Novinky a zajímavosti ze světa piva

Státní podnik Diamo zahájil demolici prvních staveb na Dole Frenštát na Novojičínsku. Obyvatelé Frenštátu pod Radhoštěm, Trojanovic a okolí na to léta čekali a vyprotestovali si to. Jako připomínka těžby uhlí zůstanou stát dvě těžní věže a strojovna.

„Objekty chtějí Trojanovice v budoucnu využít pro projekt Cérka. Z jedné věže má být rozhledna, z druhé pivovar. Ve strojovně má vzniknout multifunkční komunitní centrum,“ uvedl mluvčí Diama Tomáš Indrei.

Do konce roku podnik plánuje demolici například kotelny, skladů a dalších čtyř budov. „Ve druhé etapě zboří sklad výbušnin, kompresorovnu či strojovnu těžního stroje,“ dodal mluvčí. Komplet hotovo by mělo být a půlce roku 2025. Před zahájením demolic se musely nejdříve zasypat těžní jámy. U těch zbývá posledních 15 metrů.

Pokračování příští rok
„Druhá etapa demoličních prací bude následovat příští rok. Konkrétně bourání čeká také sklad výbušnin, kompresorovnu, strojovnu těžního stroje. Demolice všech povrchových objektů by měla být ukončena v polovině roku 2025,“ uvedl ředitel odštěpného závodu Darkov Josef Lazárek.

Černouhelný důl se začal stavět v roce 1981, ale uhlí se v něm nikdy netěžilo. Lidé z okolí i vedení obcí léta usilovali, aby k tomu nikdy nedošlo. Likvidace dolu přijde asi na 155 milionů korun.

Je známo, že klasické pivo, které obsahuje alkohol, má také zdraví prospěšné účinky. To, co je na něm nebezpečné, je právě obsah alkoholu. Takže pokud si dáme nealko pivo, měli bychom mít všechny výhody pití piva bez nevýhod? Není tomu úplně tak. Nealkoholické pivo obsahuje alkohol, ale v minimálním množství (cca 0,5 %, což je až desetkrát méně, než u klasického piva). Kromě toho je ale o polovinu méně kalorické.

Pivo obsahuje chmel…
…a chmel je zdravý! Právě díky němu je pivo hořké a je schopné si po určitou dobu udržet pěnu. Obsahuje spoustu antioxidantů, díky kterým může mít pivo pozitivní účinky zejména na kardiovaskulární systém a prokazuje protizánětlivý účinek. Neví se zcela jistě, jestli je to práce přímo chmelu, ale pivo by mělo ovlivnit také růst symbiotických bakterií ve střevech. To se může pozitivně projevit na imunitním systému člověka. Některé druhy piva navíc mohou obsahovat živé mikroorganismy.

Nealkoholické pivo a hubnutí
Už jsme uvedli, že nealko pivo má o polovinu nižší kalorickou hodnotu, než to alkoholické. Obsahuje cca 105 kcal na jeden půllitr (alkoholické pivo 210 kcal). Takže se rozhodně nejedná o zanedbatelnou hodnotu. Konzumenti by se tedy rozhodně neměli konejšit poloviční kalorickou hodnotou, protože když vypijete dvakrát více nealkoholického piva (což vzhledem k nulovému obsahu alkoholu nemusí být takový problém), jste na tom stejně.

Pivní pupek
V souvislosti s pitím piva se často hovoří o tom, že vám může narůst pivní pupek. Pravdou je, že pokud na jedno posezení vypijete pět alkoholických piv, spotřebujete 1 000 kcal, což je opravdu hodně. Samotné pivo (ať už alkoholické či to nealko) za tento efekt nemůže. Jedná se o souhru nezdravých stravovacích návyků často v souvislosti s nedostatkem pohybu. Pokud se tedy snažíte hubnout, měli byste příjem kalorických nápojů omezit obecně. Začít můžete například u piva.

Pivo a růst prsou
O pivu se říká, že pomáhá ženám, aby jim narostly prsa. Nemusí to být úplně pravda. Určité potraviny, jako je sója, lněné semínko, luštěniny, obiloviny a také chmel obsahují fytoestrogeny. Jedná se o látky, které v těle napodobují ženský hormon estrogen. A díky tomu by mohla narůst také prsní tkáň. Avšak pozor – nejenom u žen, ale také u mužů! Tyto látky ale podle výzkumů nejsou zodpovědné za růst prsou. Může za to nadváha a obezita, nezdravý životní styl a případně i poškození jater.

Stále více Američanů si žádá pivo s pěnou. Má lepší chuť a lépe vypadá na instagramových fotkách.
Americká pivní kultura se zvolna mění. Stále více Američanů si žádá pivo s pěnou a v zemi se začínají prosazovat evropské technologie. Ne všude je to ale jednoduché. Když Gabby Bonfiglio, manažerka výčepu pivovaru Leveller Brewing, podává zákazníkovi pivo s pěnou, vždy musí být připravená na otázku: „Proč tak pění?“

Leveller Brewing, který se nachází nedaleko Ashevillu ve státě New York, je jedním z rychle rostoucího počtu pivních podniků, které nabízejí výčepní pivo s pěnou. „Zákazníkům vysvětluji, že se snažíme dělat věci tradičním způsobem,“ vysvětluje Bonfiglio pro The Washington Post. Občas se zákazník vrací s tím, aby mu pivo dolila. Pivo s pěnou je ale podle ní mezi zákazníky čím dál známější.

