Novinky a zajímavosti ze světa piva

V pátek 25. října začala demolice nejvyšší budovy pivovaru v Rybářích. Příští týden má přijít na řadu komín.

Téměř před 150 lety byl v dnešní karlovarské čtvrti Rybáře založen pivovar. Jeho dny jsou nyní definitivně sečteny, v areálu pokračuje demolice všech objektů. V pátek 25. října přišla na řadu i ta největší několikapatrová budova, která se v posledních letech stala domovem mnoha bezdomovců a hlavní ikonou zdevastovaného sídla, která se jako ostuda tyčila nad Rybářemi a byla vidět z mnoha koutů Karlových Varů.

„Demolice celého areálu bude pokračovat do konce listopadu. Na vysokou budovu bude potřeba jiné techniky, protože je z tvrdšího materiálu,“ informovali v pátek 25. října přímo na místě představitelé demoliční firmy. Během víkendu se bourat nebude, těžké stroje se sem vrátí opět příští týden, kdy vezme za své i někdejší pivovarský komín. Odstřely nejsou kvůli tomu, že se jedná o lokalitu v centru města, možné.

Zásadního momentu se v pátek účastnil i sám Alisher Kasymov, který ještě do letošního léta fungoval ve společnosti AF Company, jež pivovar vlastní, jen jako jednatel, nyní je jeden ze spoluvlastníků.

Jak už před pár dny nastínil hlavní projektový manažer AF Company Miroslav Příkop, územní rozhodnutí dostal majitel teprve na začátku října a do konce roku se bude areál vyčišťovat. „Na tento dokument jsme čekali šest let,“ povzdechl si Příkop.

Teď teprve tedy vlastník může začít pracovat na dokumentaci pro stavební povolení. „Vidím to zhruba tak na rok, než budeme moci začít stavět,“ dodal projektant.

AF Company chce bývalý pivovar přeměnit na Nové centrum Rybáře, jak se projekt investora jmenuje. Obsahuje několik vícefunkčních objektů, které budou mít v podzemí parkování, v přízemí obchody, lékárnu, kavárnu či čistírnu oděvů a v dalších podlažích byty. Součástí má být také skupina řadových rodinných domů s menšími zahrádkami. V rámci původní první etapy by mělo dojít k výstavbě 140 bytů. Místo hlavní vysoké budovy pivovaru plánuje majitel velký bytový dům, kde budou v podzemní části garáže. V rámci první etapy by měl být postaven ještě jeden velký bytový objekt, i v něm se počítá s obchody a službami. Zmíněné dva domy mají mít zelenou střechu a pět až šest pater. Ve studii se je naplánováno také nové náměstíčko centra. Celý areál má být propojen s Dolní Kamennou, na což by mohl v budoucnu navázat i plánovaný most do Charkovské ulice. Ve druhé etapě se pak mají postavit řadové domy poblíž ulice Kosmonautů.

Původní představy AF Company byly velmi optimistické. V roce 2018 totiž projektanti předpokládali, že už v roce 2019 dostanou územní rozhodnutí a se stavbou chtěli ještě v témže roce začít. Pak ale přišel covid a vše se zbrzdilo. Dlouhé zdržení také nastalo kvůli jednáním s dotčenými úřady.

Pivovar v Rybářích založil sládek Anton Weber v roce 1879. Jak je citováno od autora Otty Rykla z publikace Pivovar Karlovy Vary 1879 - 1979 na webových stránkách Zaniklé obce a objekty, za druhé světové války byl v pivovaru dokonce v jeho zadní části, v místě pozdější truhlárny, zřízen koncentrační tábor pro 40 vězňů, kteří byli vykupováni z velkých koncentračních táborů.

S velkou rekonstrukcí se v pivovaru začalo v roce 1969 a jen v prvním roce zde stát jako vlastník proinvestoval 33 milionů korun, což svědčí o tom, že podnik měl ve státním hospodářství značnou prioritu.

Po revoluci se tam vyráběl Primus, od 90. let minulého století sloužil karlovarský pivovar vlastněný už Plzeňským Prazdrojem pro vaření především plzeňských piv. Jeho provoz skončil v roce 1999, kdy se celá výroba přesunula do Plzně. Plzeňský prazdroj z Rybář definitivně odešel v roce 2004. Od té doby areál chátral.

Centrum Lihovar v Třebíči, známé svou tradiční českou kuchyní a minipivovarem, se chystá znovu otevřít po dlouhé pauze. Nový provozovatel Jiří Matoušek plánuje zachovat oblíbené menu a přidat cenově dostupná denní jídla. Klíčovým krokem k otevření je najít posledního člena týmu – zkušeného kuchaře.

