Pivovar Starobrno představuje výsledky unikátního průzkumu mezi provozovateli brněnských restaurací. Otázky se zaměřily na aktuální trendy v konzumaci piva, proměnu chování hostů a nároky, které na své oblíbené podniky kladou. Jako první tematický okruh Starobrno zveřejňuje data týkající se vztahu k pivu a spotřebních návyků. Výsledky ukazují, že Brno sice zůstává věrné tradici, ale přístup k pití piva se v posledních pěti letech výrazně proměnil.

Podle výsledků průzkumu zůstává absolutním favoritem brněnských hostů klasický ležák (11° a 12°), který tvoří páteř konzumace ve všech typech podniků. Provozovatelé však shodně uvádějí, že se mění objem vypitého piva. Ve dvou třetinách restaurací hosté během jedné návštěvy vypijí maximálně tři piva. Zbývající podíl provozoven hostům obvykle naservíruje 4–6 piv. V časovém horizontu posledních pěti let je patrný trend, kdy lidé pijí méně, což je často dáváno do souvislosti s rostoucí cenou.

O to více se zaměřují na to, co mají ve sklenici. „Z průzkumu vyplynulo, že hosté umí ocenit poctivě uvařený ležák z kvalitních surovin, správné čepování i celkovou péči, kterou podnik pivu věnuje. Právě to je podle nás dobrá zpráva pro českou pivní kulturu, protože kvalita se stává nejdůležitějším kritériem,“ říká ředitelka pivovaru Starobrno Klára Konupčíková.

Mladí vs. starší: Generační propast v pivní kultuře
Průzkum odhalil velmi výrazné rozdíly mezi věkovými skupinami. Mladší generace (20–35 let) se k pivu staví otevřeněji, ale také střídměji. Mladí lidé častěji experimentují s pivními speciály, vyhledávají novinky nebo volí nealkoholické varianty a míchané nápoje. Naopak starší generace (45+ let) zůstává věrná klasice a svým zajetým návykům, přičemž piva vypije v průměru více.

Rozdílný přístup potvrzuje i provozní Věra Klvačová z Charlies 4est: „Mladší generace moc nepije, spíše starší. Ti milují pivo, zatímco mladí si dají spíš nějaký drink,“ uvádí se v průzkumu. Specifickou výjimkou jsou v jihomoravské metropoli studentské podniky jako například Na Škopek, kde mladí stále drží tradici a spotřeba zde neklesá.

Ženy jako gurmánky a vliv informovanosti
Pivo v Brně sice stále pijí primárně muži, ale ženy si k němu nacházejí cestu skrze specifické styly. Často volí nealkoholické pivo, radlery, cidery nebo pivo se spritem. Všímají si toho například v restauraci Portoriko. „Muži se většinou drží piva, ženy si rády dají míchané drinky, radlera nebo třeba cider,“ popisuje majitel a provozní restaurace René Káňa. V provozovně U Lucerny jsou zase ženy vnímány jako „gurmánky“, které si rády dají i tmavé pivo, ale pijí ho v menším množství.

Zajímavým zjištěním je rostoucí informovanost hostů. Provozovatelé uvádějí, že lidé dnes mnohem více rozumí stylům čepování a poznají dobře ošetřené pivo. „Host ví, co chce a vyžaduje nejen dobré pivo do vychlazené sklenice s pěknou krémovou pěnou, ale i patřičný servis,“ uvádí Zbyněk Pospíšil, provozní restaurace Zlatá loď.

Že hosté v současnosti více rozumějí pivu a dokážou ocenit kvalitní ležák, si uvědomuje i Starobrno. „Průzkum potvrzuje trend, který vnímáme už delší dobu. Hosté dnes věnují mnohem větší pozornost tomu, jaké pivo pijí a jakou péči mu podnik věnuje. I proto jsme loni uvedli dvanáctku Štatl, která navazuje na tradici českého ležáku a klade důraz na kvalitní suroviny i řemeslné zpracování,“ říká ředitelka Starobrna Klára Konupčíková.

Pivovar kvůli tomu také loni začal s certifikací kvalitních provozoven, které dodržují pravidla správného skladování, sanitace, údržby pivního vedení nebo péče o pivní sklo. Restaurace či hospoda, která se o pivo vzorně stará, získá Certifikát kvality.

Průzkum pivovaru Starobrno probíhal od dubna do července 2026 ve dvaceti provozovnách v Brně. Otázky byly rozdělené na tři tematické bloky – vztah k pití piva, posuzování kvality a společenský rozměr návštěvy restaurací. Výsledky dalších dvou bloků pivovar představí v následujících týdnech.

Český pivní trh prochází proměnou. Mladší generace pije méně, zato více experimentuje, roste obliba prémiových i nealkoholických piv a spotřeba se přesouvá z tradičních hospod na festivaly, sportovní akce nebo domů. Podle obchodního ředitele ve společnosti Heineken pro Českou republiku Michala Brzobohatého ale Češi zůstanou pivním národem i za deset let.

Jaké je vaše nejoblíbenější pivo?
Vždy jsem si nejvíce vychutnal české ležáky, ale konkrétní značka se během let změnila. Než jsem nastoupil do Heinekenu, nejčastěji jsem pil Březňák.
Část mojí rodiny pochází z Ústecka a Březňák je z Velkého Března pět kilometrů od Ústí nad Labem, takže jsem k té značce měl vždycky blízko.
Kdybych si dnes měl vybrat jedno pivo z našeho portfolia, bylo by to Starobrno Bitr nefiltrované. To mi moc chutná.

To jste mě překvapil. Starobrno má hlavně v Čechách pořád rozporuplnou pověst. Jak chcete jeho image změnit?
Naše data ukazují, že spousta spotřebitelů Starobrno miluje a ví, že je kvalitní. Jiní možná pořád vycházejí z historie nebo různých předsudků.
První větší krok jsme udělali už před rokem, když jsme představili Štatl. Jde o dvanáctistupňový ležák s prémiovější pozicí, který nám pomáhá značku posouvat.
"Snažíme se ho dostávat do modernějších podniků, aby si lidé Starobrno spojili s kvalitním pivním zážitkem a dobře ošetřeným pivem.
Přitom se soustředíme především na Moravu, kde je Starobrno doma. Rozšiřování mimo domovský region teď není na pořadu dne.

Mladší generace podle statistik pije méně piva než její rodiče. Čím si to vysvětlujete?
Z dostupných dat vyplývá, že generace Z pije pivo méně. Neřekl bych ale, že by se mu úplně vyhýbala.
Možná nás trochu mate, že mizí tradiční vesnické hospody a pivnice. Mladí lidé se často stěhují do větších měst a volný čas tráví jinak. Proto je tolik nevidíme v klasických hospodách, ale to ještě neznamená, že pivo nepijí.
Spotřeba je navíc v Česku pořád mimořádně vysoká. Dnes jsme zhruba na 121 litrech piva na obyvatele ročně, ještě před několika lety to bylo kolem 150 až 160 litrů.
Když se podíváme na Rakousko, které je druhou nejvíce pivní zemí, pohybuje se přibližně kolem sta litrů. Ta česká základna je zkrátka pořád velmi vysoko.

Takže se mění spíš způsob konzumace než vztah k pivu?
Přesně tak. Mladí lidé hledají jiné příležitosti. Chodí na festivaly, koncerty, sportovní akce nebo třeba na laser game a pivo si často spojují s gastronomií. Část spotřeby se navíc přesouvá domů.
Proto se tomu snažíme přizpůsobit. V gastronomii přicházíme během roku se sezonními speciály. V létě nabízíme lehčí piva, v zimě silnější varianty, dlouhodobě rozvíjíme i nealkoholické novinky.
Aktuálně máme například na čepu speciál Letní Lehárko, světlou osmičku, která je za studena chmelena aromatickým Kazbekem. Mladší generace ráda experimentuje, a právě na to chceme reagovat.
Vidíme to i na prodejích. Roste obliba našich mezinárodních značek, jako jsou Heineken, Desperados nebo Strongbow. Lidé si je koupí domů a dají si jedno nebo dvě piva při jiné příležitosti než dříve.

Znamená to, že budou dál posilovat prémiová piva?
Myslím si, že ano. Každý trend se jednou zastaví, ale v příštích letech bude pokračovat.
Lidé jsou ochotni si za prémiovější nebo kraftová piva připlatit. Už ale nejde o to vypít jich pět nebo šest. Dají si jedno, dvě nebo tři a chtějí, aby to byl kvalitní zážitek.
Já sám do té skupiny patřím. Když jdu dnes do hospody, dám si na chuť jedno, dvě nebo tři piva. Myslím, že právě to je jeden z důvodů, proč celková spotřeba piva postupně klesá. Vedle ekonomických důvodů hraje roli i to, že lidé víc přemýšlejí o svém zdraví.