Česká stopa za Velkou louží
Zatímco v Evropě je pěnivý mok staletou tradicí, ve Spojených státech se rozšířil hlavně díky nerdům. Zvídaví pijáci dnes pomalu odsouvají vzpomínky na rozlévané pivo z univerzitních večírků a objevují chutě pivní pěny. Velkou zásluhu na tom má i česká firma Lukr, která dodává na americký trh vlastní výčepní zařízení.

Své první výčepní zařízení firma ve Spojených státech prodala před osmi lety. Dnes počet prodaných zařízení přesahuje pět tisíc. Když chtěl v roce 2020 Andy Martinec majitel pivovaru Tanglefoot Brewing v texaském Templu pořídit výčep, musel jej složitě objednávat přes oceán. Dnes v zemi funguje šest distributorů výčepních zařízení a firma své výrobky prodává přes web.

Hladinka, šnyt a mlíko
Díky evropským technologiím objevují Američané i takové speciality, jako je hladinka, šnyt nebo třeba mlíko, z nichž každý přináší jiný zážitek. „Mlíko je nejlepším začátkem pro skeptické konzumenty – dává jim šanci poznat rozdíl, který pěna v pivu dělá a umožňuje jim pěnu skutečně ochutnat,“ popisuje Emmanuel Negron, který si v říjnu otevřel bar Little Lager v St Louis, jeden z rostoucího počtu pivních podniků, kde se čepuje pivo s pěnou na českých technologiích.

Podle pivní znalkyně a degustátorky Jen Blairové obsahuje pivní pěna vůně a chutě, které přispívají k celkovému chuťovému zážitku. „Jde zejména o sladovou sladkost a chmelovou hořkost. Pěna ale může přispívat i k vnímané krémovosti a tělu nápoje,“ popisuje přínos pivní pěny Blairová.

Nový trend sebou pro americké hospodské a barmany nese vedle zvýšeného zájmu i vyšší náklady. Zatímco stávající výčepy vyjdou na 65 dolarů, česká zařízení od Lukru vyjdou na 260 až 400 dolarů. Investice se ale vrací. Pěnivé pivo vedle lepší chuti totiž přináší i další pozitivum – vypadá atraktivněji a fotky s pěnivým mokem se lépe hodí na sociální sítě.

„Myslím, že se všichni shodneme, že velká nadýchaná pěna na pivu vypadá mnohem lépe než plochá hladinka,“ tvrdí například John McIntosh, spolumajitel pivovaru Acopon v texaském Dripping Springs a souhlasí s ním i Lindsay Steenová, provozovatelka a spolumajitelka brooklynského pivovaru Wild East Brewing. „Nejdřív pijeme očima. Správně načepované pivo se správným množstvím pěny je prostě vizuálně přitažlivější.“

V Německu v přepočtu za 16, u nás za 24 korun. Tolik stojí v akci lahev známého českého piva. Asi vás napadne, jak je možné, že je české pivo u sousedů výrazně levnější. Mluvčí pivovaru říká, že koncovou cenu určují obchodníci. Ti to ale svádějí na výrobce. Podle nich je na trhu dominantní a využívá toho.

Německý slevový leták nabízí dvacet piv známého českého piva za více než 13 eur. V přepočtu tedy přepravka dvaceti českých ležáků vyjde naše západní sousedy na 323 korun. Za jednu lahev Němci zaplatí nevídaných 16 korun. V českém supermarketu stojí basa stejného piva ve slevové akci 478 korun. Jeden kus tedy vyjde na necelých 24 korun

Nad tímto rozdílem se podivuje i Josef z Prahy, který vyrazil na nákup stejné značky piva. „To se ti Němci mají, že? Samozřejmě, že mě to štve, ale jako řadový občan s tím nic nenadělám,“ řekl CNN Prima NEWS. Podle mluvčího Plzeňského prazdroje Zdeňka Kováře s tím ale nic nenadělá ani pivovar. „Konečnou cenu si vždy určuje prodejce, ať už v tuzemsku nebo v zahraničí,“ tvrdí.

Pivovar, který spadá pod japonskou firmu Asahi, má na českém trhu dominantní podíl. „Plzeňský prazdroj je vnímán jako prémiové pivo, který ničím jiným nenahradíte, a tak si říkají o vyšší cenu. Německý trh s pivem je strašně rozdrobený, i největší německý pivovar má tři procenta trhu,“ vysvětluje prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. „Klasická německá piva mohou být preferována před plzní, má tam silnější konkurenci. Český spotřebitel je zvyklý na svoje tradiční pivo a je ochoten si připlatit,“ míní ekonom Štěpán Křeček

Ekonom Petr Bartoň tvrdí, že podobný „problém“ vidíme i u aut značky Škoda, která jsou také levnější v zahraničí. O výhodnějších cenách se před časem přesvědčil i premiér Petr Fiala (ODS). Zjistil, že prakticky totožné výrobky od stejných producentů jsou v Německu levnější a k tomu ještě ve větším balení.

Žádné dramatické zdražení piva se letos nekoná po masivním zdražování v loňském roce, kdy průměrné ceny piva v hospodách a dalších podnicích rostly o 14 procent. Ceny v roce 2023 vzrostly o dvě procenta. Bude však zajímavé sledovat, jak s nápojovými lístky zamává chystané přesunutí čepovaného piva do vyšší sazby DPH z 10 na 21 procent. Pokud se nestane něco neočekávaného, lidé si za pivo nejspíš výrazně připlatí.

