Sběratelé pivovarských suvenýrů, mezi které patří i spolumajitel pivovaru v Železné Rudě František Strnad, se v sobotu sešli v píseckém domu kultury. Na tradiční burzu dorazilo na padesát nadšenců z různých koutů republiky. Vedle pivních tácků, etiket, sklenic nebo odznaků se na stolech objevily také pohlednice, známky či další sběratelské rarity. Každý, kdo na setkání přijel, přivezl nejen své poklady, ale i osobní sběratelský příběh.

Burza v Kulturním domě Centrum kultury Písek patří mezi pravidelná setkání sběratelů. „Pořádá se tady sběratelská burza různých oborů. Najdete tu známky, odznaky, pohledy, staré etikety, tácky nebo pivní sklo. Zkrátka všechno, co se dostalo do sbírek a zajímá sběratele,“ vysvětlil organizátor akce Václav Topinka.

Na letošní burzu dorazili sběratelé z celé republiky – od Plzně přes Ústí nad Labem až po Hradec Králové nebo Brno. Podle organizátorů se podobná setkání konají dvakrát ročně. „Vždy první sobotu v březnu a druhou sobotu v prosinci,“ doplnil Topinka.

Pět tisíc půllitrů a jeden náhodný začátek
Sám organizátor patří mezi dlouholeté sběratele pivovarských suvenýrů. Nejvíce ho zajímá pivní sklo, kterého má doma už úctyhodné množství. „Moje sbírka má asi pět tisíc pivních půllitrů. A začalo to vlastně náhodou. Byli jsme na vodě na Ohři, v kiosku točili Braník. Ráno jsem šel vrátit půllitr, ale stánek byl zavřený. Bylo mi líto ho tam nechat, tak jsem si ho odnesl. A tím to začalo. Dneska je to už pětatřicet let,“ usmál se.

Pivovar, muzeum a desetitisíce exponátů
Mezi účastníky burzy nechyběli ani sběratelé, kteří mají k pivu velmi blízko i profesně. Jeden z nich je spolumajitelem pivovaru v Železné Rudě a zároveň buduje vlastní pivovarské muzeum. „V Železné Rudě byl pivovar už o 55 let dříve než v Plzni. Tradice tam fungovala až do 60. let. Když jsem tam později dělal hoteliéra, tak jsme 17. července 2007 po padesáti letech pivovar znovu otevřeli,“ vyprávěl František Strnad.

Dnes tam vaří šest až osm druhů piva. „Nejslabší je letní devítka Kojenec a nejsilnější šestnáctka Kat. Když si dáte čtyři pět piv, tak se setnete sám,“ poznamenal s úsměvem.

Díky vlastnímu pivovaru se zaměřuje hlavně na sbírání pivovarských etiket, sklenic, tácků nebo korunek. „Etiket mám kolem deseti tisíc, podobně i tácků. Ale znám sběratele, kteří mají sto tisíc i víc exponátů,“ dodal. Součástí jeho sbírky jsou také historické fotografie nebo staré lahve z pivovarů na Šumavě. Zajímavostí je i osobní vazba na známého herce. „Jedním ze sládků železnorudského pivovaru byl tatínek herce Pavla Nového. Díky pivu jsme dnes velcí kamarádi,“ uvedl.

Výměna, obchod i společné nadšení
Právě podobné příběhy jsou podle organizátorů tím, co dělá sběratelské burzy jedinečnými. Účastníci si zde své kousky nejen vyměňují, ale také prodávají či doplňují sbírky o nové přírůstky. Setkání je zároveň místem, kde se potkávají lidé, které spojuje stejné nadšení. Ať už jde o pivní tácky, historické etikety nebo pohlednice – za každým exponátem se skrývá kus historie i osobní vášeň sběratelů.

"Piva se dříve dělala daleko slabší, třeba skláři měli nárok na to, že dostávali šest až deset piv denně. Kdyby měli pít dneska dvanáctky nebo třináctky, moc by toho nevyfoukli," říká František Strnad, majitel pivovaru Belvedér v Železné Rudě. Velký článek o zajímavých mini-, malých a středních pivovarech najdete v IN magazínu Hospodářských novin ve středu 19. června.

První část muzea jsme postavili hlavně pro děti, jsou tu různí skřítkové a strašidla. Najdete tu ale i osoby, které tu žily ve skutečnosti. Teď zrovna moje sestra vyrábí kdysi slavného Seppa Rankla, což byl strýček Karla Klostermanna a známý šumavský silák.

Ve druhé části muzea uvidíte starší exponáty z pivovarů, které už dnes dávno pivo nevaří. Na Šumavě bylo kdysi na padesát pivovarů.

Pivo tu bylo v každé vesnici, cesty sem byly neschůdné. Žádné pluhy, vše bylo zapadané sněhem, proto tu byla hustá síť pivovarů. Žili tu převážně Němci, tak se vařilo pivo tmavé. Pivovar fungoval do roku 1962, pak ho bohužel zavřeli a srovnali se zemí. Nezbylo vůbec nic. Občas se najdou dochované rarity, třeba původní přepravka.

Železnorudský byl nejproslavenější, velice dobré pivo se vařilo i v Prášilech nebo na Hojsovce. Nejstarší pivovar byl ve vesničce Březí, ten vařil už v roce 1343. Šlo o desátý nejstarší pivovar v Království českém. Zavřel, až když nabyla platnost mnichovská dohoda. Neseženete z něj už vůbec nic.

Můj možná už nedostižný cíl je mít právě něco z pivovaru v Březí. Údajně je někde pár lahví, ale i když tam mám známé, zatím se mi nic nepodařilo sehnat. Už jsem byl na dosah, v jedné vesnici jsem se znal se šenkýřem. Měl jsem radost, když jsem se dozvěděl, že on to pivo točil. Byl jsem za ním a řekl mi, že mu flašky překážely na půdě a že je zakopal pod švestku.

Navrhl jsem mu, že dobře zaplatím, opatrně lahve vyndám a vše uvedu do původního stavu. Odpověď mě dostala do kolen. "Pane doktore, aby se mi jich do té díry víc vešlo, tak jsem je všechny rozbil palicí." Jako by mi dal jednu ránu palicí mezi oči. Lahve nikde nejsou a on jich tam rozbil možná padesát.

Tradici železnorudského pivovaru jsme obnovili 20. července roku 2007, na čepu máme čtyři až pět druhů piva. Jsme konzervativní, nefandíme moc pivům ochuceným, jediné naše ochucené je medová třináctka Pašerák.

Muzeum piva jsme udělali na památku, že tu kdysi pivovar stál. Tím vysvětlením prohlídky začínáme, aby si lidi nemysleli, že jsme se zbláznili a udělali muzeum piva uprostřed lesů.

Praktické info
Otevírací doba: V letní sezoně od pondělí do pátku od 14 do 19 hodin, v zimě po domluvě na telefonním čísle 602 406 136.
Vstupné: dospělí 30 Kč, děti 10 Kč