Novinky a zajímavosti ze světa piva

Milovníci opravdu hořkého piva se mají na co těšit. Během podzimních dnů si mohou vychutnat oblíbený tmavě jantarový speciál Radegast Extra Hořká 15. Limitovaná edice bude k dostání od října a listopadu ve vybraných prodejnách, a to až do vyprodání zásob.

Speciální piva s vyšší stupňovitostí jsou stále populárnější. Na jejich vzrůstající oblibu reaguje také pivovar Radegast, který opět uvařil limitovanou edici Extra Hořké 15. „Vycházíme tím vstříc stále rostoucí fanouškovské základně nejen tohoto speciálu, ale i celé kategorie piv s odlišným a výrazně hořkým chuťovým profilem. Radegast Extra Hořká 15 patří vůbec k nejoblíbenějším limitovaným edicím nošovického pivovaru,“ říká Ivo Kaňák, manažer pivovaru Radegast.

Radegast Extra Hořká 15 má 42 jednotek hořkosti (IBU), stupňovitost 15,3 ° a 6,5 % alkoholu. „Tmavě jantarový speciál obsahuje extra dávku chmele odrůdy Žatecký poloraný červeňák. Vyniká výraznou hořkostí a vyváženou bohatou sladovou chutí s lehkými karamelovými podtóny,“ říká Petr Kwaczek, sládek pivovaru Radegast.

Limitovaná edice Radegast Extra Hořká 15 se již prodává v obchodech Hruška a v internetovém obchodě s potravinami Kosik.cz. Od října bude postupně k dostání také v obchodech Globus, Kaufland, COOP Morava, Tempo Opava, ve vybraných prodejnách Enapo a v Makru. Během listopadu se extra hořký speciál objeví ještě v prodejnách Penny Market a Terno. Limitovaná várka bude k dostání až do vyprodání zásob.

Během třiceti let od sametové revoluce ztratilo Mostecko část svého průmyslového dědictví, které neudrželo krok s dobou.
Chodník k vrátnici zarostl plevelem. Když u brány zazvoníte, nikdo vám neotevře. Kdysi to tu ale žilo. Mostecká Severografia na okraji městské části Velebudice byla významnou tiskárnou, která dělala i Čtyřlístek a bestsellery. Utichla před osmi lety a v části pronajatého areálu ji nahradila výrobna obalů. „Je to smutné,“ popsala konec 150leté mostecké tradice výroby knih tehdejší strážná Zdeňka Vaňková, která pracovala v podniku od roku 1981 nejprve jako sazečka.

Závod vznikl koncem 70. let minulého století jako náhrada staroměstské tiskárny z éry Rakouska-Uherska. Novou fabriku na knihy pomáhal stavět Oldřich Svoboda, který jako dítě bydlel s rodiči v areálu staré tiskárny. Tiskařem byl už jeho děda. „S tím nic nenaděláte, takový je život,“ komentoval rušení provozu bývalý šéf údržby, když v září 2011 vyráběl poslední sérii knih.

Tiskárna skončila kvůli dluhům a přesycení trhu, který narušila elektronická média. Výrobu se nepodařilo zachránit, ani když vytvářela dražší publikace o umění pro náročný německý trh. „Pracoval jsem ještě ve staré tiskárně a s velkou nervozitou sledoval, zda-li se postaví tiskárna nová. Stihlo se to na poslední chvíli před zbouráním staré tiskárny,“ zavzpomínal jeden ze čtenářů Deníku, který v novém podniku pracoval až do odchodu do důchodu. „Dodnes mi chybí vůně roztaveného olova u sázecích strojů, klapot perforátorů, vůně tiskařských barev, hukot rotaček a svist archů papíru navalující se na tiskový válec ofsetových a knihtiskových strojů,“ dodal.

Lidé rádi vzpomínají i na proslulý pivovar v Sedleci u Mostu, který firma Konstruktiva postavila v roce 1976 na zelené louce poté, co ve starém Mostě odstřelili při těžbě uhlí klasický pivovar. Nový patřil v té době k nejmodernějším potravinářským provozům v Československu. „Tenkrát jsem hledal práci a nově otevíraný pivovar byl plně automatizovaný, takže vařiči byli v bílých pláštích a jenom mačkali čudlíky. A já tu automatizaci dostal na starost,“ zavzpomínal absolvent elektrotechnické školy Josef Houška, který jako fotbalista našel v pivovaru i sportovní vyžití.