Jiná situace je ovšem u spotřeby piva, toho se totiž už teď pije méně. „Po velkém poklesu ve druhém kvartálu o sedm procent sice následovala silná letní sezóna podpořená vysokými teplotami i během celého září, nicméně spotřeba se sotva držela na hodnotách z loňského roku. Vzhledem k očekávanému zdražování a klesajícímu spotřebnímu trendu bude zajímavé sledovat, jak se této kategorii povede zimních měsících,“ informuje Petr Sadílek ze společnosti SharpGrid, která analyzuje celý evropský trh.

Velmi zajímavý pohled nabízí srovnání různých formátů točených piv. Jednoznačně nejpopulárnější u českých milovníků piva je půllitr, který zaznamenal 79 procent všech prodaných piv, zatímco třetinek se objednává 18 procent.

Raketově roste popularita formátu 0.4l, který zatím sice představuje jen zhruba tři procenta prodaných piv, ale toto číslo se jistě bude měnit směrem nahoru. Společnost SharpGrid sleduje dlouhodobě 2000 českých provozoven a z těchto dat vyplývá, že prodej sklenic piva o obsahu 0.4l se za poslední dva roky více než zdvojnásobil. Ze všech variant je však také zdaleka nejdražší, což je dáno vyšším poměrem minipivovarů a některých prémiových typů piv.

„Když si dnes Čech v podniku objedná klasický půllitr, platí letos v přepočtu za jeden litr piva 98 Kč. Za třetinku se dostane na cenu 123 Kč za litr. A za 0.4l? Rovných 139 Kč - což je o 42 procent více než kolik zaplatí za pivo v půllitru,“ uvedl Martin Müller ze společnosti SharpGrid. Nejlépe je to vidět na hypotetické situaci, kdy by se člověk vydal do hostince se záměrem utratit 200 Kč. Pokud by si objednával půllitry, vešly by se mu do objednávky čtyři, zatímco 0.4l piva jen tři. Za stejnou částku by si tak v případě půllitrů dopřál celkem dva litry piva, zatímco kdyby popíjel ze 0.4l sklenic, zůstal by na 1,2 litrech.

„V době rapidní inflace a klesající spotřeby piva je trochu paradoxní, že Češi stále více upřednostňují nejdražší variantu piva, místo aby sáhli po mnohem výhodnějším půllitru. S trochou nadsázky by se dalo říct: Chcete ušetřit? Dejte si velké,” shrnuje Petr Sadílek, zakladatel společnosti SharpGrid.

Podle údajů Českého statistického úřadu vypije každý Čech ročně přes 270 půllitrů piva. Zatímco točené pivo u nás stojí průměrně kolem 52 korun, v jiných zemích si za něj lidé výrazně připlatí. Žebříčku vévodí Katar, kde za jedno pivo lidé zaplatí téměř tři stovky.

Společnost Finder v červnu prováděla průzkum, který se zabýval cenou piva v jednotlivých státech. První místo obsadil Katar, kde lidé za jedno pivo zaplatí v přepočtu 293,65 korun. Oproti tomu nejlevnější pivo mají v Burundi, kde stojí pouhých 12,90 korun.

Zatímco průměrná cena piva ve světě je podle zmíněné společnosti 72,92 koruny, Česko se s cenou 51,89 koruny za půllitr drží pod průměrem, v průzkumu obsadilo 96. místo. O trochu levněji je v sousedním Slovensku, kde lidé zaplatí v přepočtu 49,36 koruny. Připlatí si naopak Poláci (74,32 koruny), Němci (106,30 koruny) i Rakušané (97,60 koruny).

Podle společnosti Finder cena piva v Česku v posledních letech vzrostla. V roce 2020 stál půllitr piva průměrně 33,38 koruny, v roce 2021 to bylo již 40,39 koruny a o rok později 44,60 koruny.

Podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2021 vypije každý Čech přes 270 půllitrů piva ročně. Spotřeba ale nepatrně klesá. Například v roce 2019 to bylo 292 půllitrových piv ročně.

Od 1. ledna 2024 se ale u piva změní DPH. Například točené pivo se přesune z 10% do 21% sazby. Podle odhadů by tak cena piva mohla překročit i 70 korun.

Pro návštěvníky hospod a restaurací je při objednání piva nejméně výhodnou variantou ze všech velikostí sklenice s objemem 0,4 litru. Proti klasickému půllitru, který stojí v průměru 49 korun, je dražší o zhruba sedm korun. Ve sklenicích s objemem 0,4 litru se v současnosti prodají zhruba tři procenta všech piv v restauracích, za poslední dva roky se objem v tomto formátu více než zdvojnásobil. Uvádí to analýza společnosti SharpGrid, která pracuje s daty pokladních systémů 2000 provozoven.

Podle dat společnosti se loni meziročně pivo zdražilo o 14 procent, letos do začátku listopadu se ceny zvedly o dvě procenta. Ceny piva pravděpodobně ovlivní vládní konsolidační balíček, který od ledna přesune točené pivo do základní sazby DPH 21 procent. Nyní je v druhé snížené desetiprocentní sazbě. Od nového roku bude jediná snížená sazba 12 procent. V restauracích bude platit pro jídlo, stejně tak na potraviny v obchodech.

