Novinky a zajímavosti ze světa piva

Budějovický Budvar dosáhl loni zisku 356,3 milionu korun po zdanění, oproti roku 2024 to znamená pokles o 1,3 procenta. Národnímu podniku klesl také obrat na 3,691 miliardy korun, meziročně se snížil o 20 milionů korun. Pivovar měl loni už třetí rok po sobě rekordní výstav, uvařil 1,945 milionu hektolitrů piva, což je o 0,95 procenta více než o rok dříve. Vyplývá to z výroční zprávy společnosti zveřejněné ve Sbírce listin.

Loni se dařilo Budvaru udržet objem prodeje v zahraničí, kam loni prodal 1,39 milionu hektolitrů piva, což je 71,4 procenta produkce. V roce 2025 pokračoval pokles spotřeby piva v ČR i na řadě exportních trhů. I přesto podnik podle výroční zprávy dosáhl rekordního výstavu díky vyšším prodejům na domácím trhu. Finanční výsledek ovlivnilo posílení kurzu české koruny a pokles úrokových sazeb na depozitech.

Výsledek hospodaření před zdaněním činil 453,3 milionu korun, což představuje meziroční pokles o 2,8 procenta oproti roku 2024. "Tento vývoj byl ovlivněn především zhoršením finančního výsledku hospodaření v důsledku nižších úrokových výnosů a kurzových zisků. Provozní hospodářský výsledek, po očištění o vliv tvorby zákonné rezervy na opravy hmotného majetku v roce 2024 a jejího rozpuštění v roce 2025, meziročně poklesl o 6,2 procenta. Hlavními faktory tohoto poklesu byly dopady silné koruny na tržby a nárůst nákladů na podporu prodeje a marketing," uvedl ve výroční zprávě ředitel společnosti Petr Dvořák.

V roce 2025 dosáhl Budějovický Budvar meziročního nárůstu výstavu piva o 0,95 procenta na celkový objem 1,946 milionu hektolitru, a to především díky vyšším prodejům na domácím trhu. Navzdory vyššímu objemu produkce se tržby z prodeje výrobků a služeb meziročně mírně snížily o 0,51 procenta na 3,648 miliardy korun, zejména v důsledku posílení české koruny vůči měnám klíčových exportních trhů. "Vedení podniku se v následujícím období zaměří na další rozvoj a posilování značky na klíčových trzích," uvedl Dvořák.

Náklady na provoz podniku se meziročně zvýšily o 3,8 procenta. Za materiál a energie dosáhl nárůst 1,3 procenta, což představuje přibližně 20 milionů korun. Významný růst zaznamenala společnost u nákladů na služby, především v důsledku zvýšených výdajů na podporu prodeje a marketing ve výši 56 milionů korun. Osobní náklady meziročně vzrostly o 40 milionů Kč na celkových 639 milionů korun kvůli růstu mezd. Průměrný počet zaměstnanců se snížil z 617 na 605. Podnik také v roce 2025 investoval 211 milionů korun.

Dnes si bez něj českou hospodu jen těžko představíme, ale jeho vznik provázela spíš odvaha než jistota úspěchu. Plzeňské pivo se zrodilo díky touze uvařit kvalitnější ležák a během několika let si získalo oblibu daleko za hranicemi českých zemí.

Plzeňské pivo dnes znají lidé téměř po celém světě. Málokdo ale ví, že za jeho vznikem stojí nespokojenost plzeňských měšťanů s tehdejší kvalitou piva. Právě touha uvařit opravdu dobrý ležák vedla ke vzniku nápoje, který se stal vzorem pro většinu světlých piv na světě. Příběh plzeňského piva je plný zajímavostí, od první várky přes slavnou hospodu U Pinkasů až po cestu na císařský dvůr i do zámoří.

Všechno začalo nespokojeností
Na začátku 19. století se pivo v Plzni vařilo jednotlivými právovárečnými měšťany. Jeho kvalita však byla velmi rozdílná, a tak vznikla myšlenka postavit společný pivovar, který by vařil kvalitní pivo podle jednotných pravidel.

Nový Měšťanský pivovar otevřel cestu k historickému okamžiku. Dne 5. října 1842 zde sládek Josef Groll uvařil první várku nového plzeňského ležáku. Právě tento den je považován za zrod legendy.

Pivo si rychle získalo Prahu
Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Už v dubnu roku 1843 si pražský krejčí Jakub Pinkas nechal od svého přítele Martina Salzmanna přivézt dvě vědra plzeňského ležáku.

Pivo ho natolik okouzlilo, že zanechal své původní profese a otevřel hostinec U Pinkasů. O oblibě nového ležáku svědčí i to, že podnik musel být brzy rozšířen o sousední dům. Mezi jeho hosty později patřily osobnosti jako Josef Dobrovský, František Palacký nebo Tomáš Baťa.

Z Plzně až na císařský dvůr
Plzeňské pivo si brzy našlo cestu i za hranice českých zemí. První dodávka do Vídně zamířila k Josefu Šedivému, kterému bylo doručeno 65 věder piva.

Obliba ležáku postupně rostla natolik, že se Měšťanský pivovar stal oficiálním dodavatelem císařského dvora. Ve Vídni byl později otevřen také vlastní sklad.

