Novinky a zajímavosti ze světa piva

Příběh o tom, jak se historické sídlo promění v centrum pivní kultury, se v obci Žáky u Čáslavi nedočká svého šťastného konce. Projekt minipivovaru a agropenzionu na místním zámku, který měl oživit tamní společenský život, definitivně ztroskotal.

Místo slavnostního otevírání vlastního provozu tak majitelé nyní nabízejí nedokončený areál k prodeji. Případní zájemci si však musí připravit částku přesahující deset milionů korun.

Velké sny
Zámek v Žákách měl projít kompletní transformací. Majitelé před časem začali s rekonstrukcí chátrajícího historického zámečku s jasnou vizí – vybudovat zde společenské centrum, ubytování a především vlastní výrobní podnik s názvem Žacký pivovar Auersperg.

Jak sami uváděli v představení projektu, myšlenkou na založení pivovaru se zabývali několik let, ale až tento konkrétní objekt jim měl umožnit sny zrealizovat.

Než se však měly plány stát skutečností, fungoval podnik jako takzvaný létající (neboli kočovný) pivovar. Nedisponoval vlastní technologií, a tak si majitelé pronajímali výrobní kapacity ve spřáteleném pivovaru v nedaleké Kutné Hoře. Zákazníkům nabízeli spodně i svrchně kvašená piva, která vařili podle vlastních receptur s důrazem na kvalitní suroviny.

Zámek na prodej
Dnes je však situace jiná a ambiciózní sen se rozplynul. Objekt se objevil v nabídce realitních portálů, kde za něj majitelé požadují částku 10 990 000 Kč. Jak uvádí samotný inzerát, k prodeji se nabízí zámek „v probíhající rekonstrukci a se stavebním povolením na provozování pensionu a minipivovaru.“

Celková rozloha pozemku činí bezmála osm tisíc metrů čtverečních. Dispozice budovy byly jasně narýsovány. Podle inzerátu je přízemí „plánované jako bar s restaurací a minipivovarem, první patro a podkroví jako apartmány.“

Prodávající rovněž zdůrazňuje, že v roce 2020 proběhla kompletní výměna střechy a v celém objektu byla započata rekonstrukce, „včetně nových rozvodů elektřiny, vody a kanalizace.“

Nový investor nezíská pouze budovu, ale také venkovní prostor, kde se počítalo s vybudováním zázemí pro hosty. Realitní kancelář láká na „stylové posezení s velkým grilem, pecí a pípou se stavebním povolením na prodejnu agropensionu s naplánovaným vybavením a přidruženým prodejem piva a lokálních produktů.“

Kdo nakonec rozlehlý pozemek, na kterém již začaly práce na zámecké zahradní cestě, koupí a zda se historickým stěnám někdy v budoucnu vůbec vrátí pivovarská tradice, ukáže až čas.

Pivo pro Němce není jen nápoj, je to tradice a identita. Po celé generace čepovali na Oktoberfestu pivo titíž výrobci. Organizátoři tvrdí, že jde především o zachování čistoty bavorského ducha. Kritici to ovšem nazývají kartelem. Schyluje se tak k rozhodujícímu střetu o to, kdo přesně může prodávat pivo, provozovat stany a jinak se účastnit oslav.

„Je to nejtěžší bitva, jakou můžete v Mnichově svést,“ říká Steffen Marx, který od založení svého pivovaru v garáži v roce 2006 snil o tom, že bude moci jednou na Oktoberfestu prodávat své pivo Giesinger Bräu. Shromáždil už 21 000 z 35 000 podpisů potřebných k vypsání celoměstského referenda, díky němuž by se jeho pivo konečně mohlo příští rok infiltrovat za brány festivalu.

České hospody to v posledních letech nemají snadné. Z mapy jich za pět let zmizely téměř čtyři tisíce a tlak na provozovatele roste. Paradoxně to ale pomáhá jedné věci – kvalitě. Kdo chce hosta přesvědčit, aby se vracel, musí nabídnout perfektní servis a dokonale načepované pivo.

Důkazem je také rostoucí počet podniků s oceněním Hvězda sládků, které udílí Plzeňský Prazdroj za špičkovou péči o pivo. Titulem se navíc už dávno nepyšní pouze ve velkých městech, oceněné restaurace najdete téměř v každém koutě republiky. Letos poprvé totiž hvězdy září ve všech 76 okresech.

Za úspěchem hospod i zvedáním úrovně české pivní kultury nestojí jen technologie a přísná pravidla, ale především konkrétní lidé, jejich láska k pivu samotnému a příběhy.