Pivo v půllitru je podle dat společnosti stále nejoblíbenější velikost nápoje, prodá se v něm 79 procent piv, zatímco takzvaných třetinek si lidé objednají 18 procent prodaných piv. Ve sklenici s objemem 0,3 litru v průměru stojí pivo 37 Kč. O decilitr větší objem sklenice se v průměru prodává za cenu vyšší o 19 Kč, stojí 56 Kč, což je víc než půllitr.

Společnost SharpGrid v analýze poukázala na to, že návštěvník restaurace, který chce utratit 200 Kč, si může dovolit čtyři půllitry piva. Pokud by si ale za stejnou částku objednával sklenice s 0,4 litru, tak by si mohl dovolit pouze tři.

Uvedla také, že pokud si návštěvník restaurace objedná klasický půllitr, stojí v průměru litr piva 98 Kč. Třetinu litru dostane za cenu 123 Kč za litr. V případě sklenic s objemem 0,4 litru platí v průměru 139 Kč za litr.

Podle dat společnosti SharpGrid v letošním druhém čtvrtletí klesla spotřeba piva o sedm procent a v letní sezoně se sotva udržela na hodnotách z loňského roku. I podle Svazu pivovarů a sladoven spotřebu čepovaného piva letos ovlivňuje ekonomická situace. Dříve uvedl, že od ledna do konce srpna se vypilo o čtyři procenta čepovaného piva méně než loni. Ve srovnání s rokem 2019 před pandemií koronaviru jsou prodeje čepovaného piva za osm měsíců nižší o zhruba 17 procent. Celkové prodeje piva jsou ve srovnání s rokem 2019 nižší o pět procent. Podle svazu se tedy nenaplnila očekávání, že oboru se začne po konci pandemie dařit víc.

Podle dat společnosti Dotykačka, která také sleduje ceny podle pokladních systémů, byla letos v srpnu průměrná cena 0,5 litru piva v ČR rovněž 49 Kč, proti roku 2019 byla vyšší o 35 procent.

Česká společnost Kofola, dosud známá především coby producent nealkoholických nápojů, zejména stejnojmenné ikonické „bylinné limonády“ s letitou tradicí, se rozhodla vstoupit na pole výroby a prodeje dalšího českého tradičního nápoje – piva. Kromě toho, že tak vzniká poměrně ojedinělý druh firmy prodávající nápoje prakticky všeho druhu, je tahle akvizice pozoruhodná i z jiného důvodu. Pokud se totiž bude Kofola držet své dosavadní filozofie i v pivovarnictví, může to pro tento segment, stále více nahlodávaný globálními pivovarnickými trendy, představovat vítaný impuls.

I když se to bojovníkům proti alkoholismu asi nebude líbit, pivo – a konkrétně typ „český ležák“ – je dlouhodobě jednou z mála věcí, která naši zemi proslavuje po celém světě. Proto je zarážející, že Češi po sametové revoluci lehkomyslně přejali řadu globálních pivovarnických trendů, které – byť naštěstí jen z části – narušují letitou pivovarnickou tradici v tuzemsku. V tomto případě a v žádném jiném (byť s tím nemusejí všichni souhlasit) by se totiž svět mohl učit od Česka, a nikoliv naopak.

Samozřejmě že otevření českého pivovarnictví směrem do zahraničí a přísun nových moderních technologií přinesly mnoho pozitivního, kvalita piva vyráběného v Česku se celkově nepochybně zlepšila – kdo si ještě vzpomene na doby, kdy lidé v obchodě rutinně otáčeli lahve dnem vzhůru kvůli vizuální kontrole sedliny. Dnes si dokonce můžete dát bez obav a nutnosti hledat volný hektar i strakonický Nektar, resp. Dudáka.

To ale nic nemění na tom, že jsme se (a mnohdy zbytečně a ke škodě věci) začali „opičit“ po nadnárodních pivovarnických gigantech i ve věcech, ve kterých bychom se jako světová pivovarnická velmoc opičit nemuseli.

Přišla s tím už v devadesátých letech skupina Plzeňský Prazdroj, která po divoké privatizaci (japonská banka Nomura získala pivovar prakticky zadarmo) začala po vzoru nadnárodních gigantů přesvědčovat zákazníky o bezproblémové přenositelnosti výroby prémiového českého ležáku do ciziny.

Pilsner Urquel se tak kromě Plzně začal vařit i v Polsku a Rusku (a další ikonická značka Gambrinus v Litvě) – rozdíl prý nikdo nepozná a kvalita bude pokaždé stejná. Přesně tak ale argumentují i nadnárodní pivovarnické koncerny, které jednu značku piva vyrábějí na řadě míst s tím, že lokální podmínky nemají na kvalitu vliv.

Současný majitel Plzeňského Prazdroje, japonský koncern Asahi, licenční výrobu Pilsner Urquel v zahraničí naštěstí ukončil. Správně dospěl k závěru, že argumentace „vyrobíme stejné pivo kdekoliv“ pověsti prémiového českého ležáků příliš neprospívá.

Pivo na čepu a létající sládek
Tím ale globalizační pivovarnické trendy z Česka nezmizely. Dotýkají se i názvosloví a logistiky v pivovarech.

