Novinky a zajímavosti ze světa piva

Pivovar Rohozec v Turnově chce změnit své dosavadní zaměření a vedle výroby piva se víc otevřít veřejnosti. Nejmenší z průmyslových pivovarů v Libereckém kraji se chce stát součástí turistické nabídky Českého ráje a přilákat návštěvníky nejen na pivo a akce, ale ve větší míře i na exkurze do výroby. Nově nabídne o prázdninách každou sobotu tři exkurze, každou pro 25 turistů, řekl obchodní a ekonomický ředitel Petr Hadl.

Pivovar Rohozec leží v srdci Českého ráje, který patří dlouhodobě mezi vyhledávané turistické oblasti České republiky. Ročně region navštíví přes milion lidí, převažují tuzemští hosté, přijíždějí ale také turisté ze sousedního Polska a Německa. Podle statistik návštěvnosti, které každoročně zpracovává Sdružení Český ráj, turistů přibývá. Nejvíc lidí loni mířilo do Prachovských skal, vysokou návštěvnost měl hrad Trosky, Staré Hrady, zámek Sychrov nebo hrad Kost, ale také Bozkovské dolomitové jeskyně, hrad Valdštejn nebo Muzeum Českého ráje v Turnově.

V současné době nabízí pivovar exkurze po předchozím objednání. „Lidi viděli na webových stránkách, kolik je obsazeno míst z těch 25 a když místo nebylo, tak se na exkurzi nedostali. A my jsme se rozhodli, že od července to bude tak, že každou sobotu budou tři otevřené termíny," doplnil Hadl. Zájemci tak podle něj mohou na exkurzi dorazit bez předchozí rezervace. Na léto chystá pivovar také několik koncertů a dalších akcí jako třeba Food & Beer Festival nebo V. ročník orientační jízdy historických vozidel.

Do letní sezony vstoupil rohozecký pivovar i s novinkami v sortimentu, vedle oblíbené desítky s višňovou příchutí nově nabízí i variantu bez alkoholu - Cherry nealko. Na objednávku jednoho z odběratelů vaří nově lehké Festivalové pivo, speciální dvanáctkou připomíná firma loňské výročí 175 let svého založení. „Chtěli jsme udělat jenom jednu várku k výročí, ale měli jsme na to strašně dobré ohlasy, tak jsme se rozhodli, že ho zařadíme do našeho běžného portfolia," uvedl sládek Tomáš Thér. V nabídce má pivovar například i pivo bezlepkové - Cecilia.

Pivo se v Malém Rohozci vaří od roku 1850, pivovar patří do skupiny LIF, která vlastní také Pivovar Svijany a náchodský Pivovar Primátor. Loni v Rohozci uvařili 55 tisíc hektolitrů piva, což je zhruba o 11 procent méně než o rok dřív. Na rozdíl od jiných pivovarů, které větší část piva prodají v lahvích nebo plechovkách, rohozecký pivovar prodá dvě třetiny produkce v sudech. Kolem 35 procent piva míří za hranice. „Logicky nejbližší partneři jsou v Polsku, protože sem jezdí hodně polských turistů, dodáváme i do Francie, Itálie, na Slovensko nebo do Maďarska," dodal Hadl.

Velmi horké sobotní počasí odradilo část návštěvníků Dne piva na dvoře nymburského pivovaru k dřívější návštěvě akce. Ještě před druhou odpolední to vypadalo na překvapivě nižší účast, než je obvyklá. „Počkejte, až bude hrát Pokáč,“ uklidňoval ředitel pivovaru Pavel Benák. A měl pravdu.

Před koncertem známého písničkáře, ještě při vystoupení kapely Desmond, se prostor před pódiem, které tradičně tvořila nákladová rampa, více než zahustil a propocení návštěvníci osvěžovaní všemi produkty pivovaru odměňovali hráče mohutným aplausem.

Když už jsme zmínili produkty pivovaru: na dračku šla kromě klasických piv i novinka LLL (lehká letní lípa), což je nízkostupňovité lehké osvěžující pivo. A také Nykola, tedy směs Střízlíku a grepové limonády.

Od odpoledne se nad areálem pivovaru začaly prohánět mraky a obloha několikrát výhrůžně potemněla. Ale ohlášená bouřka s deštěm přišly až v samém závěru a spíše jen urychlily odchod části spokojených návštěvníků.

Pivovar Ferdinand v Benešově se v sobotu 20. června 2026 proměnil v centrum punkrockové a hardcore scény. Uskutečnil se zde 12 ročník festivalu Punkrock for Ferdinand, který navázal na tradici open-air akcí v industriálním prostředí pivovaru a přilákal fanoušky tvrdší hudby z širokého okolí.

Festival nabídl jednodenní program postavený na energii punk-rockových kapel. Akce se nesla v duchu punkové DIY estetiky, kde hlavní roli hrála syrovost, kontakt s publikem a klubová atmosféra pod širým nebem.

Mezi hlavními vystupujícími se představila benešovská hardcore-punková formace RV-4, která patří k dlouhodobým zástupcům místní scény. Kapela přivezla rychlý, tvrdý set založený na agresivních riffech a přímém projevu, který si získal výraznou odezvu publika.

Druhou výraznější kapelou večera byli Reckless z Kladna, kteří vsadili na klasický punk rock v rychlém tempu a s důrazem na jednoduchou, údernou strukturu skladeb. Jejich vystoupení patřilo k energickým částem programu a udrželo atmosféru v neustálém pohybu.

Festival uzavřeli Punk Floid, kteří patří mezi dlouhodobě aktivní české punkové kapely s výraznou klubovou a festivalovou historií. Jejich set zapadl do dramaturgie večera a doplnil průřez současnou domácí punkovou scénou.

Na festivalu dále zahrála kapela VT Marvin, skupina Driák která přijela až z Krkonoš, kolínští Blank Out a své hardcore-punkové vystoupení přivezla z Českých Budějovic Dezinfekce.

Festival se odehrál na jednom pódiu a postupně střídal kapely bez dlouhých přestaveb, což udržovalo plynulý průběh celého dne. Návštěvníci využili i zázemí pivovaru, který dodal akci specifickou industriální atmosféru propojenou s tradičním prostředím benešovského pivovarnictví.