Kavárna s duší hospody
Tradiční hospody po pandemii často ustoupily jiným konceptům – například bistrům a kavárnám. V Boleradicích k tomu přistoupili po svém. Kavárna u Palánů tak trochu klame názvem, po příchodu totiž neuvidíte velký kávovar, ale nablýskaný výčep.

Do podniku se lidé vracejí nejen kvůli atmosféře, ale i kvůli pivu, které má špičkovou kvalitu. Svou roli hraje rovněž místní tradice. Po divadelních představeních, kterými jsou Boleradice proslulé, tu často pokračuje neoficiální druhé dějství.

Hvězda sládků v rodinném podniku oceňuje poctivost, píli, ale především přístup, díky kterému se z nenápadné kavárny stalo místo, jež drží komunitu pohromadě.

Chuť postavená na pevných základech
Hrušky u Břeclavi jsou symbolem obnovy po ničivém tornádu. Zdejší Mlýn Hrušky je součástí tohoto příběhu jako prostor, kde se historie snoubí s moderností.

Původně válcový mlýn z 30. let minulého století po znárodnění roky chátral. Nový život mu vdechl vnuk původního majitele a proměnil ho v místo, kde se potkává gastronomie, kultura a komunita. Do konceptu skvěle zapadá ale i pivo, kterému se věnuje stejná pozornost jako kdysi práci v mlýnici – s důrazem na přesnost, postup a detail.

Právě v takových projektech je vidět, že i když se kulisy mění, podstata zůstává. Protože dobré řemeslo, ať už mlynářské, nebo výčepní, vždy stojí na pevných základech.

Londýn vyměnil za výčep
Filip Kadlec strávil devět let v Anglii a Švédsku, kde se z mytí nádobí vypracoval až na manažerské pozice. Když se v roce 2024 vrátil do Česka, směr jeho další cesty určil místní rozhlas v Rajhradě, respektive hlášení o pronájmu hospody.

Začátky v Jednom Pivu byly těžké. Hostů ubývalo a podnik bojoval o přežití. Filip měl ale jasno v tom, že na zlatém moku se šetřit nebude. I v náročných časech byla kvalita na prvním místě. Věděl, že když hosté přijdou, musí dostat perfektně načepované pivo.

Postupně se lidé začali vracet a hospoda znovu ožila. A někdy mezi nelehkými začátky a plnými večery se nad výčepem rozsvítila Hvězda sládků – nenápadný, ale silný důkaz, že poctivá práce má smysl.

Hvězda 1 323 metrů nad mořem
Hvězdy obvykle září vysoko na obloze, v Česku je ale ta nejjasnější v Beskydech. Na Lysé hoře, ve výšce 1 323 metrů nad mořem, najdete podnik, který dokazuje, že špičkově ošetřené pivo není otázkou adresy, ale přístupu.

Na Bezručově chatě se Hvězda sládků objevuje opakovaně – a není to náhoda. I v horských podmínkách tu dokážou udržet standard, který obstojí v jakékoli konkurenci.

Možná právě tady si člověk víc než kde jinde uvědomí, co všechno se za jedním dobře načepovaným pivem skrývá. Po výšlapu na vrchol není odměnou jen výhled, ale i pocit, že na konci cesty dostanete plný půllitr, který odpovídá tomu, co byste čekali kdekoli jinde.

Kvalita místo kvantity
Hospody možná mizí z mapy rychleji než dřív, ale ty, které zůstávají, mají jasno v jedné věci – přežít znamená dělat věci pořádně. Tlak na provozovatele se totiž nepřenáší jen do cen nebo nabídky jídla, ale hlavně do kvality piva. A právě ta rozhoduje o tom, jestli si host dá jedno, nebo se bude pravidelně vracet.

Hvězda sládků je jedním z viditelných symbolů téhle změny. Ocenění dnes drží stovky podniků napříč republikou a jejich počet dlouhodobě roste, zároveň si ale zachovává prestiž. Kdo ho chce získat, musí splnit náročné technické parametry – od skladování piva po výčep. Inspektoři Prazdroje kromě toho při následných anonymních návštěvách v provozovnách hodnotí i kvalitu čepování, péči o pivní sklo a také to, v jaké kondici host načepované pivo dostane.

Kam na „hvězdné“ pivo
I přes náročné a přísné podmínky, které si ocenění klade, už není precizně načepované pivo výsadou center měst. Naopak ho stále častěji najdete v menších obcích, kam byste za dokonalou hladinkou dřív nejspíš nevyrazili.

Pokud tedy chcete jedinečný pivní zážitek okusit na vlastní kůži, vyrazte do provozovny, kde se o české kulturní dědictví náležitě starají. Všechny certifikované podniky najdete v mapě Hvězdy sládků.