V Česku se najednou na žádost některých pivovarů začal používat pro nabídku piva v hospodách nesmyslný patvar „na čepu“, který nemá nejen nic společného s realitou (když už tak ve výčepu), ale dokonce se neprávem tváří jako něco staročeského. Přitom nejde o nic jiného než o otrocký překlad v zahraničí hojně používaného anglického výrazu pro čepované pivo, tedy „beer on the tap“ (doslovným překladem pivo na kohoutu či kohoutku). S českou pivní tradicí nemá vůbec nic společného, nikdy se tady nepoužíval.

Podobně najednou začali v Česku přibývat „sládci“. Ovšem nikoliv kvůli tomu, že by školy chrlily násobně více těchto mistrů pivního řemesla. Jde o něco jiného. Zatímco české pivovary měly v minulosti z logiky věci vždy jen jednoho sládka (a k němu pak třeba podsládky), dnes se to sládky v pivovarech (opět po vzoru globálních pivovarnických gigantů) jenom hemží. Vedle vrchního sládka pracuje ve velkých českých pivovarech například i sládek obchodní, výrobní, létající. Dokonce i ten, kdo pivo vůbec nevaří a pouze radí hospodským s výčepem, se někdy nesmyslně nazývá sládkem.

Samostatnou kapitolou v českém pivovarnictví je pak faktické zrušení tradičního českého pojmenování dvou druhů piv – „desítka a dvanáctka“. To má sice na rozdíl od jiných globalizačních opatření své objektivní důvody, i tak to ale znamená ústup od letité české tradice. Jak říká jeden budějovický hospodský: „V životě mě nikdo nepožádal, abych mu přinesl třeba světlé výčepní pivo“. Přesto pivovary tlačí hospodské do toho, aby názvy jako desítka, jedenáctka či dvanáctka vůbec nepoužívali a inzerovali pouze konkrétní značku.

Co na to Kofola?
Do toho se objevila zpráva, že česká nápojářská skupina Kofola získala většinový podíl ve společnosti Pivovary CZ Group, vyrábějící značky Holba, Zubr a Litovel. Protože „nealko“ gigant vyrábí vedle limonád i čaje a džusy, vznikne tak poměrně unikátní konglomerát, prodávající „všechno, co teče“ – od vody až po alkohol.

Jenže převzetí třech pivovarů Kofolou představuje přece jen v českém pivovarnictví i jiný unikát. Po sérii povedených i nepovedených privatizací, následných transakcí a obchodů s českými pivovary i ze strany nadnárodních gigantů, vstupuje na český pivní trh firma, která je symbolem toho, že globalizaci se dá úspěšně vzdorovat.

A otázkou zůstává, zda to, co dokázala Kofola na poli nealkoholických nápojů, dokáže i v marketingu při prodeji piva. Ostatně s pivovary spolupracuje už dávno. Z velké části je tato spolupráce i základem dřívějšího úspěšného vstupu „Kofoly“ do segmentu točených limonád v českých restauracích, který – jak se donedávna zdálo – prakticky od sametové revoluce ovládaly globální značky.

Marketing založený na modernizaci „retra“ a představě udržení české tradice v moderním hávu v Česku zafungoval. Pro někoho možná až překvapivě úspěšně. Určitě nejsem sám, kdo s napětím očekává, jak tuhle svou fungující obchodní strategii uplatní Kofola i v pivovarnictví.

Nejde o očekávání „zázraků“ v podobě nějaké zázračné expanze značek jako Holba či Litovel. Jde o to, zda a případně jak bude Kofola svým marketingem reagovat na pokračující globalizační trendy v českém pivovarnictví, podobně jako reagovala v segmentu limonád.

Možná se nestane vůbec nic. Pokud by ale společnost Kofola nedokázala najít způsob, jak ve svých pivovarech udržet českou pivovarnickou tradici (včetně názvosloví) a přitom oslovit zákazníky i moderním způsobem komunikace, pak už by nebyla Kofolou. A to ani v očích těch zákazníků, kteří pivo vůbec nepijí a dávají přednost limonádám.

„Fialovej hnus. Nejhorší premiér na světě,“ píše se na obalu piva, které prodává podnikatel z oblasti potravin a výživy. O produktu ovšem uváděl, že se jedná o postřižinskou desítku. To nebyla pravda a Pivovar Nymburk se proti celé věci ohradil. Chvíli zvažoval právní kroky. PrahaIN.cz celou situaci konzultovala s právníkem. Mluvili jsme také s podnikatelem Dušanem Mesarčem, který se doposud nechtěl pro média vyjadřovat.

O celé věci jako první informovaly Seznam Zprávy.

„Žádnou plechovku, či grafiku na plechovku s tímto primitivním designem jsme nevyrobili a ani neautorizovali k použití. Kontaktovali jsme e-shop, aby tento nepravdivý údaj okamžitě odstranil,“ řekl Seznam Zprávám Jan Benák, obchodní ředitel pivovaru Nymburk.

Pro stejný portál také uvedl, že pivovar zvažuje právní kroky.

PrahaIN.cz celou situaci konzultovala s jedním pražským právníkem. Obecně jsme se zajímali, co podnikateli za uvedené informace o produktu hrozí.

Za předpokladu, že by s pivovarem měl distribuční smlouvu, ve které jsou uvedené podmínky, by mu prý hrozily sankce.

