Novinky a zajímavosti ze světa piva

Pivovar Radegast si letos připomíná 50 let od zahájení provozu vlastní sladovny v Nošovicích. Do zkušebního provozu byla uvedena v roce 1976 a za půl století vyrobila 1 341 583 tun sladu. V roce 2025 její produkce dosáhla 37 145 tun, což bylo nejvíce v historii. Sladovna dnes zaměstnává 23 lidí a v posledních letech prochází postupnou modernizací za desítky milionů korun. Investice směřovaly do zvýšení bezpečnosti provozu, zlepšení efektivity výroby a snížení spotřeby energie a vody.

Od unikátní technologie k modernímu provozu
S výstavbou vlastní sladovny se počítalo už při přípravě projektu nošovického pivovaru, její realizace ale přišla až po dokončení samotného pivovaru. „Díky tomu jsme schopni pokrýt celou naši produkci a máme kontrolu nad kvalitou sladu od úplného začátku. Umíme reagovat na vlastnosti každé sklizně a upravovat proces sladování tak, abychom dosáhli požadovaných parametrů pro naše hořká piva,“ říká Ivo Kaňák, ředitel Pivovaru Radegast.

Stavba sladovny začala v dubnu 1972 a do června 1974 bylo dokončeno deset budov. Kvůli zpoždění dodávek strojního vybavení se zkušební provoz rozběhl až v srpnu 1976. Sladovna byla od počátku navržena s roční kapacitou 20 tisíc tun sladu, takže mohla zásobovat nejen Radegast, ale také další pivovary v regionu. Technologicky zajímavým prvkem byl systém takzvaných posuvných hromad, ve kterých ječmen klíčí. Zcela unikátním prvkem byl vývojový prototyp jednolískového hvozdu, který byl po testování uveden do trvalého provozu v roce 1978. Hvozdění, tj. šetrné sušení sladu, probíhá v nošovické sladovně automaticky.

Základní princip výroby sladu zůstává stejný i po padesáti letech. Výroba se však průběžně přizpůsobuje vlastnostem jednotlivých sklizní, používaným odrůdám ječmene a požadavkům na výsledné pivo. V posledních deseti letech prošla sladovna Pivovaru Radegast modernizací v celkovém objemu přes 40 milionů korun. „Původní pásové dopravníky jsme postupně nahradili uzavřenými řetězovými, které přispívají k bezpečnější manipulaci se surovinou a omezují prašnost. Nové technologie jsme uplatnili také při čištění a třídění ječmene. V klíčírně jsme vyměnili obraceče a postupně instalovali automatizační prvky,“ popisuje Ivo Kaňák a dodává: „V modernizaci a automatizaci budeme pokračovat i nadále, zejména s cílem snižovat energetickou náročnost sladování.“

Bez kvalitního ječmene není kvalitní slad ani české pivo
Kvalita sladu začíná už na poli, kde se pěstuje sladovnický ječmen. Rozhodující jsou mimo jiné klíčivost zrna, vlhkost, obsah bílkovin a škrobu i velikost zrn. Tyto parametry ovlivňuje nejen zvolená odrůda, ale také průběh počasí během vegetace a sklizně. „Slad patří společně s vodou a chmelem mezi tři základní suroviny potřebné k vaření piva. Ovlivňuje jeho barvu, plnost, říz i pěnivost. Na výrobu jednoho padesátilitrového sudu Radegast Ryze Hořké 12 spotřebujeme v průměru přibližně osm kilogramů sladu,“ uvádí Jana Tovaryšová, sládková Pivovaru Radegast.

Cesta od ječmene ke sladu trvá několik týdnů. Nejprve se zrno namáčí v náduvnících, kde přijímá vodu potřebnou ke klíčení. V nošovické sladovně pak klíčí přibližně pět dní v systému posuvných hromad. Jakmile dosáhne požadovaného stupně naklíčení, proces se zastaví sušením na hvozdu, které trvá zhruba 15 až 18 hodin. „Právě teplota a průběh sušení významně ovlivňují vlastnosti výsledného sladu. Ten následně odpočívá v silech nejméně 21 dní, než zamíří do varny a stane se součástí dalšího procesu výroby piva,“ doplňuje Jana Tovaryšová.

Rekordní produkce sladu v Pivovaru Radegast
V roce 2025 dosáhla nošovická sladovna historicky nejvyšší produkce 37 145 tun sladu. Představovalo to meziroční nárůst o tři procenta a zvýšení o sedm procent oproti roku 2020. Celkový objem výroby sladu za padesátiletou historii sladovny dosáhl 1 341 583 tun. V roce 2025 navíc ječmen vykazoval nadprůměrné hodnoty důležitých kvalitativních parametrů a na 100 tun ječmene připadlo přibližně 84 tun vyrobeného sladu.

Nošovická sladovna je druhou největší sladovnou v rámci pivovarů v České republice, hned po sladovně Prazdroje v Plzni. Obě sladovny společně v roce 2025 vyrobily 124 tisíc tun sladu. Ročně tak vyprodukují asi 90 % veškerého sladu, který se vyrobí v českých pivovarech. Většina nošovické produkce směřuje přímo do varny Pivovaru Radegast, část zásobuje také pivovar ve Velkých Popovicích, který vlastní sladovnu nemá.

Plzeňský Prazdroj podporuje české pěstitele ječmene
Pěstování ječmene v posledních desetiletích komplikuje klimatická změna a častější výkyvy počasí. Sladovnický ječmen se v Česku pěstuje na ploše přibližně 173 tisíc hektarů, jeho celková pěstební plocha se ale za posledních třicet let snížila téměř o polovinu. Aktuálně zaujímá přes 7 % tuzemské orné půdy. Pokud zrno kvůli nepříznivým podmínkám nesplní náročné požadavky na sladovnickou kvalitu, pěstitelé ho často musí prodat za nižší cenu na krmné účely.