Od chvíle, kdy vystoupíte z auta – nebo sesednete z kola –, víte, že na tomhle místě se budete mít krásně. Hospůdka Kolnička v Lukách nad Jihlavou je totiž nejen místem dobrého jídla a pití, ale také oázou vlídnosti a pohody.

Vstoupíte dřevěnou brankou a nejspíš hned uvidíte sympatického vousáče, majitele Dalibora Špejtka, jak bosky s úsměvem na tváři roznáší pivo a žertuje s hosty. Pivo si v Kolničce nechávají vařit vlastní, ale k tomu se ještě dostaneme.

Nejdřív se posadíme ke stolu, na který vzápětí přistane špekáček rovnou z ohně. Není na menu, ale u Špejtků, kteří bydlí hned vedle hospody, je v době naší návštěvy táborák a hostitelům prostě nedá, aby se nepodělili. Po chvíli k nám přisedá Dalibor a jeho žena Petra a začínají vyprávět, zatímco na stůl chodí dobroty.

Tady prostě musela být hospoda!
Kolnička je místo gastronomii zaslíbené, a to nejen proto, že hned vedle vede cyklostezka, která přivádí hladové a žíznivé cyklisty. Dědeček Dalibora Špejtka tu plánoval vybudovat hotel. Jako první postavil pekárnu, kterou komunisté znárodnili v roce 1948. Dědečka přesto nechali zaplatit úvěr, který si na pekárnu vzal a podnik zanikl s jeho smrtí v roce 1977. Neměl čas dědečka příliš poznat, ale geny přeskočily.

Dalibora to táhlo ke gastronomii, s humorem říká, že měl prostě odjakživa hospodské sklony. Místo hotelové školy jej rodiče poslali studovat gymnázium, prý se báli, aby nezvlčil na internátu. „Tak jsem zvlčil na gymplu a hotelovku jsem si dodělal dálkově po maturitě,“ vypráví s úsměvem. V roce 1995 odešel pracovat jako číšník do Německa, kde vydržel patnáct let. To už byl ženatý a manželka Petra se dvěma dcerami za ním pravidelně jezdila. Jenže s blížící se školní docházkou bylo potřeba vyřešit rodinnou situaci nadobro. Dalibor se vrátil domů, do Luk nad Jihlavou. Na pozemku u domu, kde hned vedle dřevníku, chlívku a králíkárny, přistavěli jednoduchou stavbu ze dřeva a kamene, s rozlehlou zahrádkou. Nazvali ji Kolnička, na počest babičky, která téhle části hospodářství jinak neřekla.

Původně ji chtěli provozovat jen sezoně. „Já jsem si na začátku představoval, že budeme dělat klobásy, možná řízky a něco z grilu. Říkali jsme si, že jsme na vesnici a úplně schovaný za bukem, že sem asi nebude jezdit moc lidí. Ale to jsme se spletli,“ pokračuje ve vyprávění Dalibor. Staví tu nejen cyklisti, ale i výletníci na cestě do jihlavské ZOO nebo na Jižní Moravu. Z Kolničky se stal pojem a časem přibyl i penzion s vlastním restauračním zázemím pro svatby, team buildingy a podobně.

Kde se pivo vaří, tam se dobře daří
Nyní před Špejtkovými stojí další úkol: vybudovat vlastní minipivovar. Vypadá to totiž, že nejméně jedna z dcer se potatila a bude v rodinné hospodské tradici pokračovat. „Kdybych neměl nástupce, tak bych se už asi do tak velkého projektu nepouštěl,“ konstatuje Dalibor. Pivovar ale dává smysl. V Kolničce čepují vlastní pivo Káčko (vždycky mají ležák a pak nějaký speciál), které jim zatím vaří v pivovaru v Českém Rudolci. Receptury ale mají své, jeden z číšníků, Petr Václavek, je totiž zkušený domovarník. V budoucím pivovaru zastane roli sládka, ale tady si prý nikdo na extra tituly a hierarchii nepotrpí, takže i sládek klidně přinese pivo.

V době, kdy skoro všichni restauratéři bojují s nedostatkem personálu, tým Kolničky se roky nemění. „Někteří zaměstnanci jsou s námi úplně od začátku, sedmnáct let. Kuchař, který má dnes službu, je tu čtrnáct let,“ vypočítává Petra Špejtková. Všichni jsou místní a bydlí do pár kilometrů od hospody. „Tady jste prostě na vsi, věci tu fungují jinak než ve městě,“ konstatuje Dalibor s úsměvem. To platí nejen pro lidské zdroje, ale i ty úplně základní – pro suroviny. Pro maso a skvělou tlačenku se jezdí k pár kilometrů vzdálenému řezníkovi, o kus dál do mlékárny nebo do mlýna. Ryby berou z akvakultury v Hrotovicích. Do penzionu pečou Špejtkovi vlastní pečivo, vaří marmelády… prostě se o hosty starají jako o vlastní.