Punkrock for Ferdinand tak potvrdil svou pozici menší, ale stabilní žánrové akce, která dlouhodobě dává prostor domácím punkovým a hardcore kapelám.

Vystudovali obor technologie potravin a po maturitě se jejich cesty na chvíli rozešly. Myšlenka na vlastní pivovar je ale nikdy neopustila.
Známá lidová moudrost praví, že počet zakladatelů firmy by měl být lichý a že tři už jsou moc. Pět kamarádů z jižních Čech se ovšem rozhodlo toto rčení ignorovat. „Víte, nejhorší je neustále poslouchat, že se jednou určitě rozhádáme. Zatím nám všechno klape,“ usmívá se Aleš Boubelík, který se spolužáky ze střední školy rozjel vlastní pivovar v Kaplici, kousek od hranic s Rakouskem. Příběh Habakuku se přitom původně vůbec nemusel točit kolem piva, ale kolem úplně jiného nápoje.

Boubelík vystudoval společně s Vlastimilem Nohejlem, Václavem Šrajerem a Josefem Hladíkem obor technologie potravin. Už na škole přitom přičichli k výrobě piva. „V prváku jsme jezdili na chalupy a vařili ho v hrncích. A postupně nám došlo, že se mu budeme chtít věnovat i v budoucnu,“ vzpomínají. Po maturitě se sice jejich cesty na chvíli rozešly – zamířili třeba do regionálních pivovarů –, jižní Čechy však neopustili. A kolem roku 2020, zhruba pět let po maturitě, se myšlenka na tento projekt začala znovu vracet, zprvu v podobě létajícího pivovaru bez vlastního zázemí.

Možná vám teď vrtá hlavou, proč se v úvodu textu mluví o pěti kamarádech, zatímco dosud byli jmenovitě uvedeni jen čtyři muži. Pátý z nich, Pavel Rousek, se totiž do příběhu dostává až teď. Původní čtveřice měla teoretické znalosti a praxi z různých pivovarů, chyběl jí ale větší kapitál a vlastní prostory. A Rousek se nabídl, že pomůže – jako jediný se zkušenostmi z podnikání v technologické firmě měl potřebné prostředky i chuť pustit se do vaření piva.

„Jsem sládkem na Jihočeské univerzitě a děláme tam mimo jiné rekvalifikační kurzy. V rámci jednoho z nich tam přišel chlapík ve středním věku, který měl ambici vybudovat vlastní minipivovar. Tak jsme se poznali a skamarádili,“ líčí Nohejl. A i když celá parta bydlí v Českých Budějovicích, nakonec se loni se svým projektem usadila právě v Kaplici, kde měl Rousek pro vznik minipivovaru k dispozici vhodné prostory.

Čtyři spolužáci přitom před tím, než se poznali s Rouskem, od plánů na vlastní pivovar pomalu ustupovali kvůli vysokým vstupním investicím. Shodli se proto, že nejprve vsadí na výrobu jablečného cideru a pak se uvidí. „Pavel věděl, že máme know-how na pivovar, a tak nám nabídl, že když mu ho pomůžeme postavit, nechá nás hrát si tam s naším ciderem. Proto dnes děláme obojí,“ říká Šrajer.

Rozjet vlastní pivovarský provoz v době, kdy se globální ekonomika vzpamatovávala z covidu a čelila geopolitické krizi na Ukrajině, nebylo snadné. Ceny materiálů, zejména nerezové oceli a elektronických komponentů, vystřelily prudce vzhůru. Pomohla až příležitost z hlavního města – jeden pražský minipivovar se zrovna poohlížel po technologickém upgradu a zbavoval se svého stávajícího vybavení.

I tak si ale někdejší spolužáci museli sáhnout hluboko do kapsy. „Každý dal, co měl. Někdo dal všechno, co měl. A někdo ještě víc, než měl, a musel si půjčit od rodiny,“ vypočítává Boubelík. Podíly ve firmě si rozdělili podle výše finančního vkladu – nikdo sice nedrží majoritu, největší podíl nicméně připadá Pavlu Rouskovi, který do rozjezdu firmy poskytl nejvíce prostředků. Prvotní investice byla v nižších jednotkách milionů korun.

Pro město Kaplice znamená přítomnost Habakuku návrat ke kořenům. Historicky zde sice fungovaly ještě dva další pivovary, jejich budovy dnes už ovšem slouží jiným účelům. Pro začínající projekt by navíc byly zbytečně rozlehlé a ekonomicky nedávaly smysl. Ani jeden ze zakladatelů zatím nemá Habakuk jako hlavní zdroj obživy. Chod pivovaru proto kombinují se svými stávajícími profesemi, přičemž většina z nich pracuje jako sládci.

„Pořád tady rotujeme, všichni dělají všechno. Zatím je to rozdělené podle toho, kdo má kdy čas a co se zrovna musí udělat. A někdy v budoucnu si asi střihneme, kdo si to tu vezme na full time,“ popisuje Nohejl. Když se však sejde hlavní sezona od dubna do září, jde veškeré osobní volno a víkendy stranou. Naplnění jednoho tisícilitrového tanku zabere kolem 13 hodin, u větších tanků je to dvojnásobek. K tomu je potřeba připočíst kontrolu kvašení, měření teplot a extraktu dvakrát týdně i víkendové výjezdy na festivaly.

Složitá je občas i komunikace v pěti lidech. Když každý pendluje mezi několika pracemi a rodinou, občas se stane, že dva řeší totéž. Nebo naopak věc, o které si všichni myslí, že je hotová, neudělal nikdo. „Co se nezměnilo, je náš vztah k pivu, ten je stále pozitivní. Ve výsledku to ale dospělo k tomu, že třeba já osobně už skoro nechodím do hospody – jednoduše proto, že pivo vidím od rána do večera,“ směje se Šrajer.