„Byl tam úžasný podnikový ředitel, náš fanda. Organizoval jsem tam pivovarské mistrovství republiky v malé kopané. Jezdili k nám hrát i z Budvaru a Prazdroje. Ostatní pivovary pořádaly jiné sportovní soutěže, na které jsme jezdili zase my,“ uvedl Houška.

Pivovar nebyl po roce 1989 konkurenceschopný a v roce 1998 skončil. Areál se pak začal využívat pro jiné podnikatelské účely.

Zatím posledním průmyslovým areálem, který na Mostecku ukončil činnost, byl na jaře 2016 důl Centrum. Uzavření jediné hnědouhelné hlubinné šachty v České republice, jež fungovala od roku 1888, souviselo s postupným útlumem hornictví v regionu. Podobně utichl i hlubinný důl Kohinoor, kde proti rušení práce v roce 2000 stávkovaly desítky horníků. V roce 2024 má skončit těžba v povrchovém lomu ČSA, kde se ale bude pokračovat v zahlazování stop.

„Rekultivace lomu ČSA probíhá průběžně a v současné době je už zhruba polovina území hotová. Pro zbývající území máme schválený plán sanace a rekultivace a připravené finanční rezervy,“ sdělil šéf skupiny Sev.en Energy Luboš Pavlas. Pod zemí zůstanou stovky milionů tun uhlí, ke kterým vláda těžaře nepustila.

Rozpad hornického impéria na Mostecku, které kdysi tvořily Severočeské hnědouhelné doly, ovlivnil i další odvětví. Zanikl například strojírenský závod KSK Komořany, který šachtám poskytoval servis, ale vyrobil také konstrukci mosteckého planetária.

Historicky cenná českobudějovická budova městské sýpky z roku 1531 sloužila během staletí jako skladiště zbraní i soli. V současné době se po náročné rekonstrukci stala domovem stylové restaurace, ve které se čepuje lokální řemeslné pivo.

Ačkoli pivovar Solnice měl původně sídlit ve stejném objektu, z prostorových důvodů mu bylo nutné najít samostatný objekt. Varna a sklep se tak nachází v několik desítek metrů vzdáleném domě. Investor projektu, firma Sinop, která se zabývá výrobou chladící a výčepní techniky, se rozhodl vyřešit transport piva unikátním způsobem – mezi sklepem a výčepem byl vybudovaný pivovod, který prochází pod dlažbou Piaristického náměstí. Díky němu je zaručený nejen dostatečný přísun piva, ale i jeho naprostá čerstvost, říká hrdě zástupce investora a správce pivovaru Radim Šimeček.

I v dalších věcech se Solnice hrdě hlásí k tradicím. Varně vládne legenda českého pivovarnictví Ivan Dufek, který se řemeslu věnuje už půl století a odejít do důchodu se nechystá: „V penzi jsem byl a nejde to,“ usmívá se čerstvý člen Síně slávy českého pivovarství a sladařství, zatímco prosklenou varnou se nese krásná vůně chmelovaru. Jeho piva jsou převážně spodně kvašená, tradiční, stylově čistá a velice chutná.

Při prohlídce varny i restaurace je zároveň třeba ocenit, s jakou citlivostí se investor chová k historickým budovám. Nejen že zachránil unikátní Solnici, ale i domě, kde sídlí pivovar, zachoval všechny objevené historické prvky. Tekuté zlato, které proudí pod Piaristickým náměstím, jako by chutnalo o to lépe.

V Holbě narazili 1. sud Keprníku z letošního chmele. Slavnostního obřadu se zmocnila jeho patronka, herečka Lucie Polišenská. A nebyla v tom sama. Oporou jí byli dva nejpovolanější. Sládek pivovaru Luděk Reichl a obchodní sládek Luděk Kurek.

S odhodláním sobě vlastním narazila Lucie 1. sud a bez zaváhání naplnila první sklenici jedinečným ležákem. A jí patřilo i první hodnocení. „Já říkám – vrchol, skutečný zážitek. S každým napitím objevíte něco nového a to je na něm to krásné,“ pochválila ležák Keprník Lucie a popřála mu hory nadšených pivařů.