Výrazně roste také nealkoholické pivo. Kam až podle vás může jeho podíl na trhu vyrůst?
Nealkoholická kategorie dnes patří k nejrychleji rostoucím segmentům. Vedle ní rostou ještě kraftová piva nebo cider, ale právě u nealkoholických piv je dynamika největší.
Dnes tvoří přibližně deset až dvanáct procent trhu. Myslím si, že během deseti let se může dostat někam na dvacet až pětadvacet procent.
To ale podle mě neznamená, že by ohrozila ležáky. I za deset let budeme pivním národem a nejprodávanějším pivním stylem zůstane ležák. Růst nealkoholických piv navíc alespoň částečně kompenzuje pokles celkové spotřeby klasického piva.

Mluvil jste také o tom, že lidé dnes mnohem více řeší kvalitu načepovaného piva. Jak moc se změnily nároky zákazníků?
Rozhodně se změnily. Kvalita je dnes nedílnou součástí úspěchu. Nestačí jen uvařit dobré pivo, stejně důležité je, v jaké kondici se dostane ke spotřebiteli.
Naše obchodní zástupce proto školíme, aby rozuměli tomu, jak se o pivo správně starat. Máme také vlastní specialisty, kteří navštěvují partnerské podniky a radí jim se správným skladováním, péčí o výčepní zařízení nebo čištěním trubek. Důležité je i to, aby personál uměl pivo správně načepovat.
Dnešní zákazník si všímá detailů. Zajímá ho teplota piva, kvalita pěny, čerstvost i celkový servis. To je podle mě dobře. Právě díky tomu je česká pivní kultura výjimečná.

Heineken je už tři desetiletí spojený s Ligou mistrů UEFA a dlouhodobě také s Formulí 1. Otevírá se vedle těchto partnerství prostor i pro další sporty?
Rozhodně. Přemýšlíme o tom stejně na globální i lokální úrovni. Když se zeptáte fotbalového fanouška, jakou značku si spojí s Ligou mistrů, myslím, že Heineken bude mezi prvními, které ho napadnou.
Stejně důležitá je pro nás Formule 1. Tam dlouhodobě komunikujeme především Heineken 0.0, protože chceme spojovat sport se zodpovědnou konzumací alkoholu.
V posledních letech jsme se na globální úrovni zaměřili také na padel, který patří mezi nejrychleji rostoucí sporty. A na lokální úrovni se díváme i na další příležitosti, které dávají smysl českému trhu

Když přijedu na fotbal nebo hokej autem, často si pivo nedám, protože chybí kvalitní nealkoholické varianty. Nemůže právě tohle být příležitost, jak dostat nealkoholické pivo mezi více lidí?
To je přesně směr, kterým přemýšlíme. Když jednáme se sportovními areály, neřešíme jen klasické pivo na čepu. Snažíme se, aby nabízely také čepované nealkoholické varianty, ať už neochucené nealko pivo, nebo ochucené pivní mixy.
Vidíme, že jejich spotřeba na sportovištích roste. Chodí tam celé rodiny a mnoho lidí nechce nebo nemůže pít alkohol. Právě tam má nealkoholické pivo své pevné místo.

V maloobchodu je konkurence obrovská. Vy ale říkáte, že v gastronomii rozhoduje něco jiného. Co je podle vás pro úspěch pivní značky nejdůležitější?
V gastronomii nerozhoduje jen cena. Úspěch stojí na celém balíčku – síle značky, investicích, kvalitním obchodním týmu i schopnosti pochopit potřeby provozovatelů restaurací.
Právě gastronomie je místem, kde si zákazník vytváří vztah ke značce. Proto je pro nás strategicky důležitá a dlouhodobě do ní investujeme.

Když se podíváte do dalších let, jakou oblast dnes považujete za nejdůležitější investici pro budoucnost Heinekenu?
Pokud nemám mluvit o konkrétních obchodních plánech, pak jednoznačně udržitelnost.
Základem každého piva je kvalitní voda. Proto investujeme do projektů, které pomáhají vodu zadržovat v krajině. Jedním z příkladů jsou projekty na Křivoklátsku zaměřené právě na zadržování vody.
Vedle toho investujeme také do snižování emisí. Současně hledáme nové technologie, které pomáhají snižovat spotřebu vody při výrobě piva.

Na výrobu jednoho litru piva jsou podle vás potřeba přibližně tři litry vody. Jak velký prostor ještě vidíte pro další úspory?
Bavíme se zhruba o 3,2 litru vody na jeden litr piva. Patříme přitom mezi nejefektivnější pivovary v této oblasti. Každá technologická inovace, která pomůže spotřebu vody dál snižovat, je pro nás důležitá. Nejde jen o ekonomiku výroby, ale také o dlouhodobou udržitelnost.

Jak bude podle vás vypadat český pivní trh za deset let?
Jsem přesvědčený, že Češi zůstanou pivním národem. Spotřeba bude pravděpodobně dál pozvolna klesat a přiblíží se zhruba ke stovce litrů piva na obyvatele ročně, ale pivo bude mít v české kultuře stále výjimečné postavení.
Myslím si však, že výrazně poroste podíl mezinárodních značek, jako jsou Heineken nebo Desperados. Mladší generace je mnohem otevřenější novým chutím a nemá tak silnou vazbu pouze na tradiční české značky. Vedle toho bude dál růst i zájem o kraftová piva.
Já sám mám rád české pivo a budu rád, když zůstane dominantní součástí našeho trhu. Myslím si ale, že právě mezinárodní značky a kraftová piva budou v příštích letech získávat stále větší prostor.

Skupina Heineken loni v Česku prodala 1,9 milionu hektolitrů piva a stala se dvojkou na tuzemském trhu. K úspěchu jí pomohl i ležák Štatl ze Starobrna. Masivnější investice do jeho propagace v Čechách ale zatím Heineken nechystá.
Článek

Nizozemská pivovarnická skupina Heineken, který v Česku vlastní pivovary Krušovice, Velké Březno a Starobrno, vystřídala na stříbrné pozici Pivovary Staropramen, zatímco na prvním místě se s velkým odstupem drží Plzeňský Prazdroj.

Ředitel českého Heinekenu Andrea Vogliazzo říká, že jim k úspěchu pomohl ležák Bohém, rostoucí obliba značek Heineken a Desperados i zvýšené prodeje ležáku Štatl ze Starobrna. Větší investice do jeho propagace mimo Moravu ale zatím Heineken neplánuje.

Heineken loni překonal Pivovary Staropramen a stal se dvojkou českého pivního trhu. Jak jste toho dosáhli?

Tento cíl jsme si stanovili už před několika lety. Je to meta, pro kterou dokážete nadchnout a sjednotit všechny týmy od výroby až po obchod. Výsledek je jasně měřitelný, buď uspějete, nebo ne, nic mezi tím neexistuje. Z tohoto úspěchu máme obrovskou radost. Dosáhli jsme ho kombinací dvou věcí: vsadili jsme na prémiové produkty a na takzvanou asymetrickou nabídku.

Co to znamená?
Snažili jsme se o maximální kvalitu a odlišnost našich produktů. Naše Krušovice 12 rostou už téměř deset let, ale chtěli jsme prémiové portfolio ještě rozšířit. Proto jsme na trh uvedli Krušovice Bohém. To je v posledních letech největší inovační úspěch nejen v našem portfoliu, ale na celém pivním trhu. Výrazně jsme investovali do samotné receptury, ale i do balení, marketingu a sponzoringu.

Podobně jsme postupovali u Starobrna, kde jsme představili dvanáctku Štatl. Použili jsme prvotřídní suroviny, vsadili na intenzivnější proces vaření a zafungovalo to mimořádně dobře. Výrazně to zlepšilo vnímání celé značky Starobrno. Vedle toho máme mezinárodní asymetrické značky jako Heineken, Desperados či Strongbow. Dokážu si představit, že pro tradiční pivaře nejsou středobodem zájmu, ale mladší spotřebitelé je objevují čím dál víc.

Sázka na Heineken a Desperados

Prodeje značek Heineken a Desperados rostou i na tak konkurenčním trhu, jako je ten český?
Ano, a to velmi výrazně. Objemy Heinekenu i Desperados se za poslední tři až čtyři roky téměř zdvojnásobily, prodeje letos vyrostly o 20 procent. Rostou i cidery. Spotřebitelé obecně, a ti mladí obzvlášť, hledají vyšší kvalitu a větší rozmanitost. To není jen obecný trend, v pivovarnictví se to projevuje obzvlášť silně. Česko není jen domovem piva, je to srdce pivního světa a národní poklad. Mezinárodní hráči se od tohoto trhu mají co učit. Na druhou stranu jsme součástí globalizovaného světa, takže zájem o nové trendy se projevuje i zde.