Habakuk dnes sází na kombinaci tradičních ležáků a moderních svrchně kvašených speciálů. Vizuály etiket, které mají na starosti místní umělci, přímo odkazují na původ daných pivních stylů. Desítku zdobí tradiční jihočeské baroko, jedenáctku pak samotné kaplické náměstí. A například žitná APA nese motiv San Franciska, tedy kolébky amerických pale ale.

Vedle stálé řady pivovar rád experimentuje, momentálně chystá třeba speciál NEIPA s přidanou laktózou. Název Mimikry i složení přitom nesou osobní příběh. „Je to zkratka slov Miminka, Mikuláš a Kryštof, což jsou jména našich nových přírůstků. Chtěl jsem do piva dostat něco vyloženě miminkovského, a tak z toho vyšla laktóza. Ta se mimochodem do tohoto stylu skvěle hodí,“ vysvětluje Boubelík.

Stranou nezůstává ani původní záměr – cider. Ten zakladatelé pivovaru vyrábí čistě sezonně na přelomu podzimu a zimy. Jablka namoštují, zakvasí a nechají v tancích žít vlastním životem až do léta. Na rozdíl od piva tak cider vyžaduje minimum průběžné asistence. V Habakuku vzniká suchá i polosuchá varianta.

Z pohledu čísel má za sebou pivovar teprve rozjezdový rok. První oficiální várka v kaplickém provozu se uvařila loni v dubnu, symbolicky na Čarodějnice. Obrat se zatím pohybuje v řádu stovek tisíc korun, veškeré vydělané peníze společníci reinvestují zpět do rozvoje firmy. „Nikdo z nás si nevyplácí honoráře. Díky tomu jsme mohli nedávno dokoupit dva velké dvoutisícové tanky, které doplnily stávající pětici tisícilitrových. Letos tak zvládneme uvařit 500 až 650 hektolitrů,“ plánuje Nohejl.

Distribuční strategie pivovaru je striktně lokální. Zakladatelé odmítají spolupráci s velkými obchodními řetězci, protože ji kvůli tlaku na minimální marže považují za likvidační. „Jsou to vyděrači,“ krčí Boubelík rameny. Své nápoje plní do sudů, petek a plechovek. Klíčová je pro ně i spolupráce s provozovnami v Kaplici, Budějovicích nebo třeba u hradu Pořešín, kde se jejich pivo čepuje.

Vlastní restauraci nebo reprezentativní výčep ovšem zakladatelé v nejbližší době neplánují. Nikdo z nich nemá zkušenosti s gastroprovozem ani nežije přímo v Kaplici, a bez místní přítomnosti je operativní řízení baru složité. „Zatím jsme spokojení tady v tomto menším industriálním provozu, který jsme si upravili pro naše potřeby. A v příštích letech nám stačí stabilizovat výrobu, rozšířit se do dalších hospod a konečně si taky něco vyplatit,“ uzavírají.

●Mladší generace mění svůj vztah k alkoholu a firmy to začínají pociťovat.
●Výrobci, hospodští i obchodníci hledají nové způsoby, jak oslovit zákazníky.
●Objevují se tak mimo jiné hypotézy o nealkoholické slivovici, v Praze dokonce vzniká první nealkoholický bar.

Jeden z nejtradičnějších českých trhů prochází velkou proměnou. Na celý sektor dopadá postupné zvyšování spotřební daně, které oslovení výrobci piva a alkoholu obecně označují za jednu z největších překážek posledních let. Přesto se shodují, že ještě významnějším faktorem je proměna spotřebitelského chování, zejména u mladší generace.

Nesčetné studie z posledních let ukazují, že mladí dospělí pijí méně alkoholu. V současnosti už nejde o krátkodobý výkyv, ale spíše o dlouhodobou změnu životního stylu, která vede k nižší spotřebě alkoholu obecně, což platí i pro Čechy oblíbené pivo, jehož spotřeba loni klesla na historické minimum. Například šestadvacetiletá fyzioterapeutka Sára Kočová z Prahy nepije alkohol už téměř dva roky. „Po jednom náročném večeru jsem si druhý den řekla, že to stačilo,“ vzpomíná a dodává, že dnes už si vždy dá raději čaj nebo limonádu.

Nejrychleji roste nealko a RTD drinky
Loni každý Čech vypil v průměru 121 litrů piva, což je o 21 litrů méně než v roce 2019, a současně podle prodejců vzrostl celkový zájem o nealkoholické varianty piva. „Segment nealkoholického piva jako jediný roste, stoupá už dvanáct let v řadě a tvoří už přibližně deset procent tuzemské spotřeby piva,“ říká mluvčí Českého svazu pivovarů a sladoven Tadeáš Pepř, podle kterého nejde jen o krátkodobý výkyv, jde spíše o postupnou proměnu způsobu konzumace piva než o jeho odmítání jako takové.

Zatímco ještě v roce 2004 tvořila nealkoholická piva například u Plzeňského Prazdroje pouze jedno procento z prodejů v Česku, v roce 2016 to už bylo šest procent, v roce 2021 přes 10 procent a v roce 2024 se nealkoholická piva podílela zhruba 12 procenty na tuzemských prodejích. „V současnosti už navíc dávno nejsou jen volbou řidičů,“ vysvětluje obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Roman Trzaskalik.

Na měnící se preference reagují také výrobci lihovin. Marketingový ředitel společnosti Stock Plzeň-Božkov Michal Jakl upozorňuje, že zákazníci stále častěji sahají po nápojích s nižším obsahem alkoholu. „Trenduje příklon k produktům, jako jsou RTD, tedy Ready-to-drink nápoje či inovace našich tradičních značek,“ říká. RTD nápoje, tedy předmíchané koktejly v plechovkách a lahvích, jsou podle něj nejrychleji rostoucí kategorií firmy, loni vyskočily hned dvouciferným tempem. Firma proto v letošním roce chystá rozšířit kapacitu linky v Plzni, která takové nápoje vyrábí.