Když se objevily napodobeniny
Popularita plzeňského ležáku měla i svou stinnou stránku. Na trhu se začala objevovat piva, která se snažila jeho úspěchu využít.

Proto si Měšťanský pivovar v roce 1859 zaregistroval ochrannou značku Pilsner Bier. O několik desetiletí později, v roce 1898, vznikla také ochranná známka Pilsner Urquell, která měla chránit jedinečnost původního plzeňského piva.

Od sudů k lahvím
S rostoucí poptávkou začal pivovar stáčet pivo také do lahví. Na konci 19. století vznikla první stáčírna, která sloužila dalších sedmdesát let.

Rozvíjela se také doprava. Pivovar si pronajímal a později kupoval železniční vagony, pořídil vlastní lokomotivu a postupně i první nákladní a osobní automobily. Díky tomu se plzeňské pivo dostávalo stále dál.

Chuť, která odolala času
Jednou z největších zajímavostí je skutečnost, že chuť piva Pilsner Urquell byla už v roce 1897 podrobena odborným analýzám ve švýcarské laboratoři v St. Gallenu. Když laboratoř Labor Veritas provedla měření znovu v roce 2008, potvrdila stejné parametry kvality.

Podle Plzeňského Prazdroje si tak pivo dodnes zachovává chuť, která mu přinesla světovou proslulost.

Plzeňský Prazdroj v loňském roce vyvezl 1,82 milionu hektolitrů piva, což představuje meziroční pokles o 7,9 procenta. Export přibrzdilo počasí i celosvětový útlum spotřeby piva, a to i v tradičních exportních destinacích jako Slovensko, Německo nebo Polsko. Na daních do státního rozpočtu pivovar odvedl historicky nejvyšší částku přes 6,6 miliardy korun.

„Na důležitých vývozních trzích vidíme obdobnou náladu jako v Česku. Spotřebu ovlivňují ekonomické faktory i měnící se spotřebitelské trendy. V klíčových zemích pro náš export, jako jsou Slovensko, Německo, Polsko nebo Jižní Korea, se loni odbyt snížil nebo stagnoval,“ uvádí Michal Mrowiec, generální ředitel Plzeňského Prazdroje. Například na Slovensku, které je pro Prazdroj vůbec největším vývozním trhem, se prodeje snížily o necelých 6 %, Polsko hlásilo pokles o 4 %, Jižní Korea propadla o 15 %.

Přes všeobecný útlum poptávky zůstává Prazdroj největším exportérem českého piva, které vyváží do zhruba 50 zemí světa, včetně exotických destinací jako například Filipíny, Singapur, Island nebo Mongolsko. Nejžádanějším exportním artiklem z jeho portfolia byl loni tradičně ležák Pilsner Urquell. Ten v minulém roce slavil úspěch na světové výstavě v Japonsku, a i díky tomu se vývoz do země vycházejícího slunce zvýšil o 38 %.

Roste obliba plechovek, ale i cena hliníku
Z loňského vývozu Prazdroje tvořily přibližně 41 % plechovky, 28 % vratné skleněné lahve, 7 % nevratné lahve do vzdálených destinací a necelou čtvrtinu pivo v sudech a tancích. „Když sečteme naši loňskou produkci plechovek pro domácí trh i zahraničí, tak nám vyjde, že se už dostaly na roveň skleněným lahvím. Hliníkové plechovky získávají u spotřebitelů stále větší oblibu, ačkoliv současná geopolitická situace jim moc nepřeje. Od února, kdy začala válka na Blízkém východě, zdražil hliník o zhruba 12 %. I když se situace mírně uklidnila, ceny hliníku se drží výrazně nad úrovní z doby před konfliktem. Zvýšily se taky ceny pohonných hmot. A od dodavatelů některých materiálů pro obaly a logistiku jsme již dostali výzvu k předzásobení,“ uvádí Michal Mrowiec.

Historicky nejvyšší platba daní
Pokles prodejů zaznamenal Prazdroj loni nejen v zahraničí, ale i v tuzemsku, a to o 2 % oproti roku 2024. Útlum v prodejích doma a ve světě se tak propsal i do finančních výsledků společnosti. Celkové tržby pivovaru v loňském roce poklesly o zhruba 3 % na 22,4 miliardy korun. Zisk po zdanění se snížil o procento na 5,85 miliardy korun. Do státního rozpočtu odvedl Prazdroj na přímých i nepřímých daních vůbec nejvyšší částku ve své historii ve výši 6,63 miliardy korun a zařadil se mezi TOP 10 největších plátců daně z příjmu v České republice.

„Plzeňský Prazdroj je už od roku 1842 úzce spjatý s Českem, platí zde daně, investuje do české pivní kultury i rozvoje pivovarnictví, odebírá produkty od lokálních dodavatelů a zaměstnává zde přes 2000 lidí. Každoročně také investujeme do rozvoje našich pivovarů, abychom dokázali uspokojit poptávku po našich produktech a dokázali jsme spotřebitelům dodávat jejich oblíbená alkoholická i nealkoholická piva stále v té nejvyšší kvalitě,“ říká Michal Mrowiec. V roce 2025 se jednalo o částku 1,66 miliardy korun, kterou Prazdroj investoval do inovací, udržitelných technologií i do vylepšení svých pivovarů, například do nového plně automatizovaného skladu v Plzni.

