Existují vesnice, které proslavil kostel, zámek nebo fotbal. Druztová si vybrala slad a chmel. V malé obci kousek od Plzně se už několik let odehrává příběh, který voní po odvážných pivech. Nechte si ho vyprávět.

Na první pohled nenápadná obec kousek od Plzně. Jenže jakmile sem dorazíte navečer, ucítíte to jiskření ve vzduchu, které se nedá popsat.

Jak zacinkají sklenice před Stodolní hospůdkou, pochopíte, že v Druztové se pivo nebere jako nápoj. Je to součást místní identity. Díky pivovaru Radouš, projektu The Barn a rodině Ilgnerových tu vznikl malý pivní vesmír, kde se poctivé řemeslo potkává s přátelskou atmosférou a odvahou zkoušet nové chutě.

To je pivní vesnice
Když se v podvečer procházíte Druztovou, máte pocit, že tady čas plyne trochu jinak. Pomaleji. Klidněji. S vůní sladu ve vzduchu a lehkým šumem hovoru, který se line od místní hospůdky.

Před vchodem postávají štamgasti, v rukou sklenice, někdo potáhne z cigarety, jiný už místo ní sáhne po bezdýmové alternativě. Každý po svém, svobodně. Rozhovory se mísí s cinkáním půllitrů a zevnitř se line známý zvuk výčepu.

„Jsme rádi, že tu máme vlastní pivovar díky Vilimu a jeho synovi Honzovi,“ říká výčepák. „Někdo sice stále radši klasiku, vždyť za rohem je Plzeň, kde se vaří legendární ležák a slabší gambáč, ale Honza nyní předvádí s naším pivovarem neuvěřitelný divy,“ dodává a podává půllitr s nápisem Radouš.

Vesnice kousek od tradiční pivní Plzně si za poslední roky opravdu vybudovala vlastní pivní identitu. Tak silnou, že se o Druztové mluví jako o místě, kde pivo není jen součástí večera, ale přirozenou součástí života. Tepnu toho všeho tvoří právě pivovar Radouš a projekt The Barn. Dva pivní světy, které spojuje jedna rodina, jeden rukopis a jedna jasná filozofie: vařit poctivé pivo, které má charakter.

Honza a Vili
Za varnou stojí sládek Honza Ilgner. Po jeho boku působí i jeho otec Vili Ilgner, správce pivovaru a muž, který má celý provoz pevně v rukou. Jejich souhra připomíná dobře vyladěnou kapelu. Jeden přináší energii, nové nápady a chuť experimentovat, druhý zkušenost, klid a řád.

„Pivovar je pro mě něco jako alchymistická dílna. Mícháte suroviny, sledujete procesy, reagujete na každou maličkost. A pokaždé vznikne něco živého,“ říká Honza Ilgner, se kterým je radost se potkat. Rád nechá nahlédnout pod pokličku své „dílny“, přitom načepuje pivo přímo z tanku.

Jeho otec Vili k tomu dodává: „Pivo se nedá ošidit. Poznáte to hned. Když do něj dáte poctivost, vrátí vám to. Jsem rád, že Honza pokračuje v tradici, kterou jsem s Radoušem započal.“

Příběh, co vyrostl z nadšení
Story pivovaru v Druztové nezačala velkolepým podnikatelským plánem. „Začal nadšením. Touhou dělat věci po svém a vrátit pivu rozměr řemesla,“ říká Honza.

Z původní myšlenky vytvořit místo, kde se bude vařit poctivé pivo bez kompromisů, se postupně stal respektovaný minipivovar, který si získal fanoušky nejen v regionu, ale i daleko za jeho hranicemi.

A všechno to začalo dávno předtím, než se v Druztové rozsvítila světla varny.

„Myšlenkou mít vlastní malý pivovar jsem se začal zabývat už v roce 1983,“ vzpomíná Vili Ilgner, dnes správce pivovaru a muž, bez kterého by celý projekt nevznikl. V době, kdy bylo něco takového prakticky nemyslitelné, sbíral zkušenosti v pivovarském provozu, nasával atmosféru tradičního řemesla a snil o místě, kde jednou bude vařit po svém.

Pracoval v Litovli, později v Plzeňském Prazdroji i Gambrinusu. Pivovar pro něj nikdy nebyl jen zaměstnáním. Byl to svět. A právě v tom světě vyrůstal i jeho syn Honza. „Jako malej jsem běhal po sklepích v gumákách, koukal na dřevěné sudy a kádě. Tehdy mi to přišlo normální,“ popisuje.