Klasická česká kuchyně za příznivé ceny. Takovou nabídku by mělo mít Centrum Lihovar v Třebíči. Tato téměř již legendární restaurace známá i svým minipivovarem a muzeem Jaguárů je od začátku letošního roku zavřená. To se má ale brzy změnit. „Vlastně jediné, co zbývá k otevření, je ještě jeden kuchař. Jednoho už mám, ale jen na něm se to stavět nedá. Zbylý personál už je kompletní, takže jsem připravený otevřít hned, jak toho kuchaře seženu,“ vysvětluje nový provozovatel Jiří Matoušek.

Ten se v gastronomii pohybuje už dvaadvacet let. „V Náměšti nad Oslavou mám pivnici a ve Vladislavi restauraci. Ta je převážně zaměřená na meníčka a ubytování,“ dodává restauratér.

Nyní k tomu tedy přibyde Centrum Lihovar. Tamní restaurace si nikdy nepotrpěla na experimenty, vždy nabízela to, co nejvíc chutná českým žaludkům. A ani Matoušek tento trend nehodlá měnit.

Poctivá práce musí být spravedlivě odměněna. Rodinný pivovar Bernard už mnoho let oceňuje certifikátem kvality provozovny, které svědomitě pečují o to, aby zákazník dostával co nejlepší pivo. Že je restaurace nebo hostinec držitelem certifikátu se zákazníci nově dozví z velkých bronzových desek na fasádě provozovny.

„Už se to dnes možná nenosí, ale my jsme přesvědčeni, že má smysl dělat věci pořádně, poctivě. Platí to samozřejmě i pro pivo a všechno, co k němu patří, protože ze skvělého piva mají radost a prospěch všichni. V první řadě zákazník, který si pochutná a má hezký zážitek. Stejně tak hostinský, kterému se rád vrátí spokojený host. A samozřejmě pivovar, pro který je výroba piva smyslem existence,“ vysvětluje spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard. „Certifikát kvality je ale především sdělením pro zákazníky o tom, kde dostanou dobré pivo Bernard“.

Perfektně načepované pivo postavené před zákazníka je posledním z mnoha kroků, které k uznání vysoké kvality provozovny vedou. Pivovar sleduje např. také skladování piva, péči o výčepní zařízení i celkovou hygienu provozovny, znalosti personálu atd. „Certifikace není konečná meta. Jedná se o trvalý závazek kvality vůči pivovaru, především ale vůči zákazníkům, aby se rádi vraceli,“ upozorňuje Stanislav Bernard.

Certifikáty si postupně přebírají zástupci oceněných podniků přímo v pivovaru, v jeho návštěvnickém centru. Provozovatelé si kromě diplomů do interiéru mohou dát na fasády svých provozoven parádní velkou bronzovou desku, kterou si převzali od spolumajitelů pivovaru Stanislava Bernarda a Josefa Vávry.

Do Plzeňského Prazdroje dorazily v těchto dnech první várky sladovnického ječmene z letošní sklizně. Pracovníci pivovaru z něj začínají na vlastní sladovně připravovat slad, jednu z klíčových surovin pro české pivo. Celkem Prazdroj od tuzemských farmářů nakoupí zhruba 150 000 tun sladovnického ječmene. Podle prvních laboratorních analýz je kvalita letošní úrody dobrá. Přesto ječmen i letos ovlivňovalo nestálé počasí. I proto Prazdroj spolu se zemědělci hledá cesty, jak pěstování této plodiny adaptovat na klimatickou změnu.

„První slad z letošního ječmene jsme analyzovali v naší laboratoři a výsledky jsou zatím dobré. Vyrobený slad má velice dobrou dostupnost důležitých látek, jako je například škrob nebo enzymy, pro následnou výrobu piva,“ uvádí Michal Šneberger, vedoucí sladovny plzeňského pivovaru.

V laboratořích Plzeňského Prazdroje se pečlivě kontroluje zrno z každého kamionu, který do pivovaru ječmen přiveze. Denně jich k plzeňské sladovně přijede v průměru dvacet. Měří se například klíčivost ječmene, vlhkost, obsah bílkovin, škrobu a porovnává se i velikost zrn. Důležitá je také vizuální kontrola. Teprve když všechny parametry vyhovují pivovarnickým nárokům, může kamion složit zrno do sila.