Na podporu hospod a restaurací pak loni investoval více než 420 milionů korun. Dodává jim výčepy, pivní tanky, předzahrádky nebo sklenice a pomáhá i se vzhledem tím, že spolufinancuje nové fasády nebo zvelebení interiérů. Současně pivovar podnikům nabízí také poradenství v mnoha oblastech jako je digitalizace provozu, péče o pivo, skladba menu, školení obsluhy nebo propagace.

„Naše investice významně pomáhají i navázaným odvětvím a lidem, kteří v nich pracují. Obliba piv z Prazdroje doma i v zahraničí tak výrazně přispívá k prosperitě celého dodavatelsko-odběratelského řetězce v Česku od pěstitelů ječmene a chmele až po hospody a obchody,“ dodává Michal Mrowiec.

Redaktorka Kupi se svým testovacím týmem ochutnala šest neochucených nealkoholických piv z e-shopu Tesco. Tentokrát nešlo o ovoce ani limonádovou svěžest, ale o pěnu, hořkost, sladovost a chuť, která se co nejvíc blíží klasickému pivu.

Jak jsme testovali
Všechna piva jsme nakoupili v jednom termínu přes e-shop Tesco. Každý výrobek byl dostupný samostatně po jednom kuse, proto u nich uvádíme cenu v době nákupu. Do výsledného hodnocení jsme ji nezapočítávali automaticky, ale brali jsme ji jako doplňkovou informaci.

Test probíhal dva dny. Nápoje ochutnávala redaktorka Kupi společně s menším testovacím týmem. Všechny plechovky jsme nechali vychladit na stejnou teplotu, nalévali je do sklenic a část jsme pili i přímo z plechovky. Hodnotili jsme pěnu, vůni, barvu, hořkost, sladovost, plnost, doznívání, pitelnost a to, zda nápoj působí jako pivo, nebo spíš jako sladová náhražka.

Krušovice Hořké nealko plech 0,5 l
Cena v době nákupu: 22,90 Kč
Alkohol: max. 0,5 %
Hořkost: 28 IBU
Země původu: ČR nebo Slovensko, dle označení na plechovce

Krušovice byly první pivo, u kterého se testovací tým shodl bez dlouhé debaty. Po nalití mělo pivo pěknou barvu, drželo pěnu a hlavně nabízelo hořkost, která u nealka často chybí. Jeden z testerů poznamenal, že „tohle už konečně nepůsobí jako sladová limonáda“.

Chuť je plnější, sladová, s lehce karamelovým dozníváním. Hořkost není agresivní, ale drží se déle, což pivu pomohlo hlavně při druhém a třetím doušku. Ve složení je pitná voda, ječné slady, upravený chmel a chmelový extrakt. Na 100 ml má 19 kcal a 2,1 g cukru.

Plusy: výraznější hořkost, dobrá pěna, plnější pivní chuť
Minusy: karamelový tón nemusí sednout těm, kdo chtějí úplně suché nealko

2. Guinness Nealkoholický atypický pivní nápoj 440 ml
Cena v době nákupu: 67,90 Kč
Alkohol: 0,0 %
Země původu: Irsko

Guinness byl největší zážitek testu. Už při otevření bylo slyšet kapsli s dusíkem a po nalití se ve sklenici vytvořila hustá krémová pěna. U stolu najednou všichni zpozorněli. Tohle se od ostatních světlých plechovek lišilo úplně vším.

Chuť je pražená, jemnější a méně sladká, než jsme čekali. Má jen 17 kcal a 0,7 g cukru na 100 ml, což je v testu nejnižší hodnota cukru. Ve složení je ječný slad, ječmen, pražený ječmen, fruktózový sirup, přírodní aroma, oxid uhličitý, dusík a chmelové výrobky.

Do klasického pořadí světlých nealko piv se dává těžko, protože je stylově úplně jinde. Přesto si zaslouží vysoké hodnocení za pěnu, nízký cukr a autentický dojem. Dolů ho stáhla hlavně cena a menší objem.

Plusy: krémová pěna, nejnižší obsah cukru, pražená chuť, 0,0 % alkoholu
Minusy: vysoká cena, menší objem

3. Birell Světlý nealkoholické pivo 0,5 l
Cena v době nákupu: 23,90 Kč
Alkohol: max. 0,5 %
Země původu: Česká republika

Birell šel do testu jako známá jistota. A přesně tak se i choval. Nebyl nejvýraznější, ale nikdo ho neodložil s tím, že by mu vadil. Po nalití měl světlou barvu, pěna držela slušně a chuť byla čistá, sladová a lehce hořká.

Ve složení je voda, ječné slady a chmelové výrobky. Na 100 ml má 21 kcal a 2,4 g cukru. Testovací tým ocenil, že nepůsobí uměle a nemá rušivou dochuť. Vedle Krušovic byl ale méně hořký a celkově opatrnější.

