Novinky a zajímavosti ze světa piva

Nejen značky jako Škoda či Baťa proslavily české země za hranicemi. Bylo to také české pivo, které se stalo ve světě doslova pojmem. Neméně zvučně však zní znalcům termín český světlý slad, surovina nezbytná pro výrobu tohoto populárního moku, do jejíž historie se zlatým písmem zapsala moravská Haná.

Světlý ječný slad je základem pro výrobu světlého ležáku, nejprodávanějšího typu piva na světě, které se zrodilo v Plzni roku 1842.

Z ostrovů do srdce Evropy
Lidé začali ječmen domestikovat před 11 tisíci lety v oblasti úrodného půlměsíce. Ve střední Evropě se objevil před 7 tisíci lety s příchodem prvních zemědělců. Ječmen pěstovaný ve víceméně izolovaných oblastech se adaptoval na místní klima, půdu, choroby, škůdce a kulturní prostředí, čímž vznikly krajové odrůdy. Cílené šlechtění však začalo až na přelomu 18. a 19. století.

První odrůda ječmene byla vyšlechtěna v Anglii, když zemědělský dělník John Andrews objevil pozoruhodný klas a jeho zrna zasel. Rostlin si následně povšiml reverend John Chevallier, anglický lékař a zemědělec, který tento ječmen rozmnožil a dal mu své jméno. Předpokládá se, že odrůda Chevallier pochází z jediné rostliny. Koncem 19. století tvořila už více než 80 % sklizeného sladovnického ječmene v Anglii a byla v té době světovou jedničkou.

Do střední Evropy pronikly výnosné západoevropské odrůdy (Chevallier a Imperial) po prusko-rakouské válce (1866). I přes náročné pěstební podmínky brzy zaujaly velké plochy. Hrozilo tak vážné nebezpečí, že zcela vymizí původní krajové odrůdy, které se ještě pěstovaly u drobných rolníků. V suchých sedmdesátých letech 19. století však došlo u importovaných odrůd k výraznému poklesu výnosu a snížení sladovnické kvality, čehož si povšiml Emanuel Proskowetz, rytíř z Proskowa a Marstorffu (1849–1944).

Rytíř a ječmen
Proskowetz měl blízký vztah k zemědělství a šlechtění rostlin, který zdědil po svém otci. Po studiích na Polytechnickém institutu ve Vídni pracoval jako praktikant v cukrovaru. Když zjistil, že západoevropské odrůdy ječmene v našich klimatických podmínkách neprospívají, nashromáždil dvacet původních krajových odrůd z celé Hané a začal je testovat v Kvasicích a Židlochovicích. Nejlepších výsledků dosáhla odrůda z okolí Holešova, která předčila ostatní v ranosti, kvalitě i výnosu, a stala se proto výchozím materiálem pro další šlechtění.

Proskowetz použil kmenovou metodu – vybíral rostliny s nejlépe vyvinutým klasem a nejlepšími zrny. V roce 1884 šlechtění ukončil a vznikla odrůda Proskowetz Hanna Pedigrée, posléze nazvaná Proskovcův hanácký. Ta se rychle rozšířila a vyzdvihla důležitost krajových odrůd, zejména jejich ranost v kontinentálních podmínkách. Dnes zaujímá v mezinárodním sortimentu sladovnického ječmene zvláštní místo, neboť se stala celosvětově donorem sladovnické kvality a nachází se v rodokmenu desítek současných odrůd ječmene. Na našich polích se udržela až do roku 1955.

Prodejům piva začínají dominovat plechovky. V létě Plzeňský Prazdroj poprvé stočil do hliníku více piva než do skleněných lahví.

V letních měsících, tedy od června do srpna, měly plechovky podíl na prodejích piva ze skupiny Plzeňský Prazdroj 31,8 procenta, zatímco vratné lahve 31,6 procenta. Nadále v prodejích vedly KEG sudy, tedy obal distribuovaný do gastro sektoru (33,5 procenta).

