Novinky a zajímavosti ze světa piva

Na začátku 20. století patřil Dreherův vývozní pivovar v Žatci k největším Evropě. Dnes v jeho areálu parkují autobusy, část prostor slouží jako skladiště, autodílna a větší část je opuštěná. Unikátní architektonickou památku se nyní město snaží zachránit.

„Areál a přilehlé pozemky, které jsou vhodné k rodinné zástavbě, vlastní tři majitelé. Jednáme s nimi. Nebrání se tomu, aby někdo celý areál odkoupil. Jejich finanční požadavky jsou reálné,“ uvedla starostka Zdeňka Hamousová.

„Naším cílem je najít investora, který by se stal jediným vlastníkem areálu, celý jej zrekonstruoval a vdechl mu nový život,“ dodala.

Podle ní by se tam mohlo opět obnovit vaření piva, areál je vhodný i pro další podnikatelské a turistické aktivity.

Město jedná také s Národním zemědělským muzeem o případném vybudování výstavní expozice. Dreherův pivovar je architektonický skvost a má velký potenciál. Rekonstrukce ale vyjde na stovky milionů korun.

Možností dotace na revitalizaci
„Je zde ale možnost čerpat peníze z dotačních titulů, například na revitalizaci brownfieldů,“ doplnil místostarosta Žatce Jaroslav Špička.

Jednu z budov, bývalou varnu pivovaru, si pronajali jako soukromé osoby žatecká starostka s místostarostou a architekt města Jiří Vaníček, který vypracoval studii možného využití areálu.

„Chceme tady pořádat akce pro veřejnost a seznámit je nejen s historií areálu, ale i jeho potenciálem,“ vysvětlila Hamousová.

Dreherův pivovar je od roku 2015 kulturní památkou, město ho zařadilo do souboru chmelařských památek v žádosti na zapsání do seznamu světového dědictví UNESCO.

V areálu byla naposledy Fruta
Areál se začal stavět v roce 1898 jako Žatecký spolkový pivovar, v roce 1926 se přejmenoval na Dreherův vývozní pivovar. Pivo se z něj vyváželo do řady zemí.

„Měl dvě sladovny se dvěma hvozdy, varnu s vodárenskou věží, kotelnou a strojovnou a ležácké sklepy s lednicí a stáčírnou, správní budovu i další hospodářské příslušenství. Vlastnil také pozemky a činžovní domy,“ popsala areál žatecká historička Milada Krausová.

Pivo se tam vařilo do roku 1948. Poté byl areál využíván ke konzervování. Poslední firmou, jež v něm působila, byla Fruta.

Neorenesanční průmyslová stavba pivovaru je unikátní i svým vzhledem. Pozornost poutají fasády z červených cihel a zdobné detaily z pískovce.

Strategicky bylo zvoleno i umístění. Nachází se v těsné blízkosti u železniční dráhy na Plzeň, u silnice na Chomutov a u řeky Ohře, ze které bral pivovar potřebnou vodu.

Koncept značkových restaurací BUDVARKA získal prestižní mezinárodní ocenění Red Dot za vysokou kvalitu designu. Autorem designu je české IO Studio vedené architektem a designérem Lukou Križkem. První BUDVARKA byla otevřena letos v březnu a nyní již fungují tři. Další čtyři restaurace této sítě se připravují. Do dvou let by BUDVARKY měly fungovat ve všech krajských městech i v dalších vhodných lokalitách.

Porota prestižní mezinárodní soutěže Red Dot Award: Communication Design 2017 vyhlásila v pátek 27. října vítěze letošního ročníku. Odborníci letos posuzovali přes 8000 projektů v 18 hlavních kategoriích z 50 zemí. Budějovický Budvar získal ocenění Red Dot za projekt značkových restaurací „Original pivnice BUDVARKA“, který navrhl tým českého IO Studia vedený architektem a designérem Ing. Arch. Lukou Križkem. Dalšími členy tvůrčího týmu byli Ing. Radek Bláha a grafik Jan Padyšák.

„Red Dot je zřejmě nejprestižnější soutěž na světě a já si ocenění nesmírně vážím. Je skvělé, že BUDVARKA zaujala porotu, složenou z mezinárodně uznávaných osobnosti současného designu,“ říká Ing. Robert Chrt, obchodní ředitel Budějovického Budvaru.