Paradoxně ale pivo nebylo jeho první životní plán. Chtěl být fotografem, studovat jazyky, vydat se úplně jinou cestou. Osud to zařídil jinak. A je to dobře! Studium potravinářské technologie a biotechnologie ho přivedlo zpátky k tomu, co měl celou dobu pod kůží. Pak přišla praxe, zkušenosti v pivovarech Stará škola v Chudenicích, Příšov i další štace. A hlavně postupné přebírání rodinné pivní štafety.

Ze zchátralé stodoly pivní laboratoř
Když rodiče hledali nový domov, narazili na objekt v Druztové. Dům s velkým pozemkem a stodolou. Stodolou, která byla tehdy spíš ruinou než vizí. Pro Honzu ale znamenala okamžitý impulz. „Když jsem ji poprvé viděl, řekl jsem si, že tady prostě bude pivovar.“ A nebyla to malá rekonstrukce. Šest let práce. Budování, přestavby, shánění technologií, ladění detailů.

První várka na nové pětihektolitrové varně se tu uvařila 4. prosince 2019. Veřejnost ji ochutnala o měsíc později a první Druztovská jedenáctka zmizela během několika hodin. Od té chvíle bylo jasné, že tohle místo má energii. A když se dnes podíváte na budovu pivovaru, uvidíte něco, co působí skoro jako pivní galerie.

Mozaiky inspirované Hundertwasserem a Gaudím, vytvořené z rozbitých dlaždic, které by jinak skončily na skládce. I to je rukopis Viliho Ilgnera. Najdete je na zemi, na zdech i venku na plotě. Spojení estetiky, recyklace a osobního příběhu.

Dvě značky, jeden rukopis
Dnes pod jednou střechou vznikají dva odlišné pivní světy. Radouš představuje klasiku. Poctivé české pivní styly, čistotu, řemeslo, důraz na pitelnost.

The Barn je experiment. Moderní svrchně kvašená piva, výrazné chmelení, nečekané kombinace, prostor pro kreativitu.

„Potřeboval jsem ty dva přístupy oddělit. Radouš drží tradici, The Barn mi dává svobodu dělat moderní věci, které mě baví sledovat i ochutnávat,“ vysvětluje Honza.

Název The Barn přitom nevznikl složitě. Barn znamená stodola. A právě stodola je fyzickým i symbolickým srdcem celého projektu.

Co se dnes v Druztové vaří
Stálá nabídka Radouše stojí na pevných pilířích. Stodolní desítka je lehké výčepní pivo, které přesně odpovídá tomu, co si chcete dát po práci. Pilsner Ilgner reprezentuje plzeňský ležák v osobitém podání. RU-KA zase výraznější chmelový profil. Radoušovo polotmavé přidává karamelovější tóny. Nechybí ani Magický motýl, session IPA nebo Radoush Stout. The Barn pak servíruje odvážnější polohy. New England styly, juicy IPA, speciály s nečekanými surovinami i limitované várky, které mizí prakticky okamžitě.

Pink Boots. Pivo, které má přesah
Jedním z nejčerstvějších příkladů je letošní Pink Boots. New England Pale Ale 12°, krémově jemný a výrazně zakalený speciál, který spojuje citrusy, tropické ovoce, peckoviny i jemný bylinný tón.

Vařil se výhradně z letošního Pink Boots blendu, kombinace chmelů Ekuanot, Centennial, Mosaic a HBC 638.

Jenže to nejdůležitější je jeho příběh: část výtěžku z blendu podporuje stipendia organizace Pink Boots Society, která pomáhá ženám a nebinárním lidem v pivovarnictví. V Druztové dostalo pivo navíc osobní věnování.

Kačce.

Ženě, která drží provoz pohromadě. Administrativa, účetnictví, stáčení, sudy, řízení dodávky, čepování na akcích. „Bez Kačky by to nefungovalo. Je nepostradatelná,“ říká Honza.

Pink Boots je tak oslavou všech žen, které pivní svět drží pohromadě často mnohem víc, než je na první pohled vidět.

Diversity. Malý objem, velká sláva
Pokud ale existuje pivo, které se v Druztové skloňuje s mimořádnou hrdostí, je to Diversity. Pivo, které v komunitních cenách společenství pivních znalců Untappd už potřetí skončilo na stupních vítězů a letos znovu obhájilo zlato.

Na papíře působí nenápadně. Čtyři procenta alkoholu. Formálně desítka. Jenže díky ovsu a jemnému doteku laktózy má tělo, které připomíná mnohem plnější pivo. Chmely Sabro, Talus, Idaho 7 a Sorachi Ace vytvářejí tropickou, šťavnatou aromatiku. Je lehké, ale rozhodně ne nudné. „Tohle pivo ukazuje, že síla není v procentech. Je v nápadu a rovnováze,“ říká Honza.