Přestože data od největší pivovarnické skupiny v Česku, která má podíl na trhu okolo čtyřiceti procent, dopadnou za celý rok nejspíš stále mírně ve prospěch tradičního skla, plechovky by měly v brzké době porážet sklo jako na Západě.

„Na Západě je běžné, že plechovky obalům dominují. Je jasné, že se to v budoucnu stane i u nás,“ říká Tomáš Maier, který učí ekonomiku pivovarnictví na České zemědělské univerzitě.

Boomu pomohl covid
Plechovkové linky si nepořizují už jen velké průmyslové pivovary, ale i některé minipivovary, například řemeslný výrobce Permon ze Sokolova. Linku za šest milionů má také Pivovar Kamenice a několik dalších minipivovarů. Malým producentům to pomohlo k odbytu v obchodech během covidu, kdy byly zavřené hospody.

Všechny pivovary však nemají vlastní plechovkové linky. Řada z nich využívá konkurenčních kapacit anebo technologií sesterské firmy ve skupině. To je případ třeba Pivovarů Lobkowicz, kde má vlastní plechovkovou linku jen pivovar v Protivíně vyrábějící značku Platan.

Plechovky však rostou obecně na celém trhu, tedy i v průmyslové výrobě. A jak ukazují statistiky, oblíbené jsou obzvlášť v létě. Hliník „trenduje“, protože je lehký a dá se jednoduše chladit. Spotřebitelé nakupují multipacky na dovolené, plechovku lze snadno přibalit i na túru do batohu a obal zmačkat.

Hliníkový obal má však i nevýhody. „Z mého pohledu je trochu problém, že pivo v plechu rychleji stárne a může mít také trochu kovovou chuť. Na druhou stranu velkou výhodou je, že se do plechovky nedostane světlo. Některá piva jsou přitom na sluníčko extrémně citlivá,“ říká Maier.

Je tu ještě jeden problém, který je potřeba vyřešit systémově. Plechovky se, navzdory ideálním vlastnostem hliníku při recyklaci, třídí málo. A to je možné už jednou vyrobený hliník používat v podstatě donekonečna.

Češi vytřídí jen třicet procent plechovek, ukazují čísla společnosti EKO-KOM za rok 2023. „Situace u plechovek je alarmující, míra sběru je žalostně nízká a recyklace téměř nefunguje,“ říká Kristýna Havligerová, mluvčí Iniciativy pro zálohování.

Sedm z deseti plechovek končí na skládce nebo ve spalovně. To v praxi znamená, že se z 820 milionů plechovek „ztratí“ 520 milionů plechovek, které by se mohly opakovaně používat.

A potom v Česku chybí materiál k recyklaci, v podobě odpadu se tedy nakupuje v zahraničí. I proto volají některé společnosti po zavedení zálohového systému, který se však obecně popularizuje hlavně díky PET lahvím.

„Hliník je výjimečný materiál, který spojuje udržitelnost, funkčnost a univerzálnost. Je snadno recyklovatelný a můžeme ho používat znovu a znovu, aniž by ztrácel na kvalitě. Díky své přirozené lehkosti se spotřebuje minimum energie a emisí během výroby,“ říká Radek Mádr, ředitel společnosti Ball Corporation, která je největším tuzemským výrobcem plechovek.

Podle něj zálohové systémy v Evropské unii umožňují míru recyklace hliníkových plechovek v oběhu až z 90 procent.

Studie CRU International pro International Aluminium Institute (IAI) z roku 2022 uvádí, že se celosvětová poptávka po hliníkových plechovkách zvýší z 416 miliard kusů v roce 2020 na 627 miliard kusů do roku 2030. Růst je podle Mádra motivován především udržitelnými vlastnosti hliníkových nápojových plechovek.

Málo kontejnerů
Za nízkou míru třídění částečně může pohodlnost lidí. Z průzkumu agentury Ipsos pro Plzeňský Prazdroj vyplývá, že nádoby, kam lze vyhodit plechovky, mají obyvatelé obcí pětkrát dál než žluté a modré kontejnery na plasty a papír. Zatímco žluté kontejnery jsou podle obalové společnosti EKO-KOM vzdáleny v průměru 90 metrů, nádoby na plechovky leží 446 metrů daleko. To zřejmě řadu lidí odradí.