Plusy: čistá chuť, dobrá pitelnost, bez konzervantů, umělých barviv a sladidel
Minusy: méně výrazná hořkost, bezpečnější chuť bez většího překvapení

4. Staropramen Nealko pivo světlé 0,5 l
Cena v době nákupu: 19,90 Kč
Alkohol: max. 0,5 %
Země původu: Česká republika

Staropramen překvapil hlavně tím, že za nejnižší cenu v testu nepůsobil slabě. Po nalití měl světlejší barvu a pěna mizela o něco rychleji, ale chuť byla příjemně chmelová a čistá. Jeden z testerů ho označil za „pivo na rychlé osvěžení po práci“.

Na 100 ml má 20 kcal a 2 g cukru. Ve složení je voda, ječný slad, chmelové výrobky a oxid uhličitý. V porovnání s prvními třemi mu chyběla větší plnost, ale jako lehké nealko působil velmi slušně.

Plusy: nejnižší cena, čistá chuť, příjemná chmelová linka
Minusy: lehčí tělo, méně stabilní pěna

5. Heineken pivo nealkoholické světlé 0,5 l
Cena v době nákupu: 24,90 Kč
Alkohol: 0,0 %
Země původu: Rakousko

Heineken působil nejvíc uhlazeně. Voněl čistě, chutnal lehce a měl ovocnější tón než česká nealka. Část testerů to ocenila, část čekala víc pivní hořkosti. Po pár doušcích zaznělo, že je to „dobré městské nealko“, ale ne každý by si ho dal ke grilovanému masu nebo utopenci.

Na 100 ml má 21 kcal a 1,3 g cukru. To je velmi příznivé. Ve složení je voda, ječný slad, chmelový extrakt a přírodní aroma. Právě aroma ale může být pro část konzumentů znát v dochuti.

Plusy: 0,0 % alkoholu, nízký obsah cukru, lehká pitelnost
Minusy: méně pivní hořkosti, ovocnější dochuť nemusí sednout každému

6. Velkopopovický Kozel Nealko 0,5 l
Cena v době nákupu: 23,90 Kč
Alkohol: max. 0,5 %
Země původu: Česká republika

Kozel byl v testu jediný polotmavý vzorek, takže jsme od něj čekali plnější sladovou chuť. Tu opravdu nabídl. Má medovější barvu, jemnou hořkost a sladovější dojem než světlá piva. Jenže právě sladší tón testovací tým rozdělil.

Na 100 ml má 22 kcal a 2,8 g cukru, což je nejvíc z testovaných piv. Ve složení jsou voda, ječné slady, chmelové výrobky a přírodní aroma. Kdo má rád polotmavá piva, ocení ho víc. Kdo hledá suché, řízné nealko, sáhne spíš jinam.

Plusy: plnější sladová chuť, polotmavý charakter, příjemná barva
Minusy: nejsladší z testu, méně řízný závěr

Závěrečné hodnocení testu
V testu neochucených nealkoholických piv vyhrály Krušovice Hořké nealko. Nejvíc se přiblížily dojmu klasického piva, měly dobrou pěnu, jasnější hořkost a nepůsobily prázdně ani sladce.

Guinness byl největší zážitek, ale je to samostatná kategorie. Díky dusíkové kapsli, krémové pěně a pražené chuti zaujal nejvíc vizuálně i chuťově, jenže cenou a objemem se od běžných plechovek výrazně odlišuje. Birell potvrdil roli bezpečné jistoty, Staropramen příjemně překvapil poměrem ceny a chuti, Heineken sedne těm, kteří chtějí lehké 0,0% pivo. Kozel skončil poslední hlavně kvůli sladšímu dojmu, ne kvůli špatné kvalitě.

Konečné pořadí testu
Krušovice Hořké nealko plech 0,5 l: ⭐⭐⭐⭐⭐
Guinness Nealkoholický atypický pivní nápoj 440 ml: ⭐⭐⭐⭐☆
Birell Světlý nealkoholické pivo 0,5 l: ⭐⭐⭐⭐☆
Staropramen Nealko pivo světlé 0,5 l: ⭐⭐⭐☆☆
Heineken pivo nealkoholické světlé 0,5 l: ⭐⭐⭐☆☆
Kozel Nealko 0,5 l: ⭐⭐☆☆☆

Budějovický Budvar loni dosáhl zisku po zdanění 356,3 milionu korun, oproti roku 2024 to znamená pokles o 1,3 procenta. Národnímu podniku klesl také obrat na 3,691 miliardy korun, meziročně se snížil o 20 milionů korun. Pivovar měl loni už třetí rok po sobě rekordní výstav, uvařil 1,945 milionu hektolitrů piva, což je o 0,95 procenta více než o rok dříve. Vyplývá to z výroční zprávy společnosti zveřejněné ve Sbírce listin.

Loni se dařilo Budvaru udržet objem prodeje v zahraničí, kam loni prodal 1,39 milionu hektolitrů piva, což je 71,4 procenta produkce. V roce 2025 pokračoval pokles spotřeby piva v ČR i na řadě exportních trhů. I přesto podnik podle výroční zprávy dosáhl rekordního výstavu díky vyšším prodejům na domácím trhu. Finanční výsledek ovlivnilo posílení kurzu české koruny a pokles úrokových sazeb na depozitech.