Na co jste vsadili?
Například masivní investice do rozvoje zmiňovaných značek Heineken a Desperados nebyly samozřejmou volbou. Řekli jsme si ale, že pokud se chceme vůči konkurenci odlišit, musíme trochu zariskovat. A sázka se vyplatila.

Kdy se stanete jedničkou a překonáte všudypřítomný Plzeňský Prazdroj?
Tímto tempem to ještě pár let potrvá. Ale vážně, pokud zůstane trh konkurenční a budou se dodržovat antimonopolní zákony, je to otevřené. Naši konkurenti zde dosáhli neuvěřitelných úspěchů. Abychom si ale rozuměli, naším cílem pro nadcházející tři roky není stát se jedničkou.

Bude to obtížné, protože podle mých informací se tržní podíl Plzeňského Prazdroje pohybuje kolem 70 procent.
Podle našich odhadů mají v maloobchodě zhruba 45 procent a v gastronomii kolem 60 procent.

Jaký je podíl Heinekenu na tuzemském trhu?
To je komplikované a nechci zacházet do příliš technických detailů. V závislosti na metodice měření se pohybujeme kolem 12 až 13 procent. Silnější jsme v maloobchodě, o něco slabší pozici máme v gastronomii, tedy v hospodách a restauracích.

Jaký je váš celkový výstav?
Minulý rok jsme prodali téměř 1,9 milionu hektolitrů piva. To je podobné jako ten předchozí rok. Celý trh aktuálně klesá a nám se podařilo navýšit tržní podíl.

Za rok 2024 vykázal český Heineken ztrátu kolem 19 milionů korun, což bylo obrovské zlepšení oproti předchozímu roku, kdy to bylo asi 144 milionů. Jakých hospodářských výsledků jste dosáhli v loňském roce?
V roce 2023 nás neúměrně zasáhly důsledky války na Ukrajině a drastický nárůst cen vstupů. Pivovarnictví je vůči energetické krizi extrémně zranitelné, protože samotný proces vaření piva i výroba skla a hliníku jsou obrovsky energeticky náročné. Velký podíl hliníku navíc historicky pocházel z území bývalého Sovětského svazu a velké množství sladu na světovém trhu je z Ukrajiny. Celý sektor byl pod obrovským tlakem. Různí mezinárodní hráči mají odlišné nákupní a zajišťovací strategie. My jsme se tehdy rozhodli nepřenést veškeré zvýšení nákladů na spotřebitele, což vedlo ke ztrátě. Byla to zkrátka krizová situace.

Dostali jste se tedy loni do zisku?
Toto je finanční ukazatel, který nemůžeme za jednotlivé země komentovat.

Jak se vyvíjí váš export? V roce 2024 došlo k obrovskému nárůstu. Pokračuje tento trend?
Ano. Po významné investici do pivovaru Krušovice jsme zahájili export části našeho portfolia do Německa. Některé naše pivovary teď fungují jako mezinárodní výrobní uzly, což je dnes v Evropě běžná praxe. Trh je propojený. Krušovice mají ideální geografickou polohu pro zásobování přilehlých částí Německa, což je pro nás v tuto chvíli klíčová součást byznysu.

V Česku větší propouštění neplánujeme

Nový generální ředitel Heinekenu Rafael Oliveira má implementovat strategii EverGreen 2030. Ta mimo jiné říká, že se Heineken zaměří na prémiové produkty a na sedm trhů s vysokým potenciálem. Patří mezi ně i Česko?
Nejsem si jistý, zda to mohu detailně komentovat. Trhy s vysokým potenciálem se určují podle velikosti, demografie a schopnosti růstu, a také podle naší relativní pozice, tedy zda jsme na trhu jednička nebo dvojka. Nemyslím si, že by tam Česko patřilo, a ani bych to popravdě nečekal.

Má tento nový plán nějaké praktické dopady na Česko? Jeho součástí jsou velké škrty, úspory a zrušení asi 6 tisíc pracovních míst. Ovlivní to vaše tuzemské provozy?
Strategie EverGreen 2030 navazuje na předchozí program EverGreen 2025. Důraz se stále klade na růst, efektivitu a připravenost na budoucnost. Pokud jde o růst, pro Česko jednoznačně platí sázka na prémiovost. V oblasti produktivity neustále optimalizujeme naše provozy. Lidé zvenčí vidí hlavně samotnou výrobu, ale obrovský prostor pro úspory je v administrativě, digitalizaci nebo ve sdružování určitých agend. Nákladová disciplína v klesající kategorii musí být pro člověka v managementu naprostou prioritou.

Plánujete v rámci úsporných opatření propouštění v českých pivovarech?
Kromě případných drobných organizačních úprav nic takového neplánujeme. Naše provozy ve výrobě, logistice i prodeji jsou nastaveny poměrně efektivně a stále rosteme. Pokud se neobjeví nějaké revoluční technologické řešení, které by procesy rázem zautomatizovalo, nevidím při současném růstu důvod k významnému snižování stavů.

Do pivního byznysu nedávno vstoupila Kofola, zatímco někteří mezinárodní konkurenti naopak kupují výrobce nealkoholických nápojů. Uvažujete o něčem podobném?
Pro skupinu, jako je Heineken, je to záležitostí globální strategie a velkých mezinárodních aliancí, nerozhoduje se o nich na lokální úrovni. Za mých 28 let ve firmě se o těchto věcech obvykle dozvídám den poté, co byly podepsány smlouvy. A i když jsem do nějakého projektu zapojen, vyjadřujeme se k němu až po jeho dotažení. Dá se ale předpokládat, že globálně, a nejen v Česku, budeme svědky dalších fúzí a spojování nápojových hráčů.

Český pivní trh i trhy v okolních zemích pomalu, ale setrvale klesají. Předloni to bylo o 5 procent, loni o více než 4 procenta. Prémiová piva jsou relativně stabilní, ale jediným segmentem, který roste, je nealkoholické pivo a ochucené nealko nápoje. Jaká je vaše strategie v této oblasti?
Otázkou je, jak se odlišit ve chvíli, kdy všichni přicházejí s tisíci různých inovací. Navíc se hranice mezi produkty stále více stírají. To, čemu říkáme ochucené nealkoholické pivo, je pro spotřebitele chuťově i funkčně velmi blízké jiným nápojům, které ani nejsou na bázi sladu nebo piva, ať už jde o funkční nápoje na soustředění a energii, klasické osvěžení, nebo drinky s proteiny. Tyto sousední kategorie jsou stále agresivnější a nabízejí čím dál víc produktů.

Jaká je tedy strategie Heinekenu?
Zaměřujeme se na skutečné potřeby spotřebitelů a přicházíme s věcmi, které jsou opravdu jedinečné. Letos jsme uvedli novou řadu prémiového ochuceného nealko piva s názvem Soulad se speciálními příchutěmi a do budoucna pracujeme i na funkčních benefitech.

V kategorii ciderů, kde máme silnou pozici se značkami Strongbow a Lišácké jablko, které mají běžně 4 až 5 procent alkoholu, jsme zavedli produkt s obsahem pouhých 2 procent alkoholu. Výsledky za první měsíc jsou fantastické. Snažíme se zkrátka těžit ze síly stávajících značek a dále je rozvíjet, než abychom se bezhlavě pouštěli do konkurenčního boje s tisíci jiných nápadů.

Proč se nepije desítka

Občas se objevují předpovědi, že se na výsluní vrátí výčepní desítka, protože lidé dávají přednost slabším a levnějším pivům. Tato kategorie přesto stále klesá. Jak si vedou vaše desítky, například Starobrno nebo Krušovice?
Pro nás to není hlavní priorita a v tomto segmentu nejsme nejsilnější.

Čím si to vysvětlujete?
To, co říkáte, dává logiku a byla to jedna z mých prvních otázek, když jsem do Česka nastoupil. Proč tato kategorie padá, místo aby rostla? Myslím, že v podvědomí lidí stále přetrvává historické vnímání desítky nikoli jako lehčího, osvěžujícího piva, ale jako méně kvalitního produktu. Spojujeme si ji s nižší hodnotou a očekáváme, že bude levná. Z nějakého důvodu to ale neplatí pro nealkoholické pivo, které bývá na regálech někdy dokonce dražší než běžný ležák. Každá země má zkrátka svá kulturní specifika.