Dobroty podle Apetitu
Bývá tu docela šrumec, o víkendu se vydá i pět stovek jídel denně. A co se tu vaří? Česká klasika, žádné hogo fogo, ale jídlo má vždycky šmrnc a okouzlí vás ty nejobyčejnější věci. Legendární hříbková omáčka s pečenými knedlíky o rozměru tenisáků. Telecí řízek. Tvarůžový tatarák. Anebo wurst salát, s tlačenkou krájenou na jemno jako carpaccio, který je tak akorát pálivý, kyselý a v letních vedrech osvěžující.

Další podobnou, netypicky svěží delikatesou, je matjes, podávaný s jablkem, okurkou, crème fraîche a citronovou kůrou. Do kolen vás ale dostane i obyčejný skvěle ochucený listový salát nebo carpaccio z řepy či zdejší legendární maková zmrzlina.

Dožadujeme se receptů na ty dobroty. Dalibor se jen potutelně směje, chvíli ťuká do telefonu a pak ukazuje stránky Apetitonline. Chvíli si myslíme, že si dělá legraci, ale tváří se zcela vážně. Apetit je podle Špejtkových stálý zdroj inspirace a jídla si už pak doladí po svém – třeba na řepné carpaccio místo kozího sýra přijde brynza.

Hruška „to go“
S blížícím se podzimem do Kolničky přijde sezóna zvěřiny, husa anebo zabíjačky, lístek se tu až na pár stálic mění zhruba každé dva měsíce. Loučíme se s Daliborem se slovy, že se sem rozhodně musíme vrátit. Nabízí nám na závěr digestiv – panáka hruškovice, ale čeká nás jízda autem, a tak odmítáme. I na to ale má Dalibor Špejtek řešení zvané „hruška to go“. Podává nám alkohol zabalený do sáčku, v němž „plave“ i naložená hruška. Je to milé, překvapivé a zároveň vtipné.

Přesně tohle v Kolničce umí – tahle směsice pohostinnosti až do morku kostí a vlídného humoru funguje na výbornou a dokonale vás odzbrojí. A co jiného by si měl hospodský přát, než spokojené hosty.

V pátek čtvrtého a v sobotu pátého září se ve Vyškově na Masarykově náměstí uskutečnil Pivní festival. Zaplněným náměstím teklo pivo proudem a nechybělo i hudební zpestření.

Pivo teklo proudem
Návštěvníkům zpříjemnily čas lokální pivovary, které dorazily z celé republiky. Nechyběly pivní speciály, ale i klasické ležáky.
„Je tu dobrá atmosféra a moc se mi tu líbí,“ řekl během akce pan Vlasta, který si ji nemohl nechat ujít.

Možnosti využíval naplno. „Už mám čtvrté pivo, pokaždé vyzkouším nějaké jiné. Zatím mi nejvíce chutnalo z pivovaru Lucky Bastard,“ prozradil účastník.

Atmosféru rozproudila hudba
Na začátek festivalu hrálo k poslechu Duo (ne)obyčejná harmonika, v pět hodin pak na pódium vyběhla Prešovská kapela Heleniné oči, která celé náměstí pořádně rozhýbala. Na ně navázali hudebníci z kapely The Stream a o závěr pátečního programu se postaral DJ Oldřich Hróza.

Program Pivního festivalu pokračoval v sobotu i koncertem kapely The Barbers. Jako jednotlivci jsou tito muzikanti součástí českých uskupení, jako je Čechomor, Vojta Dyk & B-Side Band a Slza.

Zařízení Durvag je vybavené akumulátorem, díky kterému si vychlazené pivo načepujete pod stanem, u vody nebo uprostřed pouště.
Zní to jako splněný sen mnoha českých výletníků. Místo piva v plechovce, láhvi či nedej bože petce si na cestách načepujete jedno studené do skla. Přesně s takovým nápadem přišla česká rodinná firma – a ten nápad vznikl pochopitelně u piva. Výsledkem je mobilní pípa s akumulátorem, která pivo chladí, čepuje a vydrží až dvacet hodin na jedno nabití.

