Novinky a zajímavosti ze světa piva

Sládkovská historie správně hořkého piva Radegast píše novou kapitolu. Poprvé v dějinách má nošovický pivovar svou sládkovou. Jana Tovaryšová se stala sedmou pokračovatelkou sládkovského řemesla v Radegastu od doby, kdy se v Nošovicích v roce 1970 uvařila první várka piva.

Jana Tovaryšová absolvovala Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, kde se specializovala na bioinženýrství, obor spojující mikrobiologii a technologii. Svou pivovarskou dráhu zahájila v roce 2014 právě v Pivovaru Radegast v Nošovicích. Po dvouleté stáži a programu pro trainee působila jako koordinátorka výroby, později vedla sladovnu a na začátku roku 2024 se ujala vedení výrobního útvaru varny a fermentace. V září oficiálně převzala sládkovskou štafetu od Petra Kwaczka, dlouholetého nošovického sládka, jenž se přesunul na post manažera slovenského Pivovaru Šariš, který je, stejně jako Radegast, součástí Plzeňského Prazdroje.

„Jana Tovaryšová u nás potvrdila svůj velký pivovarský talent. Prokázala jak výjimečné odborné kvality, tak i schopnost vést tým desítek lidí. Respekt si získala díky systematičnosti, smyslu pro týmovost, pečlivosti a schopnosti naslouchat jiným názorům,“ říká Ivo Kaňák, manažer Pivovaru Radegast, a doplňuje: „Na spolupráci s Janou se velmi těším, protože její vášeň a nadšení jsou inspirací nejen pro celý náš tým, ale i pro celé pivovarské řemeslo.“

Jako nová sládková Pivovaru Radegast bude Jana Tovaryšová odpovědná nejen za výrobu piva, ale i za kontinuální modernizaci provozu při zachování tradičních varních postupů a dodržování vysokých standardů kvality.

„České pivo má ve světě velké renomé, a to mě hodně inspirovalo k výběru této profese. I když je naše pivovarnictví pevně založené na tradici, neustále se vyvíjí, což mě fascinuje a žene kupředu,“ vysvětluje výběr profese Jana Tovaryšová, nová sládková Pivovaru Radegast.

Mezi každodenní práci sládkové Pivovaru Radegast patří například zajišťování a kontrola kvality základních pivovarských surovin včetně výroby sladu ve vlastní sladovně, dodržování pivních receptur a správnosti technologického procesu kvašení a ležení, degustace piva v procesu výroby a také hotového výrobku, aby každé pivo, které opouští brány pivovary, bylo v té nejlepší kvalitě.

Ve volném čase se Jana Tovaryšová věnuje aktivnímu pohybu a výletům do přírody na kole nebo pěšky.

Sládkové v Pivovaru Radegast (1970-2024):
Jaromír Franzl (1970-1978) / Oldřich Hendrych (1978-1990) / Stanislav Fridrich (1990-1996) / Ivo Kaňák (1996-1999) / Miroslav Pajurek (1999-2009) / Petr Kwaczek (2009-2024) / Jana Tovaryšová (od roku 2024)

189. ročník Oktoberfestu v německém Mnichově, který začal velkolepě, přilákal během prvního víkendu více než milion návštěvníků. V neděli festival končí a místní média předpovídají, že letos jej navštíví rekordních 7,2 milionu lidí.

»Oktoberfest je charakteristickým znakem Mnichova,« řekl Xinhua Clemens Baumgaertner, vedoucí mnichovského odboru práce a hospodářského rozvoje. »Není to jen ekonomická událost, je to klíčová aktivita pro utváření naší identity.«

Letošní ročník festivalu začal 21. září, kdy se k Tereziánskému náměstí, slavnému místu konání Oktoberfestu, sjeli lidé v tradičních bavorských krojích.

Srdcem Oktoberfestu jsou četné pivní stany, z nichž každý představuje místní mnichovský pivovar a nabízí širokou škálu tradičních piv.

Kromě živé hudby a zábavních atrakcí jsou oblíbeným suvenýrem tradiční perníčky ve tvaru srdce, na které se obvykle píše vzkaz lásky, štěstí nebo přátelství.

Oktoberfest, který vznikl v roce 1810, se stal jednou z nejznámějších německých lidových slavností. Každoročně jej navštíví přibližně 6 milionů návštěvníků z celého světa.

Pořadatelé uvedli, že se snaží zachovat bohaté tradice akce a že se rozhodli vyvarovat velkých digitálních obrazovek a nadměrného osvětlení, aby zachovali historický půvab a autentickou bavorskou atmosféru.

Chtějí také vytvořit jednotný zážitek, kde se návštěvníci i místní obyvatelé mohou ponořit do autentické a radostné atmosféry.

»Je to mnichovský festival, ale vítáme hosty z celého světa, zejména z Číny,« řekl Baumgaertner.

