Novinky a zajímavosti ze světa piva

Nad pivem se mluví o všem možném. A když tedy hovořím o samotném pivu s brand manažerkou Staropramenu Petrou Chovancovou, není řeč jen o nápoji, ale také o společenském fenoménu.

Kdo je nejširší cílovou skupinou vašeho pivovaru?
Staropramen je velká značka, která má spoustu produktů. Češi jsou známí tím, že pivo pijí hodně a chodí do hospody, což je vlastně nejstarší a nejtrvalejší sociální síť na světě. Když se ptáte na konzumaci piva z hlediska měsíční četnosti, ještě nepoznáte rozdíl mezi ženami a muži. Jakmile vás ale zajímá denní „zajití na pivo“, jasně vyjde najevo, že je to mužská záležitost. Ale šíře našeho portfolia pamatuje na všechny. Třeba tmavší Granát rády volí i ženy a vychutnají si ho. Oblibu si u nich získalo i nefiltrované pivo.

„Nefiltr“ – to mi zní jako jeden z módních pojmů…
V historii bylo ovšem pivo vždycky nefiltrované. Je, ale je fakt, že se dnes obracíme k historii a rádi ji zdůrazníme. Je určitým trendem v lifestylu, že se vracíme k původnosti, originálním recepturám, k autentičnosti… Lidé chtějí znát příběhy. Chtějí vědět, jaká je historie piva, které pijí. Staropramen teď odkrývá svůj příběh. Je základem kampaně, která připomíná, že jsme tu už 150 let. Pivovar vyrostl na své desítce, je spojován s lehkým světlým pivem.

Pivaři říkají, že není umění udělat silné pivo, ale uvařit dobrou desítku.
Ano, to jen potvrzuje slova sládků, kteří vysvětlují, že pro desítku máte méně věcí, méně surovin, a pořád musíte uvařit kvalitní, dobře prokvašené pivo. Sama jsem si nejvíce oblíbila poctivou desítku na osvěžení. Každopádně spodně kvašené pivo není jen populární ležák, desítka či jedenáctka, ale i Granát, Nefiltr nebo limitované speciály jako Extra chmelená. Zajímavá jsou i svrchně kvašená piva, v nabídce našeho pivovaru je reprezentují belgická piva Hoegaarden a Leffe.

K pivní kultuře patří i ošetření piva. Staráte se i o tuto fázi?
To je druhá část toho, co děláme: pivovar pivo vaří a hospodský ho dělá. Máme program i pro hospodské, jak čepovat, jak mýt sklenice. Je to o tom, mít čisté trubky a správně umytou sklenici, aby pivo chutnalo i vypadalo krásně. O výčepní osvětu se stará obchodní sládek, který má technologické znalosti a navíc o pivu umí krásně mluvit.

Dá se se s vaším pivem spojit i kultura bez přívlastku?
Myslím si, že právě jedna povídka od Hrabala se pojí se smíchovským pivovarem, přestože je o autorovi známo, že pil pivo od konkurence. On píše o člověku, který přijel do Prahy a hledal legendární chuť smíchovského piva. Pivovar byl ve své době hodně spjat se svou čtvrtí a na zdejším pivu Češi do značné míry vybudovali své pivařství. My jsme byli založeni roku 1869, a přestože si Češi myslí, že se u nás pivo pilo odnepaměti, tak v takové míře to rozhodně nebylo.

Pivo se kdysi víc pilo v Rakousku a Německu. V době, kdy vznikl náš pivovar a ještě další, se Češi začali učit na pivo, a k tomu, že dnes vedeme pivní žebříčky, přispělo i to, že jsme začali vařit pivo dostupné pro všechny. Pivo si totiž nemohl vždycky dopřát každý, nebyl to lidový nápoj jako dnes. Ale pivo je opravdu český klenot a pivní kultura k nám patří, důkazem je třeba i to, že jsme jednou ze dvou zemí, kde je škola pro sládky. S pivem se pojí i kultura hospodská, která ctí ducha rovnosti.

Jak se mění spotřeba piva v průběhu roku?
Sezona piva, včetně pivních mixů, je přece jen v létě. Pak jsou sváteční časy, i tam u nás pivo hraje roli, dokonce i ve spojení se svatomartinskou husou. Podobě jako ve vínu, začíná být totiž trendem spojování piva a jídla. Už naše první Potrefená husa v roce 1999 propojila vyšší gastronomii s pivem. A teď se s tím hodně pracuje.