Plzeňský Prazdroj nakupuje ječmen převážně přímo od českých zemědělců. Spolupracuje přibližně se 140 pěstiteli a ročně nakoupí kolem 140 až 150 tisíc tun ječmene, který je určen pro jeho sladovny v Plzni a Nošovicích. Využívá přitom schválené odrůdy českého a moravského ječmene, například Bojos, LG Stamgast, Francin, Laudis 550, Manta nebo LG Slovan. Každá dodávka prochází před zpracováním důkladnou laboratorní kontrolou. Podle výsledků následně sladovníci upravují podmínky sladování, aby výsledný slad odpovídal požadavkům jednotlivých piv.
V roce 2023 Plzeňský Prazdroj inicioval projekt Pro ječmen, na kterém spolupracuje s vybranými zemědělci a univerzitami. Jeho cílem je zlepšovat kvalitu půdy a její schopnost zadržovat vodu a pomáhat tak ječmeni lépe zvládat výkyvy počasí. Projekt využívá principy regenerativního zemědělství, například omezení hluboké orby a pěstování meziplodin, díky nimž půda nezůstává dlouhodobě holá. Lepší stav půdy a její schopnost zadržovat vláhu mohou přispět ke stabilnější kvalitě ječmene a posílit odolnost jeho pěstování v měnících se klimatických podmínkách.

Plánovaný konec výroby piva v ostravském Ostravaru a přesun výroby do Prahy, který před necelými dvěma týdny oznámili majitelé pivovaru, naštval ostravského patriota Dušana Marečka. Vlastníkovi pivovaru poslal protestní dopis, spustil petici a chystá se organizovat bojkot ostravského piva vařeného v Praze.

„Jako patriot, dlouholetý a věrný konzument vám říkám, že tohle si líbit nenecháme. Na ten váš pražský centralismus jsme už těžce alergičtí,“ upozornil ve výzvě odeslané představenstvu Pivovarů Staropramen i jejich americkým vlastníkům z Molson Coors Mareček, jenž pracuje jako projektový manažer a revizní technik.

„Nejsme žádná kolonie, abyste nám brali další kus historie, zavírali nám fabriky pod nosem a mysleli si, že se dá všechno řídit a vařit z Prahy,“ napsal a poukazoval také na „chacharskou hrdost obyvatel rázovitého regionu“.

Je přesvědčený, že pokud se Ostravar bude vařit v Praze, na Ostravsku jej lidé už pít nebudou.

S postupným zánikem značky podle něj počítá i samotné vedení. „Podle informací z pivovaru značku Ostravar utlumí, zůstane Černá Barbora a Mustang, který se, na rozdíl od Ostravaru, po změně receptury chytil,“ řekl. O propagaci značky Mustang svědčí podle něho i přejmenování ostravské sportovní haly na Mustang Arénu.

V dopise i petici za záchranu výroby v Ostravě, kterou zatím podepsalo asi dvě stě padesát lidí, žádá přehodnocení rozhodnutí o ukončení vaření piva v Ostravě a prověření možností prodeje pivovaru místnímu investorovi, který by pokračoval v pivovarnické tradici pod značkou Ostravar.

„Zatím jsem nedostal odpověď,“ uvedl Mareček, který už spustil aktivní odpor. Začal údajně obcházet majitele ostravských pivnic a restaurací, které čepují Ostravar s tím, aby odmítli pražskou variantu tohoto piva vůbec odebírat.

„Jako zákazníci i hospodští budeme iniciovat jednání s Plzeňským Prazdrojem, abychom na pípách hromadně přešli na nošovický Radegast,“ líčil Mareček. Je přesvědčený, že centralizací vlastník Ostravaru nezíská efektivitu, ale přijde o celý trh v moravskoslezském regionu.

Podle šéfů Pivovarů Staropramen firma s tímto trhem, který řadí ke klíčovým, počítá i po přesunu výroby na pražský Smíchov. „Chceme napříč regionem zachovat silné vztahy se zákazníky a obchodními partnery i distribuční zázemí,“ uvedl šéf společnosti Pivovary Staropramen v Česku a na Slovensku Martin Čermák.

Vlastník pivovaru: Značku Ostravar zachováme
Rušení výroby v Ostravě společnost zdůvodnila hlavně klesající spotřebou piva a rostoucími náklady. „Jedná se o jedno z nejtěžších rozhodnutí, jaké jsme v posledních letech učinili. Musíme však zajistit dlouhodobou udržitelnost byznysu, provozní efektivitu a konkurenceschopnost výroby piva v České republice do budoucna,“ vysvětloval Čermák.

Vlastníci Pivovarů Staropramen také odmítají, že by měli v plánu zrušit značku Ostravar.

„Klíčové značky vařené v Ostravě – Ostravar, Mustang i Černá Barbora – zůstanou součástí našeho portfolia i po převedení výroby do Prahy. Zachováme nejen recepturu a vysokou kvalitu, ale především charakteristickou chuť a vlastnosti. Na výrobu v Praze bude dohlížet bývalý dlouholetý ostravský sládek, který stál za klíčovými recepturami,“ uvedla mluvčí Pivovarů Staropramen Kateřina Pavlíková.

Signatáři petice vyzývají také ostravské politiky, aby se zajímali o možnost záchrany značky Ostravar. Podle kandidáta na primátora Richarda Vereše (ANO) by se mělo město rozhodně zabývat možným budoucím využitím areálu. Příští rok, kdy chce vlastník výrobu piva v Ostravě ukončit, uplyne sto třicet let od založení pivovaru.

Historický areál bývalého městského pivovaru ve Velké Bíteši prošel rozsáhlou proměnou na multifunkční kulturní centrum. Objekt, který přečkal požáry i bombardování, nyní nabízí moderní sály, knihovnu i unikátní expozici věnovanou čarodějnickým procesům.

Pohled na Masarykovo náměstí ve Velké Bíteši se definitivně změnil. Historická budova bývalého městského pivovaru, která po desetiletí hledala svou novou tvář, se po rozsáhlé rekonstrukci otevřela veřejnosti. Objekt, jenž v minulosti čelil ničivým požárům i válečnému bombardování, se proměnil v moderní kulturní centrum, které má ambici stát se tepajícím srdcem místní komunity.

Národní památkový ústav (NPÚ) potvrdil dokončení obnovy k 19. říjnu 2026. Tato významná památka v městské památkové zóně prošla transformací z někdejšího bytového domu na multifunkční prostor. Kromě moderních sálů a kreativních dílen láká návštěvníky také na unikátní sklepní expozici, která je věnována temné kapitole místních dějin – čarodějnickým procesům ve Velké Bíteši.

