Novinky a zajímavosti ze světa piva

V Pivovaru Svijany na Liberecku dokončili druhou varnu, výrobní kapacita se díky tomu až zdvojnásobí. Projekt za 120 milionů korun je největší investicí v novodobé historii firmy. Projekt včetně příslušenství byl již v zásadě dokončen a varna úspěšně absolvovala náročné testování.

Uvedení do plného provozu je plánováno na druhou polovinu září, řekl dnes ČTK mluvčí společnosti Luboš Spálovský.

Svijanský pivovar je největší v Libereckém kraji a patří do desítky největších v zemi, loni dodal na trh bezmála 683.500 hektolitrů piva. V meziročním srovnání to bylo zhruba o šest procent méně, rok 2024 byl ale pro firmu rekordní, když ve Svijanech uvařili bezmála 728.000 hektolitrů piva. Za poklesem odbytu stál loni nižší prodej lahvového piva, negativně se projevilo zejména horší počasí v létě, které je pro každý pivovar klíčovým obdobím.

Pro výstavbu druhé varny se pivovar rozhodl, protože ta současná už je na hranici možností, pivo tak museli ve Svijanech vařit nepřetržitě i o víkendech. "Snažíme se nějakým způsobem usnadňovat práci a zvyšovat komfort zaměstnanců, aby nemuseli dělat v nepřetržitém provozu a víkendy," řekl již dříve ČTK ředitel pivovaru Roman Havlík. Rozšířením se podle něj nemění vlastní výrobní postup svijanského piva, jen se kapacita výroby přizpůsobila rostoucí poptávce.

Už loni investoval pivovar do nové robotizované stáčecí linky na sudy, zvýšila provozní komfort a současně podle Havlíka umožnila lépe reagovat na rostoucí poptávku po patnáctilitrových soudcích. Pivovar pro ředitele také věnuje zvýšenou pozornost nealkoholickým nápojům, i po těch poptávka roste. Firma nabízí jak limonády, tak nealkoholické pivo včetně ochucených. Novinkou letošního roku je limonáda Svijanela s ananasovou příchutí a nealkoholické pivo s příchutí angrešt a rybíz.

Pivovar Svijany si zakládá na tradičním výrobním postupu, takzvaném dvourmutovém způsobu vaření, kvašení v otevřených kádích a dlouhodobém zrání piva v ležáckých sklepích. Firma se zhruba 200 zaměstnanci uskutečnila v roce 2025 zakázky za miliardu korun, což je zhruba o procento víc než o rok dřív. Vývoz se na tržbách podílel zhruba z 18 procent, hospodaření skončilo ziskem bezmála 140 milionů korun.

Budějovický Budvar dokončil klíčovou modernizaci IT a přešel na cloudový systém SAP S/4HANA, který postupně zavádí i ve svých zahraničních dceřiných firmách.
Dva měsíce po nasazení nového systému pivovar dosáhl expedičního rekordu a bez výpadků zvládl souběh Eura, olympiády i hokejového šampionátu.
Ředitel IT technologií a procesních inovací Budějovického Budvaru Pavel Štengl vysvětluje, proč musel projekt vést finanční ředitel a jak pivovar digitalizuje logistiku bez papírových dokumentů.

Národní podnik Budějovický Budvar dokončil modernizaci klíčových IT systémů, která ovlivnila fungování celého podniku. Od plné digitalizace si firma slibuje zjednodušení práce a zvýšení efektivity. Už nyní překonává své dřívější výsledky.

„Dva měsíce po nasazení nového systému jsme dosáhli expedičního rekordu a zvládli tři velké události, které se v Evropě sešly. Světový šampionát v hokeji, který probíhal v Česku, olympijské hry v Paříži a fotbalové Euro v Německu,“ vyjmenovává Pavel Štengl. „Od té doby jsme rekord ještě párkrát překonali, naposledy před Vánoci,“ dodává.

Zavedení nového systému hodnotí jako velký úspěch, čehož si podle něho všímají i další aktéři českého průmyslu. „Děláme s nimi workshopy a radíme jim, jak na to,“ konstatuje.

Ne IT šéf, ale člověk z byznysu
Za klíč k úspěchu považuje Štengl jmenování jednoho silného člověka, který bude mít projekt na starost: „Celá firma by měla pochopit, že to není IT projekt, ale byznysová procesní transformace. Proto by projektovým sponzorem neměl být šéf informatiky, ale člověk z byznysu. Nejlépe finanční ředitel jako v našem případě,“ doplňuje. To dnes radí i dalším zájemcům o procesní transformaci. Stejně jako vytvoření kompetenčního týmu, do kterého v Budvaru vybrali šest kolegů z každé oblasti společnosti.

Největší impuls pro změnu přišel v roce 2020. „Do firmy jsem nastoupil během prvních pandemických lockdownů. Pivovar byl tehdy v prvních fázích digitální transformace, zaváděl se systém pro vzdálenou komunikaci mezi lidmi,“ přibližuje ředitel IT technologií a procesních inovací. Situaci komplikoval v té době už poněkud zastaralý podnikový systém. Na řadu rychle se vyvíjejících procesů nestačil.

„Proto jsme začali uvažovat o modernějším systému,“ pokračuje s tím, že hlavní požadavky zahrnovaly především cloudové řešení, širokou partnerskou síť v Česku a také byznys model pro oblast potravin a nápojů. Nejlépe z toho nakonec vyšel systém SAP S/4HANA.

Logistika bez papírových dokumentů
První fázi nasazení nového systému v Budvaru dokončili před dvěma lety, nyní zahajují další. Ta by měla zahrnout přenesení systému i na zahraniční dceřiné společnosti, které sídlí na Slovensku, v Německu a Velké Británii. „Cílem je mít všude stejné procesy, odchylky plánujeme jen tam, kde to bude nutné z pohledu legislativy. Tedy například v daních a účetnictví,“ upřesňuje Štengl.

Důležitým tématem se přirozeně stala logistika, protože Budvar vyváží své pivo do víc než sedmdesáti zemí. Dnes už je digitalizovaná většina kroků od samotné výroby až po předání piva distributorovi nebo přímo do hospody. V letošním roce pivovar pracuje i na spuštění pilotního programu, který nahraje potřebná data řidičům přímo do mobilu, a během přepravy se tak zcela obejdou bez papírových dokumentů.

„Aktuálně řešíme také nasazení umělé inteligence ve výrobě a logistice, vidíme tam zajímavé možnosti využití,“ přibližuje další cestu Budějovického Budvaru jeho IT ředitel.

