Novinky a zajímavosti ze světa piva

Vrácený půllitr rovnou k dalšímu zákazníkovi nebo špinavé sklenice. Na zacházení s nádobím na brněnském Oktoberfestu upozornila jedna z návštěvnic. Organizátoři pochybení odmítají a tvrdí, že lidé měli k dispozici zařízení, kde si mohli sklenice sami opláchnout.

Jedna z návštěvnic brněnského Oktoberfestu upozornila na podle ní nehygienické zacházení se sklenicemi na pivo. Její identitu redakce zná, kvůli možným následkům si ale přála zůstat v anonymitě.

Návštěvnice mluví o špinavých sklenicích
„Obsluha neřešila, jestli jsou sklenice předem umyté, než do nich čepovala pivo. Sklenice, do kterých mi pivo načepovali, byly zvláštně mokré a nevypadaly moc čistě,“ popsala. Zároveň dodala, že je zdravotní sestra a ne hygienička, ale každý, kdo to viděl, by podle ní musel uznat, že to zavánělo nějakou nákazou.

Během akce si podle svých slov všimla také konkrétního případu, kdy se vrácená sklenice dostala rovnou k dalšímu zákazníkovi. „Viděla jsem, jak někdo vrátil půllitr a obsluha do něj hned načepovala další pivo někomu jinému,“ uvedla.

Pivovar Svijany testuje nový způsob výroby nealkoholického piva. Na rozdíl od běžných postupů nejprve uvaří klasický ležák a teprve poté ho zbaví alkoholu.

„Většina dosud používaných postupů už od začátku počítá s výrobou nealkoholického piva. Pracuje se například se slabší mladinou, jiným způsobem kvašení nebo jinými kvasinkami, aby alkohol vůbec nevznikl,“ vysvětluje sládek Petr Menšík.

Ve Svijanech postupují opačně. „Vyrobíme klasický ležák se vším všudy a s plným množstvím surovin. Projde celou výrobou, kvašením i zráním, a když je hotový, šetrně ho za studena na membránách zbavíme pouze alkoholu,“ popisuje.

Srdce pivovaru se zdvojnásobilo
Varna, ve které vzniká mladina určená k následnému kvašení, už svou původní kapacitou nevyhovovala potřebám provozu. „Varna je srdcem pivovaru. Vzniká v ní základ pro kvašení, tedy mladina, ze které se potom vyrábí pivo,“ vysvětluje sládek Petr Menšík.

Kapacitu varny pivovar naposledy navýšil v roce 2013, pro současný provoz už ale nestačila. „Varna už po většinu roku pracovala sedm dní v týdnu a bylo obtížné reagovat na sezonní výkyvy i případné poruchy. Proto jsme se rozhodli dokončit druhou etapu rekonstrukce. Dá se říct, že jsme varnu zdvojnásobili,“ dodává.

Jak se nealkoholické pivo vyrábí, zjišťoval přímo ve Svijanech redaktor Jaroslav Hoření.

Už víc než 200 dní můžou diváci sledovat netradiční slow TV, která mapuje celý proces výroby piva od zasetí ječmene až po stočení v pivovaru. Osvětový projekt Plzeňského Prazdroje, do kterého jsou zapojení zemědělci i pivovarníci, se nyní po více než půl roce přesouvá z chmelnice a pole s ječmenem do plzeňského pivovaru. Lidé tak nahlédnou do sladovny, otevře se jim varna – srdce pivovaru, nebo stáčírna, odkud plzeňský ležák putuje do celého světa. Uvidí jedinečné záběry přímo z výroby, kam se běžný návštěvník nedostane. Hotové pivo z letošní sklizně pak bude na přelomu listopadu a prosince.

Přímý přenos pivní slow TV s názvem „280 dní piva“ běží od letošního března na stránkách jaksevaripivo.cz. První kamera, která zabírala více než 200 dní pole s ječmenem u Hradce Králové, nově nabízí divákům pohled do sladovny plzeňského pivovaru, kde v příštích dvou týdnech uvidí navážení sladovnického ječmene. Druhá kamera se z chmelnice u Žatce přesune do pivovaru na přelomu září a října, kdy odvysílá první záběry z procesu máčení ječmene.

„Když se řekne pivo, tak si všichni představí orosený půllitr. Málokdo ale vidí, co všechno se za ním skrývá. Mnohaměsíční práci a péči zemědělců o to, aby chmel a ječmen vyrostly a měly odpovídající pivovarnické parametry. A samozřejmě i množství lidí a procesů přímo v pivovaru. Nejsou to dny, ani týdny, je to tři čtvrtě roku, díky kterým si pak lidé můžou vychutnat hotové pivo. Celý ten proces mapujeme a diváci ho mohou sledovat spolu s námi. Po dlouhých měsících na polích nyní přichází na řadu náš plzeňský pivovar,“ říká Václav Berka, emeritní vrchní sládek Plzeňského Prazdroje.

Půl roku růstu, práce i rozmarů počasí
Zhruba šest měsíců kamery zaznamenávaly, jak ječmen a chmel rostou, i všechny klíčové zemědělské práce. Na jaře pracovníci na chmelnici v přímém přenosu ručně zaváděli přibližně čtvrt milionu drátků, po kterých rostliny šplhaly vzhůru. Pozorný divák si pak mohl v červnu všimnout, že rostlina chmele denně povyrostla až o 15 centimetrů. V červenci naopak nastalo období, kdy musela veškerou sílu vrhnout do růstu chmelových šišek. Tomu ale letos výrazně nepřálo počasí. „Chmelnice již od časného jara čelila mimořádnému suchu, když měsíční úhrny srážek v březnu a dubnu nepřekročily 15 mm. Běžný standard je u nás v tomto období přitom 65 mm. Koncem června jsme navíc čelili vlně extrémních veder, kdy teploty vysoce přesahovaly 35 stupňů. I proto je letošní sklizeň chmele podprůměrná,“ popisuje pěstitel chmele Aleš Mašanský z farmy Loužek Obora.

