Novinky a zajímavosti ze světa piva

Nealkoholické pivo z Královského pivovaru Krušovice bodovalo na degustační soutěži ČESKÉ PIVO 2023, kde získalo první místo. Ceny se předávaly včera večer na slavnostním galavečeru u příležitostí Svatováclavských slavností v Praze.

Krušovice Hořké Nealko si letos na degustačních soutěžích vede naprosto skvěle, protože si připsalo hned několik výrazných úspěchů. První místo z prestižní degustační soutěže ČESKÉ PIVO se tak připojilo ke zlatu z Žatecké Dočesné a také ke druhému místu na Pivní pečeti v Litoměřicích a stříbru ze Zlatého poháru PIVEX v Brně. Celkem tak Krušovice Hořké Nealko v roce 2023 získalo hned čtyři medailová umístění z prestižních degustačních soutěží.

Krušovické Hořké Nealko, které je na trhu dva a půl roku, je vůbec prvním nealkoholickým pivem v historii pivovaru. Vyznačuje se plnou sladovou chutí s příjemnou, dlouho doznívající hořkostí, která činí 28 jednotek IBU. „Na našem hořkém nealku jsme si dali opravdu záležet, kdy cílem bylo dosáhnout hořkosti, která připomíná oblíbený ležák. A to se povedlo. Těší nás, že to oceňuje nejen široká veřejnost, ale i odborníci v rámci degustační soutěže ČESKÉ PIVO,“ dodal k úspěchu ředitel pivovaru Krušovice Michal Rouč.

Odbornou jednokolovou soutěž ČESKÉ PIVO každoročně vyhlašuje Český svaz pivovarů a sladoven už od roku 2001, jejím garantem je Výzkumný ústav pivovarský a sladařský. Slavnostní vyhlášení výsledků se koná u příležitostí Svatováclavských slavností českého piva, které jsou poctou patronovi českých pivovarníků a sladovníků – svatému Václavovi.

Minimalistické logo s náznakem půllitru kreativci obklopili barevnými samolepkami, jejichž využitím vznikají nekonečně variabilní a přitom graficky konzistentní formáty.

Po několikaleté pauze se Budějovický Budvar rozhodl opět otevřít své brány návštěvníkům a uspořádat nový pivně-gastronomický festival. Akce, která proběhla poslední červencový víkend, získala výstižné jméno Sláva pivu!, za kterým, stejně jako za vizuální identitou, stojí designéři ze studia Semibold. Návštěvníkům představili moderní tvář pivovarského světa a společně oslavili nápoj, který má po generace schopnost spojovat lidi.

„Jako hrdě Budějovický pivovar chceme být součástí místního dění. Klasický formát pivních slavností, které jsme i my v minulosti pořádali, ale už modernímu světu piva neodpovídá. Hledali jsme proto nové způsoby, jak oslavit pivo, jídlo a zábavu, které k sobě neodmyslitelně patří, a to se nám díky Semiboldu povedlo,“ říká CZ marketing manager Budějovického Budvaru Gabriela Kudrnáčová.

Venkovní prostory Budějovického Budvaru se koncem července zaplnily stánky minipivovarů, food trucky a příjemnou atmosféru dotvořili místní umělci a doprovodný program. V sobotu návštěvníky festivalem provedl food blogger a ambasador Budějovického Budvaru Lukáš Hejlík.

Festival dostal nejen zcela nový a neotřelý vizuál, ale také nový koncept, který posunul tradiční pivní slavnost do současné podoby. O úspěchu této festivalové evoluce svědčí i zájem a reakce návštěvníků. „Nad identitou i celým festivalem jsme přemýšleli jako nad oslavou piva. My Češi ho máme nejraději na světě a měli bychom ho kultivovat a oslavovat,“ popisuje kreativní ředitel Semiboldu Kuba Novák.

„Značka Sláva pivu! stojí na křižovatce tradice a moderního přístupu. Minimalistické logo s náznakem půllitru jsme obklopili barevnými samolepkami, jejichž využitím vznikají nekonečně variabilní a přitom graficky konzistentní formáty. Je to hravé a jednoduché řešení, kterým dokážeme říct všechno, co potřebujeme, všude, kde potřebujeme,“ dodává.

Vizuální identita pokrývala celou komunikaci festivalu: od sociálních sítí, přes festivalový merch až po degustační sklenice nebo dočasná tetování. Variabilita celého konceptu a propojení s hláškami na samolepkách umožnila individuální přístup ke každému výstupu.

Manažer pivovaru Rožmberk Michal Krumel se usmívá. Stojíme v nově zrekonstruovaném sklepení pod budovou, která k pivovarnickým a pohostinským účelům sloužila již od 17. století. Před dvěma měsíci se brány pivovaru, restaurace a hotelu opět po dlouhé době otevřely hostům. A od 1. října zahajují i řízené prohlídky pivovaru.

