Novinky a zajímavosti ze světa piva

Od chvíle, kdy přestali ve vyškovském pivovaru na náměstí Československé armády vařit pivo a propustili zaměstnance, to jsou už více než dva roky. Konec soudního sporu, který blokuje jakékoliv další využití, je přitom v nedohlednu.

Lidé ve Vyškově by jeho návrat ocenili. „Byla bych ráda za případné obnovení výroby piva,“ uvedla například Iveta Adamcová z Vyškova. Pivovar je podle ní především dobře umístěný. „Je výhoda, že to je v centru,“ dodala žena.

Eva Kalivodová z Vyškova sice přiznává, že má jinou oblíbenou pivní značku, pivovar však vnímá jako důležitou součást města. „Vyškovské pivo k Vyškovu prostě patří. Je velká škoda, že v době, kdy je po produkci malých pivovarů a lokálních potravin rostoucí poptávka, je ten náš nevyužitý,“ sdělila Kalivodová. Vzpomíná přitom ráda na letní akce, které tam měly mít výjimečnou atmosféru.

Pro některé je přitom vyškovské pivo hodnotným symbolem samo o sobě, i když mu nikdy neholdovali. „Sám pivo sice nepiji, ale s obnovou plně souhlasím. Takový nápad se mi líbí,“ uznal třeba Vlastimil Šlinger.

Osudu pivovaru lituje i opoziční zastupitel Libor Bláha. „Byla by velká škoda, kdyby jeden z nejstarších pivovarů v tuzemsku navždy zanikl,“ sdělil Bláha. Byl by rád za obnovu, ale město by se podle něj mělo připravovat na stav po skončení soudního sporu, ať to dopadne jakkoliv.

Na radnici se o osud pivovaru zajímají, mají ale zatím svázané ruce. „Vše totiž závisí na ukončení soudních sporů, se kterými nemá město nic společného. Nás by pochopitelně následně zajímalo, co se bude dál s rozsáhlým areálem dít, ale zatím je předčasné se k tomu vyjadřovat,“ sdělil mluvčí Vyškova Michal Kočí.

Ve hře mohou být podle Bláhy různé varianty budoucího využití prostoru. „Dovedu si představit i menší pivovar provozovaný městem v areálu pivovaru současného,“ připustil Bláha.

Pivovar byl jedním z mála, který nebyl zprivatizován. S restitučními nároky vystupovala církev, která se jich nakonec vzdala. Státní společnost Jihomoravské pivovary ho však v roce 2011 dala do pronájmu soukromé firmě Czech Beverage Industry Company.

Firma viní pronajímatele ze závad, které měly ovlivnit kvalitu piva a kazit jeho pověst. Jihomoravské pivovary odmítly zaplatit údajný ušlý zisk v hodnotě sedmašedesát miliónů korun.

Spor se od té doby vleče. Strany se mezi tím dohodly alespoň na tom, že do ukončení soudu nebudou jeho průběh komentovat. Areál tak v centru města dál zůstává nevyužitý a jeho budoucnost je stále nejistá.

Plzeňský Prazdroj buduje ve své bývalé elektrárně minipivovar Proud, začne fungovat v polovině příštího roku. Zaměří se na experimentování s pivními styly, surovinami i technologickými postupy. Bude nezávislý na Prazdroji, bude mít vlastní vedení, sládky a další zaměstnance. Uvedl to Michal Škoda, který má minipivovar na starosti a se sládkovou Lenkou Strakovou stojí za jeho vznikem.

Celkové náklady firma zatím nezná. "Protože aktuálně probíhají výběrová řízení na pivovarskou technologii," řekl Škoda. V prvních letech bude vyrábět několik tisíc hektolitrů piva, tedy tolik, kolik produkují větší privátní minipivovary v Česku. Základem bude třicetihektolitrová varna, která umožní zvyšovat kapacity podle potřeby.

"Budeme mít vlastní distribuční kanály, Zaměříme se na prodej v místech, kam chodí vyznavači různých pivních stylů a směrů. Pivo bude v pivních barech s pestrou nabídkou speciálů," uvedl Škoda.