Prazdroj má jako jeden mála pivovarů v Česku vlastní sladovny v Plzni a v Nošovicích a připravuje pro výrobu svých piv vlastní slad. „To nám dovoluje udržet si dokonalou kontrolu nad kvalitou našeho piva od naprostého začátku. Dokážeme připravit slad přesně tak, jak to vyžaduje příslušný styl piva, které chceme uvařit. Takřka všechny naše značky jsou nositelem chráněného zeměpisného označení České pivo. Proto musíme používat pouze schválené odrůdy českého a moravského ječmene,“ vysvětluje emeritní vrchní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka.

Prazdroj nejčastěji nakupuje odrůdy Bojos, Francin, Laudis, Manta a Štamgast. Z nich pak připravuje slady na míru pro svá piva. Ječmen přitom odebírá od 140 zemědělců z Česka a ročně jej nakoupí zhruba 150 000 tun, což představuje pěstební plochu přibližně 30 000 hektarů. Naprostou většinu ječmene nakupuje přímo od farmářů bez dalších prostředníků.

Plocha, na které se v Česku pěstuje sladovnický ječmen, se ale i vlivem klimatické změny za posledních 30 let v Česku snížila skoro o polovinu. Aktuálně se pěstuje na 192 393 hektarech, tedy na ploše 11x větší, než zabírají tuzemské vinice a 40krát větší než české chmelnice, a zaujímá přes 7 % plochy tuzemské orné půdy.

Aby pomohl zachovat množství a kvalitu českého a moravského ječmene, inicioval Prazdroj projekt Pro ječmen. „Na vybraných polích s ječmenem se pod dohledem vědců a dalších odborníků snažíme zlepšit kvalitu půdy a její schopnost zadržovat vodu. Aplikujeme principy regenerativního zemědělství. S půdou zacházíme šetrně bez hluboké orby. Na polích jsme vysázeli meziplodiny, takže nikdy nejsou holá. Kondici polí měříme pomocí nejmodernějších technologií. Cílem je zajistit ječmenu dostatek živin a vláhy, zvýšit jeho odolnost vůči výkyvům počasí a pomoci tak tuzemským pěstitelům se stabilizací jeho kvality,“ říká Ivan Tučník, manažer udržitelnosti Prazdroje.

Projekt Pro ječmen má za sebou dvě pěstební sezóny ve třech lokalitách na Vysočině, Královéhradecku a ve středních Čechách na celkové ploše 213 ha, což odpovídá více než 300 fotbalovým hřištím. Využití principů regenerativního zemědělství na tak velké ploše a následné škálování na dalších tuzemských polích tak má ambici se stát dosud největší iniciativou ke kultivaci zemědělské krajiny v České republice. „Celý projekt je koncipován jako pětiletý, ale již nyní jsme zaznamenali lepší dostupnost vláhy na plochách, kde ječmen pěstujeme regenerativně. Minimální narušení půdy pomohlo vodu uchovat v půdě, díky čemuž byla pro ječmen k dispozici i v sušších obdobích,“ dodává Ivan Tučník.

Dagmar Vlková je sládek historického pivovaru Brewery Český Krumlov s.r.o. Navazuje na tradici vaření piva v Českém Krumlově, která je prakticky spojena se vznikem města už od 13. století. Do vaření jde srdcem a bez kompromisů. Chce, aby se do historického pivovaru v Českém Krumlově vrátilo poctivé jihočeské pivo.

„V prostorách našich pivovarských zahrad jsme přivítali a pohostili naším ležákem knížete Karla Schwarzenberga při příležitosti oslav souvisejících s Granátnickou gardou. Bylo nám ctí hovořit se šlechticem, jehož rod významně přispěl k rozvoji pivovarnictví v zemi České,“ říká Dagmar Vlková.

Jste jedna z mála žen v Česku, která pracuje jako sládek pivovaru. Kdy a proč jste se rozhodla pro práci v pivovaru?
Pivo je pro mne celoživotní láska, na tom se nic nezměnilo. Pro pivovarský obor jsem se rozhodla již na základní škole. Bylo nám tehdy 14 let, když jsme vycházeli z 8. tříd základních škol. Co tehdy člověk mohl o životě vědět. Chodila jsem za maminkou do pivovaru, kde pracovala. Bylo tam spousta úžasných a dobrosrdečných lidí, kteří si vzájemně pomáhali. Ta příjemná atmosféra a vůně varny, když se pivo vaří, mě ovlivnili nejvíce. Osobní volbou pak byla pivovarská průmyslovka v Praze.