„Naším cílem bylo vytvořit moderní restauraci pro náročné hosty, a zároveň zachovat prvky tradiční pivnice, ve které si lidé mohou naplno vychutnávat prémiovou značku Budweiser Budvar. BUDVARKA je prostor s lidským rozměrem, kde se člověk cítí příjemně a uvolněně. Proto je důležitou složkou navrženého konceptu také optimismus s prvky humoru, který je našemu národu tak blízký,“ vysvětluje Luka Križek z IO Studia. Flexibilní interiér je možné aplikovat v různých typech prostorů od historických po moderní. Z praktického pohledu je velmi důležitá jednoduchost montáže navrženého mobiliáře.

„Důkazem toho, že se nám záměr podařil, je spokojenost hostů a provozovatelů ve třech BUDVARKÁCH, které již fungují v České republice. Ocenění Red Dot navíc potvrzuje, že design BUDVARKY nyní patří do mezinárodní špičky,“ dodává Luka Križek.

Síť značkových restaurací BUDVARKA se bude výrazně rozšiřovat. „Již jsme zahájili realizaci dalších čtyř BUDVAREK. Do dvou let chceme tyto značkové restaurace ve všech krajských městech i v dalších vhodných lokalitách,“ uzavírá Robert Chrt.

O soutěži Red Dot
Pro profesionální hodnocení rozmanitosti v oblasti designu se Red Dot Design Award rozděluje na tři disciplíny: Red Dot Award: Product Design, Red Dot Award: Communication design a Red Dot Award: Design Concept. Soutěž Red Dot Award je jednou z největších světových soutěží v oblasti designu a organizuje ji Design Zentrum Nordrhein Westfalen. Odborná porota posuzovala nejlepší světové návrhy poprvé již v roce 1955. Název a značku ocenění Red Dot vytvořil v devadesátých letech 20. století profesor Dr. Peter Zec. Od té doby se symbol Red Dot stal vysoce ceněnou mezinárodní pečetí vynikající kvality designu. Více informací naleznete na adrese www.red-dot.org.

Poděkování všem, kteří se podíleli na konceptu BUDVARKA
Projekt BUDVARKA byl zahájen již v roce 2015. Jeho úspěšné ukončení by nebylo možné bez tvrdé práce a nadšení mnoha lidí, kteří si zaslouží zvláštní poděkování: patří mezi ně řada současných i bývalých kolegů z Budějovického Budvaru, IO studio, dodavatel interiéru Interiors, stavební firmy Demostav a Japsten a samozřejmě také všichni provozovatelé tří BUDVAREK, které již dnes nabízejí hostům své služby.

Diplom ocenění Red Dot 2017O konceptu BUDVARKA
BUDVARKA představuje moderní řetězec restaurací se silnou vizuální přítomností značky Budweiser Budvar. Je to prostor, ve kterém by se lidé měli cítit příjemně a uvolněně. Proto je důležitou složkou navrženého konceptu také optimismus s prvky humoru. Flexibilní interiér je možné aplikovat v různých typech prostorů od historických po moderní. Z praktického pohledu je velmi důležitá jednoduchost montáže navrženého mobiliáře. Zařízení BUDVARKY je navrženo z mnoha originálních prvků, které výborně doplňují dřevěné židle tradiční české značky TON. Důraz byl kladen na použití kvalitních přírodních materiálů v interiéru. Návštěvníky zaujmou zejména následující komponenty:
- kónické polosloupy připomínají sklenici s přetékající pivní pěnou,
- výčep inspirovaný typickým černým budvarským sudem,
- výplně stěn obložené pivními tácky skládanými do geometrické kompozice,
- kožené opěráky lavic šité ve tvaru pivních lahví,
- centrální osvětlení inspirované pivními přepravkami,
- nástěnné grafiky v pěti různých variacích: stylizované motivy víčka, přepravky, láhve, sklenice nebo potrubí pivovarské technologie vnášejí do interiéru pomocí hravých kompozic další vtipný a silný prvek,
- dlažba skládaná jako mozaika do tvaru pivních přepravek ze tří barevných odstínů keramiky, která navazuje na grafiku stěn,
- motiv nápisu BUDWEISER, skládaný z jednotlivých písmenek frézovaných z masivního dubu, který je v interiéru často používaný i na drobných detailech nábytku nebo svítidel.

