Novinky a zajímavosti ze světa piva

Kromě Josef Groll Pils se čepoval i Pilsner Urquell.
V bavorském Vilshofenu se v sobotu konala slavnost, která měla proč zajímat i Plzeň. Obyvatelé šestnáctitisícového města si připomněli výročí 175 let ode dne, kdy jejich sládek Josef Groll v Plzni poprvé uvařil nevídaně zlatavé pivo, kdy je Plzeňané ochutnali a kdy si je také zamilovali. Zkrátka výročí zrodu piva Pilsner Urquell a s ním i typu Pils.

Zástupci plzeňského pivovaru na oslavě nemohli chybět. Na čestném místě u stolu s cedulkou Pilsen seděli starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka a Pavel Stelzer, jehož prapraděd Martin v Plzni vybudoval Měšťanský pivovar a Grolla z Vilshofenu přivedl. Do Bavorska nepřijeli s prázdnou. „Je 11. listopadu, a to je den, kdy se v Plzni poprvé narazil soudek plzeňského piva. My jsme s sebou proto vzali soudek piva, které jsme vařili 5. října, tedy stejně jako Josef Groll, a tady ho dnes narazíme a dáme místním ochutnat,“ popisoval Václav Berka.

Než ve vilshofenském hostinci začala typická bavorská veselice, prohlédli si zvaní hosté pivovarské muzeum. Slavnost zahájil starosta Florian Gams, po něm přišla na řadu přednáška o Josefu Grollovi, rozpustilý kabaret o tom, jak se setkal s Martinem Stelzerem, představení komiksu… K jídlu hrála krojovaná kapela a samozřejmě se pilo. Rodinný pivovar Grollových dnes už neexistuje, nicméně pivo Josef Groll Pils vyrábí pivovar Wolferstetter. Prázdné sklenice se na stolech střídali s plnými, přípitky zvonily cinkotem skla o sklo.

Pavel Stelzer ochutnal vilshofenské pivo vůbec poprvé. „Zatím to vypadá velmi dobře, dá se to pít. Plzeňskému Prazdroji podobné není, to je unikát a všechno ostatní jsou napodobeniny,“ pochvaloval si. Václava Berku jsme o srovnání nemohli nepožádat. „Základ piva Pils tam je, ale to víte, je to kopie. I když zdařilá,“ usmíval se. „Oproti plzeňskému mi tam chybí trochu hořkosti a řekl bych, že plzeňské je pitelnější,“ dodal. Sládkova slova pak potvrdila dlouhá fronta na Pilsner Urquell, když už byl soudek konečně naražen. Lidé si pro něj chodil, dokud zbývalo alespoň trochu.

Tři minipivovary vznikly za poslední dva roky v Tišnově na Brněnsku. Přitom do roku 2015 ve městě se zhruba 8000 obyvateli nebyl žádný. Další minipivovary přibývají i v okolí. Přesto si majitelé provozů myslí, že odbyt si jejich pivo najde, zjistila ČTK. Na jižní Moravě je nyní kolem padesátky minipivovarů, v Tišnově je hustota těchto provozů na hlavu patrně nejvyšší.

Jako první přesně před dvěma lety začal v Tišnově Pivovar Tišnov s.r.o. Jeho ředitel a vrchní sládek Petr Peška tvrdí, že jeho provoz vaří prakticky na maximum a problémy s odbytem nemá.

"Náš výstav letos bude cca 1500 hektolitrů a kdyby byl výstav obou dalších minipivovarů obdobný, pak pokryjí zhruba třetinu spotřeby lidí ve městě. Tedy to, jestli minipivovary ustojí svou existenci, nezávisí na odběru Tišnova a o nějakém konkurenčním boji nemůže být řeč," uvedl Peška.

Podle něj je problém spíš v tom, že naprostá většina restaurací v Tišnově je pod smlouvami s velkými pivovary a nemohou čepovat jiná piva. "My nyní dodáváme pivo do dvou restaurací, které čepují především naše pivo a spotřeba piva v Tišnově je jen zlomek naší produkce. Většinu tvoří restaurace v Brně a okolí a naší vlajkovou lodí je pivní bar Na Stojáka v Brně. Celkově máme asi 15 stálých odběratelů," uvedl Peška.

