Žaneta Petružálková chtěla vařit pivo už jako teenagerka. Přesto se nejdřív vyučila cukrářkou a o své místo v pivovaru musela bojovat. Dnes je sládkovou ve Zlaté krávě a vymýšlí vlastní recepty.

Žaneta Petružálková vyrůstala v rodině, kde bylo pivo téměř všudypřítomné. Její táta Petr pracoval dlouhá léta jako sládek v Plzeňském Prazdroji a doma vařil vlastní pivo, ke kterému Žaneta odmalička přičichávala. Přestože ji od fyzicky náročného řemesla zpočátku odrazoval, nakonec se rozhodla jít v jeho stopách.

Dnes působí jako sládková v nepomuckém pivovaru Zlatá kráva, kde vaří klasické ležáky i nejrůznější speciály. V rozhovoru pro Refresher popsala, proč se kvůli svému snu vrátila do školy, jaké předsudky musela překonat i proč by jednou chtěla uvařit pivo s chutí hovězího masa.

Pocházíš ze sládkovské rodiny, přesto ses nejdřív vyučila cukrářkou a pracovala v kabelárně. Kdy přišel moment, kdy sis řekla, že se chceš věnovat pivovarnictví?
Touha věnovat se pivovarnictví mě provázela už od čtrnácti let, ale moje rodinná situace tomu tehdy příliš nepřála. Rodiče se rozváděli a táta nebyl moc nakloněný tomu, abych se stala pivovarnicí. Je to přece jen fyzicky náročná práce, která byla dříve vnímaná hlavně jako mužská.

Byla jsem z toho zklamaná, vyučila se cukrářkou a nastoupila do kabelárny. Tam jsem si ale uvědomila, že to nechci dělat do důchodu a že bych přece jen chtěla být sládkovou. Při práci jsem se proto dálkově vyučila v oboru pivovarník-sladovník v Říčanech u Prahy.

Co všechno práce sládkové reálně obnáší? Je to spíš o vymýšlení chutí, nebo o tahání hadic, čištění a hlídání tabulek?
Práce sládkové obnáší všechno, co jsi vyjmenovala, ale nejvíc je opravdu o tahání hadic, čištění, drhnutí a další fyzické práci. Degustace a samotné vaření piva přicházejí až potom.

V čem může být podle tebe v pivovarnictví výhoda být ženou a v čem je to naopak nevýhoda?
Upřímně mě asi nenapadá žádná výrazná výhoda být ženou. Ta práce je daná a je jedno, jestli ji vykonává muž, nebo žena. Nevýhodou je především její fyzická náročnost. Když jsem se rozhodla, že chci být sládkovou, věděla jsem, že budu tahat pytle s obilím, sudy a hadice a že se fyzické práci nevyhnu.

Dnes už mám pomocníky, kteří mi s těžkou prací pomáhají, takže se můžu více věnovat hledání nových receptů, chutí a kombinací, které bychom mohli vařit.

Na začátku jsme tu ale byli jen já a táta. Nechtěla jsem, aby těžké věci tahal on, takže jsem je nosila sama. Také šéfové měli zpočátku obavy, jestli to jako žena zvládnu. Musela jsem je přesvědčit, že neudělají chybu, když mě vezmou.

Co bylo na začátku nejtěžší naučit se tak, aby sis mohla říct: Teď už to umím?
Myslím, že jediné, u čeho si člověk může říct, že to umí, je možná nevypustit pivo do kanálu. Ale i to se může stát po pěti nebo deseti letech. Sládek se učí celý život a ani já nemůžu říct, že už všechno umím. Pivo nějakým způsobem uvaříš, ale pořád pracuješ s přírodou. Vždycky se může objevit něco, co vidíš a řešíš poprvé. Setkává se s tím i můj táta, který je v oboru čtyřicet let.

Pivo se nechová pokaždé stejně. Záleží na vodě, sklizni i na tom, jaký byl konkrétní rok. Když málo prší, chmel i obilí mají jiné vlastnosti než po sezoně s dostatkem vláhy. Příroda nás neustále překvapuje, takže asi nikdy nebudu moct říct, že už to umím.

Před dvěma lety jsem se rozhodla své vzdělání dál rozšířit. Jsem vyučená v oboru, ale nyní si doplňuji středoškolské pivovarské vzdělání.

Ptají se tě lidé pořád dokola, jaké je to být ženou mezi sládky? Stalo se ti někdy, že tě někdo nebral vážně jen proto, že jsi žena?
Ano, ptají se mě na to pořád. A na začátku mě někteří lidé vážně nebrali. Jednou k nám přišel pán a řekl, že když pivo vařila ženská, nemůže být dobré. Stalo se mi to ale jen jednou.

Dnes už je sládkových hodně, zvlášť v Plzeňském kraji. Nešla jsem to studovat proto, abych byla jediná nebo něčím výjimečná. Udělala jsem to proto, že táta vařil pivo doma v hrncích a já jsem tu vůni odmalička milovala.