Osmnáct procent respondentů dokonce uvedlo, že v místě bydliště vůbec nemají sběrnou nádobu na kov. Ani ti, kdo nádobu mají, ještě nemají vyhráno. Průzkum totiž uvádí, že kontejner najdou v 81 procentech případů přeplněný.

I proto volají výrobci po zavedení zálohového systému, který by zajistil cirkularitu obalů. Zálohový systém na hliníkové plechovky a PET lahve dnes funguje v 16 evropských zemích a v příštím roce se k nim přidá Polsko a Rakousko. Česko se stane ostrovem bez zálohového systému.

„Pro sběr plechovek nyní ve velké části země neexistuje infrastruktura. Žádná tuzemská plechovka u nás neskoční v nové plechovce, většina materiálu končí na skládce nebo ve spalovně,“ souhlasí Kristýna Havligerová. „Pokud se nějak využijí, tak jako činidlo při výrobě oceli, z které už hliník není možné získat zpět. Je to velká škoda, protože hliník je možné recyklovat v podstatě do nekonečna, aniž by to nějak ovlivnilo jeho kvalitu,“ dodává.

Při výrobě z recyklátu se přitom podle ní spotřebuje o 95 procent méně energie a sníží se uhlíková stopa obalů až o 80 %).

Sdružení přátel piva opět ocenilo nejlepší piva a pivovary roku, přičemž Rodinný pivovar Bernard zazářil s triumfy ve třech kategoriích. Tradiční akce se tentokrát konala v pivovaru Zlatá kráva v Nepomuku. Mezi oceněnými nechyběli ani místní pivovarníci, zatímco titul Sládek roku získal Václav Berka z Plzeňského Prazdroje.

Již po čtyřiatřicáté vyhlásilo Sdružení přátel piva laureáty ceny o nejlepší pivo roku. Tentokrát se tato tradiční „kočovná“ akce uskutečnila v hájemství Černých baronů a svatého Jana Pomuka. Tedy v Nepomuku v pivovaru Zlatá kráva. A ani místní pivovarníci nepřišli při vyhlašování zkrátka. Nicméně pomyslným králem vyhlašování se stal Rodinný pivovar Bernard, který opanoval hned tři kategorie.

Nejprve si odnesl prvenství v kategorii Světlé výčepní pivo, aby následně převzal první cenu i v „královské“ pivní disciplíně, tedy Světlý ležák roku. Opanoval také kategorii Pivovar roku, kde za sebou nechal pivovar Kamenice nad Lipou a Únětický pivovar. „Soutěž Sdružení přátel piva je jednou z nejstarších a nejprestižnějších u nás, ocenění si opravdu vážíme. Vysloužili jsme si prvenství již několikrát, což nás těší. Zároveň je to závazek i motivace vařit nadále co nejlepší pivo a dál rozvíjet pivovar,“ řekl vrchní sládek a generální ředitel pivovaru Josef Vávra.

A skoro s oblíbeným souslovím Karla Gotta při přebírání Zlatého slavíka „To jsem opravdu nečekal“, by se dala popsat kategorie pšeničných piv, kde si pro již léta neohroženě uvařil první místo náchodský pivovar Primátor.

Cenu minipivovar roku si odnesl Pivovar Strahov, který za sebou nechal Volt a Ovipistán. Sládkem roku se stal emeritní sládek plzeňského pivovaru Prazdroj Václav Berka. Muž, který pochází z typické pivovarské rodin a už v předškolním věku jej fascinovaly otevřené kvasné nádoby a chodby a sklepy vytesané do žulové skály. Sám na setkání přiznal, že pivo prvně ochutnal ve druhé třídě, když ho nesl ve džbánku z hospody. Samotné pivo mu však začalo chutnat až o několik let později. „Bylo to ve čtvté třídě, kdy jsem se vyvaroval začátečnických chyb a neochutnal jsem jen pěnu, ale dal si pořádný doušek,“ řekl s úsměvem Berka.