Peška představil Tišnovské pivo poprvé 11. listopadu 2015. Zhruba ve stejné době vznikl pivovar Květnice a koncem loňského roku se přidal pivovar Grádo. "Zřejmě více subjektů mělo pocit, že by si Tišnov zasloužil pivovar. My máme sídlo v Předklášteří a snažíme se navázat na tradici pivovaru který zde měl dlouhou tradici. Vzhledem k tomu, že v Předklášteří nebyl vhodný prostor, máme provoz ve dva kilometry vzdáleném Tišnově," uvedl Miloslav Polák z minipivovaru Květnice.

Také podle něj Tišnov znamená pro pivovar jen malou část odbytu. "Dobře funguje prodej koncovým zákazníkům z Tišnova a okolí. Odbyt do restaurací je spíše Brno a okolí," uvedl Polák. Jeho provoz se chce odlišit chutí, která je prý u větších pivovarů stále více unifikovaná, především kvůli tlaku na snížení výrobních nákladů.

"Jako minipivovar si můžeme dovolit dodržet tradiční postupy při výrobě řemeslných piv z kvalitních surovin. Taktéž relativně malé množství jedné várky dovoluje větší volnost při experimentování s různými druhy sladů a chmele," uvedl Polák. Pivo vaří od loňského jara v Tišnově u letního kina v budově bývalé sauny pronajaté od města. Investice spočívaly v úpravě značně zanedbaných prostor a do pořízení kvalitní technologie. "Vlastní restauraci nemáme, ale dodáváme pivo do dvou místních partnerských restauračních provozů, kde si je mohou místní obyvatelé pravidelně dopřávat," uvedl Polák.

Konkurenci tišnovských minipivovarů už pociťuje i tradiční značka Kvasar z blízkých Sentic. Rodina Veselých doma vařila 25 let, nyní se přesouvá v rámci obce na jiné místo, kde má nové prostory. Růst odbytu ale nečeká, také vzhledem k tišnovské konkurenci.

Rozšířenou prohlídku pivovaru s ochutnávkou hned tří druhů piv, z toho dvou nefiltrovaných, nabízí o listopadových víkendech Velkopopovický Kozel.

Prohlídky pivovaru mají ve Velkých Popovicích již tradici. „Lidí, kteří chtějí vidět, jak pivo vzniká a zároveň ocení zdejší historický charakter našeho areálu, přibývá,“ uvedl Rudolf Šlehofer, manažer pro turismus a tradice v Plzeňském Prazdroji, pod nějž Kozel spadá.

Vždy během různých akcí nebo v určitých obdobích je pivovar rozšiřuje o doplňkový program a další druhy piva k ochutnání. Tentokrát půjde vedle tradiční světlé jedenáctky také o tmavého Kozla a speciální světlý Ringhoffer. Obě dvě v nefiltrované a nepasterizované verzi.

Navíc se návštěvníci mohou těšit na znalostní soutěž o Řád barona Ringhoffera. Na úspěšné řešitele čekají odměny z regálů Kozlova obchodu. Samozřejmostí je putování po jednotlivých místnostech, v nichž pivo vzniká a výklad o historii i současnosti způsobů jeho vaření.

Prohlídky začnou vždy ve 13 hodin, s výjimkou soboty 11. listopadu, zato však i ve státní svátek 17. listopadu.
Středočeskénovinky.cz informovala Jitka Němečková, tisková mluvčí Plzeňského Prazdroje.

Čtvrtý největší domácí pivovar chystá pod vládou nového ředitele expanzi prémiové značky Budweiser. Naopak hodlá méně podporovat levnější pivo Pardál.

Lepší pozice prémiového ležáku na domácím trhu, to znamená posílit prodej značky Budweiser v Česku. Budějovický Budvar jako čtvrtý největší tuzemský producent piva hodlá pod vládou nového šéfa Petra Dvořáka vrhnout co nejvíc sil do rozšíření své top značky.