Je to krásná voňavá práce a jsem šťastná, že se mi podařilo dělat to, po čem jsem toužila. Ta cesta nebyla vyšlapaná tátou ani zalitá sluncem, ale dnes jdu přesně po té, kterou jsem si přála. Chodit a těšit se do práce, to má dneska málo kdo.

Pamatuješ si na první pivo, které jsi uvařila sama? Jak dopadlo?
Praxi jsem absolvovala v Černicích, v pivovaru Purkmistr, pod sládkovou Evou Strakovou. Moje první pivo byl ležák. Měla jsem nad sebou zkušenější kolegy a Eva dohlížela na to, aby všechno proběhlo v pořádku. Dopadlo to dobře a pivo šlo do prodeje. Ale jak říkám, člověk se učí celý život.

Co se děje, když se várka nepovede? Dá se pivo ještě zachránit, nebo někdy musíš přijmout, že veškerá práce skončí v kanálu?
Chyb se dá při výrobě piva udělat hodně, ale spousta z nich se dá napravit. Alespoň dokud pivo nemá vyloženě vadnou chuť nebo vůni a není něčím infikované.

Nejdůležitější jsou čistota a dezinfekce. Kdyby v tanku zůstaly nečistoty, nové pivo, které se do něj napustí, se okamžitě zkazí. Musím ale zaklepat, že nám se zatím nestalo, že bychom museli celou várku vylít do kanálu.

Kolik piva během běžného pracovního dne ochutnáš?
Ochutnávání piva je běžnou součástí mého pracovního dne. Já si tím řídím i obsah bublinek v pivu.

Normálně mi k degustaci stačí zhruba jedna nebo dvě deci. Neochutnávám ale každý den pivo ze všech tanků. To dělám většinou v pondělí, kdy jich projdu třeba devatenáct. Někdy je to náročnější, jindy méně. Občas se navíc zastaví známí, se kterými si ráda dám pivo, a pak toho vypiju víc.

Čeho si při degustaci všímáš jako prvního?
Určitě vůně. Pivo musí vonět a jakmile nevoní, je to jasný signál, že se někde stala chyba. Potom ochutnávám a zajímá mě jeho říz, tedy obsah bublinek.

Když je pivo uvařené, s jeho chutí už toho příliš neuděláš. Ležením se zakulatí a hořkost se trochu zjemní, ale s řízem se stále dá pracovat. Do určité míry můžeš řešit i to, když se ti pivo zdá příliš hořké, nebo naopak málo hořké.

Největší část naší produkce tvoří dvanáctistupňový ležák, který už podle názvu musí ležet. Máme ho někdy v osmi tancích, ve kterých jsou různé várky, a může se stát, že je každá trochu jinak hořká. Souvisí to s obsahem alfa kyselin v chmelu, který se s každou sklizní mění. Chmel má pokaždé trochu jiný charakter i hořkost. I když s ním pracuješ pořád stejně a všechno si přepočítáš. Vaření piva je chemie i matematika a výsledná chuť může být trochu jiná než u předchozí várky. Finální dorovnávání chuti je proto poměrně náročné.

Zákazník musí dostat pokaždé stejný výsledek. Aby si po prvním doušku neřekl: „Aha, dneska se Žaneta asi pěkně ožrala.“

Zlatá kráva vaří klasické ležáky, ale i dost výrazné speciály. Jak vzniká nový recept?
Vzhledem k množství minipivovarů v Česku je potřeba, aby se vařily také speciální piva. Recepty vznikají poměrně spontánně. Jsme tu dva sládci a většinou se domlouváme, co bychom mohli uvařit. Hodně se řídíme sezonou. Vaříme jarní, podzimní i vánoční piva a ke každému období se hodí jiná barva a síla. Na podzim jsou to tmavší a silnější piva, v létě zase světlá a lehká.

Potom řešíme konkrétní chuť. Zrovna teď se dohadujeme, jaké bude naše nové pivo. Dan navrhuje maliny, já říkám, že malinové pivo má každý. Brzy se ale musíme rozhodnout a dnes jsem si říkala, že je nakonec asi opravdu uvaříme.

Říká se, že každý sládek má vlastní rukopis a svá tajemství. Deset sládků může dostat stejný recept a výsledkem bude deset různých piv. Je to jako s gulášem. Když dáš deseti lidem stejné suroviny, nikdy neuvaří deset stejných gulášů.

Je nějaký druh piva, který je podle tebe mimořádně náročný na výrobu? A které konkrétní pivo dalo nejvíc zabrat tobě?
Ráda vařím všechna piva, protože miluju celý proces výroby. Fyzicky nejnáročnější jsou ta silná, protože čím silnější pivo vaříš, tím více obilí musíš použít.

Když například na zimu vaříme sedmnáctistupňový světlý ležák, potřebujeme téměř tři sta kilo obilí. Náročné je ho do varny nasypat a potom zase vyndat.