Co vše jako sládek pivovaru máte na starosti?
Jsem sládkem minipivovaru. Záběr činností je proto široký a jsem ráda, že mohu Historickému pivovaru v Českém Krumlově předat svoje dlouholeté znalosti a schopnosti. Na začátku mojí dlouholeté praxe jsem prošla všemi pozicemi pivovaru, a to od základu.

Na starost mám od řízení lidských zdrojů, zajištění vstupních surovin a obalů, vytvoření receptur na nová piva, právně-legislativních povinností, prodeje piva i trochu obchodní činnosti. Spolupracuji s naším nově otevřeným kulturně-společenským centrem PORT 1560, aby pivovarská historie a techniky nebyly zapomenuty.

Pivo je živým organismem od začátku až do konce, a tak se k němu musí přistupovat, asi tak bych shrnula práci sládka v našem minipivovaru .

Co vše musí sládek znát a umět?
Sládek se učí celý život. Pivo je jeho rukopisem. Oslovuje širokou veřejnost a u nás v Českém Krumlově i cestovatele z celého světa. Znát samozřejmě vše okolo výroby standardního a pitelného piva.

Umět pivo, které osloví, přinese chuťový zážitek, trochu umět a věřit. Pokora k pivovarskému řemeslu a úcta k lidem, pracujících na jeho výrobě je na místě. I přes dnešní automatizaci je to pořád tvrdá práce.

Znáte jen opravdu málo žen sládků, sama jste se v Česku setkala jen se dvěma a z toho jedna dáma je již v důchodu. Víte, jaký je stav dnes?
Před 13 lety tomu tak skutečně bylo. Dnes se pivovarský svět otevřel více ženám. Je to ale především jejich zájem, snaha a odvaha chtít uspět, a to převážně v mužském kolektivu.

Někdy se k dobru říká: „Chceš pivovaru pomoci, odstěhuj se tam.“

Znám několik mladých sládků – žen a přeji jim, ať vydrží, lze vše skloubit. Je to krásné povolání. I pro mne byla rodina na prvním místě a pivovar koníčkem. Když pak pivo chutná a věřte, že turisté vám to poví na první dobrou, naplňuje to člověka. Když pak vaše pivo získá ocenění na degustačních soutěžích, radujete se s celým kolektivem a je to ta pomyslná třešnička na dortu.

Navazujete na velmi úspěšnou historickou tradici Schwarzenberského pivovaru. Navštívil vás někdo z rodu Schwarzenberků?
V prostorách našich pivovarských zahrad jsme přivítali a pohostili naším ležákem knížete Karla Schwarzenberga při příležitosti oslav souvisejících s Granátnickou gardou. Bylo nám ctí hovořit se šlechticem, jehož rod významně přispěl k rozvoji pivovarnictví v zemi České.

Liší se nějak pojetí funkce sládka u muže a u ženy?
V dnešním čase již nejsou rozdíly v pojetí tak velké, aby je člověk vnímal.

Co může nabídnout váš pivovar?
Historický pivovar Český Krumlov nabízí svým pivařům i cestovatelům celého světa dva druhy světlého ležáku a sedm druhů speciálních piv, jak spodně tak svrchně kvašených. Nejvíce se vypije Krumlov 11 světlý ležák. Poslední novinkou je Krumlovský medvěd světlé silné pivo 13. Silná sladová plnost piva a žatecký poloraný červeňák, to jsou ty nejlepší suroviny, jaké by si Krumlovský medvěd mohl jen přát. (smích)

Řekla jste, že pivo má být pivem a limonáda limonádou. Jak se díváte na pivo s příchutí?
Pořád stejně. Z obchodního pohledu jsem výrobu míchaných nápojů na bázi piva přijala. Mladí lidé mají o tyto míchané nápoje zájem, především při koncertech v našich pivovarských zahradách. Na rovinu, když jej nedodá náš pivovar, vyrobí a dodá jej jiný. V letním období na tyto akce a do naší pivovarské restaurace jej dodáváme s citrusovou příchutí. Do lahví nestáčíme a ani dál nedistribuujeme. Přeci jen pivo je pivo a limonáda limonádou. (smích)

Kde všude můžeme pivo z vašeho pivovaru najít?
Pivovar má cca 30 odběrných míst v Českém Krumlově pro sudové a lahvové pivo. Celý sortiment točených piv můžete ochutnat v naší pivovarské restauraci a na Lahvárně CK, kde vám nabídnou k točenému pivu i balení v lahvích a další doplňkový prodej pivovaru.

