Chtěli vyrábět jablečný cider, nakonec ale vaří hlavně klasickou jedenáctku i pivní speciály. Pětice přátel v čele s Václavem Šrajerem rozjela v Kaplici značku Habakuk, jejíž piva si rychle získávají oblibu napříč jižními Čechami.

Čtyři spolužáci ze střední školy ve Veselí nad Lužnicí, obor technologie potravin, po letech spojili síly a vytvořili v jihočeské Kaplici společný pivovar Habakuk. Tak by se dala shrnout cesta Václava Šrajera a jeho společníků.

„Nemohlo to dopadnout jinak. Z pěti společníků jsme čtyři bývalí spolužáci. Už tehdy jsme měli ve škole malý pivovar, kde jsme čtyři roky vařili pivo v rámci praxe,“ uvádí.

První pokusy na chalupě
Zálibu v pivu si přeneslii mimo školu. O víkendech zkoušeli receptury na chalupě a později sbírali zkušenosti v menších i větších pivovarech. Po maturitě se každý vydal jinam, ale všichni zůstali u pivovarnictví.

Zlom přišel o pár let později. „Zjistili jsme, že všichni bydlíme kousek od sebe v Českých Budějovicích, a napadlo nás, že bychom mohli společně něco vytvořit,“ vzpomíná Václav Šrajer.

Pivovar pro ně v tu chvíli nepřipadal v úvahu z důvodu potřebné investice do technologií. Shodli se, že budou vyrábět přírodní jablečný cider. Při hledání vhodného místa se seznámili s budoucím pátým společníkem, který měl v Kaplici volné prostory. Slovo dalo slovo a dohoda byla na stole.

„Každý slyšel větu, že na podnikání je jeden málo a dva jsou moc. My jsme si řekli, že na tom nesejde. Založili jsme firmu v pěti a společně nám to funguje. Výhoda je to při výrobě a přinášení nápadů, protože ohledně piva samotného se nakonec všichni shodujeme,“ vysvětluje poměry společníků.

Dál mají i jiné zaměstnání
Všichni mají stále plnohodnotné zaměstnání, často přímo v oboru. „Když je potřeba uvařit, stočit pivo nebo něco zařídit i v týdnu, prostřídáme se. Výhledově si asi střihneme, kdo bude mít pivovar jako hlavní džob,“ přibližuje.

O dotace nežádali. Věřili, že když má něco smysl, musí se to uživit samo. „Neříkám, že všechny dotace jsou špatně, ale do našeho oboru nepatří,“ míní. Nečekali a pustili se do rekonstrukce prostor a nákupu zařízení na výrobu piva z vlastních úspor.

Ještě před otevřením však fungovali jako takzvaný létající pivovar. Využili toho, že někteří z nich mohli čas od času uvařit pivo podle jejich receptury v některém z pivovarů, pro něž v té době pracovali. „Už u prvních várek jsme měli jasnou představu receptury, kterou jsme postupně doladili. Šlo hlavně o optimální barvu piva a hořkost,“ tvrdí.

Kromě toho si pořídili prodejní stánek a s ním začali objíždět jihočeské pivní slavnosti. „Byl to nejlepší způsob, jak se dostat mezi lidi. Díky tomu se naše piva objevila v prvních hospodách na jihu Čech,“ dodává.

Mít pivovar je jako mít děti
Dnes v Pivovaru Habakuk nabízejí především spodně kvašená piva – světlou desítku, ležák jedenáctku a černou dvanáctku. Milovníci svrchně kvašených piv si také přijdou na své se žitným pivem APA, do kterého sládci přidávají americký i novozélandský chmel.

„Zatím nás omezuje kapacita, která činí na dobu zrání pět tisíc litrů. Na příští sezonu ale budeme mít víc tanků, takže přibudou i nové speciály,“ prozrazuje Václav Šrajer. Na původní nápad však nezanevřeli – kromě piva stále vyrábějí i cider, suchý a polosuchý.