Je polovina pracovního týdne a zářijové počasí má stále horký letní charakter. Kempy na nejvytíženější vodácké trase v zemi, tedy z Vyššího Brodu do Českého Krumlova, jsou přesto téměř prázdné. I když vody je v řece dost. Městečko Rožmberk, jedna z ikonických zastávek při sjíždění Vltavy, působí poněkud opuštěně. Sborové ahoj, které se jindy ozývá od jezu pod hradem prakticky nepřetržitě, dnes téměř není slyšet. Vyznavači masového vodáctví, kteří ve většině už dávno vyměnili vratké kanoe za pohodlné a prakticky nepotopilné nafukovací čluny, okupují tok Vltavy především v období letních prázdnin. Bez davů vodáků si ale návštěvník může lépe vychutnat poklidnou atmosféru památkově chráněného centra města. Stopy rodů Rožmberků a Buquoyů v podobě kamenných erbů, rozet i místních názvů tu lze najít všude, na hradě i v podhradí. Obnovený Pivovar Rožmberk není výjimkou.

Chátrání a obnova
„Pivovar vybudoval roku 1590 Vilém z Rožmberka, v druhé polovině devatenáctého století byl pak objekt významně přebudován hrabaty Buquoy. Pivo se zde přestalo vařit kolem roku 1907, ve třicátých letech byla budova přestavěna pro hotelové účely pod názvem Český dům. Šlo o jeden z nejmoderněji vybavených hotelů tady na Šumavě,“ líčí na venkovní zahrádce pivovarské restaurace historii místa pan Krumel. Další osudy objektu s dlouhou pivovarnickou a pohostinskou tradicí se pak ubíraly po očekávatelné, depresivní trajektorii. Vyvlastnění původních německých majitelů po roce 1945, postupná přeměna kdysi elegantního hotelu na exkluzivním místě v lidovou ubytovnu pro pionýry či vodáky, desetiletí zanedbaných oprav, chátrání. V devadesátých letech zde ještě byla diskotéka, ale budova byla v havarijním stavu a provoz rychle skončil.

Nynější majitel, podnikatel Martin Neudörfl koupil zchátralý pivovar od státu v roce 2016. V aukci za něj zaplatil necelé dva miliony korun. Velkoryse pojatá rekonstrukce si následně vyžádala přes sto milionů korun. Vzhledem k záměru obnovit staletou pivovarskou a pohostinskou tradici se novému majiteli podařilo získat i evropské dotace. Kromě Neudörfla se do projektu významně zapojil i jeho syn, historik a lingvista Martin Neudörfl mladší, který přišel s řadou dějinných faktů a zajímavostí, na něž provoz a celkový koncept obnoveného pivovaru Rožmberk nyní navazuje.

Důraz na lokální zdroje
„Samozřejmě, že jsme se při realizaci projektu trochu potýkali s památkáři, ale to je při komerční rekonstrukci velkého objektu v tak památkově unikátní oblasti, jako je Rožmberk, asi nevyhnutelné,“ říká manažer Michal Krumel a pokračuje: „Navazujeme na tradici, ale zároveň ji rozšiřujeme. Kromě pivovaru tak v objektu máme i lihovar, hostům tedy budeme nabízet naše domácí pálenky, dále máme vlastní pekárnu a cukrárnu. Gastronomický koncept je takový, že nabídka hotelové restaurace vychází z pivovarského charakteru místa a zároveň hodně pracuje se surovinami typickými pro Šumavu: hovězí z místních farem, zvěřina, lokální sladkovodní ryby. Důležitá je pro nás i sezónnost a pořádání zákaznicky atraktivních akcí, jako třeba zabijačky,“ představuje Krumel plány na podzimní a zimní sezonu.

Nedostatku návštěvníků se v pivovaru Rožmberk nebojí. Většinu z jednadvaceti pokojů mají od slavnostního otevření v polovině července plně obsazenou a domácí i zahraniční klientela se do šumavského Povltaví naučila jezdit i mimo období letních prázdnin.

Pivo v hlavní roli
Pěstování chmele, klíčové suroviny při výrobě hořkého moku, má na svazích kolem meandrující Vltavy dlouhou tradici. Zmínky o existenci místních chmelnic lze najít už v prvních písemných záznamech o Rožmberku. V nově obnoveném pivovaru se nyní vaří klasický ležák plzeňského typu, ale i lokální speciály. Novinkou bude pivo s malinovou příchutí. Název pivního speciálu bude odkazovat k rodu Buquoy, který v Rožmberku a okolí zanechal nejvýraznější stopu hned po Rožmbercích. „Soukromě jsem si pro toto pivo myslel na název Malinová bukvice, ale obávám se, že mi to neprojde,“ směje se Michal Krumel.

Rodinný podnik
S náborem personálu problém nebyl. Tým se podle provozovatelů ještě usazuje, teď kompletní servis pivovaru, restaurace a hotelu zvládají s pětadvaceti zaměstnanci, ale chtějí nabírat další. Preferují mladší personál, protože ten se má větší ochotu učit vyššímu standardu služeb, který zde chtějí nabízet. Podstatou má i být pro hosty příjemně strávený čas v domáckém prostředí za férovou cenu.

Jižní Čechy, hlavně tady v okolí Krumlova, přeci jen pořád trochu trpí pověstí regionu orientovaného na masovou turistiku. Tohle má být ale podnik rodinného typu.

Jak se tam dostat
Jedinou vadou na kráse, za niž ale malebný Rožmberk skutečně nemůže, je cesta sem. Třeba výletník z Prahy, který zatouží po místní čepované desítce nebo dvanáctce a chce strávit jednu či dvě noci ve stínu erbovní růže pánů z Rožmberka, se musí, jede-li autem, připravit na části cesty na silniční kalvárii, zejména v případě posledních pár desítek kilometrů ve směru Dolní Dvořiště.