Jedinečný Ležák s majestátem Jeseníků míří do hospod právě teď. Předloni se jím připíjelo vůbec poprvé a od té doby zdolal náročný výstup. Díky svým příznivcům se dostal až na vrchol a úspěšně si razí svoji cestu. Je totiž jiný z mnoha pohledů. Má jméno hory a jiskru horských pramenů, jejichž voda je jeho základem. Zatímco mohutné tělo a plnou chuť mu dává slad z podhorských ječmenů, lahodné aroma a nezaměnitelnou hořkost dotváří horský chmel. Pivovarníci si ho češou sami a ručně, a to je dnes rarita. Keprník je skutečným originálem a pivem těch, co to rádi jinak, kteří chtějí vychutnávat, hodnotit a objevovat. V Holbě ho vaří v omezeném množství i vzhledem k jeho vzácné ingredienci. A tou je právě horský chmel. V prvním roce uvedení na trh se ho vypilo necelých 5 tisíc hl a letos toto množství překonal už po 6 měsících. Vzhledem k rostoucímu zájmu by mohl už brzy atakovat 10 tisíc hl. V nabídce značky stále zůstává pouze jako čepovaný.

„Sám si dokázal vybudovat exkluzivitu a to v pivním světě není zrovna snadné. Věřím, že Keprník z letošního chmele svoji jedinečnost ještě podpoří,“ říká obchodní sládek pivovaru Holba Luděk Kurek, který nic nenechává náhodě. Při slavnostním narážení předvedl jeho správné čepování a kompletní ošetření tak, aby se dostal v prvotřídní kvalitě až na stůl. „Pivní servis vidím stejně důležitý jako samotnou kvalitu piva. Proto se snažíme být hospodským nablízku a vzájemně si předávat, co dělat jinak nebo lépe. Nechceme, aby si štamgasti na svého výčepního stěžovali, ale právě naopak. Měl by to být ten, kterému důvěřují a rádi ho vidí,“ zastává Luděk Kurek. Do hospod a restaurací dorazí ležák Keprník už tento týden. Keprník je pivo s celorepublikovou distribucí v gastro sektoru.

Lucie Polišenská je v Jeseníkách doma a na místní pivo nedá dopustit. Narodila se v Šumperku a jako dítě vystupovala se šumperským sborem Motýli. Po střední škole odešla do Prahy studovat DAMU a dnes má angažmá v činohře Národního divadla. Se spolužáky mají vlastní soubor Cabaret Calembour. A s nimi také chodí na Keprník.

Plzeň tradičně ve velkém stylu oslaví vznik Československa. Na sváteční den 28. října bude na počest 101. výročí této klíčové historické události řada turisticky atraktivních míst přístupných za symbolických 28 korun. A to včetně unikátního Pivovarského muzea, Plzeňského historického podzemí a pivovaru Gambrinus!

Pivovarské muzeum v Plzni bude otevřeno od 10:00 do 18:00. Během prohlídky se seznámíte s historií plzeňských hospod a dozvíte se vše o pivu a pivovarnictví, prohlédnete si sladovnu, hvozd, valečku, laboratoř. V expozici uvidíte kolekci pivních lahví, nejmenší džbánek na světě, obří korbel a další pivní kuriozity. Přístupná bude také výstava Pivovarské muzeum již 60 let! s nejstaršími a dosud nikdy nezveřejněnými fotografiemi z doby záchrany právovárečného domu, ve kterém Pivovarské muzeum od roku 1959 sídlí. Součástí expozice jsou fotografie zachycující vznik muzea a některých jeho prvních exponátů, takže získáte ucelený pohled na proměnu budovy Pivovarského muzea v čase za posledních 90 let – od první myšlenky na založení až do dneška.

V Pivovarském muzeu můžete od 10:00 do 18:00 vstoupit do tajemného Plzeňského historického podzemí s labyrintem chodeb, studní a sklepů o celkové délce téměř 19 km. Prohlídky začínají v intervalu 20 minut. Podzemní prostory už od 14. století sloužily ke skladování potravin, výrobě piva nebo jako obranný systém během dob nepokojů. Během prohlídky zjistíte, jak podzemí vznikalo, jak rozmanitě bylo využíváno či jak žili středověcí obyvatelé města a také odhalíte tajemství autentických nálezů a zákoutí, které podzemí skrývá. Na závěr vás čeká vodárenská věž s replikou velkého vodního kola.