Propagace kvasinek i dlouhé zrání
Posledních zhruba 80 dní bude slow TV přenášet samotný proces výroby piva v plzeňském pivovaru. Nejprve diváci uvidí sladovnu, kam se začne navážet letošní sladovnický ječmen. Kamery budou postupně sledovat přejímku ječmene do sila, poté jeho namáčení, klíčení v saladinových skříních a přesun vyrobeného sladu do varny. Jedna z kamer ukáže také laboratoř v pivovaru, kde probíhá takzvaná propagace kvasinek, což je jejich řízené množení. Právě kvasinky tvoří v pivu alkohol. „Diváci budou mít možnost nahlédnout také do srdce pivovaru, tedy na varnu, kde uvidí celý proces vaření piva, který trvá několik hodin. A zvlášť u našeho plzeňského ležáku jde o náročný a dlouhý proces, protože používáme třírmutový postup, kdy vodu spolu s rozšrotovaným sladem třikrát povařujeme,“ vysvětluje Václav Berka.

Delší období v listopadu bude patřit záběrům na cylindrokónické tanky, v nichž probíhá kvašení a ležení piva. Ve finále pak diváci uvidí stáčení hotového piva na moderní stáčecí lince, která má kapacitu 60 000 lahví za hodinu, tedy zhruba milion lahví za den.

„Výrobu piva prostě nejde uspěchat. Takže první pivo uvařené z letošního chmele a ječmene vyrazí za lidmi počátkem prosince. Teprve v tu chvíli se 280 dní dlouhá cesta k plzeňskému ležáku, která odstartovala brzy na jaře, uzavře,“ dodává Václav Berka.

Mnichovské pivní slavnosti Oktoberfest první den navštívilo 450 000 lidí. S odvoláním na pořadatele o tom dnes informovala agentura DPA. Největší lidovou veselici na světě zahájil mnichovský primátor Dominik Krause v sobotu v poledne. V neděli na ni dorazili i fotbalisté Bayernu Mnichov včetně hvězdného útočníka Harryho Kanea a trenéra Vincenta Kompanyho.

Mnichovský tradiční Oktoberfest potrvá do 4. října a pořadatelé očekávají přes šest milionů návštěvníků. Někteří návštěvníci nebudou ale na letošní Oktoberfest vzpomínat jen s pozitivními pocity, jedna z atrakcí se s nimi totiž zasekla v okamžiku, kdy viseli vzhůru nohama.

V sobotu v poledne mnichovský primátor Krause narazil dvěma údery sud piva v obřím festivalovém stanu rodiny Schottenhamelů a zvolal „O’zapft is!“. První máz - tedy litr - piva pak tradičně náležel bavorskému premiérovi Markusi Söderovi, s nímž si Krause připil. První víkend Oktoberfestu se nesl ve znamení slunečného počasí, podle policie byl průběh poklidný.

V areálu na Tereziánské louce si budou moci lidé v příštích dvou týdnech zakoupit suvenýry a svézt se na kolotočích, největší atrakcí jsou ale vždy obří pivní stany. Ty největší mají vnitřní kapacitu pro zhruba 6000 hostů. Tuplák (litr) zlatavého moku se bude letos prodávat opět dráž než loni. Vyjde na 14,80 až 15,90 eura (360 až 387 Kč).

Zaseklá atrakce i zlomená ruka
Nejen pozitivně budou na 191. ročník Oktoberfestu vzpomínat lidé, kteří uvázli na pouťové atrakci Predator. Zasekla se v okamžiku, kdy viseli vzhůru nohama. „Hlavou dolů viseli jen asi 120 sekund,“ řekl bavorskému rozhlasu BR provozovatel Willy Kaiser. Zbylé tři minuty podle něj trvalo dostat všechny z atrakce do bezpečí. Příčinou incidentu byl vadný senzor, který už provozovatel vyměnil, a Predator tak už opět funguje.

Přinejmenším několik týdnů bude na Oktoberfest vzpomínat také 25letý mladík, který si při takzvané páce čili přetlačování rukou zlomil paži. Zdravotníci na Tereziánské louce ošetřili kromě něj i dalších 600 lidí, většinou kvůli otravě alkoholem, chirurgickým zraněním či oběhovým potížím.

Počátek festivalu spadá do října 1810, kdy po svatbě uspořádali bavorský korunní princ Ludvík a jeho manželka Tereza Sasko-Hildburghausenská pro obyvatele království na louce za Mnichovem slavnost s koňským dostihem. Akce měla úspěch a začala se konat pravidelně jako Říjnová slavnost. Svůj název si udržela i poté, co kvůli teplejšímu počasí její začátek organizátoři posunuli na září.

Jaké pivo je nejlepší? Otázka, na kterou se téměř nedá odpovědět. Oblíbený gastronomický web Taste Atlas se přesto rozhodl sestavit žebříček nejlepších evropských piv a pivních stylů.

Lidé v žebříčku serveru Taste Atlas hodnotili jednotlivá piva turisté jedné do pěti hvězdiček. Čím více hvězd, tím lepší pivo. Nejde tedy o odborné hodnocení, ale spíš seznam popularity. Vítěz je pro nás sice překvapením, rozhodně ho ale vyzkoušíme!

6. místo: Lambik
Tradiční belgický pivní styl má kořeny v Bruselu a v oblasti Pajottenland. Základem je minimálně 30 procent pšenice a mladina, která je vždy spontánně kvašena místními a přirozeně se vyskytujícími divokými kvasinkami. Díky různým místním mikroorganismům mají tato piva vždy jedinečný a často nepředvídatelný charakter. Vzhledem k divoké povaze lambiku se někdy mnohé várky míchají, což je styl známý jako gueze, aby vznikla chutnější verze.

5. místo: Tripel
Belgický tripel je dobře pitelné pivo s vysokým obsahem kysličníku uhličitého. Tradičně má vysoký obsah alkoholu, který se pohybuje v rozmezí mezi sedmi až deseti procenty. Vyznačuje se žlutozlatou barvou a výrazným kořeněným, ovocným a jemně sladkým sladovým charakterem. První tripely se vařily jako klášterní piva.

4. Bavorské pivo
„Bavorsko je po staletí důležitým regionem pro výrobu piva a všechna bavorská piva se vyrábějí podle bavorského zákona o čistotě piva z roku 1516,“ uvádí TasteAtlas. Základem jsou vysoce kvalitní suroviny, které pocházejí převážně z místních zdrojů. Kvalitu piva a jeho složek dokonce kontrolují vědecké ústavy.

Dnes je v Bavorsku více než 600 pivovarů – téměř polovina všech pivovarů v Německu – a každý rok bavorští sládci vyrobí více než 20 milionů hektolitrů piva.