Výsledek hospodaření před zdaněním činil 453,3 milionu korun, což představuje meziroční pokles o 2,8 procenta oproti roku 2024. „Tento vývoj byl ovlivněn především zhoršením finančního výsledku hospodaření v důsledku nižších úrokových výnosů a kurzových zisků. Provozní hospodářský výsledek, po očištění o vliv tvorby zákonné rezervy na opravy hmotného majetku v roce 2024 a jejího rozpuštění v roce 2025, meziročně poklesl o 6,2 procenta. Hlavními faktory tohoto poklesu byly dopady silné koruny na tržby a nárůst nákladů na podporu prodeje a marketing,“ uvedl ve výroční zprávě ředitel společnosti Petr Dvořák.

Rekordní výstav táhl hlavně český trh
V roce 2025 dosáhl Budějovický Budvar meziročního nárůstu výstavu piva o 0,95 procenta na celkový objem 1,946 milionu hektolitru, a to především díky vyšším prodejům na domácím trhu. Navzdory vyššímu objemu produkce se tržby z prodeje výrobků a služeb meziročně mírně snížily o 0,51 procenta na 3,648 miliardy korun, zejména v důsledku posílení české koruny vůči měnám klíčových exportních trhů. „Vedení podniku se v následujícím období zaměří na další rozvoj a posilování značky na klíčových trzích,“ uvedl Dvořák.

Náklady na provoz podniku se meziročně zvýšily o 3,8 procenta. Za materiál a energie dosáhl nárůst 1,3 procenta, což představuje přibližně 20 milionů korun. Významný růst zaznamenala společnost u nákladů na služby, především v důsledku zvýšených výdajů na podporu prodeje a marketing ve výši 56 milionů korun. Osobní náklady meziročně vzrostly o 40 milionů Kč na celkových 639 milionů korun kvůli růstu mezd. Průměrný počet zaměstnanců se snížil z 617 na 605. Podnik také v roce 2025 investoval 211 milionů korun.

Republika Ovipistán. Tak se jmenuje stát, který si kdysi z recese založila parta bývalých spolužáků ze střední školy, které spojovala láska k pivu. Co by to ale bylo za pivní republiku, kdyby nevařila vlastní pivo? A tak zakladatelé Ovipistánu – vystudovaný architekt, matematický inženýr a politolog – založili i vlastní pivovar. Ten se loni dočkal titulu Minipivovar roku.

Tři kamarády – Viktora Johanise, Pavla Karáska a Michala Marka – nespojovalo jen studium na stejné střední škole, ale také láska k pivu. V roce 2000 si tak z recese založili vlastní republiku, ve které se všechno točilo kolem piva.

„Pivo a pozitivní vztah k němu je koneckonců zakódován i přímo v názvu republiky, ‚ovip‘ je pivo pozpátku a přípona ‚-istán‘ pocházející ze staroperštiny znamená ‚tam, kde jste doma‘ nebo ‚tam, kde vám je dobře‘,“ vysvětluje Pavel Karásek.

Časem kamarády začalo víc a víc zajímat, co za pivo vlastně pijí a rádi ochutnávali piva nová. „Až po letech nám někdo řekl, co jsme to za pivní republiku, když nemáme vlastní pivovar? To nás pošťouchlo k tomu, abychom na podzim 2009 poprvé zkusili uvařit své vlastní pivo,“ vzpomíná Viktor Johanis.

Z koníčku se stal byznys
První pivo uvařili doma v obyčejných hrncích. „Ostatní zařízení jsme různě improvizovali. Tehdy ani nebylo úplně snadné dostat se k surovinám pro výrobu piva, žádné e-shopy pro domovarníky neexistovaly,“ říká Michal Marek s tím, že první várka měla 18 litrů.

„Pivo se hned na ten první pokus vydařilo a zachutnalo nám. Na dalších 10 let se z vaření piva stal náš společný koníček,“ vzpomíná Pavel Karásek.

V té době se ale všichni tři kamarádi ještě naplno věnovali svým původním profesím. Michal Marek vystudoval strojní fakultu a pracoval jako programátor CNC strojů. Viktor Johanis byl architekt a Pavel Karásek vystudoval politologii, ale pracoval jako dotační poradce. Do vaření piva se časem zamilovali natolik, že se rozhodli založit svůj pivovar.

Vaří více než 1000 hl piva
Vybrali si pro něj starý hostinec v Ledcích u Třebechovic pod Orebem, který byl už několik let uzavřený a byl na prodej. Slavnostního otevření se pivovar Ovipistán dočkal v červenci 2020. „Za první půlrok fungování v roce 2020 jsme vyrobili asi 200 hl piva, za rok 2021 to už bylo skoro 650 hl a vloni jsme poprvé překonali hranici 1000 hl,“ vypočítává Michal Marek.

V jejich základní nabídce je asi 12 druhů piv. „Většinu piv našeho základního portfolia jsme vařili už v domovaru. To byla všechno spodně kvašená piva, ale nechtěli jsme dělat jen český světlý ležák, i ve spodně kvašených pivech nás strašně bavilo objevovat jejich pestrost,“ vysvětluje Viktor Johanis.