Barevné řešení interiéru vychází z přirozené barevnosti přírodních materiálů. Další barvy jsou pak komponovány v monochromatické paletě tak, aby byl interiér sladěn v jednom barevném tónu. Volně stojící mobiliář je proveden v přírodním světlém dubu. Dubové obklady stěn jsou tónované do šedého odstínu. Černě zbarvené zámečnické prvky kontrastují s měděnými narůžovělými detaily. Čalouněné prvky jsou provedeny z brašnářské kůže.

Součástí designového řešení restaurace BUDVARKA jsou i originální jídelní lístky, pivní tácky, porcelánové stojany na příbory, porcelánové misky na podtácky, přepravky na dochucovadla a kompletní venkovní značení restaurace.

Nikoliv zlatavý, ale načervenalý mok se stal letošním vítězem kategorie alkoholické nápoje soutěže Výrobek roku Libereckého kraje. Pivo má dlouhý název Albrecht American Pale Ale 13 Kristián a svoji výraznou barvu se chlubí díky anglickému sladu crystal T50. Výraznou chuť a aroma a má díky americkému chmelu.

Byť suroviny kvašeného speciálu Kristián jsou ze světa, název moku je ryze regionální. „Vítězné pivo nese jméno po hraběti Kristiánovi Clam-Gallasovi. Jeho jméno rezonuje s Frýdlantskem a je známé také v Jizerských horách, kde zakládal sklárny a vesnice,“ vysvětluje Marek Vávra, majitel Zámeckého pivovaru Frýdlant. Použitý slad a chmel odkazuje na výrobu piva v Americe a Anglii. Receptura vychází z frýdlantského Phillipa, což je také American Pale Ale. Jeho název odkazuje na strýce Kristiána Phillipa Clam-Gallase Phillipa Josefa Gallase.

Doba vaření? 8 až 10 hodin
Technologie výroby Kristiána se liší od výroby českého ležáku. Ten se dělá dvou rmutovým nebo tří rmutovým způsobem, kdy se používají spodní kvasinky, které kvasí při 8 stupních Celsia. American Pale Ale vzniká za přítomnosti divočejších vrchních kvasinek. „Uvaření várky tohoto piva trvá osm až deset hodin, zatímco český ležák se vaří deset až čtrnáct hodin. Pak se oddělí hořké kaly, pivo se zchladí a jde na kvašení. Kvašení u Ale trvá zhruba dva dny, zatím co ležák šest až deset dní podle stupňovitosti,“ vysvětluje Vávra technologii výroby. Nakonec pivo leží, v případě Ale 14 až 30 dnů, u ležáku 30 až 60 dnů.

Ve Frýdlantu vaří přes čtyřicet druhů piva. Samozřejmě, že ne všechny najednou. Některé speciály se vaří sezonně nebo jen párkrát za rok. Mezi ně patřil i Kristián. Po té, co ho porota soutěže Výrobek roku Libereckého kraje ocenila jako vítěze, byl Kristián zařazený mezi stálý výběr.

Krušovice se v roce 2014 staly hlavním oficiálním partnerem Mistrovství světa IIHF v ledním hokeji. Spolupráce s jednou z největších a nejvýznamnějších sportovních událostí roku se osvědčila, protože hokej se ke značce skvěle hodí. Krušovice se proto rozhodly partnerství prodloužit minimálně do roku 2019 s příslibem spolupráce na další dva roky.

Mistrovství světa v ledním hokeji je prestižní sportovní akce s mezinárodním rozměrem, sleduje ho více než miliarda diváků z celé planety. Hokejové zápasy se vysílají ve 167 zemích světa na 251 televizních stanicích. V České republice se navíc jedná o oblíbený celonárodní sport, při kterém se mnohdy projeví charakter jako v málokterém jiném. „Mistrovství světa v ledním hokeji je pro značku zásadní událostí roku. Toto strategické partnerství výrazně napomáhá celkovému vnímání značky i její pozici na pivním trhu. Jsem velmi ráda, že nadále v tomto partnerství budeme pokračovat a věřím, že mohu mluvit o spokojenosti na obou stranách,“ uvedla Lenka Kroupová, manažerka značky Krušovice, která má na starosti jak lokální, tak i mezinárodní trh.