„Rádi rybaříme a rádi pijeme pivo. A řešili jsme neustále ten stejný problém. Jak ho na rybách uprostřed léta pořádně vychladit? Dlouho jsme pivo dávali jen do vody, případně si kupovali pytle ledu, ale to je spíš taková nouzovka,“ říká pro CzechCrunch Robert Tongel. A když mluví v množném čísle, má tím na mysli své dvojče Matyáše a tátu Roberta staršího, ke kterým se přidali přátelé Roman Nguyen a Kryštof Pobříslo. Tahle pětičlenná a zčásti rodinná parta přišla s výčepem, ze kterého můžete čepovat téměř kdekoliv.

Vypadá trochu jako větší kávovar nebo masivnější stolní počítač a nese jméno Durvag. Můžete ho mít zapojený do elektřiny nebo se spolehnout na jeho baterii. A napíchnete k němu klasický sud. „Přitom původně ani neměl spatřit světlo světa. Úplně první verzi vymyslel a vyrobil Matyáš ze všeho, co měl zrovna po ruce. Postupně se nám ta myšlenka začala líbit natolik, že jsme se ji rozhodli posunout trochu dál,“ říká Robert mladší. I když, trochu… Vlastně o dost dál.

Dokonce tak daleko, že projekt zaujal Západočeskou univerzitu a už spolkl nemalé peníze. „Do vývoje prototypu Durvagu jsme zatím investovali zhruba čtyři sta tisíc korun,“ přibližuje Robert. Dalších zatím 800 tisíc má mobilní pípa na Kickstarteru, kde teprve před pár dny čeští konstruktéři spustili kampaň. „A co se týče ZČU, na prototypu se nepodílela, ale budeme spolupracovat na finálním produktu, který půjde na trh. Poskytnou nám prostředí, abychom dokázali vše perfektně změřit, spočítat a dostat na profesionální úroveň,“ dodává.

Durvag plánuje zamířit na trh s první várkou jedné tisícovky kusů. Věří si i díky nedostatku konkurence. „Na trhu jsou různá řešení pro plechovky a menší soudky, ale v Evropě o žádném přenosném nabíjecím výčepu na klasické sudy nevíme. Rádi bychom vybudovali plnohodnotnou konkurenci jiných výčepních zařízení,“ popisuje jeden z bratří Tongelů.

To nicméně bude vyžadovat další finance, jen kickstarterová kampaň na rozjetí velkovýroby nestačí. „Pokud Kickstarter vyjde, čeká nás oslovení investorů,“ vyhlašuje Robert junior. Kromě hledání partnerů totiž bude Durvag řešit ještě finální vývoj, pořízení komponentů a zefektivnění výroby mobilního výčepního zařízení. Veškeré nezbytnosti prý vyjdou na řádově jednotky milionů korun, proto ona snaha přilákat investory.

Každopádně koho myšlenka čerstvého piva v kempu, u vody nebo prostě na cestách láká už teď a mobilní pípu si předobjedná přes crowdfunding, zaplatí za ni zhruba 19 tisíc korun. „Rádi bychom tuto cenu udrželi, ale bohužel tak daleko zatím nevidíme. Výroba určitě nebude levná, ale třeba se nám podaří snížit výrobní náklady na minimum. Nicméně chceme dělat kvalitní produkt a udržet se na podobné částce za každou cenu,“ dodává.

Otce a sourozence Tongelovy spojuje nejen nápaditý projekt nabíjecího výčepu s akumulátorem, ale i další podnikání. Mají menší firmu zaměřenou na propagaci a na správu sociálních sítí, k tomu ještě obchod s oblečením. „Ale Durvag se snažíme provozovat úplně odděleně,“ vysvětlují. Nicméně navzdory tomuhle souladu byste mezi pěticí tvořenou rodinnými příslušníky a přáteli našli i jeden významný nesoulad.

„Na pivě se v partě – stejně jako zbytek Česka – rozhodně neshodneme,“ říká Robert s úsměvem. „Já osobně piju už jen nealko. Nejradši mám asi Bernarda a Rebela. Matyáš má nejradši Kozla jedenáctku. Kryštof zase Bohéma a Romanovi je to tuším jedno. Táta už pije spíše víno, ale i takový soudek lze do Durvagu samozřejmě připojit,“ popisuje. „Na exotiku si prostě příliš nepotrpíme. Jsme rádi v naší přírodě a hlavně u vody na rybách,“ uzavírá Robert Tongel mladší.

V sobotu 5. září 2026 se v restauraci Okean Prime v Baku uskutečnilo slavnostní otevření nového minipivovaru s technologií dodanou z České republiky.
Slavnostního programu se zúčastnili pracovníci Velvyslanectví České republiky v Baku a pozvaní hosté. Minipivovar společně představili zástupce restaurace a Pavel Hapl, jednatel české společnosti M.B.S. Mini Brewery System s.r.o., která technologický celek navrhla, vyrobila a dodala.