Chcete chytit "šanci středního věku"
- změnit profesi,
- nebo se zdokonalit ve Vašem koníčku:
- vaření piva
- pomáhání kvalitě čepovaného piva
- degustování pivních stylů
- seznamování se s pivními odborníky a nadšenci

Od října 2026 v Národním muzeu pivovarnictví v Praze a okolí zahajujeme Rekvalifikační kurzy akreditované MŠMT:
●Sanitační technik/technička nápojových cest
●Technolog/technoložka pivovarské výroby
další na vyžádání

Poradíme Vám s výběrem a financováním kurzů

Pokud máte o kurz zájem, nebo se chcete něco zeptat
jaromir@cernokosteleckypivovar.cz, T: +420 736 218 250
Dej Bůh štěstí
Černokostelečtí

S novým ročníkem nejvyšší fotbalové soutěže přichází i střídání na ostře sledovaném postu – na pražské Spartě se nově čepuje Velkopopovický Kozel. Pivo a fotbal jsou spojené nádoby na stadionech a zdaleka nejde jen o samotný nápoj. Pro kluby představují pivovary spojence, kteří ovlivňují celkový zážitek ze zápasu. Naopak pivovarům stadiony slouží jako komunikační platforma s obrovským zásahem.

Od fotbalové sezony 2026/2027 teče z pivních kohoutů na stadionu pražské Sparty nově Velkopopovický Kozel 10°. Partnerství mezi AC Sparta Praha a Plzeňským Prazdrojem přináší na pražskou Letnou nejen změnu ve výčepu, ale i rozsáhlou modernizaci pivní infrastruktury celé Epet Areny, jak se zdejší stadion oficiálně jmenuje.

Proč právě Kozel?
Volbě značky předcházel rozsáhlý průzkum, který pro klub zpracovala agentura Ipsos. K datům z průzkumu pak přidala i vlastní šetření mezi fanoušky a získala tak přes tři tisíce odpovědí od permanentkářů a pravidelných návštěvníků. Roli při výběru značky nicméně hrál i zákonný limit na obsah alkoholu na tribunách, který napříč českými stadiony činí 4,3 procenta. (Výjimky platí pro VIP prostory, kde např. v rámci Letné bude dostupný Pilsner Urquell). Ladislav Kolář, manažer sponzoringu Plzeňského Prazdroje, upřesňuje, že „mezi pivy, která zákon na tribuny pustí, vyšel jako nejsilnější volba pro fanoušky z Prahy a středních Čech, odkud na stadion na Letné přichází většina návštěvníků, právě Velkopopovický Kozel".

Ale samozřejmě samotné přání fanoušků nestačí. „Vedle toho posuzujeme technické a provozní zázemí partnera, jeho schopnost zajistit kvalitu a rychlost výdeje a celkovou dlouhodobou stabilitu spolupráce. Ideální partner pro nás není jen dodavatel, ale značka, která ke Spartě a její fanouškovské základně sedí,“ přidává pohled za fotbalový klub Eva Šťastná, ředitelka oddělení péče o sponzory AC Sparta Praha fotbal.

Jak vzniká partnerství
Výběr dodavatele piva má svá pravidla. „Když fotbalový klub vypíše tendr na dodavatele piva včetně podmínek, které musí splňovat, interně vyhodnocujeme, jestli nám dává smysl se tendru účastnit a s jakou značkou. Musí to dávat smysl nejen ekonomicky, ale i co se týká známosti značky v dané lokalitě i návštěvnosti stadionu. Současně musí partnerství dávat smysl dané značce v rámci její komunikační strategie, aby byla schopna využívat partnerství jako jednu z dlouhodobých komunikačních platforem pro značku. Kromě toho do rozhodování vstupují i další faktory jako je zázemí a možnosti stadionu a další aspekty. Finální slovo ale má samozřejmě klub, který si dodavatele piva vybírá,” popisuje celý proces Kolář. Zároveň ale dodává, že svou roli pochopitelně hrají i celkové rozpočty a je tedy potřeba zvažovat i omezené marketingové zdroje.

Podobný pohled mají i v jiných pivovarech. „Co se týká podpory sportovních klubů, dalším partnerstvím se nebráníme. Vždy však hledáme spolupráce, které dávají smysl oběma stranám a zapadají do našich obchodních a marketingových cílů,“ říká Martin Smejkal, marketingový ředitel společnosti Pivovary Staropramen.

Michal Matys, marketingový manažer Pivovaru Svijany, který spolupracuje s fotbalovými kluby v Liberci a Jablonci nad Nisou, zdůrazňuje místní rozměr spolupráce: „Lokální ukotvení je pro nás zásadní. Svijany jsou regionální značkou se silnou vazbou na Liberecký kraj, a spolupráce s Libercem a Jabloncem je proto logická a autentická. Nejde o spojení vytvořené pouze nákupem reklamní plochy, ale o partnerství značek, které mají společné publikum a dlouhodobě působí ve stejném prostředí,“ objasňuje logiku propojení pivovaru s fotbalovými kluby Matys. Nicméně připouští, že si v závislosti na konkrétním obchodním a marketingovém přínosu, návštěvnosti, geografickém významu a dalších aspektech dovede představit spolupráci i s jinými kluby.

Pivo je pro klub základ
Že musí fungovat obousměrný win-win vztah potvrzuje i Eva Šťastná: „Pivní partner patří mezi klíčové komerční partnery klubu. Jde jednoznačně o komplexní spolupráci. Vedle samotného čepování řešíme společně brandové zóny na stadionu, aktivace pro fanoušky i propojení s obsahem klubu. S partnery ve Spartě obecně pracujeme tak, abychom vnímali cíle na obou stranách. Partnerství musí přinášet hodnotu oběma stranám. Chceme, aby fanoušci našeho pivního partnera vnímali jako přirozenou součást zážitku ze zápasu, ne jako reklamní plochu navíc.“

Výtoč ovlivní počasí i soupeř
Kozel z portfolia Prazdroje střídá značku Staropramen. Pivovary Staropramen však působí i ve fotbalových Pardubicích, a to prostřednictvím značky Pernštejn, kterou vlastní a která je v Pardubicích doma. Na stadionu jsou poslední tři roky, ale FK Pardubice podporují už od roku 2008 a o podobě další spolupráce se aktuálně jedná.