Vrátí se tedy někdy desítka?
Vůbec by mě to nepřekvapilo, ale není to něco, s čím bychom v našich plánech pro nejbližší roky napevno počítali.

Vidíte v tomto segmentu rozdíl mezi Moravou a Čechami? Tradičně se říkalo, že Morava je k desítkám o něco vstřícnější.
Myslím, že ne. Jde spíše o celostátní trend.

Máte nějaké specifické strategie pro práci s gastro provozovnami? Jaký je u vás poměr prodejů v hospodách oproti maloobchodu?
Pokud jde o celý trh, tak podle našich dat, měřeno skrze sudy a tanky, což tvoří většinu, je podíl gastronomie zhruba 28 procent. My se pohybujeme mírně pod tímto celotrhovým průměrem. Dá se říct, že naše síla leží primárně v supermarketech.

Chcete to změnit a podíl v hospodách zvýšit?
Jednoznačně. Gastronomie je a vždycky bude místem, kde se buduje hodnota a tvář značky. S marketingovým týmem si často říkáme, že můžete mít deset televizních reklam a pět skvělých příspěvků na Instagramu, ale tím nejlepším marketingem bude stejně vždycky perfektně načepované pivo v příjemné hospodě s dobrým jídlem. Takže ano, růst v gastronomii pro nás zůstává jednou z hlavních firemních priorit, ne-li prioritou číslo jedna.

A daří se vám to?
V gastronomii momentálně nerosteme, držíme pozice na stabilní úrovni. Realita je taková, že musíte růst společně se svými zákazníky. Klíčovou otázkou pro nás je, jak efektivně investovat dostupné zdroje do nově otevíraných podniků, které bývají modernější, prémiovější a vyžadují větší kapitál, a jak přitom udržet zdravou rovnováhu. Je to podobný oříšek, jaký jsme rozebírali u maloobchodu. Na jedné straně chcete mít v portfoliu prémiovou moderní městskou pivotéku či restauraci, ale zároveň musíte vyhovět a nabídnout servis i tradiční hospodě na vesnici. Alokace těchto investic je nesmírně složitá a neustále ji balancujeme.

Starobrno v Praze?

Do portfolia Heinekenu patří také značka Starobrno. Pokud vím, tak jediné místo v Praze, kde je Starobrno na čepu, je tady u vás na recepci. Jaká je pozice této značky v rámci skupiny?
Za pět let působení v Česku jsem pochopil, že komentovat regionální oblibu určitých značek je velmi ošemetné. Starobrno je jednoznačně milováno v oblasti „kolem komína“, tedy na Brněnsku a jižní Moravě. I tam jsme ale museli hodně investovat, abychom si silnou pozici udrželi.

Jak se daří ležáku Štatl?
Minulý rok předčil veškerá naše očekávání. Prodali jsme ho o miliony lahví více, než byl plán, což je obrovský úspěch, celkem to bylo zhruba 22 tisíc hektolitrů, to je přes 4 miliony půllitrů piva. V gastronomii Štatl dodáváme výhradně do podniků, kde dokážeme garantovat stoprocentní kvalitu a perfektně proškolený personál. Starobrno se sice distribuuje celostátně, ale těžiště prodejů v maloobchodě i v hospodách leží v domovském regionu. Přesně tak, jak jsou určité regionální značky milovány ve svém kraji, jinde narážejí. Na tak tradičním trhu, jako je Česká republika, se tyto zvyklosti mění jen velmi těžko.

Starobrno nemá v Čechách historicky nejlepší pověst. Budete se to snažit změnit?
Nechci zacházet do detailů, ale logicky vzato: jsme sice tržní dvojka, ale s velkým odstupem za jedničkou. Musíme se tedy prioritně zaměřit tam, kde vidíme největší a nejrychlejší potenciál růstu. Myslím, že Starobrno, a zvláště Štatl, by mohlo mít potenciál i mimo Moravu. Každý rok ale zvažujeme, zda je investice do tohoto potenciálu stejně efektivní jako podpora jiných prémiových priorit, o kterých jsem mluvil na začátku. Pokud by se Štatl mohl stát celostátním hráčem poté, co upevní svou pozici v Brně, proč ne? Já i můj nadřízený bychom byli nadšení. Prvním úkolem je ale zajistit, aby Brno zůstalo pro Štatl neotřesitelnou domácí baštou.

Starobrno patří k hlavním sponzorům hokejové Komety Brno. Bude tato podpora pokračovat i nadále?
Ano, můžu potvrdit, že budeme Kometu podporovat i v nadcházející sezóně.

Jak se daří vašim ostatním značkám?
Péče o produkty s dobrým poměrem ceny a výkonu je dalším pilířem naší strategie. Kupní síla významné části české populace v posledních letech stagnuje nebo klesá a my je nemůžeme z trhu vytlačit vysokými cenami. Bylo by to špatné pro náš byznys a vlastně i neetické, protože svým způsobem plníme i sociální roli.

Dokázali jsme tedy uspokojit obě potřeby: udržet objemy a pokrýt náklady díky cenově dostupnějším produktům, a takto získané prostředky investovat do rozvoje prémiovějšího segmentu. To se snadno řekne, ale hůř udělá. Měli jsme i trochu štěstí. Vsadili jsme na několik věcí, které vyšly, a s výsledky jsme spokojeni.

Vody máme dost

Krušovice leží v oblasti takzvaného srážkového stínu, kde je nedostatek vody. Heineken v minulosti plánoval vybudovat pro pivovar přivaděč vody. Jaká je aktuální situace? Budete ho stavět?
Vody máme dost, ale musíme s ní nakládat maximálně zodpovědně. Obecně platí, že když provozujete takto masivní investici, musíte mít v záloze plán A, B, C i plán Z. V rámci krizových scénářů máme stále připravené různé varianty včetně zmíněného přivaděče. Tyto projekty ale momentálně nejsou naší investiční prioritou. Mnohem chytřejší je spotřebu vody systematicky a neustále snižovat přímo v provozu. V pivovarnictví pečlivě měříme, kolik litrů vody spotřebujeme na litr uvařeného piva.

V tom jsou Krušovice relativně úspěšné, že?
Ano, krušovický pivovar udělal obrovský skok kupředu, protože jsme do něj masivně investovali, za poslední roky to bylo přes 133 milionů korun. Spotřeba vody se tam teď pohybuje kolem 3,1 litru vody na litr piva, ve Starobrnu je to dokonce 2,9 litru a ve Velkém Březně 4 litry. Průměr v Česku se přitom běžně pohybuje mezi 3 a 6 litry.

Z hlediska trendů začíná Česko připomínat země jako Rakousko nebo části Německa, kde už dávno neplatí, že v každé vesnici funguje hospoda. Doby, kdy byla roční spotřeba v Česku 160 litrů na hlavu, jsou pryč. Stává se z Česka běžný trh, který pomalu ztrácí status pivní velmoci?
Když se na to podívám optimisticky, při současné spotřebě 121 litrů na hlavu mi 99,9 procenta mých zahraničních kolegů závidí, že mohu na takovém trhu pracovat. Sám pocházím z Itálie a tam se spotřeba stabilně pohybuje kolem pouhých 30 litrů. Když se podíváte na trhy, které generují celosvětově obrovské zisky, jako je Brazílie, USA nebo Japonsko, i tam mají výrazně nižší čísla než my tady. V tomto ohledu je Česko stále fantastický výchozí bod.

Může se český trh vrátit k růstu?
Pokud si společnost bude piva i nadále vážit jako národního kulturního dědictví, pokud pomůže hospodám prosperovat, nejen jako podnikům, ale jako sociálnímu tmelu komunit v obcích a městech. A pokud budou správně fungovat pravidla hospodářské soutěže, pak může toto odvětví vzkvétat i nadále.

Fungují v současnosti pravidla hospodářské soutěže správně?
To nebudu komentovat.

Pokud jde o vaše strategické výhledy, počítáte s dalším poklesem trhu, nebo už vidíte pomyslné dno, kde se situace stabilizuje?
Pivní sektor je pod tlakem v celé Evropě. Přispívá k tomu celá řada faktorů: od léků na hubnutí přes měnící se pohled na zdravý životní styl, technologie, sociální média, chytré telefony až po demografický vývoj. Každá země je specifická a existuje spousta teorií, co má největší vliv. Myslím, že hlavní segment ležáků a klasického piva se na některých trzích brzy usadí a stabilizuje. V horizontu příštích tří až pěti let je ale velmi pravděpodobné, že případný pokles tradičního piva plně vykompenzují nealkoholické alternativy. Věřím, že se lidé budou nadále chtít potkávat nad dobrým jídlem a pitím.

