost AB InBev, výrobce piv Bud Light a Corona, minulý týden uvedla, že objemy prodeje v posledním čtvrtletí vzrostly více, než se očekávalo, částečně díky lepšímu složení sortimentu dražších značek a také díky mistrovství světa ve fotbale.

Společnost potvrdila svůj výhled na letošní rok, který počítá s růstem provozního zisku o 2 % až 6 %, k čemuž přispějí plánované úspory nákladů ve výši až 500 milionů eur za celý rok. Společnost Heineken již dříve v tomto roce oznámila, že v reakci na oslabení trhu s pivem zruší tisíce pracovních míst, což je součástí plánu zaměřeného na úspory ve výši 400 až 500 milionů eur ročně.

Richard Hašek, vnuk spisovatele Jaroslava Haška, a Josef Lada, vnuk malíře Josefa Lady, se v úterý sešli v Plzni. Oba jsou totiž těmi, kteří provázejí franšízingový projekt Švejk restaurant. Ten letos oslaví 30 let od svého vzniku a čítá 27 restaurací po celé republice. Vrcholem oslav bude speciální polotmavé pivo.

Franšízingový projekt Švejk restaurant založil Radovan Sochor starší, který provozuje dvě plzeňské restaurace z celého řetězce, ostatní jsou v rukou takzvaných franšízantů, což jsou provozovatelé, kteří si otevřou pobočku a platí zakladateli poplatky.

Vrcholem oslavy má být speciální polotmavé pivo, které bude mít Švejka v názvu. V úterý se na jeho výrobě v Elektrárně – minipivovaru Plzeňského Prazdroje – podíleli Hašek i Lada, kteří do základů budoucího zlatavého moku sypali chmel.

S chmelením pomáhala i Věra Dyková, manželka Radko Pytlíka, který byl velkým znalcem Haškova díla a zemřel v roce 2022. „Byl u otvírání všech Švejk restaurantů,“ uvedla Dyková, která je matkou herce a hudebníka Vojtěcha Dyka.

Při slavnostním chmelení vše organizovala sládková Elektrárny Lenka Straková. „Není to česká klasika, tedy Žatecký poloraný Červeňák, ale používáme dvě nové odrůdy chmele,“ popsala. K počátečnímu chmelení piva Švejk využila odrůdu Kazbek, která je lehce ovocná a dodá pivu hořkost. K pozdnímu chmelení, které proběhlo právě včera, využila Straková odrůdu Most, což je kříženec mezi českými a anglickými chmely.

„Je ještě ovocnější s citrusovým nádechem. Má krásné aroma, které má šanci se v polotmavém pivu prosadit,“ vysvětlovala sládková. Pivo se bude v restauracích čepovat na podzim. Obohatí tak nabídku restaurací Švejk, kde se podle smlouvy čepují jen piva Plzeňského Prazdroje.

Poznávacím znamením Švejk restaurantů jsou i obrázky Švejka od malíře Josefa Lady. „U projektu Švejk restaurantů jsem od počátku, protože jsme udělali smlouvu na využití obrázků Josefa Lady,“ říká Lada mladší. Právě Ladovy charakteristické ilustrace k románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války od Jaroslava Haška vdechly postavě její známou podobu.

A co by malíř řekl poté, co by vstoupil do Švejk restaurantu vyzdobeného jeho obrázky Švejka? „Dědeček by byl asi překvapený, kde všude se jeho obrázky mohou objevit, ale určitě by se mu líbilo, že jsou jeho malby hezky využité. Kdyby do takové hospody přišel, určitě by si ale dal pivo,“ uvedl potomek Josefa Lady, který spravuje se svými syny dědovu pozůstalost.

Připomněl, že dědeček maloval nejen Švejka, ale v rámci volné tvorby i různé hospody, ale i hospodské rvačky.

Myšlenka se zrodila na počátku 90. let
Projekt Švejk restaurant provázel i vnuk spisovatele Haška Richard. „Když se mě ptají, do jakých hospod Jaroslav Hašek chodil, odpovídám: spíš se mě ptejte, do kterých hospod nechodil,“ smál se, když chmelil Sochorovo slavnostní pivo.

Připomněl, že si Hašek se svou básnickou a poetickou duší v hospodě také rád zazpíval. Na adresu Haškova nejslavnějšího díla, kterým Švejk je, citoval nejmenovaného spisovatele: „Čtěte Švejka, smějte se, ale nezapomeňte při tom myslet, protože se jedná o tragický protiválečný román přibližující ironii dějin.“

Radovan Sochor starší popsal, že myšlenka na vznik Švejk restaurantů se zrodila na počátku 90. let, kdy do republiky ze západu pronikaly různé italské či francouzské restaurace, které se chytily hlavně v Praze, ale v regionech méně.

„V té chvíli se zrodila myšlenka na vznik restaurace pro každého s klasickou českou dobrou kuchyní a dobrým pivkem. Začali jsme v Plzni ve Svazáčku. Tuto restauraci jsme provozovali od 30. listopadu 1996,“ popsal Sochor.

Transportem obřích náduvníků, speciálních nádob na máčení ječmene, odstartovala výstavba zcela nové máčírny ječmene ve sladovně plzeňského pivovaru. Investice v hodnotě bezmála čtvrt miliardy korun přinese nejen zvýšení kapacity máčírny, ale současně přispěje k výrazným úsporám vody.