3. Mnichovské pivo
Mnichovské pivo má dlouholetou tradici a (nejen) místní na něj nedají dopustit. Jak připomíná TasteAtlas, pivo s tímto označením se smí vyrábět pouze mnichovské pivovary podle starobylého receptu s čistými, přírodními ingrediencemi, jako je čistá voda z vlastních vrtů, a s nejlepším sladem a chmelem.

Nejoblíbenější pivní festival na světě, Oktoberfest, oslavuje právě tato piva a každoročně přiláká přibližně kolem sedmi milionů mezinárodních návštěvníků a návštěvnic.

2. místo: České pivo
České pivo je hodně obecný pojem, pod kterým se skrývají piva vařená na celém území Česka s chráněným zeměpisným označením (CHZO). Tuto značku používá asi 14 pivovarů pro 80 značek piv. „Ve většině případů obsahuje české pivo zbytky (nezkvašeného) extraktu, což je jedna z typických vlastností českého piva. Dalšími jsou pak v porovnání se zahraničními pivy intenzivnější barva, vyšší hořkost a hodnota pH,“ píše web BeerResearch.

1. místo: Trapista
A je tu první místo. Překvapení? Trapistické pivo je zvláštní kategorie piv, která zahrnuje různé styly, jež se vaří v trapistických klášterech, píše web Taste Atlas. Trapistická piva jsou mezinárodně certifikována a mohou je vyrábět pouze trapistická opatství – mezi nimi je šest klášterů v Belgii a dva v Nizozemsku, zatímco Itálie, Rakousko, Anglie, Francie, Spojené státy a Španělsko mají po jednom certifikovaném trapistickém pivovaru. Pivo se musí vařit v bezprostředním okolí opatství a na celou výrobu musí dohlížet mniši. Peníze z prodeje se vracejí na potřeby kláštera nebo slouží k pomoci chudým.

Praha je pro zahraniční turisty městem Staroměstského náměstí, Karlova mostu a Pražského hradu. Kdo však chce poznat českou metropoli z pohledu místních, měl by podle britského BBC zamířit na jedno. Podívejte se na českou hospodu očima člověka, pro kterého jsou naše běžné zvyklosti zcela překvapivé.

Staroměstské náměstí, orloj, Karlův most, Malá Strana a Pražský hrad patří k místům, která při první návštěvě české metropole obvykle nechybějí v žádném itineráři. Pokud však turista zůstane pouze v historickém centru, může podle BBC přijít o něco, co je pro Česko možná charakterističtější než všechny slavné památky dohromady. O obyčejnou českou hospodu.

Britský novinář David Farley se při své návštěvě Prahy vydal na Žižkov, do čtvrti, která má mezi Pražany dlouhodobě pověst místa zaslíbeného hospodám. A poměrně rychle zjistil, že česká pivní kultura má pravidla, která se turistovi nemusí podařit pochopit na první pokus.

Přinesli nám pivo, které jsme si neobjednali
Jedna z prvních situací ho zjevně zaskočila. Se svou manželkou seděl v žižkovské hospodě a popíjel pivo. Když před nimi výčepní najednou postavil další dva čerstvě načepované půllitry plzeňského, nevěděli, co se děje. Další pivo si totiž neobjednali. A ještě ani nedopili to předchozí. Zatímco Čech možná podobnou situaci ani nezaregistruje, zahraniční návštěvník v ní vidí něco typického, co se v jeho domácím prostředí jen tak nestává.

Na Žižkově je podle BBC možné zažít Prahu, která je turistům z historického centra poněkud skrytá. Čtvrť leží jen několik tramvajových zastávek od centra, přesto zde člověk podle Farleyho potká výrazně méně návštěvníků s mapou nebo průvodcem v ruce.

Místo nich jsou tu lidé, kteří přišli po práci na pivo. Staří štamgasti sedící u svých stolů. A výčepní, který často ví, co si kdo objedná, ještě než host stačí promluvit. „Pokud chcete pochopit českou hospodskou kulturu, je těžké najít lepší místo než Žižkov,“ říká Martin Havlín, spoluzakladatel Prague Craft Beer Tours a rodák z této části Prahy.

Podle něj je důležité právě to, že žižkovské hospody se nesnaží svou „autentičnost“ prodávat turistům. Jsou především místem pro místní. A právě proto mohou být pro návštěvníka ze zahraničí zajímavé.

Pivní tácek je důležitý a pěna není chyba
Proč vlastně zahraniční návštěvníky české hospody tolik fascinují?Jednoduchá odpověď zní: protože pivo je v Česku mnohem víc než nápoj. Češi patří dlouhodobě k národům s nejvyšší spotřebou piva na světě a pivní kultura je výraznou součástí zdejšího společenského života.

Zahraniční návštěvník to však nemusí pochopit u stolu v turistickém baru na Starém Městě. „Stejně jako většina Newyorčanů nejí na Times Square a většina Londýňanů nechodí na jídlo na Piccadilly Circus, ani Pražané nechodí pít do nejvíce turistických částí města,“ popisuje Farley. Chce-li turista poznat skutečný každodenní život, musí se vydat tam, kam chodí místní. V Praze třeba právě na Žižkov.

Zahraničního návštěvníka mohou překvapit i věci, kterým Češi nepřikládají žádný význam. Třeba obyčejný pivní tácek. V české hospodě totiž neslouží jen jako ochrana stolu před mokrým půllitrem. Má také svůj komunikační význam.

Když host položí tácek na sklenici, dává tím najevo, že další pivo už nechce. Bez jediného slova. Pro člověka, který české hospody nezná, to může být docela překvapivý systém. Výčepní ho všdak většinou pochopí okamžitě. A právě podobné drobnosti ukazují, že česká hospoda má vlastní nepsaný řád.

Dalším překvapením pro zahraniční návštěvníky může být způsob, jakým se v Česku pivo čepuje. Půllitr českého ležáku není nutně naplněný tekutinou až po okraj. Pěna je jeho součástí. Pro Čecha je to samozřejmost. Pro někoho, kdo je zvyklý na jiný způsob servírování piva, může působit jako zbytečně prázdné místo ve sklenici.

„Sládek pivo vaří, výčepní ho dělá,“ cituje BBC Lucii Janečkovou, spoluzakladatelku pražského Institutu PIVO, který se věnuje vzdělávání výčepních. Podle ní je způsob, jakým se s pivem zachází po opuštění pivovaru, pro výsledný zážitek zásadní. Výčepní proto používají například tradiční české boční kohouty Lukr, které jim umožňují lépe kontrolovat množství pěny.