Poznamenal, že v loňském roce měl možnost navštívit Mezinárodní pivní festival v Qingdao. »Prostředí tohoto místa bylo nádherné a dokonale zapadá do Qingdaa.«

Mnichov a Qingdao se sblížily díky společné lásce k pivu, řekla Rita Maria Roiderová, návštěvnice z Mnichova, která byla v létě v Qingdao na letošním pivním festivalu.

»Mezinárodní pivní festival v Qingdao zaznamenal úžasný rozvoj. Je velmi mezinárodní a otevřený,« řekl Roiderová.

Šárka Grguričovou během práce pro Budvar učaroval svět minipivovarů. Když dostala nabídku spoluvlastnit malý pivovar Antoš ve Slaném, neváhala. „Je to splněným snem dvou lidí z velkého pivovaru,“ říká. V rozhovoru pro iDNES.cz vysvětluje, v čem je podnikání pro ženy náročné nebo jak se vypořádává s hejty na sociálních sítích.

Pamatujete si, kdy jste poprvé ochutnala pivo?
Když si vezmu pivo z velkého pivovaru, tak samozřejmě. Byla jsem takovéto dítě, které chodilo tatínkovi pro pivo do džbánu a tajně upíjelo. Do hospody to bylo trochu dál, tak jsem si občas ucucla.

Chutnalo vám už tehdy?
Chutnalo.

Kdy pro vás začalo být zajímavé?
Ke světu piva jsem se dostala, když jsem si v pokročilejším věku dodělávala vysokou školu. Tehdy tam byla možnost nasbírat kredity v rámci programu návštěv jihočeských firem. Když jsme navštívili Budvar a šli jsme do sklepa, kde byla ochutnávka piva z tanků, tak jsem se zasněně podívala a řekla jsem si, že tady chci pracovat.

To se vám nakonec také splnilo.
Ano. Uplynuly dva nebo tři roky a do Budvaru jsem opravdu nastoupila. Tím také vznikla moje vášeň pro pivo. Později v roce 2018 jsme byli kolegou Davidem také u toho, když Budvar začal spolupracovat s malými pivovary. Tehdy jsme jezdili do malých pivovarů a domlouvali spolupráci, konkrétní podmínky a ten svět nám učaroval a nadchnul nás. Říkali jsme si, že mít vlastní minipivovar musí být fantastické, takže nyní je Antoš splněným snem dvou lidí z velkého pivovaru.

Jaké to bylo, když jste převzali minipivovar Antoš?
Nejdřív se musíte psychicky přepnout z toho, že už nejste zaměstnanec, ale jste podnikatel a máte zodpovědnost za všechno, aby to fungovalo. Najednou také nemáte velké budgety jako v Budvaru, díky kterým se dá zařídit spousta věcí. Ze začátku jsme to urvali nadšením. Potom v roce 2021 přišla druhá vlna covidu a v roce 2022 energetická krize. To jsme přežili.

Napadlo vás během těch krizí, že byste to zabalili?
Bylo to těžké, ale že bychom to úplně zabalili, to asi ne, na to jsme byli možná i trochu ješitní, ale řešili jsme to. Nakonec vyhrála zarputilost.

Práce s pivovarem mě navíc baví, nemám žádného šéfa, můžu se rozhodovat svobodně, sama si určuji, co kde budu dělat, a nemusím tak sedět na hodinových poradách, kde se nic nevyřeší. Časem člověk také pochopí, že nemůže svým produktem uspokojit každého a že je to v pořádku.

Před začátkem rozhovoru jste zmiňovala, že pokud v pivovaru pracuje nějaká žena, většinou je na administrativní pozici. Jak reagují lidé z pivního světa, když jim řeknete, že nejste sekretářka, ale spolumajitelka?
S žádným despektem nebo odmítnutím jsem se nesetkala. Spíš to vzbuzovalo překvapení nebo údiv, na začátku také otázky. Více jsme bojovali s tím, že jsme se společníkem původně z velkého pivovaru, než s tím, že jsem žena.

Proč proč pro vás byla nálepka „z velkého pivovaru“ tak problematická?
Možná to u některých vzbuzovalo nedůvěru. Je to možná dáno právě tím, že když máte za sebou velkou firmu, tak můžete dělat spoustu různých podpor prodeje. Například do hospod rozdáváte automaticky slunečníky, zahrádky, půllitry a další reklamní předměty a jste zvyklí, že si za to zákazníka de facto koupíte.

Ve světě malých pivovarů je to o vztazích. V zákaznících musíte vzbudit důvěru a ukázat, že tomu rozumíte a děláte to srdcem a že vaše pivo za to stojí. Malých pivovarů je navíc hodně, konkurence je velká a není lehké proniknout do duše hospodského.