Nejdále vozíme do Village Větrník na Lipně a do Českých Budějovic. Soustředíme se, jak se v pivovarské hantýrce říká: ,,na pivo okolo komína“. Naše piva jsou nefiltrovaná a nepasterovaná. Naší politikou je dodávat co nejčerstvěji stočené pivo a starat se o pivovarské zázemí našich odběratelů tak, aby pivo opravdu chutnalo, osvěžilo v letních horkách. V zimním období pak nabízíme silnější piva s výraznou sladovou složkou a jemnějším chmelením pro sváteční chvíle a blízká setkání.

Je podle vás pivo zdravé?
Samozřejmě, obsahuje celou řadu prospěšných látek při střídmé konzumaci.

Přežije pivo 21.století?
Jak je psáno ve starém pivovarském katechismu: ,,Pivo je nápoj, který si žádný národ nedá vzít.“

Jste příznivcem tradice. Jaké je podle vás nejlepší pivo?
Mohla bych tu rozvíjet teorie na odbornější bázi, ale nebylo by to nic platné. Nejlepší pivo je to, které náš pivař vypije a s chutí si dá druhé.

Jak se dnes žije minipivovarům?
Je to těžší než v dobách, kdy minipivovary byly na vrcholu růstu. Klasické české výčepní hospody jsou na ústupu. Mění se struktura trhu, na kterou minipivovary ale reagují. Kde je cestovní ruch, žije se minipivovarům trošku lehčeji. Znám i minipivovary, kde jsou místní lidé na ,,svůj místní“ pivovar, hrdí a podporují jeho existenci nákupem lokálního piva.

Výhodou je možnost, že můžete, ne MUSÍTE, použít vysoce kvalitní suroviny, neurychlovat výrobní procesy, jak se říká: ,,vysedět várku, dát pivu čas na zrání“.

Minipivovar má velký přínos v tom, že nabízí obrovské množství různých kategorií piv, a tím i prakticky neomezený chuťový zážitek. Mladí konzumenti mají vyšší nároky a rádi experimentují v ochutnávání. Pro nás starší zůstává český ležáček. (smích)

Budějovický Budvar se pustil do dalšího souboje se svým americkým jmenovcem Budweiser, se kterým sdílí své jméno používané v zahraničí. Tentokrát ale nejde o pokračování soudních tahanic o ochrannou známku, které začaly už v roce 1907. Budvar v reklamní kampani nabádá své britské spotřebitele, aby se nespletli a zvolili „originální“ Budweiser, který byl vyroben v Českých Budějovicích.

Kampaň se rozběhla na billboardech i na sociálních sítích. Zdůrazňuje použití českých surovin jako žateckého chmele a moravského sladu a odkazuje na dlouhou historii vaření piva. Výsledkem je „nezaměnitelný český ležák“ – nezaměnitelný s produktem „zrozeným v USA“, jehož lahev stojící na druhé polovině reklamní plochy je záměrně rozostřená.

Budvar poukazuje na to, že nejmenované pivo od konkurence je masově vyráběné. Ačkoliv Budějovický Budvar nemůže být se svým loňským výstavem 1,9 milionu hektolitru v žádném případě označovaný za minipivovar, oproti vlastníkovi amerického Budweiseru je skutečně malý. Belgický obr Anheuser-Busch InBev loni vyrobil 585 milionů hektolitrů piva.

„Jsme různé značky. Různá piva. Různé podniky. Ve skutečnosti si nemůžeme být méně podobní. Jsme dva různé světy. A my věříme, že je na čase chopit se světel reflektorů a dát Velké Británii vědět, co představuje Budějovický Budvar,“ uvádí ke kampani britské zastoupení českého pivovaru.

Budvar ve Velké Británii zároveň spouští PR kampaň nazvanou Unmistakably Us (Not U.S.), v českém překladu Nezpochybnitelně my (ne USA). Pro ni vyhledal jmenovce slavných amerických osobností: Michaela Jordana z hrabství Hertfordshire, Julii Roberts z Bedfordshiru a Dwayna Johnsona z Glasgow. S nimi natočil rozhovory o tom, jaký má sdílení jména se slavnou osobností dopad na jejich životy. Zároveň Budvar vyzývá další jmenovce slavných Američanů, aby se mu přihlásili. Zřídil pro to zvláštní telefonní linku a e-mailovou adresu, na které se mohou tito lidé obracet a získat od Budvaru basu piva.

V hospodách po celé zemi pak pivovar chystá setkání s jmenovci slavných, kteří mají přijít na pivo, jež pro ně bude zdarma, a sdílet příběhy ze svého života.