Velikonoční Zelený čtvrtek se blíží – a právě v tento den se začne v celé České republice i na Slovensku čepovat Zelené pivo, nejslavnější a nejdéle nepřetržitě vařený speciál z pivovaru Starobrno. Jeho příznivci ho letos mají k dispozici celkem 4500 hektolitrů. Na letošní Zelený čtvrtek, který vychází na 2. dubna, přibude ale ještě něco navíc. Zelené pivo slaví kulaté dvacáté narozeniny a při té příležitosti Starobrno uspořádá pokus o český rekord – největší hromadný přípitek.

Právě v Brně se na vítání svátků jara Zeleným pivem čeká nejvíce, i když svou popularitu si během dvou desetiletí pivo s neobvyklou barvou získalo i na jiných místech naší republiky. Výše uvedený rekord se uskuteční na terase Pivovarské restaurace na Mendlově náměstí nedaleko pivovaru Starobrno v 18:00 hodin. Dále je zde připraven celodenní program se dvěma koncerty. V samotném pivovaru se budou konat exkurze s ochutnávkou Zeleného piva zdarma.

Zelené pivo se celou dobu připravuje podle stále stejné receptury vždy koncem ledna. Vaří se z kvalitní vody, speciálního světlého ječného sladu z Moravy a Žateckého poloraného červeňáku (chmele) tradičním způsobem na dva rmuty. V přesně daný okamžik se při vaření do mladinové pánve přidává speciální bylinný výluh z několika druhů bylin, jehož receptura po celou dobu existence Zeleného piva zůstává tajná. Při přípravě koncentrovaného a silného výluhu přímo v pivovaru Starobrno se pečivě hlídá doba kontaktu bylin s vroucí vodou. Svou sílu Zelené pivo získává spodním kvašením po dobu osmi dnů. Poté při teplotě okolo jednoho stupně Celsia několik týdnů dozrává, čímž se chuťově zakulacuje a získává typický buket a říz. Do piva se přidává i likér. „Zelená barva našeho piva je tedy kombinací několika důležitých faktorů. Používáme světlý ječný slad, vyráběný pouze pro tuto příležitost ve sladovně v Prostějově. Nezbytností jsou i bylinný výluh a likér. Suroviny a ingredience spolu s unikátní technologií dělají Zelené pivo tím, čím je,“ konstatoval sládek pivovaru Starobrno Jiří Brňovják.

„Je to pěkný pocit, pokud za pivovar Starobrno můžeme přispět ke sváteční atmosféře svátků jara. Já osobně se letos těším snad ještě více než kdykoli jindy, protože uspořádat rekordní přípitek považuji za výborný nápad. Uvidíme se na terase, na všechny se těším,“ vzkázala ředitelka pivovaru Starobrno Klára Konupčíková.

Aktualizovaný seznam všech provozoven se Zeleným pivem na čepu v celé ČR zájemci najdou před Velikonocemi na webových stránkách www.zelenepivo.cz.

Pivovar Starobrno oslaví dvacet let Zeleného piva pokusem o rekord v hromadném přípitku. Akce proběhne na Zelený čtvrtek 2. dubna na Mendlově náměstí v Brně. Součástí programu budou koncerty, diskotéka i bezplatné prohlídky pivovaru.

Pokus o rekord doplní celodenní program
Pivovar Starobrno uvařil Zelené pivo poprvé před dvaceti lety a postupně z něj vytvořil oblíbenou velikonoční tradici. Letos výročí připomene pokusem o rekord v největším hromadném přípitku, který se uskuteční 2. dubna v 18 hodin na terase Pivovarské restaurace na Mendlově náměstí.

Do akce se zapojí ředitelka pivovaru Klára Konupčíková i zaměstnanci, kteří se podíleli na vaření piva. Přítomen bude také komisař pelhřimovské agentury Dobrý den. Každý účastník pokusu obdrží malý památeční dárek.

Čepování Zeleného piva každoročně přiláká na místo více než tisíc návštěvníků. Areál Pivovarské restaurace se letos otevře v 11 hodin a vstup zůstává zdarma. Program nabídne diskotéku pod širým nebem i koncerty kapel Zelená pára od 19 do 20 hodin a Metalinda od 21 do 22 hodin.

Návštěvníci mohou dorazit v zeleném oblečení nebo kostýmech, k dispozici bude také fotokoutek. Pivovar zároveň připravil exkurze, na které se zájemci musí registrovat od 10 hodin na vrátnici. Prohlídky budou probíhat mezi 11. a 16. hodinou a jsou rovněž zdarma.

Speciální receptura i omezené množství
Zelené pivo připravuje Starobrno tradičním způsobem ze světlého ječného sladu, žateckého chmele a vody. Slad se vyrábí pouze pro tuto příležitost a liší se parametry od běžně používaných surovin. Do mladiny sládci přidávají bylinný výluh a po kvašení i likér. Zelenou barvu tak utváří kombinace technologie, surovin, výluhu i likéru. Letos pivovar uvařil 4 500 hektolitrů tohoto speciálu. Zelené pivo bude dostupné v hospodách po celé velikonoční svátky až do vyprodání zásob.

Zelené pivo, pro mnoho vyznavačů chmelového moku už řadu let symbol Velikonoc, se už začalo v pondělí vařit. V brněnském pivovaru Starobrno, kde tento nápoj začali na našem pivním trhu vůbec poprvé připravovat, bylo vlévání speciálního výluhu do várky spojeno s malou slávou. Zelené má totiž už dvacet let.

Po celou dobu své existence se „Zelené“ vaří stále stejně a bez přerušení podle původní receptury, u jejíhož zrodu stál někdejší sládek Petr Hauskrecht.

„Myslím, že tak dlouhá doba vaření našeho speciálu je pořádný důvod k oslavě. Zelené pivo se už přinejmenším v Brně stalo nedílnou součástí Velikonoc. Jsme na to moc pyšní. Zájem o nápoj s nezvyklou barvou neklesá a svátky by už pro milovníky piva asi neměly tak pěknou atmosféru. Doufáme, že tady s námi bude ještě pěknou řádku let,“ uvedla ředitelka pivovaru Starobrno Klára Konupčíková.

Zelené pivo je nejen podle ní, ale i ostatních kolegů ze Starobrna nejslavnějším pivním speciálem v historii pivovaru.

Nápoj se vaří z kvalitní vody, speciálního světlého ječného sladu a jakostního žateckého chmele tradičním způsobem na dva rmuty. Uvedený slad se vyrábí výhradně pro tuto jedinou příležitost, jeho parametry se totiž trochu liší od sladů používaných u ostatních starobrněnských piv.

Spolu s chmelem se do mladinové pánve přidává bylinný výluh, který starobrněnští sládci přesně dávkují. Svou sílu speciální pivo získává spodním kvašením po dobu osmi dnů, poté při teplotě kolem jednoho stupně Celsia dokvašuje, chuťově se zakulacuje a získává typický buket a říz. Nakonec se do piva přidává likér. Zelená barva piva je tudíž výsledkem kombinace několika faktorů – technologie, surovin, výluhu i likéru.

V tajné receptuře jsou i kopřivy
Nepostradatelnou ingrediencí Zeleného piva je zmíněný bylinný výluh, který se připravuje z několika druhů bylin přímo v pivovaru. Jeho receptura je neměnná a tajná.

„Při vaření v laboratoři musíme hlídat čas kontaktu bylin s vroucí vodou, protože jen tak dosáhneme požadované koncentrace a kvality výluhu. Řádově ho potřebujeme litry. Před pár lety jsme ale přece jen odtajnili jednu bylinu – kopřivu. Ostatních několik dalších si necháváme pro sebe. Přesné složení zná v pivovaru jen pár lidí,“ uvedl vrchní sládek pivovaru Starobrno Jiří Brňovják.

Čepovat se začne na velikonoční Zelený čtvrtek, který letos připadá na 2. dubna. Celkem pivaři svátky jara přivítají 4 500 hektolitry zeleného piva, a to v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Tam ze Starého Brna vyexpedují 450 hektolitrů.

Téměř milion zelených piv uvařených v pivovaru Starobrno si letos Brňané vychutnají na brněnském Mendlově náměstí a v dalších podnicích. S přípravou oblíbeného velikonočního piva začali pracovníci pivovaru v těchto dnech tak, aby bylo pro Brňany připravené na Zelený čtvrtek. Tradiční zelené pivo ze Starobrna letos lidé ochutnají podvacáté.