Ovlivnilo vaše podnikání nějak to, že jste do toho nešla sama, ale se společníkem?
Všeobecně si ženy věří méně než muži, takže si myslím, že je dobře, že jsem měla společníka Davida. Mimochodem, my jsme opravdu bývalí kolegové, každý máme svoji rodinu a náš vztah je fakt čistě jako obchodní parťáctví. Kdybych byla na začátku podnikání sama ženská, asi bych opravdu občas váhala, jestli jsem se neunáhlila a jestli to moje pivo někoho zajímá. Nevím, jestli to není mojí generací. Hodně mladým ženám fandím, aby byly stejně sebevědomé jako muži.

Sama byste tedy do toho šéfovat pivovaru nešla?
Fakt ne.

Myslíte si, že je tady něco, co by ženám pomohlo v tom zapojit se do podnikání?
Myslím si, že by si ženy měly víc věřit. Mám například kamarádku, která vyrábí moc hezké šperky a začala podnikat ještě dřív než já. Vždycky jsem jí říkala, že se musí více propagovat a musí být víc vidět, že nesmí být ta, co sedí v koutě a čeká.

A jinak samozřejmě nebudu zastírat. Pro ženy je náročné skloubit podnikání s rodinou. Zní to stereotypně, ale často je to převážně na ženách, a když k tomu přidáte podnikání, kterému musíte ze začátku dávat tisíc procent, tak je to hodně náročné a únavné.

Jak skutečnost, že máte rodinu, ovlivnila vaše podnikání?
Manžel mě v tom podpořil. Říkal mi – hele, vždycky jsi chtěla něco svýho, tak to zkus. Že bych měla jinak doma nějaký úlevy, tak to ne. Několikrát v týdnu jezdím z Českých Budějovic do Slaného, takže je to náročné.

Mladí lidé podle průzkumů pijí méně. Řešíte to? Máte obavy, jestli vás to do budoucna nějak neohrozí?
Jedeme na kvalitu, ne na kvantitu. Mladí pijí pivo méně, ale vybírají si kvalitu, například právě z malých pivovarů. Chtějí vyzkoušet něco nového a naopak nás inspirují k tomu, abychom se dále posouvali.

Jak se snažíte mladé oslovit? Sledujete trendy na sociálních sítích?
Opravdu to tak je, že koncoví zákazníci jsou na sociálních sítích. Je to v podstatě jediný kanál, kde je můžeme oslovit. Sociální sítě mám u nás na starosti já a snažím se v tomto směru vzdělávat a chytat trendy.

Minulý rok jsme měli spolupráci s klukem, který nám s videi na sítě pomáhal. Pomohlo nám to k tomu, že se k našemu profilu dostali další a další sledující, kteří u nás posléze nakoupili, takže je to opravdu důležité. Teď docela jedeme pivní meme.

Za tu dobu jsme si vytvořili opravdu silnou fanouškovskou základu. Kdykoli, když potřebujeme s něčím poradit nebo najít někoho, kdo nám pomůže, tak to velmi dobře funguje. Přes náš Instagram jsem také našla fotografa na produktové fotky.

Populární jsou i různé tanečky. Tancovala byste na sítích?
Pro mě ze začátku bylo strašně těžké vůbec ukázat se na fotce, nedejbože abych dávala rozhovor. Katastrofa. Vůbec jsem před tím nespala, měla jsem strach, že mě někdo „vyhejtí“ za to, že jsem z velkého pivovaru, že nejsem sládková nebo podobně.

Postupem času jsem zjistila, že musím ukázat svoji tvář, musí být za naší prací vidět emoce. Postupně jsme začali ukazovat lidi z pivovaru, kdo tady pracuje a jak. Ze začátku to byl mazec a největší vystoupení z komfortní zóny. Teď už s tím problém nemám. Všichni ví, že Antoš je Šárka a David, takže jsme to překonali.

Setkávala jste se na sociálních sítích také s hejtry?
Hlavně ze začátku. To jsme dostávali čočku za to, že nejsme ze Slaného, že jsme blázniví Budějčáci a že se máme sbalit zpátky do Budvaru. Psali nám, že stejně zkrachujeme, že se nám nebude dařit a tak dále.

Brala jste si to k srdci, nebo vám to bylo úplně jedno?
Když se dříve objevil nějaký takový komentář, tak se mi rozbušilo srdce. Teď mě to nechává chladnou a vždycky si řeknu, že to vždycky vypovídá o tom člověku, co to píše, ne o vaší práci.

Jaké jsou jinak nyní trendy v pivovarnictví?
Teď přes léto frčely kyseláče. To jsou nejrůznější piva s přídavkem ovoce nebo bylinek. Specifická jsou také goséčka, kam se přidává navíc sůl a koriandr. Dále také nízkoalkoholická nebo piva s menším obsahem alkoholu. Prostě svěží, pitelné experimenty.