„Jeden náš kolega říká, že pivovar je jako mít děti. Vyžaduje spoustu času a energie, ale když vidíte, jak roste, víte, že to stálo za to. Tak doufám, že se s pivovarem brzy dostaneme do fáze dospělosti,“ uzavírá.

Jarní cenu českých sládků vyhrál v sobotu 21. března světlý ležák Garp 110 z Pivovaru Garp z Bakova nad Jizerou. V největší evropské soutěži minipivovarů, jejíž 18. ročník se konal v Pivovarském dvoře ve Zvíkovském Podhradí na Písecku, uspělo v kategorii světlých výčepních pivo Habakuk 10 z kaplického Pivovaru Habakuk. Odborná porota během dvou dnů hodnotila piva z produkce 140 pivovarů, které do soutěže přihlásily 710 vzorků, informovala novináře Tereza Melišová z Českomoravského svazu minipivovarů.

Vedle tradičně silně zastoupených kategorií letos výrazněji vystoupil trend nealkoholických piv, který ještě před několika lety stál spíše na okraji zájmu. „Nealkoholická piva procházejí v posledních letech výrazným vývojem. To, co dříve bývalo kompromisem, dnes často obstojí i v přímém srovnání s klasickými pivy. Je vidět, že se jim sládci začínají věnovat systematicky a s velkým důrazem na chuť i technologii,“ uvedl prezident Českomoravského svazu minipivovarů Michal Voldřich

Soutěž je určena pro minipivovary, výzkumné a školní pivovary. Pivní vzorky se hodnotí v 17 kategoriích, které pokrývají tradiční pivní styly zastoupené na českém trhu od výčepních piv přes světlé, polotmavé a tmavé ležáky až po silná spodně kvašená piva. Zahrnují také svrchně kvašená piva včetně Pale Ale a IPA, dále pšeničná piva, kyselá piva, stouty a portery i nealkoholická piva.

Posuzují kvalitu, charakter a stylovou čistotu
Samotné hodnocení má několik kol a je založeno na shodě degustátorů. Posuzují nejen kvalitu piva, ale i jeho celkový charakter a stylovou čistotu. Podle Jana Šuráně, který stojí v čele degustací, se soutěž dlouhodobě proměňuje spolu s celým oborem. „Na jedné straně vidíme stabilně vysokou úroveň tradičních stylů, na druhé straně ale přibývá experimentů a nových přístupů. Pro porotu je to čím dál náročnější, protože rozdíly mezi jednotlivými vzorky jsou často minimální,“ dodal Šuráň.

Tradičně nejsledovanější kategorií zůstává český světlý ležák. Právě v této kategorii je každoročně největší konkurence a rozhodují často jen drobné rozdíly. Vítězem této kategorie se letos stal Pivovar GARP se svým pivem Garp 110 - světlý ležák. Mezi polotmavými ležáky vyhrál PROROK 12 polotmavý z Pivovaru Neratov a mezi tmavými pivy Hvozdář z Koutu na Šumavě. Nejlepším pšeničným pivem je Nuselská pšenice z Pivovaru Bašta.

Habakuk je projektem pětice přátel, kteří se rozhodli využít svou lásku k pivu i znalosti o něm a založili si v Kaplici vlastní minipivovar. V jejich nabídce lidé najdou ležáky, cidery i svrchně kvašená piva, která točí hospody v Kaplici a Českých Budějovicích.

Vlastimil Nohejl, Aleš Boubelík, Václav Šrajer a Josef Hladík se znají už od doby, co společně studovali pivovarnictví ve Veselí nad Lužnicí. „Už od prvního ročníku na střední škole jsme jezdili na chatu, kde jsme vařili pivo v hrncích. Někteří z nás se tomu věnovali i na vysoké a nejspíš to nás dovedlo až k myšlence na vlastní pivovar,“ představil začátky minipivovaru Habakuk jeden z jeho zakladatelů inženýr Vlastimil Nohejl.