Obrat ke kvalitnějším produktům
Proměnu trhu pozorují i internetoví prodejci. Podle Rohlíku se podíl objednávek obsahujících pivo nebo cider snížil z přibližně 20 procent v roce 2020 na 12 procent letos a současně také výrazně vzrostl podíl nealkoholických verzí nápojů. „Nealkoholické varianty dlouhodobě rostou rychleji než klasický alkohol a patří k nejvýraznějším strukturálním trendům posledních let,“ uvádí mluvčí společnosti Hana Krevňáková, podle které se podíl nealkoholických piv v obratu i počtu prodaných kusů za posledních deset let prakticky zdvojnásobil.

Podle mluvčího Košíku Františka Brože sice prodeje alkoholu celkově spíše stagnují, ale zákazníci se zároveň vracejí ke kvalitnějším produktům. „Hlavním nákupním parametrem přestává být cena a lidé začínají stále více hledět na kvalitu a unikátnost výrobku,“ říká. Podle něj je tento posun výrazný zejména u lihovin, kde roste zájem o prémiovější nabídku.

Podobný vývoj sleduje i největší tuzemský e-shop s lihovinami Alkohol.cz, který loni dosáhl rekordního obratu 225 milionů korun, meziročně o 12 procent vyššího. Podle obchodu se na růstu negativně nepodepsaly ani vyšší spotřební daň, ani inflace, ale spíše popisovaná změna spotřebitelského chování, mezi něž patří i konzumace v domácím prostředí a preference kvalitnějších produktů, ač v menším množství.

Představte si nealkoholickou slivovici
Posun od kvantity ke kvalitě se prý objevuje napříč celým odvětvím. Obchodní ředitel Rudolfa Jelínka Miroslav Motyčka potvrzuje, že zákazníci dnes nakupují obezřetněji a častěji si připlatí za prémiové produkty nebo limitované edice. „Spotřebitelé více zvažují kvalitu, původ surovin i příběh produktu a jsou ochotni si za výjimečný výrobek připlatit,“ tvrdí. Trend preference nižšího podílu alkoholu v drincích sleduje společnost podle Motyčky již několik let a snaží se na něj reagovat úpravou portfolia. „Významné místo u nás zaujímá například řada elixírů s obsahem alkoholu 14,7 procenta, která představuje lehčí alternativu k tradičním destilátům,“ dodává.

Zmiňovaný příklon ke kvalitě nad kvantitou ještě výrazněji formuluje Martin Žufánek, spoluzakladatel stejnojmenného rodinného lihovaru, který na rozdíl od části konkurence nevyvíjí nealkoholické ani nízkoalkoholické varianty. „Nesnižujeme obsah alkoholu. Neoptimalizujeme receptury směrem dolů. Pokud má člověk pít méně, měl by pít lépe,“ říká a zároveň přiznává, že pokles prodejů je patrný. „Je nejvýraznější za 26 let existence lihovaru. Nejde o lokální výkyv, ale o globální jev,“ přiznává.

Nižší spotřebu ovšem Žufánek nepovažuje za riziko pro byznys, tím je podle něj spíš znehodnocování kategorie. Jev, kdy se na trh dostávají produkty s velmi nízkým obsahem alkoholu, totiž podle něj poškozuje obecné vnímání destilátů. „Kvalitní slivovici dáte po 20 letech svému synovi na jeho svatbě a řeknete: ‚Toto je chuť a vůně švestek z roku, kdy ses narodil.‘ Zkuste toto udělat s nealkoholickou slivovicí,“ zamýšlí se.

Co bude s tradičními hospodami?
Změny se neprojevují jen ve výrobě, ale také v pohostinství. Prezident Asociace hotelů a restaurací Václav Stárek upozorňuje, že se mění preference hostů a mladší generace vyhledává jiné typy podniků než tradiční hospody. Konec hospodské kultury ale nečeká. „Rozhodně se nedomnívám, že je to konec tradičních hospod. Bude se ale postupně přetvářet jejich charakter a koncept,“ předpovídá s tím, že lidé také více šetří.

Dopad vyšších cen a životních nákladů na konzumaci v klasických hospodách mohou dokládat i údaje, na které se za pivovarníky odvolává Tadeáš Pepř. „V roce 2003 se v hospodách vypilo zhruba 55 procent objemu piva, v roce 2024 už to bylo jen 29 procent,“ popisuje. Konzumace se podle něj dlouhodobě přesouvá z podniků do domácností. Tento trend podle Pepře i Stárka v posledních letech nejvíce dopadá na venkovské hospody.

Snižující se počet návštěvníků pozorují i samotní hospodští. Kupříkladu pan Marián, provozovatel pražské Pivnice U Světa, pozoruje, že hostů je oproti době před covidem méně. „Klientela rozhodně ubývá,“ tvrdí. U mladších zákazníků nevnímá odklon od piva jako takového, ale změny vidí u přístupu k pití tvrdého alkoholu. „Studenti rozhodně nepijí panáky. Tvrdý alkohol si dají, jen když něco slaví,“ popisuje. Podle něj jsou zároveň citlivější na cenu a platí často do koruny bez spropitného.

Na změnu preferencí hostů proto reaguje například Tobiáš Pikart, spolumajitel pražského Sober Cafebaru, který se připravuje na otevření jako první čistě nealkoholický bar v metropoli. „Sober Cafebar představuje reakci na sílící poptávku po nealkoholických nápojích,“ říká. Na otázku, zda budou za deset let nealkoholické bary běžnou součástí center měst, odpovídá jednoznačně: „Ano. Kdybychom v této oblasti nevnímali sílící poptávku a nevěřili jejímu potenciálu i do budoucnosti, do otevření ryze nealkoholického podniku bychom se nepouštěli,“ vysvětluje.

Existují vesnice, které proslavil kostel, zámek nebo fotbal. Druztová si vybrala slad a chmel. V malé obci kousek od Plzně se už několik let odehrává příběh, který voní po odvážných pivech. Nechte si ho vyprávět.

Na první pohled nenápadná obec kousek od Plzně. Jenže jakmile sem dorazíte navečer, ucítíte to jiskření ve vzduchu, které se nedá popsat.

Jak zacinkají sklenice před Stodolní hospůdkou, pochopíte, že v Druztové se pivo nebere jako nápoj. Je to součást místní identity. Díky pivovaru Radouš, projektu The Barn a rodině Ilgnerových tu vznikl malý pivní vesmír, kde se poctivé řemeslo potkává s přátelskou atmosférou a odvahou zkoušet nové chutě.