Sám za svoji dlouholetou praxi prošel snad všemi tehdy funkčními Západočeskými pivovary, jmenujme aspoň Chodovou Planou, Domažlice, Cheb, Stod, Karlovy Vary a samozřejmě Gambrinus a Prazdroj. „V pivovarech si prošel veškerou praxí od vidrování na humnech, po varnu a spilku, až po stáčírnu. Nezůstal ale jen na českém dvorečku, působil v pivovarech v USA a Africe, ale i ve slavném irském pivovaru Guinness, a od té doby má irský stout hned za českým ležákem coby druhý nejoblíbenější pivní styl. Nepohrdne také bavorským pšeničným pivem. V posledních letech se hodně věnoval školení výčepních dle hesla: „sládek pivo vaří, ale výčepní ho dělá“, protože všichni víme, jak mizerný hospodský může i špičkové pivo proměnit v nepitelný patok,“ doplnil jeho medailonek jeden z odoborných degustátorů Sdružení přátel piva Tomáš Maier.

Areál schwarzenberského pivovaru Eggenberg v Českém Krumlově, který je celý zapsaný na seznam světového dědictví UNESCO, byl po velké rekonstrukci a konverzi znovu otevřen jako Port 1560. Komplex budov se proměnil na kulturní a společenské centrum, ale nechybí mu ani pivovar.

„Tento rozsáhlý komplex, zapsaný na seznamu UNESCO, prošel náročnou obnovou, která citlivě zachovala architektonické prvky z různých období. Zvláštní pozornost byla věnována gotickému krovu, renesančním stropům a objeveným hřebínkovým klenbám, které byly skryty v příčných stěnách. Obnoveny byly i původní malby sloupů, které přidávají na historické hodnotě objektu,“ uvádí Port 1560 ke své zdařilé rekonstrukci.

„Port 1560 nabízí návštěvníkům široké spektrum kulturních a společenských aktivit. Interaktivní expozice představuje život na přelomu 19. a 20. století, včetně restaurovaných pivovarských technologií z roku 1867. V areálu se konají výstavy, koncerty, divadelní představení a umělecké dílny. Galerie nabízí umělecká díla českých grafiků, včetně členů legendárního Sdružení umělců grafiků Hollar. Areál je připraven poskytnout zážitek pro návštěvníky všech věkových kategorií,“ dodávají.

Výsledná velmi nákladná rekonstrukce, která vyšla na více jak 300 milionů českých korun byla částečně pokryta z fondů Evropské unie. Konverze je velmi zdařilá a ukazuje směr rekonstrukce podobných staveb, který by měly vlastníci podobných objektů nabrat. Projekt byl také oceněn v soutěži Stavba roku 2024.

Vyškov si na odkup bývalého pivovaru vezme šedesátimilionový úvěr, splácet jej bude tři roky. Vyškov o tom informoval na svém webu. Vzetí úvěru tento týden schválili vyškovští zastupitelé. Pivovar vlastní firma Jihomoravské pivovary, která spadá pod ministerstvo zemědělství, firma je v likvidaci. Město mělo o zanedbaný areál dlouhodobě zájem, stát mu ho proto přednostně nabídl. Vyškov za něj zaplatí zhruba 75,5 milionu korun.

Hodnotící komise zastupitelům navrhla schválení nabídky od České spořitelny ve variantě pevné úrokové sazby 3,32 procenta. „Úvěr ve výši 60 milionů si bereme na tři roky. Roční splátka je 20 milionů korun. Pokud se bavíme o celkové ceně za pivovar, uhradili jsme již část kupní ceny v třímilionové výši a do konce roku zaplatíme rozdíl mezi úvěrem a celkovou sumou dle kupní smlouvy,“ popsal postup místostarosta Vyškova Karel Goldemund (sdružení VY).