Od národního obrození po socialismus
Možná nejzajímavější na pohledu BBC je však to, že si zahraniční novinář všímá něčeho, co sami Češi často považují za samozřejmost. Hospoda totiž není jen místo, kde se konzumuje alkohol. Je to společenský prostor.

Hospody hrály svou roli také v českých dějinách. Podle Jiřího Vinopala ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR byly v 19. století jedním z míst, kde se setkávali čeští vlastenci, politici, spisovatelé, umělci a další představitelé národního života. V době českého národního obrození se stávaly centry společenského a kulturního života.

Později, za socialismu, se jejich význam proměnil. Podle Vinopala se hospody staly mimo jiné prostředím určitého úniku od každodenní reality. I proto dnes není česká hospoda jen podnikem, který prodává pivo. Je to instituce.

„Jdeme na jedno“ nemusí znamenat jedno
Český návštěvník hospody se samozřejmě nemusí řídit žádnou příručkou. Zahraniční turista by však mohl několik základních pravidel ocenit. Pokud sedíte u stolu, obvykle počkáte, až přijde obsluha. Pivo si nechodíte automaticky objednávat k výčepu. Když dostanete půllitr, vezmete si pod něj tácek. Když je na pivu hodně pěny, neznamená to, že vás někdo ošidil. A pokud nechcete další pivo, překryjete sklenici táckem.

Pak je tu ještě jedno pravidlo, které může být pro cizince ze všech nejzáludnější. Když Čech řekne: „Jdeme na jedno?“, nemusí to nutně znamenat, že za hodinu odchází domů. „Možná nejčeštější pravidlo ze všech je, že když někdo řekne: ‚Jdeme na jedno‘, asi byste si neměli dělat žádné plány na zbytek večera,“ uzavírá Farley.

Mnichovské pivní slavnosti Oktoberfest první den navštívilo 450.000 lidí. S odvoláním na pořadatele o tom dnes informovala agentura DPA. Největší lidovou veselici na světě zahájil mnichovský primátor Dominik Krause v sobotu v poledne. Potrvá do 4. října a pořadatelé očekávají přes šest milionů návštěvníků. Někteří návštěvníci nebudou ale na letošní Oktoberfest vzpomínat jen s pozitivními pocity, jedna z atrakcí se s nimi totiž zasekla v okamžiku, kdy viseli vzhůru nohama.

V sobotu v poledne mnichovský primátor Krause narazil dvěma údery sud piva v obřím festivalovém stanu rodiny Schottenhamelů a zvolal "O’zapft is!". První máz - tedy litr - piva pak tradičně náležel bavorskému premiérovi Markusi Söderovi, s nímž si Krause připil. První víkend Oktoberfestu se nesl ve znamení slunečného počasí, podle policie byl průběhu poklidný.

V areálu na Tereziánské louce si budou moci lidé v příštích dvou týdnech zakoupit suvenýry a svézt se na kolotočích, největší atrakcí jsou ale vždy obří pivní stany. Ty největší mají vnitřní kapacitu pro zhruba 6000 hostů. Tuplák (litr) zlatavého moku se bude letos prodávat opět dráž než loni. Vyjde na 14,80 až 15,90 eura (360 až 387 Kč).

Nejen pozitivně budou na 191. ročník Oktoberfestu vzpomínat lidé, kteří uvázli na pouťové atrakci Predator. Zasekla se v okamžiku, kdy viseli vzhůru nohama. "Hlavou dolů viseli jen asi 120 sekund," řekl bavorskému rozhlasu BR provozovatel Willy Kaiser. Zbylé tři minuty podle něj trvalo dostat všechny z atrakce do bezpečí. Příčinou incidentu byl vadný senzor, který už provozovatel vyměnil a Predator tak už opět funguje.

Přinejmenším několik týdnů bude na Oktoberfest vzpomínat také 25letý mladík, který si při takzvané páce čili přetlačování rukou zlomil paži. Zdravotníci na Tereziánské louce ošetřili kromě něj i dalších 600 lidí, většinou kvůli otravě alkoholem, chirurgickým zraněním či oběhovým potížím.

Počátek festivalu spadá do října 1810, kdy po svatbě uspořádali bavorský korunní princ Ludvík a jeho manželka Tereza Sasko-Hildburghausenská pro obyvatele království na louce za Mnichovem slavnost s koňským dostihem. Akce měla úspěch a začala se konat pravidelně jako Říjnová slavnost. Svůj název si udržela i poté, co kvůli teplejšímu počasí její začátek organizátoři posunuli na září.

Nejsou už úplně malé, do průmyslových pivovarů však mají ještě daleko. Jak čelí úspěšné řemeslné pivovary klesajícímu trhu?

V Česku už několik let po sobě klesá spotřeba piva a alkoholu obecně. Pocítila to většina velkých pivovarů, jejichž prodeje na domácím trhu se snižují. Ubývají také hospody, především na menších městech a vesnicích, kde jich za posledních pět let zavřelo na čtyři tisíce.

Přesto se najdou pivovary, které úspěšně čelí klesajícímu trhu. Seznam Zprávy vybraly tři z nich, které mají různé recepty na úspěch. Kamenický pivovar sází na kvalitu za rozumnou cenu, Vinohradský pivovar se prémiovými pivy prosazuje na bohatém pražském trhu a lounský pivovar Zichovec nabízí stále nové pivní chutě a styly.

Všechny tři pivovary však mají něco společného. Jejich strategie je založena na konzistentní kvalitě, péči o budování vlastní značky, odmítnutí diktátu řetězců a nadstandardních vztazích se zákazníky, především s hospodami.

Kamenice: Ten pivovar jednou postavím
Krátce po jedenácté ve slunném zářijovém dopoledni se klenutý sál pivovarské restaurace na náměstí v Kamenici nad Lipou začíná plnit. Na výběr je několik jídel poledního menu a na čepu osm druhů piv, od osmistupňového přes slavnou kamenickou desítku až po speciály, třináctistupňový kyseláč Mango Sour a Pale Ale s novozélandskými chmely.