To je pivní vesnice
Když se v podvečer procházíte Druztovou, máte pocit, že tady čas plyne trochu jinak. Pomaleji. Klidněji. S vůní sladu ve vzduchu a lehkým šumem hovoru, který se line od místní hospůdky.

Před vchodem postávají štamgasti, v rukou sklenice, někdo potáhne z cigarety, jiný už místo ní sáhne po bezdýmové alternativě. Každý po svém, svobodně. Rozhovory se mísí s cinkáním půllitrů a zevnitř se line známý zvuk výčepu.

„Jsme rádi, že tu máme vlastní pivovar díky Vilimu a jeho synovi Honzovi,“ říká výčepák. „Někdo sice stále radši klasiku, vždyť za rohem je Plzeň, kde se vaří legendární ležák a slabší gambáč, ale Honza nyní předvádí s naším pivovarem neuvěřitelný divy,“ dodává a podává půllitr s nápisem Radouš.

Vesnice kousek od tradiční pivní Plzně si za poslední roky opravdu vybudovala vlastní pivní identitu. Tak silnou, že se o Druztové mluví jako o místě, kde pivo není jen součástí večera, ale přirozenou součástí života. Tepnu toho všeho tvoří právě pivovar Radouš a projekt The Barn. Dva pivní světy, které spojuje jedna rodina, jeden rukopis a jedna jasná filozofie: vařit poctivé pivo, které má charakter.

Honza a Vili
Za varnou stojí sládek Honza Ilgner. Po jeho boku působí i jeho otec Vili Ilgner, správce pivovaru a muž, který má celý provoz pevně v rukou. Jejich souhra připomíná dobře vyladěnou kapelu. Jeden přináší energii, nové nápady a chuť experimentovat, druhý zkušenost, klid a řád.

„Pivovar je pro mě něco jako alchymistická dílna. Mícháte suroviny, sledujete procesy, reagujete na každou maličkost. A pokaždé vznikne něco živého,“ říká Honza Ilgner, se kterým je radost se potkat. Rád nechá nahlédnout pod pokličku své „dílny“, přitom načepuje pivo přímo z tanku.

Jeho otec Vili k tomu dodává: „Pivo se nedá ošidit. Poznáte to hned. Když do něj dáte poctivost, vrátí vám to. Jsem rád, že Honza pokračuje v tradici, kterou jsem s Radoušem započal.“

Příběh, co vyrostl z nadšení
Story pivovaru v Druztové nezačala velkolepým podnikatelským plánem. „Začal nadšením. Touhou dělat věci po svém a vrátit pivu rozměr řemesla,“ říká Honza.

Z původní myšlenky vytvořit místo, kde se bude vařit poctivé pivo bez kompromisů, se postupně stal respektovaný minipivovar, který si získal fanoušky nejen v regionu, ale i daleko za jeho hranicemi.

A všechno to začalo dávno předtím, než se v Druztové rozsvítila světla varny.

„Myšlenkou mít vlastní malý pivovar jsem se začal zabývat už v roce 1983,“ vzpomíná Vili Ilgner, dnes správce pivovaru a muž, bez kterého by celý projekt nevznikl. V době, kdy bylo něco takového prakticky nemyslitelné, sbíral zkušenosti v pivovarském provozu, nasával atmosféru tradičního řemesla a snil o místě, kde jednou bude vařit po svém.

Pracoval v Litovli, později v Plzeňském Prazdroji i Gambrinusu. Pivovar pro něj nikdy nebyl jen zaměstnáním. Byl to svět. A právě v tom světě vyrůstal i jeho syn Honza. „Jako malej jsem běhal po sklepích v gumákách, koukal na dřevěné sudy a kádě. Tehdy mi to přišlo normální,“ popisuje.

Paradoxně ale pivo nebylo jeho první životní plán. Chtěl být fotografem, studovat jazyky, vydat se úplně jinou cestou. Osud to zařídil jinak. A je to dobře! Studium potravinářské technologie a biotechnologie ho přivedlo zpátky k tomu, co měl celou dobu pod kůží. Pak přišla praxe, zkušenosti v pivovarech Stará škola v Chudenicích, Příšov i další štace. A hlavně postupné přebírání rodinné pivní štafety.

Ze zchátralé stodoly pivní laboratoř
Když rodiče hledali nový domov, narazili na objekt v Druztové. Dům s velkým pozemkem a stodolou. Stodolou, která byla tehdy spíš ruinou než vizí. Pro Honzu ale znamenala okamžitý impulz. „Když jsem ji poprvé viděl, řekl jsem si, že tady prostě bude pivovar.“ A nebyla to malá rekonstrukce. Šest let práce. Budování, přestavby, shánění technologií, ladění detailů.

První várka na nové pětihektolitrové varně se tu uvařila 4. prosince 2019. Veřejnost ji ochutnala o měsíc později a první Druztovská jedenáctka zmizela během několika hodin. Od té chvíle bylo jasné, že tohle místo má energii. A když se dnes podíváte na budovu pivovaru, uvidíte něco, co působí skoro jako pivní galerie.

Mozaiky inspirované Hundertwasserem a Gaudím, vytvořené z rozbitých dlaždic, které by jinak skončily na skládce. I to je rukopis Viliho Ilgnera. Najdete je na zemi, na zdech i venku na plotě. Spojení estetiky, recyklace a osobního příběhu.

Dvě značky, jeden rukopis
Dnes pod jednou střechou vznikají dva odlišné pivní světy. Radouš představuje klasiku. Poctivé české pivní styly, čistotu, řemeslo, důraz na pitelnost.

The Barn je experiment. Moderní svrchně kvašená piva, výrazné chmelení, nečekané kombinace, prostor pro kreativitu.

„Potřeboval jsem ty dva přístupy oddělit. Radouš drží tradici, The Barn mi dává svobodu dělat moderní věci, které mě baví sledovat i ochutnávat,“ vysvětluje Honza.

Název The Barn přitom nevznikl složitě. Barn znamená stodola. A právě stodola je fyzickým i symbolickým srdcem celého projektu.