Často se o pití piva mluví jako o českém národním sportu. Co na to říkáte?
Nejsem úplně fanda masové konzumace piva neboli průmyslového ležáku ve velkém měřítku. O národním sportu bych tedy nehovořila. Je krásné, kolik je tady pivovarů, hlavně těch malých. Máme zručné sládky, kteří pivem žijí. S českým pivem je to jako s moravským vínem – je dobré a dobře se pije.

Na tiché víno se ale na rozdíl od piva nevztahuje spotřební daň. Přijde vám to v pořádku?
Mám víno ráda, ale že se z něj neplatí spotřební daň, mi přijde jako nespravedlnost. Jako malá podnikatelka toho dělám spoustu, včetně vedení daňového skladu, komunikace s celní správou, dělám přiznání ke spotřební dani, pokud vyvážíme pivo na Slovensku, tak také vývozní papíry se spotřební daní.

Vím, co to obnáší, a myslím si, že je to pro nás hlavně administrativní zátěž navíc a daň také zvyšuje cenu piva oproti vínu. To je podle mě nespravedlivé. Alkohol jako alkohol.

Novou sezonu zahájila ve čtvrtek sladovna pivovaru Bernard v Rajhradě. Potrvá až do léta. Ročně sladovna zpracuje přibližně osm tisíc tun kvalitního ječmene z okolí Brna a Vysočiny a vyprodukuje zhruba šest a půl tisíce tun sladu. Kromě Rodinného pivovaru Bernard odebírají slad vyrobený v Rajhradě, potřebný pro vaření piva, také desítky minipivovarů.

Sladovně požehnal rajhradský převor Naum, aby se jí dařilo. Poté začal provoz sladovny sypáním syrového ječmene do nádob.

Co se děje ve sladovně
Cesta od ječmene ke sladu je dlouhá. Poté, co se ječmen poprvé vytřídí a vyčistí, přidává se do něj voda, aby se podpořilo klíčení zrníček. Při rašení semínka vylučují oxid uhličitý, který zároveň způsobuje jejich dušení. Tento proces klíčení a dušení se opakuje několikrát, což přispívá k výsledné chuti a odlišuje humnové sladovny od mechanických, kde je proces zjednodušený a není tam tolik biochemických reakcí.

Pro správné klíčení je potřeba zajistit uvnitř humen, tedy skladů, kde raší semínka, vhodné podmínky. „Musíme udržovat dostatečný chlad, proto nemáme pracovní sezonu přes léto. Nemáme zde totiž možnost dostatečně chladit, pokud jsou venku dva měsíce vedra. Stejně tak je potřeba mít v humnech tmu, aby ječmen začal klíčit, ale zároveň se nechoval, jako by byl na poli, kde by vyrašil příliš,“ vysvětlil sladmistr a vedoucí výroby Jiří Šusta.

Po dostatečné době v humnech, kde se v chladu střídá klíčení s dušením, přichází na řadu takzvané hvozdění, což je proces sušení ječmene, při kterém se z něj stává kýžený slad. Slad se následně znovu vytřídí a vyčistí, aby se zajistilo úplné odklíčení, a poté se uskladní. Hotový slad většinou ještě půl roku odpočívá, než se před naložením do kamionu naposledy vyčistí a připraví k prodeji.

Každé zrnko pod kontrolou
Sladovna v Rajhradě je jedinečná tím, že používá ke třídění ječmene optický třídič. „Jsme pravděpodobně jediná sladovna v republice, která tento třídič má. Je to velký pomocník, protože uvnitř třídiče je několik kamer, které kontrolují každé jedno zrno a případně vyřadí ta, která jsou nějakým způsobem poškozená,“ popsal sladmistr Václav Štursa.

Slad je základní přísadou oblíbeného zlatavého nápoje. „Většina lidí si možná vybaví jako první chmel jako důležitou součást vaření piva, ale je to vlastně jen koření. Na hektolitr piva se přidává jen pár stovek gramů chmele. Právě slad je však zásadní a ovlivňuje konečnou chuť piva nejvíce,“ zdůraznil důležitost sladu mluvčí pivovaru Bernard Radek Tulis.

Sladovna v Rajhradě:
Svůj provoz zahájila už v roce 1872.
Dvakrát v historii vyhořela, a to v první polovině 20. století.
Výroba v Rajhradě byla obnovena až v roce 1951.
Od roku 2000 patří pivovaru Bernard, který je největším odběratelem jejich sladu.

Emeritního vrchního sládka Plzeňského Prazdroje Václava Berku uvedl Český svaz pivovarů a sladoven do Síně slávy českého pivovarství a sladařství. Berka zasvětil celý život plzeňskému ležáku a před 20 lety stál u zrodu profese obchodních sládků. Ti se starají, aby se v hospodách čepovalo stejně dobré pivo, jako když se uvaří v pivovaru. „My u nás víme, že sládek pivo vaří, ale hospodský ho dělá,“ říkává často Václav Berka.