„Hlavním důvodem naší spolupráce je dlouhodobé partnerství. Zároveň chceme dát lidem možnost naše piva ochutnat a představovat naše značky fanouškům v prostředí, které je jim blízké. Partnerství se sportovním klubem nám do této strategie přirozeně zapadá,“ říká Martin Smejkal. Jak moc fanoušci „ochutnávají“? „Konkrétní výtoč při fotbalových zápasech nemůžeme vzhledem k obchodním důvodům sdělovat, ale obecně platí, že zhruba každý třetí dospělý návštěvník zakoupí pivo nebo čepovaný nealkoholický nápoj,“ nastiňuje Smejkal a zdůrazňuje, že pivovar není jen dodavatelem piva a technologie na stadionu. „Klub jsme v minulých letech podporovali také v rámci širší marketingové spolupráce, jejíž součástí byly různé zákaznické aktivace, ochutnávky či prezentace našich značek. O podobě případné budoucí spolupráce je však ještě předčasné hovořit.“

Silně regionálně je orientován i Pivovar Svijany. Dlouhodobě je partnerem dvou nejvýznamnějších fotbalových klubů v Libereckém kraji – FC Slovan Liberec a FK Jablonec nad Nisou. „Na stadionech obou klubů je hlavním nabízeným pivem Svijanská Desítka 10 %, tedy naše nepasterizované výčepní pivo vhodné právě pro sportovní akce,“ říká Michal Matys. Pivovar samozřejmě sleduje výtoč piva, ale podobně jako konkurence prodané objemy pivovar nekomunikuje. Jak ale Michal Matys prozrazuje, jejich výše se výrazně liší podle návštěvnosti, termínu, počasí, soupeře i charakteru utkání. „Obecně patří pivo mezi nejprodávanější položky stadionového občerstvení a se značkou se během utkání přímo setká významná část dospělých návštěvníků,” dodává Matys.
Bohemians, vedle Sparty a Slavie třetí z pražských klubů, který hraje nejvyšší fotbalovou ligu, rovněž vnímá pivního partnera jako jednoho z klíčových spojenců. Jak v odpovědi na otázky MediaGuru.cz odpovědělo obchodní oddělení klubu, „při výběrovém řízení jsou pro klub důležité finanční podmínky, spolehlivost dodávek a technická podpora dodavatele, aby pivo bylo co nejkvalitnější.“ Na oplátku pak i zde pivní partner (aktuálně Krušovice ze skupiny Heineken) získává adekvátní prostor dle výše plnění – zviditelnění na zápasových trenýrkách A týmu, LED perimetr a další reklamní prostor v offline i online médiích. „Vzhledem k přestavbě stadionu plánujeme s pivním partnerem nové kvalitní technické řešení v nově vybudovaných stáncích s občerstvením,“ uvádí obchodní oddělení Bohemians Praha 1905 ve svém vyjádření pro náš web.

Kozlovna a nová výčepní technika
Generální ředitel Sparty Tomáš Křivda při zahájení spolupráce s Prazdrojem uvedl, že „partnerství fotbalového klubu s pivovarem je pro fanoušky jedním z nejsledovanějších". A jeho slova vzápětí potvrdily i hojné internetové diskuse nebo fakt, že se pivo stalo i ústředním tématem jednoho z posledních dílů sparťanského podcastu Vládci Prahy, do kterého výměnu piva přišli vysvětlovat přímo zástupci Prazdroje.

Součástí spolupráce mezi Spartou a Plzeňským Prazdrojem resp. Velkopopovickým Kozlem je i vznik nového VIP prostoru Kozlovna na místě dosavadního stanu VIP Club. Kozlovna nabídne přímý výhled na Pražský hrad, zároveň ale nebude vyhrazen jen držitelům VIP vstupenek, ale přístup do něj budou moci vyhrát fanoušci například v soutěžích na sociálních sítích. Na vybraná domácí utkání vznikne v rámci partnerství rovněž fanzóna v nedalekém Lokálu Nad Stromovkou.

Podle Evy Šťastné bude Sparta zázemí Kozlovny komerčně využívat i pro firemní akce. Další novinky bude klub představovat postupně v průběhu sezony.

Logistika pro tisíce lidí během přestávky
To, co obecně fanoušky velkých sportovních eventů (rozdělených krátkými přestávkami) nejvíc frustruje, jsou dlouhé fronty. V případě Sparty by na stadionu mělo být nově k dispozici 36 výčepních míst, z toho 14 s pivními tanky (o čtyři víc než dosud). Celkem bude na stadionu 134 pivních kohoutů.

Zásobit desetitisíce fanoušků pivem v rámci patnáctiminutové přestávky je přitom podle Koláře velký logistický úkol. „Na fotbalových stadionech instalujeme nejmodernější pivní technologii, nové chladiče anebo třeba beerjety. Na některých stadionech, například nově na Spartě, instalujeme i tzv. beerpointy, tedy místa navíc, kde si fanoušci mohou koupit jen pivo, a to právě proto, abychom urychlili výdej Kozla nebo Birellu v exponovaném čase těsně před zápasem a hlavně o přestávce. Odlišnosti pak souvisí s různým zázemím i s konkrétními prostory na stadionech. Svou roli hraje vždy i požadavek konkrétního caterera, s ním na stadionu spolupracujeme. Na Spartě a na Slavii pak máme kromě sudového piva i pivní tanky.“

Fotbal a pivo k sobě patří
I když momentálně je v centru pozornosti vstup Kozla na pražskou Spartu, jeho dodavatel Plzeňský Prazdroj je s fotbalovými stadiony a českým fotbalem jako takovým spjat dlouhodobě a i díky širokému portfoliu značek také nadprůměrně. Jak vyjmenovává Ladislav Kolář, na stadionech nejvyšší fotbalové ligy tak lze v případě Viktorie Plzeň narazit na Gambrinus, v Baníku Ostrava na Radegast, v Praze na Slavii na Radegast, stejně jako ve Zlíně, Karviné a Mladé Boleslavi. Partnerství s plzeňskou Viktorkou přitom trvá už více než 65 let, naopak Prahu začal Prazdroj dobývat v roce 2024, kdy vstoupil do slávistického Edenu.

„Partnerství s fotbalovými kluby pro nás představují především dlouhodobou příležitost pro budování našich značek. Chceme být fanouškům co nejblíže a přinášet jim relevantní zážitky, které dávají smysl oběma stranám. Nejde jen o viditelnost na stadionu, ale o aktivace a komunikaci směrem k fanouškům, které jim přinášejí přidanou hodnotu a posilují jejich vztah k našim značkám,“ vysvětluje Kolář.

Každé partnerství přitom vychází z konkrétní značky a její cílové skupiny. „Díky tomu dokážeme oslovovat fanoušky způsobem, který je pro ně přirozený a důvěryhodný – ať už prostřednictvím aktivací na stadionu, digitální komunikace nebo společných projektů s klubem. Vedle budování povědomí a preference značek samozřejmě sledujeme také obchodní cíle, jako je podpora prodejů nebo posilování loajality zákazníků k našim značkám. Ale pracujeme i s daty o návštěvnosti stadionů, výtoči atd.,“ dodává Kolář.