„Jsme přece jenom na vesnici, takže nejvíc nám jde klasika, tedy desítka, jedenáctka a dvanáctka,“ říká šéf a spolumajitel pivovaru Milan Houška. „To je zhruba 80 procent naší produkce, zbylá pětina jsou speciály.“

Kamenický pivovar dnes vaří kolem 27 tisíc hektolitrů ročně a dosahuje obratu kolem 100 milionů korun. Každý rok přidává zhruba tři až čtyři tisíce hektolitrů. Příští rok chce uvařit 29,5 tisíce, a tím podle Houšky růst na současném místě skončí. „Asi bychom mohli vařit víc, ale nemáme už prostor pro další tanky na ležení. A šidit to nechceme,“ vysvětluje Houška.

V Kamenici začínali s minipivovarem, který dnes slouží jako varna pro speciály. Většina produkce se nyní vaří ve čtyřech velkých varnách a pak šest až deset týdnů leží v tancích v původních barokních sklepech.

Pivovar vznikl v roce 2017 v historickém areálu původního vrchnostenského pivovaru s kořeny v 17. století. Desáté výročí plánují v Kamenici oslavit ve velkém stylu. V dosud neopravených budovách přiléhajících k zámeckému parku vzniká hotel se 45 lůžky, sál pro 140 lidí a další restaurace. Celkem chtějí do projektu vložit 150 až 170 milionů korun.

„Všechno financujeme z vlastních zdrojů a z úvěrů. Od začátku tady není ani jediná koruna dotací, protože do podnikání to nepatří,“ tvrdí Houška. „Podnikatelé, kteří bez dotací nejsou schopni žít, tak nemají podnikat, mají dělat něco jiného, mají jít do zemědělství okopávat brambory,“ dodává rezolutně.

Za základ úspěchu pivovaru nepovažuje Houška nic neobvyklého: výborný produkt s konzistentní kvalitou, slušné byznysové chování a nesnažit se rychle zbohatnout. V pivovarské restauraci stojí půllitr desítky 50 korun, dvanáctka 55 a speciály mezi 60 a 70 korunami.

„Kvalitou jsme Ferrari, ale prodáváme za cenu Superbu,“ říká Houška. Ceny podle něj pivovar zvedá o tři až čtyři procenta jednou za tři roky. „Dokud nám to dává ekonomický smysl a pivovar slušně vydělává, proč bych to dělal,“ říká ke zdražování.

Velkou část produkce prodává Pivovar Kamenice sudovou cestou do hospod a restaurací. Sudové pivo tvoří zhruba 80 procent produkce. Nejvíce odběratelů má v Brně, v Praze a v několika regionech, včetně jižních a východních Čech.

Zhruba pětina produkce se plní do lahví a plechovek. K dostání je ve dvou maloobchodních řetězcích. „Řekli jsme jim, že nebudeme dávat žádné slevy. Oni přišli s tím, že když jim to dáme o třicet procent levněji na Vánoce, tak vezmou dva kamiony. A já jim řekl, že jim radši dovezeme dvě dodávky bez slevy. Proč bych to dělal?“ přibližuje šéf pivovaru obchodní strategii.

Na rozdíl od řady malých i velkých pivovarů se v Kamenici kvůli nedostatečné kapacitě zatím nepouštějí do vaření nealkoholického piva. Milan Houška se ale nevzdává a pohrává si s myšlenkou na vybudování zcela nového pivovaru s kapacitou 100 tisíc hektolitrů.

„Máme tady hektarový pozemek pro krásný, nový, moderní pivovar. Manželka říká, že máme nějaká léta. Mně je dneska 60 let a kdyby mi bylo o 10 let míň, tak už ten pivovar budujeme. Já ten pivovar ale stejně jednou postavím,“ tvrdí.

Vinohrady: Nebát se Prazdroje
V bývalých sklepních prostorách měšťanského pivovaru z konce 19. století, mezi rezidenční zástavbou pražské Korunní ulice, sídlí Vinohradský pivovar. Vznikl před dvanácti lety jako projekt několika bývalých spolužáků, kteří chtěli vařit ležák. „Chodili jsme na plzeň a chtěli jsme si uvařit vlastní,“ vzpomíná ředitel pivovaru Dan Hojdar.

Před třemi lety otevřel pivovar nový provoz v bývalé sodovkárně v Káraném na břehu Labe u Čelákovic, do kterého investoval kolem 100 milionů korun. V původní varně na Vinohradech se dnes vaří pouze speciály, které představují asi desetinu produkce. Spodně kvašená devítka, jedenáctka a dvanáctka se vaří v Káraném.

Vinohradský pivovar dnes vyrábí kolem 12,5 tisíce hektolitrů piva a dál roste. Letos očekává růst kolem 15 procent, v příštím roce dalších deset procent. V loňském roce zaznamenal pivovar obrat přes 86 milionů korun, letos už by to mělo být 100 milionů.

„To je včetně nealkoholického piva, které jsme začali vařit letos v lednu, a poptávka po něm je obrovská,“ říká Hojdar. Nealkoholické pivo přitom původně ve Vinohradském pivovaru vůbec vařit nechtěli. Ještě letos by ale mělo tvořit zhruba osm procent výstavu, v příštím roce už plánují jeho podíl zvýšit na 15 procent.

„Půl roku jsme jeli ve zkušebním režimu a nealka jsme vyráběli relativně málo. Nabídka rozhodně nestíhala poptávce, pivo bylo hned vyprodané. Výrobu ale postupně zvyšujeme,“ vysvětluje.

V pivovarské restauraci, z níž je vidět do útrob pivovaru, stojí půllitr nealkoholické dvanáctky 77 korun, stejně jako té alkoholické. Devítka vyjde na 72 korun, speciály, včetně oblíbené APA Liberator a IPA Haze Galaxy, se pohybují kolem 80 korun.

Vlajkovým pivem pivovaru je jedenáctistupňový ležák, který tvoří až 70 procent produkce. Podle Hojdara se jeho receptura neustále vylaďuje. „Mění se úroda, mění se extrakt sladů a vůbec všechno. Aktivně sledujeme zpětnou vazbu a přesně víme, co o našem pivu lidé říkají. Ladíme to deset let,“ popisuje.

„Z řemeslných pivovarů patří náš ležák mezi ty dražší. Ještě před pěti lety to šlo spíš proti nám, protože trh byl hodně cenově orientovaný. To se ale mění, protože mladá generace pije o hodně míň, a tím pádem jí zbude víc peněz na to ‚jedno pivo‘,“ vysvětluje Hojdar.