Na pivo Radegast přímo ke zdroji, do nošovického pivovaru, vás druhou prosincovou sobotu zaveze mimořádně vypravený vlak.
Prohlídka pivovaru, škola čepování a ochutnávka správně hořkého piva. To vše vás v pivovaru čeká.

Vlak vyjíždí 9. prosince z nádraží Ostrava-střed v 9:15 hodin. Další zastávky jsou v Ostravě- Kunčicích, Havířově, Havířově-střed, Albrechticích u Českého Těšína, Českém Těšíně a Nošovicích. Vlak bude veden motorovým vozem řady M152.0. Ve vlaku bude zajištěno občerstvení formou roznášky a k veselé atmosféře přispěje harmonikář.

V ceně vlakové jízdenky je prohlídka jednotlivých provozů nošovického pivovaru a Radegastova škola čepování.

Tento netradiční zážitek je realizován díky nadačnímu příspěvku z grantového programu Radegast lidem. Slezský železniční spolek, který grant získal, tak do konce tohoto roku a v průběhu příštího roku vypraví do nošovického pivovaru celkem devět historických vlaků. Projekt „Zvláštní vlaky do pivovaru Radegast v Nošovicích“ získal letos také nejvíce hlasů veřejnosti v hlasování o bonusovou prémii.

Po přibližně sto letech budou mít Bechyňští možnost opět ochutnat pivo ze svého města.

V objektu Kerasu staví jeho majitel Erik Machart pivovar, jenž by měl během několika málo měsíců začít vařit vlastní pivo.

„V horizontu dvou až tří měsíců plánujeme spustit provoz, přesné datum si ale zatím netroufám určit. Pivovar stavím poprvé,“ potvrdil Erik Machart s tím, že sládkem se stane Jan Hobza.

V Bechyni se tak vrátí k řemeslu, které tady před sto lety zaniklo. Zatímco tehdy měšťanský pivovar přestal fungovat, rozjela se v Bechyni první elektrifikovaná dráha do Tábora.

Celou technologii má již Erik Machart pod střechou a finišuje s posledními úpravami.

Investor do budoucna plánuje výstav 1200 hektolitrů ročně. K této metě dojde postupně.

„Podobné pivovary běžně začínají první rok například se čtyřmi až šesti stovkami hektolitrů. Těžko říct, jak úspěšný se nám povede rozjezd,“ říká Erik Machart.

Podobně začínal i rodinný pivovar Obora v Malšicích Martina Nováka.

„Před několika lety jsme začínali s výstavem okolo pěti set hektolitrů, nyní jsme na zhruba dvou tisících,“ potvrdil. I on se přitom zaměřuje na piva chuťově odlišná od takzvaného standardního europiva. Specialitou jeho pivovaru je pak navíc používání chmele z vlastní chmelnice.

Podobným směrem se chystá jít i Erik Machart. Pěstování vlastního chmele sice neplánuje, ale i on se chce svým pivem odlišit od běžných europiv. V plánu má pivařům přichystat spodně kvašený klasický ležák: desítku, dvanáctku a černou dvanáctku. S názvem se netrápí. „Bude to prostě bechyňská desítka, dvanáctka a černé,“ upřesnil Erik Machart.

Obnoví tradici
Erik Machart naváže na tradici, která v Bechyni zhruba před sto lety zanikla. O měšťanský pivovar založený již roku 1553 (podle jiných zdrojů až o sedm let později) přišli ve stejném roce, kdy získali díky Františku Křižíkovi první elektrifikovanou železnici.

Po roce 1903 si tak především zámečtí páni a jejich hosté pochutnali na pivu od knížete Paara. Výroba tu skončila až kolem roku 1932 a dnes je z pivovaru Alšova jihočeská galerie.

Pivní velmocí byl i Tábor. Vařit se v něm začalo již krátce po založení města v roce 1420. V jednu dobu tu bylo 13 pivovarů. Poslední, v Kotnově, zanikl na začátku 80. let minulého století. Na tuto tradici chce navázat škola obchodu služeb a řemesel, která v domě U Lichviců vybudovala expozici pivovarnictví v Táboře.