Nejen v zahraničí, tedy skoro osmdesátce zemí, kde se český Budweiser prodává, ale teď především na domácím trhu, na kterém se dosud prodává menší část produkce národního podniku. Dvořák chce, aby značka Budweiser posílila v kategorii nejdražších prémiových piv, kde jí podle zjištění LN patří z hlediska objemu prodeje druhé místo za plzeňským Pilsner Urquellem.

A naopak. Tím, že se Budvar víc zaměří na prosazení své vlajkové lodě, bude o něco méně podporovat svou levnější značku Pardál. „Budvar není stavěný na to, aby chrlil hektolitry levného piva. Do této kategorie nemá význam se tlačit,“ uvedl Dvořák v rozhovoru pro LN.

Důležitější je Budweiser
„Pardála do budoucna spíš trochu omezíme, důležitější je prosadit se na domácím trhu víc se značkou Budweiser v prémiovém až luxusním segmentu. Pardál je značka pro určitý typ provozoven a spotřebitelů, ale v příštích letech nebude náš zásadní tahoun produkce,“ dodává Dvořák.

O kolik by se v budoucnu měl zvýšit český prodej Budweiseru ani jak podnik omezí třeba reklamní aktivity pardála, však Dvořák neupřesnil.

Budvar, stejně jako ostatní pivovary, tají prodejní čísla jednotlivých značek. Z loňské celkové produkce 1,61 milionu hektolitrů vyvezl vysoce ziskový budějovický podnik skoro milion za hranice, kde se prodává téměř výhradně značka Budweiser. O zbylých 600 tisíc hektolitrů pro domácí trh se podle některých odhadů dělí půl napůl značky Budweiser s Pardálem. A dražší ležák může vydělávat pivovaru díky vyšší marži víc než levné pivo.

Odbyt těch levnějších výčepních devítek a desítek stále klesá, roste prodej ležáků (jedenáctek a dvanáctek), navíc v kategorii piv nižší cenové kategorie je vzhledem k levné nabídce privátních značek obchodních řetězců velká konkurence.

Pardála sice Budvar prodává i ve verzi jedenáctek, ale za nižší cenu, a tedy i s nižší marží než svůj prémiový ležák Budweiser.

„Utlumit nějak víc značku Pardál by nedávalo smysl. Je dobré, když má pivovar k dispozici levnější i dražší varianty piv. Ale posílení ležáku Budweiser určitě z pohledu ekonomiky smysl má,“ komentuje úmysly nového ředitele Budvaru Tomáš Maier, který na České zemědělské univerzitě Praha přednáší ekonomiku pivovarnictví.

Lepší znamená i dražší?
Důraz na prémiovou, a tedy dražší značku není na českém trhu novinkou. Prakticky od svého vzniku jde touto cestou například humpolecký Bernard.

„Bylo nám jasné, že když chceme prodávat kvalitní skvělé pivo, které se chce odlišovat, nemůže být levné,“ vyjádřil se už před časem spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard.

Pardála Budvar prezentuje jako první pivo vyvinuté samotnými pivaři. Prodej začal v roce 2007 v jižních Čechách a v dalším roce poprvé putoval – tehdy ještě pouze ve výčepní verzi – do republikové distribuce.

„Nyní máme v nabídce prémiovou top značku Budweiser Budvar a kvalitní značku středního cenového segmentu,“ uvedl začátkem roku 2008 obchodní ředitel Budvaru Robert Chrt.

„Pardál má chuť i další vlastnosti výrazně odlišné od stávajících produktů z naší nabídky. Již jsme si ověřili, že oslovuje především nové zákazníky, tedy konzumenty konkurenčních piv,“ dodal Chrt při rozšiřování značky do republikové distribuce.

V Nepomuku otevřou pivovar. Vzniknout by měl v zadních částech objektu Hotelu U Zeleného stromu, kde už probíhá čilý stavební ruch. Rodina Sochorova v nich obnovuje minipivovar, jehož součástí budou také pivní lázně či malé pivovarské muzeum. Hotovo by mělo být na podzim 2018.