Co se dnes v Druztové vaří
Stálá nabídka Radouše stojí na pevných pilířích. Stodolní desítka je lehké výčepní pivo, které přesně odpovídá tomu, co si chcete dát po práci. Pilsner Ilgner reprezentuje plzeňský ležák v osobitém podání. RU-KA zase výraznější chmelový profil. Radoušovo polotmavé přidává karamelovější tóny. Nechybí ani Magický motýl, session IPA nebo Radoush Stout. The Barn pak servíruje odvážnější polohy. New England styly, juicy IPA, speciály s nečekanými surovinami i limitované várky, které mizí prakticky okamžitě.

Pink Boots. Pivo, které má přesah
Jedním z nejčerstvějších příkladů je letošní Pink Boots. New England Pale Ale 12°, krémově jemný a výrazně zakalený speciál, který spojuje citrusy, tropické ovoce, peckoviny i jemný bylinný tón.

Vařil se výhradně z letošního Pink Boots blendu, kombinace chmelů Ekuanot, Centennial, Mosaic a HBC 638.

Jenže to nejdůležitější je jeho příběh: část výtěžku z blendu podporuje stipendia organizace Pink Boots Society, která pomáhá ženám a nebinárním lidem v pivovarnictví. V Druztové dostalo pivo navíc osobní věnování.

Kačce.

Ženě, která drží provoz pohromadě. Administrativa, účetnictví, stáčení, sudy, řízení dodávky, čepování na akcích. „Bez Kačky by to nefungovalo. Je nepostradatelná,“ říká Honza.

Pink Boots je tak oslavou všech žen, které pivní svět drží pohromadě často mnohem víc, než je na první pohled vidět.

Diversity. Malý objem, velká sláva
Pokud ale existuje pivo, které se v Druztové skloňuje s mimořádnou hrdostí, je to Diversity. Pivo, které v komunitních cenách společenství pivních znalců Untappd už potřetí skončilo na stupních vítězů a letos znovu obhájilo zlato.

Na papíře působí nenápadně. Čtyři procenta alkoholu. Formálně desítka. Jenže díky ovsu a jemnému doteku laktózy má tělo, které připomíná mnohem plnější pivo. Chmely Sabro, Talus, Idaho 7 a Sorachi Ace vytvářejí tropickou, šťavnatou aromatiku. Je lehké, ale rozhodně ne nudné. „Tohle pivo ukazuje, že síla není v procentech. Je v nápadu a rovnováze,“ říká Honza.

Sehraný. Když se propojí tradice a craft
Silnou stopu zanechal i loňský speciál Sehraný, vzniklý ve spolupráci s větším pivovarským partnerem. Nebyl to jen jednorázový projekt. Byla to demonstrace toho, že česká pivní tradice a současná craftová vlna nemusí stát proti sobě.

Naopak. Když se potkají lidé, kteří pivu rozumí a baví je hledat nové cesty, může vzniknout něco opravdu výjimečného. Pro Druztovou to bylo další potvrzení, že její hlas je v českém pivním světě slyšet.

Hospoda jako lakmusový papírek
Veškeré pivní nápady ale nakonec končí tam, kde se rozhoduje o jejich skutečné hodnotě. Ve Stodolní hospůdce. Jdeme si tam dát po pivní exkurzi v pivovaru několik kousků. Žádná sterilní degustační místnost. Žádné přehnané pózy. Jen poctivý lokální podnik, kde se hned pozná, jestli pivo obstálo. „Tady se nic neschová. Lidi vám to řeknou na rovinu,“ směje se výčepní. A právě to je možná největší síla Druztové. Autenticita. „Hospoda je pro nás zpětná vazba v reálném čase. Tady hned poznáte, jestli jste něco udělali dobře,“ říká Honza Ilgner.

Když večer před hospodou postávají sousedé, v rukou sklenice, mezi řečí probírají novou várku a nad hlavou se mísí vůně tabáku – ať už klasického, nebo toho nahřívaného – a čerstvě načepovaného piva, máte pocit, že jste se ocitli v místě, kde se ještě neztratila lidská pospolitost.

Vesnice, která si vaří vlastní budoucnost
Ale bacha! Druztová není módní craftová adresa pro instagramové fotky. Je to živý organismus. Opravdový. Místo, kde se pivo bere vážně, ale nikdy ne smrtelně vážně. Kde se experimentuje, aniž by se zapomínalo na tradici. A říkáte si, že některé vesnice mají kostel, jiné náves. Druztová má pivo. „Nechceme vařit piva, která zapadnou. Chceme, aby měla vlastní příběh a aby si je lidé pamatovali,“ doplňuje Honza.

Druztová je malá pivní rebelie kousek od Plzně. A přesně takhle chutná vesnice, která si jede svoje a je na to sakra hrdá. Moc takových míst v Česku není.

Zdroj: https://www.metro.cz/spolecnost/ze-zchatrale-stodoly-je-pivni-laborator-vesnicka-druztova-se-stala-rajem-milovniku-piva.A260617_135456_metro-spolecnost_hyr#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=metroh&utm_content=main

Spotřeba nealkoholických nápojů v restauracích v Česku raketově roste. Už překonala i pivo, které naopak klesá. Vyplývá to z dat skupiny Piano, která sdružuje technologické firmy vytvářející systémy pro pohostinství. Podle ní prodeje nealkoholických nápojů zvyšuje hlavně mladá generace, která už alkoholu tolik neholduje. Spotřeba se také výrazně liší podle regionů.

Rok 2024 byl pro českou gastronomii zlomový. Poprvé se prodalo v restauracích více nealkoholických nápojů než alkoholických. Loni trend pokračoval a nealkoholické nápoje získaly 52procentní podíl. Pivo oproti tomu v posledních dvou letech ztratilo a kleslo na 40 procent. Zbytek tvořil jiný alkohol.

Tradiční pivaři ale podle Piana zůstávají svým návykům věrní. Kdo si pivo dá, v 85–86 procentech případů zvolí klasické alkoholické pivo. Nealkoholické pivo tvoří 14 až 15 procent v pivní kategorii.