Novodobá výroba
Kromě Martina Nováka se minipivovary rozjely i na jiných místech okresu. Svůj od roku 2011 jako součást výuky provozuje veselská ekologická škola, pivo si vyrábějí v Hlavatcích a od roku 2011 také v Chotovinách. Majitel místního zámku Sergej Mayzus, který již provozuje pivovar v ruském městě Gurjevsk, tak navázal na dřívější zámeckou výrobu. Chotovinský ležák mohli pivaři poprvé ochutnat o rok později o půlnoci při silvestrovském ohňostroji na nádvoří. Výstav pivovaru se pohybuje okolo tří set hektolitrů.

Piva z lokálních pivovarů, která jsou vyráběná tradičně pouze ze základních surovin, jsou na vzestupu po celém světě a nacházejí stále větší oblibu u malých a středně velkých restaurací. Z hlediska celkové spotřeby je ale poráží značky vyráběné globálními pivovarskými kolosy. Přesto jsou nejprodávanější piva pro tuzemské konzumenty vesměs neznámá. Jak vyplývá z aktuálních údajů společnosti Euromonitor International, jsou totiž nejprodávanějšími světovými značkami piva z Číny. Podívejte se na deset nejprodávanějších značek piva za minulý rok.

10. Corona Extra
Mexické pivo Corona se neustálé rozrůstá. Patří do belgické nadnárodní nápojové a pivovarnické společnosti Anheuser – Busch InBev.

9. Brahma
Brazilská značka, opět spadající pod AB InBev.

8. Harbin
Nejstarší a čtvrtý největší pivovar v Číně. Harbin byl první pivovar, který v Číně používal kukuřici místo rýže.

7. Heineken
Pivo známé pravděpodobně téměř všude na světě.

6. Yanjing
Opět pivo z Číny.

5. Skol
Založen v roce 1964 s cílem stát se mezinárodně známým pivem. Na pivu spolupracovaly pivovary ve Velké Británii, Kanadě, Švédsku a Belgii. Vlastníkem je společnost AB InBev v Africe a Jižní Americe a evropský pivní gigant Carlsberg ve zbytku světa.

4. Tsingtao
Druhé největší domácí pivo v Číně, zaujímá 15 procent čínského pivního trhu. Mimo Čínu je to čínské pivo číslo jedna ve Spojených státech. Objem prodeje ale klesl v roce 2016 o 9,2 procenta, což způsobilo propad z druhého největšího značkového piva na čtvrtý.

3. Budweiser
Americký světlý ležák, jedna z nejznámějších pivních značek ve Spojených státech.

2. Bud Light
Piva Bud Light se prodalo zhruba 1,24 miliardy litrů.

1. Snow
Značka, která je k dostání téměř výhradně v Číně. Ještě v roce 2005 byl na jedenáctém místě, ale teď se dostala až na vrchol žebříčku. Objem prodeje je více než deset miliard litrů.

Rozšířenou prohlídku pivovaru s ochutnávkou hned tří druhů piv, z toho dvou nefiltrovaných, nabízí o listopadových víkendech Velkopopovický Kozel.

Prohlídky pivovaru mají ve Velkých Popovicích již tradici. „Lidí, kteří chtějí vidět, jak pivo vzniká a zároveň ocení zdejší historický charakter našeho areálu, přibývá,“ uvedl Rudolf Šlehofer, manažer pro turismus a tradice v Plzeňském Prazdroji, pod nějž Kozel spadá.

Vždy během různých akcí nebo v určitých obdobích je pivovar rozšiřuje o doplňkový program a další druhy piva k ochutnání. Tentokrát půjde vedle tradiční světlé jedenáctky také o tmavého Kozla a speciální světlý Ringhoffer. Obě dvě v nefiltrované a nepasterizované verzi.

Navíc se návštěvníci mohou těšit na znalostní soutěž o Řád barona Ringhoffera. Na úspěšné řešitele čekají odměny z regálů Kozlova obchodu. Samozřejmostí je putování po jednotlivých místnostech, v nichž pivo vzniká a výklad o historii i současnosti způsobů jeho vaření.

Prohlídky začnou vždy ve 13 hodin, s výjimkou soboty 11. listopadu, zato však i ve státní svátek 17. listopadu.

Budějovický Budvar, čtvrtý největší výrobce piva v Česku, má od května nového šéfa. Ve výběrovém řízení zvítězil a pivovarnickou legendu Jiřího Bočka nahradil 41letý marketingový odborník Petr Dvořák. „Doma prosadit víc značku Budweiser, posílit v exportu a systematicky přistupovat v péči o zaměstnance,“ shrnuje své priority v prvním rozhovoru od nástupu do funkce.