Pivovar Chotěboř na Havlíčkobrodsku očekává, že jeho výstav v tomto roce překročí 22 tisíc hektolitrů piva. Vloni prodal 21 881 hektolitrů. Sortiment pivovar koncem roku rozšiřuje o dva speciální druhy piv, na expedici do restaurací už je připraven třináctistupňový Svatomartinský speciál, v tiskové zprávě sdělil sládek pivovaru Oldřich Záruba.Pivovar v Chotěboři byl postaven na zelené louce, funguje od léta 2009. Jeho výroba od té doby stoupla více než dvojnásobně. V roce 2010 roční výstav činil 10 tisíc hektolitrů piva, což je méně než letos za první pololetí, kdy pivovar prodal 11 402 hektolitrů zlatavého moku. Včetně speciálů se teď v Pivovaru Chotěboř vaří osm druhů piv. Speciálního piva, které se podle sládka svou chutí hodí ke svatomartinské huse, je připraveno 90 hektolitrů. V ležáckých tancích pivo zrálo dva měsíce. „Aby bylo k dostání již na svatého Martina, musí se vařit se značným předstihem, na začátku září,“ uvedl Záruba. Jde o pivo jantarové barvy s přídavkem karamelového a vídeňského sladu. Uvařeno už je také třináctistupňové speciální pivo pro vánoční období prodávané jako Vánoční Speciál.

S nejlepší péčí načepované tankové pivo a k tomu kvalitní gastronomii si mohou lidé vychutnat už také v Bruntále, kde byla během tohoto týdne oficiálně otevřena nová pivovarská restaurace Radegastovna.

„Absence tankového piva Radegast ve městě a širokém okolí nám hodně pomohla při uvažování o směřování našeho dalšího podnikání,“ řekl manažer nového podniku Radek Zatloukal.

Záměrem nové Radegastovny bylo vnést do starého měšťanského domu, který stojí v čele centrálního Náměstí Míru, nový impuls.

„Úplně jinak jsme nastartovali kuchyni. Respektujeme sice tradice české a moravské klasiky, ale tradiční recepty oživujeme po svém, moderními a netradičními způsoby přípravy,“ upozornila majitelka restaurace Andrea Zatloukalová.

Vedle tradičních jídel se tam v menu pravidelně objeví třeba vietnamský „Bánh mi“ sandwich s marinovaným bůčkem či bohatá nabídka oblíbených burgerů.

Nová bruntálská Radegastovna respektuje všechny dispozice původního prostoru, ať už ve vstupní části, která je kolem výčepu, tak v zadním traktu pod historickou klenbou, kde najdou návštěvníci více místa pro nerušené posezení i pro skupinky hostů.

Koncept stylových hospod pivovaru Radegast stojí na myšlence použití jednotlivých materiálů v jejich původní podobě s minimem nutných úprav a dekorací. Výrazným prvkem je socha boha Radegasta v nadživotní velikosti umístěná před kamennou stěnou. Výčep je řešen jako kamenný monoblok, čímž připomíná materiál vytěžený přímo z lomu.

Unikátem bruntálské Radegastovny je umístění výčepu, který je srdcem celého prostoru, a pivních tanků tak, že je na ně vidět ze všech částí restaurace. Hlavním pivem je tanková Ryze Hořká 12, na čepu však mají také Ráznou 10, nealkoholický Birell a každý měsíc jiný speciál z programu Volba sládků.

Pivní sommeliér ve středověké Anglii kontroloval dodržování standardů v oblasti prodeje alkoholických nápojů, zejména pak světlého piva. Pro našince to může znít jako fantastický džob, ale v té době zdaleka nešlo o nic příjemného. V lepším případě se člověku mohlo udělat zle, v tom horším mohl zemřít.

Ochutnávače každý rok jmenoval londýnský soudní dvůr. Byli zvoleni čtyři a do své funkce byli uvedeni o svatojánském dni, v předvečer 24. června. Šlo o roční práci, která byla vzhledem k oblibě piva mezi Angličany velice důležitá. Mezi povinnosti ochutnávače patřila kontrola kvality, cen a měr prodávaného chleba, piva a ostatních alkoholických nápojů.