Rekonstrukce bývalého pivovaru ve Velké Bíteši proměnila objekt z 60. let na moderní kulturní centrum s expozicí čarodějnických procesů.
Od 16. století po zásah leteckou pumou

Historie objektu je plná dramatických zvratů, které zásadně ovlivnily jeho architektonickou podobu. Nejstarší části stavby, konkrétně některé historické sklepy, lze datovat možná až do 16. století, tedy do doby před samotným vznikem pivovaru. Budova musela v roce 1776 ustát ničivý požár a později i útlum výroby piva, který nastal po první světové válce. Během bojů ve druhé světové válce pivovar ztratil svůj charakteristický komín a výroba zde byla v roce 1942 definitivně zastavena.

Největší zkázu však přinesl konec války. V roce 1945 zasáhla objekt letecká puma, po které z původní nadzemní konstrukce nezbylo téměř nic. Zachovány zůstaly pouze historické sklepy včetně unikátní ledárny. Budova, jak ji obyvatelé znali do nedávné doby, byla nad těmito sklepy znovu vystavěna po válce a sloužila především k bydlení.

Technické výzvy a záchrana krovů
Současná etapa obnovy, která byla zahájena v roce 2025, se musela vypořádat s havarijním stavem některých částí. Odborníci se zaměřili především na statické zajištění a kompletní výměnu krovu. Původní konstrukce střechy ze 60. let 20. století byla totiž kriticky poškozena dřevokazným hmyzem a dlouhodobým zatékáním vody do objektu.

Při obnově byly zachovány unikátní historické sklepy z 16. století, které přečkaly i přímý zásah leteckou pumou v roce 1945.

Památkový dohled nad celým procesem zajišťovalo územní odborné pracoviště NPÚ v Telči. Podle odborného garanta bylo cílem najít rovnováhu mezi ochranou dochovaných prvků a novým, smysluplným využitím budovy, které by odpovídalo potřebám 21. století. Součástí úprav byla také kompletní revize vnějšího vzhledu budovy a obnova interiérů pro potřeby kulturního provozu.

Nově vzniklé kulturní centrum nabízí širokou škálu prostor pro obyvatele i návštěvníky města:
●Knihovna — moderní zázemí pro čtenáře a vzdělávání.
●Přednáškové sály — malý a velký sál pro konference a besedy.
●Koncertní a výstavní prostory — zázemí pro kulturní akce a prezentaci umění.
●Kreativní dílny a mateřské centrum — prostory pro volnočasové aktivity a rodiny s dětmi.
●Komerční prostory — místnosti určené k dalšímu pronájmu.

Respekt k památkovým hodnotám
Podle Markéty Štěpánkové z telčského pracoviště NPÚ se podařilo navrátit budově její důstojné místo v urbanistické struktuře města. Rekonstrukce je považována za příklad citlivého přístupu, kdy jsou historické konstrukce integrovány do plnohodnotného současného života bez ztráty své autenticity. Celý proces sledovali odborníci z Telče, kteří mají v Kraji Vysočina na starosti dohled nad stavem památkového fondu a poskytují odbornou pomoc vlastníkům památek.

Co bude dál
Otevřením kulturního centra na Masarykově náměstí práce památkářů nekončí. Telčské pracoviště NPÚ nadále pokračuje v evidenci kulturních památek a archeologických průzkumech v celém regionu. Pro veřejnost jsou k dispozici podrobnější informace o obnově i fotodokumentace na webových stránkách ústavu. Očekává se, že nové centrum se zapojí i do širších kulturních cyklů, jako je například přednáškový seriál Rodinné stříbro – Památky kolem nás.

Aktuálně je objekt již plně připraven pro svůj nový provoz. V budoucnu se počítá s plným využitím všech sálů i kreativních dílen, které mají z bývalého skladu a bytového domu vytvořit klíčový bod společenského setkávání ve Velké Bíteši.

Nealko pivovar Feels Good staví svou vizuální identitu na ilustraci, papercraftové estetice a postavě jednorožce, kterou vytvořil ilustrátor a designér Jiří Jaroš. Od začátku se snažil značku odlišit od tradiční komunikace pivovarů i současných minimalistických tendencí. Výsledkem je hravý vizuální svět, který propojuje logo, vlastní funkční font, kolážovou kresbu a výrazného maskota.

●Identita kombinuje kresbu, ilustraci a papercraftovou estetiku vycházející z Jarošovy volné tvorby.
●Hlavní postavou je jednorožec, který zosobňuje sebevědomý postoj k pití piva bez alkoholu a charakterem volně odkazuje k flegmatickému Dudeovi z filmu Big Lebowski.
●Vizuální svět se rozvíjí na plechovkách, webu, sociálních sítích, v komiksu, merchi i eventových instalacích.
●Základní světle modrou doplňují pastelové odstíny, které mají přibývat s dalšími druhy piv.

Feels Good založili Tomáš Peterka, Michal Schindler a Jiří Jaroš. Značka funguje jako létající pivovar bez vlastní varny a spolupracuje se zavedenými výrobci. Zaměřuje se výhradně na nealkoholická piva. Podle zakladatelů má být alternativou k situaci, kdy je nealko vnímáno především jako náhradní volba pro řidiče nebo sportovce.

Jaroš pojal celou identitu jako otevřenou koláž. Vedle samotného loga do ní patří vlastní font a série ilustrací s hlavní postavou maskota. Záměrně tak reaguje jak na tradičnější podobu pivovarských etiket, tak na současný minimalismus. Důležitá pro něj byla možnost systém dál rozvíjet a používat ho i mimo obalový design.

Jednorožec, který si dělá věci po svém
Jednorožec nevznikl jen jako snadno zapamatovatelný maskot. Odkazuje také k tomu, že čistě nealkoholicky zaměřený pivovar je v českém prostředí stále neobvyklý. Postava má zároveň pomáhat komunikovat jednoduchý postoj: člověk nemusí vysvětlovat, proč si dává pivo bez alkoholu.

Tomu odpovídají i ilustrace na etiketách. Jednou jednorožec v klidu griluje a popíjí pivo, zatímco za plotem probíhá zombie apokalypsa, podruhé přijíždí na metalový festival v upnutém cyklistickém oblečení. Jaroš jeho charakter popisuje jako lehce flegmatický a svým způsobem blízký Dudeovi z filmu Big Lebowski.