U každého piva se ale člověk musí trochu pomodlit, aby se povedlo. Kvasnice jsou živé organismy a nikdy přesně nevíš, jak se budou chovat. Myslíš si, že pivo bude kvasit, přijdeš druhý den do práce a ono nekvasí. Pak musíš začít řešit, co se stalo. Určitá náročnost je proto spojená s každým druhem piva.

Máš nějaký pivní nápad, který bys chtěla uvařit, ale zatím ti všichni říkají, že je už příliš šílený?
Ano. Zatím mi sice nikdo neříká, že je ten nápad šílený, ale sama jsem ještě nepřišla na to, jak ho uskutečnit. Chtěla bych někdy uvařit pivo s příchutí hovězího masa. Jsme kravský pivovar, takže mi připadá, že by k nám něco takového patřilo. Vaří se houbová, koprová a další šílená piva, ale pivo s hovězí chutí jsem ještě neochutnala. Myslím, že ho jednou opravdu uvaříme. Jsme přece Zlatá kráva.

Změnila ti práce sládkové obyčejné chození na pivo? Dokážeš si ho ještě jen tak užít?
Užívám si ho pořád, ale určitě se to změnilo. Chodím mnohem častěji do craftových hospod, kde čepují piva z jiných malých pivovarů, a můžu tak ochutnávat další styly. Nechci říkat konkurenci, protože my pivovarníci se většinou nevnímáme jako konkurenti. Jsme kamarádi a přátelé a rádi ochutnáváme piva ostatních.

Kdybys měla uvařit pivo podle své vlastní povahy, jak by chutnalo a jak by se jmenovalo?
Určitě by to bylo pivo plné lásky a dobrého srdce, které by se krásně pilo. Jmenovalo by se asi Žaneta. Uvařila bych ho jako svrchně kvašené pivo a možná bych do něj přidala ibišek, aby bylo růžové.

Na zajímavý pivní zážitek se mohou těšit návštěvníci ostravské Kurnik Šopa Hospody. V pobočce v centru města bude příští týden probíhat takzvaný Tap Takeover s pivovarem Zlatá kráva z Nepomuku.

Ostravské Kurnik Šopa Hospody patří k oblíbeným podnikům fanoušků různých pivních speciálů z domova, ale i ze světa. Za dobu svého fungování v nich mistři výčepní načepovali už přes 4000 různých druhů piv!

Pobočka v centru se teď chystá i na svůj první Tap Takeover – ve čtvrtek 12. března do Ostravy dorazí zástupci pivovaru Zlatá kráva z Nepomuku, kteří v tento den „obsadí“ všech osm píp Kurnik Šopa Hospody. „Jen tak se nestane, aby někde bylo během jednoho dne tolik píp z jednoho pivovaru. Věříme, že to pro naše hosty bude zajímavé,“ řekl pro patriotmagazin.cz Jiří Bajgar, jenž společně s Petrem Kmetíkem ostravské Kurnik Šopa Hospody provozuje.

Návštěvníci budou mít jedinečnou příležitost ochutnat celou škálu piv tohoto pivovaru. Akce má však i větší přesah. „Dorazí k nám jejich celý tým. Lidé si s nimi budou moci popovídat, dozvědět se o nich něco víc, pobavit se se sládkem a nahlédnout k nim pod pokličku,“ vysvětlil Bajgar.

Kurnik Šopa Hospody dlouhodobě lákají na kvalitní piva z řemeslných pivovarů. „Craftové pivo není jen o chuti, ale také o příběhu. Díky Tap Takeoveru mohou lidé tyto pivovary poznat opravdu do hloubky. A o tom to celé je,“ dodal Jiří Bajgar.

Právě Zlatá kráva patří ve světě craftových pivovarů k oblíbeným značkám. „Mají skvělé speciály. Jejich kvalita je navíc stabilní,“ vyzdvihl Bajgar: „Piva od nich míváme v nabídce pravidelně, nikdy jsme jich ale neměli tolik najednou.“

Akce začne v 17 hodin a potrvá až do večera. Žádné vstupné se neplatí, podnik však doporučuje rezervovat stoly. „V Porubě jsme už pár Tap Takeoverů měli a pokaždé to bylo moc fajn. V budoucnu určitě další přidáme i v centru,“ slíbil Jiří Bajgar.

"Sládkovské řemeslo mi vonělo odmalička," přiznává Žaneta Petružálková. Otci, který pracoval jako sládek v Plzeňském Prazdroji, pravidelně nakukovala přes rameno při vaření domovarů. Už tehdy prý věděla, že jednou půjde v jeho stopách. "Cesta to ale byla trnitá. Táta říkal, že to není práce pro holku, takže byl nejdřív proti," dodává žena, která dnes pracuje jako sládková v pivovaru Zlatá kráva.