Jediným kritériem poptávkového řízení podle něj byla cena peněz, tedy kolik město zaplatí navíc. „Přeplatíme zhruba 3,3 milionu korun, což je v současné době velmi výhodná cena. Současně je třeba zmínit, že Vyškov má dostatečné rezervy, ale zároveň nechceme omezovat rozvoj města, ať už se to týká chystaných investic nebo běžné údržby, proto jsme k úvěru přistoupili,“ uvedl místostarosta.

Vedení města má o areál bývalého zámku poblíž centra zájem dlouhodobě. Záměrem je propojit areál pivovaru s areálem zámku a zámecké zahrady ve smysluplný celek, který by plochy oživil. Měl by to být prostor pro kulturu, gastronomii, společenské setkávání a obecně trávení volného času. V samotném pivovaru by se pak mělo znovu začít vařit pivo, byť v menším měřítku. „Vaření piva zachovat chceme, ovšem už formou minipivovaru, stejně tak pivnici a nějaký veřejný prostor. Vše ostatní je otázkou diskuse a ekonomiky,“ uvedl starosta Karel Jurka (ODS).

Pivovar vaření piva ukončil v roce 2017. Tehdy ho měla v pronájmu Czech Beverage Industry Company, která si jej v roce 2011 pronajala od státu prostřednictvím firmy Jihomoravské pivovary. Následoval ale zdlouhavý spor kvůli údajným problémům s technologií v pivovaru, kvůli nimž nebylo možné s areálem nakládat.

Sdružení přátel piva opět ocenilo nejlepší piva a pivovary roku, přičemž s triumfy ve třech kategoriích zazářil Rodinný pivovar Bernard. Tradiční akce se tentokrát konala v pivovaru Zlatá kráva v Nepomuku. Mezi oceněnými nechyběli ani místní pivovarníci, zatímco titul Sládek roku získal Václav Berka z Plzeňského Prazdroje.

Již počtyřiatřicáté vyhlásilo Sdružení přátel piva laureáty ceny o nejlepší pivo roku. Tentokrát se tato tradiční „kočovná“ akce uskutečnila v hájemství Černých baronů a svatého Jana Pomuka. Tedy v Nepomuku v pivovaru Zlatá kráva. A ani místní pivovarníci nepřišli při vyhlašování zkrátka. Nicméně pomyslným králem vyhlašování se stal Rodinný pivovar Bernard, který opanoval hned tři kategorie.

Nejprve si odnesl prvenství v kategorii Světlé výčepní pivo, aby následně převzal první cenu i v „královské“ pivní disciplíně, tedy Světlý ležák roku. Opanoval také kategorii Pivovar roku, kde za sebou nechal pivovar Kamenice nad Lipou a Únětický pivovar. „Soutěž Sdružení přátel piva je jednou z nejstarších a nejprestižnějších u nás, ocenění si opravdu vážíme. Vysloužili jsme si prvenství již několikrát, což nás těší. Zároveň je to závazek i motivace vařit nadále co nejlepší pivo a dál rozvíjet pivovar,“ řekl vrchní sládek a generální ředitel pivovaru Josef Vávra.

V kategorie pšeničných piv už poněkolikáté zase vyhrál náchodský pivovar Primátor.

Cenu minipivovar roku si odnesl Pivovar Strahov, který za sebou nechal Volt a Ovipistán.

Sládek roku pochází z pivovarské rodiny
Sládkem roku se stal emeritní sládek plzeňského pivovaru Prazdroj Václav Berka. Muž, který pochází z typické pivovarské rodiny a už v předškolním věku jej fascinovaly otevřené kvasné nádoby, chodby a sklepy vytesané do žulové skály.

Sám na setkání přiznal, že pivo prvně ochutnal ve druhé třídě, když ho nesl ve džbánku z hospody. Chutnat mu však začalo až o několik let později. „Bylo to ve čtvrté třídě, kdy jsem se vyvaroval začátečnických chyb a neochutnal jsem jen pěnu, ale dal si pořádný doušek,“ řekl s úsměvem Berka.