Značka jako prostor pro další nápady
Vizuální identita má fungovat jako základ pro další obsah, nikoli jako uzavřený systém. Feels Good ji používá v pravidelném komiksu a hravém obsahu na sociálních sítích, v magazínu na webu a plánuje ji dál rozvíjet také ve vlastním „divno merchi“ nebo při podpoře spřízněných projektů a akcí.

Příkladem byla instalace k pátým narozeninám Forendors: Jaroš navrhl „otužovací lázeň pro jednorožce“, která zároveň fungovala jako nádoba s ledem a plechovkami piva. Inspirací je pro něj mimo jiné způsob, jakým v minulosti punkově a s humorem pracoval se svou značkou pivovar BrewDog.

Na vzniku značky se podle Jaroše doplňují tři role: Tomáš Peterka jako autor původní myšlenky a hlavní hybatel projektu, Michal Schindler jako autor humoru a textové komunikace a Jiří Jaroš jako „designový kapitán“ a otec jednorožce.

Zážitková expozice Pilsner Urquell: The Original Beer Experience obhájila loňský triumf a podruhé za sebou získala titul nejlepšího pivního zážitku v Evropě. V mezinárodní soutěži World Travel Awards za sebou nechala 11 pivovarů a expozic z pěti zemí. V prosinci se pokusí obhájit i světové prvenství.

Cena Europe’s Leading Beer Tour Visitor Experience 2026 byla udělena v sobotu 17. října na galavečeru v černohorském Kotoru. Stejně jako loni ocenili hlasující z řad odborníků cestovního ruchu i veřejnosti pražskou expozici jako nejlepší pivní zážitek na evropském kontinentu.

„Loňské vítězství pro nás bylo velkým závazkem a obhajoba titulu dokazuje, že se nám ho daří plnit. Máme velkou radost, že jsme v evropské konkurenci znovu uspěli, a vnímáme to jako ocenění úsilí, které do své práce každý den vkládáme,“ říká Lidija Kovařík, CEO Pilsner Urquell: The Original Beer Experience.

Pilsner Urquell: The Original Beer Experience sídlí v secesní budově bývalé Pražské úvěrní banky a na 3 500 metrech čtverečních propojuje historii s moderním konceptem. Příběh a výrobu plzeňského ležáku přibližuje návštěvníkům pomocí 3D zvuku, videomappingu a audioprůvodců v 11 jazycích. V prostorech se nachází sedm výčepů, které mají celkem 40 kohoutů a spojuje je 500 metrů potrubí. Pivo se čepuje z 12 pětisetlitrových tanků, což představuje nejvyšší počet v rámci jednoho podniku v České republice.

Ačkoliv expozice láká hosty z celého světa, není jen zastávkou pro zahraniční turisty. Stále silnější zázemí si buduje u domácího publika a firemní klientely. Zatímco cizinci chodí zejména na interaktivní prohlídku, Češi naopak tvoří největší podíl u Školy čepování, Večeří s pivním someliérem a reprezentují plnou polovinu hostů ve Výčepu u zvonu.

Prostory navíc čím dál častěji vyhledávají firmy pro neformální večírky i reprezentativní eventy. „Náš koncept je postavený na sdíleném prožitku, který lidi přirozeně propojuje. Stačí, aby si hosté sami zkusili načepovat pivo nebo spolu prošli multimediální expozicí, pak se u výčepu rozpovídají i kolegové, kteří se dosud znali jen z formálních porad,“ dodává Lidija Kovařík.

Město Znojmo zpochybnilo současné složení věřitelského výboru zkrachovalého Znojemského městského pivovaru. Po prověření personálních, majetkových a obchodních vazeb upozornilo insolvenční soud na možné střety zájmů a hovoří o „závažném procesním riziku“. Dva další členové výboru – Městské pivovary a Jarošovský pivovar – naopak tvrdí, že samotné historické vazby důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti nepředstavují. O dalším postupu nyní rozhodne soud.

Spor o složení věřitelského výboru Znojemského městského pivovaru nabírá na síle. Znojmo, které je samo jedním ze tří členů výboru, předložilo soudu rozsáhlé vyjádření, v němž upozorňuje na síť personálních, majetkových a obchodních vztahů mezi lidmi a firmami kolem zkrachovalého pivovaru.

Jde o reakci na otázky redakce Znojemska. Insolvenční soud je vyhodnotil jako podnět, založil je do veřejného insolvenčního spisu a vyžádal si k nim stanoviska insolvenční správkyně, dlužníka i jednotlivých členů věřitelského výboru.

Výbor dnes tvoří město Znojmo, Městské pivovary a Jarošovský pivovar. Jeho role přitom není pouze formální. Má kontrolovat práci insolvenční správkyně a podílí se na důležitých rozhodnutích o dalším nakládání s majetkem zkrachovalé společnosti.

Právě proto je podle města zásadní, aby nevznikaly pochybnosti o nezávislosti jeho členů.

Znojmo mluví o „závažném procesním riziku“
Nejostřeji se k současnému složení výboru postavilo právě město. Po podrobnějším prověření vazeb dospělo k výrazně kritičtějšímu závěru než při samotné volbě výboru.

Ve svém stanovisku upozorňuje, že jednotlivé vztahy nelze podle něj posuzovat izolovaně. Do centra pozornosti pak staví především Miroslava Haraštu a Martina Melichárka.

Harašta vedl Znojemský městský pivovar, ale v nedávné minulosti působil také v orgánech Jarošovského pivovaru a Městských pivovarů. Melichárek zase v minulosti působil v orgánu samotného Znojemského městského pivovaru a nyní je spojen s oběma pivovarskými členy věřitelského výboru.

Navíc vyšlo najevo, že Melichárek stále vlastní jednu akcii Znojemského městského pivovaru o nominální hodnotě deset tisíc korun. Jarošovský pivovar tuto skutečnost soudu sám uvedl. Podíl odpovídá přibližně 0,14 procenta základního kapitálu společnosti.

Podle Jarošovského pivovaru však jde o zanedbatelnou účast, která sama o sobě žádný střet zájmů neprokazuje.