„Ve smlouvě může být podmínka dodržování dobrého jména dodavatele, v tu chvíli, kdy to porušil, jsou tam sankce, které jsou uvedeny ve smlouvě. Je to poškození jména. Odběratelé s nimi mohou rušit vztahy, protože se pletou do politiky. To je přímá škoda, tu by vyčíslili. Pak je tady nemateriální, která může vzniknout na pověsti, tu si případně musí vyčíslit a řešit to s člověkem, co pivo distribuoval,“ popsal serveru právník z Prahy.

To ovšem nebyl tento případ. Jak se pro Seznam Zprávy vyjádřil Benák, žádný takový produkt pivovar nedistribuoval, ani neautorizoval k použití.

„Škoda se těžko vyčísluje a oni po něm mohou za tento postup požadovat odškodnění,“ komentuje právník. Podle něj se samozřejmě může stát, že pivovar nebude požadovat vůbec nic.

„Je to na nich, jestli to z principiálních důvodů budou chtít, například aby jim to nikdo neprovedl znovu. Případně se s tím mohou vypořádat mimosoudním způsobem, to my nebudeme vědět a celá aféra se nebude dál rozvíjet. Jde o postoj pivovaru, jestli chce, aby kvůli plechovce byl spor víc medializovaný, nebo je to záležitost principu, aby to už nikdo neudělal. Já za ně ale nemohu uvažovat,“ říká doktor práv.

Za poškození jména se mohou platit miliony
Čistě teoreticky, pokud by se v pivovaru chtělo a šel do soudního sporu naplno, podle právníka by se případné odškodnění nemuselo pohybovat zrovna v nízkých částkách.

„Obávám se, že odškodnění v tomto případě by se pohybovalo spíše v řádech milionů. Protože je to pivovar, relativně známá značka a někdo je začal spojovat s politickým obsahem,“ uvedl právník.

Server PrahaIN.cz kontaktoval také Pivovar Nymburk. Ředitel Jan Bena nebyl na místě, ale hovořili jsme s ekonomickým ředitelem Václavem Janouškem. Ten nám sdělil, že nastalou situaci již dále nebudou nijak řešit.

„Pro nás je to už uzavřená věc,“ řekl ekonomický ředitel Pivovaru Nymburk.

Podnikatel vše vysvětlil
Podnikatel Dušan Mesarč, který je autorem piva „Fialovej hnus“, se doposud nechtěl pro média vyjadřovat. My se s ním dokázali po předchozí domluvě spojit. Zajímalo nás především to, proč původně vydával pivo ze Slovenska za postřižinskou desítku.

Vše vysvětlil a podle jeho slov se jednalo pouze o chybu komunikace se slovenským dodavatelem.

„Dodavatel potisku a plnění, se kterým jsem domlouval zakázku, mi řekl, že to běžně plní v nymburském pivovaru. Plus na jejich webu udávali, že plní a spolupracují s Postřižinem. Měl jsem za to, že je to tak a bude to Postřižin. Tak jsem to uvedl na e-shopu,“ sdělil naši redakci Dušan Mesarč.

Podle něj poté spousta lidí „bombardovala“ pivovar Nymburk s dotazy. V momentě, kdy se Postřižin proti celé věci ohradil. „Zřejmě, když Postřižin viděl plechovku, řekl ne. A tehdy dodavatel začal plnit na Slovensku,“ popsal podnikatel Mesarč.

„V tu chvíli jsme se dohodli. Já Postřižin nechci, ani jsem je neměl v úmyslu nějak poškodit. Okamžitě jsem odstranil veškeré zmínky o nich,“ popsal Mesarč chybu.

Zájem o pivo je prý enormní. Nečekal to. Původně bral výrobu plechovek „Fialovej hnus“ jako recesi, že by mohl být takový zájem, si nedokázal představit.

„Jako karikaturu nebo recesi. Podobně jako když pan Rakušan pověsil českou vlajku s pytlem na mrtvoly, což si myslím, že je horší, to je znesvěcení státního symbolu. Nebo jako když Reflex Tomia Okamura vyobrazil jako šaška - Pitomio. Bral jsem to jako karikaturu a dal jsem na plechovku kazisvěta. A to, že je Fiala nejhorší premiér, na to byl i průzkum, kdy se dotazovali lidí na oblíbenost premiérů. Fiala skončil na posledním místě, a to je relevantní připomínka,“ říká podnikatel Dušan Mesarč.

Vyjádřil se také k ceně. Spousta lidí mu prý psala, že celou věc dělá kvůli zisku. Proti těmto nařčením se ohradil. Dodejme, že cena je 59 korun.

„Náklady na plechovku, na 3D potisk a plnění je takový, že když tam dám balení a podobně, tak tam žádný zázračný zisk není. Navíc já dělám subkonzultanta, takže dokážu vydělat peníze jinak. Nemám potřebu vydělávat po desetikorunách na plechovkách s pivem. Nebyl to záměr, bral jsem to jako recesi, že to dám pár kamarádům. Je to sběratelský kousek a tím to končí,“ uzavřel Mesarč.

ŽATEC, ČR: Česká republika opět potvrdila, že je světovou velmocí, co se týče zápisů na seznam kulturního dědictví UNESCO. V pondělí dne 18. září 2023 bylo na zasedání Výboru pro světové dědictví, které se konalo v saudskoarabském Rijádu, rozhodnuto o zařazení chmelařské krajiny a města Žatec, jejího centra, na prestižní seznam světového dědictví pod názvem Žatec and the Landscape of Saaz Hops. ČR se tudíž může pyšnit vůbec první chmelařskou krajinou na světě, která nese značku UNESCO. Na úspěšné nominaci se podílelo mnoho subjektů; my jsme s několika dotazy oslovili site managera památky světového dědictví, pana Jaroslava Špičku, bývalého místostarostu města Žatce, v současnosti též ředitele Chrámu Chmele a Piva, p. o.