Spory o značku Budweiser, v překladu Budějovický, se táhnou už víc než sto let. V mnoha zemích soudy přiznaly právo na užívání značky jedné, nebo druhé straně. Americký Budweiser se tak ve většině evropských zemí prodává jako Bud. Naopak Budweiser Budvar se ve Spojených státech prodává jako Czechvar. Ve Velké Británii soudy odmítly přiznat kterékoliv ze stran sporu výhradní právo na užívání značky, na tamním trhu se tak obě piva prodávají jako Budweiser.

Z velkých problémů se dostává oblíbený pivovar ve Frýdlantu, který v minulosti sbíral řadu ocenění. Co nezničil covid, to dorazily energetická krize, následné dluhy a insolvence. Spolumajitel Marek Vávra ale věří, že opět obnoví slávu zámeckého pivovaru, kde se pivo vaří už celá staletí.

Várečné právo udělil Frýdlantu už král železný a zlatý Přemysl Otakar II. v roce 1278, a to zhruba půl roku před svou smrtí. Slávu pivovaru podtrhl Albrecht z Valdštejna, který jej podstatně zmodernizoval. Pivo se přestalo ve Frýdlantu vařit krátce po druhé světové válce a až do roku 2014 sloužily prostory pivovaru jako sklad zeleniny.

To se ale rozhodl změnit Marek Vávra, který ze zašlého pivovaru udělal svoji srdeční záležitost. „Původem jsem stavař, ale chtěl jsem začít dělat něco jiného. Zároveň jsem chtěl zachránit nějakou zašlou budovu a vybral jsem si bývalý pivovar, který zachráníte nejlíp tak, že tam začnete opět vařit pivo,“ vysvětluje spolumajitel pivovaru.

Do celého podniku neváhal investovat řádově stovky milionů korun. Jeho „vlajkovou lodí“ je pivo Albrecht, které svým jménem odkazuje na známého frýdlantského vévodu Albrechta z Valdštejna.

„Pivovaru se dařilo velmi dobře. Měli jsme výstav deset tisíc hektolitrů, sbírali jsme jednu prestižní cenu za druhou a v našem pivovaru se učili vařit velmi úspěšní sládci,“ vzpomíná Marek Vávra.

Jenže stejně jako jiní podnikatelé se musel vyrovnat s několika ranami. Jako první přišel covid. „Od státu jsme na podporu nedostali ani korunu, a abychom přežili, pivo jsme museli prodávat pod cenou, osm korun za láhev. Jinak by se všechno zkazilo,“ konstatuje Vávra.

Pandemií všechno začalo, ale poté bylo ještě hůř. „V souvislosti s vypuknutím války na Ukrajině tu byl další problém. Úvěr jsme měli ve Sberbank, která tu skončila. Jenže zaúvěrovat pivovary banky obecně moc nechtějí, takže náš dluh koupil fond a brzy jsme se dostali do insolvence. A pokud se dostanete do insolvence, nemůžete vyrábět, a tím pádem nemáte jak splácet dluhy. Další ranou byly neúměrně vysoké náklady na energie,“ popisuje Vávra s tím, že jim paradoxně uškodilo to, že se frýdlantský pivovar velikostí řadí mezi střední.

„Menší a velké pivovary to postihlo méně. Nejvíce bity byly pivovary střední jako ten náš,“ dodává.

Deset tisíc hektolitrů ročně
Výrobu piva podnikatel rozhodně nevzdává a vaření přímo ve Frýdlantu opět rozjíždí. „V posledních osmi měsících jsme pivo vařili v Kutné Hoře a teď v říjnu budeme rozjíždět novou varnu. Veškeré závazky teď nejdou přesně vyčíslit, ale chceme se dohodnout s věřiteli a převést pohledávky do akciového podílu,“ nastiňuje své plány Vávra, pro kterého je prioritou silný obchodní partner, s nímž pivovar opět rozjede. Jeho cílem je vyrábět množství piva jako před covidem, tedy deset tisíc hektolitrů ročně.

Vedení města Frýdlant Vávrovi přeje a zánik pivovaru by tu nesli s těžkým srdcem. „Pivovar pro naše město v rámci turistiky udělal velmi mnoho a já mu osobně fandím. Bylo by dobré vše propojit s návštěvou frýdlantského zámku, kam chodí až sedmdesát tisíc lidí za sezonu, a nabídnout stravovací služby. Na to turisté určitě uslyší,“ domnívá se místostarosta Jiří Stodůlka.