Nejde už jen o to, kdo kde seděl
Znojmo ale svou argumentaci nestaví pouze na personálních vazbách. Upozorňuje také na konkrétní finanční vztahy mezi jednotlivými firmami.

Za zvlášť citlivou považuje zápůjčku přibližně 2,25 milionu korun, kterou Městské pivovary poskytly Znojemskému městskému pivovaru krátce před jeho pádem. Město ji ve svém stanovisku označuje za „vysoce problematickou“.

Podle Znojma je důležité nejen samotné poskytnutí peněz, ale také následné zajištění pohledávky a časová posloupnost jednotlivých kroků před zahájením insolvence. Město zároveň upozorňuje na tehdejší personální postavení Harašty ve vztahu k oběma společnostem.

Problém je podle města jednoduchý: Městské pivovary mají vlastní pohledávku vůči zkrachovalému pivovaru, jejíž okolnosti může správkyně prověřovat. Současně ale sedí ve výboru, který její postup kontroluje.

Deset milionů směrem do Jarošova
Další finanční stopa vede k Jarošovskému pivovaru.

Ze staršího rozsudku Krajského soudu v Brně vyplývá, že Znojemský městský pivovar poskytl Jarošovskému pivovaru zápůjčku deset milionů korun se splatností do června 2021. Dokument zmiňuje také další půjčky přes společnost Gourmet Invest a postoupení pohledávky Znojemského městského pivovaru za Jarošovským pivovarem právě na Gourmet Invest.

Město nyní požaduje, aby bylo jasno v tom, jak byla tato desetimilionová pohledávka vypořádána – zda byla splacena, započtena, postoupena nebo zanikla jiným způsobem. To může být důležité i pro samotnou majetkovou podstatu zkrachovalého pivovaru.

Soud už jednou propojení pivovarů řešil
Znojmo ve svém stanovisku připomíná také starší spor o spotřební daň.

Krajský soud v Brně se tehdy zabýval otázkou, zda lze Znojemský městský pivovar a Jarošovský pivovar považovat za dva nezávislé podniky. V rozhodnutí popsal personální, vlastnické i finanční propojení obou společností.

Soud tehdy uvedl, že „podstatná je […] personální provázanost obou subjektů v rámci finanční skupiny“ a vzájemnou spolupráci dovozoval mimo jiné právě ze smlouvy o zápůjčce.

V jiném místě rozsudku konstatoval, že Znojemský městský pivovar a Jarošovský pivovar nebyly ve vzájemně nezávislém postavení.

Starší daňový spor samozřejmě automaticky neznamená, že jsou dnešní členové věřitelského výboru podjatí. Jde o jiné řízení a jiné právní posouzení. Město jej ale používá jako argument, že propojení mezi firmami není pouze nahodilou historií několika jednotlivců.

Pivovary: Minulé vazby samy nestačí
Jarošovský pivovar a Městské pivovary situaci hodnotí opačně. Obě společnosti existenci minulých personálních vazeb připouštějí. Tvrdí ale, že samotné dřívější působení stejného člověka v několika společnostech ještě neznamená, že dnes není schopen rozhodovat nezávisle.

„Samotná historická personální vazba proto podle názoru společnosti nepostačuje k závěru, že jsou naplněny podmínky pro zpochybnění jejího členství ve věřitelském výboru,“ uvedl ve svém vyjádření Jarošovský pivovar.

Firma tvrdí, že je nutné hodnotit konkrétní okolnosti a především to, zda nějaký vztah skutečně přetrvává a může ovlivnit rozhodování člena výboru.

Velmi podobně argumentují i Městské pivovary. Ani podle nich samotné historické personální vazby bez dalších konkrétních okolností neprokazují, že by společnost nebyla schopna řádně hájit společný zájem věřitelů.

Správkyně o vazbách věděla
O personálních vazbách věděla již při volbě výboru také insolvenční správkyně Jarmila Sedláčková.

Soudu následně sdělila, že je v té době považovala za vazby z minulosti a neměla konkrétní důvod pochybovat o nepodjatosti zvolených členů. Proto proti jejich zvolení nevznesla námitku ani na vztahy soud samostatně neupozornila. Konečné posouzení případné nepodjatosti však podle ní náleží insolvenčnímu soudu.

Znojmo pomohlo výbor zvolit. Teď jej zpochybňuje
Celá situace má ještě jeden výrazný paradox. Právě město Znojmo při první schůzi věřitelů pomohlo současný věřitelský výbor ustavit. Jarošovský pivovar tehdy ani neměl hlasovací právo, protože jeho pohledávka ještě nebyla přezkoumána. Pro navržené složení výboru tak mezi nezajištěnými věřiteli hlasovalo právě město.

Po následném prověření vazeb ale Znojmo svůj postoj výrazně změnilo.

Ve svém novém stanovisku už hovoří o „závažném procesním riziku“ a podporuje postup, při němž by soud další působení obou pivovarských společností ve věřitelském výboru znovu posoudil.

Složitou právní otázku lze přitom shrnout poměrně jednoduše: mohou firmy, které mají vlastní finanční vztahy se zkrachovalým pivovarem a zároveň je s jeho bývalým vedením pojí personální a majetkové vazby, bez pochybností kontrolovat insolvenční správkyni právě při prověřování těchto vztahů?

Městské pivovary a Jarošovský pivovar tvrdí, že dosud známé skutečnosti jejich nepodjatost nezpochybňují. Město Znojmo už o tom přesvědčeno není. Další slovo bude mít insolvenční soud.

Největší český pivovar, Plzeňský Prazdroj, od října zdražil čepované pivo ze sudů a tanků, část plechovek a některá lahvová piva v průměru o 70 haléřů na půllitr. Tento krok na pivním trhu málokdy zůstane bez odezvy. Prazdroj tradičně funguje jako lakmusový papírek a je spouštěčem úpravy ceníků i pro zbytek odvětví.

„Vždy nepatrně reagujeme na cenu Plzně,“ potvrdil například spolumajitel Černokosteleckého pivovaru v Kostelci nad Černými lesy na Praze-východ Tomáš Vodochodský.