Ale u výborně ošetřeného piva, které se v pivovaru Rožmberk vaří po více než stoleté pauze, cestovatel na podobné ústrky téměř zapomene.

Pilsner Urquell představil nové pojetí provozoven, které budou nabízet plzeňský ležák v té nejlepší kvalitě a šířit českou pivní kulturu v zahraničí. Pilotním projektem nového vizuálního konceptu je nově otevřená pražská restaurace Na Čepu v budově Nákupní galerie Myslbek. Jejími charakteristickými prvky jsou originální interiér se symboly značky Pilsner Urquell, jedinečné řešení instalace pivních tanků a chladírenská technologie, která snižuje spotřebu elektrické energie restaurace.

Cílem nového restauračního konceptu je představit značku Pilsner Urquell a aktuální trendy české pivní kultury v zahraničí. Pilotní projekt byl po téměř třech letech příprav nyní slavnostně otevřený v Praze. Restaurace Na Čepu umístěná v Nákupní galerii Myslbek na Ovocném trhu poslouží jako vzor pro další projekty v zahraničí.
„Díky novému konceptu můžeme zákazníkům lépe představit, jakým způsobem chceme značku Pilsner Urquell prezentovat ve světě. Chceme co nejvěrněji přiblížit českou pivní kulturu zahraničním spotřebitelům. Důraz klademe zejména na péči o pivo a jeho servírování. Důležitou roli hraje ale i celkový design provozovny, který by měl umocnit zážitek hostů z plzeňského piva. Značku Pilsner Urquell chceme prezentovat moderně, neotřelým způsobem, který je atraktivní i pro mladší generaci spotřebitelů,“ říká Kamil Růžek, obchodní sládek Pilsner Urquell pro exportní trhy.

Interiér restaurace navrhli designéři agentury Purple ve spolupráci s architektem Janem Boučkem. Tvůrci v interiéru propojili tradiční měděné a dřevěné prvky typické pro plzeňský pivovar s modernějšími, jako jsou neonové dekorace na stěnách. Středobodem restaurace je výčep. Ten je zdoben obklady zelené barvy charakteristické pro značku Pilsner Urquell na míru zhotovenými jihočeskou manufakturou K&K Poker. Měděné prvky použité v interiéru odkazují na varnu v pivovaru, stejně jako kachlíčky, které byly pro tento koncept speciálně navrženy i zhotoveny ve Španělsku. Dřevěná podlaha a stoly pak nesou vygravírovaná hesla a slogany odkazující na Pilsner Urquell a českou pivní kulturu.

Koncept je unikátní i díky nejnovější tankové a chladírenské technologii. V restauraci Na Čepu byly poprvé v České republice instalovány dva dvouplášťové vertikální pivní tanky zavěšené na speciálně připravené ocelové konstrukci. Zajímavý je také centrální chladírenský okruh, na který je napojeno více odběrových míst, například pivní boxy, dochlazování tanků, vodní vany na pivní sklenice nebo lednice. Vedle úspory místa snížilo toto řešení také spotřebu elektrické energie potřebné pro chlazení o zhruba 20 % a nabízí možnost využití odpadního tepla k rekuperaci. Energie z horkých par chladiva v centrálním chladicím okruhu je využita k ohřevu teplé užitkové vody na 40 °C. Rekuperace tak vede k úspoře energií spojených s ohřevem teplé užitkové vody o cca 20 %.

„Spolupracujeme s Plzeňským Prazdrojem už řadu let a vážíme si toho, že jsme se mohli podílet na vzniku nového restauračního konceptu pro pivo Pilsner Urquell v zahraničí. Zkušební provoz a první ohlasy našich zákazníků dokazují, že se design interiéru i technologická řešení povedly. Jsme rádi, že si hosté pochvalují skvěle načepované pivo i nabídku chuťovek a jídel, která nabízíme k plzeňskému ležáku. Věříme, že se i naše jídla postupně stanou součástí tohoto nového gastro konceptu a že si je budou objednávat milovníci piva v různých zemích světa,“ hodnotí nový koncept Jakub Řičica, jeden z majitelů společnosti Gastroterra, s.r.o, která restauraci provozuje.

Ke zdárné realizaci nového konceptu přispěla nemalou měrou i Nákupní galerie Myslbek, v jejíchž prostorách restaurace sídlí. „Přípravě nové restaurace v Myslbeku jsme se věnovali téměř tři roky a dali jsme si na jejím výběru a realizaci velmi záležet. Projekt Na Čepu nás oslovil ve třech směrech. Skvěle doplňuje aktivity našeho významného nájemce – Plzeňského Prazdroje, poprvé v České republice představuje unikátní interiérový design koncept plzeňských restaurací určený pro zahraničí a v neposlední řadě zohledňuje aspekty udržitelnosti, které jsou pro budovu Myslbek důležité. Díky použitým pokročilým technologiím je provoz restaurace energeticky úspornější,“ uvádí Zdeněk Hausvater, ředitel společnosti AEW v České republice, která vlastní Nákupní galerii Myslbek.