V cípu nakloněného náměstí plzeňského Nepomuku stojí docela nenápadný pivovar. Zvučný a zvonivý hlas Žanety Petružálkové, místní sládkové, která se v modrých montérkách sluní na vstupních schodech, působí v kontrastu s ospalou dopoledního atmosférou malebného městečka skoro nepatřičně. "Dáme kafe nebo pivo?" ptá se hned na úvod. Na odpověď ale nečeká. Zazubí se a sama si vzápětí odpoví: "Jasně, že pivo, co by to jinak bylo za reportáž z pivovaru. A jen aby bylo jasno," dodává vzápětí žena, které místní varna říká 'pane': "Jsme v práci. A v práci se nechlastá. V práci se degustuje."

O chvíli později drží Petružálková v ruce dvě třetinkové sklenice a stáčí z nich po decilitru piva z prvního tanku. Dohromady jich tu mají patnáct. Každý z nich má svůj vlastní název - a protože stojí v pivovaru Zlatá kráva, jmenují se podle kravských plemen. "Lidé, kteří pivovar před lety rekonstruovali, se s pojmenováním inspirovali v Americe. U nějakého pivaře viděli, že má své tanky pojmenované podle hudebních skupin. Měl tam třeba AC/DC, Guns N' Roses nebo ZZ Top."

Řemeslo je dřina
Jak sama sládková přiznává, každý den při příchodu do práce je potřeba z každého tanku trochu ochutnat. "Je to milá pracovní povinnost. Do práce tak musím jezdit autobusem, jinak to nejde. Aspoň ale ušetřím za naftu," směje se Žaneta, která se před necelými pětatřiceti lety narodila do sládkovské rodiny. Řemeslo jí podle jejích slov vonělo odmalička, cestu si ale i přes nejvyšší předpoklady jít ve šlépějích svého otce-sládka musela prošlapat sama. A s pořádnou oklikou.

"Táta nechtěl, abych šla do sládkovského učení. Pro holku je to fyzicky náročná práce. Člověk je stále na nohou, pořád něco nosí, míchá, tahá, přenáší. Je to zkrátka dřina," vysvětluje Petružálková důvody, proč se po základní škole namísto vysněného řemesla vyučila cukrářkou. Když o několik chvil později nakládá na kovový rudlík třicetilitrové sudy s pivem, je jasné, co má onou dřinou na mysli. Zároveň se však nezdá, že by jí zvedání sudů dělalo sebemenší problém.

Aniž by se zadýchala, vypráví dál a těžké sudy u toho zvedá jen tak jakoby mimochodem. "Po škole jsem nastoupila do kabelárny v Chotěšově. Věděla jsem, že to rozhodně není práce, kterou bych chtěla dělat do konce života," popisuje Žaneta s tím, že brouka do hlavy jí nakonec nasadila teta. "Jednou v létě přijely i se sestřenicemi na návštěvu. Povídaly jsme si o práci, když teta prohlásila: 'Tak jdi ještě někam do školy. Vždyť jsi to pivovarnictví chtěla vždycky dělat, ne?' A tak jsem šla."

Ačkoliv byl Žanetin otec původně proti, tvrdohlavost jeho dcery nakonec zvítězila. Když tak po letech sládek Petr Petružálek s dlouholetou praxí v Plzeňském Prazdroji došel k závěru, že Žanetu v cestě za vysněným řemeslem nezastaví ani náklaďák vyskládaný od spodu nahoru sudy plnými piva, povolil. "V roce 2018 dostal táta nabídku jít vařit pivo sem do Nepomuku. Rozjížděl tehdy ale svůj vlastní minipivovar, takže se nakonec s majitelem dohodli, že pivo půjdu vařit já a on bude garantem."

Když přijde řeč na to, jestli není vaření craftového piva v kraji Prazdroje tak trochu řehole a nošení dříví do lesa v jednom, pokrčí nepomucká sládková rameny. "Copak v kraji Prazdroje, celý Plzeňský kraj je kraj piva. Navíc ta pověstná 'plznička' a craftové pivo z malého lokálního pivovaru, to je každé úplně jiné pivo," vysvětluje Žaneta. "Malých pivovarů tu je strašně moc, přesto jsme všichni jedna velká pivovarská rodina. Tu někdo potřebuje půjčit kvasnice, tam zase jiný slad… všichni si vzájemně pomáháme a nakonec si ani nejsme konkurencí. Každé dobré pivo si svého věrného zákazníka nakonec najde."

S rozkvětem zdejšího pivovarnictví se zdá, že zákazníky kolikrát neodradí ani vyšší cena craftového piva. Když však člověk sedne do auta a vyrazí z Prahy směrem na Nepomuk, cestou nepotká příliš hospod, kde by měli na čepu pivo z lokálního minipivovaru. V drtivé většině případů se jedná o velké značky, jejichž pivo je podstatně levnější než to craftové. "U nás je holt zaplacená ta ruční práce. Velký pivovar sfoukne jednu várku v obrovském množství, kdežto my vaříme každou várku zvlášť. Největším nákladem jsou energie a pak samozřejmě zaměstnanci."