Středočeské malé pivovary, které redakce iDNES.cz oslovila, sice nebudou ceníky upravovat směrem nahoru v nejbližších dnech, ale vzhledem k letošní neúrodě chmele a ječného sladu nevylučují, že k tomu budou muset také přistoupit.

Dům s číslem popisným 62, který stojí vpravo od kamenného mostu v Putimi, býval velkým pivovarem. Pivo odtud putovalo do okolních vesnických hospod, dostávali ho městští i církevní hodnostáři, učitelé či lesmistři a jeden sud pravidelně mířil dokonce na májové procesí do Písku. Později v někdejším pivovaru bydlely desítky lidí a voněl tu čerstvě upečený chleba.

Putim patří mezi nejstarší vsi na Písecku. Historik August Sedláček ji označoval za významnou osadu v okolí v Písku a její počátky sahají hluboko do středověku. „Putim byla poddanskou vesnicí města Písku. Kapacita píseckého obecního pivovaru přestávala postačovat potřebám obyvatelstva, a tak byla v roce 1725 schválena městskou píseckou radou výstavba pivovaru v Putimi,“ vysvětluje putimská kronikářka Jaroslava Pixová. Nový pivovar byl hotový už v roce 1728. Náklady na stavbu měly činit 1 995 zlatých a 37 krejcarů. A rozhodně nešlo o malý vesnický provoz.

Pivo pro městys, jedenáct vesnic i samoty
V Putimi se podle dochovaných údajů vařilo 597 sudů piva, tedy přibližně 1 520 hektolitrů. Na tehdejší dobu šlo podle Jaroslavy Pixové o velký pivovar, jehož kapacita stačila zásobovat jeden městys, jedenáct vesnic a několik samot. Krátce před jeho vznikem, před rokem 1724, nechala písecká vrchnost v Putimi postavit panskou hospodu. O několik let později k ní přibyl právě pivovar.

Jeho pivo směřovalo do okolních vesnických hospod, ale mělo také další využití. Dodávalo se například jako takzvané deputátní pivo městským a církevním hodnostářům, učitelům, lesmistrům a dalším lidem, kteří měli určitý příděl piva jako součást svého platu či požitků. Z Putimi putoval pravidelně také jeden sud do Písku na májové procesí, které se konalo jako poděkování za šťastné vypuzení francouzského vojska.

Pivovar přitom písecká obec sama neprovozovala. Pronajímala jej jednotlivým sládkům.

O nájemce se soutěžilo v dražbě
Jak takové pronajímání pivovaru vypadalo, dokládá například německy psaný inzerát z roku 1848. Magistrát královského okresního města Písku tehdy oznámil nové pronajmutí putimského pivovaru na šest let, od 1. ledna 1849 do konce prosince 1854. O nájemci se mělo rozhodnout při dražbě 18. prosince 1848 v devět hodin dopoledne na písecké radnici. Zájemci mohli předem podávat nabídky a na magistrátu se seznámit s podmínkami nájmu. Dokument je tedy svědectvím o tom, že putimský pivovar nebyl okrajovým hospodářským objektem, ale podnikem přímo spravovaným v rámci hospodaření města Písku.

Císařovna Marie Terezie a putimské pivo
K historii pivovaru se váže také příběh spojený s Marií Terezií. Zmínka, podle které měla být při návštěvě Písku v roce 1743 panovnice přivítána putimským pivem namísto píseckého, se objevuje v knize Písecké pivovarnictví Petra Fraňka. „V putimských zápisech ale o tom nic není,“ upozorňuje Jaroslava Pixová.

Historku tak nelze na základě místních pramenů potvrdit. Přesto ukazuje, jakou pověst si putimské pivo později získalo a jak pevně se zdejší pivovar zapsal do místní historie.

Další sládek už nepřišel
Pivo se v Putimi vařilo ještě v osmdesátých letech 19. století. Postupně ale bylo zařízení pivovaru ve velmi špatném stavu a zájem o jeho provoz klesal. Písecká obec pivovar pronajímala sládkům až do roku 1894. Tehdy už se dalšího nájemce nepodařilo najít. Tím skončila více než půldruhého století dlouhá pivovarnická kapitola Putimi.

O dva roky později, v roce 1896, koupil objekt místní hostinský Tomáš Žižka. V budově se nacházely byty, které dále pronajímal. Pozdějším majitelem se stal místní sedlák Stanislav Mára. Bydlení se stalo jedním z hlavních nových využití někdejšího pivovaru.

Horní patro bývalého pivovaru bylo využíváno jako nájemní bydlení už na konci 19. století. V roce 1890 zde podle údajů kronikářky žily čtyři rodiny, dohromady dvacet lidí. O deset let později už bylo v objektu ubytováno dvanáct rodin s celkem 54 obyvateli. V roce 1910 zde žilo jedenáct rodin, dohromady 41 lidí. Budova, ve které se ještě několik desetiletí předtím vařily stovky sudů piva, se tak změnila v místo každodenního života desítek Putimáků. Ani tím ale její hospodářská historie neskončila.

Místo piva začal vonět chleba
V roce 1926 koupil bývalý pivovar od Stanislava Máry Jan Štěrba. Přízemí pak pronajal Josefu Svatkovi, který si zde zřídil pekárnu. Pekařství tehdy fungovalo jinak, než jak jej známe dnes. Putimští si přinášeli vlastní mouku, ze které jim pekař upekl chleba. Někteří přinesli už připravený bochník, který bylo potřeba pouze vložit do pece.

Později se pekařem vyučil Jan Štěrba mladší, který v živnosti pokračoval přibližně od začátku druhé světové války. Chléb se v bývalém pivovaru pekl ještě počátkem padesátých let. Poté byla pekárna uzavřena a v objektu zůstaly především nájemní byty.

V šedesátých letech byla větší část objektu prodána majiteli jménem Knor a následně Františku Prechtlovi, který si zde zřídil čalounictví. V majetku této rodiny zůstává někdejší pivovar dodnes.

Kdo chce místo najít, nemusí pátrat po zarostlých základech nebo zmizelých zdech. Bývalý pivovar stále stojí. Má číslo popisné 62 a nachází se vpravo od známého kamenného mostu.