První várka opustila frýdlantský zámecký pivovar v roce 2014 a už v následujícím roce získal významná ocenění – Cenu Toulavé kamery a Jarní cenu českých sládků. Na tyto úspěchy podnik navázal v roce 2016 zlatou a stříbrnou pečetí a v roce 2017 třináctistupňové pivo Kristián získalo prestižní ocenění Výrobek roku Libereckého kraje.

„Ve zkratce se dá říct, že nebyl od založení rok, abychom jako pivovar nezískali nějakou významnou cenu. Chceme takhle pokračovat dál a dělat to srdcem,“ uzavírá Marek Vávra a věří, že ve Frýdlantu budou vařit pivo dál, přestože pivovar zažívá v poslední době značné turbulence.

S cílem vymezit se vůči americké konkurenci a jasně odlišit značku vyrukoval na podzim Budějovický Budvar ve Velké Británii s OOH kampaní podpořenou také dalšími aktivitami.

Český Budweiser Budvar spustil ve Velké Británii kampaň, která tamním konzumentům piva vysvětluje, že Budvar je ležák s českými kořeny, nepatří do žádné korporace a rozhodně nemá nic společného s masově vyráběným americkým pivem.

Jako hlavní médium si pro tento účel pivovar vybral venkovní plochy. „V ulicích se objevují velké a odvážné billboardy, které jasně odlišují náš autenticky český ležák od amerického jmenovce. Jsou stejně nepřehlédnutelné jako nezaměnitelné,“ píše se v tiskové zprávě. Probíhat budou také aktivace v místě prodeje, sampling, off-shelf komuikace a vydána byla limitovaná edice plechovek.

Mezitím bude Budvar na sociálních sítích komunikovat s milovníky ležáku, kteří „žízní“ po poznání, prostřednictvím směsi zábavných faktů, bizarních kvízů, interaktivních her.

Velká část kampaně leží také na PR. Od propagace používání prvotřídních místních surovin – včetně žateckého chmele a moravského sladu – až po osvědčené postupy vaření piva, které jsou klíčem k vytvoření výraznější a hlubší chuti, chce Budvar zajistit, aby se konzumenti piva nemýlili a věděli, že jeho ležák je český originál.


— Mohlo by vás zajímat —
Frisco už nekončí v koši, zpívají Holki v novém klipu

Lahve od Frisca jsou nově zálohované a nebudou končit v koši. Plzeňský Prazdroj tak ročně sníží až 30 milionů jednorázových obalů. Na tuto změnu upozorňuje i písní a klipem skupina Holki.
Reklama
Vinci

S cílem vymezit se vůči americké konkurenci a jasně odlišit značku vyrukoval na podzim Budějovický Budvar ve Velké Británii s OOH kampaní podpořenou také dalšími aktivitami.

Český Budweiser Budvar spustil ve Velké Británii kampaň, která tamním konzumentům piva vysvětluje, že Budvar je ležák s českými kořeny, nepatří do žádné korporace a rozhodně nemá nic společného s masově vyráběným americkým pivem.

Jako hlavní médium si pro tento účel pivovar vybral venkovní plochy. „V ulicích se objevují velké a odvážné billboardy, které jasně odlišují náš autenticky český ležák od amerického jmenovce. Jsou stejně nepřehlédnutelné jako nezaměnitelné,“ píše se v tiskové zprávě. Probíhat budou také aktivace v místě prodeje, sampling, off-shelf komuikace a vydána byla limitovaná edice plechovek.

Mezitím bude Budvar na sociálních sítích komunikovat s milovníky ležáku, kteří „žízní“ po poznání, prostřednictvím směsi zábavných faktů, bizarních kvízů, interaktivních her.

Velká část kampaně leží také na PR. Od propagace používání prvotřídních místních surovin – včetně žateckého chmele a moravského sladu – až po osvědčené postupy vaření piva, které jsou klíčem k vytvoření výraznější a hlubší chuti, chce Budvar zajistit, aby se konzumenti piva nemýlili a věděli, že jeho ležák je český originál.

Další úrovní kampaně je výzva s názvem „Unmistakably Us (Not U.S.)“, která má ještě více zdůraznit český původ značky a podpořit ty lidi, kteří řízením osudu či nedopatřením dostali jména velice slavných osob.