Nový koncept nyní nabízí Pilsner Urquell k využití svým zákazníkům v zemích, do kterých je plzeňský ležák exportován. K první zahraniční realizaci dojde pravděpodobně v Německu.

Rožmberk – místo na Vltavě, kde si hlavně vodáci možná vybaví jez, který je sjízdný díky „retardérce“ u pravého břehu. Je to vcelku nenáročné, avšak milé zpestření jinak dost klidné části Vltavy. I pro ty, kteří nesedí právě v kánoi nebo na raftu, je posezení u jezu příjemnou zábavou. Kdo by rád nepozoroval úspěšné, a hlavně ty méně úspěšné snahy vodáků? I my jsme si takto lenivě s kamarádkou užívaly krásný letní den, který jsme trávily v tomto kouzelném historickém místě, v malebném městečku Rožmberk nad Vltavou.

Co je však pro následující řádky nejdůležitější je místo, kde jsme strávily podstanou část našeho výletu. Ubytovaly jsme se totiž na několik dní v Pivovaru Rožmberk, který byl po velice zdařilé rekonstrukci pro své hosty otevřen v červenci tohoto roku.

Hotel se opravdu nachází přímo v budově historického pivovaru, kde nabízí netradiční ubytování v luxusních pokojích, přičemž z některých je krásný výhled na hrad Rožmberk. Všechny pak mají opravdu pohodlné postele, prostornou koupelnu se sprchovým koutem, minibar, psací stůl i stylové křeslo k posezení s knihou. Je zde opravdu vše pro rodinnou dovolenou, romantický výlet ve dvou, ale i třeba pracovní cestu. Navzdory opravdu horkým dním a nocím nám bylo v pokoji velmi příjemně i bez klimatizace. To je výhoda staré budovy se silnými zdmi, která ani za stovky let neztratila své izolační vlastnosti. Nevýhodou naopak pro někoho můžou být schody, kterých je tu více než dost, a absence výtahu. To by měli vzít v úvahu rodiny s kočárky, starší lidé i vozíčkáři. Je to však opravdu jediná výhrada, kterou bych ke zdejšímu ubytování mohla zmínit.

Rozhodly jsem se pro pobyt na pět nocí, i proto, že v okolí se nabízí spousta možností, jak užívat letní dny jak v horku, tak i v dešti. Kupříkladu jen nedaleké Lipno láká ke koupání a dalším vodním sportům. My se rozhodly pro šlapadlo a neodolaly skokům do osvěžující vody. Plavání daleko od břehu, bez cákajících dětí i trochu zkalené vody, to má rozhodně své kouzlo.

V dalších dnech jsme se nechaly zlákat turistickými stezkami ve zdejších hlubokých lesích. Cesta do Vyššího Brodu a na Čertovy kameny ubíhala příjemně, nejen díky stínu, ale také velkému množství lesních plodů. Borůvky, maliny a ostružiny nám bohatě nahradily chybějící svačinu, průzračná ledová voda v potoce osvěžila naše zpocená těla … Prostě ráj na zemi!

Avšak upřímně, ta svačina nám vůbec nechyběla také proto, že po snídani, která byla součástí našeho pobytu, jsme zůstaly syté až do večeře, na kterou jsme se také vždy těšily právě do místa našeho ubytování.

Ti, kterým už někdy kolem poledne kručí hlady v břiše, se nejspíše zeptají: Co to je za kouzelné snídaně, že vás zasytí na celý den? A je to vůbec možné? Ano, je. A nebojte, dobře tenhle pocit znám, neboť to také často mívám.

Snídaně v Pivovaru Rožmberk jsou tak bohaté a rozmanité, že jsme nedokázaly odolat a dlouho seděly a poctivě se snažily ochutnat od všeho alespoň kousek. Bylo to těžké, ale slastné a neodolatelné zároveň. Ovoce všeho druhu, nás zlákaly hlavně dokonale zralé melouny, dále palačinky, lívance, domácí džemy, nezbytná vejce – míchaná i volská oka, do křupava vypečená slaninka, klobásky, párečky, sýry, šunky a salámy, jogurty a cereálie… Bylo toho opravdu hodně a vše čerstvé a chutné. Samozřejmě nechyběly nápoje, skvělá káva, čaje i ovocné džusy.

A když už jsme u toho jídla, ráda vám přiblížím celkovou gastronomii místní restaurace, kam jsme každý večer přicházely opravdu natěšené.

Menu zde mají upravené podle své polohy, tedy vskutku jihočeské. Navzdory štědrým porcím hlavního chodu jsme se nechaly zlákat i předkrmy. Vítězem se stal nejspíše dokřupava upečený bůček, nakrájený na jemné plátky a podávaný s nakládanou zeleninou a sweet chilli omáčkou. Rozplýval se na jazyku a s místním pivem ladil dokonale.

I ostatní předkrmy byly skvělé. Kapří hranolky, cibulové kroužky nebo tatarák... zkrátka perfektní! Také prezentace napovídala, že šéfkuchař zdejší kuchyně naprosto ví, co dělá a zcela sebejistě nás naladila na už hlavní chod. Nyní tedy k němu.