Zajímá-li vás, jak se vaří pivo a jak ještě zrající zlatavý mok chutná, nenechte si ujít prohlídku pivovaru Gambrinus! Dozvíte se zajímavosti z historie pivovaru, rozšíříte si znalosti o varním procesu a surovinách, které se pro pivo Gambrinus používají, a samozřejmě jej také ochutnáte (starší 18 let). V srdci pivovaru zamíříte do unikátních prostor historické otevřené spilky i k cylindrokonickým tankům, ve kterých pivo zraje dnes. Pod dohledem zkušeného výčepního si vyzkoušíte, jak se pivo správně čepuje a jaké jsou správné zásady péče o pivo. Prohlídka pivovaru Gambrinus v pondělí 28. října je již vyprodána, ale absolvovat ji můžete třeba během listopadu (vždy v pátek v 16:00, v sobotu 13:45, 16:00 a v neděli 13:45).

Při desátém ročníku soutěže CEREVISIA SPECIALIS – Pivní speciál roku 2019 se utkalo 44 piv od 13 průmyslových pivovarů. Nejvíc ocenění posbíral náchodský Primátor a v závěsu za ním Svijany.

Letošní klání o nejlepší speciální piva potvrdilo, že specialistou na speciály je mezi průmyslovými pivovary s výstavem do 10 tisíc hektolitrů v Česku stále náchodský Primátor.

Jeho piva získala v hodnocení dvacítky odborníků a osmi významných osobností pivovarnické branže pět medailí. Druhým co do počtu ocenění skončil Pivovar Svijany se čtyřmi oceněnými pivy.

„Kvalita všech soutěžních piv byla na velmi dobré úrovni,“ pochvalovala si Jana Olšovská z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského, reprezentující odborného garanta soutěže.

Ležák Češi umí, učí se vařit i speciály
„To odpovídá trendu doby. Naši pivovarníci nejenže umí uvařit nejlepší ležák na světě, ale udělali velký krok v technologii výroby piv speciálních,“ dodává Olšovská.

Soutěž, jejímž vyhlašovatelem je tradičně společnost PORT, byla hodně vyrovnaná. Svědčí o tom i početná dělená umístění.

V prostorách pražského Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského hodnotili přihlášené vzorky odborníci ze Zemědělské univerzity v Praze, Chmelařského institutu, Státní zemědělské potravinářské inspekce, Vysoké školy chemicko-technologické, Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského i nezávislí pivovarští experti.

V laické části poroty pak nechyběli novináři, lékař, vědecko-výzkumný pracovník a marketingoví specialisté.

Výsledky 10.ročníku CEREVISIA SPECIALIS – Pivní speciál roku 2019:

světlá speciální piva
1. DUX – Pivovar Svijany
2. Svijanský Baron 15 - Pivovar Svijany
2. Svijany 20 - Pivovar Svijany
2. Radegast Extra Hořká 15 - Plzeňský Prazdroj
2. Postřižinské sváteční speciál - Pivovar Nymburk
2. Primátor 16 Exkluziv – Primátor Náchod
3. neuděleno

polotmavé a tmavé speciály
1. Svijanská Kněžna – Pivovar Svijany.
2. Postřižinské pivo Něžný Barbar - Pivovar Nymburk
3. Pernštejn Granát 13 - Pardubický pivovar (Staropramen)

svrchně kvašená piva typu ALE
1. Lobkowicz Premium Ale, - Pivovar Vysoký Chlumec (skupina Pivovary Lobkowicz),
2. Primátor Stout – Pivovar Primátor Náchod
2. Primátor IPA - Pivovar Primátor Náchod
3. neuděleno

neobvyklá piva
1. Primátor Tchyně – Pivovar Primátor Náchod
2. Bernard s čistou hlavou Švestka - Rodinný pivovar Bernard
2. Velen svrchně kvašené pšeničné pivo - Pivovar Černá Hora (Pivovary Lobkowicz)
2. Holba Horské byliny Nealko - Pivovar Holba (skupina PMS)
2. Birell Hrozno - Plzeňský Prazdroj
2. Primátor Špringl 2019 – Pivovar Primátor Náchod
3. Lobkowicz Premium pšeničné - Pivovar Vysoký Chlumec (Pivovary Lobkowicz)