Straková řekla, že bude mít úplnou volnost k experimentování. "Počítáme s tím, že budeme mít nabídku základních piv, ale k tomu plánujeme experimentovat a vařit malé várky v průběhu celého roku," uvedla. Objem výroby bude záviset na poptávce a na typech piv.

Minipivovar se má zároveň stát místem setkávání s českými i zahraničními sládky, akademiky, pivními experty i milovníky pivních speciálů. "Diskuse by se měly stát podnětem k vytváření nových pivních receptur a zkoušení různých výrobních postupů," řekl Škoda.

Název Proud si vybrali kvůli tomu, že pivovar vzniká na soutoku Mže a Radbuzy, kde říční tok sílí, ale i proto, že bude sídlit v bývalé elektrárně plzeňského pivovaru. Její rekonstrukce začala v září a první pivo by se mělo začít vařit v létě 2020.

Škoda a Straková stojí za úspěšným projektem Volba sládků, tedy piv doplňujících tradiční nápoje Prazdroje. Škoda projekt spoluvytvářel a Straková byla jedním z jeho sládků. Oba jsou milovníci pivních experimentů a věnují se i domácímu vaření piva. Volba sládků bude pokračovat už bez nich a Proud na ní bude zcela nezávislý.

Pivovar Litovel kromě svých tradiční značek výčepních piv i ležáků nabízí také řadu oblíbených pivních speciálů, které vznikají nejprve v místním minipivovaru. Zájemci si mohou také vyzkoušet výrobu vlastní dávky zlatavého moku, která poslouží jako dárek nebo pro zvláštní příležitost.

Minipivovar v podstatě funguje jako výzkumná a vývojová laboratoř pro litovelské sládky. „Usnadňuje nám vývoj a vaření nových speciálů. Lze v něm připravit menší dávky piva pro konkrétní příležitost či pracovat na novinkách nebo inovacích stávajícího sortimentu,“ vysvětluje současný sládek Pivovaru Litovel Petr Kostelecký. „Jedním z prvních speciálů, který jsme uvařili po spuštění minipivovaru v roce 2011, byl například třináctistupňový polotmavý nefiltrovaný speciál Litovel Gustav, který jsme pojmenovali po slavném českém zápasníkovi Gustavu Frištenském, zeti prvního litovelského sládka. Novinka lidem chutnala, takže jsme ji začali vařit na mateřské varně,“ doplňuje sládek. Podobně funguje testování všech speciálů.

Kromě toho je minipivovar otevřen i veřejnosti. Každý si tak může pod odborným dohledem sládka uvařit pivo podle svých preferencí. „Ve dvou varných nádobách s objemem pouhých 250 litrů, což je stokrát méně ve srovnání s velikostí klasické litovelské varny, vzniká zlatý mok stejně jako při klasické produkci,“ upřesňuje Petr Kostelecký.

Právě limitované edice zlatavého moku jsou ideálním dárkem pro všechny milovníky piva. Zájemci si také mohou uvařit speciální dávku pro zvláštní příležitost – životní jubileum, narození potomka nebo třeba exkluzivní várku piva pro svatební den. „Vlastní pivo si objednávají také skupiny přátel, různé kluby či firmy pro své obchodní partnery,“ dodává sládek.

Vědci z Mendelovy univerzity v Brně a Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského vymysleli přístroj, který umožňuje objektivně změřit kvalitu piva přímo v terénu. Novinka má pivovarům pomoci ověřit, zda je pivo ve skladu, restauraci nebo v obchodě čerstvé. Univerzita o tom informovala v tiskové zprávě.

„Pivo začíná na rozdíl od vína stárnout poměrně brzy. Zatímco vínu prospívá, že leží několik let, u piva to neplatí. Zajímá nás, jaké pochody se v pivu odehrávají a jak můžeme stárnutí zpomalit. Především při vývozu do zahraničí výrobci hledají různé způsoby stabilizace, aby se pivo nezkazilo a nezakalilo,“ uvedla Jana Olšovská z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze. Pochod senzorického stárnutí piva podle ní prozatím výrobci zastavit neumí.