Hlavní roli zde hraje maso! Guláš, líčka, koleno či řízek. Vlastně běžná a obyčejná jídla, ovšem v luxusním provedení a moderní prezentaci. Maso v guláši se jen rozplývá, špekové knedlíky jsou nadýchané a lehká pikantnost omáčky svádí k dalším douškům zdejšího lahodného piva. Kdo by přeci jen raději nějakou variantu bez masa, s klasickým smaženým sýrem zde rozhodně taky neuděláte chybu. Křupavý, vláčný a se skvělými vařenými brambůrky a domácí tatarkou. A když budete chtít jíst opravdu zdravě, tak salát s grilovanou broskví, balkánským sýrem a zálivkou z malinového piva vám udělá neskutečnou radost.

A na konec nesmí chybět dezerty, které jsou zde, jak se hezky česky říká, jako nebe v hubě. Hlavní roli zde pro nás hráli obří borůvkový knedlík se šodó a císařský trhanec s malinovou omáčkou. Tu chuť ani nedokážu popsat, ale klidně bych se sem vracela jen díky ní.

No a protože pivovar je to, co je zde hlavním smyslem činnosti, zmíním na konec ještě právě výrobu piva. To se zde uskutečňuje již od roku 1590 a teď, po menší přestávce a i díky nadšení místního sládka a velice zdařilé rekonstrukci, vchází opět do povědomí místních i návštěvníků. Zatím se denně čepuje čerstvá jedenáctka ležák a 14° IPA (svrchně kvašené pivo s vyšším obsahem alkoholu a dominantní hořkostí), ale chystá se toho mnohem více. Těšít se můžeme na piva pšeničná i černá, která bude možné ochutnat také v rámci prohlídky pivovaru. Navíc i těla sportem a celodenními výlety znavená bude možné osvěžit a zrelaxovat v chystaných pivních lázních! Takže až přijedete příště třeba právě vy, budete moct vyzkoušet tuhle skvělou vymoženost, já bych ji brala hned.

Ještě mnoho a mnoho argumentů bych našla pro návštěvu tohoto místa, to by ale bylo psaní na několik stránek a pro to tu není bohužel prostor. Určitě chci ale ještě zmínit milý, úsměvavý, ochotný a velice schopný personál.

Tak jim držme palce, ať jim v Rožmberku vydrží nadšení a přijeďte je podpořit, nebudete rozhodně litovat.

K letošním Dnům českého piva uvařil Rodinný pivovar Bernard limitovanou edici extra hořkého ležáku. „V případě našeho nového speciálu jde o 60 jednotek hořkosti, běžný ležák má kolem 35 jednotek. Hořkost je vysoká, zároveň ale vyvážená, harmonická a lahodně doznívající. Je to prostě pitelné pivo vybízející k dalšímu napití,“ představil novinku vrchní sládek a generální ředitel pivovaru Josef Vávra.

Typické spodně kvašené pivo je chmelené aromatickými chmely jako jsou Agnus, Amarillo a Citra, které se obvykle používají pro svrchně kvašená piva typu IPA. Proto jsou ve vůni i chuti nového piva cítit citrusy. Svatováclavský speciál Bernard obsahuje podobné množství alkoholu jako český ležák, v tomto případě pět procent.

Extra hořký ležák Bernard je uvařený v limitovaném množství 600 hektolitrů, k dostání je v restauracích a hospodách s pivem Bernard, také přímo v pivovaru v Návštěvnickém centru Bernard v Humpolci, v lahvích s patentním uzávěrem je pivo v nabídce značkových prodejen pivovaru.

Dny českého piva
Dny českého piva (20.–30. září 2023) jsou svátkem všech milovníků piva, hospod a gastronomie. Cílem akce je podpořit konzumaci čepovaného piva a zároveň připomenout unikum tradiční české hospody. I proto se Dny českého piva konají každoročně v září, v čase svátku sv. Václava. Tradici tohoto pivního svátku, který je určený široké veřejnosti po celé republice, založil Český svaz pivovarů a sladoven v roce 2013.

V sobotu 23. 9. se na Kubánském náměstí uskuteční festival pro všechny milovníky zlatavého moku.

První ročník festivalu Desítka na Desítce zaznamenal mezi návštěvníky ohromný úspěch. Druhý ročník bude pokračovat v jeho šlépějích. Na návštěvníky čeká dvanáct minipivovarů, bezpočet stánků s vybranými delikatesami a skvělá hudba.

Festival vypukne v pravé poledne, bezprostředně po skončení populárních farmářských trhů. Mezi dvanáctku zúčastněných pivovarů patří: Hákův parní pivovar – Mlékojedy, Rodinný pivovar Pacov – Pacov, Městský Podorlický pivovar – Rychnov nad Kněžnou, Pecký pivovar – Pec pod Sněžkou, Pivovar Antoš – Slaný, Muflon Pivovar Kunratice – Praha 4, Pivovar Malý Janek z Jinců – Jince, Pivovar Matuška – Broumy, Pivovar Mazák – Dolní Bojanovice, Pivovar Obora – Malšice, Pivovar Kolčavka – Praha 9 a Pivovar Trilobit – Praha 8. Zkrátka bude příležitost ochutnat piva legendárních značek i méně známou produkci.