Po čase se do jejich party nadšenců přidal pátý člen, Pavel Rousek, a začalo hledání vhodných prostorů pro vaření piva. „Sice pocházíme z Budějovic, ale v tu dobu, kdy jsme se chystali k založení pivovaru, jsme tam nenašli žádné vhodné prostory, takže jsme zamířili do Kaplice. Tady nám to vyhovuje a plánujeme to tu i rozšířit,“ řekl Vlastimil Nohejl.

Neměli vlastní varnu, jen recepty
Momentálně Habakuk disponuje pěti cylindrokónickými tanky o celkovém objemu pět tisíc litrů, podle Vlastimila Nohejla by měly přibýt další dva dvoutisícové tanky na ležáky a speciální piva.

Minipivovar Habakuk ale fungoval už v době, kdy ještě neměl své zázemí. „Fungovali jsme formou létajícího minipivovaru, což znamená, že jsme neměli vlastní varnu, ale jen recepty. Jezdili jsme tak po různých pivovarech, kde jsme si pivo vařili,“ vysvětlil sládek.

Od té doby pivo značky Habakuk rozváží jeho sládci po hospodách jako je Široko a Vousatý pulitr v Českých Budějovicích, nárazově Drunken Coffee v Českém Krumlově a nově expandují i do kaplických podniků jako je Jakoby Bistro & Bar, aby se přiblížili místním. Pro ty také 18. října uspořádali kolaudační slavnost, kde čepovali pivo a zájemce prováděli zázemím minipivovaru. „Za měsíc většinou vaříme dva až tři tanky a jednou týdně děláme závoz do hospod. Tam to ale hodně záleží, jestli je semestr, nebo ne a podle toho si provozní řeknou množství piva, které po nás chtějí,“ řekl Vlastimil Nohejl.

Je to jako mít děti
Skoro všichni členové minipivovaru Habakuk se vařením piva živí i mimo tento projekt, proto je občas náročné vše skloubit s pracovními povinnostmi. „Je to jako mít děti, pořád to tu někdo musí kontrolovat. Proto je důležité, aby nás to bavilo,“ prozradil sládek s tím, že zatím mají s přáteli nastavený systém, že kdo má čas, tak zajde na kontrolu. „Někdy jsou klidné týdny, jindy tu jsme ale třeba až do půlnoci, aby se vše stíhalo,“ dodal.

Pro zájemce o lokální pivo má Habakuk v nabídce čtyři druhy piv a sezónně vyrábí i vlastní cider. Do budoucna by chtěli sládci přidat i tmavá piva stauty či kyselá piva, základ bude ale vždy v ležácích. „Máme světlou desítku, světlý ležák jedenáctku, tmavou dvanáctku a žitnou třináctku typu APA. Ta je voňavější, s americkými a novozélandskými chmely, svrchně kvašená,“ představil sortiment Vlastimil Nohejl.

A jak přišli k takovému názvu? Jednoduše – prostě se jim líbilo slovo habakuk. „Není v tom nic složitého, ale funguje to. Všímáme si, že když někde máme stánek, lidí si ten název často přečtou nahlas, upoutá je to,“ dodal Vlastimil Nohejl.

Nyní sice pivo pouze dodávají do hospod, časem ale do minipivovaru přibyde i manuální stáčecí linka, díky které budou moc sládci své pivo nabízet i ve skleněných či plastových lahvích. „Zatím nabízíme jen sudy, máme je o objemu třicet a padesát litrů. K dostání budou ale i litrové petky a půllitrové skleněné lahve. V budoucnu plánujeme přidat i plechovky,“ prozradil sládek s tím, že už teď mají připravené logo a design pivních lahví. „Ležák bude ozdobený kresbou Kaplice, zatímco APA San Franciscem a nejspíš na příští léto chceme vypustit British Golden Ale s obrázkem některého z anglických měst,“ shrnul plány minipivovaru Ing. Vlastmil Nohejl.