Stál jste u zrodu nové pivovarské profese, takzvaných obchodních sládků. Jak se ten nápad narodil? Měli na to vliv noví zahraniční vlastníci, kteří přišli do Prazdroje?
Bylo to tak půl na půl. Po revoluci jsme dostali šanci cestovat ven a ochutnávali jsme pivo i v zahraničí. Věděli jsme, že v českých hospodách jsou rezervy. Ale cesta piva za hranice je komplikovanější a my zjišťovali, že jeho chuť je ještě víc jiná než tady. Tehdy jsme se dohodli s mými šéfy, že by bylo dobré pro to něco udělat. Proto jsme dali dohromady projekt, kterému se říká obchodní sládci. Jeho cílem bylo naučit lidi, jak s naším pivem zacházet.

Třicet milionů jednorázových pivních lahví váží více než 6 tisíc tun a postavené vedle sebe by vytvořily řadu o délce 1700 kilometrů, což je zhruba vzdálenost z Prahy do španělské Barcelony. A přesně takové množství kvalitního skla ušetří nová plně automatická stáčecí linka, kterou uvedl do provozu Plzeňský Prazdroj.

Veškeré skleněné lahve, do kterých pivovar plní své produkty pro český trh, budou totiž od příštího roku vratné. Jako poslední ze svých tuzemských značek do nich nyní začíná plnit třetinky Frisca a piva značky Elektrárna.

„Linka dokáže naplnit zhruba 900 tisíc lahví o objemech 500 a 330 mililitrů. Veškeré produkty také umístí do přepravek nebo zabalí do papírových kartonů různých velikostí,“ vysvětluje manažer pivovaru Petr Kofroň.

Velkou výhodou vratných lahví je jejich dlouhodobá použitelnost. V průměru Prazdroj každou vratnou lahev naplní 26krát a na trhu vydrží sedm až osm let. Skleněné lahve jsou nejprodávanějším obalem produkce pivovaru, v Česku jí tak prodá téměř 37 procent. Většina je už nyní vratná, pouze dvě procenta portfolia doposud tvořily nevratné lahve. Od příštího roku bude nově zálohovaná veškerá běžná tuzemská produkce pivovaru ve skle. Výjimkou zůstanou pouze občasné limitované edice.

„Frisco se zařadí do rodiny našich vratných obalů, tedy k ostatním skleněným lahvím a sudům, které používáme opakovaně a vydrží řadu let. Zbývat nám budou jen plechovky, pro které ale u nás nyní neexistuje efektivní systém sběru a následná recyklace. Pokud by se podařilo v Česku zavést zálohový systém i na ně, bude šance využívat materiál z vrácených plechovek opakovaně. A my bychom tak mohli našim spotřebitelům nabídnout plně cirkulární portfolio,“ říká Ivan Tučník, manažer udržitelnosti Plzeňského Prazdroje.

Návratnost u klasických půllitrových vratných lahví má nyní pivovar zhruba 98 procent a u třetinek, které se začaly letos také nabízet ve vratných lahvích, se tomu postupně blíží.

„To dokazuje, že zálohované obaly mají smysl a lidé v Česku jsou na vracení zvyklí,“ doplňuje Martina Vajskebrová, manažerka výrobních materiálů a obalů pivovaru.

Zálohované třetinky Frisca se začnou na trhu objevovat v nejbližších dnech a do konce roku se přidají i vratné lahve piv z Elektrárny. Pivovar počítá s tím, že zhruba od nového roku, po doprodání všech zásob, již budou na českém trhu pouze vratné třetinkové obaly těchto značek. Do završení projektu cirkularity skleněných obalů investoval Prazdroj 1,1 miliardy korun. Z toho větší část, konkrétně 700 milionů korun, zamířila do nové stáčecí linky v Plzni, zbytek je vyčleněn na nákup vratných lahví a přepravek.

Přesně před 70 lety vkročili do restaurace Masné krámy v Českých Budějovicích první návštěvníci. Kulaté výročí připomíná Budějovický Budvar speciální várkou piva, součástí oslav jsou také divadelní scénky přímo v Masných krámech a řeznická tržnice.

„Panovník Karel IV. na toto místo nechal ve 14. století přemístit řeznické stánky z náměstí, a ty zde fungovaly několik set let. V roce 1954 byly přeměněny na restauraci, která je od té doby pevně spojena s Budějovickým Budvarem,“ připomněli zástupci Budvaru při slavnostním odhalení pamětní desky a zahájení oslav 70 let Masných krámů.