Nadšenci, kteří sbírají ocenění
Pivo z Ovipistánu dodávají do hospod, barů a pivoték v Hradci Králové a východních Čechách, ale také v Praze. Kromě toho pivo čepují a prodávají i přímo v pivovaru. Z Michala Marka se tak stal sládek na plný úvazek.

„Jeho zkušenosti ze strojírenství i programování se mu ale rozhodně hodí, protože má na starosti i údržbu veškeré technologie pivovaru,“ říká Pavel Karásek s tím, že další dva společníci si dodnes udržují kontakt se svým původním povoláním.

Přesto, že do pivovarnické komunity vstoupili zakladatelé Ovipistánu jako nadšení amatéři, podařilo se jim za své produkty získat už několik ocenění. V loňském se jejich pivo stalo vítězem v soutěži Světlý ležák roku, navíc Ovipistán získal titul Minipivovar roku 2025.

Češi obsadili na jeden den centrum belgického Bruselu. A mezinárodnímu publiku tam představili českou kulturu, gastronomii i atraktivní turistické destinace. Největší zájem ale měli cizinci tradičně o naše pivo.

Tradiční výroba i moderní technologie, vlahé luhy a háje i chladné hrady a zámky a také národní gastronomie a regionální speciality – krajané v Belgii prezentovali českou kulturu.

Největší zájem v Bruselu ale vzbudilo naše věhlasné pivo. České pivo totiž v belgických hospodách a obchodech téměř nenajdete. Jeho ochutnávka tak byla pro místní ojedinělým zážitkem.

„Je velmi rozdílné oproti tomu v Belgii. Jsem zvyklý na triply, které mají kolem devíti procent alkoholu. Tohle má kolik, čtyři až pět? Ale opravdu mi chutná,“ říkal jeden z návštěvníků akcie. „Je to výborné. Belgie je pivní země, ale tohle tomu dokáže zdárně konkurovat,“ zaznělo také.

Česká pouliční párty na jeden večer zabrala jedno z největších bruselských náměstí. Belgická metropole celoročně funguje podobně jako mezinárodní veletrh. Čtyři z deseti obyvatel jsou totiž cizinci z celého světa.

„Brusel je obecně vnímán jako křižovatka. Tady se vytváří politiky, dělají se tady aliance,“ vysvětluje stálý představitel Česka při EU Vladimír Bärtl. „My tady ve spolupráci s kraji máme šanci ukázat, že Česká republika není jenom o bohaté historii, ale že to je i skvělé místo, kde dělat byznys,“ nechal se také slyšet.

Festival české kultury se v Bruselu konal už počtrnácté. Každoročně akci navštíví tisíce lidí. Jeho návštěvníci si mohli vyrobit suvenýry či vyzkoušet znalostní kvízy o českých reáliích.

Colbitzer Heide-Brauerei, pivovar s kořeny sahajícími do roku 1816, vstoupil začátkem července 2026 do předběžné insolvence. Není sám, od roku 2019 v Německu zavřelo 137 pivovarů.

3. července 2026 ustanovil soud předběžného insolvenčního správce Torstena Gutmanna nad malým regionálním pivovarem v sasko-anhaltském Colbitzu. Pět zaměstnanců, distribuce do okruhu asi 75 kilometrů, pivo, které si místní kupovali generace. Výroba zatím běží dál a mzdy jsou na tři měsíce kryté insolvenční dávkou. Jenže Colbitzer nepadá sám od sebe. Je součástí skupiny kolem brunšvického Hofbrauhaus Wolters, pivovaru založeného roku 1627, který sám v červnu 2026 požádal o insolvenci ve vlastní správě. Důvod? Podle vyjádření firmy přetrvávající slabý odbyt a rostoucí náklady na energie, suroviny i logistiku. Dvě století tradice narazila na ekonomiku, v níž každý uvařený hektolitr vydělává méně než dřív.

Dvě stě let, nebo sto padesát?
Záleží, odkud počítáte. Historické kořeny pivovaru sahají k roku 1816, kdy v Colbitzu vznikl jeho předchůdce. Samotná firma ale svou identitu staví hlavně na roce 1872, kdy podnik převzal a nově rozjel F.-Ch. Ritter. Od té doby pivovar přežil první světovou válku, druhou světovou válku i čtyři dekády NDR: státní účast od roku 1959, úplné znárodnění v únoru 1972 a návrat rodině až v červnu 1991. Po sjednocení Německa se vrátil k soukromému vaření, v roce 2013 ho převzal Hofbrauhaus Wolters a o rok později se v Colbitzu znovu rozjela výroba. Ať už počítáte 210, nebo 154 let, výsledek je stejný: značka, která přečkala režimy, války i znárodnění, teď stojí před insolvenčním správcem.

Německý pivní trh padá nejrychleji za třicet let
Colbitzer není osamělý případ, ale symptom. Podle Spolkového statistického úřadu spadl německý pivní odbyt v roce 2025 na 7,8 miliardy litrů, meziročně o šest procent, což je nejprudší propad od roku 1993. Oproti roku 2015 je to pokles o téměř pětinu.