Nedostatek odbytu však Žanetu ani její kolegy netrápí. "Naopak v létě spíš nestíháme. Po pivu je žízeň, všechno se rychle vypije. A nové nestíhá ležet," vysvětluje. "Jenže jestli pivo něco doopravdy musí, tak ležet. A protože já chci, aby leželo, nepouštím nikdy ven pivo, které není uleželé," zvážní trochu nečekaně Petružálková.

Na otázku, jestli ji krom letní prekérky někdy trápily i stejné obavy, jaké měl ve vztahu k ní a řemeslu její táta, už ale opět odpovídá s úsměvem. "Ženský vařily pivo už ve středověku, tehdy to bylo normální. Navíc je nás v kraji hodně, není to kdovíjaký úkaz. A když se pivo vaří podle stejného receptu, je jedno, jestli vaří ženská, nebo chlap. Pokud je to šikovný sládek, bude pivo nakonec chutnat vždycky dobře," uzavírá Žaneta Petružálková.

"Sládkovské řemeslo mi vonělo odmalička," přiznává Žaneta Petružálková. Otci, který pracoval jako sládek v Plzeňském Prazdroji, pravidelně nakukovala přes rameno při vaření domovarů. Už tehdy prý věděla, že jednou půjde v jeho stopách. "Cesta to ale byla trnitá. Táta říkal, že to není práce pro holku, takže byl nejdřív proti," dodává žena, která dnes pracuje jako sládková v pivovaru Zlatá kráva.

V cípu nakloněného náměstí plzeňského Nepomuku stojí docela nenápadný pivovar. Zvučný a zvonivý hlas Žanety Petružálkové, místní sládkové, která se v modrých montérkách sluní na vstupních schodech, působí v kontrastu s ospalou dopoledního atmosférou malebného městečka skoro nepatřičně. "Dáme kafe nebo pivo?" ptá se hned na úvod. Na odpověď ale nečeká. Zazubí se a sama si vzápětí odpoví: "Jasně, že pivo, co by to jinak bylo za reportáž z pivovaru. A jen aby bylo jasno," dodává vzápětí žena, které místní varna říká 'pane': "Jsme v práci. A v práci se nechlastá. V práci se degustuje."

O chvíli později drží Petružálková v ruce dvě třetinkové sklenice a stáčí z nich po decilitru piva z prvního tanku. Dohromady jich tu mají patnáct. Každý z nich má svůj vlastní název - a protože stojí v pivovaru Zlatá kráva, jmenují se podle kravských plemen. "Lidé, kteří pivovar před lety rekonstruovali, se s pojmenováním inspirovali v Americe. U nějakého pivaře viděli, že má své tanky pojmenované podle hudebních skupin. Měl tam třeba AC/DC, Guns N' Roses nebo ZZ Top."

Řemeslo je dřina
Jak sama sládková přiznává, každý den při příchodu do práce je potřeba z každého tanku trochu ochutnat. "Je to milá pracovní povinnost. Do práce tak musím jezdit autobusem, jinak to nejde. Aspoň ale ušetřím za naftu," směje se Žaneta, která se před necelými pětatřiceti lety narodila do sládkovské rodiny. Řemeslo jí podle jejích slov vonělo odmalička, cestu si ale i přes nejvyšší předpoklady jít ve šlépějích svého otce-sládka musela prošlapat sama. A s pořádnou oklikou.

"Táta nechtěl, abych šla do sládkovského učení. Pro holku je to fyzicky náročná práce. Člověk je stále na nohou, pořád něco nosí, míchá, tahá, přenáší. Je to zkrátka dřina," vysvětluje Petružálková důvody, proč se po základní škole namísto vysněného řemesla vyučila cukrářkou. Když o několik chvil později nakládá na kovový rudlík třicetilitrové sudy s pivem, je jasné, co má onou dřinou na mysli. Zároveň se však nezdá, že by jí zvedání sudů dělalo sebemenší problém.

Aniž by se zadýchala, vypráví dál a těžké sudy u toho zvedá jen tak jakoby mimochodem. "Po škole jsem nastoupila do kabelárny v Chotěšově. Věděla jsem, že to rozhodně není práce, kterou bych chtěla dělat do konce života," popisuje Žaneta s tím, že brouka do hlavy jí nakonec nasadila teta. "Jednou v létě přijely i se sestřenicemi na návštěvu. Povídaly jsme si o práci, když teta prohlásila: 'Tak jdi ještě někam do školy. Vždyť jsi to pivovarnictví chtěla vždycky dělat, ne?' A tak jsem šla."

Ačkoliv byl Žanetin otec původně proti, tvrdohlavost jeho dcery nakonec zvítězila. Když tak po letech sládek Petr Petružálek s dlouholetou praxí v Plzeňském Prazdroji došel k závěru, že Žanetu v cestě za vysněným řemeslem nezastaví ani náklaďák vyskládaný od spodu nahoru sudy plnými piva, povolil. "V roce 2018 dostal táta nabídku jít vařit pivo sem do Nepomuku. Rozjížděl tehdy ale svůj vlastní minipivovar, takže se nakonec s majitelem dohodli, že pivo půjdu vařit já a on bude garantem."