Ochutnávat pivo se neznalému může jevit jako úžasná práce, ale nesmíme zapomenout, že dotyčný testoval vzorky ze všech hospod ve městě. Protože ochutnávač měl oprávnění ukládat pokuty, umíme si představit, jako jej hostinští “milovali”. Získávat nepřátele tak vlastně patřilo do náplně této práce. Úkolem sommeliérů bylo vyžadovat, aby pivo dobře chutnalo a prodávalo se za férové ceny. Pivo v časech středověku bývalo zkažené, přesto se štamgastům rozlívalo.

Až do konce 14. století se chmel do piva nepřidával, toto vylepšení receptury s sebou přinesli až vlámští imigranti. Ve středověké Anglii se pivo dělalo jen ze sladu, kvasnic a vody. Díky tomu bylo silné, chutnalo sladce a rychle se kazilo. Jeho konzumace tak mohla způsobovat žaludeční nevolnost. Až když se stal chmel součástí receptury, pivo se muselo vařit, čímž se zničily bakterie.

Do té doby si však hospody dělaly vlastní pivo a nabízely ho, i když už bylo dávno prošlé. Ochutnávač, který musel testovat nápoje v každém hostinci, tak riskoval nejen otravu, ale i smrt. Nelze se pak divit tomu, že někteří ze sommeliérů si neplnili řádně své povinnosti z obav o svůj život. Existuje množství záznamů ze starého Londýna, které vypovídají, že pivní ochutnávači byli často trestáni za neplnění svých povinností.

Vedle hlavní ceny získal pivovar i bronzovou medaili v kategorii tmavé pivo.
Piva z regionu a z Českého ráje měla vždy dobrý zvuk. Klášter, Svijany, Podkováň a Rohozec. Pivaři mohou být pyšní na piva, která směřují do světa z jejich regionu. Potvrdily to i letošní výsledky prestižní ankety Pivo roku, která vyvrcholila o víkendu vyhlášením výsledků.

Nejvyšší ocenění směřuje právě do Českého ráje. Pivovar Rohozec se stal absolutním vítězem, když ovládl kategorii Pivovar roku. „Je to neskutečný úspěch. Radost máme všichni, od vedení po všechny zaměstnance,“ říká nadšený šéf Pivovaru Rohozec František Jungmann.

Vyhlášení ankety, pořádané Sdružením přátel piva, se uskutečnilo v Kynšperku nad Ohří. V letošním sedmadvacátém ročníku kraloval rohozecký pivovar hned dvakrát. Kromě hlavní ceny získal i bronzovou medaili v kategorii tmavé pivo. Třináctka tmavá se stala Skokanem roku. Pro Český ráj je úspěchem i kategorie Polotmavé pivo.

CHUTNALI ANONYMNĚ
Podzimní anonymní degustaci sládků vedl jako obvykle jeden z nejzkušenějších degustátorů v republice i ve světě Jan Šuráň.

„Letošním vítězem je menší průmyslový pivovar, který by se ještě na přelomu tisíciletí počítal do kategorie minipivovarů, protože měl produkci pod deset tisíc hektolitrů piva. To už ale dávno neplatí. Aktuální produkce se pohybuje kolem sedmdesáti tisíc hektolitrů,“ míní pořadatelé. Přestože se letošní výsledky od předchozích let liší, mnohá piva i pivovary se na stupně vítězů vracejí po loňském úspěchu. Tak jako právě Pivovar Rohozec.

NOVÁ TVÁŘ I VAGON
Rohozecký pivovar v posledních letech zapracoval nejen na kvalitě piva, ale i na vzhledu pivovaru. Zatímco dříve vstup do areálu vedl hosty mezi omšelé stavby, nyní jsou nádvoří i všechny budovy opraveny. Zajímavostí je i to, že pivovar letos otevřel v rámci poptávky po občerstvení takzvaný Vagon. Skutečný železniční vagon uzpůsobený pro restaurační nároky.

„Prostě to najednou přišlo a objevil se vagon. Mohou se tu konat oslavy, slavnosti, setkání. Zájem stále stoupá. Byl to dobrý krok,“ míní šéf pivovaru František Jungmann. Jak je přesvědčen, současné úspěchy ovlivnil způsob chování k zákazníkům i propracovaná nabídka a vyrovnaná kvalita piva.