O pivním králi festivalu rozhodne hlasování. Návštěvníci festivalu budou mít možnost zakoupit si degustační set v hodnotě 50 korun, který obsahuje sklenici (0,3l), kartu s nadepsanými pivovary, na které mohou hodnotit jednotlivé pivovary a tužku. Degustační sklenice si mohou návštěvníci průběžně vymývat pitnou vodou, vyhnout se čepování piva do plastu a podpořit tím principy udržitelné Desítky. Pokud se budou chtít návštěvníci zúčastnit hlasování o nejlepší pivo festivalu, stačí, když ohodnotí pivovary dle svých preferencí. Hlasování skončí v 18 hodin. Akci bude moderovat Tomáš Grohregin.

„Všechny místní i přespolní srdečně zvu na tuhle skvělou akci, která je oslavou sládkovského umu a azylem pro všechny fanoušky piva, kteří teď v době vinobraní jen obtížně hledají útočiště. Jsem přesvědčen, že půjde o fajnový a pohodový vrchol babího léta,“ řekl starosta Prahy 10 Martin Valovič (ODS).

O hudební doprovod se postarají kapely jako Hrajeto, Motovidlo, Krásné nové stroje nebo Michal Tučný Revival. Program festivalu a informace o něm naleznete na webových stránkách desáté městské části.

Jižní Čechy právem patří k tradičním regionům s výraznou a hluboce zakořeněnou pivní kulturou. Zvyk scházet se v hospodě a „jít na jedno“ se předává z generace na generaci již staletí. Tento zvyk spojuje radosti a starosti všech vrstev dospělé populace, a tak přispívá ke sdílení zážitků mezi lidmi.

Dne 4. května 2023 byla pivní kultura zapsána do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury, právě v Jihočeském kraji, na žádost Jihočeského muzea ve spolupráci s Českým svazem pivovarů a sladoven. A proto se tak zvané „Setkání u piva“ považuje za svébytný jev lidové komunitní a společenské zvyklosti v Jihočeském kraji.

„V minulosti JCCR několikrát po sobě vydávala aktualizovaný propagační materiál Pivní stezky, kde se nacházel kompletní seznam jihočeských pivovarů a minipivovarů řazených do pivních tras po turistických oblastí. Pro letošní podzimní sezónu jsme si přichystali novinku a vytvořili jsme pivní mapu, která z vás zábavnou formou učiní pivního znalce,“ uvádí ředitel Jihočeské centrály cestovního ruchu Petr Soukup.

A jak se z vás může stát jihočeský pivní znalec? Stačí, když s mapou, kterou si můžete pohodlně vytisknout i na domácí tiskárně, navštívíte alespoň 3 pivovary na každé trase. Ty si pak odškrtnete na svém pivním lístku. Až budou poctivě všechny trasy splněny a pivní lístky odškrtnuty, tak si můžete vygenerovat svůj vlastní Diplom jihočeského pivního znalce.

Při objevování jihočeského pivního pokladu nezapomínáme ani na tipy pro zajímavé zážitky, protože stezky nabízejí mnoho možností a míst k návštěvě. Jihočeský region je vyhlášený svými kulturními památkami, starobylými městy a krásnou přírodou. Kromě mnoha lákavých akcí, které jsou pořádány během roku, je možné si vybrat z pestré nabídky pro aktivní dovolenou nebo odpočinek. Zastávky při toulkách na kole nebo pěšky mezi jednotlivým minipivovary zaručeně uhasí vaši žízeň, ať už bude jakkoliv velká.

„Pro všechny, kdo propadli kouzlu jihočeského piva, jsme na webové stránce bit.ly/pivni_stezky_mapa připravili TOP tip s názvem Za pivem po jižních Čechách, kde naleznete právě tuto novou pivní mapu. Na území jižních Čech se nachází téměř 50 pivovarů a minipivovarů, a ty jsme rozřadili do 7 pivních tras,“ doplňuje vedoucí pracovní skupiny pro domácí cestovní ruch, Tereza Procházková.

Pivní kultura však nespočívá jen v konzumaci lahodného alkoholického nápoje, ale zahrnuje i místní gastronomické lahůdky, výzdobu interiérů, specifické dekory a místní zvyky a tradice. Je to široké spektrum, které odráží bohatství jihočeského kulturního dědictví. Ochutnejte i vy jižní Čechy!

V degustační soutěži České pivo, kterou každý rok organizuje Český svaz pivovarů a sladoven, získala skupina Pivovary CZ Group s pivovary Zubr, Holba a Litovel medailové pozice ve všech hlavních kategoriích a opakovaně potvrdila své výjimečné kvality. V nejprestižnější kategorii ležáků zvítězil ZUBR Gradus 12 %, který se tak stal nejlepším pivem pro rok 2023. V silné konkurenci kategorie jedenáctek získal stříbro Litovel Josef 11,5 % a bronz Holba Šerák. Nejlepším výčepním pivem se stal Litovel Moravan. Bodovala i nealkoholická piva.

Jako každý rok se i letošní klání o nejlepší české pivo uskutečnilo v polovině září na počest sv. Václava, patrona všech pivovarníků. Nezávislou odbornou porotu nejvíce zaujal ZUBR Gradus 12 %, uvařený z několika odrůd nejkvalitnějšího českého chmele a kombinace klasického a speciálního moravského sladu zvaného „KARAPILS“.