„Pivovarníci si prostě myslí, že si nemůžou dovolit dát vyšší cenu, protože hospodští jim řeknou, že si teda už místo jejich piva můžou vzít odjinud,“ říká.

Především velké pivovary často poskytují různé vybavení, například výčep, nebo slevu na pivo hospodě, která se zaváže k odběru určitého množství piva. Zároveň ale dodávají svá piva i na standardní odběratelské smlouvy bez limitů.

Právě menší hospody, restaurace, bary a kavárny jsou pro Vinohradský pivovar klíčovým odbytištěm. Odebírají až 85 procent jeho produkce z Vinohrad i Káraného. Pivovar jim podle Hojdara nabízí především servis: rychlé závozy piva, pomoc s opravami výčepních zařízení a žádné požadavky na minimální odběry nebo pevně stanovené termíny.

„Malé hospody chtějí mít svobodu, chtějí čepovat dobré pivo, mít dobrý servis a rády si za to zaplatí,“ popisuje Hojdar.

Na rozdíl od Kamenického pivovaru je pro Vinohradský pivovar zásadním trhem Praha. Odtud pochází většina zákazníků, část produkce ale míří také do zahraničí, především do Skandinávie a Velké Británie. „V Praze se pije nejvíc piva, je to nejlepší trh,“ říká Hojdar.

Zichovec: Nealko a koktejly
Pivovar Zichovec patří mezi etalony české craftové scény. Vznikl v roce 2012 ve stejnojmenné obci nedaleko Slaného a o čtyři roky později se kvůli rostoucí výrobě přestěhoval do větších prostor v Lounech.

Z původně malého pivovaru, zaměřeného především na české ležáky, se postupně stal jedním z výraznějších představitelů českého řemeslného pivovarnictví. Vaří desítky pivních stylů - od ležáků přes IPA a APA až po kyseláče, stouty a různé experimentální speciály.

„Naši zákazníci jsou hlavně mladší lidé, kteří chtějí objevovat nové chutě a preferují kvalitu před kvantitou,“ říká ředitel pivovaru Martin Urban. Dříve podle něj jejich piva vyhledávali hlavně lidé navyklí na řemeslná piva, dnes se ale skupina zákazníků rozšiřuje. „Takový ten kmen beer geeků se nezvětšuje, ale roste skupina běžných konzumentů, kteří rádi ochutnávají nové věci,“ doplňuje.

Necelá polovina produkce se prodá v pivních barech a hospodách, kam se pivo vozí přímo z pivovaru. Relativně velký podíl výstavu – necelá pětina – jde na export a zhruba 17 procent tržeb pochází ze supermarketů. Zbytek připadá na bary a hospody, které obsluhují různí distributoři.

Ceny v e-shopu začínají na 59 korunách za půllitrovou plechovku jedenáctky Krahulík, speciály se pohybují od 70 do 130 korun. Současný výstav se pohybuje kolem 12,5 tisíce hektolitrů a v loňském roce vykázal Pivovar Zichovec tržby ve výši necelých 100 milionů korun.

V uplynulých letech měli v Zichovci plány na stavbu zcela nového pivovaru v domovských Lounech s vyšší kapacitou. Kvůli klesající spotřebě piva a zmenšujícímu se trhu je ale odložili na neurčito a celkově změnili svou strategii.

„Majitelé investici do nového pivovaru považovali za rizikovou vzhledem k tomu, jak se ve vyspělých zemích vyvíjí trh s alkoholem. Tak jsme se rozhodli, že zůstaneme malí. Naše strategie teď spíš spočívá v zachování marží a ziskovosti,“ popisuje Urban.

„Toho chceme dosáhnout změnou struktury našeho portfolia tak, abychom měli větší podíl piv s vyšší profitabilitou a vyšší přidanou hodnotou, než jsou třeba ležáky,“ dodává.

V Zichovci tak od letošního roku místo spodně kvašené desítky, jedenáctky a dvanáctky už vaří jen jedenáctku. Zároveň plánují snížit počet piv, které každoročně uvádějí na trh. „Děláme toho strašně moc. Třeba jako loni jsme uvedli na trh 140 unikátních brandů, a to je strašně moc. Je to spojené nejen s vymýšlením receptur, ale i s celkovou organizací pivovaru, marketingem, etiketami a vším ostatním,“ říká Urban.

„Variabilita portfolia a jeho rozmanitost je z našich hodnot, ale chtěli bychom to zredukovat třeba na 100 piv ročně, to by úplně stačilo,“ uvažuje.

Zároveň chtějí v Pivovaru Zichovec využít rostoucí poptávky po nealkoholickém pivu. V současnosti tvoří asi 5 procent produkce, ale roste dvouciferným tempem, v prvním letošním pololetí se zvýšila dokonce o 40 procent.

„Naší strategií je snížit výstav alkoholických piv zpět pod hranici 10 tisíc hektolitrů, do nejnižší daňové kategorie, a zbytek produkce mít v nealku,“ plánuje ředitel.

Vedle dynamicky rostoucí produkce nealko piva plánují v Zichovci i krok zcela mimo pivovarnictví. Chtějí využít rostoucí obliby takzvaných ready-to-drink nápojů, tedy koktejlů v plechovkách, a uvést na trh vlastní edice těchto drinků.

„Chceme dělat prémiovější věci, třeba různé gin toniky na bázi hard seltzer (sycené vody, alkoholu vzniklého kvašením cukrů a ovocného aroma nebo šťávy, pozn. red.). Zvažujeme i spolupráci s různými barmany. Teď jsem žádal celníky o rozšíření licence, tak uvidíme,“ říká Urban.

Vedle těchto plánů by chtěl Pivovar Zichovec otevřít vlastní pivní bar v Praze. V současnosti hledají vhodné prostory a nový podnik plánují otevřít v příštím roce.

Pivní festival Slunce ve skle přilákal do Plzně tisíce milovníků piva a desítky pivovarů. Už devatenáctým rokem se na černické návsi setkalo to nejlepší ze světa piva, gastronomie a hudby. Mezi stovkami ochutnaných piv od IPA přes stouty až po kyseláče si návštěvníci vybrali nejlepší ležák z pivovaru Kulivá hora a čtenáři Deníku ocenili pivovar Lectvar.