Zájem o nealkoholické pivo potvrzuje obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Jan Krafka. „Loni se ho v celém Česku uvařilo 1,68 milionu hektolitrů, to je o 4 procenta více než v roce 2024. Vidíme to i my, ještě před 20 lety tvořilo nealko pivo pouhé jedno procento našich prodejů, dnes tvoří zhruba 11 procent a je důležitou součástí našeho portfolia,“ podotýká.

Ústecko nejméně pivní
Výrazné rozdíly ve spotřebě jsou ovšem v rámci regionů. Jak ukázala data z platební platformy Qerko, která spadá do skupiny Piano, v některých krajích zákazníci sahají po nealkoholických nápojích daleko častěji než v jiných. Data pocházejí z loňské hlavní sezony, která zahrnuje duben až říjen a Blesk je získal exkluzivně.

Nejvíce nealkoholických nápojů si objednávají lidé v Královéhradeckém kraji. Vysoký podíl, nad 60 procent, mají nealkoholické nápoje také v Ústeckém kraji, Středočeském kraji, Jihomoravském kraji a Pardubickém kraji. Nejméně nealkoholických nápojů si naopak objednávají lidé v Karlovarském kraji (38 procent), Moravskoslezském kraji (41 procent) a na Vysočině (44,8 procent).

U piva jsou rozdíly také zásadní. Asi nikoho nepřekvapí, že vysoký podíl si drží v Plzeňském kraji (46 procent), tento kraj ale nevítězí. Nejvíce si pivo objednávají lidé v Karlovarském kraji (54 procent) a Moravskoslezském kraji (52 procent). To jsou dva jediné kraje, kde si pivo ještě drží nadpoloviční většinu.

Nejmenší podíl má pivo v Ústeckém kraji, kde tvoří jen 25,6 procent. Je tu ale nejvyšší podíl ostatního alkoholu, kam se řadí víno a kořalky. Pivo propadá také v Královéhradeckém kraji (27,9 procenta), Středočeském kraji (30,7 procenta) a Jihomoravském kraji (30,4 procenta).

A Praha? Ta je více méně uprostřed jak ve spotřebě piva, tak nealkoholických nápojů. Je tu ale poměrně hodně zastoupená kategorie ostatních alkoholických nápojů (9,3 procenta).

Pivo v garážích
Podle Piana za raketovým růstem spotřeby nealkoholických nápojů stojí mladá generace, která jednoduše pije méně. Krafka si to vysvětluje i aktivním životním stylem Čechů.

Oboje potvrzuje výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Tomáš Slunečko. Ten také za nižší spotřebou vidí dozvuky pandemie covidu, lidé už se do hospod v takové míře nevrátili. „Zvykli si na to, že si můžou to pivo, ať je alkoholické nebo nealkoholické, koupit v maloobchodě a dávají si ho doma v garážích, na zahradách,“ popsal v pořadu Epicentrum na Blesk.cz.

Podle jeho slov se to ani pivovarníkům, ani hospodským nelibí, ale přijímá, že takto vypadá současný svět. „My jakožto pivovarníci se tomu musíme přizpůsobit,“ říká Slunečko.

Přijde mu škoda, že to spěje nevyhnutelně k tomu, že spousta podniků postupně zaniká nebo upravuje provozní dobu a lidé se pak nepotkávají. „Zvlášť na těch malých vesnicích a maloměstech je nutné, aby se lidé spolu potkávali nejen přes obrazovky, nejen přes telefony nebo sociální sítě, ale aby si spolu sedli do hospody a tam si popovídali,“ míní šéf pivovarníků, který varuje před uzavíráním společnosti.

Patří mezi legendy českého pivovarnictví. Emeritní vrchní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka se dlouhodobě snaží nejenom o to, aby se kvalita nejoblíbenějšího tuzemského piva neměnila, ale výrazným způsobem se zasadil i o zlepšenou úroveň čepování zlatavého moku u nás.

„Letos je to padesát pět let od chvíle, kdy jsem uvařil první várku plzeňského piva,“ usmívá se muž, jenž patří ke třetí generaci Berků v historii plzeňského pivovaru a od roku 2024 je i v Síni slávy českého pivovarnictví a sladařství. „Je to pocta. Jen škoda, že se toho nedožil táta.“

V červenci vám bude sedmdesát. To jste musel první várku piva uvařit v patnácti letech…
Zní to skoro neuvěřitelně, ale je to tak. Psal se rok 1971, právě jsem dokončil základní školu a úspěšně složil přijímačky na průmyslovku v Praze. V létě jsem šel na brigádu do Plzeňského Prazdroje, kde mě poslali jako pomocníka na varnu. Měl jsem štěstí, byl tam vařič Bohouš Sýkora, velký praktik. Ten mě do všeho zasvětil. Mohl jsem mu pomáhat i vařit pivo. Což byl úžasný zážitek a já si říkal: Co mě na té škole chtějí ještě učit? Takže jsem přišel na průmyslovku hodně sebevědomě, jenže tam byly čeština, matematika, fyzika a hlavně chemie. Z technologií vůbec nic. Na to jsme si museli počkat až do dalších ročníků. Nicméně o dalších prázdninách jsem už zase byl na brigádě v pivovaru.

Kemp Keramika u přehrady Hracholusky na Plzeňsku připravuje na letošní sezonu originální novinku. Návštěvníci si budou moci kdykoliv během dne i noci načepovat pivo nebo nealko nápoje z netradičního samoobslužného zařízení v podobě vojenského vozidla. Projekt zatím nese pracovní název Pivo z tanku.

Z vojenského vozidla se stal výčep
Vysloužilý obrněný transportér s přívěsem získal nové využití. V dohledné době začne hasit žízeň rekreantů v kempu. „Přestavěl ho náš tým. Stane se součástí zdejšího baru. Zájemci si budou moci sami načepovat pivo nebo limonádu. Nápoje nejsou umístěny přímo ve vozidle. Technologie je ukrytá v původně hasičském vojenském přívěsu, který transportér táhne za sebou,“ říká zástupce provozovatele kempu Vladimír Čech.