Následovalo naražení speciální várky piva ke kulatému výročí. „Požádali jsme naše štamgasty, aby se na várce podíleli. Zakládali ji na varně před zhruba třemi měsíci. Štamgastů máme kolem dvou set, na varnu přišlo 150 lidí,“ líčí ředitel Budějovického Budvaru Petr Dvořák.

„Protože opravdu dávkujeme chmel ručně, tak jsme využili této lidské masy, štamgasti nám pomohli chmel přihazovat. Celkem jsme uvařili 600 hektolitrů, což je 120 tisíc piv,“ vysvětluje.

Nová várka je klasickou budvarskou dvanáctkou. „Recept je stejný jako u našeho Budweiser Budvar Originalu, ale možná se tam přenesla trocha spirituality z té události, kdy přišli štamgasti a každý přihodil trochu chmele,“ komentuje podsládek Petr Košin

Na varnu dorazil například štamgast a fotograf Jaroslav Sýbek. „Protože jsem blázen do pivečka a těší mě Masné krámy, tak jsem se toho zúčastnil. Přijely tam dva plné autobusy, já jsem to fotil seshora, zezdola. Každý vzal hrst chmele a hodil, akorát já ne, protože jsem někde poletoval a pak už to nešlo,“ vzpomíná.

Součástí oslav je celý týden doprovodný program. „Máme připravené dobové scénky, které jsou vlastně průletem časem od přesunu z náměstí roku 1364 až po dnešní den. A ještě k tomu v sobotu dopoledne chceme přiblížit, jak dřív masné krámy fungovaly. Řezníci měli svoje kóje a tam prodávali maso, takže jedna část Masných krámů se promění na ty stánky a řezníci zase budou prodávat maso,“ zve vedoucí restaurace Tomáš Olejník.

Divadelní scénky z historie Masných krámů hrají ochotníci do neděle, vždy v 19 a 21 hodin. Zájemci o představení si musí rezervovat místa na webu masne-kramy.cz. V sobotu 5. října se restaurace promění v řeznickou tržnici a u stánků lidé budou moci nakoupit různé speciality. Výročí Masných krámů připomíná také výstava na náměstí Přemysla Otakara II.

Pro domácí trh vyjíždějí z bran Plzeňského Prazdroje piva a míchané nápoje už jen ve vratných obalech. Pivovar spustil novou automatizovanou stáčecí linku za 700 milionů, dalších 360 milionů zaplatí za nákup vratných třetinkových i půllitrových lahví a přepravek.

„Vratnou lahev v průměru naplníme šestadvacetkrát a na trhu vydrží sedm až osm let,“ vypočítal manažer udržitelnosti Plzeňského Prazdroje Ivan Tučník. Přechod k vratným obalům například u míchaného Frisca sníží uhlíkovou stopu pivovaru asi o pět procent.

Nová stáčecí linka za hodinu naplní až 60 tisíc lahví, za celý den je počítáno s 900 000 lahvemi.

Od okamžiku, kdy se prázdných lahví chopí stroje na vstupu do linky, přes jejich kontrolu, roztřídění, vymytí, naplnění, uzavření, pasterizaci, olepení etiketami a zabalení do krabic nebo přepravek uběhne přibližně 2,5 hodiny. Z toho přibližně dvě hodiny zůstávají plné a už zavíčkované lahve v uzavřeném prostoru, kde dochází k pasterizaci.

Jen výjimečně se lahve v průběhu pohybu po lince dotkne lidská ruka. Zatím palety s přepravkami nebo papírovými bednami převážejí z haly do skladu vysokozdvižné vozíky, v budoucnu by i tohle měly zajišťovat automatizované systémy.

Podle manažera Petra Kofroně je pro zajištění provozu nové linky zapotřebí desíti nebo jedenácti lidí. Kvůli hluku, který stroje a sunoucí se skleněné lahve na pásech a dopravnících dělají, musejí mít všichni zaměstnanci uvnitř haly chrániče sluchu.

Prázdné i plné lahve urazí po dopravnících nové linky stovky metrů. Nejezdí jen v jedné úrovni, například zabalené krabice s láhvemi míchaných nápojů po vyjetí z baličky čeká vystoupání do horního patra po dopravníku v podobě opakovaně zatočené šroubovice. Než krabice dojedou k naložení na palety, počítače na třídícím stanovišti průběžně rozpohybovávají směrovací desky podle toho, jestli je zapotřebí krabice poslat do pravé nebo levé fronty.

V Plzni je to třetí podobně výkonná stáčecí linka. Ta nejnovější má přitom až třetinovou úsporu energie a oproti starším typům o polovinu nižší spotřebu vody.