Vše je otázka dohody
Spolupráce mezi pivovary a fotbalovými kluby může mít různé podoby, od čistě dodavatelsko-odběratelského vztahu až po náročné společné projekty. „Na některých fotbalových stadionech jsme jen dodavatelem piva, s některými fotbalovými kluby jde o partnerství, které zahrnuje nejen dodání piva a výčepní techniky, ale také marketingové a aktivační kampaně,“ potvrzuje Ladislav Kolář. Jako příklad širší spolupráce uvádí dlouholeté partnerství dvou plzeňských ikon – Gambrinusu a Viktorky. „S FC Viktoria Plzeň nás pojí více než pětašedesátileté partnerství, které vychází ze společných hodnot – týmovosti, soudržnosti, lokální hrdosti a radosti ze společně prožitých okamžiků. Nejde pouze o přítomnost na stadionu, ale o dlouhodobou podporu klubu, fanoušků a celé fotbalové komunity v regionu, kde má Gambrinus své kořeny. V posledních letech jsme společně realizovali řadu aktivit, které propojují značku Gambrinus s historií, tradicí a fanouškovskou kulturou FC Viktoria Plzeň. Mezi nejvýznamnější patřily například výroční limitované plechovky k oslavám 15 let od prvního ligového titulu Viktorie, projekt Plzeň září pro legendy oceňující výjimečné osobnosti z řad běžných lidí, kteří svým každodenním úsilím pomáhají rozvíjet plzeňský region, nebo speciální edice plechovek připomínající čtyři ikonické momenty z historie klubu,“ vyjmenovává konkrétní příklady marketingových aktivit Kolář. Cíl je v tomto případě jednoduchý: dlouhodobě podporovat pozitivní emoce spojené s fotbalem, potažmo se značkou.

Podobně Prazdroj přistupuje i k fanouškům dalších klubů a jak Ladislav Kolář zdůrazňuje, důležité je vytvářet vztah, který jde nad rámec pouhého dodavatele piva: „S FC Baník Ostrava jsme pořádali oslavy výročí 50 let pivovaru i 100 let Baníku. Klub podporujeme i v době, která zrovna není vítězná. V loňské sezóně jsme tak například vytvořili projekt Věrní i v hořkých časech, který pomohl aktivovat fanoušky. Je důležité zmínit, že všechny aktivace jsou vždy založeny na perfektní spolupráci s jednotlivými fotbalovými kluby a dlouholetých vztazích.“

Také Michal Matys potvrzuje, že vždy jde o kombinaci dodavatelského vztahu a širší marketingové spolupráce: „Výraznější rozsah má zejména partnerství s FC Slovan Liberec, protože Pivovar Svijany patří mezi tzv. Gold partnery klubu. Značka Svijany je tak přítomna ve stadionovém brandingu, v klubové komunikaci a také na zápasových trenýrkách hráčů. Společně s klubem řešíme rovněž kvalitu obsluhy a celkového zážitku fanoušků. Jedním z konkrétních příkladů bylo nasazení automatického čepovacího zařízení RevolMatic, které slouží k rychlejšímu výdeji piva během nejvytíženějších částí zápasu. V minulosti jsme na stadionu U Nisy realizovali také předzápasové soutěže pro fanoušky, ochutnávky, soutěže o pětilitrové soudky nebo autogramiády hráčů ve stánku Pivovaru Svijany.“ Jako příklad širší marketingové spolupráce s FK Jablonec pak Matys zmiňuje projekt vratných kelímků s podobiznami klubových legend, který propojil občerstvení, historii klubu, fanouškovský zážitek a sběratelský prvek.

Hlavně ne samoúčelně
Co od „svého“ fotbalového klubu resp. stadionu může kromě prodeje piva pivovar očekávat? „Partner u nás dostává prostor, který zahrnuje jak plošný dosah, tak přesně zacílené aktivace. Patří sem brandové zóny a výčepní místa na stadionu, viditelnost v digitální komunikaci klubu, prostor pro vlastní aktivace směrem k fanouškům i možnost zapojit se do společných projektů,“ vyjmenovává Eva Šťastná s tím, že klub vždy hledá formáty, které dávají smysl značce i fanouškům zároveň a tak, aby aktivace nepůsobily samoúčelně a posilovaly vztah fanouška ke klubu i budovaly vztah k partnerovi.

Méně alkoholu, více pohybu. Tak by se dal shrnout životní styl britských příslušníků generace Z vyhledávajících nové způsoby sociálního kontaktu. I proto roste tlak na tradiční puby, které se v Británii zavírají rychlostí dvou podniků denně – od roku 2000 tak ostrovní země ztratila už přes 16 000 hospod.

Británie je zemí tradičních pubů, hospod, v nichž se fotbaloví fanoušci shlukují kolem televizních obrazovek, kolegové upouštějí stres po práci a rodiny slaví narozeniny, a rozlučky se svobodou představují poslední velký odvaz před vstupem do manželství. A štamgasti? Ti si sem, podobně jako v jiných zemích včetně Česka, chodí pro pocit sounáležitosti.

Zmizely desetitisíce hospod
Jenže nad britskou hospodskou kulturou se začíná smrákat. Studie, kterou v květnu zveřejnila Britská asociace pro pivo a hospody (BBPA) – profesní organizace zastupující tisíce hospod a pivovarů – uvádí, že v období od ledna do března letošního roku bylo v Anglii, Walesu a Skotsku uzavřeno 161 hospod, což představuje průměrně téměř dvě denně. Souhrnná čísla jsou ještě drsnější: od roku 2000 zanikla více než čtvrtina hospod, jejich počet klesl z 60 800 v roce 2000 na 44 650 v roce 2025.

Americká CNN si všímá, že se na tomto trendu, kromě finančních tlaků způsobených rostoucími náklady a daněmi, podílejí ještě kulturní změny. Společenský život generace Z – tedy lidí narozených v letech 1997 až 2012 – se totiž stává rozmanitějším, a tak páteční (v Česku bychom řekli spíše čtvrteční) večer může stejně dobře znamenat čas strávený na běžeckém pásu jako vysedávání v baru.

Tři piva k obědu
Mileniálové, příslušníci generace X i také generace „baby boomers“, měli konzumaci alkoholu pevně spojenou se společenskými rituály, mezi něž patřilo třeba posezení s kolegy v hospodě po práci. „V mnoha profesích a odvětvích bylo ještě před jednou generací zcela běžné zajít si v pátek nebo i během polední pauzy do hospody, dát si k obědu tři pinty piva a pak se vrátit k pracovnímu stolu. Dnes už takové věci působí nostalgicky,“ komentoval mizející britský zvyk známý jako „three-pint lunch“ sociolog Thomas Thurnell-Read z Loughboroughské univerzity.

A pak tu byly velké tahy nebo rozlučky se svobodou, kdy byla kocovina součástí společného rituálu zotavování se, včetně nutnosti připravit snídani a v kavárně převyprávět historky z předešlé noci. Větší povědomí o škodlivosti alkoholu ale přimělo rostoucí část zejména mladších dospělých přejít k nealkoholickým nebo aspoň nízkoalkoholickým nápojům.

Kromě toho ale změnu vztahu k alkoholu u generace Z pohání zvyšující se tlak na úspěch a produktivnější trávení volného času. Podle Thurnell-Reada za tím stojí Instagram a TikTok. „Musí být vidět, že si vedete dobře,“ říká sociolog. Večer strávený v hospodě nebo dopoledne s kocovinou tak tito lidé považují za ztracený čas.