Zápis na Seznam světového dědictví UNESCO je výsledkem dlouholeté spolupráce mnoha subjektů samosprávy, státní památkové péče, pěstitelů chmele i Chmelařského institutu a v neposlední řadě odborníků Národního památkového ústavu a Českého národního komitétu ICOMOS.

Patříme mezi země s nejvíce UNESCO památkami na kilometr čtvereční. Máme jich už 17 a dalších osm v kategorii nehmotného kulturního dědictví. Této méně známé skupině památek se podrobněji věnujeme v našem cyklu Cestou na Seznam.

Účastnil jste se osobně zasedání v Rijádu v Saúdské Arábii? Jak na výjimečnost té chvíle vzpomínáte? Právě v cyklu Cestou na Seznam mluvila před časem PhDr. Ilona Vojancová, vedoucí nominačního týmu Vesnických masopustních obchůzek a masek na Hlinecku, že tehdy v roce 2010 v Nairobi navrhlo statek na zápis 11 zemí včetně Česka a že jí v paměti utkvěla jména států, které nominaci zpočátku nepodporovaly… Jaká panovala v Rijádu atmosféra? Můžete přiblížit schvalovací proces?
Osobně jsem se bohužel neúčastnil. V Rijádu byli zástupci NPÚ, MK a města Žatce. Já jsem jako site manager zůstal v Žatci a byl připraven pro práci s médii. Vše jsem sledoval v online prostoru a v komunikaci s kolegy. Když nastala chvíle vyhlášení, tak přišla neskutečná vlna emocí a radosti.

Na Seznamu světového dědictví se nachází desítky kulturních zemědělských krajin, ať již jde o krajiny viniční, krajiny tvořené olivovníky nebo čajovníky, rýžové terasy nebo tabákové či kávové plantáže. Chmelová krajina s chmelařským městským zázemím zde dosud nefigurovala a zápisem byla uznána její celosvětová jedinečnost. Jak jste tuto unikátnost dokládali? Srovnávali jste všechny významné světové chmelařské oblasti? Kolik jich je? Byly už v té době některé na čekací listině?
Světovou hodnotu, unikátnost našeho chmelařského dědictví jsme mimo jiné museli dokládat srovnávací analýzou. Porovnávali jsme významné chmelařské oblasti, bylo jich 24, a pokud se nepletu, tak žádná z nich na indikativním seznamu nefigurovala, jen ta naše.

Jinými slovy mezi dalšími zeměmi s tradicí pěstování a zpracování chmele, zeleného zlata, patří určitě Německo, Belgie, Francie, Velká Británie, ale třeba také Čína, Japonsko nebo Nový Zéland ad. Jak se zástupci těchto zemí stavěli k české nominaci? Je česká chmelařská krajina z pozice hodnot UNESCO cennější a proč?
Svůj postoj k naší nominaci vyjádřila například Belgie, a to přímo při zasedání mezinárodního výboru v Rijádu, kdy si na výzvu předsedajícího vzala slovo její zástupkyně a vyjádřila podporu naší žatecké nominace a důležitosti českého chmele. Hodnoty nominované památky Žatce a krajiny žateckého chmele jsou skutečně jedinečné v několika úrovních. Naše chmelařská kulturní krajina byla srovnávána s desítkami kulturních zemědělských krajin, od viničních, kterých se nachází na Seznamu světového dědictví nejvíce, až po pole s rýží, tabákem či krajinami s olivovníky, kávovníky či čajovými keři.
Chmel je specifickou rostlinou dodávající chmelnicím v průběhu roku až neskutečně dynamický ráz, kdy se krajina mění doslova před očima. Sklizená plodina má specifické nároky, které se odrážejí v rychlosti sklizně a návazných kroků pro okamžité zpracování a sušení. Co se týče srovnání s ostatními zahraničními chmelařskými oblastmi, nikde jinde na světě není v městském prostředí dochována obdobná či vyšší koncentrace chmelařských objektů pro zpracování, skladování, balení chmele, než je tomu v Žatci.

Žatec o zápis na prestižní seznam usiloval od roku 2007, kdy byl začleněn na tzv. indikativní seznam, tedy národní soupis lokalit, které mají ambici stát se památkou s nejvyšším významem. Kdo byl iniciátorem celé myšlenky a kdo hlavní hybnou silou, která dotáhla projekt do vítězného finále?
Prvotní úvahy se dají datovat do roku 2002, kdy občanské sdružení Chrám Chmele a Piva začalo vyvíjet aktivity za zachování chmelařského dědictví, které je spjaté se Žatcem. Vznikl projekt Chrám Chmele a Piva včetně Chmelařského muzea a sdružení se přetransformovalo na Chmelobranu. V roce 2005 si našich aktivit všimli odborníci z Národního památkového ústavu a díky jejich podpoře bylo navrženo Ministerstvu kultury, aby byl Žatec zařazen na Indikativní seznam, což je prvotní podmínka pro přípravu podrobnější dokumentace.