Když přijde řeč na to, jestli není vaření craftového piva v kraji Prazdroje tak trochu řehole a nošení dříví do lesa v jednom, pokrčí nepomucká sládková rameny. "Copak v kraji Prazdroje, celý Plzeňský kraj je kraj piva. Navíc ta pověstná 'plznička' a craftové pivo z malého lokálního pivovaru, to je každé úplně jiné pivo," vysvětluje Žaneta. "Malých pivovarů tu je strašně moc, přesto jsme všichni jedna velká pivovarská rodina. Tu někdo potřebuje půjčit kvasnice, tam zase jiný slad… všichni si vzájemně pomáháme a nakonec si ani nejsme konkurencí. Každé dobré pivo si svého věrného zákazníka nakonec najde."

S rozkvětem zdejšího pivovarnictví se zdá, že zákazníky kolikrát neodradí ani vyšší cena craftového piva. Když však člověk sedne do auta a vyrazí z Prahy směrem na Nepomuk, cestou nepotká příliš hospod, kde by měli na čepu pivo z lokálního minipivovaru. V drtivé většině případů se jedná o velké značky, jejichž pivo je podstatně levnější než to craftové. "U nás je holt zaplacená ta ruční práce. Velký pivovar sfoukne jednu várku v obrovském množství, kdežto my vaříme každou várku zvlášť. Největším nákladem jsou energie a pak samozřejmě zaměstnanci."

Nedostatek odbytu však Žanetu ani její kolegy netrápí. "Naopak v létě spíš nestíháme. Po pivu je žízeň, všechno se rychle vypije. A nové nestíhá ležet," vysvětluje. "Jenže jestli pivo něco doopravdy musí, tak ležet. A protože já chci, aby leželo, nepouštím nikdy ven pivo, které není uleželé," zvážní trochu nečekaně Petružálková.

Na otázku, jestli ji krom letní prekérky někdy trápily i stejné obavy, jaké měl ve vztahu k ní a řemeslu její táta, už ale opět odpovídá s úsměvem. "Ženský vařily pivo už ve středověku, tehdy to bylo normální. Navíc je nás v kraji hodně, není to kdovíjaký úkaz. A když se pivo vaří podle stejného receptu, je jedno, jestli vaří ženská, nebo chlap. Pokud je to šikovný sládek, bude pivo nakonec chutnat vždycky dobře," uzavírá Žaneta Petružálková.

Průvod vedený volským povozem dovezl ve čtvtek odpoledne do plzeňské hospody Zlatá kráva Bandaska speciální várku piva nazvanou Ty krávo! Pro listopadovou Volbu sládků ho uvařil nepomucký farmářský pivovar Zlatá kráva ve spolupráci s Plzeňským Prazdrojem.

Svrchně kvašený Choco Chilli Stout se bude čepovat pouze v listopadu ve více než tisíci hospod a restaurací po celé ČR. Podle sládkové pivovaru Zlatá kráva Žanety Petružálkové by měl jeho název „Ty krávo!“ vyjadřovat obdiv nad kvalitou tohoto piva.

„Jde o tmavé pivo s hustou hnědou pěnou a intenzivní vůní hořké čokolády. Původní receptura vychází z jednoho z našich piv, společně s plzeňskými sládky jsme recepturu vylepšili přidáním chilli, které dodává pivu příjemnou hřejivost,“ řekla sládková. Choco Chilli Stout bude k dostání exkluzivně pouze v listopadu na čepech hospod zapojených do programu Volba sládků, v e-shopu Zlaté krávy a vybraných pivotékách po celé republice.

Ty krávo! Tak se jmenuje pivo uvařené ve spolupráci Plzeňského Prazdroje a farmářského pivovaru Zlatá kráva. Dva rozdílné, ale přesto sobě blízké pivovary se spojily, aby společně uvařily pivo, které má skutečný říz. Choco Chilli Stout bude k dostání exkluzivně pouze v listopadu na čepech hospod zapojených do programu Volba sládků, v e-shopu Zlaté krávy a vybraných pivotékách po celé republice.

Program Plzeňského Prazdroje Volba sládků dlouhodobě podporuje minipivovary, které si zakládají na výborné kvalitě piva a respektu k pivovarskému řemeslu. Staví na tradici českého pivovarnictví, ale zároveň je otevřen novým trendům a nápadům. „Oslovili jsme kolegy z farmářského pivovaru Zlatá kráva kvůli tomu, že ctíme, co se kvality piva týče, stejné hodnoty,“ říká Tomáš Drahoňovský, který je v roli Craft Managera v Plzeňském Prazdroji za program Volba Sládků zodpovědný. Vznikl tak pivní speciál, který se bude v listopadu čepovat ve více než 1000 hospodách a restauracích po celé ČR.