„Opakovaných ocenění našeho piva si patřičně vážíme, protože dlouhodobě potvrzují kvalitu našeho pivovarského řemesla a tradičních postupů. Je to ale také poklona pro všechny, kteří do vaření piva v Zubru vnášejí svůj um, poctivost a pečlivost,“ říká sládková pivovaru Zubr Nataša Rousková a dodává: „Skutečnost, že Gradus 12 % je dlouhodobě špičkou mezi českými ležáky potvrzují i další ocenění z minulých let. V roce 2022 vyhrál Evropskou pivní hvězdu a byl vyhlášen nejlepším světlým ležákem roku na soutěži České pivo 2021 a 2019.“

Zlatý Litovel Moravan v kategorii výčepních piv ocenila odborná degustační komise Českého piva především za optimální sladěnost hořkosti, plnosti a řízu. Třetí místo v kategorii výčepních piv získal Zubr Gold.

Pivovar Litovel si odnesl také ocenění za stále ještě novinku na české pivní scéně Josefa 11,5 %, který díky své jedinečné chuti a vyladěné hořkosti získal druhé místo, a navázal tak na medailové ocenění v degustační soutěži O Zlatý pohár PIVEX z letošního dubna, kde mezi ležáky zvítězil.
„Moravana vaříme už více než 40 let a po celou dobu se těší veliké popularitě. Světlý ležák Josef 11,5 % jsme poprvé uvařili zhruba před rokem a půl a za tu relativně krátkou dobu si získal přízeň nejen odborníků, ale také štamgastů, kteří jsou pro nás tím nejdůležitějším barometrem kvality,“ říká Petr Kostelecký, sládek pivovaru Litovel.

V kategorii jedenáctek zabodoval také Šerák z pivovaru Holba. „Bronzu mezi jedenáctkami si velmi vážíme a udělal nám velkou radost,“ říká Luděk Reichl, sládek pivovaru Holba a dodává: „Šerák je naše vlajková loď. Začali jsme jej vařit v roce 1983, v době, kdy jedenáctistupňové pivo ještě nebylo úplně obvyklé a opakovaně se potvrzuje, že to byla naprosto správná volba.“

Úspěšné vystoupení na této prestižní degustační soutěži ještě podtrhla další medailová umístění. V kategorii nealkoholických neochucených piv patří Holbě Nealko třetí místo, kategorii ochucených nealko piv vyhrál Litovel Pomelo Free a třetí místo získal Litovel Řezaný citron.

Prakticky od sametové revoluce se mezi politiky debatuje o možném prodeji národního podniku Budějovický Budvar. Někteří opakovaně tvrdí, že „stát by neměl vařit pivo“. Jak ale ukazuje mimo jiné příklad Bavorska, které vlastní známý pivovar i světoznámou pivnici, někde se státním vlastnictvím pivovarů zdaleka takový problém nemají.

Debata o prodeji Budějovického Budvaru se v Česku opakuje už 30 let. Jejím základem je názor, že státní vlastnictví pivovaru je přežitkem z dob socialismu a ekonomickým nesmyslem.

„Stát rozhodně nemá ani provozovat hotel, ani vařit pivo. Není k tomu jediný racionální důvod,“ uvedla například loni pro Právo předsedkyně TOP 09 Pekarová Adamová. A vyslovila se pro prodej Budějovického Budvaru, který podle ní není žádným „rodinným stříbrem“. „Jednoduše proto, že jde o naprostý nesmysl, a stejně jako nemáme mít národní lihovar nebo masokombinát, nevidíme důvod, proč by zrovna pivovar měl byt výjimkou,“ řekla tehdy Pekarová.

Podobně se vyjadřuje i mnoho další politiků, namátkou třeba i bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. A tezi o tom, že „stát by neměl vařit pivo“, razí i řada ekonomů a analytiků. Vlastnictví pivovaru státem podle nich odporuje pravidlům tržního hospodářství a Budvar, jehož značka Budweiser Budvar Original, patří k vůbec nejúspěšnějším exportním značkám v Česku, by se měl prodat.

Jenže krátký pohled do zahraničí ukazuje, že státní vlastnictví pivovaru není vůbec tak ojedinělé a výjimečné, jak se někteří snaží tvrdit. A to zejména v zemích s podobnou pivovarnickou tradicí, jakou má Česko.

Nejstarší pivovar na světě
Nejlepším příkladem může být sousední Bavorsko, které vlastní a provozuje údajně nejstarší dosud fungující pivovar Weihenstephan a k tomu i jednu z největších evropských pivnic s minipivovarem Hofbräuhaus.

INFO.CZ poslalo na úřad bavorské zemské vlády dotaz, zda se v Bavorsku uvažuje nebo v nedávné době uvažovalo o prodeji Weihenstephanu či zmíněné pivnice. O „nejstarší pivovar na světě“ stejně jako o „největší pivnici“ by byl mezi soukromými společnostmi nepochybně velký zájem už jen z marketingových důvodů.

„Neexistují žádné právní požadavky, které by vynucovaly privatizaci nebo prodej obou státních pivovarů. Oba státní pivovary jsou prvotřídní vizitkou Bavorska a světovými ambasadory tradice, bavorského způsobu života a vynikajícího piva, vařeného podle zákona o čistotě piva,“ napsal INFO.CZ Michael Brandl, mluvčí bavorského ministerstva financí.