M.B.S. pro projekt zajistila také český slad a chmel. V době slavnostního otevření nabízela restaurace dva druhy piva z vlastní produkce: infuzně vařený ležák německého typu s německými chmely typu Hallertauer a dekokčně vařený ležák českého typu. Projektovaná kapacita pivovaru je přibližně 2 000 hektolitrů ročně. Projekt tak spojuje českou pivovarskou technologii a suroviny s místním gastronomickým provozem.

Na realizaci v Baku navazuje další zakázka M.B.S. pro společnost Helenendorf ve městě Göygöl. Dodání technologie je plánováno do konce roku 2026 a spuštění pivovaru na leden až únor 2027.

Přestože ázerbájdžánskému pivnímu trhu dlouhodobě dominuje skupina Carlsberg prostřednictvím své místní produkce, zájem o české pivo v zemi nadále roste. České pivo je mezi ázerbájdžánskými spotřebiteli stále vnímáno jako symbol kvality, tradičního řemesla a autentické pivní kultury. Rostoucí počet restaurací a gastronomických podniků zařazuje česká piva do své nabídky, a to jak v dovozové podobě, tak nově i prostřednictvím lokální výroby využívající české technologie a suroviny. Poptávka se zvyšuje zejména mezi zákazníky hledajícími prémiové produkty a nové chuťové zážitky. České pivovarské know-how si tak v Ázerbájdžánu nadále udržuje velmi dobré jméno a české pivo zde má i nadále svůj zvuk.

Po Plzeňském Prazdroji, který zdražení oznámil jako první, nevylučují dražší pivo ani další domácí výrobci. Shodují se, že jim rostou náklady. Zejména kvůli dražším pohonným hmotám, energiím, obalům a logistice. S finálním rozhodnutím ale zatím vyčkávají.

Plzeňský Prazdroj od 1. října zvýší ceny čepovaného piva a části baleného sortimentu v průměru o 2,6 procenta, tedy zhruba o 70 haléřů na půllitr. Za zdražením podle pivovaru stojí především napětí na Blízkém východě, které prodražuje dopravu i některé suroviny a obalové materiály.

Podobné tlaky pociťují i další výrobci. Budějovický Budvar o změně ceníku zatím nerozhodl, situaci ale sleduje. „Vidíme například, že významně vzrostla cena plechovek, což je jeden z faktorů, které při rozhodování zohledňujeme,“ uvedla mluvčí Budvaru Barbora Povišerová.

Podle ní podnik vnímá i rostoucí náklady na energie, pohonné hmoty a logistiku.

S rozhodnutím nespěchají ani Pivovary Staropramen. „Ceny stanovujeme na základě podrobné analýzy nákladů a dlouhodobě sledujeme vývoj cen vstupů,“ sdělila Novinkám mluvčí Kateřina Pavlíková.

Firma kvůli dění na Blízkém východě registruje rostoucí náklady hlavně u energií, pohonných hmot, plastových lahví, plechovek i logistiky, o úpravách cen ale zatím nerozhodla a snaží se dopad na spotřebitele co nejvíc tlumit.

Obezřetně postupuje i Rodinný pivovar Bernard. „Vývoj na trhu sledujeme a podle toho se budeme rozhodovat o úpravách cen. Musíme se vypořádat jak s otázkami odbytu, tak s náklady, aktuálně především s cenami pohonných hmot,“ řekl Novinkám mluvčí Radek Tulis.

Poptávku podle něj výrazně ovlivňuje i proměnlivé počasí. Zájem zákazníků zůstává hlavně o klasické ležáky, roste ale i obliba pivních mixů s ovocnými příchutěmi.

Pivo poprvé ochutnal jako malý kluk a nechápal, jak ho vůbec někdo může pít. V dospívání se ale karta obrátila. Zlatavý mok mu nejen zachutnal, ale začal ho bavit i jinak. Z počáteční běžné záliby nakonec vzniklo Národní muzeum pivovarnictví, které najdete v areálu historického pivovaru v Kostelci nad Černými lesy.

Když nastoupil na vysokou školu chemicko-technologickou, kde se mimo jiné učil i o pivu, otevřel si na kolejích na Jižním městě hospodu. Shodou okolností byl tehdy na vedlejší koleji jeho konkurentem Tomáš Vodochodský, se kterým se nakonec spřátelili a koupili zchátralý černokostelecký pivovar. „Trvalo to asi čtrnáct dní, než jsme zjistili, že ta konkurence nebude tak vážná a že ta naše společná vášeň pro pivo převáží,“ vzpomíná Milan Starec.