V Brazílii, Vietnamu nebo třeba v Keni – i tam seženete tradiční české pivo. V zahraničí je o něj stále větší zájem. Na popularitě skokově získává třeba v Jižní Koreji. A destinací, kam se český ležák vyváží, přibývá. Stejně tak narůstá i objem exportu. Od začátku roku do konce letních prázdnin pivovary vyvezly pivo za víc než pět miliard korun. Během deseti let tak vzrostl export skoro o polovinu. Na trhu ale chybí sládci.

„Tady mám vyhazování mláta,“ říká Radiožurnálu sládek Ladislav Veselý. Pivo vařil po celém světě. Českou stopu se ale snažil dodržovat i za hranicemi – při výrobě používal tuzemské suroviny.

„Když jsem vařil v cizině, tak jsem se opravdu snažil dostat suroviny z Čech. Vařit plzeňský typ piva ze sušených kvasnic není úplně nejlepší. Když jsem byl v Japonsku, tak jsem si nechal dovážet kvasnice lisované z Výzkumného ústavu pivovarského,“ popisuje.

České pivo totiž u zahraničních konzumentů boduje. Jeho obliba skokově roste například v Jižní Koreji. Za posledních pět let se vývoz do země více než zpětinásobil.

„České pivo má v zahraničí velmi dobrý zvuk. Pivovary vidí, že v Česku už nahoru ta čísla nepůjdou, takže se snaží hledat různá zahraniční teritoria,“ říká výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven Martina Ferencová. „A loví ve vodách i vzdálenějších – minulý rok jsme dokonce zaznamenali, že jsme měli pivo i na Antarktidě.“

Chybí sládci
Problém je ale podle ní se sládky, kteří na trhu chybí. „Situace je taková, že každý týden nám vznikne jeden nový minipivovar a plus je ještě 30 velkých pivovarů. Odborníci jsou potřeba, a co se týče sládků, tak nejsou. Ta práce je náročná a je hodně o manuální zručnosti a učňovské obory v dnešní době úplně netáhnou,“ dodává.

Třeba na Střední průmyslové škole potravinářských technologií v Praze letos pivovarský obor začalo studovat 45 nových studentů. Podle ředitele Milana Chmelaře se stále víc projevuje konkurenční boj pivovarů o budoucí technology výroby.

„V každém případě by bylo potřeba žáků oboru pivovarnictví daleko více. Je to boj o lidskou sílu. Pivovary vědí, že když s námi budou spolupracovat, tak si tam můžou vytipovat nějakého žáka a navázat s ním spolupráci,“ říká Chmelař.

„Může to být jak v rámci konkurenčního boje, tak i samozřejmě na ty studenty působí. I nám dávají různé nabídky inzerátů pro žáky, že hledají na tu a tu pozici,“ popisuje.

To nakonec potvrzuje i pivovar Samson, který si studenty přímo vyhledává. Podle generálního ředitele firmy Daniela Dřevikovského se pak řada absolventů po studiích plynule zařazuje do pracovního procesu.

„Snažíme si vychovávat vlastní lidi, vždycky dáváme možnost těm mladým. Nabízíme i praxe studentům u nás v pivovaru – třeba v laboratoři nebo ve výrobě. Oni se nám můžou vrátit třeba i za několik let. Třeba teď jsme uspěli v laboratoři a tam se nám vrátili,“ popisuje Dřevikovský.

Každý týden nový pivovar
Větší problém sehnat vyškoleného sládka mají hlavně minipivovary. Těch stále přibývá – v průměru tempem jeden pivovar za týden. Výjimkou tak nejsou případy, kdy sládek vaří pivo pro více pivovarů najednou. Situaci s nedostatkem sládků pomáhají řešit i rekvalifikační kurzy, o které je v Česku stále větší zájem.

Třeba Pavel Palouš vaří pivo v pražském minipivovaru Cobolis. Sám proškolil hned několik lidí. „Prošlo nám asi 100 lidí kurzem. A dneska je to asi 20 pivovarů, které vznikly z našich absolventů a ten zájem je obrovskej, ale není to jen v Čechách,“ říká.