„Pivo mají dobré, pochutnal jsem si i na jejich cherry pivu, ale náhodou jsem teď vyzkoušel Ginger drink a tahle limonáda mě absolutně uchvátila,“ hodnotil Radim Hloušek z Velkých Hamrů.

ZÁKAZ KOUŘENÍ NEVADÍ
I když v současné době vzhledem k zákazu kouření v restauracích klesá spotřeba sudového piva, rohozecký pivovar s tím problém nemá. „Naše produkce je v poměru 60 ku 40 procentům pro sudové pivo,“ podotýká Jungmann. Na dotaz, proč si myslí, že jejich sudové pivo jde na odbyt, říká: „Pracujeme poctivě. Pivo děláme s láskou a umem tak, jako to dělali naši předkové.“

Z rohozecké produkce je nejprodávanější jedenáctistupňový ležák Skalák. Před několika měsíci Rohozečtí poslali do světa novinku, pivo Prometheus, které se od ostatních piv odlišuje kořeněnou vůní a chutí. Je to vlastně dvanáct a půlka s obsahem alkoholu lehce přes 5,3 procenta.

INGREDIENCE Z KAVKAZU
„Naše běžná dvanáctka je z plzeňského sladu, u Promethea je přídavek sladu Carared, který má zabarvení do červena. Kvůli tomu je pivo tmavší než naše ostatní piva,“ vysvětluje Jungmann. U Promethea je použitý zvláštní druh chmele nazvaný Kazbek. Je to chmel vyšlechtěný z divokého chmele, který roste v pohoří Kavkazu pod horou Kazbek. Jeden z rodičů chmele pro Promethea je z Kavkazu, druhý z typicky českého chmele. Odborníci z nich vyšlechtili novou odrůdu.

Podle ředitele Jungmanna je tento ležák hitem. Pivovar ho ani nedokáže vyrobit tolik, kolik si žádá trh. „Je to vzhledem k náročnosti technologie výroby a také jsme limitováni surovinami,“ říká. Loni v Pivovaru Rohozec hlásili výstav piva 69 tisíc hektolitrů. „Nechci to zakřiknout, ale vypadá to, že letos na tom budeme ještě o mnohem lépe než loni. Na hodnocení roku je ale opravdu ještě brzy, dva měsíce jsou dva měsíce…“ dodal Jungmann.

Před dvaceti pěti lety založil s přáteli Sdružení Neratov. Za cíl si dal obnovit nejen zdejší kostel, tradici poutního místa, ale celou obec Neratov, vysídlenou po 2. světové válce. Josef Suchár, který sám sebe neváhá označit jako "šíleného faráře z Neratova," tyto nemalé vize naplnil. Novým podnikem, který by měl od listopadu v obci fungovat, je nový minipivovar.

Minipivovar, jako další z projektů sociálního podnikání, má pomoci dalším lidem s postižením a do budoucna má přispívat k finanční soběstačnosti obce.

"Stavíme na tom, že se v České republice minipivovarům daří, máme dobrou vodu, zkušeného sládka a Neratov je už naštěstí docela známá značka," vypočítává bratranec faráře Antonín Nekvinda, který se ke sdružení přidal v roce 2011 a má na starosti marketing a finanční řízení.

"Vybudovat pivovar by ale nebylo možné bez investičního úvěru z programu sociálního bankovnictví České spořitelny," dodává. O odbyt se nebojí, koneckonců, Neratov má přece vlastní hospodu. Novým pivem Prorok by si milovníci zlatavého moku mohli připít o Vánocích.

Kostel je otevřen každému
Spolehlivým magnetem, který přitahuje návštěvníky, je neotřele rekonstruovaný a nikdy nezamčený kostel se skleněnou střechou, který se nikdy nezamyká. Smí se v něm například konat svatby snoubenců různých vyznání. Ročně se jich tady odehraje několik desítek a zisk z nich pomáhá rozvíjet místní komunitu.