Řada jednorázových lahví dlouhá 1770 km
Letos začal pivovar ve velkém dodávat do České republiky ležák Pilsner Urquell i v menších lahvích o objemu 0,33 litru. Pokud je pivo v hnědých třetinkách, jde o nevratné lahve, které jsou určené do vzdálenějších zahraničních destinací. Podobné je to například u míchaného nápoje Frisco nebo piva značky Elektrárna. Ty už také nově stáčejí do vratných lahví.

Zda je láhev zálohovaná, nebo ne, pozná zákazník na její etiketě, kde je informace napsaná. Dalším poznávacím znamením může být, že zatímco nezálohované lahve Frisca mívaly šroubovací uzávěry, zálohované mají klasické korunky s logem otvíráku. Po něm mají zákazníci sáhnout, když chtějí lahev otevřít.

Mluvčí pivovaru Zdeněk Kovář řekl, že přechodem na vratné lahve už v pivovaru nebudou ročně potřebovat 30 milionů jednorázových lahví. „Ty by postavené vedle sebe vytvořily řadu dlouhou 1770 kilometrů, což je přibližně trasa z Prahy do španělské Barcelony. Prazdroj tak ušetří 6206 tun skla, které by použil jen jednou,“ dodal Kovář.

Podle Ivana Tučníka se pivovaru v průměru vrací 98 procent zálohovaných lahvích k novému naplnění. „Přechod Frisca a piv z Elektrárny na vratné lahve tak sníží celkovou uhlíkovou stopu našich obalů o více než pět procent,“ upřesnil Tučník. V reálu to znamená úsporu 4133 tun oxidu uhličitého, takže celkové emise Prazdroje se sníží o 1,4 procenta.

V zálohovaných lahvích vyváží plzeňský pivovar pivo například do Německa, Rakouska, na Slovensko nebo do Polska. I když náklady na dopravu jsou vyšší, z ekologického pohledu je to výhodnější než používání jednorázových obalů. Do vzdálených destinací, jako je například Korea nebo další asijské státy, pivovar dál používá jednorázové lahve. Stejně tak jednorázové lahve budou v pivovaru dál používat pro malé a občasné edice piv.

Do skla stáčí Plzeňský Prazdroj zhruba 37 procent své produkce. Společně se sudy, které jsou také vratné, se pivovar dostal na hranici 70 procent vratných obalů. „Pokud by se v České republice podařilo zavést zálohový systém i na plechovky, byla by šance opakovaně využívat k recyklaci i materiálů z nich,“ nastínil Tučník další možnost cirkulace materiálů.

Šéfové plzeňského pivovaru předpokládají, že na začátku roku 2025 budou u většiny prodejců v ČR jejich produkty už jen ve vratných zálohovaných lahvích.

Je typický pro nížiny Žatecka a Lounska, ale dařit se mu může i podstatně výše. Svědčí o tom letošní první sklizeň chmele v Humpolci na Vysočině, na zřejmě nejvýše položené chmelnici v Česku. Redakci Finančních a ekonomických informací (faei.cz), to sdělil tiskový mluvčí Rodinného pivovaru Bernard Radek Tulis.

Experimentální „chmelničku“ o 144 rostlinách a šesti druzích chmele, jak Tulis uvedl, tu loni v přibližné nadmořské výšce 560 metrů vysadili pracovníci Rodinného pivovaru Bernard. „Letošní první úroda poslouží při výrobě sezónního pivního speciálu,“ přiblížil mluvčí pivovaru.

„Už se mi nechtělo sklízet chmel doma na zahradě, tak jsme postavili chmelnici blíž pivovaru,“ v žertu popsal motiv pro vybudování chmelnice vrchní sládek a generální ředitel Rodinného pivovaru Bernard Josef Vávra. O jeho pivních experimentech na domácí zahradě jsme už v minulosti psali.

Skutečným motivem je zvyšující se poptávka po sezónním speciálu, jehož hlavní „koření“ Vávra několik let pěstoval doma na zahradě. Chmel nyní rostl a zrál v nadmořské výšce kolem 560 metrů, tedy až v trojnásobné nadmořské výšce než v typicky chmelařských regionech.

„První úroda je samozřejmě slabší, v plné síle budou rostliny za další dva tři roky. Ale chmel, který tu roste, je dobrý, plnohodnotný, zralý, s vysokou hořkostí a aromatickými látkami, bez problémů použitelný. A pivo z něj uvařené lidem chutná,“ má zkušenosti z předchozích sezón Josef Vávra.

Po sklizni se chmel suší. Pak jej co nejdříve použijí v pivovaru pro výrobu piva. „Chmel má své specifické vlastnosti. Pokud se včas nepoužije, rychle oxiduje a pivu více uškodí, než prospěje,“ dodal Vávra. Nové pivo s chmelem z Vysočiny bude podle něj k ochutnání pravděpodobně na přelomu roku.