V posledních letech se stále výraznějším trendem stává omezování konzumace alkoholu. Nejvýrazněji ho údajně můžeme sledovat u generace Z, která se tomuto „zlozvyku“ doslova vyhýbá a nahrazuje ho fermentovanými nápoji, jako jsou kombucha nebo kefír. Je to ale skutečně tak? Co říkají reálná data a jaký je skutečný dopad na alkoholový průmysl?

Celosvětově můžeme pozorovat pokles konzumace alkoholu. Podle oficiální analýzy International Wine and Spirit Research (IWSR) z června 2026 klesl v roce 2025 globální objem prodeje vína o pět procent, u piva o dvě procenta a globální objem prodeje lihovin o tři procenta. Jde již o třetí pokles v řadě. Naopak globální objem nealkoholického piva vzrostl o osm procent.

Menší zájem a vyšší ceny
Ačkoli se často uvádí, že hlavními zastánci trendu abstinence jsou příslušníci generace Z, kteří představují první generaci upřednostňující nealkoholické nápoje, data tuto informaci nepotvrzují. Právě naopak – podle dat konzumuje generace Z alkohol téměř stejně jako zbytek populace.

Při pohledu na konkrétní čísla ze spotřebitelského průzkumu Bevtrac můžeme vidět, že míra konzumace alkoholu mezi dospělými příslušníky generace Z na 15 sledovaných trzích dosáhla 74 procent. U mileniálů je to 81 procent, u generace X 77 procent a u baby boomers tato hodnota činí 71 procent.

Současný pokles nákupů a konzumace alkoholických nápojů se tedy týká všech generací. Téměř polovina konzumentů alkoholu uvádí, že je alkohol láká méně než v minulosti. Zajímavé je, že více než třetina lidí, kteří v roce 2026 pijí méně alkoholu než dříve, uvádí jako hlavní důvod jeho vyšší cenu.

Další důvody poklesu
Mezi důvody, proč se část konzumentů začala alkoholickým nápojům vyhýbat, patří také šíření osvěty na sociálních sítích a v podcastech o skutečných dopadech alkoholu na lidský organismus. Zatímco dříve se doporučovalo, že sklenka červeného vína k večeři prospívá červeným krvinkám, současné studie ukazují, že konzumace alkoholu před spaním může výrazně narušit kvalitu spánku a následnou regeneraci organismu.

Zvýšená pozornost se věnuje také skutečnosti, že alkohol je karcinogenní a Světová zdravotnická organizace opakovaně varuje, že pro naše tělo neexistuje bezpečné množství alkoholu. Mnoho známých osobností dokonce otevřeně hovoří o tom, že se dobrovolně rozhodly pro abstinenci.

Jak jsou na tom Češi a Slováci?
Z konkrétních údajů společnosti Statista vyplývá, že v roce 2024 činila průměrná roční spotřeba alkoholu na osobu na Slovensku 9,4 litru. Pro srovnání, v České republice to bylo 11,2 litru.

Česko se tak umístilo na třetím místě, hned za Lotyšskem a Rakouskem. Průměrný Slovák však v roce 2026 vypije o čtvrtinu méně alkoholu než v roce 2020. Výrobci proto musí hledat nová a kreativní řešení, jak tento pokles kompenzovat.

Navzdory výše uvedeným skutečnostem však hodnota trhu s alkoholickými nápoji roste. Nižší objem prodeje totiž nemusí nutně znamenat také pokles tržeb. V roce 2025 dosáhl trh s alkoholem hodnoty více než 2,5 miliardy amerických dolarů, přičemž největší segment tvoří pivo.

Odhad společnosti Fortune Business Insights pro rok 2026 hovoří o hodnotě 2,7 miliardy amerických dolarů a do roku 2034 se počítá s růstem až na 4,3 miliardy. Rostoucí povědomí o zdraví však vytváří tlak na alkoholový průmysl a může zpomalovat jeho růst.

Zároveň otevírá prostor pro nové startupy zaměřené na nealkoholické nápoje nebo nápoje s nízkým obsahem alkoholu, určené lidem, kteří se rozhodli jeho konzumaci omezit a hledají vhodné alternativy.

Plánovaný konec pivovaru Ostravar a přesun výroby jeho piv do Prahy zvedl Ostravany ze židlí. Pivaři chtějí bojovat za zachování tradiční značky a chystají petici i bojkot. Politici zase řeší, jak zabránit tomu, aby po uzavření pivovaru zůstal na Fifejdách opuštěný areál. Ve hře může být třeba kulturní centrum nebo místo pro nové byty, nabízí se ale i další možnosti využití areálu, který je součástí historie města téměř 130 let.

„Sáhli jste na naši chacharskou hrdost. Tohle si líbit nenecháme!“ vzkazují do Prahy příznivci pivovaru Ostravar, který by měl během příštího roku ukončit výrobu v areálu na Fifejdách a přestěhovat ji do hlavního města. Vedení Pivovarů Staropramen sice slibuje, že všechny značky piv z Ostravy bude nadále vařit ve stejné kvalitě ve svém areálu na Smíchově, veřejnost v moravskoslezské metropoli tomu ale příliš nevěří.

Za ostravské patrioty a konzumenty zdejšího piva začal za záchranu Ostravaru bojovat Dušan Mareček, který rozeslal dopisy do Pivovarů Staropramen i přímo jejich vlastníkovi – kanadsko-americké nadnárodní společnosti Molson Coors. Mareček s dalšími štamgasty chystá i petici a další aktivity namířené proti tomu, aby se ostravské pivo vařilo v Praze.

Zprávy o uzavření pivovaru, který by v příštím roce měl slavit 130 let od svého založení, už začali sledovat i ostravští politici. Ti sice aktuálně mají plnou hlavu zákulisních vyjednávání o koalicích, ale ani tato hořká novinka jim neunikla. A ač se na podobě nového vedení města ještě definitivně neshodli, tady mají jasno – město by podle nich mělo situaci kolem pivovaru řešit. Někteří navíc mají už i představy, co by s pivovarem na Fifejdách mělo být dál…

Pivaři chystají petici i bojkot
Jaké ohlasy tedy plánované ukončení výroby v pivovaru Ostravar vyvolává ohlasy? „Pivo se nemůže jmenovat Ostravar, když není uvařené v Ostravě. Značka Ostravar pro nás ve chvíli, kdy opustí ostravský pivovar, úplně ztrácí svou identitu a hodnotu. Odmítáme v našich hospodách pít unifikované pivo z Prahy, na které jenom nalepíte ostravskou etiketu,“ píše v už zmíněné výzvě Dušan Mareček.