Zájem roste také o kurzy čepování piva. Podle obchodního sládka Plzeňského Prazdroje Martina Hložka se hospodští zajímají nejenom o to, jak pivo uvařit, ale taky o to, jak ho servírovat nebo uchovávat.

„Máme velká tréninková centra po celé republice, kam několikrát měsíčně chodí desítky majitelů, výčepních a tam se jim právě snažíme vysvětlovat, jak na to,“ přibližuje Hložek.

„Snažíme se s partou kolegů, aby se o to pivo dokázali postarat. Pivo je potravina, která je náchylná na neopatrné zacházení. To znamená skladovací podmínky, čistota skla, styl čepování,“ dodává.

Hospodští přesto bojují s odlivem konzumentů. Spíš než čepovanému pivu totiž Češi dávají přednost tomu lahvovému. Více než 60 procent piva se v Česku vypije v plechovkách, lahvích a plastu.

Tradičním smolením ležáckých sudů vrcholí v těchto dnech letošní sezona pro osmičlennou partu bednářů Plzeňského Prazdroje.
Bednáři tentokrát opraví a vysmolí 15 sudů, které se pak vrátí do historických prazdrojských sklepů, kde v nich zraje a kvasí jedinečný ležák Pilsner Urquell, stejně jako před 177 lety.

O dubové sudy a kádě se v Prazdroji stará osmičlenná bednářská parta v čele s mistrem Josefem Hrůzou. Celkem má pivovar ve svých sklepích více než stovku dřevěných sudů a bednáři je postupně opravují a vysmolují, a to dvakrát do roka – vždy na jaře a na podzim. Velký ležácký sud má objem až 40 hl a prázdný váží 800 kilo. Vysklepení, tedy vykulení všech sudů ze sklepů ven, jejich smolení a následný návrat zpátky „pod zem“ zabere bednářům dva týdny. Kromě péče o velké ležácké sudy, jejich opravu a výrobu nových bednáři také vyrábějí dárkové sudy a soudky na objednávku.

Smolení je tradiční postup údržby sudů. „Používáme smolu nahřátou na 200 stupňů Celsia. Nalije se do sudu, jejím převalováním se rovnoměrně rozprostře po celé ploše sudu a tím ho také dezinfikuje. Zároveň tato vrstva zajistí, že pivo nebude v přímém kontaktu se dřevem, aby z něj nepřebíralo nežádoucí vůně a chutě,“ vysvětluje proces bednářský mistr Josef Hrůza.

Bednáři vždy byli neoddělitelnou součástí pivovaru. Už v době první republiky, konkrétně v roce 1926, si tehdejší Měšťanský pivovar v Plzni nechal registrovat kruhovou ochrannou známku s bednářským soudkem, který se stal do dnešní doby jeho neodmyslitelnou součástí a jedním ze symbolů pivovaru. Plzeňské pivovarské bednářské řemeslo je natolik unikátní, že na konci loňského roku byli prazdrojští bednáři zapsáni na Národní seznam kulturních nehmotných statků. To jim otevřelo cestu k zápisu na seznam UNESCO, o který aktuálně usilují.

Plzeňská bednářská parta je poslední pokračovatelkou tohoto kdysi tradičního pivovarnického řemesla pracující přímo v pivovaru. Jejich práce je pro plzeňský pivovar velmi důležitá. Vzorky piva ze sudů se totiž porovnávají s tím, které zraje v moderních cylindrokonických tancích. Díky tomu lze zachovávat stálou a neměnnou chuť plzeňského ležáku Pilsner Urquell jako v době jeho vzniku před 177 lety.

Mezi pivovary v zámoří roste zájem o české pivo i jeho výrobu. Loni se ho tam dovezlo skoro za čtvrt miliardy korun. Výrobci si ale všímají i našich technologií nebo chmele. Ty míří za oceán hlavně do velkých koncernů, nyní ale české postupy objevují i drobní výrobci z USA nebo Kanady.

Zástupci dvacítky pivovarů ze Spojených států i Kanady nedávno poznávali, kde vzniká například oblíbený český ležák. Ať už ve velkých varnách, nebo v těch o rozměrech větší garáže.