LN: Co vás po příchodu do Budvaru nejvíc překvapilo?
Začnu tím, co mne nepřekvapilo a co jsem čekal: Budvar byl především veden k výrobě a hodně na ni orientován, a to na skutečně kvalitní výrobu. Lpí na tradici a na přesvědčení, že tradice se nedá ničím ošidit. To jsem čekal a také jsem to tady i našel. Včetně toho, že lpíme na zpracování výhradně celých hlávek chmele a na značce žateckého červeňáku. To jinde nevidíte.

Já říkám, že Budvar je už tak nastavený, že ani nemůže dělat levné pivo.

LN: A co jste nečekal?
Že Budvar neměl nastavený mezinárodní marketing. Jsme velký exportér, skoro milionem hektolitrů loňského vývozu v podstatě druhý největší v Česku, a to přitom prakticky v jediné značce, potřebujeme proto dát našemu mezinárodnímu marketingu trochu víc štábní kulturu.

LN: Co tím myslíte konkrétně?
Sjednotit způsob, jakým se pivo prezentuje v zahraničí. Dnes jsou prezentace a marketing v rukou samotných importérů v jednotlivých zemích. Myslím to, jakým způsobem v dané zemi náš produkt prezentují.

LN: Dělají špatně svou práci?
Tak bych to neřekl. Naopak. Dělají svou práci dobře, značka je dobře prezentovaná. Ale každý jiným způsobem, a když máte deset různých názorů a deset různých provedení, vzniká trochu chaos. Bude lepší, když tomu dáme jednotný ráz, jednotný způsob prezentace.

LN: Co například?
Je toho hodně. Například jakým způsobem dělat promoční akce pro gastronomii nebo jak mezi spotřebiteli v zahraničí prezentovat naše tankové pivo a podobně. U nás máme už v mnoha případech povědomí o tom, že pivo dodávané v tancích místo v sudech je čerstvé, přímo z pivovaru, nejlépe ošetřené, často nepasterované. Tahle znalost v mnoha zemích ale není.

Po přibližně sto letech budou mít Bechyňští možnost opět ochutnat pivo ze svého města.
V objektu Kerasu staví jeho majitel Erik Machart pivovar, jenž by měl během několika málo měsíců začít vařit vlastní pivo.

„V horizontu dvou až tří měsíců plánujeme spustit provoz, přesné datum si ale zatím netroufám určit. Pivovar stavím poprvé,“ potvrdil Erik Machart s tím, že sládkem se stane Jan Hobza.

V Bechyni se tak vrátí k řemeslu, které tady před sto lety zaniklo. Zatímco tehdy měšťanský pivovar přestal fungovat, rozjela se v Bechyni první elektrifikovaná dráha do Tábora.

Celou technologii má již Erik Machart pod střechou a finišuje s posledními úpravami.

Investor do budoucna plánuje výstav 1200 hektolitrů ročně. K této metě dojde postupně.

„Podobné pivovary běžně začínají první rok například se čtyřmi až šesti stovkami hektolitrů. Těžko říct, jak úspěšný se nám povede rozjezd,“ říká Erik Machart.

Podobně začínal i rodinný pivovar Obora v Malšicích Martina Nováka.

„Před několika lety jsme začínali s výstavem okolo pěti set hektolitrů, nyní jsme na zhruba dvou tisících,“ potvrdil. I on se přitom zaměřuje na piva chuťově odlišná od takzvaného standardního europiva. Specialitou jeho pivovaru je pak navíc používání chmele z vlastní chmelnice.

Podobným směrem se chystá jít i Erik Machart. Pěstování vlastního chmele sice neplánuje, ale i on se chce svým pivem odlišit od běžných europiv. V plánu má pivařům přichystat spodně kvašený klasický ležák: desítku, dvanáctku a černou dvanáctku. S názvem se netrápí. „Bude to prostě bechyňská desítka, dvanáctka a černé,“ upřesnil Erik Machart.

Obnoví tradici
Erik Machart naváže na tradici, která v Bechyni zhruba před sto lety zanikla. O měšťanský pivovar založený již roku 1553 (podle jiných zdrojů až o sedm let později) přišli ve stejném roce, kdy získali díky Františku Křižíkovi první elektrifikovanou železnici.