Ten za svoji dlouholetou praxi pracoval snad ve všech tehdy funkčních západočeských pivovarech. Například v Chodové Plané, Domažlicích, Chebu, Stodech, Karlových Varech a také v Prazdroji. „V pivovarech si prošel veškerou praxí od vidrování na humnech, přes varnu a spilku, až po stáčírnu. Nezůstal ale jen na českém dvorečku, působil v pivovarech v USA a Africe, ale i ve slavném irském pivovaru Guinness. V posledních letech se hodně věnoval školení výčepních dle hesla: sládek pivo vaří, ale výčepní ho dělá, protože všichni víme, jak mizerný hospodský může i špičkové pivo proměnit v nepitelný patok,“ doplnil jeho medailonek jeden z odborných degustátorů Sdružení přátel piva Tomáš Maier.

Uzavření smlouvy o úvěru za šedesát milionů korun schválili ve středu jednohlasně vyškovští zastupitelé na svém zasedání. Už v srpnu přitom zvedli ruku pro odkup bývalého Vyškovského pivovaru. Pomohou s tím právě peníze z úvěru, Ministerstvo zemědělství totiž už dříve oslovilo radnici s cenou přesahující pětasedmdesát milionů korun dle nezávislého znaleckého posudku.

Zastupitelé ve středu posuzovali parametry pro uzavření smlouvy o úvěru na dofinancování kupní ceny. „Před nějakou dobou jsme se ocitli před výzvou, která sice přinese nemalé výdaje, ale zároveň nám otevírá nové příležitosti. Jde o strategické území v centru Vyškova,“ konstatoval vyškovský starosta Karel Jurka.

Hodnotící komise navrhla schválit nabídku od České spořitelny ve variantě pevné úrokové sazby 3,32 procent. „Úvěr ve výši šedesát milionů si bereme na tři roky. Roční splátka je dvacet milionů korun. Pokud se bavíme o celkové ceně za pivovar, uhradili jsme již část ceny v třímilionové výši a do konce roku zaplatíme rozdíl mezi úvěrem a celkovou sumou dle kupní smlouvy,“ popsal místostarosta Karel Goldemund.

Úroky budou přidány k dluhu za každý rok, kdy úvěr trvá. „Jediným kritériem poptávkového řízení byla cena peněz, zkrátka kolik zaplatíme navíc. Přeplatíme zhruba 3,3 milionu korun, což je v současné době velmi výhodná cena. Současně je třeba zmínit, že Vyškov má dostatečné rezervy, ale zároveň nechceme omezovat rozvoj města, ať už se to týká chystaných investic nebo běžné údržby, proto jsme k úvěru přistoupili,“ komentoval místostarosta.

Vaření piva v menším měřítku
Zástupci radnice zopakovali snahu propojit stávající areál zámku, zámecké zahrady a předmětného areálu bývalého pivovaru ve smysluplný celek.

„Areál je obrovský, rozpočet města omezený. Od začátku proto nahlas hovoříme o tom, že klíčové bude najít zajímavého investičního partnera, se kterým se názorově na nové podobě území shodneme. Ve hře je samozřejmě také dotační pomoc. Naší ambicí je nicméně mít o budoucím využití do konce volebního období jasnou představu,“ řekl místostarosta.

Alespoň v menším měřítku má pokračovat i vaření piva. „Zachovat ho chceme, ovšem už formou minipivovaru, stejně tak pivnici a nějaký veřejný prostor. Vše ostatní je otázkou diskuse a ekonomiky,“ dodal Jurka.

Pivovarem roku se letos opět stal podle Sdružení přátel piva (SPP) Rodinný pivovar Bernard z Humpolce. Ocenění získal poosmé. Bernard letos uspěl i ve dvou kategoriích podle druhů piv - se světlou desítkou a svátečním ležákem. Minipivovarem roku je pražský Pivovar Strahov. Létajícím pivovarem roku, čímž se míní pivovar v pronajatých provozech, je Pivovar Chroust z Prahy. Sládkem roku se stal Václav Berka z Plzeňského Prazdroje. Ocenění dnes předali zástupci sdružení v nepomuckém minipivovaru Zlatá kráva.