Pivu v nejrůznějších podobách patřily opět po roce černická náves, areál Pivovarského dvoru Purkmistr a přilehlá zahrada. Konal se tady 19. ročník tradičního pivovarského festivalu Slunce ve skle.

Akce jako vždy propojila to nejlepší ze světa piva, gastronomie, hudby a kultury. V Plzni, městě s jednou z nejslavnějších pivovarských tradic na světě, se na jednom místě setkaly desítky pivovarů, sládků, pivovarníků a tisíce návštěvníků.

Slunce ve skle patří mezi největší pivní festivaly v Evropě z hlediska počtu pivovarů na jednom místě. Tentokrát se jich tu představilo kolem padesáti. Ochutnat tu bylo možné stovky piv nejrůznějších stylů – od tradičních ležáků přes IPA a NEIPA až po stouty, kyseláče, speciály a originální pivní experimenty, které jinde vyzkoušet není možné.

Kromě ochutnávek různých pivních stylů přinesl program také různé pivní soutěže či koncerty.

Nejlepším ležákem se stal ten z pivovaru Kulivá hora z Třebotova. Opět se udělovala i Cena pro nejoblíbenější pivovar čtenářů Deníku, o které rozhodovaly hlasy v naší anketě. Nejvíc hlasů získal pivovar Lectvar, loňský vítěz Zhůřák skončil druhý.

Budějovický pivovar Samson ročně prodělává i desítky milionů korun. Podnik patří největší pivovarnické skupině na světě, která se soudí o značku se státním Budvarem. Firma investovala do modernizace, nijak se to ale neprojevilo na ekonomice ani prodejích, píše web Info.cz.

Českobudějovický pivovar Samson se pochlubil tím, že opět po roce získal čtyři ocenění ve světové pivní soutěži. Tím ale zároveň potvrdil svou výjimečnost. Zřejmě totiž neexistuje jiný pivovar, který by za své pivo dostával světové medaile a přitom už 35 let prodělával každý rok desítky milionů korun.

Na světové pivní soutěže (je jich hodně) mají pochopitelně různí pivovarníci různé názory (podobně jako na domácí klání tohoto druhu). Faktem ovšem zůstává, že ve světové soutěži World Beer Awards se budějovickému Samsonu dlouhodobě daří.

Letos na svých stránkách prezentuje hned devět cen z této soutěže, ve které uspěl i v minulých letech. Navíc získal i řadu jiných ocenění na jiných soutěžích, včetně ceny za nejlepší „desítku“ v soutěži České pivo 2025.

Budějovický Samson, jehož vlastníkem je největší světová pivovarnická skupina AB InBev, patří k těm pivovarům, které se velmi aktivně hlásí do pivních degustačních soutěží a prezentují pak své úspěchy.

Pravdou navíc zůstává, že i mnozí Budějovičáci, mezi které se řadím, si pochvalují výrazně zlepšenou kvalitu Samsonu, který byl za socialismu v Budějovicích považován za jakési pivo druhé kategorie po Budějovickém Budvaru.

Samson ale v posledních letech silně investoval do technologie výroby i do hospod, otevřel restauraci u řeky Malše, dostal se dokonce do provozovny na kultovní jihočeské hoře Kleti.

Podle posledních zpráv navíc ve snaze ještě zlepšit kvalitu piva investuje i do vlastní laboratoře.

Neziskový pivovar
Zbývá tedy jen jediná otázka: proč tak úspěšný pivovar (podle počtu medailí) vůbec nic nevydělává a je trvale ve ztrátě? I když to možná někomu přijde neuvěřitelné, od roku 1991, kdy byl v rámci skupiny Jihočeské pivovary privatizován, neměl Samson ani korunu zisku. Ale doslova ani korunu.

Po privatizaci ho vlastnili různí podnikatelé, včetně například Františka Chvalovského nebo Františka Savova, přičemž ale místo rozšiřování výstavu pivovar sloužil spíše k zástavám a finančním spekulacím. Tenhle druhu podnikání Samson v roce 2014 dovedl takřka k půlmiliardové kumulované ztrátě.

A v takovém stavu ho ve stejném roce koupila největší pivovarnická skupina na světě, která se po několika fúzích dnes jmenuje AB InBev a soudí se s druhým budějovickém pivovarem, Budějovickým Budvarem, už 120 let o právo na využívání značky Budweiser.

Proto se také od počátku v Budějovicích spekulovalo o tom, že AB InBev (dříve Anheuser Busch) se touto cestou hodlá dostat k ochranným známkám, které jsou předmětem sporu. Původně se totiž o značku Budweiser soudili s Anheuserem Buschem oba budějovické pivovary. Detailně je to popsáno zde.

Jenže koupí Samsonu AB InBev spor nevyřešil ani nemohl vyřešit. A kupující to určitě dobře věděl. Ochranné známky Budweiser (v různých podobách) jsou totiž něco zcela jiného než ochranné označení místa původu „budějovický/budweiser“.

Není Budweiser jako budweiser
Ochrannou známku Budweiser může v Česku a ve většině států Evropy používat pro své pivo výhradně Budějovický Budvar, nikdo jiný. Ti, kdo vyrábějí pivo v Budějovicích a dodržují přitom určitý technologický postup a výběr surovin, však mohou na etiketě uvádět pod názvem (značkou) piva menším písmem i zeměpisné označení místa původu, což je v tom případě slovo „budějovický“ ve všech jazykových mutacích (včetně německého budweiser).

Jinými slovy: ochranná známka Budweiser je v Česku a ve většině Evropy soudně vyhrazena pouze pro Budějovický Budvar, zatímco zeměpisné označení „budějovický či budweiser“ může samozřejmě používat i Samson. Což ale paradoxně nedělá.

Proč tedy ale AB InBev druhý budějovický pivovar kupoval? To je záhada, který se v Budějovicích stále hodně řeší hned z několika různých důvodů.

Někteří odborníci, třeba bývalý ředitel Budějovického Budvaru Jiří Boček, spekulují o tom, že AB-InBev koupil Samson kvůli tomu, aby si pojistil oba velké budějovické pivovary pro případ, kdyby se stát nakonec přece jen rozhodl prodat Budějovický Budvar. Tento plán spojení obou pivovarů při případném prodeji Budvaru byl podle Bočka některými politiky a lobbisty vymyšlen už v devadesátých letech.