Po roce 1903 si tak především zámečtí páni a jejich hosté pochutnali na pivu od knížete Paara. Výroba tu skončila až kolem roku 1932 a dnes je z pivovaru Alšova jihočeská galerie.

Pivní velmocí byl i Tábor. Vařit se v něm začalo již krátce po založení města v roce 1420. V jednu dobu tu bylo 13 pivovarů. Poslední, v Kotnově, zanikl na začátku 80. let minulého století. Na tuto tradici chce navázat škola obchodu služeb a řemesel, která v domě U Lichviců vybudovala expozici pivovarnictví v Táboře.

Novodobá výroba
Kromě Martina Nováka se minipivovary rozjely i na jiných místech okresu. Svůj od roku 2011 jako součást výuky provozuje veselská ekologická škola, pivo si vyrábějí v Hlavatcích a od roku 2011 také v Chotovinách. Majitel místního zámku Sergej Mayzus, který již provozuje pivovar v ruském městě Gurjevsk, tak navázal na dřívější zámeckou výrobu. Chotovinský ležák mohli pivaři poprvé ochutnat o rok později o půlnoci při silvestrovském ohňostroji na nádvoří. Výstav pivovaru se pohybuje okolo tří set hektolitrů.

Pivovar Chotěboř na Havlíčkobrodsku očekává, že jeho výstav v tomto roce překročí 22 tisíc hektolitrů piva. Vloni prodal 21 881 hektolitrů. Sortiment pivovar koncem roku rozšiřuje o dva speciální druhy piv, na expedici do restaurací už je připraven třináctistupňový Svatomartinský speciál, sdělil sládek pivovaru Oldřich Záruba.

Pivovar v Chotěboři byl postaven na zelené louce, funguje od léta 2009. Jeho výroba od té doby stoupla více než dvojnásobně. V roce 2010 roční výstav činil 10 tisíc hektolitrů piva, což je méně než letos za první pololetí, kdy pivovar prodal 11 402 hektolitrů zlatavého moku.

Včetně speciálů se teď v Pivovaru Chotěboř vaří osm druhů piv. Speciálního piva, které se podle sládka svou chutí hodí ke svatomartinské huse, je připraveno 90 hektolitrů. V ležáckých tancích pivo zrálo dva měsíce. "Aby bylo k dostání již na svatého Martina, musí se vařit se značným předstihem, na začátku září," uvedl Záruba. Jde o pivo jantarové barvy s přídavkem karamelového a vídeňského sladu. Uvařeno už je také třináctistupňové speciální pivo pro vánoční období prodávané jako Vánoční Speciál.

Před dvaceti pěti lety založil s přáteli Sdružení Neratov. Za cíl si dal obnovit nejen zdejší kostel, tradici poutního místa, ale celou obec Neratov, vysídlenou po 2. světové válce, a navíc pomáhat potřebným. Josef Suchár, který sám sebe neváhá označit jako "šíleného faráře z Neratova," tyto nemalé vize naplnil.

Život a podnikání v současném Neratově je postaven na tradici poutního místa, spolehlivým magnetem, který přitahuje návštěvníky, je neotřele rekonstruovaný a nikdy nezamčený kostel se skleněnou střechou. Před pětadvaceti lety byl přitom ruinou. Josefu Suchárovi, který místo objevil vlastně náhodou, když na konci osmdesátých let coby jeden z vedoucích na letním táboře hledal místo pro bojovku, Neratov učaroval tak, že si slíbil jednou se sem vrátit a kostel obnovit. A protože po revoluci už jako oficiálně vysvěcený kněz dostal na starosti farnosti Orlických hor, nastal čas vize plnit. V obnovu Neratova věřil natolik, že přesvědčil dvě rodiny s malými dětmi, aby se spolu s ním do této vsi přestěhovaly. A to na počátku nebylo v Neratově ani kde bydlet, domy byly v dezolátním stavu.