Novou chmelnici založil rodinný pivovar loni v květnu, kdy zde jeho pracovníci s pomocí studentů místní České zemědělské akademie vysadili celkem 144 rostlinek šesti druhů chmele – Žateckého poloraného červeňáku, Rubínu, Harmonie, Sládku, Vitalu a Saaz late.

Svatý Václav není pouze patronem českých zemí, ale bdí také nad pivovarníky a milovníky chmelového moku. V posledních letech totiž bylo v čase jeho svátku zvykem, že pivovary přicházely se zdražováním piva. Letos však pivovary ceny po dlouhé době nezvýší.

Období kolem zářijového svátku svatého Václava bylo v minulých letech pro pivaře časem hořkého zklamání. Právě v tomto čase totiž většinou pivovary ohlašovaly zdražení piva. Výjimkou byl pouze rok 2022, kdy k navýšení cen došlo ve dvou vlnách a začalo už na jaře. Letošek však z této „tradice“ vybočí a z pivovarských domů zní dobrá zpráva, že letos ceny zůstanou stejné.

„Chceme i nadále pokračovat v podpoře spotřebitelů i hospodských, ať už formou investic v našich pivovarech, které nám pomáhají zachovat nejvyšší kvalitu našich piv, nebo formou podpory hospod a restaurací, rozšiřováním nabídky produktů nebo tím, že jsme naše ceny od loňského října nezvyšovali a k dnešnímu dni jsme také náš ceník nezměnili, a to jak u baleného, tak u čepovaného piva,“ informoval mluvčí Plzeňského Prazdroje Zdeněk Kovář.

Právě plzeňský pivovar je na české pivní scéně jakýmsi lakmusovým papírkem, který určuje cenu na trhu a podle něhož se s cenotvorbou většinou řídí i další pivovary. Toto rovnítko mezi cenotvorbou Plzeňského Prazdroje a dalších pivovarů připomněl i pivovarský expert Tomáš Maier z České zemědělské univerzity v Praze. „Svým letošním krokem se plzeňský pivovar rozhodl na sebe v tomto smyslu neupozorňovat. Tato společnost má na českém trhu s pivem podíl asi 44 procent v objemu produkce a v tržbách dokonce nějakých 60 procent, takže je typickým oligopolním cenovým vůdcem na trhu. Pokud nezdraží, další společnosti také zdražovat nebudou,“ míní Maier.

Podle něj cena zejména čepovaného piva v poslední době bezprecedentně rostla, jednak vlivem velké inflace a jednak kvůli zvýšení sazby DPH.

Ceny se nemění
I v kontextu jeho slov nebudou ceny upravovat ani Pivovary Staropramen, pod které kromě smíchovského Staropramenu spadají například značky Braník, Ostravar či Stella Artois. „K úpravě ceny přistupujeme vždy po důkladné analýze nákladů a zvážení celkové situace. V případě, že bychom se pro takový krok rozhodli, budeme nejprve informovat naše obchodní partnery,“ uvedla mluvčí pivovarů Denisa Mylbachrová.

Stejná je situace i u středních pivovarů. „Přestože náklady na výrobu jsou stále vysoké, rozhodli jsme se, i vzhledem k povodňové situaci, cenu lahvového i sudového piva pro naše smluvní partnery nezvyšovat,“ informoval mluvčí humpoleckého pivovaru Bernard Radek Tulis.

Zdražování zatím nechystají ani v pivovaru Svijany. „Neřídíme se cenotvorbou jiných pivovarů, ale vycházíme zásadně pouze z vlastní kalkulace nákladů. Proto i když loni ostatní pivovary hromadně zdražovaly, zachoval ceny na předloňské úrovni. Také letos se budeme řídit výhradně kalkulací nákladů. V nejbližších týdnech proto budeme sledovat a vyhodnocovat vývoj cen surovin, energií i dalších vstupů a na jeho základě ceny buď zachováme, nebo případně upravíme. V tuto chvíli by bylo zatím předčasné to predikovat,“ řekl obchodní ředitel pivovaru Svijany Vratislav Žitka.

Zprávu o dalším nenavyšování cen přijal s povděkem i předseda Sdružení přátel piva Tomáš Erlich. „S jistou nadsázkou se dá říci, že svatý Václav konečně vyslyšel přání všech pivařů. Má to však určitě návaznost na to, že gastro sektor dostal v posledních letech několik citelných zásahů. Klesá spotřeba piva, zejména čepovaného, a myslím si, že takto chtějí pivovary podpořit trh a nejít v tomto roce se zvýšením cen,“ míní Erlich.
České pivo

Se svátkem svatého Václava je od roku 2001 spjata i soutěž České pivo pod patronací Českého svazu pivovarů a sladoven. Degustační soutěž ČESKÉ PIVO vyhlašuje svaz ve spolupráci s Výzkumným ústavem pivovarským a sladařským. Deník přináší výsledky letošního ročníku.