Když se potom potkali s pivovarským historikem Pavlem Jáklem, začali společně objíždět pivovary. „Bylo to třeba až sto dvacet pivovarů za rok během mapování té pivovarské historie a hrozně nás to bavilo. Začali jsme zachraňovat pivovarnické předměty z končících provozů. A protože ty kousky byly čím dál tím větší, tak jsme za chvíli nevěděli, kam s nimi. A tak jsme si řekli, že by to chtělo nějaký starý pivovar,“ usmívá se Milan Starec.

A pak přišel zásadní okamžik. Do opuštěného černokosteleckého pivovaru vlezli načerno přes plot. Sice museli kvůli houkající siréně utéct, ale stihli zjistit, že se v něm nacházejí historické technologie, které nejsou v žádném jiném českém pivovaru dochovány v tak dobrém stavu. „A tak jsme šli a ten pivovar jsme koupili. Bez přemýšlení, bez nějakého marketingového plánu, bez peněz. Prostě jsme věděli, že je to správná cesta,“ dodává pivovarník.

Pivovarnické unikáty
Záhy se pustili do jeho obnovy. Když byly hotové základní práce, zkusili hned v hrncích uvařit pivo. „Zjistili jsme, že to tam jde velmi dobře a postupně jsme začali připravovat první hospodu, kterou jsme otevřeli v roce 2009. A pak jsme oficiálně začali vařit pivo,“ popisuje začátky jejich podnikání Milan Starec.

Na co jsou ale v současné době obzvlášť pyšní, je Národní muzeum pivovarnictví, které v areálu pivovaru vytvořili. „Ukážeme vám v něm celý technologický příběh českého ležáku. To znamená od máčení ječmene, přes jeho čištění, zpracování až po stáčení. Navíc tam máme řadu světových unikátů. Třeba největší varnu na přímý ohřev na 160 hektolitrů vyrážené mladiny. Nebo sprchový aparát na dochlazování mladiny, který je v českých zemích jediný funkční. A taky máme největší žentour na světě,“ vypočítává pyšně Milan Starec.

A kdy mívá on sám na pivo největší chuť? „Ta otázka by měla znít obráceně, protože chuť na pivo je víceméně pořád,“ směje se pivovarník. A jakému jídlu se podle něj pivo nejvíc hodí? „Pivo se hodí úplně ke všemu, jenom je potřeba to správně napárovat, stejně jako u vína. Což je víceméně věda.“

Pěna, hořkost, sladovost a pocit, že pijete opravdu pivo. Přesně to jsme hledali v testu šesti neochucených nealkoholických piv. Hodnotili jsme chuť, vůni, pěnu i nutriční hodnoty. Jedno z nejlevnějších piv v testu skončilo na prvním místě, oblíbená klasika naopak zklamala. Které nealko se nejvíc přiblížilo klasickému pivu?

Jak jsme testovali
Všechna piva jsme nakoupili v jednom termínu přes e-shop Tesco. Každý výrobek byl dostupný samostatně po jednom kuse, proto u nich uvádíme cenu v době nákupu. Do výsledného hodnocení jsme ji nezapočítávali automaticky, ale brali jsme ji jako doplňkovou informaci.

Test probíhal dva dny. Nápoje ochutnávala redaktorka Kupi společně s menším testovacím týmem. Všechny plechovky jsme nechali vychladit na stejnou teplotu, nalévali je do sklenic a část jsme pili i přímo z plechovky. Hodnotili jsme pěnu, vůni, barvu, hořkost, sladovost, plnost, doznívání, pitelnost a to, zda nápoj působí jako pivo, nebo spíš jako sladová náhražka.

1. Krušovice Hořké nealko plech 0,5 l
Cena v době nákupu: 22,90 Kč
Alkohol: max. 0,5 %
Hořkost: 28 IBU
Země původu: ČR nebo Slovensko, dle označení na plechovce

Krušovice byly první pivo, u kterého se testovací tým shodl bez dlouhé debaty. Po nalití mělo pivo pěknou barvu, drželo pěnu a hlavně nabízelo hořkost, která u nealka často chybí. Jeden z testerů poznamenal, že „tohle už konečně nepůsobí jako sladová limonáda“.

Chuť je plnější, sladová, s lehce karamelovým dozníváním. Hořkost není agresivní, ale drží se déle, což pivu pomohlo hlavně při druhém a třetím doušku. Ve složení je pitná voda, ječné slady, upravený chmel a chmelový extrakt. Na 100 ml má 19 kcal a 2,1 g cukru.