Nová metoda měří právě stupeň takovéhoto senzorického poškození piva a lze ji použít pro všechny typy svrchně i spodně kvašených piv včetně nízkoalkoholických a nealkoholických piv. U piv tmavých ji použít nelze. Výhodou je i to, že zařízení se vejde do ruky.

„Poskytuje výsledky srovnatelné s odbornými analýzami v laboratoři. Samotné měření se odehrává v malé krabičce, takzvaném black boxu. Přístroj obsahuje software z dílny naší univerzity, pomocí kterého je detekován vybraný marker, jehož koncentrace odpovídá hodnocení staré chuti piva,“ uvedl proděkan Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně Radim Cerkal.

Zařízení zatím používá Plzeňský Prazdroj, který byl průmyslovým partnerem projektu. Výzkum navíc vzešel z požadavku vrchního sládka tohoto pivovaru, který chtěl mít k dispozici objektivní měření čerstvosti piva. Unikátní metoda je v České republice chráněna patentem.

Chilský deník Tomáše Nídra: Také na Velikonočním ostrově se (byť s obtížemi) dá koupit pivo české provenience. Nechybělo mnoho a ležák podle naší receptury se tam mohl i vyrábět.

Na Velikonočním ostrově (neboli v místním jazyce Rapa Nui) mezi sochami moai se našinec může svým způsobem cítit jako doma. Stačilo zajít do Tumu Baru a proti sobě kousek od výčepu jsem spatřil na stěně malbu, na níž se chmel proplétá s větvičkami rudého ibišku. Nad tím se skví nápis Primátor. Pohlédnu doleva a na stěně z bambusu visí plakát zobrazující tři půllitry s pěnovou čepicí a nápisem Traditional Czech Beer Primátor Náchod. Takhle daleko od domoviny si české pivo musím dát. Volám obsluhu.

Ale předtím se musím k něčemu přiznat. Do Tumu Baru jsem nezabloudil náhodou. Od chilského distributora Primátora Alexe Fabrese, se kterým jsem se sešel pár dní předtím v Santiagu, vím, že právě tento podnik je jeho jediným odběratelem a že jiné české pivo na ostrově, který je vzdálen čtyři tisíce kilometrů od latinskoamerické pevniny, není.

Jenže, varuje Fabres, jeho majitel Mauricio Adams je značně nespolehlivý. Brzy se to potvrdí. Majitele opakovaně zkouším kontaktovat přes WhatsApp, ale vždy bez odezvy. Udělám tedy „přepadovku“ přímo na místě.

Dostanete, o co si řeknete
Zeptal jsem se mladého číšníka, jestli má točený Primátor. „Ano, ale je to pouze ale (vyslovuje se ejl – minipivovary oblíbený typ svrchně kvašeného piva původem z Británie, pozn. autora),“ odpovídá. Trochu se podivím, ale proč ne. Pestrost nabídky už není v českých – kdysi konzervativně ležákových – provozech neznámé sousloví. Zajdu za vrchním, abych si ho při čepování vyfotil. Ale na pípě je nálepka D’olbek, což je chilská značka piva belgického typu.

Ptám se ho nedůvěřivě, jestli je to skutečně Primátor. „Je to jen pípa od D’olbek, ale uvnitř je pivo z Česka,“ ujišťuje překotně číšník. Fotku si tedy nepořídím. Když žádám o druhé, abych český byznys na druhém konci světa podpořil, informuje mne mladík, že Primátor tou mou objednávkou zrovna došel. To jsou náhody. Místo toho ho tedy poprosím o účet. Už se ani nedivím: na lístku mám místo Primátora namarkovaný D’olbek. Jen pro čisté svědomí píši Fabresovi, zda Primátor dováží do Chile nějaké svoje aly. Dostanu zápornou odpověď.

Tak smůla – české pivo si na Velikonočním ostrově nedám. Že by moai, ty slavné sochy na pobřeží, na chmelový mok z našich krajů uvalily nějakou kletbu?