Sehraný. Když se propojí tradice a craft
Silnou stopu zanechal i loňský speciál Sehraný, vzniklý ve spolupráci s větším pivovarským partnerem. Nebyl to jen jednorázový projekt. Byla to demonstrace toho, že česká pivní tradice a současná craftová vlna nemusí stát proti sobě.

Naopak. Když se potkají lidé, kteří pivu rozumí a baví je hledat nové cesty, může vzniknout něco opravdu výjimečného. Pro Druztovou to bylo další potvrzení, že její hlas je v českém pivním světě slyšet.

Hospoda jako lakmusový papírek
Veškeré pivní nápady ale nakonec končí tam, kde se rozhoduje o jejich skutečné hodnotě. Ve Stodolní hospůdce. Jdeme si tam dát po pivní exkurzi v pivovaru několik kousků. Žádná sterilní degustační místnost. Žádné přehnané pózy. Jen poctivý lokální podnik, kde se hned pozná, jestli pivo obstálo. „Tady se nic neschová. Lidi vám to řeknou na rovinu,“ směje se výčepní. A právě to je možná největší síla Druztové. Autenticita. „Hospoda je pro nás zpětná vazba v reálném čase. Tady hned poznáte, jestli jste něco udělali dobře,“ říká Honza Ilgner.

Když večer před hospodou postávají sousedé, v rukou sklenice, mezi řečí probírají novou várku a nad hlavou se mísí vůně tabáku – ať už klasického, nebo toho nahřívaného – a čerstvě načepovaného piva, máte pocit, že jste se ocitli v místě, kde se ještě neztratila lidská pospolitost.

Vesnice, která si vaří vlastní budoucnost
Ale bacha! Druztová není módní craftová adresa pro instagramové fotky. Je to živý organismus. Opravdový. Místo, kde se pivo bere vážně, ale nikdy ne smrtelně vážně. Kde se experimentuje, aniž by se zapomínalo na tradici. A říkáte si, že některé vesnice mají kostel, jiné náves. Druztová má pivo. „Nechceme vařit piva, která zapadnou. Chceme, aby měla vlastní příběh a aby si je lidé pamatovali,“ doplňuje Honza.

Druztová je malá pivní rebelie kousek od Plzně. A přesně takhle chutná vesnice, která si jede svoje a je na to sakra hrdá. Moc takových míst v Česku není.

Zdroj: https://www.metro.cz/spolecnost/ze-zchatrale-stodoly-je-pivni-laborator-vesnicka-druztova-se-stala-rajem-milovniku-piva.A260617_135456_metro-spolecnost_hyr#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=metroh&utm_content=main

Není sice tak úplně vlastní, protože ho pro městečko vaří v nedalekých Šťáhlavicích, leč první krok k obnovení speciálních značek byl dokonán. „Snili jsme o tom dlouho. Už jen kvůli tradici rekonstruovaného areálu, v němž je dnes hotel a nabízí se využití obřích ležáckých sklepů a zálusk máme i na stavbu společenského sálu nad nimi,“ odtajnil plány místostarosta Pavel Čížek.

Pivo se v Poříčí vařilo už před rokem 1603. V letech 1749 až 1948 se majitelem stala Metropolitní kapitula s chrámem svatého Víta, jenže nástup komunistů znamenal konec podnikání. „Zdravím to odnesl poslední sládek Jan Zykmund, který zemřel o pět let později,“ připomněl příbuzný Pavel Rund, který má rodovou historii zmapovanou dokonale.

Prostorami hotelu Brdy zněla harmonika (postaral se o to známý muzikant Josef Pospíšil se svým kolegou) a desítky patriotů městečka ochutnaly všechny tři značky. Jedenáctistupňový je Adam, dvanáctistupňový Zykmund a nejsilnější je Kryštof. Dovezli je spolumajitelé pivovaru U Šenkýřů Václav Harnoch a Miroslav Nekola. „Ve Šťáhlavicích připravujeme sedm druhů piva. Nejpopulárnější je tam světlý ležák Kosičkář. Pro přátele ve Spáleném Poříčí jsme s důrazem na tradici zvolili názvy, na které je region pyšný. Adam Vratislav z Mitrovic žil v letech 1677 až 1733, Kryštof starší z Roupova pak zesnul roku 1587 ve věku 81 let,“ sdělil Harnoch. Po dohodě s odběrateli bude poříčské pivo ke koupi v hotelu, ve vinárně a v prodejně na náměstí..