Anketa SPP o nejlepší piva, pivovary a pivovarské osobnosti roku se koná od roku 1990 a podle předsedy sdružení Tomáš Erlicha je nejstarší novodobou soutěží na českém pivním trhu. První část hodnocení je anketní mezi členy sdružení, jichž je přes 1500. Nejlepší piva pak postoupí do anonymní finální degustace. Sdružení přátel piva vlastní ochranné známky na ocenění Pivovar roku, udělované od roku 2004, Minipivovar roku (od roku 2006) a i Létající pivovar roku (od roku 2022).

V ČR je teď podle prezidenta Českomoravského svazu minipivovarů Michala Voldřicha přes 500 minipivovarů a zhruba 60 průmyslových. "Kategorie průmyslových pivovarů donedávna klesala, ale jak se mnohé minipivovary stávají natolik úspěšnými, že výstavem přesahují již magickou hranici roční produkce 10.000 hektolitrů, tak se stávají pivovary průmyslovými a počet tak pomalu opět narůstá," uvedl Erlich.

Pivovar Bernard obhájil loňské prvenství. "V roce 1991 přežil klinickou smrt, kdy byl novými majiteli zprivatizován pět minut po dvanácté. Další významný zlom byl rok 2001, kdy do něj vstoupil belgický strategický investor, který přinesl další exponenciální rozvoj," uvedl Ladislav Jakl z SPP. V kategorii průmyslové pivovary skončil druhý Pivovar Kamenice nad Lipou a třetí Únětický pivovar.

Minipivovar Strahov, který zvítězil mezi provozy s roční produkcí do 10.000 hektolitrů, byl otevřen už v roce 2000 a podle SPP patří mezi nejúspěšnější české pivovary vůbec. Konkurence mezi minipivovary každým rokem roste. Letos jich dosud vzniklo 15, loni 22, jen v Praze jich je kolem 50, řekl předseda. Druhý mezi minipivovary skončil Pivovar Volt z Jablonce nad Nisou a třetí Pivovar Ovipistán z Ledců na Královéhradecku.

Jako nejlepší světlé výčepní pivo vyhodnotilo sdružení Bernard Desítku. "Podle české desítky se pozná mistr sládek. Každá mírná chyba při výrobě se hned projeví na chuti," uvedl Jakl. Mezi světlými ležáky, což je podle pivařů "nejprestižnější dvanáctka", zvítězil Sváteční ležák s jemnými kvasnicemi z pivovaru Bernard. Mezi silnými pivy s více než 13 stupni získalo nejvíc bodů pivo F. L. Věk z Pivovaru Rampušák z Dobrušky.

Oceněna byla i tmavá a polotmavá spodně kvašená piva. Zvítězil Svatý Norbert Dark lager z Pivovaru Strahov. Mezi pšeničnými pivy vyhrál Primátor Weizen z náchodského Primátora. Mezi světlými svrchně kvašenými pivy (kategorie pivních stylů IPA, APA, NEIPA, belgická klášterní piva a další) vyhrál Volt Baterka z jabloneckého Voltu, ve tmavých a polotmavých svrchně kvašených piechy (typy Porter, Stout či Ale) byl nejlepší The Darkness ze sokolovského Permona. A nejlepší kyselé pivo Raspberry Sorbet vyrábí podle hodnotitelů pražský Pivovar Siberria.

Létajícím pivovarem roku je pražský Pivovar Chroust. "Konkurence stále roste, k dnešnímu dni u nás existuje na 150 létajících pivovarů," uvedl Erlich. Tyto pivovary vaří v pronajatých provozech, nemají vlastní výrobní zařízení, jen svoji značku a i recepturu.

Sládkem roku za celoživotní dílo ve prospěch českého pivovarnictví je podle SPP osmašedesátiletý emeritní vrchní sládek Prazdroje Václav Berka, který se v posledních letech hodně věnoval školení výčepních.