Vědci z Mendelovy univerzity v Brně a Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského vymysleli přístroj, který umožňuje objektivně změřit kvalitu piva přímo v terénu. Novinka má pivovarům pomoci ověřit, zda je pivo ve skladu, restauraci nebo v obchodě čerstvé. Univerzita o tom dnes informovala v tiskové zprávě.

"Pivo začíná na rozdíl od vína stárnout poměrně brzy. Zatímco vínu prospívá, že leží několik let, u piva to neplatí. Zajímá nás, jaké pochody se v pivu odehrávají a jak můžeme stárnutí zpomalit. Především při vývozu do zahraničí výrobci hledají různé způsoby stabilizace, aby se pivo nezkazilo a nezakalilo," uvedla Jana Olšovská z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze. Pochod senzorického stárnutí piva podle ní prozatím výrobci zastavit neumí.

Nová metoda měří právě stupeň takovéhoto senzorického poškození piva a lze ji použít pro všechny typy svrchně i spodně kvašených piv včetně nízkoalkoholických a nealkoholických piv. U piv tmavých ji použít nelze. Výhodou je i to, že zařízení se vejde do ruky.

"Poskytuje výsledky srovnatelné s odbornými analýzami v laboratoři. Samotné měření se odehrává v malé krabičce, takzvaném black boxu. Přístroj obsahuje software z dílny naší univerzity, pomocí kterého je detekován vybraný marker, jehož koncentrace odpovídá hodnocení staré chuti piva," uvedl proděkan Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně Radim Cerkal.

Zařízení zatím používá Plzeňský Prazdroj, který byl průmyslovým partnerem projektu. Výzkum navíc vzešel z požadavku vrchního sládka tohoto pivovaru, který chtěl mít k dispozici objektivní měření čerstvosti piva. Unikátní metoda je v České republice chráněna patentem.

Litovelský pivovar se na sváteční období opět chystá s výjimečnými pivy a také speciální Kolekcí litovelského sládka. V restauracích a hospodách se ve vánočním čase bude čepovat Litovel ALE, nefiltrovaný polotmavý a výjimečně silný Litovel Gustav 13°, nefiltrovaný světlý ležák Litovel Václav a světlý nefiltrovaný Litovel Sváteční speciál.

Pivovar Litovel připravil jako každý rok nabídku vánočních pivních speciálů. „V období svátků budou v dárkovém balení k dostání Litovel Sváteční speciál 13°, třináctistupňové světlé pivo zrající více než 100 dní, nefiltrované svrchně kvašené polotmavé pivo s velmi silnou hořkostí a s citrusovým aroma Litovel ALE, nefiltrovaný světlý ležák Litovel Václav nebo polotmavá třináctka Litovel Gustav, uvařený na počest nejslavnějšího českého zápasníka Gustava Frištenského, který byl manželem dcery prvního sládka Pivovaru Litovel. V balení je každý druh piva dvakrát,“ říká Petr Kostelecký, sládek Pivovaru Litovel.

Sládek Pivovaru Litovel na Vánoce doporučuje:

Litovel Sváteční speciál 13°
Pivo charakteristické svou zlatou barvou, chmelovým aroma, hustou bílou pěnou, příjemnou výraznou hořkostí a harmonickou plnou chutí. Je vařeno dle originální receptury na stupňovitost 13° výhradně tradičními postupy z moravského sladu a českého chmele. V ležáckých sklepích zraje více než 100 dní.

Litovel ALE
Toto speciální nefiltrované svrchně kvašené světlé pivo anglosaského typu s plnou chutí, velmi silnou hořkostí a citrusovým aroma je vyrobeno ze speciálních zahraničních chmelů. Skvěle se hodí k rybám, drůbeži, salátům a sýrům.

Litovel Gustav 13°
Polotmavý nefiltrovaný speciál, který je inspirován silou nejslavnějšího českého zápasníka Gustava Frištenského. Jantarová barva, hustá bílá pěna, chmelové aroma, příjemná hořkost a harmonická plná chuť podtrhují výjimečnost tohoto piva s extraktem mladiny.