Cesta do neznáma
Obě rodiny, které se rozhodly následovat farářovy vize, radikálně změnily svůj dosavadní život. Kromě vlastních dětí si navíc vzaly do pěstounské péče další, a to s mentálním postižením. „To byla obrovská odvaha přestěhovat se i s dětmi z civilizace se všemi jejími vymoženostmi v podstatě do pustiny bez jakéhokoli vybavení. Prostě jít za svou vizí vybudovat místo pro lidi s postižením a pomáhat jim,“ popisuje dlouholetá podporovatelka a zaměstnankyně Neratova Zdeňka Burešová. Rodiny sester Jany Němcové a Marie Malíkové spolu s farářem Josefem Suchárem tady postupně začaly budovat společenství, které dnes dává rodinné zázemí a práci desítkám lidem, a to nejen s mentálním postižením. "Už na počátku jsme si řekli, že obnovíme poutní místo smíření pod ochranou Panny Marie Nanebevzaté, ale že ten princip smíření bude v pomoci potřebným a zvláště dětem. Od počátku jsme Neratov spojili s lidmi s handicapem. Obnovu kostela a obce jsme však nedělali pro ně, ale společně s nimi - to se povedlo a funguje to tak dodnes," přibližuje Josef Suchár. Kostel je otevřený všem bez rozdílu - obrazně i prakticky, nikdy se nezamyká. Jeho symbolický základní kámen, pozůstatek původního oltáře, pokřtilo 14 kněží různých církví. Díky tomu se v kostele smí konat třeba svatby snoubenců různých vyznání. Ročně se jich tady odehraje několik desítek a zisk z nich pomáhá rozvíjet místní komunitu.

Začátky nebyly jednoduché, o smyslu obnovit život na vesnici a dát šanci lidem s postižením musel Josef Suchár přesvědčit více lidí než své přátele. Potřeboval, aby jeho plánům uvěřili i místní. Neratov sice měl na začátku devadesátých let jen dva stálé obyvatele, ale v okolí bylo a je nemálo chatařů, navíc je součástí nedalekých Bartošovic. "Josef, který nikdy nepil, ani na našich velkých rodinných oslavách, se kvůli Neratovu rozhodl dát si tu a tam panáčka slivovice s místními - uvědomoval si svou jinakost, byl kněz, do vsi přiváděl zvláštní lidi, zůstat abstinentem by bylo další známkou odlišnosti," vypráví bratranec faráře Antonín Nekvinda, který se ke Sdružení Neratov přidal naplno v roce 2011 a dnes se stará o jeho marketing a finanční řízení. "Hospoda je v naší zemi prostě základ, v ní domluvíte vše potřebné, v ní máte šanci mluvit s lidmi o tom, co v Neratově děláte a proč," krčí rameny Josef Suchár.

Od kostela k pivovaru
Symbolem Neratova je ale kostel. Je místem, okolo kterého se podařilo nejen obnovit obec, ale vybudovat i ekonomicky stabilní podnikání. "Obnovili jsme tradici poutního místa, poutníkům jsme tak potřebovali nabídnout občerstvení, místo k odpočinku i suvenýry na památku," vysvětluje Josef Suchár. Neratov disponuje jídelnou a hospodou, kavárnou, ubytovnou, obchůdkem, kde si můžete koupit výrobky z neratovských keramických, textilních, košíkářských a dalších dílen. Postupně tak neratovští budovali, co sami potřebovali k žití v obci a co očekávali návštěvníci. "V roce 2011 jsme změnili strategii, začali jsme se věnovat tzv. sociálnímu podnikání. Naším dlouhodobým cílem je udržitelnost našich aktivit," upřesňuje Antonín Nekvinda. Dílny proto vyrábějí, po čem je poptávka. Jejich cílem není, abyste si koupili třeba hrnek jen proto, že pomůžete postiženým. Hrnek si máte koupit proto, že se vám líbí a budete ho používat. A pokud potřebujete pro firmu třeba netradiční vánoční dárky, tady vám je vyrobí na míru. "Asi nejbláznivější zakázku, kterou jsme zpracovávali, byly pytlíky s uhlím - jedna firma si je objednala jako dárek zaměstnancům k Mikuláši. Aby nám nenavlhlo, měli jsme fůru složenou v jedné z našich dílen a uhlí jsme vážili na lékárenských vahách," směje se vedoucí dílny Kopeček Bohumila Bukáčková. Novým sociálním podnikem, který dá práci dalším lidem s postižením a do budoucna má pomoci s finanční soběstačností, je neratovský minipivovar. Kolaudace jej čeká na začátku listopadu a prvním uvařeným pivem Prorok byste si tak mohli připít o letošních Vánocích. "Stavíme na tom, že se v České republice minipivovarům daří, máme dobrou vodu, zkušeného sládka a Neratov je už naštěstí docela známá značka," vypočítává Antonín Nekvinda a dodává: "Vybudovat pivovar by ale nebylo možné bez investičního úvěru z programu sociálního bankovnictví České spořitelny. Bez partnera, na kterého se můžete spolehnout a který ve vás věří, by rozvoj nebyl možný." O odbyt se nebojí, koneckonců, Neratov má přece vlastní hospodu.