Novým, společně uvařeným pivem je svrchně kvašený Choco Chilli Stout o stupňovitosti 14,5 a objemu alkoholu 5,8 %. Jeho název „Ty krávo!“ vyjadřuje obdiv nad kvalitou tohoto piva. „Jedná se o tmavé pivo s hustou hnědou pěnou a intenzivní vůní hořké čokolády. Původní receptura vychází z jednoho z našich piv, společně s plzeňskými sládky jsme recepturu vylepšili přidáním chilli, které dodává pivu příjemnou hřejivost,“ vysvětluje sládková pivovaru Zlatá kráva Žaneta Petružálková.

„Celkem jsme při vaření využili tři slady, plzeňský, karamelový, pšeničný čokoládový a také pražený ječmen. Ke chmelení jsme použili odrůdu Premiant s vyšším obsahem hořkých látek vhodnou pro chuťově plná piva a Challenger aromatický chmel ideální pro piva typu stout. Pivo je celkově silnější, ale díky vyváženosti jednotlivých chutí překvapí lehkým dojmem s dobrou pitelnosti. Doznívání je středně dlouhé s hřejivým efektem, který potěší především v zimním období. Pivo doporučujeme k hořké čokoládě, k čokoládovým dezertům nebo žebrům na medu,“ doplňuje sládek Volby sládků Tomáš Pokorný.

Pivo „Ty krávo!“ se vařilo nejen v Prazdroji, ale i v pivovaru Zlatá kráva v Nepomuku. Oba sládci dohlíželi na to, aby uvařené pivo bylo co nejkvalitnější a nabídli tak milovníkům piva jedinečný zážitek. Při vaření použili i slupky kakaových bobů rodinné řemeslné čokoládovny Herufek, se kterou Zlatá kráva dlouhodobě spolupracuje. Chilli papričky použité v receptuře jsou typu Ancho a Scotch Bonnet.

Spolupráce sládků obou pivovarů není náhodná. „Moje rodina je spojena s Plzeňským Prazdrojem již po tři generace. Pocházíme ze stejné vesnice Žerovice jako rodina sládkové Zlaté krávy Žanety Petružálkové. Můj táta pomáhal panu Petružálkovi, když rozjížděl pivovar v Dobřanech. I když je pivovarství považováno především za chlapskou záležitost, je dobře, že se Žaneta „potatila“ a rozhodla se v řemesle pokračovat. Vaří v pivovaru Zlatá kráva skvělá piva. Jsem přesvědčen, že pivo, které naše pivovary společně uvařily, ocení i ti nejnáročnější pivní fajnšmekři,“ říká Václav Berka, emeritní vrchní sládek Plzeňského Prazdroje.

Oba pivovary si zakládají na nejvyšší kvalitě svých piv a chtějí ukázat, že nezáleží, kde byla piva uvařena. Pivní nadšenci mají proto možnost ve vybraných hospodách ochutnat jak Choco Chilli stout vařený v kapacitách Plzeňského Prazdroje, tak i várku vytvořenou ve Zlaté krávě. Exkluzivně bude na čepu na těchto místech:

Zlatá kráva Bandaska, Plzeň
Black Dog Cantina, Praha
BEERS & CHEERS, Praha
Zlatá kráva Šalanda, Nepomuk
Radegast Sportbar, Brno

Na jihozápadě Čech se narodil agilní malý pivovar, který kombinuje výrazný marketing, vysokou kvalitu piva a expandující portfolio služeb.
Podnikatel Radovan Sochor spoluzaložil v devadesátých letech první Švejk restaurant v Nepomuku a dal tak vzniknout úspěšné franšíze, pod kterou dnes patří 32 podniků v celém Česku a dva v Rusku. Vedení firmy převzal v roce 2016 jeho syn Radovan Sochor ml., který vedle restauratérství rozvíjí i další rodinnou vášeň – farmaření. A v Nepomuku, kde se nápad s podniky brandovanými nezaměnitelnou postavou hrdiny románu Jaroslava Haška zrodil, před nedávnem velmi úspěšně expandoval i na pole řemeslného pivovarnictví.

Pivovar Zlatá kráva sídlí v areálu prvního Švejk restaurantu a chytře kombinuje moderní craft beer přístupy s farmařením. Nejde jen o názvy piv, kostkované košile a rohaté logo, ale i o úsměvné drobnosti jako CK tanky nezvané dle různých plemen skotu. Útulná varna s pivovarskou „šalandou“, kde si můžete k pivu dopřát různé studené farmářské dobroty, bude výhledově doplněná o hotel, pivní wellness a malou farmu, která by rodinám s dětmi měla poskytnout příjemnou příležitost k vyžití. Investice do technologie a přestavby zchátralého stavení odhaduje majitel na 20 milionů.

Zlatá kráva se velmi rychle etablovala na pivovarské scéně, i proto, že na kvalitu piva dohlíží renomovaný sládek Petr Petružálek. Ten je sice plně vytížený díky svému vlastnímu pivovaru v Merklíně, ale Krávě pomohl s recepturami a na varnu poslal jako sládkovou dceru Žanetu.