Kdo neběhá, jako by nebyl
Hlavně v době lockdownů, kdy byly svorně zavřené jak hospody, tak posilovny, generace Z objevila běh. Platí to i o 24letém Rhysu Lloydovi z malého města Brecon na jihu Walesu. „Nechápejte mě špatně, pořád piju, ale výrazně jsem to omezil oproti době, kdy jsem tolik neběhal. Člověk si víc uvědomuje, jak vést zdravý život, a dochází mu, jak je pití ve skutečnosti škodlivé – a čím dřív to omezíte, tím lépe se budete cítit,“ řekl mladý běžec pro CNN.

Lloyd rozhodně není sám. Statistiky z Londýnského maratonu ukazují, že více než třetina běžců, kteří letos závod na 42 195 metrů dokončili, byla ve věku 18 až 29 let. V letech 2010, 2016 a 2019 přitom tvořili běžci mladší 29 let jen 18 až 21 procent účastníků.

Kromě běhu mladí Britové objevili i další sport, padel kombinující prvky tenisu a squashe. Hrají ho vždy dvě dvojice a ke konci roku 2025 si ho vyzkoušelo už 860 000 Britů. To je o hodně víc než 15 000 z roku 2019. I tato zkušenost podle CNN potvrzuje trend spojený s nižší konzumací alkoholu a trávením volného času s ostatními při pohybových aktivitách.

Káva místo vodky
Jestliže pro starší generace představoval alkohol každodenní únik před stresem a tlakem spojeným se životem a prací, stal se pro generaci Z alkohol spíše součástí problému než jeho řešením, myslí si Emily Nichollsová, která se jako odborná asistentka sociologie na univerzitě v Yorku zabývá konzumací alkoholu a abstinencí.

Důvodem je podle ní rostoucí ekonomický a společenský tlak. „Nejde o to, že by starší generace takové tlaky nezažívaly, ale generaci Z obzvláště silně ovlivňují faktory, jako jsou rostoucí životní náklady, hospodářská krize nebo obtíže při pořizování vlastního bydlení,“ tvrdí Nichollsová.

Aby to vyřešili, nahrazují mnozí příslušníci generace Z pinty piva nebo panáky vodky espressem a za svou týdenní dávkou serotoninu se vydávají spíše do kaváren než do tradičních hospod a klubů. Nad budoucností klasických hospod postavených na konzumaci piva a vysokoprocentního alkoholu se tak zdaleka nejen v Británii vznáší otazník.

Část areálu kolínského zámku a pivovaru stále zeje prázdnotou a budovy nejsou v ideálním stavu. To už by se ale brzy mohlo změnit. Radnice zažádala o dotaci na projektovou dokumentaci regenerace celého brownfieldu, město už má vyhotovenou také studii na konverzi celého areálu.

O dotaci na projekt město zažádalo na základě ideové studie zastavitelnosti. „Dotaci bude posuzovat Ministerstvo pro místní rozvoj, současně už jednáme s potenciálními zájemci o provozování pivovaru,“ prozradil místostarosta Roman Šulc. „Vše závisí na tom, aby se nám podařilo dotáhnout přípravu.“

Město by rádo začalo právě gastronomickou částí. „Dříve než nějaké expozice nebo třeba muzeum sladovnictví bychom chtěli obnovit výrobu piva, ke kterému by patřila i restaurace, což by nemuselo trvat tak dlouho,“ vysvětluje Šulc. Návrh totiž počítá s tím, že by rekonstrukce proběhla v industriálním stylu a objekty by se měly zanechat svůj původní ráz.

Studie vypočítala také pět cifer, nakolik by rekonstrukce areálu mohla vyjít. Jde pouze o hrubý předběžný odhad nákladů. Ten nejnižší počítá s minimálním pivovarem za 93 milionů korun. Optimální pivovar by podle studie vyšel na 162 milionů. Prostřední varianta počítá s minimální kompletní rekonstrukcí za 314,5 milionu. Kompromisní komplet by podle zpracovatelů studie měl vyjít na 455,25 milionu. Nejdražší verze je nazvaná jako plnohodnotný komplet s cenovkou 587,5 milionu korun.

V galerii naleznete náhledy, jak by to ve zrekonstruovaném areálu mohlo vypadat. „Předložené ideové vizualizace atmosféry se nezakládají na konkrétním architektonickém návrhu. Jedná se pouze o ilustraci výše uvedeného stavebního programu a popisu doporučeného přístupu vloženého do fotografií stávajícího stavu s využitím AI,“ upozorňují autoři studie.

Voda, chmel, ječmen a pivovarské kvasinky. Čtyři suroviny, ze kterých vzniká český ležák. Na exkluzivní prohlídku po jejich stopách pozve Plzeňský Prazdroj během léta a podzimu dvacítku lidí, kteří se zapojí do soutěže v rámci osvětového projektu „280 dní cesty piva“. Výherci zažijí unikátní prohlídky míst, kam se lidé běžně nedostanou. Pivovarníci z Prazdroje i pěstitelé surovin otevřou fanouškům dveře do zákulisí a detailně jim předvedou, jakou roli hraje každá ze surovin na více než tři čtvrtě roku trvající cestě k ležáku. Tu ukazuje Prazdroj již od jara v přímém přenosu na stránkách jaksevaripivo.cz.

„Připravili jsme nevšední zážitek pro ty, kteří se o výrobu ležáku skutečně zajímají. Projdeme s nimi všechny čtyři kapitoly pivních ‚ingrediencí‘, z nichž se postupně skládá příběh českého ležáku. Role průvodců se ujmou lidé, kteří se již mnoho let podílejí na výrobě plzeňského piva. Ti jsou totiž naší pátou ‚surovinou‘, bez níž by ležák nemohl vzniknout,“ popisuje emeritní vrchní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka.

Pět výherců srpnového kola soutěže navštíví chmelnici, kde si pod dohledem chmelaře Aleše Mašanského a manažera udržitelnosti Prazdroje Jakuba Zaorala vyzkoušejí ruční česání chmele a podívají se na jeho následné zpracování na jedné z nejmodernějších sušiček v Česku.

Soutěžící, kteří uspějí v září, s vedoucím energetiky plzeňského pivovaru Vladimírem Šťovíčkem prozkoumají oblast vody, která je klíčovou surovinou pro plzeňský ležák. Podívají se i ke pstruhům, kteří přímo v pivovaru pomáhají kontrolovat kvalitu vody. Se sládkem Václavem Berkou pak zamíří do historických pivovarských sklepů, kde se dozví, jak v minulosti právě voda z tajícího ledu pomáhala tyto rozsáhlé podzemní chodby chladit.

V říjnu se pěti vítězům otevře sladovna plzeňského pivovaru, kde její vedoucí Michal Šneberger představí příběh ječmene a výroby sladu. A listopadové kolo bude věnováno unikátnímu kmenu kvasinek, které pivovar používá pro svůj plzeňský ležák již od roku 1842 a do jehož tajemství pivní fandy zasvětí vrchní sládková Prazdroje Eva Sýkorová.