V pivovaru na České zemědělské univerzitě v Praze se uvaří ročně 300 hektolitrů. V malých, skromných, řeklo by se až neamerických podmínkách. Přesto i zde našli zahraniční hosté momenty, které je zaujaly. Například Tim Adams z pivovaru Oxbow ve státě Maine si všiml zápalu českých sládků. „Ten zápal je něco, co se od vás můžeme učit,“ uvedl.

Většina účastníků návštěvy vaří do několika tisíc hektolitrů ročně. Právě malé pivovary ale prý posouvají trh dál, stejně jako ochota zkoušet. „Po zkušenosti z loňského roku mohu říct, že minimálně šest pivovarů – a měli jsme tady 15 účastníků – začalo vařit pivo českým způsobem,“ uvedl zemědělský atašé českého zastupitelského úřadu ve Washingtonu Petr Ježek.

Svůj podíl na tom má taky Evan Rail, americký novinář žijící v Česku. Pro list New York Times píše americkým pohledem o českém jídle a pití. Přímo pivu věnoval několik knih. „Každý rok se mě američtí pivovarníci ptají, co je světlý ležák nebo jak uvařit tmavé pivo“.

Stejný zájem začíná budit i český chmel. Většina ho míří do velkých podniků, malé pivovary v zámoří ho zatím moc nekupují. Probíhající mise to chce změnit. „Když si vybavím pilsner, spojí se mi s ním Česko,“ řekl Mike Cheatley z pivovaru Amsterdam v Torontu. Zatím však tahle rovnice platí v zámoří jen pro znalce.

Tradičním smolením ležáckých sudů vrcholí v těchto dnech letošní sezona pro osmičlennou partu bednářů Plzeňského Prazdroje. Bednáři tentokrát opraví a vysmolí 15 sudů, které se pak vrátí do historických prazdrojských sklepů, kde v nich zraje a kvasí jedinečný ležák Pilsner Urquell, stejně jako před 177 lety.

O dubové sudy a kádě se v Prazdroji stará osmičlenná bednářská parta v čele s mistrem Josefem Hrůzou. Celkem má pivovar ve svých sklepích více než stovku dřevěných sudů a bednáři je postupně opravují a vysmolují, a to dvakrát do roka – vždy na jaře a na podzim. Velký ležácký sud má objem až 40 hl a prázdný váží 800 kilo. Vysklepení, tedy vykulení všech sudů ze sklepů ven, jejich smolení a následný návrat zpátky „pod zem“ zabere bednářům dva týdny. Kromě péče o velké ležácké sudy, jejich opravu a výrobu nových bednáři také vyrábějí dárkové sudy a soudky na objednávku.

Smolení je tradiční postup údržby sudů. „Používáme smolu nahřátou na 200 stupňů Celsia. Nalije se do sudu, jejím převalováním se rovnoměrně rozprostře po celé ploše sudu a tím ho také dezinfikuje. Zároveň tato vrstva zajistí, že pivo nebude v přímém kontaktu se dřevem, aby z něj nepřebíralo nežádoucí vůně a chutě,“ vysvětluje proces bednářský mistr Josef Hrůza.

Bednáři vždy byli neoddělitelnou součástí pivovaru. Už v době první republiky, konkrétně v roce 1926, si tehdejší Měšťanský pivovar v Plzni nechal registrovat kruhovou ochrannou známku s bednářským soudkem, který se stal do dnešní doby jeho neodmyslitelnou součástí a jedním ze symbolů pivovaru. Plzeňské pivovarské bednářské řemeslo je natolik unikátní, že na konci loňského roku byli prazdrojští bednáři zapsáni na Národní seznam kulturních nehmotných statků. To jim otevřelo cestu k zápisu na seznam UNESCO, o který aktuálně usilují.

Plzeňská bednářská parta je poslední pokračovatelkou tohoto kdysi tradičního pivovarnického řemesla pracující přímo v pivovaru. Jejich práce je pro plzeňský pivovar velmi důležitá. Vzorky piva ze sudů se totiž porovnávají s tím, které zraje v moderních cylindrokonických tancích. Díky tomu lze zachovávat stálou a neměnnou chuť plzeňského ležáku Pilsner Urquell jako v době jeho vzniku před 177 lety.