Deutscher Brauer-Bund k tomu přidává tvrdší číslo: počet pivovarů v Německu klesl z 1 552 v roce 2019 na 1 415 v roce 2025. To je 137 zavřených provozů za šest let, v průměru skoro dva měsíčně. Mezi nimi i četné staleté soukromé pivovary. Přesný počet těch „staletých“ svaz nezveřejnil, ale kvalitativní vzkaz je jasný: tradice sama o sobě před krachem nechrání.

Co za tím stojí:
Klesající spotřeba – Němci pijí méně alkoholického piva, demografická křivka tlačí dolů a spotřebitelská nálada je slabá.
Nákladový tlak – energie, suroviny, logistika zdražily a marže se tenčí.
Cenová válka v retailu – maloobchodní řetězce tlačí výkupní ceny na minimum, regionální pivovary nemají vyjednávací sílu velkých koncernů.
Posun od hospod k regálům – gastronomie, kde je marže vyšší, ztrácí podíl.

Jediný segment, který roste, je nealkoholické pivo. V Německu se ho v roce 2025 vyrobilo kolem 750 milionů litrů a tvoří už asi jedenáct procent spotřeby. Pro malý regionální pivovar s pěti zaměstnanci je ale přeorientování na nealko spíš teorie než plán.

Co to znamená pro Česko
Český pivní trh je pod podobným tlakem, ale v jiné intenzitě. Podle dat Českého svazu pivovarů a sladoven klesl výstav v roce 2025 o 4,3 procenta na 19,96 milionu hektolitrů, tuzemská spotřeba spadla na 121 litrů na hlavu, historické minimum, a hospody dnes tvoří jen 28 procent domácí spotřeby. Export se propadl o 8,2 procenta.

Zásadní rozdíl oproti Německu je ale struktura trhu. Import pokrývá jen asi 2,5 procenta české spotřeby, trh je extrémně domácí. Srovnatelná vlna insolvencí českých pivovarů z veřejných dat nevyplývá. To neznamená, že je český obor v bezpečí, klesající spotřeba a tlak nákladů fungují univerzálně. Ale paralela „co se děje v Německu, přijde i k nám“ zatím nemá oporu v číslech.

Praktický dopad na české regály? Minimální. Colbitzer i Wolters deklarují pokračování výroby a německé pivo tvoří v Česku zanedbatelný zlomek spotřeby. Případné výpadky by se dotkly nanejvýš úzce specializovaných dovozců.

Záchrana, nebo předstupeň konce
Oficiální rámec insolvence Colbitzer je zatím stabilizační, ne likvidační. Výroba pokračuje, mzdy jsou krátkodobě zajištěné a pivovar je výslovně začleněn do sanace celé skupiny Wolters. Jenže dosud nebyl zveřejněn žádný investor ani schválený restrukturalizační plán. Správce Gutmann má mandát analyzovat ekonomiku provozu a připravit sanaci, to je jazyk naděje, ne jistoty.

Příběh Colbitzer ukazuje něco obecnějšího než pád jednoho malého pivovaru v Sasku-Anhaltsku. Dvě světové války a čtyřicet let komunismu pivovar přežil, protože šlo o fyzické přežití výroby. Dnešní krize je jiná, ničí ekonomiku každého prodaného litru. A proti tomu žádná tradice nepomůže.

Budějovický Budvar loni dosáhl zisku po zdanění 356,3 milionu korun, oproti roku 2024 to znamená pokles o 1,3 procenta. Národnímu podniku klesl také obrat na 3,691 miliardy korun, meziročně se snížil o 20 milionů korun. Pivovar měl loni už třetí rok po sobě rekordní výstav, uvařil 1,945 milionu hektolitrů piva, což je o 0,95 procenta více než o rok dříve. Vyplývá to z výroční zprávy společnosti zveřejněné ve Sbírce listin.

Loni se dařilo Budvaru udržet objem prodeje v zahraničí, kam loni prodal 1,39 milionu hektolitrů piva, což je 71,4 procenta produkce. V roce 2025 pokračoval pokles spotřeby piva v ČR i na řadě exportních trhů. I přesto podnik podle výroční zprávy dosáhl rekordního výstavu díky vyšším prodejům na domácím trhu. Finanční výsledek ovlivnilo posílení kurzu české koruny a pokles úrokových sazeb na depozitech.

Výsledek hospodaření před zdaněním činil 453,3 milionu korun, což představuje meziroční pokles o 2,8 procenta oproti roku 2024. "Tento vývoj byl ovlivněn především zhoršením finančního výsledku hospodaření v důsledku nižších úrokových výnosů a kurzových zisků. Provozní hospodářský výsledek, po očištění o vliv tvorby zákonné rezervy na opravy hmotného majetku v roce 2024 a jejího rozpuštění v roce 2025, meziročně poklesl o 6,2 procenta. Hlavními faktory tohoto poklesu byly dopady silné koruny na tržby a nárůst nákladů na podporu prodeje a marketing," uvedl ve výroční zprávě ředitel společnosti Petr Dvořák.

V roce 2025 dosáhl Budějovický Budvar meziročního nárůstu výstavu piva o 0,95 procenta na celkový objem 1,946 milionu hektolitru, a to především díky vyšším prodejům na domácím trhu. Navzdory vyššímu objemu produkce se tržby z prodeje výrobků a služeb meziročně mírně snížily o 0,51 procenta na 3,648 miliardy korun, zejména v důsledku posílení české koruny vůči měnám klíčových exportních trhů. "Vedení podniku se v následujícím období zaměří na další rozvoj a posilování značky na klíčových trzích," uvedl Dvořák.