Pivovar vyzívá ty, kteří mají stejná jména jako jejich slavní američtí jmenovci, aby se mu přihlásili. Zřídil celostátní 24hodinovou horkou linku a e-mailovou schránku (unmistakably.us@mccann.com). Plánuje rovněž zorganizovat setkání „Namesakes‘ Night“, kde každý, kdo sdílí své jméno s velkou americkou hvězdou, může vyprávět svůj vlastní, osobitý příběh. Každý jmenovec pak může být uveden do digitální síně slávy. Na seznamu už jsou Michael Jordan z Hertfordshire, Julia Roberts z Bedfordshire a Dwayne Johnson z Glasgow, přibývají ale další – jako Taylor Swift z Tauntonu či Kylie Jenner z Kilmarnocku.

Za půllitr čepovaného piva dáte ve většině restauračních zařízeních v průměru 50 korun. A přitom jsou místa, kde se cena k téhle magické hranici ani nepřibližuje...
Češi vypijí ročně okolo 15,2 milionů hektolitrů piva. Jeho spotřeba však dlouhodobě klesá. Příčinou mohou být nepochybně stále se zvyšující ceny.
Z restaurací a barů se proto stále častěji přesouvají do garáží, na rodinné party a zahradní sešlosti, kde buď narazí bečku, nebo si vystačí s lahvovým pivem.
Dotyčné tak možná zarazí informace, že průměrná cena čepovaného piva v Česku není vůbec vysoká! Vlastně se pohybuje ve spodní části žebříčku, který zveřejnil jeden ze známých srovnávačů cen.
Kde si můžete dát pivo za 22 korun a kde za jedno „točené“ dáte i více než dvě stovky? Máme pro vás unikátní informace a data!

Nejdráž je na severu
Nejdražší čepované pivo mají v severských státech. Tady se průměrná cena čepovaného piva pohybuje v přepočtu okolo 200 Kč. Zatímco v Dánsku nebo Finsku se drží poměrně „při zemi“ a zákazníkům účtují okolo 160 Kč, v Norsku vám na půllitr čepovaného piva nebude stačit ani dvoustovka.

Nejlevněji se opijete na Ukrajině
A kde mají čepované pivo naopak nejlevnější? Překvapivě na Ukrajině, kde činí průměrná částka 21,97 Kč. Hned po Ukrajině následuje Bělorusko, kde si účtují v průměru 27,76 Kč, a poté Rusko (38,29 Kč). Česko s průměrnou částkou 50 Kč zůstává na pomyslném chvostu. Z 38 států je na 32. příčce!

Přes šest set místních i turistů zavítalo v sobotu do areálu vyškovského pivovaru. Prohlédli si várenský dvůr a prošli sýpkou do vířivé kádě. V jiné budově vystoupali do lahvovny nebo nahlédli do ležáckých sklepů a spilek, ve kterých probíhalo kvašení piva. S vedením města lidé také diskutovali o budoucnosti areálu.

Pivovar praskal ve švech
Město Vyškov se nedávno stalo vlastníkem pivovaru a přilehlého okolí. Událo se tak po mnoha letech, kdy radnice zájem odkoupit areál pivovaru opakovaně projevovala. V sobotu to na místě praskalo ve švech, na komentované prohlídky dorazily stovky Vyškovanů a lidí z okolí, ale i spousta bývalých zaměstnanců.

Role průvodce pro více než šest set lidí se ujal bývalý vyškovský sládek Dušan Táborský. V pivovaru začínal v dělnické profesi v roce 1991, po třech letech pracoval jako podsládek a o dekádu později převzal místo sládka. Stál tak u zrodu nových druhů piv a roky dělal pivovarskému řemeslu dobré jméno.

Zájemci si prohlédli například ručně klepaný kotel z roku 1941. „Raritou varny je, že se pod kotlem topilo plynem, což už dnes není vidět. Většinou se používá pára, olej nebo elektřina. Kapacita kotle je asi 140 hektolitrů, tolik se dalo uvařit na jednu várku, která trvala zhruba osm hodin,“ uvedl na webu města Táborský.

Areál ožije kulturou
Místostarosta Vyškova Karel Goldemund (VY) návštěvníkům vysvětloval, že potrvá řadu let, než se podaří areál pivovaru, zámku i zámecké zahrady propojit ve smysluplný celek, který by plochy oživil v oblasti kultury, společenského setkávání a obecně trávení volného času.

„Nechceme nicméně, aby bylo území do té doby vnímané jen jako chátrající a prázdný prostor za železnými vraty. Máme zájem areál otevírat lidem, kulturní hodláme určitě opakovat. Zájemci zároveň vidí autentická místa, kde se někdejší pivní značky vařily, současně vnímají, že technologicky mají prostory své nejlepší roky dávno za sebou. Vaření piva zachovat chceme, ovšem už formou minipivovaru,“ nastínil Goldemund.