Vedení Pivovarů Staropramen dále ve svém výzvě upozorňuje, že na Ostravsku jsme na pražský centralismus těžce alergičtí. „Nejsme žádná kolonie, abyste nám brali další kus naší historie, zavírali nám fabriky pod nosem a mysleli si, že všechno se dá řídit a vařit z Prahy. Pro nás to není jenom nějaká kolonka v Excelu. Tuhle neúctu k našemu rázovitému kraji si nenecháme líbit,“ kritizuje dále Mareček.

U dopisu ale nekončí. Deníku řekl, že s kamarády, se kterými se v hospodě u piva potkává, připraví i petici za záchranu Ostravaru. A v plánu má i další aktivní odpor. Bude prý také oslovovat majitele ostravských hospod a restaurací, kteří doteď budovali dobré jméno Ostravaru. Chce s nimi mluvit o tom, aby se připojili k plošnému bojkotu a odmítli „pražskou variantu ostravských piv“ odebírat.

„Vyzývám vedení společnosti, abyste toto rozhodnutí ještě přehodnotili. Pokud pro vás nemá provoz na Fifejdách smysl, nabídněte pivovar i s právy k prodeji lokálním investorům nebo městu, kteří tradici zachovají. V opačném případě počítejte s tím, že s odchodem poslední várky z Ostravy odcházejí od vaší společnosti tisíce zdejších pivařů a desítky restaurací,“ uzavírá svou výzvu Dušan Mareček.

Politici budou řešit co dál s pivovarem
Lídři stran, kteří se mezi sebou utkali v komunálních volbách v Ostravě, podle zjištění Deníku situaci kolem pivovaru Ostravar sledují. Na jedné straně jde totiž o propouštění zhruba 120 zaměstnanců pivovaru, ale i o problémy, které mohou mít firmy, které jsou nyní na Ostravar navázané. Na straně druhé pak jde o samotný velký areál pivovaru na sídlišti Fifejdy.

„Ukončení výroby piva v ostravském pivovaru mě samozřejmě mrzí, ale jestliže je důvodem nízký odbyt piva, asi s tím nic nenaděláme. Město by mělo ale určitě vstoupit v jednání s vlastníkem pivovaru a zabývat se budoucím využitím areálu pivovaru, aby nám zde nevznikl další brownfield a území bylo rozumně využito,“ reaguje na aktuální téma Richard Vereš z hnutí ANO, který by měl být novým primátorem.

Podobně na situaci kolem Ostravy nahlíží také Jan Dohnal (SrdcOva), který byl primátorem v předchozím volebním období. „Jedná se o soukromý areál, který patří Pivovarům Staropramen. Ptali jsme se jaký bud další osud tohoto areálu a jestli ho budou prodávat. Přijde mi nepravděpodobné, že by ho mělo koupit město, ale budeme to sledovat a vyhodnocovat. Nechceme, aby se z toho stal opuštěný brownfield,“ říká Jan Dohnal.

Kulturní centrum, nebo nová čtvrť?
Odvážnější v hodnocení situace a nápadech jsou pak další dva lídři uskupení, které se dostaly do zastupitelstva města. Lukáš Semerák z Ostravaka by z Ostravaru udělal kulturní centrum města, Aleš Boháč ze Starostů by na tomto místě nejraději viděl novou rezidenční čtvrt.

„Pokud bude areál Ostravaru na prodej, mělo by se město snažit o odkup a mohli bychom z toho udělat něco, jako je Nová Osmička ve Frýdku-Místku. Bylo by to ideální místo na kulturní centrum, kde by mohly být divadelní představení, koncerty farmářské trhy, bylo by tam třeba i zázemí pro kreativní průmysl. Je tam rybník, u které by mohla být pláž, zmizel by ten hnusný plot kolem. Chceme v Ostravě udržet mladé lidi, tak tady vidím možnost, jak pro ně něco vybudovat,“ přibližuje svůj pohled na věc Lukáš Semerák.

I podle Aleše Boháče areál pivovaru zajímavý pro další rozvoj města. „Lidé na Fifejdách už by tam asi nechtěli další průmyslový provoz. Ale myslím, že je to ideální místo pro nové byty nebo pro nějaké zařízení pro seniory. Hned vedle navíc má být hala pro míčové sporty, takže by tam mohlo vzniknout i nějaké smysluplné propojení. Kolem rybníku by mohl být park. Těch možností se tam nabízí hodně, takže by město mělo tuto věc řešit a vstoupit do jednání s Pivovary Staropramen,“ doplňuje Boháč.

Přesun do Prahy připraví o práci 120 lidí
Pivovar Ostravar ukončí výrobu piva ve městě příští rok a produkci přesune do pražského Smíchova. Rozhodnutí podle vyjádření společnosti Pivovary Staropramen navazuje na dlouhodobý vývoj pivního trhu, klesající spotřebu piva, rostoucí výrobní a provozní náklady. Provoz v Ostravě bude utlumován v několika etapách během příštího roku tak, o práci přijde zhruba 120 lidí.

„Jedná se o jedno z nejtěžších rozhodnutí, které jsme v posledních letech museli učinit. Velmi dobře si uvědomujeme, že Ostravar je mnohem víc než jen pivovar. Po generace byl součástí Ostravy a sehrál důležitou roli v rozvoji pivovarnictví, v životech našich zaměstnanců i celé komunity,“ říká Martin Čermák, manažer pro Česko a Slovensko společnosti Pivovary Staropramen.

Kvalitu a chuť ostravských piv bude podle něj v Praze garantovat bývalý vrchní sládek Ostravaru, který stál mimo jiné za klíčovými recepturami pivovaru. „Spotřebitelé si je tak budou moci stále vychutnávat stejně jako jsou zvyklí. Místní skladové a distribuční kapacity i obchodní tým zůstanou v Moravskoslezském kraji aktivní, což zajistí efektivní logistiku a zásobování v celém regionu,“ slibuje ještě manažer společnosti Pivovary Staropramen.