Náklady na provoz podniku se meziročně zvýšily o 3,8 procenta. Za materiál a energie dosáhl nárůst 1,3 procenta, což představuje přibližně 20 milionů korun. Významný růst zaznamenala společnost u nákladů na služby, především v důsledku zvýšených výdajů na podporu prodeje a marketing ve výši 56 milionů korun. Osobní náklady meziročně vzrostly o 40 milionů Kč na celkových 639 milionů korun kvůli růstu mezd. Průměrný počet zaměstnanců se snížil z 617 na 605. Podnik také v roce 2025 investoval 211 milionů korun.

Češi mění svoje pivní zvyky a po pivu bez alkoholu sahají čím dál častěji – dnes tvoří už přes desetinu domácí spotřeby. Redakce proto uspořádala velký slepý test, ve kterém desítka běžných pivařů ohodnotila šest nealko značek. Testovalo se v hradeckém pivním baru U Sudu. Jak dopadl souboj velkých hráčů i regionálních pivovarů?

Češi mění své pivní návyky a po nealkoholických variantách sahají čím dál častěji. Z někdejší „nouzové volby pro řidiče“ se stala jedna z nejrychleji rostoucích částí pivního trhu. Zatímco celkový výstav pivovarů klesá, výroba nealko piva a míchaných nápojů se za posledních deset let více než zdvojnásobila na 1,7 milionu hektolitrů. Dnes už představuje přes desetinu veškerého piva uvařeného pro domácí trh a podle dat Českého svazu pivovarů a sladoven si ho alespoň občas dopřeje 85 procent dospělých.

I proto jsme se v redakci po roce vrátili k velkému testu nealkoholických piv. Tentokrát jsme se sešli v tradiční hradeckém pivním baru U Sudu. Za degustační stůl neusedli žádní profesionální someliéři, ale deset běžných milovníků piva – pět žen a pět mužů.

V náhodném výběru z běžně dostupné nabídky se potkali zástupci velkých pivovarů i středních hráčů. Ve slepém testu dostali hodnotitelé do sklenic šest vzorků: Krušovice, Rohozec Jizera, Birell Za studena chmelený, Svijanský Vozka, Staropramen a Bernard.

Pravítko, sýr a šunka
Aby bylo hodnocení co nejpřesnější, zachovali jsme osvědčenou metodiku, kterou jsme v minulosti ladili s Výzkumným ústavem pivovarským a sladařským. Degustovalo se podle školní stupnice od jedničky do pětky. Degustátoři však nepsali jen holá čísla, ale vyznačovali známku na přímce ohraničené jedničkou a pětkou s trojkou uprostřed. Výslednou známku pak redakce určila přesně pomocí pravítka.

Vše probíhalo anonymně ze speciálních skleniček. Kromě chuti se posuzovala také vůně a vzhled. Každý vzorek měl své číslo a nikdo nevěděl, co má právě ve sklenici.

Při hodnocení bylo klíčové přistupovat ke každému pivu jako k samostatnému žákovi u tabule a neporovnávat ho s předchozím vzorkem. Mezi jednotlivými doušky si všichni neutralizovali chuť. A co chuť neutralizuje nejlépe? Eidam, šunka a suchý rohlík.

Vítěz připomínal klasiku, propadák se nekonal
Přestože šlo o nealkoholická piva, rozdíly v chuti, barvě i pěně byly znát. Degustátoři se ale shodli na jedné věci: v testu se neobjevil žádný vyložený propadák. U řady vzorků hodnotitelé dokonce poznamenali, že by při běžném pití vůbec nevěřili, že jde o pivo bez alkoholu.

Jednoznačným vítězem letošního testování se stal Staropramen, který si odnesl celkovou známku 1,58 a ovládl kategorii jak u mužů (1,40), tak u žen (1,76). Obě skupiny se vzácně shodly na tom, že má ze všech vzorků nejblíže ke klasickému pivu. „V ústech se postupně rozvíjí chuť chmelu, která si získává sympatie chuťových pohárků,“ zaznělo v jednom z hodnocení pro vítězný vzorek.

Na druhém místě skončil Bernard s průměrem 2,08, kterému k úspěchu pomohly hlavně hlasy mužů (1,78 u mužů vs. 2,38 u žen). Bronzovou příčku obsadily Krušovice s celkovou známkou 2,27, jež předvedly velmi vyrovnaný výkon u obou pohlaví (2,34 u mužů a 2,20 u žen).

Těsně za stupni vítězů skončil loňský vítěz, tedy Svijanský Vozka s průměrnou známkou 2,38. Zajímavé rozdíly se pak ukázaly u Birellu Za studena chmeleného (celkově 2,78): zatímco u mužů zabodoval a skončil těsně za Krušovicemi (2,36), u žen si vysloužil nejhorší známku z celého testu (3,20). Šestou příčku pak obsadil Rohozec Jizera s výslednou známkou 2,80, který naopak více chutnal ženám (2,54) než mužům (3,06).