Jenže i kdyby se skutečně chystal podobný scénář, největší světový pivovarník se v Samsonu chová tak, jak to jen málokdo předpokládal.

Ztráta nevadí?
Na jednu stranu AB InBev investoval do pivovaru za 12 let přes půl miliardy korun (a je to znát na obnově technologií i vizuálním stavu Samsonu), na druhou stranu se ale tyto investice prakticky nijak neprojevily na růstu výstavu ani snížení dlouhodobé ztráty.

A zdá se, že to vlastníkovi Samsonu vůbec nevadí. V roce 2016 pivovar prodal 83 000 hl piva, tedy prakticky stejně jako v roce 2024 (poslední zveřejněné výsledky). A takový výstav je na pivovar, který v roce 1990 vyráběl až 400 000 hl, až nápadně malý.

Tržby sice vzrostly na předloňských 128 milionů korun (o rok dříve to bylo 106 milionů), pivovar ale stále hospodaří s hlubokou provozní ztrátou.

V roce 2024 prodělal při takřka 130milionových tržbách celkem 93,6 milionu (o rok dříve to bylo 96,7 milionu). To pro představu znamená, jako kdyby hospodský prodal hostům jídlo a pití třeba za 100 000 korun, a nejen, že by o celou tržbu přišel, ale ještě musel k udržení chodu hospody dodat 80 000 ze svého.

A i když se to nezdá možné, takhle by to s mírnými výkyvy pokračovalo každý týden, každý měsíc, rok, desítky let. Samson ani v jediném roce své polistopadové existence neskončil jinak než s hlubokou ztrátou.

Jaký je záměr AB InBev?
To by bylo možná pochopitelné, když pivovar vlastnili podnikatelé, kteří jeho prostřednictvím jen spekulovali. Ovšem dnes je jeho vlastníkem největší a nejbohatší pivovarnická skupina na světě.

A ta se navzdory dnešní tvrdé konkurenci zjevně rozhodla, že na rozdíl od jiných svých pivovarů udělá ze Samsonu podnik, u kterého není vůbec důležitý zisk ani výstav.

Od roku 2016 do roku 2024 Samson vykazuje každý rok při prakticky konstantním výstavu ztrátu mezi 80 a 97 miliony korun. A mateřské firmě to, jak se zdá, vůbec nevadí.

V každé výroční zprávě garantuje další rozvoj pivovaru i za takto ztrátového podnikání. Nejde o to, že by Samson dlužil někomu ze svých dodavatelů, dluží jen své mateřské firmě.

V Budějovicích se přitom mezi lidmi často hovoří o tom, že pro „Američany“, jak je obecně přes svou současnou brazilsko-belgicko-americkou strukturu vnímán AB-InBev, jsou stamilionové ztráty Samsonu jen kapkou v moři. Buď vůbec takové „drobné“ neřeší, nebo si ztrátu prostě nějak výhodně zaúčtují v rámci koncernu.

Jenže ti, kdo někdy přišli do styku s vrcholovými manažery AB InBev, dnes z velké části brazilského původu, takovou rozhazovačnost rezolutně popírají. Největší světový výrobce piva rozhodně dnes není tím, kdo by chtěl vyhazovat peníze oknem. Právě naopak.

I časté domněnky, že si AB InBev jen umořuje své počáteční investice do Samsonu, se nezakládají na pravdě. Odpisy tvoří jen menší část vykázané ztráty, většinou jde o ztrátu provozní.

Stane se zázrak?
Samozřejmě se loni mohl stát nějaký zázrak (výsledky za rok 2025 nejsou ještě k dispozici) a Samson ztrátu rapidně snížil nebo zcela odstranil. Ovšem vzhledem k tomu, že v účetní závěrce za rok 2024 firma avizuje plán na zvýšení výstavu „jen“ na 85 000 hl při tržbách 131 milionů, je náhlý přechod ze ztráty do zisku takřka vyloučený.

Zatím ale každopádně AB InBev udržuje svůj českobudějovický pivovar ve stavu světově zřejmě naprosto výjimečném. Už 12 let investuje do zlepšení kvality piva, sbírá za to medaile na světových soutěžích, ovšem zároveň dovoluje Samsonu prodávat pivo takovou formou a za takovou cenu, které generuje jen obrovskou ztrátu.

Představme si, čistě teoreticky, že by takhle podnikal druhý budějovický pivovar, Budějovický Budvar. A stát jako vlastník by mu dovolil místo odvodu peněz do státní pokladny vytvářet 12 let jen ztráty, tvořící až 80 procent jeho tržeb. Dovede si to někdo představit? Co by na to řekli daňoví poplatnici?

Chování AB InBev směrem k Samsonu je o to záhadnější, že firma odmítá své výsledky dlouhodobě jakkoliv komentovat. A stále provozuje Samson prakticky jako neziskovou, respektive spíše hluboce ztrátovou organizaci, u níž jsou důležitější medaile z degustačních soutěží než vytváření nějakého zisku.

Proto v Budějovicích sílí spekulace, že v pozadí toho, proč AB InBev podniká tímto způsobem, je skutečně nějaký dlouhodobý, běžným obyvatelům Česka neznámý plán na převzetí Budějovického Budvaru a jeho spojení se Samsonem.

Jak dlouho to potrvá?
Možná se AB InBev snaží prostřednictvím Samsonu ukázat, že i kdyby vlastnil Budějovický Budvar, výroba piva by v jihočeské metropoli pokračovala, byt třeba pod jinou značkou.

To jsou ale všechno jen spekulace. Faktem zůstává, že dosavadní chování největší pivovarnické skupiny v Českých Budějovicích má přes své podivnosti i značná pozitiva.

Značně vylepšený Samson se svou chutí totiž prakticky nekonkuruje Budvaru, ale k potěše jihočeských pivních patriotů spíše některým značkám Plzeňského Prazdroje. Zvlášť na venkově.

Historický pivovar je navíc dokonale rekonstruovaný, pořádají s v něm prohlídky a hudební vystoupení. Podnik i přes své hospodaření sponzoruje i sport a kulturu. A má, což mohu potvrdit, ve městě své skalní příznivce stejně jako Budějovický Budvar.

Sečteno a podtrženo, pro Budějovice není vůbec špatné, že se největší výrobce piva na světě z nějakých důvodů rozhodl provozovat zde pivovar nikoliv pro zisk, ale pro medaile. Otázkou je, jak dlouho to ještě potrvá.