Žádný politik ani politická strana podle něj nežádají, aby se Weihenstephan a Hofbräuhaus prodaly do soukromých rukou. V Bavorsku o tom vůbec není řeč, a to ani mezi ekonomy. „Vlastnictví takových tradičních společností s celosvětovou reputací je povinností. Bavorská vláda tím plní své závazky ke společnostem, které představují tradici a sílu Svobodného státu Bavorsko,“ uvedl Brandner.

V případě nejstaršího pivovaru na světě i světoznámé pivnice podle něj nejde jen o to, že se jedná o výrazný zdroj státního rozpočtu v řádu milionů eur. Státní vlastnictví v těchto případech představuje i výrazný marketingový nástroj pro celé Bavorsko, které se směrem do zahraničí prezentuje jako země dodržující tradici pivovarnictví a čistoty piva.

O prodeji se nediskutuje
Bavorský státní pivovar Weihenstephan vznikl v roce 1040 a je tak skutečně nejstarším, nepřetržitě fungujícím pivovarem na světě. Na stát přešel v roce 1803, když byl v důsledku sekularizace zrušen weihenstephanský klášter. Od té doby je pivovar ve státním vlastnictví. Weihenstephan slouží také jako přidružené pracoviště Technické univerzity v Mnichově, v němž se školí budoucí sládci nejen z Německa, ale z celého světa.

Státní pivnice s minipivovarem Hofbräuhaus v Mnichově byla postavena před více než 430 lety a je jedním z nejstarších podniků v Mnichově a celém Bavorsku. Jedná se o významnou turistickou atrakci pro milovníky piva, kterých se do několika sálů vejde až 2000. Ani v tomto případě bavorská vláda nikdy neuvažovala o prodeji, byť by si tím nepochybně značně vylepšila rozpočet.

„Bavorský státní pivovar Weihenstephan i státní Hofbräuhaus v Mnichově se úspěšně prosazují na trhu a pravidelně odvádějí část svých zisků do státního rozpočtu,“ napsal Brandner. K prodeji tak podle něj není jediný důvod. Veškeré informace o provozu pivovarů stát zveřejňuje ve výroční zprávě.

Srovnání s Budvarem
Kdo by chtěl srovnávat pozici bavorského státního pivovaru Weihenstephan s Budějovickým Budvarem, našel by mnoho společného, byť se jedná o pivovary různé velikosti.

Výstav Budvaru je zhruba čtyřikrát vyšší než Weihenstephanu. Budějovický pivovar ale nehledě na to má podobný marketingový potenciál pro celé české pivovarnictví, jako má jeho bavorský souputník pro to bavorské. Budějovický Budvar je některými milovníky piva považován za symbol boje proti pivní globalizaci a unifikaci chuti. A to mimo jiné kvůli známkoprávnímu sporu s nadnárodním gigantem AB-InBEV o značku Budweiser.

Britská spotřebitelská organizace CAMRA („Kampaň za pořádné pivo“) už v roce 2003 organizovala petici proti prodeji Budvaru. „Budvar je unikátní pivo, které nesmí skončit v rukách globálního predátora,“ uvedl tehdy na stránkách organizace její šéf Mike Benner.

Ani tahle akce ale neukončila debatu o prodeji Budějovického Budvaru, jehož vlastnictví státem mnozí čeští politici i ekonomové stále považují za socialistický přežitek. V téhle souvislosti je třeba připomenout, že Bavorsko, které vlastní dva pivovary a odmítá na tom cokoliv měnit, rozhodně nemá levicovou vládu. Právě naopak.

Svobodný stát Bavorsko vede koalice pravicové CSU v čele s premiérem Marcusem Söderem a středové strany Svobodní voliči (Freie Wähler). V otázce vlastnictví státních pivovarů a pivnice však panuje vzácná shoda jak v koalici, tak opozici. Pro politiky to vůbec není téma.

Carlsberg také není soukromý
V Evropě existuje ještě jiný způsob státního či veřejného vlastnictví pivovarů, a tím je právní forma dánského pivovarnického gigantu Carlsberg. Čtvrtý největší výrobce piva na světě totiž také není, pro někoho možná překvapivě, ryze soukromou firmou. Zakladatelé Carlsbergu z rodiny Jacobsenů převedli společnost na nadaci, v níž mají největší podíl dánská Královská akademie věd a město Kodaň.

Převodní listina přitom stanoví, že podíl nadace na celkovém vlastnictví společnosti Carlsberg nikdy nesmí klesnout pod 51 %, většinová privatizace skupiny je tedy do budoucna zcela vyloučena.

Příklady z Bavorska a Dánska samy o sobě samozřejmě nejsou zázračným vodítkem pro rozhodování o budoucnosti Budějovického Budvaru. Vždy existují nějaká specifika. Zároveň ale ukazují, že v Česku dokola opakovaná teze „stát by neměl vařit pivo, protože to neumí,“ představuje planou proklamaci. Výše uvedené příklady ukazují, že jiné státy pivo docela „umějí vařit“ a smysl „státního“ pivovaru si umějí uspokojivě obhájit. A rozhodně se nejedná o žádné bašty socialistické centrální ekonomiky.