Ve „zkušebním“ ročníku ochutnali Brňané zelené pivo uvařené na Mendlově náměstí poprvé před dvaceti lety, tedy v roce 2006. Letošní várka zeleného piva, kterého nyní ve Starobrně vaří čtyři a půl tisíce hektolitrů, se v Brně začne čepovat na Zelený čtvrtek. Ten letos připadá na 2. dubna.

Po celou dobu existence starobrněnského zeleného piva se nápoj připravuje podle stejné receptury a beze změn. „Myslím, že tak dlouhá doba vaření našeho speciálu je pořádný důvod k oslavě. Zelené pivo se už přinejmenším v Brně stalo nedílnou součástí Velikonoc,“ uvedla ředitelka pivovaru Starobrno Klára Konupčíková s tím, že se jedná o nejslavnější pivní speciál v historii pivovaru.

Bylinný výluh s kopřivou
Mezi přísady zeleného piva patří kromě vody, speciálního světlého ječného sladu a žateckého chmele také bylinný výluh, jehož receptura je neměnná a tajná. „Před pár lety jsme ale přece jen odtajnili jednu bylinu, a to kopřivu. Ostatních několik dalších si necháváme pro sebe. Přesné složení zná v pivovaru jen pár lidí,“ zdůraznil vrchní sládek pivovaru Starobrno Jiří Brňovják.

Typická zelená barva piva je výsledkem kombinace technologie, surovin, likéru a bylinného výluhu. „Při vaření výluhu v laboratoři musíme hlídat čas kontaktu bylin s vroucí vodou, protože jen tak dosáhneme požadované koncentrace a kvality výluhu. Řádově ho potřebujeme litry,“ vyčíslil Brňovják.

Zelené pivo i na Slovensko
Zelené pivo pocházející ze Starobrna nabídnou v letošním roce provozovny na Moravě, v Čechách, ale i na Slovensku. Právě za hranice vyvezou pracovníci pivovaru čtyři sta padesát hektolitrů zeleného piva, tedy zhruba devadesát tisíc půllitrů.

V pivovaru Starobrno mu patří titul Quality Master nebo také obchodní sládek. Svatopluk Vrzala objíždí restaurace a kontroluje, jestli se o pivo dobře starají. Záleží mu na tom, aby lidé dostali starobrněnská piva v co nejlepší kvalitě. Pivovar sice pivo vaří, ale hostinský jej dělá. A jaké jsou podle něj nejčastější prohřešky? Špatně umyté sklo a nevypláchnuté trubky.

?b:Kam nejraději chodíte na pivo a kdy si ho nejvíc vychutnáte?
Na čepované pivo je samozřejmě nejlepší vyrazit s dobrou partou lidí tam, kde ho dostanete perfektně ošetřené a v co nejlepší kvalitě. Naše starobrněnská piva, včetně novinky Štatl 12, skvěle osvěží po sportu, vychutnám si je rád také při setkání s kolegy z práce, posezení s kamarády nebo v kruhu rodiny při různých oslavách.

Dá se na první pohled poznat, když vstoupíte do hospody, že se o pivo dobře starají?
Troufnu si říct, že ano. Pokud vidíte čistý výčep, na kterém nestojí rozčepovaná piva, není ulepený od piva a nejsou na něm pohozené svačiny a mobily, to je první předpoklad. Dále jsou to hygienické návyky a správný postup mytí sklenic. A také způsob, jakým hostinský pivo do sklenice načepuje. Pokud vidíte na stolech piva, kterým krásně drží pěna, na stěnách sklenice se netvoří bubliny a naopak na nich pěna krásně ulpívá, máte hned chuť si jedno objednat.

Restauracím, které se o pivo vzorně starají, uděluje Starobrno certifikát kvality. Co především kontrolujete?
Je to celá mozaika střípků, které musí do sebe zapadat. Začíná to správným příjmem piva na provozovnu, jeho uložení při optimální teplotě a použití inertního směsného plynu z dusíku a oxidu uhličitého pro zachování skvělých senzorických vlastností piva. Největším nepřítelem pro sudové pivo je vzduch z kompresorů, který nasává veškeré pachy z okolí, pivo pod ním rychleji stárne, ztrácí svůj říz a podporuje tvorbu nežádoucích mikroorganismů. Kontrolujeme i systém proplachů a sanitací pivního vedení. A nakonec i správnou péči o pivní sklo a způsob čepování piva.

Jaké prohřešky bývají u hospod nejčastější?
Navštívil jsem již tisíce hospod v celé republice a problémy jsou všude podobné. Je to již zmiňované použití nevhodného hnacího média pro piva, špatný způsob mytí pivního skla s nesprávným mycím prostředkem a uložení dnem vzhůru na odkládací plochu bez použití perforovaných podložek. Tím totiž dochází k zatuchnutí sklenic a negativnímu ovlivnění chuti piva. Důležité je dodržovat i pravidelnou sanitaci pivního vedení, proplach vodou mezi naráženými sudy a ideálně i na konci dne.

Bude restaurací s certifikátem kvality od Starobrna přibývat?
Máme v plánu navštívit co nejvíce provozoven a našim hostinským poradit, jak kvalitu čepovaného piva zvyšovat. Pokud splní stanovená kritéria popisovaná výše, mohou od nás certifikát kvality obdržet.

Přetrvávají u hostů v restauracích nějaké mýty o pivu, například, že správně natočené pivo musí mít čepici, nebo, že hladina musí být rovnou na rysce, jinak je to „podmírák“?
Správná míra u piva se řešila vždy a bude se řešit i nadále. Rozhodující je, jaký způsob čepování zvolíte. První varianta je čepování na hladinku, kdy se pivo do sklenice načepuje najednou. Sklenice je asi z menší poloviny zaplněna mokrou hustou pěnou, ze které se postupně vytváří pivo. Záleží na umu hostinského, aby načepoval pivo tak, že pokud je necháte určitou dobu odstát, hladina vystoupá až k rysce.

Další způsob, čepování na čepici nebo na vícekrát, je stále oblíbený na vesnicích či menších městech. Zákazníkovi se pivo předkládá na stůl ideálně přímo na rysce, nad ním již je jenom suchá tvrdá pěna, ze které se již nevytvoří žádné pivo.

Čím se mladá generace pivařů liší od těch předchozích a jak na to musejí hospody reagovat?
Dnešní mladí lidé pijí spíše piva mírně alkoholická, míchaná, různě ochucená či nápoje úplně bez alkoholu. Dále zkouší i jiné pivní styly pro nové chuťové zážitky, od Ale až po piva spontánně kvašená.

Nicméně i ležáky mají stále silnou popularitu mezi širokou veřejností. Dlouhodobě pozorujeme, že lidé se zaměřují na kvalitu – od celkového zážitku, který od provozovny očekávají, po stále větší tlak na kvalitně načepované pivo a co nejlepší chuťový zážitek. Na to právě reagujeme pravidelnou kontrolou kvality čepovaného piva na našich provozovnách či edukací našich provozních.

Co by podle vás brněnské pivní kultuře nejvíce prospělo?
Vzdělání není nikdy dost. Pro všechny provozovny platí, že je třeba stále pravidelně školit personál, jak se o pivo dobře postarat a jak jej skvěle načepovat. Dochází k fluktuaci personálu i generačním obměnám, a proto je potřeba získat správné návyky a upevňovat je. Stále platí heslo: pivovar pivo vaří, ale hostinský jej dělá. Záleží nám na tom, aby naše piva hosté dostávali v co nejlepší kvalitě.

Proč by podle vás měli pivaři dát šanci nové dvanáctce od Starobrna?
Na jeho výrobě se podílela zkušená parta odborníků, kteří vaří naše piva od srdce. Štatl 12 vyšel vítězně z několika srovnávacích degustací, které jsme anonymně dělali s našimi zaměstnanci i zákazníky. Dále je to pivo, kde se při výrobě používají výhradně české suroviny nejvyšší kvality, včetně tří druhů výhradně českých chmelů.

Při vývoji nového piva má ředitelka brněnského pivovaru Starobrno Klára Konupčíková zvlášť v oblibě fázi vymýšlení nové receptury, diskuse při hledání její finální podoby a s tím spojené degustace. Nová dvanáctka Štatl 12, uvedená Starobrnem na trh na konci března, jí dělá velkou radost. Konupčíková cítí, že se povedla.

Dvanáctka, která je nyní vlajkovou lodí brněnského pivovaru, vznikala za jeho zdmi zhruba rok. Starobrno si na její podobě dalo tak záležet, že do vývoje zapojilo i spotřebitele z řad hospodských a zákazníků, což není časté.