Do soutěže, která poběží od srpna do konce listopadu, je možné se zapojit prostřednictvím facebookového profilu Plzeňského Prazdroje. Právě tam pivovar vždy na začátku měsíce zveřejní soutěžní otázku, soutěžící pak budou psát své odpovědi do komentářů. Během čtyř soutěžních kol budou fanoušci soutěžit vždy o pět míst na jednu z tematických prohlídek do zákulisí výroby piva, které bývá většině milovníků piva skryté.

Podrobná pravidla soutěže i slow TV, která nabízí přímý přenos z výroby piva, najdou soutěžící na webu www.jaksevaripivo.cz.

Značka Feels Good má ve znaku jednorožce a nabízí jen nealko. Investice se vešla do milionu a teď trojice přátel čeká, co na to Češi.
Teambuilding, večírek, grilovačka s kolegy nebo kamarády… Stačí na podobné akci sáhnout po nealku a skoro vždy se někdo zeptá, zda řídíte nebo jste třeba nemocný. A člověk má najednou pocit, jako by se za své nepití snad měl omlouvat. Právě to se snaží změnit tři bývalí kolegové a dnes kamarádi, kteří se rozhodli založit pivovar výhradně s nealkem.

Tomáš Peterka, který je otcem celé myšlenky, je spolumajitelem marketingové agentury Konektime, která se sama podílí na několika startupech, jako je třeba portál Bezemisí. Často je také na cestách. Právě při těch po Evropě si všiml, že nabídka kvalitního nealko piva bývá jinde mnohem širší než u nás. „Stačí vyrazit po Evropě a člověk kouká, co existuje pivovarů a kolik skvělých nealko piv se dá koupit,“ říká.

„Najednou vidíte, že nejsme pivní velmoc, ale spíš zajatci domácí tradice. I těch pár českých piv v regálu někde v Dánsku vypadá, jak kdyby šlo o zásoby z 19. století. Oráme snad ještě pořád ruchadlem, protože ho vymysleli bratři Veverkové? Ne, máme traktory a pluhy, jako všude jinde. Svět se prostě netočí kolem českého piva. Mrkněte třeba na sever od hranic. Když jdete s plnou náručí nealka i z polské Žabky, trochu zamrzí, že doma tohle tak úplně nemáme,“ doplňuje.

Rozhodl se, že zkusí tuhle situaci změnit, a přibral k sobě ještě dva partnery: Michala Schindlera a Jiřího Jaroše. Všichni tři kdysi dělali pro Vodafone. Peterka s Schindlerem seděli v marketingovém oddělení, kde Schindler vedl interní časopis ČILICHILI, zatímco Jaroš pro firmu jako externí ilustrátor kreslil.

Navíc je spojovalo i to, že všichni tři postupem let výrazně omezili nebo úplně vynechali alkohol ze svého života. „Někdo je na minimu, já už třeba nepiju vůbec,“ říká Jaroš. A shodli se i na podobných zkušenostech, kdy jim lidé z okolí vyčítali, že si nedají skleničku, a stále padaly dotazy, jestli se za tím neskrývá nějaký problém.

Do samotného nápadu se pustili před rokem a rovnou přiznávají, že tehdy vůbec netušili, jak náročné to nakonec bude. Všichni tři mají vedle Feels Good ještě svá běžná zaměstnání a klienty, takže projekt vznikal hlavně po večerech a víkendech. „Poslední rok nebyl úplně jednoduchý, co se týče času, a dík patří především našim rodinám za jejich pochopení,“ otevřeně přiznává Schindler.

Feels Good nemá vlastní varnu, ale spolupracuje s vybranými pivovary. Tím prvním je Browar Maryensztadt, polský řemeslný pivovar ze Zwoleně jižně od Varšavy, který funguje od roku 2015 a patří k nejoceňovanějším craftovým pivovarům v Polsku. Právě odtud pochází první dvě piva Feels Good, teď mají zakladatelé rozjednané spolupráce s dalšími pivovary, včetně těch v Česku a na Slovensku.

Sami přitom říkají, že nechtějí konkurovat výrobě. „Nikdo z nás si nemyslí, že by uměl vyrobit lepší pivo než stovky a tisíce malých a středních pivovarů po celé Evropě. Myslet si, že jim může konkurovat krysa z marketingu, je jako vyrazit proti tanku s dřevěným mečem,“ říká Peterka a Jaroš dodává, že kdysi sám zkoušel doma vařit pivo, ale výsledky nikdy nebyly moc povedené.

S partnerskými pivovary mají proto domluvené tři modely spolupráce: buď použijí recepturu pivovaru a nechají pivo stočit do vlastních plechovek, nebo si nechají uvařit unikátní recepturu na míru, případně vaří zcela podle vlastní receptury. Pro první dvě piva od Maryensztadtu zvolili první variantu, hlavně proto, že další možnosti dávají smysl až od určitého objemu a jejich první objednávka odpovídala spíš opatrnému testu trhu. U dalších pivovarů už počítají s posunem směrem k vlastní receptuře, hlavně u specifičtějších stylů jako IPA.

Žaneta Petružálková chtěla vařit pivo už jako teenagerka. Přesto se nejdřív vyučila cukrářkou a o své místo v pivovaru musela bojovat. Dnes je sládkovou ve Zlaté krávě a vymýšlí vlastní recepty.

Žaneta Petružálková vyrůstala v rodině, kde bylo pivo téměř všudypřítomné. Její táta Petr pracoval dlouhá léta jako sládek v Plzeňském Prazdroji a doma vařil vlastní pivo, ke kterému Žaneta odmalička přičichávala. Přestože ji od fyzicky náročného řemesla zpočátku odrazoval, nakonec se rozhodla jít v jeho stopách.

Dnes působí jako sládková v nepomuckém pivovaru Zlatá kráva, kde vaří klasické ležáky i nejrůznější speciály. V rozhovoru pro Refresher popsala, proč se kvůli svému snu vrátila do školy, jaké předsudky musela překonat i proč by jednou chtěla uvařit pivo s chutí hovězího masa.

Pocházíš ze sládkovské rodiny, přesto ses nejdřív vyučila cukrářkou a pracovala v kabelárně. Kdy přišel moment, kdy sis řekla, že se chceš věnovat pivovarnictví?
Touha věnovat se pivovarnictví mě provázela už od čtrnácti let, ale moje rodinná situace tomu tehdy příliš nepřála. Rodiče se rozváděli a táta nebyl moc nakloněný tomu, abych se stala pivovarnicí. Je to přece jen fyzicky náročná práce, která byla dříve vnímaná hlavně jako mužská.

Byla jsem z toho zklamaná, vyučila se cukrářkou a nastoupila do kabelárny. Tam jsem si ale uvědomila, že to nechci dělat do důchodu a že bych přece jen chtěla být sládkovou. Při práci jsem se proto dálkově vyučila v oboru pivovarník-sladovník v Říčanech u Prahy.