Srdcem nové máčírny se stane 8 kónických nerezových náduvníků, z nichž každý měří v průměru 5,7 metru a pojme zhruba 62,5 tuny suchého ječmenného zrna. V nových náduvnících Prazdroj nainstaluje moderní pračku zrn, která oproti stávající technologii dokáže uspořit asi 500 litrů vody na tunu zpracovávaného ječmene. „Jde o šnekové zařízení, v němž protisměrně proudí voda a ječmen, který se tím důkladně vyčistí a zbaví se všech látek zpomalujících klíčení. Tento šnek dokáže nahradit takzvané první máčení ječmene, které v pivovaru dosud používáme, což výrazně sníží spotřebu vody,“ vysvětluje vedoucí plzeňské sladovny Michal Šneberger. Při loňské produkci plzeňské sladovny 87 000 tun sladu by využití nové pračky zrna znamenalo úsporu zhruba 43 500 m3 vody. To je množství, které by naplnilo přes 17 olympijských plaveckých bazénů a obyvatelům nedalekých Rokycan by vystačilo přibližně na měsíc.

Osm nadměrných nákladů
Přeprava náduvníků z Olomouce, kde se vyrábí, do pivovaru v Plzni představuje náročný logistický úkol. Jednotlivé díly náduvníků totiž měří v průměru 5,7 metru a výška nákladu činí 4,7 metru. Převáží se během noci a postupně do konce října do pivovaru přijede 16 naložených kamionů. „Samotný nerezový náduvník váží v celku 15 tun a podpěrné konstrukce dalších zhruba 8 tun. Vzhledem k velikosti máčecích nádob je proto převážíme po částech na speciálních přepravních rámech ve spolupráci se společností APB, která se specializuje na přepravu nadměrných nákladů. Každý transport má do detailu naplánovanou cestu. Je totiž tak velký, že jej po celou dobu přepravy doprovází policie a umožňuje mu například průjezd i v protisměru v místech, kde by transport jinak neprojel. Doprovod konvoje během cesty také dočasně odstraňuje dopravní značky třeba na ostrůvcích přechodů nebo v okolí kruhových objezdů, které svým umístěním průjezdu konvoje brání,“ popisuje Jiří Vacek, jednatel společnosti PROJECT MALT spol. s. r. o., která náduvníky pro Prazdroj vyrobila a projektuje a vyrábí i zbývající technologii do nové máčírny včetně koncepčního řešení elektroinstalace a automatizace.

Nové náduvníky budou oproti stávající technologii uzavřené a díky vestavěným mycím hlavicím se nebudou čistit ručně, což přispěje i ke zvýšení bezpečnosti práce. „S instalaci náduvníků začneme letos na podzim a v září příštího roku již uvedeme novou máčírnu do provozu. Její kapacita bude zhruba o 15 % vyšší než v současnosti, což představuje první krok k budoucí modernizaci celé sladovny v plzeňském pivovaru,“ doplňuje Michal Šneberger.

Současná sladovna v areálu plzeňského pivovaru je v provozu od roku 1988, kdy nahradila čtyři starší sladovnické provozy, které postupně fungovaly už od roku 1842. Novou máčírnu Prazdroj vybuduje hned vedle stávající sladovny ve zcela nové budově. „Po dokončení nové máčírny chceme postupně modernizovat i celou budovu současné sladovny. Další krokem by mělo být pořízení moderního dvoulískového tandemového kruhového hvozdu, na němž se suší naklíčený ječmen,“ upřesňuje Michal Šneberger.

Na máčírně začíná výroba sladu
Máčení ječmene představuje první důležitou fázi výroby sladu. V průběhu ní se zrno v náduvnících zalévá vodou s cílem zvýšit jeho vlhkost z původních zhruba 15 % až na 44 %, což je nezbytné pro nastartování enzymatických reakcí a následné klíčení ječmene. Druhou fázi představuje samotné klíčení a konečně ve třetí etapě se při hvozdění předem namočený a naklíčený ječmen suší na výsledný slad.

Plzeňský Prazdroj má jako jeden z mála pivovarů v Česku vlastní sladovny v plzeňském pivovaru i v pivovaru Radegast, a jako vůbec jediný dokáže sladem pokrýt celou svoji produkci piva. Ostatní pivovary musí minimálně část sladu nakupovat z průmyslových sladoven. „To nám umožňuje udržet si dokonalou kontrolu nad kvalitou našeho piva od naprostého začátku. Dokážeme připravit slad přesně tak, jak to vyžaduje příslušný styl piva, které chceme uvařit,“ popisuje Michal Šneberger.

Sladovny Prazdroje v Plzni a Nošovicích vyprodukují zhruba 90 % veškerého sladu, který se vyrobí přímo v některém z tuzemských pivovarů. Na celkové výrobě sladu v Česku, která zahrnuje i průmyslové sladovny, se pak Prazdroj podílí zhruba čtvrtinou. V roce 2025 přitom Prazdroj v Česku vyrobil celkově 124 tisíc tun sladu, což představuje historicky nejvyšší produkci této klíčové pivní suroviny.