Na čepech vybraných restaurací se v těchto dnech objevuje limitovaná edice svátečního polotmavého pivního speciálu, který litovelský sládek Petr Kostelecký uvařil na počest svatého Martina.

„Harmonická chuť třináctiprocentního Svatomartinského piva s příjemnou intenzitou hořkosti skvěle doplní tradiční svatomartinskou husu,“ zve Petr Kostelecký na speciál, který se v podzimní nabídce pro svoji oblibu objevuje už po několikáté. Svatomartinské pivo z programu Sládkův TIP zůstane v nabídce do vyprodání zásob, následně ho vystřídá poslední letošní Sládkův TIP – Sváteční medový ležák.

Svatomartinské pivo zraje v ležáckých sklepích 60 dní a vyznačuje se jantarovou barvou a typickou vůní. Příznivce tradičních i speciálních piv osloví toto polotmavé silné pivo svou harmonickou plnou chutí s příjemnou intenzitou hořkosti.

Na vůni pečené husy láká hosty v těchto dnech řada jihočeských restaurací. Tradiční menu spojené se svátkem svatého Martina odráží oslavy konce sezony v zemědělství a přípravu na půst v období adventu. Oblíbený listopadový pokrm v restauracích na jihu Čech většinou začíná na ceně 440 korun.

Na talíři kolem 11. listopadu, tedy svátku svatého Martina, by neměly chybět pokrmy z pšenice, brambor, zelí nebo třeba máku. Na zapití pak mladé svatomartinské víno, které také často nahradí pivo.

Většina jihočeských kuchyní bude ovšem nabízet klasiku, husí paštiku, kaldoun, pečenou husu se zelím a k tomu knedlíky, a na závěr dezert. Ochutnat je v Českých Budějovicích můžete například v restauraci Potrefená husa, v minipivovarech Krajinská 27 a Solnice, v Budvarce nebo v Masných krámech a dalších a dalších hospodách. Specialitu chystají třeba v Bistru Magdalene, na jídelním lístku zde budou husí prsa na asijský způsob s jasmínovou rýží, ale mají i klasiku.

Na čepu bude Dýňovej záhrobník
Restaurace Klika rovněž v Budějovicích sází na tradici a svůj sváteční jídelníček obměňovat nebude. „Plánujeme pět set porcí,“ uvedl v týdnu majitel Jiří Klika. „Vše bude z čerstvých surovin, které nám budou zavážet místní dodavatelé každé dva dny,“ vyzdvihuje. Na víkend také doporučoval s ohledem na velký zájem rezervace stolu předem.

Restaurace Metropol na českobudějovickém Senovážném náměstí měla přichystaných 200 porcí a hlásila už uprostřed týdne plno. Personál restaurace Hoch Špalíček už od začátku týdne také sbíral rezervace. „Předpokládáme, a hlavně tedy doufáme, že bude plno,“ přál si provozní Pavel Frank.

Minipivovar Kněžínek si naplánoval husí hody dokonce až do 17. listopadu. „Stůl si lze zarezervovat, ale je možné přijít i bez objednání,“ ujišťovala recepční Petra Hozmanová. Na čepu bude Dýňovej záhrobník, 13stupňový speciál rubínové barvy. „Má výraznou kořeněnou chuť, určitě ho budeme k huse doporučovat,“ dodává.

To taková českokrumlovská Pivovarská restaurace zahájí Svatomartinské hodování kvůli plánované rekonstrukci až příští víkend. Chystají se navařit 200 porcí. „Je vhodné si předem objednat, jestli si host dá husu nebo kachnu,“ uvedl provozní Petr Zemek.

A pokud byste si chtěli pochutnat na doma upečené lahůdce, lze zakoupit husu na poslední chvíli například na farmě Rybářství Nové Hrady. Cena je 140 korun za kilogram. V restauracích začíná porce s červeným zelím a často dvěma druhy knedlíků zhruba na 440 korunách.