Co všechno práce sládkové reálně obnáší? Je to spíš o vymýšlení chutí, nebo o tahání hadic, čištění a hlídání tabulek?
Práce sládkové obnáší všechno, co jsi vyjmenovala, ale nejvíc je opravdu o tahání hadic, čištění, drhnutí a další fyzické práci. Degustace a samotné vaření piva přicházejí až potom.

V čem může být podle tebe v pivovarnictví výhoda být ženou a v čem je to naopak nevýhoda?
Upřímně mě asi nenapadá žádná výrazná výhoda být ženou. Ta práce je daná a je jedno, jestli ji vykonává muž, nebo žena. Nevýhodou je především její fyzická náročnost. Když jsem se rozhodla, že chci být sládkovou, věděla jsem, že budu tahat pytle s obilím, sudy a hadice a že se fyzické práci nevyhnu.

Dnes už mám pomocníky, kteří mi s těžkou prací pomáhají, takže se můžu více věnovat hledání nových receptů, chutí a kombinací, které bychom mohli vařit.

Na začátku jsme tu ale byli jen já a táta. Nechtěla jsem, aby těžké věci tahal on, takže jsem je nosila sama. Také šéfové měli zpočátku obavy, jestli to jako žena zvládnu. Musela jsem je přesvědčit, že neudělají chybu, když mě vezmou.

Co bylo na začátku nejtěžší naučit se tak, aby sis mohla říct: Teď už to umím?
Myslím, že jediné, u čeho si člověk může říct, že to umí, je možná nevypustit pivo do kanálu. Ale i to se může stát po pěti nebo deseti letech. Sládek se učí celý život a ani já nemůžu říct, že už všechno umím. Pivo nějakým způsobem uvaříš, ale pořád pracuješ s přírodou. Vždycky se může objevit něco, co vidíš a řešíš poprvé. Setkává se s tím i můj táta, který je v oboru čtyřicet let.

Pivo se nechová pokaždé stejně. Záleží na vodě, sklizni i na tom, jaký byl konkrétní rok. Když málo prší, chmel i obilí mají jiné vlastnosti než po sezoně s dostatkem vláhy. Příroda nás neustále překvapuje, takže asi nikdy nebudu moct říct, že už to umím.

Před dvěma lety jsem se rozhodla své vzdělání dál rozšířit. Jsem vyučená v oboru, ale nyní si doplňuji středoškolské pivovarské vzdělání.

Ptají se tě lidé pořád dokola, jaké je to být ženou mezi sládky? Stalo se ti někdy, že tě někdo nebral vážně jen proto, že jsi žena?
Ano, ptají se mě na to pořád. A na začátku mě někteří lidé vážně nebrali. Jednou k nám přišel pán a řekl, že když pivo vařila ženská, nemůže být dobré. Stalo se mi to ale jen jednou.

Dnes už je sládkových hodně, zvlášť v Plzeňském kraji. Nešla jsem to studovat proto, abych byla jediná nebo něčím výjimečná. Udělala jsem to proto, že táta vařil pivo doma v hrncích a já jsem tu vůni odmalička milovala.

Je to krásná voňavá práce a jsem šťastná, že se mi podařilo dělat to, po čem jsem toužila. Ta cesta nebyla vyšlapaná tátou ani zalitá sluncem, ale dnes jdu přesně po té, kterou jsem si přála. Chodit a těšit se do práce, to má dneska málo kdo.

Pamatuješ si na první pivo, které jsi uvařila sama? Jak dopadlo?
Praxi jsem absolvovala v Černicích, v pivovaru Purkmistr, pod sládkovou Evou Strakovou. Moje první pivo byl ležák. Měla jsem nad sebou zkušenější kolegy a Eva dohlížela na to, aby všechno proběhlo v pořádku. Dopadlo to dobře a pivo šlo do prodeje. Ale jak říkám, člověk se učí celý život.

Co se děje, když se várka nepovede? Dá se pivo ještě zachránit, nebo někdy musíš přijmout, že veškerá práce skončí v kanálu?
Chyb se dá při výrobě piva udělat hodně, ale spousta z nich se dá napravit. Alespoň dokud pivo nemá vyloženě vadnou chuť nebo vůni a není něčím infikované.

Nejdůležitější jsou čistota a dezinfekce. Kdyby v tanku zůstaly nečistoty, nové pivo, které se do něj napustí, se okamžitě zkazí. Musím ale zaklepat, že nám se zatím nestalo, že bychom museli celou várku vylít do kanálu.

Kolik piva během běžného pracovního dne ochutnáš?
Ochutnávání piva je běžnou součástí mého pracovního dne. Já si tím řídím i obsah bublinek v pivu.

Normálně mi k degustaci stačí zhruba jedna nebo dvě deci. Neochutnávám ale každý den pivo ze všech tanků. To dělám většinou v pondělí, kdy jich projdu třeba devatenáct. Někdy je to náročnější, jindy méně. Občas se navíc zastaví známí, se kterými si ráda dám pivo, a pak toho vypiju víc.

Čeho si při degustaci všímáš jako prvního?
Určitě vůně. Pivo musí vonět a jakmile nevoní, je to jasný signál, že se někde stala chyba. Potom ochutnávám a zajímá mě jeho říz, tedy obsah bublinek.

Když je pivo uvařené, s jeho chutí už toho příliš neuděláš. Ležením se zakulatí a hořkost se trochu zjemní, ale s řízem se stále dá pracovat. Do určité míry můžeš řešit i to, když se ti pivo zdá příliš hořké, nebo naopak málo hořké.

Největší část naší produkce tvoří dvanáctistupňový ležák, který už podle názvu musí ležet. Máme ho někdy v osmi tancích, ve kterých jsou různé várky, a může se stát, že je každá trochu jinak hořká. Souvisí to s obsahem alfa kyselin v chmelu, který se s každou sklizní mění. Chmel má pokaždé trochu jiný charakter i hořkost. I když s ním pracuješ pořád stejně a všechno si přepočítáš. Vaření piva je chemie i matematika a výsledná chuť může být trochu jiná než u předchozí várky. Finální dorovnávání chuti je proto poměrně náročné.

Zákazník musí dostat pokaždé stejný výsledek. Aby si po prvním doušku neřekl: „Aha, dneska se Žaneta asi pěkně ožrala.“

Zlatá kráva vaří klasické ležáky, ale i dost výrazné speciály. Jak vzniká nový recept?
Vzhledem k množství minipivovarů v Česku je potřeba, aby se vařily také speciální piva. Recepty vznikají poměrně spontánně. Jsme tu dva sládci a většinou se domlouváme, co bychom mohli uvařit. Hodně se řídíme sezonou. Vaříme jarní, podzimní i vánoční piva a ke každému období se hodí jiná barva a síla. Na podzim jsou to tmavší a silnější piva, v létě zase světlá a lehká.