Předchozí nominace z roku 2016 byla o chmelařských stavbách ve městě a na Pražském předměstí v Žatci. V UNESCO ale tento pokus ztroskotal, i když ne beznadějně… Co bylo důvodem? Jaké hlavní připomínky měl Výbor pro světové dědictví a co bylo výsledkem poradního procesu ICOMOS?
Jedním z výsledků konzultací s experty bylo rozhodnutí, že nominujeme tzv. kulturní krajinu, a to krajinu produkční, zaměřenou na pěstování a zpracování specifické plodiny, tedy chmele.

Kulturní krajiny jsou v posledních letech obecně podporovaným tématem světového dědictví, neboť přinášejí ucelený obraz procesu pěstování a zpracování. Nominovaná kulturní krajina je tedy reprezentována dvěma vzájemně funkčně i historicky propojenými částmi. Předně žateckou chmelařskou krajinou s chmelnicemi a venkovským zázemím, kde probíhalo zpracování ihned po sklizni, a městem Žatec, které vždy bylo a je centrem celé chmelařské oblasti, a kde se sdružují objekty pro zpracování chmele, jeho konzervaci, balení… Město bylo centrem obchodu a certifikace kvality místního chmele a dodnes je místem výzkumu této plodiny.

V případě Žatce se nabízí srovnání s nominací Třeboně v roce 2002. Oficiálně byla její nominace do UNESCO přijata na konferenci v Jihoafrické republice v roce 2005. Původně mělo být do seznamu zapsáno pouze historické město, ale doporučeno bylo rozšíření o širší rybniční soustavu, tedy opět krajinářské území. Inspirovali jste se nějak tímto procesem?
Jsme trochu jinou nominací, ale s experty při poradní misi jsme konzultovali snad naprosto vše, i o nominaci Třeboně jsme hovořili.

Jak probíhala příprava na reparát? S jakými obtížemi jste se museli popasovat? Nominační dokumentace je k prohlédnutí na odkazu zde: https://www.zatec-and-the-landscape-of-saaz-hops.com/ a je vidět, jak jsou jednotlivé části na 400 stranách dopodrobna dokládány. Co bylo třeba rozpracovat nejvíce?
No neřekl bych, že přímo reparát. Spíše rozšíření celého příběhu. Tím největším hnacím motorem pro nás bylo ujištění, že důležitost Žatce a krajiny žateckého chmele na světovém dědictví chybí. Nejvíce jsme se proto zaměřili právě na unikátnost krajiny, spojení pěstování chmele na venkově a následné přepravě pro další zpracování a uložení ve městě. Vzali jsme celý příběh od začátku, od malé rostlinky chmele až po hotový produkt – chmelovou hlávku.

Pod ochranu UNESCO se tak dostalo větší území, např. ves Stekník včetně místního zámku, vesnice Trnovany s příklady zachovalých sušáren chmele. Byly naopak některé nemovitosti vyřazeny? Mimochodem a jen na okraj mě zaujalo, že komíny chmelařských skladů mají svá jména…
Oproti původní nominaci byl vyřazen bývalý Dreherův pivovar v Žatci. Jinak v komponentě krajiny chmele se jedná o celistvé území. Ano, před několika lety naši kolegové pojmenovali chmelařské komíny. Dali jim tím větší atraktivitu pro naše návštěvníky.

Co je Steering Group? Kromě nominační dokumentace jste vypracovali také tzv. Management Plan – plán péče o nominovanou památku, a Strategii rozvoje cestovního ruchu. Jaké podmínky musíte splnit, aby Žatec o značku UNESCO nepřišel?
Steering Group je vlastně řídící skupina. Skupina složená z odborníků chmelařských, specialistů z NPÚ a ministerstva kultury, místního kolegů, kteří připojili své síly a pomáhali nám se zpracováním nominační dokumentace. Podmínky, které musíme dodržovat, například nad rámec památkové ochrany, nám určuje metodická příručka. Například hlídat výstavbu výškových budov, aby nezakrývaly celkový pohled na panorama.

Co si od zápisu slibujete kromě zasloužené prestiže? Jak s touto celosvětovou reklamou naložíte, aby turismem neutrpělo to dědictví, pro které je chráněno?
V první řadě posílení místního patriotismu, to je pro nás asi zásadní. Cestovní ruch určitě poroste, ale díky specifiku našeho zápisu neočekáváme takové davy, aby snad „obtěžovali“ místní občany, tak jako se tomu stalo v Českém Krumlově.

Rozšíření nominace o chmelařskou krajinu lze chápat také tak, že hodnota lokality v celosvětovém měřítku tkví ve chmelařském dědictví nikoliv pivovarském. Česká pivní kultura bude rovněž usilovat o zápis na seznam UNESCO. Její jedinečnost spočívá podle autorů žádosti ve výrobě tradičního českého ležáku, využívání českého sladu a žateckého chmele, pivovarnických řemeslech, ale také v tradici českých hospod jako „kulturních a společenských center“. Do jaké míry obě nominace souvisí a nesnižuje se tak česká šance na zápis obdobného fenoménu? Lapidárně řečeno, nedává tak světové společenství najevo, že má zájem chránit žatecký chmel, nikoli české hospody?
Já si myslím, že do „zelí“ si témata určitě nelezou. Jediným spojením je zde nejkvalitnější chmel na světě a to je celé. Se svazem pivovarů a sladoven jsme ve spojení a v případě potřeby podáme i onu pomocnou ruku. Unikátnost výroby tradičního českého ležáku si to za mne určitě zaslouží.