Dědečkové vzpomínají na vojenská léta
I když má celý projekt pracovní název „Pivo z tanku“ o tank se samozřejmě nejedná. „Ve skutečnosti je to obrněný transportér, který se v 60. a 70. letech vyráběl ve všech zemích Varšavské smlouvy. Protože se líbí dětem, často se u něj zastavují s maminkami a ty o něm mluví jako o tanku,“ vysvětluje zástupce provozovatele.

Výčep sice ještě není z provozu, ale ze stroje už se stala atrakce. „Lidé si na něj sedají, přitom ho nemohou poničit, protože je pancéřový. Děti si užívají kontakt s vojenskou technikou. A tatínkové nebo spíš dědečkové přitom vzpomínají, jak tím na vojně jezdili,“ pokračuje Vladimír Čech.

Pomáhají také studenti
Neobvyklý projekt zaujal i studenty technických oborů. Na dalším vývoji zařízení spolupracují studenti elektrotechnických a technických škol ze západních Čech.

Podle Vladimíra Čecha vzniká systém dálkového ovládání inspirovaný technologií používanou u dronů. Vozidlo by se tak v budoucnu mohlo pohybovat bez řidiče.

„Je to vlastně větší autíčko na dálkové ovládání s využitím ovladačů z dronu,“ popisuje.

Atrakce pro návštěvníky kempu
„Tank“ bude sloužit především jako originální atrakce, která zpestří rekreantům pobyt u přehrady. V době, kdy bude jeho provoz bezpečný a nebude ohrožovat návštěvníky, se může vozidlo při některých příležitostech také pohybovat po areálu. Novinka by měla být návštěvníkům k dispozici už během letošní hlavní sezony.

Společnost Pardubický pivovar, jejíž historie sahá do 19. století, vstoupí k 1. září do likvidace a bude zrušena. Rozhodla o tom dnes valná hromada firmy. Společnost, která od roku 2019 většinově patří Pivovarům Staropramen, pivo nevyrábí od roku 2023. V roce 2024 podnik prodal svůj areál v pardubické Palackého ulici a další majetek. Hlavní část majetku firmy tvoří hotovost na účtu.

Společnost již podle představenstva nevyvíjí žádnou ekonomickou činnost, a nastal tedy čas na její zrušení s likvidací. „V rámci tohoto procesu budou prodány zbývající aktiva společnosti, zejména její zbývající ochranné známky, což přispěje k navýšení likvidačního zůstatku,“ uvedl předseda valné hromady Antonín Pechar. V majetku firmy například zůstává značka Pardubický Porter, která byla v minulosti jednou z vlajkových značek pivovaru.

Jak dlouho likvidace potrvá, nebyli představitelé firmy schopni odhadnout. O případné výplatě zálohy likvidačního zůstatku se neuvažuje, uvedl likvidátor jmenovaný valnou hromadou Jiří Šmatlák. Ke konci roku 2025 měla společnost na účtech hotovost 160 milionů korun, které tvořily 96 procent jejích aktiv ve výši 167 milionů korun. Pokud by se tyto peníze rozdělily mezi akcionáře, na akcii by připadlo zhruba 1000 korun. Náklady na likvidaci by se měly pohybovat na úrovni 800 000 korun, vyplynulo z Pecharova vyjádření.

Zástupce dvou drobných akcionářů Miroslav Frank vznesl ohledně navržené likvidace protest. Firma by podle něj měla přistoupit k výplatě peněz mezi akcionáře prostřednictvím zisku. Představenstvo podle jeho názoru neposkytlo akcionářům k věci dostatek informací. Protest vznesl i k tomu, že společnost nepředložila akcionářům smlouvu s likvidátorem.

Společnost loni vykázala zisk 7,7 milionu korun, hlavně díky úrokovým výnosům. Loňský zisk společnost rozdělí mezi akcionáře, přičemž k němu ještě přidá 5,4 milionu korun z nerozděleného zisku minulých let. Celkem půjde na dividendy 13,05 milionu korun, tedy 87 korun na akcii. V nerozděleném zisku společnosti zůstalo 3,9 milionu korun, z nichž se budou mimo jiné financovat náklady likvidace. Loni se na dividendách vyplácelo díky příjmu z prodeje areálu 56,1 milionu korun, na jednu akcii připadlo 374 korun. Předloni zisk činil 121 milionů korun.

Areál pivovaru, který je nedaleko centra města, předloni koupil koncern Conseq. Po odečtení 15 milionů korun za ekologickou zátěž činil výnos z prodeje areálu pro Pardubický pivovar 171,2 milionu korun. Investor v areálu plánuje výstavbu bytových domů, obchodů nebo hotelu.

Město Pardubice hodlá budovu bývalého pivovaru ochránit před demolicí. V květnu oznámilo, že navrhne ministerstvu kultury, aby se stala kulturní památkou. Zároveň na lokalitu vyhlásilo stavební uzávěru, která znemožní historickou budovu zbourat. Manažer fondu Conseq realitní Vladan Kubovec dříve uvedl, že investor nemá v plánu budovu starého pivovaru zbourat, jeho developerské plány se stavbou počítají. Historická budova však podle investora není v dobrém stavu a její využití je sporné. Představitelé Pardubického pivovaru k tomu dnes uvedli, že jim není známo, že by případná omezení pro investora vyvolaná kroky magistrátu měla vliv na dříve uzavřený prodej.

Historie pivovaru začala v Pardubicích v roce 1871. Před covidovou pandemií produkoval kolem 80 000 hektolitrů piva. Hlavní klientelu měl v Česku, ale vyvážel i do okolních evropských zemí, menší část produkce mířila například do Ruska. Pardubický pivovar vařil pivo značky Pernštejn nebo Vilém a tmavý speciál Porter.

Pivovary Staropramen ve společnosti Pardubický pivovar mají podíl 88,7 procenta, zbytek vlastní drobní akcionáři. Pivovary Staropramen jsou součástí severoamerické pivovarské skupiny Molson Coors. Dlouhodobě jim na českém pivovarském trhu patří druhá příčka za Plzeňským Prazdrojem.