Litovel Václav 12°
Nefiltrovaný, třikrát chmelený pivní speciál letos připravil Pivovar Litovel na počest svatého Václava, který je patronem českého piva a pivovarníků už od dob krále Karla IV. Vaří se na předem danou stupňovitost jen jednou do roka a poté dlouho uzrává v ležáckých sklepích. Má medovou, téměř jantarovou barvu. Spojuje se v něm jedinečná chuť, harmonická hořkost a ten správný říz. Vychutnejte si jeho plnou chuť s velmi lehkými karamelovými tóny třeba při příležitosti zářijových Dnů českého piva.

Kolekce litovelského sládka
Tento výběr je ideálním vánočním dárkem nejen pro pivaře. Obdarovaní najdou v setu hned čtyři dvojice pivních speciálů, ochutnat tak mohou svrchně kvašený Litovel ALE, nefiltrovaný polotmavý a výjimečně silný Litovel Gustav 13°, nefiltrovaný světlý ležák Litovel Václav, uvařený na počest svatého Václava, patrona všech pivovarníků, a světlý nefiltrovaný Litovel Sváteční speciál.

Velkou restauraci chystá do léta otevřít Znojemský městský pivovar. Firma tak dokončí svůj základní záměr obnovy části pivovarského areálu, který má v dlouhodobém pronájmu od města.

Dělníci se dali do práce před několika dny. „Odstranili jsme bývalou kuželnu a další nehodnotné skladové budovy i zeď do ulice Přemyslovců. Do dubna chceme otevřít první část nového provozu, zahradní restauraci s ocelovým pavilonem pro víc než dvě stě lidí. Budovu s restaurací pro podobný počet lidí plánujeme otevřít do letní sezony,“ řekl ředitel pivovaru Miroslav Harašta.

Zastupitel Jiří Kacetl má z projektu smíšené pocity. „Velká restaurace v pivovaru bude užitečná. Mrzí nás, že proti původnímu plánu zůstane stát část nevzhledných budov a přibyl ocelový pavilon,“ řekl Kacetl.

V 18. století to byla občerstvovací stanice pro formany, v dobách socialismu oblíbená pivnice vysokoškoláků. Nejstarší hospoda v Ostravě, hostinec U Zlatého Lva v Pustkovci, oslaví v úterý 12. listopadu 250 let od svého otevření. Mezi její štamgasty patřili akademický malíř Valentýn Držkovic a básník Petr Bezruč.

Unikátní je i to, že už 138 let provozuje hostinec jediný rod, Jaroslav Křibek je čtvrtým hostinským v dynastii. Za ostravský pivovar Ostravar, k jehož dvorním hospodám Zlatý Lev patří, to řekl Martin Procházka. Zájezdní hostinec postavil v roce 1769 na své venkovské usedlosti u frekventované císařské silnice Mathes Pleva. Cílil hlavně na formany, kteří převáželi sůl z polské Veličky do Vídně. Mohli se tam ubytovat i ustájit koně. Rušná silnice, jež spojuje Ostravu a Opavu, vede kolem hostince i dnes.

Před 250 lety v hospodě býval jeden stůl, dvě tabule, dvě pivní lavice, jedna moučnice (bedna na semleté zrno) a výčep, kterému se říkalo nálevní pult. „Vedle hostince stál sklad na pivo s ledárnou. Zde se ukládaly obří kusy ledu na chlazení piva, aby pivo vydrželo přes léto. Led se také dával přímo do nálevního pultu, aby bylo pivo při servírování pěkně vychlazené,“ popsal Procházka

Když hostinec v roce 1881 kupoval v aukci za tehdejších 6000 zlatých pradědeček dnešního majitele Johann Křibek, šlo o prosperující podnik. Křibkové ho dál rozvíjeli, rozšiřovali venkovní posezení, naproti přes cestu postavili dětské hřiště s houpačkami a kuželnu a začali dokonce provozovat i malou benzinovou pumpu, protože koně na silnicích začaly postupně nahrazovat automobily. Původní nabídku velkopolomského piva rozšířili o plzeňskou osmičku a piva z nového Českého akciového pivovaru v Moravské Ostravě (dnešní Ostravar).