Před pětadvaceti lety byl přitom ruinou. Suchárovi, který místo objevil náhodou, když na konci osmdesátých let coby jeden z vedoucích na letním táboře hledal místo pro bojovku, Neratov učaroval tak, že si slíbil jednou se sem vrátit a kostel obnovit.

Cesta do neznáma
Po revoluci jako oficiálně vysvěcený kněz dostal na starosti farnosti Orlických hor. Své vizi věřil natolik, že přesvědčil dvě rodiny s malými dětmi, aby se spolu s ním do Neratova přestěhovaly. A to na počátku nebylo v Neratově ani kde bydlet, domy byly v dezolátním stavu.

Obě rodiny, které se rozhodly následovat farářovy vize, radikálně změnily svůj dosavadní život. Kromě vlastních dětí si navíc vzaly do pěstounské péče další, a to s mentálním postižením.

„To byla obrovská odvaha přestěhovat se i s dětmi z civilizace se všemi jejími vymoženostmi v podstatě do pustiny bez jakéhokoli vybavení. Prostě jít za svou vizí vybudovat místo pro lidi s postižením a pomáhat jim,“ popisuje dlouholetá podporovatelka a zaměstnankyně Neratova Zdeňka Burešová.

Rodiny sester Jany Němcové a Marie Malíkové spolu s farářem Josefem Suchárem začaly budovat společenství, které dnes dává rodinné zázemí a práci desítkám lidem, a to nejen s mentálním postižením.

"Už na počátku jsme si řekli, že obnovíme poutní místo smíření pod ochranou Panny Marie Nanebevzaté, ale že ten princip smíření bude v pomoci potřebným a zvláště dětem. Od počátku jsme Neratov spojili s lidmi s handicapem. Obnovu kostela a obce jsme však nedělali pro ně, ale společně s nimi - to se povedlo a funguje to tak dodnes," přibližuje Suchár.

Začátky nebyly jednoduché, o smyslu obnovit život na vesnici a dát šanci lidem s postižením musel Suchár přesvědčit více lidí než své přátele. Potřeboval, aby jeho plánům uvěřili i místní. Neratov sice měl na začátku devadesátých let jen dva stálé obyvatele, ale v okolí bylo a je nemálo chatařů, navíc je součástí nedalekých Bartošovic.

"Josef, který nikdy nepil, ani na našich velkých rodinných oslavách, se kvůli Neratovu rozhodl dát si tu a tam panáčka slivovice s místními - uvědomoval si svou jinakost, byl kněz, do vsi přiváděl zvláštní lidi, zůstat abstinentem by bylo další známkou odlišnosti," vypráví Nekvinda.

"Hospoda je v naší zemi prostě základ, v ní domluvíte vše potřebné, v ní máte šanci mluvit s lidmi o tom, co v Neratově děláte a proč," krčí rameny Suchár.

Okolo kostela se podařilo postavit nejen obnovit obec, ale vybudovat i ekonomicky stabilní podnikání. Sdružení například získalo ocenění odborníků i veřejnosti, Cenu Floccus, a to hned v prvním ročníku, který Nadace České spořitelny vyhlásila v roce 2015.

"Obnovili jsme tradici poutního místa, poutníkům jsme tak potřebovali nabídnout občerstvení, místo k odpočinku i suvenýry na památku," vysvětluje Suchár.

Neratov disponuje jídelnou a hospodou, kavárnou, ubytovnou, obchůdkem, kde si můžete koupit výrobky z neratovských keramických, textilních, košíkářských a dalších dílen. Postupně tak neratovští budovali, co sami potřebovali k žití v obci a co očekávali návštěvníci.

"V roce 2011 jsme změnili strategii, začali jsme se věnovat tzv. sociálnímu podnikání. Naším dlouhodobým cílem je udržitelnost našich aktivit," upřesňuje Nekvinda.

"Asi nejbláznivější zakázku, kterou jsme zpracovávali, byly pytlíky s uhlím - jedna firma si je objednala jako dárek zaměstnancům k Mikuláši. Aby nám nenavlhlo, měli jsme fůru složenou v jedné z našich dílen a uhlí jsme vážili na lékárenských vahách," směje se vedoucí dílny Kopeček Bohumila Bukáčková.