„Osobně jsem se Štatlem moc spokojená. Kvalitu držíme pořád na stejné úrovni, což je skvělé, ohlasy kolem slýchám zatím stále pozitivní a pivo je žádané,“ říká ředitelka.

Název Štatl přímo odkazuje na brněnský hantec a střed města, kde i Starobrno sídlí. Cílíte s novým pivem vyloženě na obyvatele Brna?
Myslíme si, že si svoje místo najde v celé republice, nicméně my jsme opravdu spjati s Brnem, máme ho rádi, jsme jeho součástí už více než 150 let. Rádi se držíme tradice i brněnského humoru. Přesně tam Štatl zapadá. Uvidíme, jak se mu bude mimo naše město dařit. Když po něm bude poptávka, budeme rádi, našimi hlavními zákazníky jsou ale skutečně Brňáci a lidé z okolí města.

Proč vůbec Štatl vznikl?
Mezi spotřebiteli jsme se v rámci pravidelného průzkumu ptali, zda a případně co jim v našem portfoliu chybí. Dvanáctka zaznívala často. Proto jsme se rozhodli do toho jít a uvařit opravdu poctivou prémiovou dvanáctku. Obecně se svět ubírá k tomu, že když jde člověk do restaurace, chce mít pěkný zážitek, sedět v dobrém prostředí, dát si dobré jídlo a k němu si objednat dobré pivo. K tomu kvalitní prémiová dvanáctka přímo vybízí.

Jak dlouhá vedla cesta od prvotního nápadu k donesení prvního piva na stůl?
Nejdelším procesem je výběr receptury. My jsme jich v první fázi zpracovali několik a následně jsme měli několik testů – ať už mezi našimi odborníky a degustátory v pivovaru, nebo mezi spotřebiteli. Do testů jsme zapojili naše receptury i vzorky konkurenčních značek, probíhalo několik kol a jako jednoznačný vítěz z toho vyšla receptura, podle níž se nyní vaří Štatl. Celkově se bavíme o zhruba ročním vývoji.

Do toho ovšem patří nejenom chuť piva, ale i výběr názvu, vizuální stránka…
Ano, i to chce trochu času. Spotřebitele jsme se snažili vtáhnout jak do vzniku receptury, tak do volby názvu. Chtěli jsme, aby sami řekli, co jim nové pivo má říct, jakým způsobem je má oslovit. I v tomto případě nejvíc rezonoval pozdější vítězný návrh.

Tehdy už vaše „pivní porota“ dostávala k ochutnání přesně to pivo, které dnes známe jako Štatl?
Přesně tak.

Pro potřeby těchto degustací se vaří malé vzorky piva?
Nemáme žádný minipivovar, kde bychom si vaření piva mohli zkoušet a produkovat vzorky v menším. Nemáme k dispozici ani malý pivovar pro experimentální vaření, takže jsme uvařili nejmenší možné množství várky ve standardním provozu – a všechno se vypilo. (úsměv)

Existuje nějaký univerzální vzor, podle něhož se receptura sestavuje?
Mustr, jak vyrobit pivo, samozřejmě je. Kolik máte dát sladu, kolik chmele, a tak dále. V první řadě se sejdou sládci, technologové a odborníci, a řeknou si, jak by nové pivo mělo chutnat, jakou by mělo mít barvu, kolik procent alkoholu či jakou stupňovitost by mělo mít – a na základě těchto parametrů se pak pracuje.

Kam Starobrno sahá pro suroviny? Produkuje vlastní?
Máme stálé dodavatele a jsme opravdu hrdí a pyšní na to, že používáme výhradně české suroviny. Štatl vaříme s použitím výběrového moravského sladu a výhradně českého chmele odrůd Žatecký poloraný červeňák, Sládek a Premiant, bez přidaných extraktů a dalších chmelových produktů.

Byla příprava Štatlu v kontextu vývoje jiných piv náročnější?
Myslím si, že pro nás byla složitější už proto, že jsme do procesu přivedli spotřebitele, což běžně neděláme. Celý proces byl komplexnější a náročnější. Naopak jeho délka – zhruba rok – se oproti zvyklostem nevymykala.

Komu především je Štatl určen?
Ideálně bychom chtěli oslovit širokou veřejnost. Víme, že zejména mladá generace postupně tíhne k nealkoholickým nebo ochuceným pivům, já však věřím, že si najde cestu i ke Štatlu. Lidé si chtějí dát něco kvalitnějšího, lepšího – a právě to jim tato dvanáctka nabízí.

Kladli jste důraz nejen na to, komu chcete Štatl čepovat, ale taky kde ho chcete nabízet?
To byl jeden z našich zásadních cílů, abychom začínali Štatl čepovat postupně, aby se naráz neocitl úplně všude, a abychom měli pod kontrolou výběr hospod, kde ho poprvé nabídneme. Na konci března jsme Štatl dodávali pouze do několika desítek vybraných hospod v Brně a okolí, v nichž kontrolujeme kvalitu; některé z nich již dostaly Certifikát kvality pivovaru Starobrno, další k němu směřují. Díváme se na to, jak se o naše pivo starají. Během května pak rozšiřujeme působnost, nadále však na výběr hospod pečlivě dbáme.

Co musejí splňovat?
Především se správně starat o naše pivo. Musejí používat správné tlačné médium, sanitaci, starat se o sklo, umět pivo správně načepovat… Těch kritérií je spousta. Náš obchodní sládek Svatopluk Vrzala hospody objíždí a edukuje jejich personál, jak s naším pivem nakládat. Sládek pivo vaří, ale hospodský ho dělá, to platí stále. (úsměv)

Odrazil se na vaší práci na Štatlu i jiný soudobý trend, jímž je zvyšující se prodej piva v plechovkách?
Vzhledem k tomu, že jde o obecný trend a že právě tento segment roste skokově, jsme ho samozřejmě opomenout nemohli. Když neberu v potaz hospody, nejvíc piva se prodá právě v plechu, pak ve skleněných lahvích a pak v PET lahvích. V nich ale Štatl nenabízíme; přece jen plastem nejvíc prochází sluneční záření a oxidace piva proběhne rychleji.

Jaké místo zaujímá Štatl v portfoliu Starobrna?
Dlouhá léta byl naším hlavním produktem Bitr, což souviselo s oblibou hořkých piv. I s ním jsme mimochodem přišli na základě požadavků našich konzumentů. Momentálně jsme vyslyšeli jejich volání po dvanáctce a snažíme se prorazit se Štatlem, u něhož věříme, že osloví víc veřejnosti a že ho pivaři ocení.

Proč by lidé měli pít právě Štatl, a ne konkurenční dvanáctky?
Je to opravdu poctivá dvanáctka s hutným tělem, má skvělý říz a jeho hořkost je velmi příjemná. Přímo láká k dalšímu napití. Jeho chuť je vyvážená, a jak už jsem zmínila, tvoříme ji pouze z českého chmele a pouze z pelet, nepoužíváme žádné náhražky. Vaříme ho klasickým dvourmutovým způsobem, od něhož někteří lehce ustupují, my na něj však sázíme.

Po opatrnějším rozjezdu půjde v létě do píp a na pulty prodejen plošně?
Doufáme, že se Štatl dostane úplně všude, a že se v létě máte na co těšit! (úsměv) I když je známou skutečností, že nejlépe pivo chutná načepované v dobře vychlazeném skle, může se i stánek někde u přehrady o pivo dobře starat, načepovat ho krásně a přinést zákazníkovi stejně skvělou chuť. Co se týká prodejen, bude Štatl k dispozici v sítích obchodů Albert po celé republice, v regionu pak v distribuci většiny řetězců i na tradičním trhu. No a určitě poteče proudem během dne otevřených dveří Starobrna v první polovině září.

Už nyní navíc Štatl rezonuje ve veřejném prostoru, k vidění je reklamní spot s brněnskými osobnostmi a dominantami města.
Líbí se nám, je podařený a vtipný. Pořád se soustředíme na to, abychom se točili kolem dvanáctky: V reklamě jezdí tramvaj číslo 12, v březnu při narážení prvního sudu odpočítávaly hodiny na naší pivovarské restauraci poslední minuty do dvanácté a v neposlední řadě nám přišel sud narazit legendární hokejista Leoš Čermák, bývalý kapitán Komety Brno, který hrával s číslem 12 a před osmi dovedl mužstvo k dvanáctému mistrovskému titulu.

Udělala vám Kometa před pár dny radost tím, že extraligu vyhrála znovu?
To je pochopitelné. Kometě držíme palce, patří k našemu městu stejně nerozlučně jako Starobrno.