BOX :
Sdružení Neratov ocenili odborníci i veřejnost Cenou Floccus, a to hned v prvním ročníku, který Nadace České spořitelny vyhlásila v roce 2015. Dlouhodobá podporovatelka a zaměstnankyně Sdružení Neratov Zdeňka Burešová chápala toto dvojnásobné ocenění jako významnou vzpruhu a motivaci do dalších let. „Viditelná“ pochvala v neziskovém sektoru je totiž o to důležitější, že vyzdvihuje společnou snahu lidí vynakládajících svůj čas a síly pro ty, kteří jejich pomoc opravdu potřebují. S udělenými cenami se pojí i finanční odměna, kterou v Neratově investovali do dalšího rozvoje komunity. Většinu peněz použili na vybudování nového sociálního zařízení. Zbylá část pak šla na nákup skříněk a věšáků do šaten. „Za největší přínos Ceny Floccus považuji fakt, že připomíná obecně upozaďovaná témata ze sociální oblasti. Lidé s různým stupněm hendikepu tvoří nedílnou součást naší společnosti a nelze je přezírat nebo jakkoli vyčleňovat,“ je přesvědčená Burešová.

V následujícím ročníku proměnil nominaci v ocenění i Josef Suchár. "Na odvaze je krásné to, že obyčejní lidé dělají neobyčejné věci, ne supermani, ty nepotřebujete. Odvaha je krok do neznáma, do věcí, které nejsou obvyklé. Cenu Floccus Nadace České spořitelny jsem sice převzal já, ale moc bych si přál, aby tam mohli být ti naši "neratovští" lidé s postižením místo mě. Zaslouží si totiž vědět, že i druzí umí jejich práci ocenit,“ řekl Josef Suchár, duchovní správce farnosti Neratov, laureát Ceny Floccus 2016, kterou vypisuje Nadace ČS.

Velký úspěch má u zákazníků světlý ležák Chotěboř Prémium, který tvoří 51% celkového prodeje. Kladného hodnocení se však tomuto pivu dostává i z řad odborníků, kteří v říjnu udělili pivu Chotěboř Prémium ocenění Česká Chuťovka 2017. Ocenění převzal v budově Senátu Parlamentu České republiky sládek a jednatel pivovaru Oldřich Záruba.

Milovníci speciálů se budou moci zaradovat a i letos ve svátek svatého Martina ochutnat třináctistupňový Svatomartinský třísladový speciál. Jak název napovídá, jedná se o pivo z kategorie speciálů, obohacené karamelovým a vídeňským sladem, vyznačující se jantarovou barvou, příjemnou hořkostí a velmi jemnou hustou pěnou. Je to pivo, které se právě hodí ke svatomartinské huse. Se zahájením distribuce do restaurací počítá pivovar Chotěboř v druhém listopadovém týdnu.

Speciál zraje v ležáckých tancích minimálně šedesát dní. Aby byl k dostání již na svatého Martina, musí se vařit se značným předstihem na začátku září. O Speciál je mezi zákazníky velký zájem, celkem je ke stáčení nachystáno devadesát hektolitrů. „Nyní je již Speciál stočen do sudů a připraven k expedici“ dodává sládek Oldřich Záruba

Dalším připravovaným speciálem je již tradiční Vánoční Speciál, který bude pro zákazníky připraven do sudů i lahví, odběratelé mají tedy možnost zakoupit lahvový Speciál i v sítích maloobchodních prodejen, kde je již tradiční sortiment značky Chotěboř zaveden.

„Pivovar Chotěboř prodal v loňském roce 21.881 hektolitrů piva, a proto díky výstavu 11.402 hektolitrů za první pololetí, očekáváme v letošním roce prodej přes 22 tisíc hektolitrů piva“ odhaduje obchodní ředitel Pivovaru Chotěboř Richard Moravec.