Žaneta se původně učila na cukrářku, ale táhlo jí to k pivu, navzdory otcovu varování, že pro ženu je práce sládkové až příliš těžká. Věčně usměvavá Žaneta s výrazným punkovým sestřihem se ale ničeho neleká a změny profese nelituje. Její piva jsou čistá, poctivá a velice pitelná. Ve farmářském pivovaru se tak velmi šťastně potkala profesionalita, uvolněnost a zápal pro pivovarské řemeslo.

V sobotu 16. února získala jejich Plnotučná 12 nejprestižnější pivovarnickou cenu Zlatá pivní pečeť za 2. místo v kategorii nefiltrované pivo. Plná chuť světlého ležáku zvítězila mezi 38 vzorky degustovaných piv.

Pivní portfolio Zlatá kráva přináší spodně i svrchně kvašená piva a speciály. Ideální příležitostí ochutnat nejen oceněnou Plnotučnou 12 bude řízená degustace Pivní klub #1, která proběhne 27. února přímo v pivovaru Zlatá kráva v Nepomuku. Součástí programu bude také prohlídka samotného pivovaru a ochutnávky piva z tanku.

Milovníci dobrého jídla by si neměli nechat ujít v sobotu 2. března Pivovarskou zabijačku plnou dobrého jídla z domácí farmy majitelů. Pivovar Zlatá kráva - tam to žije!

Zlatá kráva. Tak zní název nového pivovaru v Nepomuku, který se otevře 3. prosince.
Za nápadem obnovy chátrajícího pivovaru stojí Radovan Sochor mladší. „Jsme farmáři, kteří se nejen díky své lásce k pivu, ale také pro svoji dlouholetou působnost v gastronomii rozhodli, že obnoví kouzlo místního, již skoro zapomenutého pivovaru v Nepomuku,“ říká Sochor. Pivo se bude vařit v objektu, kde historicky stával od roku 1867 jeho předchůdce. „Pivovar jsme koupili od původního majitele Ferdinanda Jiskry, který dohlížel ve svých 84 letech na první uvařenou várku piva Zlatá kráva. Na jeho počest se bude vařit polotmavá 13° Jiskra,“ dodává Sochor. Ochutnat můžete spodně kvašená piva (světlý ležák 12° Plnotučná, výčepní světlá 10° Polotučná, polotmavý ležák 13° Jiskra) a svrchně kvašená piva (11° FarmaAPA, 14° TractorIPA) a vánoční speciál čokoládový tmavý stout 16°.

Brány nového pivovaru v Nepomuku se otevřou již 3. 12. 2018. Duchovním otcem myšlenky pro obnovu pivovaru je Radek Sochor ml.: „Jsme farmáři, kteří se nejen díky své lásce k pivu, ale také pro svoji dlouholetou působnost v gastronomii rozhodli, že obnoví kouzlo místního, již skoro zapomenutého pivovaru v Nepomuku. Základem naší farmy na okraji Brd je chov skotu v bio kvalitě, myšlenka ekozemědělství a práce s přírodními zdroji. Přenést čistou přírodu až na stůl. Tyto hodnoty jsme spojili s tradičním českým pivovarnictvím a vdechli tak život pivovaru Zlatá kráva.“

Na začátku této pivní cesty stojí dvě rodiny - Sochorovi a Petružálkovi. Výkonným sládkem pivovaru je Žaneta, která přebírá řemeslo od svého otce Petra Petružálka, ten jako zkušený ručí za kvalitu vařeného piva. Vizí je vařit pivo z kvalitních surovin, originálně, skloubit jejich dvě hlavní činnosti - pivovarnictví a farmářství - a vypěstovat si jednou vlastní vstupní suroviny v eko kvalitě pro výrobu piva, a mláto využívat zpátky na farmě Sochorův statek. Dokonalý koloběh.

„Pro pivovarnictví jsme si vybrali objekt, kde pivovar od roku 1867 historicky stával, a v roce 1938 dokonce sloužil jako stáčírna plzeňského piva. Chátrající pivovar jsme koupili od původního majitele Ferdinanda Jiskry, který dohlížel ve svých 84 letech na první uvařenou várku piva Zlatá kráva. Na jeho počest se bude vařit polotmavá 13° Jiskra.“ dodává Radovan.

Současné portfolio piv Zlatá kráva - spodně kvašená piva: světlý ležák 12° Plnotučná, výčepní světlá 10° Polotučná, polotmavý ležák 13° Jiskra, a svrchně kvašená piva: 11° FarmaAPA, 14° TractorIPA a vánoční speciál čokoládový tmavý stout 16°.

Dnes je kompletně zrekonstruovaný pivovar součástí areálu U Zeleného stromu spolu s hotelem, restaurací a společenským sálem. V blízké době plánují rozšíření o pivní lázně, pivní hotel a wellness.

Pro veřejnost je otevřena Pivovarská Šalanda přímo v pivovaru a to od 4. 12. 2018. V prosinci vždy od úterý do soboty od 15:00 - 22:00 h, kde si můžete vychutnat pivo v prostředí pivovaru přímo s výhledem na varnu.