2. Guinness Nealkoholický atypický pivní nápoj 440 ml
Cena v době nákupu: 67,90 Kč
Alkohol: 0,0 %
Země původu: Irsko

Guinness byl největší zážitek testu. Už při otevření bylo slyšet kapsli s dusíkem a po nalití se ve sklenici vytvořila hustá krémová pěna. U stolu najednou všichni zpozorněli. Tohle se od ostatních světlých plechovek lišilo úplně vším.

Chuť je pražená, jemnější a méně sladká, než jsme čekali. Má jen 17 kcal a 0,7 g cukru na 100 ml, což je v testu nejnižší hodnota cukru. Ve složení je ječný slad, ječmen, pražený ječmen, fruktózový sirup, přírodní aroma, oxid uhličitý, dusík a chmelové výrobky.

Do klasického pořadí světlých nealko piv se dává těžko, protože je stylově úplně jinde. Přesto si zaslouží vysoké hodnocení za pěnu, nízký cukr a autentický dojem. Dolů ho stáhla hlavně cena a menší objem.

3. Birell Světlý nealkoholické pivo 0,5 l
Cena v době nákupu: 23,90 Kč
Alkohol: max. 0,5 %
Země původu: Česká republika

Birell šel do testu jako známá jistota. A přesně tak se i choval. Nebyl nejvýraznější, ale nikdo ho neodložil s tím, že by mu vadil. Po nalití měl světlou barvu, pěna držela slušně a chuť byla čistá, sladová a lehce hořká.

Ve složení je voda, ječné slady a chmelové výrobky. Na 100 ml má 21 kcal a 2,4 g cukru. Testovací tým ocenil, že nepůsobí uměle a nemá rušivou dochuť. Vedle Krušovic byl ale méně hořký a celkově opatrnější.

4. Staropramen Nealko pivo světlé 0,5 l
Cena v době nákupu: 19,90 Kč
Alkohol: max. 0,5 %
Země původu: Česká republika

Staropramen překvapil hlavně tím, že za nejnižší cenu v testu nepůsobil slabě. Po nalití měl světlejší barvu a pěna mizela o něco rychleji, ale chuť byla příjemně chmelová a čistá. Jeden z testerů ho označil za „pivo na rychlé osvěžení po práci“.

Na 100 ml má 20 kcal a 2 g cukru. Ve složení je voda, ječný slad, chmelové výrobky a oxid uhličitý. V porovnání s prvními třemi mu chyběla větší plnost, ale jako lehké nealko působil velmi slušně.

5. Heineken pivo nealkoholické světlé 0,5 l
Cena v době nákupu: 24,90 Kč
Alkohol: 0,0 %
Země původu: Rakousko

Heineken působil nejvíc uhlazeně. Voněl čistě, chutnal lehce a měl ovocnější tón než česká nealka. Část testerů to ocenila, část čekala víc pivní hořkosti. Po pár doušcích zaznělo, že je to „dobré městské nealko“, ale ne každý by si ho dal ke grilovanému masu nebo utopenci.

Na 100 ml má 21 kcal a 1,3 g cukru. To je velmi příznivé. Ve složení je voda, ječný slad, chmelový extrakt a přírodní aroma. Právě aroma ale může být pro část konzumentů znát v dochuti.

6. Velkopopovický Kozel Nealko 0,5 l
Cena v době nákupu: 23,90 Kč
Alkohol: max. 0,5 %
Země původu: Česká republika

Kozel byl v testu jediný polotmavý vzorek, takže jsme od něj čekali plnější sladovou chuť. Tu opravdu nabídl. Má medovější barvu, jemnou hořkost a sladovější dojem než světlá piva. Jenže právě sladší tón testovací tým rozdělil.

Na 100 ml má 22 kcal a 2,8 g cukru, což je nejvíc z testovaných piv. Ve složení jsou voda, ječné slady, chmelové výrobky a přírodní aroma. Kdo má rád polotmavá piva, ocení ho víc. Kdo hledá suché, řízné nealko, sáhne spíš jinam.

Závěrečné hodnocení testu
V testu neochucených nealkoholických piv vyhrály Krušovice Hořké nealko. Nejvíc se přiblížily dojmu klasického piva, měly dobrou pěnu, jasnější hořkost a nepůsobily prázdně ani sladce.

Guinness byl největší zážitek, ale je to samostatná kategorie. Díky dusíkové kapsli, krémové pěně a pražené chuti zaujal nejvíc vizuálně i chuťově, jenže cenou a objemem se od běžných plechovek výrazně odlišuje. Birell potvrdil roli bezpečné jistoty, Staropramen příjemně překvapil poměrem ceny a chuti, Heineken sedne těm, kteří chtějí lehké 0,0% pivo. Kozel skončil poslední hlavně kvůli sladšímu dojmu, ne kvůli špatné kvalitě.