Hostinec se stal oblíbeným výletním cílem. K jeho prvorepublikové slávě přispěl malíř Valentýn Držkovic, který si u Lva v roce 1921 zřídil ateliér. „Valentýn patřil do blízké rodiny. Sedával u stolu, pozoroval chlapy, jak pijí pivo a hrají karty, a hrozně rád je při tom maloval,“ uvedl současný hostinský Křibek.

Právě za Držkovicem do hospody chodil Petr Bezruč, který v roce 1932 věnoval tehdejšímu hostinskému Jaroslavu Křibkovi báseň: „Před tebum Svinov, Polom vzad,/nalevo v Pustkovec vyhybka:/na hučnici krčma jak hrad/putniče, tam staviš rad/na Kališek do pana Křibka“. Slovo hučnice znamená silnici.

Držkovic svými malbami u Lva vyzdobil taneční sál, který ovšem vzal zasvé ve válce, kdy byla hospoda silně poničena. Když ji Křibkové opravili, komunisté jim ji po roce 1948 znárodnili. Křibkové mohli podnik vést, ovšem kuchyně byla uzavřena a s jakýmikoliv investicemi byl konec. Novými hosty se v 50. letech stali studenti vysoké školy báňské, která se do Ostravy přestěhovala po válce z Příbrami.

„Ti nám v dobách socialismu pomohli přežívat. Ale bylo to samozřejmě složité. Je paradox, že v dobách socialistického plánování se běžně stávalo, že vám v pátek odpoledne došlo pivo. A vy jako hostinský jste se s tím musel vypořádat,“ vzpomínal Křibek.

Otec dnešního majitele, který vedl hospodu v dobách socialismu, v budoucnost hospody zřejmě moc nevěřil, a tak syna poslal raději vystudovat zlatnictví. „V Ostravě jsem pracoval v družstvu Zlatník. Zhotovoval jsem rytiny prstenů a přívěšků a zasazoval drahé kameny do šperků. Byla to hezká a klidná práce a já jsem si myslel, že ji budu dělat po zbytek života,“ uvedl Křibek.

V roce 1989 se ale politický režim změnil a otec Křibek se rozhodl požádat o navrácení hospody. „Když jsme hostinec získali v restituci zpět a otec dosáhl důchodového věku, rozhodl jsem se vystřídat ho v roli hostinského a pokračovat v rodinné tradici,“ uvedl Křibek.

Křibkové hostinec zrekonstruovali a obnovili kuchyni, a to i díky Jaroslavově ženě Janě, která vystudovala hotelovou školu a vyučovala obor kuchař-číšník. „V současné době s námi v hospodě pracuje náš syn Lukáš. Bylo by hezké, kdyby syn dál pokračoval v naší rodinné tradici,“ uzavřel Křibek.

Pivovar Klášter je součástí skupiny Pivovary Lobkowicz Group a vaří desítku, jedenáctku, dvanáctku a jako speciál i kvasnicové pivo. Své jméno si pivovar vysloužil díky velkolepému Cisterciáckému klášteru, na jehož místě stojí a z nějž zbyl kamenný lomený oblouk portálu, část základů a krypta. V dnešní době pivovar zaměstnává 47 lidí.

Pivo začal v Klášteře vařit Jiří Labouňský z Labouně v roce 1570 v místech ležících pod dnešním pivovarem. Ten však vznikl až v roce 1864 a postavit ho nechal rod Valdštejnů.

Už od středověku vznikaly ve skále pod pivovarem téměř dvacet metrů hluboké sklepy, ve kterých pivo kvasí a dozrává dodnes. Ale než zlatavý mok dojde až sem, má před sebou cestu samospádem od sladovny, přes úpravnu vody, do varny a až pak do podzemních částí, spilky a ležáckých tanků.