Potom řešíme konkrétní chuť. Zrovna teď se dohadujeme, jaké bude naše nové pivo. Dan navrhuje maliny, já říkám, že malinové pivo má každý. Brzy se ale musíme rozhodnout a dnes jsem si říkala, že je nakonec asi opravdu uvaříme.

Říká se, že každý sládek má vlastní rukopis a svá tajemství. Deset sládků může dostat stejný recept a výsledkem bude deset různých piv. Je to jako s gulášem. Když dáš deseti lidem stejné suroviny, nikdy neuvaří deset stejných gulášů.

Je nějaký druh piva, který je podle tebe mimořádně náročný na výrobu? A které konkrétní pivo dalo nejvíc zabrat tobě?
Ráda vařím všechna piva, protože miluju celý proces výroby. Fyzicky nejnáročnější jsou ta silná, protože čím silnější pivo vaříš, tím více obilí musíš použít.

Když například na zimu vaříme sedmnáctistupňový světlý ležák, potřebujeme téměř tři sta kilo obilí. Náročné je ho do varny nasypat a potom zase vyndat.

U každého piva se ale člověk musí trochu pomodlit, aby se povedlo. Kvasnice jsou živé organismy a nikdy přesně nevíš, jak se budou chovat. Myslíš si, že pivo bude kvasit, přijdeš druhý den do práce a ono nekvasí. Pak musíš začít řešit, co se stalo. Určitá náročnost je proto spojená s každým druhem piva.

Máš nějaký pivní nápad, který bys chtěla uvařit, ale zatím ti všichni říkají, že je už příliš šílený?
Ano. Zatím mi sice nikdo neříká, že je ten nápad šílený, ale sama jsem ještě nepřišla na to, jak ho uskutečnit. Chtěla bych někdy uvařit pivo s příchutí hovězího masa. Jsme kravský pivovar, takže mi připadá, že by k nám něco takového patřilo. Vaří se houbová, koprová a další šílená piva, ale pivo s hovězí chutí jsem ještě neochutnala. Myslím, že ho jednou opravdu uvaříme. Jsme přece Zlatá kráva.

Změnila ti práce sládkové obyčejné chození na pivo? Dokážeš si ho ještě jen tak užít?
Užívám si ho pořád, ale určitě se to změnilo. Chodím mnohem častěji do craftových hospod, kde čepují piva z jiných malých pivovarů, a můžu tak ochutnávat další styly. Nechci říkat konkurenci, protože my pivovarníci se většinou nevnímáme jako konkurenti. Jsme kamarádi a přátelé a rádi ochutnáváme piva ostatních.

Kdybys měla uvařit pivo podle své vlastní povahy, jak by chutnalo a jak by se jmenovalo?
Určitě by to bylo pivo plné lásky a dobrého srdce, které by se krásně pilo. Jmenovalo by se asi Žaneta. Uvařila bych ho jako svrchně kvašené pivo a možná bych do něj přidala ibišek, aby bylo růžové.

Krkonošský minipivovar Trautenberk expanduje do Trutnova, kde otevřel celoroční provoz v areálu Bojiště. Jeho vlastník, investor Martin Kulík, propojuje gastronomii, development a cestovní ruch. Nový pivovar nabízí restauraci, rychlé bistro i formát T-Drive pro řidiče, cyklisty a turisty.

Krkonošský minipivovar Trautenberk, jenž si vybudoval jméno na hřebenech nejvyšších vrcholků republiky, se pouští do expanze do krkonošského podhůří. Své pivo a upravený gastronomický koncept sváží z hor do Trutnova. Jako své nové útočiště si vybral ikonický, avšak historicky spíše nárazově využívaný areál Bojiště, který doposud ožíval hlavně během letních hudebních festivalů. Nový multifunkční komplex propojující klasickou restauraci, rychlé bistro a formát T-Drive zahájil oficiální celoroční provoz letos v červnu.

Za úspěšným příběhem krkonošské značky stojí pražský developer a investor Martin Kulík. Ten není v pivovarském byznysu žádným nováčkem a expanze Trautenberku zapadá do jeho dlouhodobé strategie propojování kvalitní gastronomie, nemovitostního developmentu a cestovního ruchu. Investice do nového pivovaru v Trutnově ho vyšla na vyšší desítky milionů korun.

Kulík na sebe na pivovarské mapě poprvé výrazněji upozornil v Praze, kde stál jako spoluinvestor u zrodu pivovaru Hostivar. Na koncept, jenž se v pražské Hostivaři osvědčil, zkusil posléze navázat v roce 2015 přímo na Pomezních Boudách v Malé Úpě, kde ze zchátralé Tippeltovy boudy vybudoval moderní designový pivovar Trautenberk s ubytováním. Ten se rychle stal jedním z hlavních center turistického ruchu v horních Krkonoších a nyní dodává i do provozů mimo horskou oblast.

Kulíkovy podnikatelské aktivity jsou sice v tomto regionu silně spjaty s investicemi do horské infrastruktury, aktuální sestup do podhůří však ukazuje snahu o oživení nejen hor, ale také regionu, jenž k nim bezprostředně přiléhá. „Cílem je oslovit novou městskou klientelu, oživit pomyslnou gastromapu v nížině a přinést do oblasti zbrusu nový koncept,“ tvrdí Kulík, který provozuje i pivovar Spojovna na pražském Chodově nebo pivovar v Mostě.

Sázka na dvourychlostní zóny
Pro samotnou značku má příchod do Trutnova také silný marketingový a historický podtext, jelikož horské pivo se jmenuje právě po jeho zakladateli Albrechtovi von Trautenberg, podle něhož neslo německé jméno Trautenau.

Nový pivovar však nezaujme pouze historií, nýbrž i celým konceptem, kdy je samotný projekt v areálu Bojiště vymyšlený tak, aby dokázal logisticky i gastronomicky obsloužit různé typy zákazníků v průběhu celého dne. Hlavní restaurační část sází na poctivou českou kuchyni v moderním a odlehčeném pojetí, steaky a na lokální sladké speciality, přičemž vzdušnému interiéru dominuje rozsáhlá stěna s originální malovanou mapou Trutnova a Krkonoš z dílny ilustrátorky Ilony Polanski známé mimo jiné z dua Tomski & Polanski, která ilustrovala české vydání knih o Harry Potterovi. Restaurace funguje sedm dní v týdnu s prodlouženým víkendovým provozem do pozdních večerních hodin.

V těsném sousedství pak funguje formát rychlého bistra doplněný o koncept T-Drive, který míří primárně na lidi v pohybu, řidiče a cyklisty, popřípadě na turisty mířící na hory. T-Drive nabízí ranní kávu, snídaně a klasická hotová jídla s denní provozní dobou od sedmi ráno do pěti odpoledne. „Součástí bistra je T-drive okénko pro nákup občerstvení z auta a v části s lavicemi kiosek s výčepem,“ řekla ředitelka Pivovaru Trautenberk Dagmar Budová.