Skoro dva měsíce trvá, než se letošní pivní novinka Štatl 12, uvařená v brněnském pivovaru Starobrno, ocitne v oroseném půllitru před zákazníkem na stole. A to není zdaleka jediná informace, které se dostane návštěvníkovi jednoho z nejstarších pivovarů v zemi s více než stopadesátiletou historií. Reportáž iDNES.cz nabízí pohled za oponu Starobrna.

První dojem při vstupu přes vrátnici do útrob Starobrna ještě s pivem přímo nesouvisí. Na návštěvníka dýchne dojem pořádku a organizovanosti. Vše má své místo, není vidět spěch nebo pracovní frmol.

Nejvíc se to zřejmě odvíjí od automatizace výroby. Pryč jsou doby, kdy se pivo vařilo ručně za účasti více pracovníků; lidskou sílu dnes ve velké části výroby nahradila automatizace.

Ať už se jedná o varnu, oddělení cylindrokonických tanků, oddělení filtrace nebo stáčírnu, jede vše naprogramováno podle manuálu. Po ručním nasypání chmele do extraktoru, jež má na starosti sládek, přebírají práci stroje. Dohlíží na ně operátoři, na každém oddělení je ve funkci jeden.

„Manuální práce měla své kouzlo a musím přiznat, že se mi po ní někdy zasteskne. Plná automatizace má však tu nespornou výhodu, že se kvalita piva drží neustále na stejné úrovni a pod kontrolou. Ruční výroba byla závislá na člověku a ten chyby – ať chce či nechce – dělá. Automatizace chyby eliminuje, což je ideální,“ říká ředitelka pivovaru Klára Konupčíková, jejíž profesní cesta v Starobrnu začala před lety právě ve výrobě na varně.

První žena Starobrna se na varnu, o níž se mluví jako o srdci pivovaru, ráda vrací. Nelze se tomu divit. Na varně je horko, do uší zní monotónní hučení strojů jako za letu v letadle, s patřičnými informacemi lze však rychle odhalit kouzlo místa s obřími káděmi.

Třeba do scezovací kádě se lze dívat kulatým okýnkem, což je oblíbený pohled návštěvníků pivovaru. Přes sklo je vidět perforované dno, podobné sítu, skrz které protéká sladina. Zatímco sladká voda sítem proteče, mláto se na něm zachytí, vysbírá se a odváží se na zkrmení hospodářským zvířatům.

Není přitom třeba bát se o životosprávu pašíků a krav, jimž se mláto vozí, alkohol v něm ještě není. Teprve se šetrně pomlela zrna sladu, ve vystírací kádi se smíchala s vodou a takto vzniklé dílo prošlo procesem rmutování; jde o tzv. dvourmutový dekokční způsob vaření, tradiční pro všechny druhy piva a tedy i pro nový ležák Štatl 12.

Co ho odlišuje od ostatních produktů Starobrna? Je to specifická receptura za použití výhradně českých odrůd chmele a délka zrání. Štatl po uvaření zhruba týden kvasí a dále pak šest týdnů leží v tancích v ležáckém sklepě, kde dostává finální podobu.

Zpátky ale ještě na skok varnu – zde si případný zájemce může také nechat natočit horkou sladinu, jejíž pití prý pomáhá při nachlazení. „Pije se jako čajíček, na zdraví má dobrý účinek,“ usmívá se ředitelka Konupčíková.

Není to samozřejmě hlavní účel sladiny. Ta se přečerpá do mladinového kotle, do něhož se v několika fázích dávkuje chmel. Mladina se pak ochladí a trubkami se vydá do cylindrokonických tanků, v nichž probíhá kvašení. Zde už vzniká alkohol.

Kvasinky a CO2 má Starobrno vlastní
Cestu mezi jednotlivými budovami s odděleními výroby vytyčují ve Starobrnu modré čáry, mezi nimiž se návštěvník Starobrna musí pohybovat. Pokud zvedne hlavu, může si všimnout na více místech všimnout sloganu Dej bůh štěstí, vyvedeného na zdech.

Jde o tradiční pivovarský slogan, jehož vznik se datuje až do 19. století, kdy ještě nebyly k dispozici kulturní pivovarské kvasnice, objevené v roce 1893. Do té doby používali sládci, co bylo zrovna po ruce, výsledek kvašení tak býval nejistý a určitou „kliku“ tedy pivovary při vaření potřebovaly.

Starobrno si mimochodem kvasinky samo kultivuje ve vlastní propagační stanici, aby si je pak mohlo nasadit do procesu. Jedna buňka stačí k takovému množství kvasinek, které se postarají o to, aby byl pivovar soběstačný.

Slogan Dej bůh štěstí se sice zachoval, dnes však již jde o přesně zvolený postup, jímž se faktor štěstí či smůly eliminuje. Ve Starobrnu na to dohlížejí i operátoři v horním patře ve velíně, před jejichž zraky běží data a záběry z provozu na celkem dvaceti monitorech. Operátor na obrazovkách vidí cokoliv od průběhu procesů v tancích, teploty piva, hloubky prokvašení a dalších ukazatelů.

Jak již bylo zmíněno, nepůsobí rozlehlé prostory pivovaru jako bludiště, ale spíš jako dobře uspořádané malé sídliště. Některá náměstíčka nebo uličky zde nesou názvy po vybraných osobnostech z minulosti Starobrna. Dostat svoje jméno na červenou cedulku, podobnou těm, na nichž jsou názvy ulic běžně po městě, je čest, které se nedostane každému.

Jedna z budov pivovaru je například označena jako Stáčírna lahví Miroslava Drmoly. Na malém plácku zde parkují také cisterny, jimiž se Starobrno rozváží do restaurací a zahraničí.

Cisternu na export (obvykle o objemu 120 hektolitrů) je potřeba napřed předfoukat oxidem uhličitým, čímž se z ní dostane vzduch, což zabrání oxidaci. Následuje plnění, trvající zhruba dvě hodiny, pak cisterna dostane pečeť a může vyrazit do Maďarska, Srbska, Itálie, Švédska, Finska či dalších zemí v Evropě.

Proces s oxidem uhličitým se praktikuje i v lahvovně, odkud už pivní lahve, plechovky nebo PET lahve odjíždějí s etiketami a v přepravkách či kartonech do skladu. S tím se pojí další „vychytávka“ Starobrna: je samostatné i v této oblasti. „Oxid uhličitý vzniká při procesu kvašení. My ho jímáme, přečišťujeme a znovu používáme ve výrobě. Nemusíme CO2 nakupovat, což pro nás představuje velké úspory,“ popisuje Klára Konupčíková.

Součástí lahvovny je i obří myčka, kterou projdou špinavé lahve, vrácené z prodejen nebo výkupen skla. V několika louhovacích a oplachovacích vanách dojde k jejich perfektnímu očištění a navrch ještě projdou kontrolou, jejímž cílem je odhalit, zda láhev třeba není naštípnutá nebo v ní nezůstaly nečistoty. Pokud ano, jde okamžitě stranou.

Překvapivý pro laika může být proces plnění PET lahví, které je potřeba nejdřív nachystat z tzv. preforem. Ty připomínají malé zkumavky, z nichž se PET lahve v peci za velké teploty vyfukují a tvarují. Z preformy ne delší než 15 centimetrů lze vyfouknout láhev na půldruhého litru piva.

To ovšem není případ nového ležáku Štatl 12, ten se v plastu neprodává. Plní se jím plechovky, lahve a sudy.

Tankové pivo je totiž vrcholem čerstvosti – nepasterizované, důkladně ošetřené, s plnou chutí. Když však není k dispozici tank, druhou nejlepší volbou pro uložení piva je sud. Při správném skladování a čepování zachovává si kvalitu, říz i pěnu. I každý sud projde důkladným mytím a kontrolou, aby si pivo zachovalo svou typickou chuť, říz a stabilní pěnu až do posledního natočení.

A co se děje na závěr prohlídky? Kdo ji absolvuje, může pivo přímo v ležáckých sklepích, vytesaných před více než sto lety do brněnského Žlutého kopce, z nachystaného kohoutu ochutnat. V 60. letech minulého století zde došlo k výměně dřevěných ležáckých sudů za horizontální ocelové tanky, v nichž pivo dokváší. Týká se to nejen Bitru, ale dnes už i Štatlu.

A s tím se pojí poslední zajímavost, které se návštěvníkovi Starobrna při exkurzi dostane: tanky se čistí stále ještě v duchu tradice ručně. Vyškolený personál tedy musí do tanku otvorem vlézt a vlastníka rukama ho pořádně vypucovat.