Krušovice mají za hranicemi výborné renomé. Svědčí o tom fakt, že se krušovické pivo vyváží do více než 30 zemí světa, a neustále přibývají další trhy, kam královský pivovar expanduje. Celkově jde na export přes 20 % z celkového objemu výroby. A mistrovství světa v hokeji dobré reputaci Krušovic za hranicemi dobře nahrává.

Značka Krušovice se těší na další úspěšnou sezónu a spolupráci, tentokrát v Dánsku. V pořadí 82. Mistrovství světa IIHF se koná od 4. do 20. května 2018 v Kodani a Herningu.

Pivovary na Vysočině vařily speciální piva s vyšším obsahem alkoholu pro vánoční trh už koncem léta, některé je v těchto dnech začínají stáčet do lahví. Želivský klášterní pivovar nabídne dvacetistupňové tmavé pivo s příchutí chilli a pomerančové kůry, speciály pivovarů v Havlíčkově Brodě a Chotěboři budou podle z několika druhů sladu. Humpolecký Bernard rozšíří sortiment o sváteční edici piv v sektových lahvích zdobených obrazem od Karla Gotta.

Sváteční edici svého piva Bohemian Ale připravil Rodinný pivovar Bernard druhým rokem, letošní lahve ale zdobí jiný Gottův obraz. Mluvčí pivovaru Zdeněk Mikulášek předpokládá zájem zákazníků, protože loni se několik desítek tisíc láhví rozprodalo. Podotkl, že období Vánoc představuje pro pivovary vzhledem ke zvýšenému odbytu "malé léto". Humpolecký pivovar je největší na Vysočině, loni vystavil 315 400 hektolitrů piva.

Pivovar Chotěboř, nejmladší z průmyslových pivovarů Vysočiny, připravuje svoje speciální pivo z českého, karamelového a vídeňského sladu chmeleného žateckým chmelem odrůdy červeňák. Uvařeno bylo 19. září, a to v objemu 80 hektolitrů. "Filtrovat a stáčet se bude kolem 10. prosince, jak do lahví, tak i do sudů," uvedl sládek Oldřich Záruba. Speciál se podle něj dobře prodává o Vánocích a na Silvestra. "Během roku o silná piva typu speciál není tak velký zájem," uvedl. Pivovar funguje od roku 2009, jeho letošní celková výroba bude kolem 22 500 hektolitrů piva.

Sládek Měšťanského pivovaru v Havlíčkově Brodě začal vařit speciální pivo nazvané Vánoční hvězda na přelomu září a října. Bude to stejný speciál jako vloni, množství bude záviset na poptávce, sdělila Edita Veselka Palkovičová z pivovaru. Celoroční výstav tohoto výrobce má být do 100 tisíc hektolitrů.

O speciální pivo pravidelně rozšiřuje nabídku také Želivský klášterní pivovar. "Ale pokaždé je to něco jiného, speciály se neopakují," řekl obchodní manažer Miloš Minařík. Tentokrát jde o dvacetistupňový Imperial Stout s jemnou příchutí chilli a pomerančové kůry. "Dneska se stáčí první lahve," podotkl Minařík. Tento tmavý speciál je uvařen od srpna, pivovar ho má 3000 litrů. Želivští premonstráti navázali na staletou tradici výroby piva, první malý pivovar otevřeli v roce 2003. Nynější technologie umožňují za rok uvařit 2500 hektolitrů moku.

Pivo je pro Plzeňský kraj typickým produktem i z hlediska spotřebitelské ceny. Ačkoli např. maloobchodní ceny másla zažívají v současné době prudký cenový nárůst, ceny světlého lahvového piva zůstávají v našem kraji stabilní. Průměrná cena 0,5 l lahvového světlého piva k 15. 9. 2017 byla 10,86 Kč a v porovnání se stejným obdobím roku 2015 zůstává přibližně stejná (11,01 Kč v roce 2015). Cena uvedeného typu piva se v Plzeňském kraji pohybuje od počátku roku převážně pod hodnotou republikového průměru.

Pokud bychom si vytvořili nákupní koš základních potravin odpovídající vybraným potravinářským produktům u měsíčního šetření, všechny položky v koši sečetli a zjistili cenu za nákup, vyjde tento nákupní koš nejdráže spotřebitele v Libereckém kraji, kde nakupující zaplatí 1 647,60 Kč. Nejlevněji nákup naopak vyjde v kraji Olomouckém, tam spotřebitel zaplatí 1 555,30 Kč. Plzeňský kraj se pohybuje mírně nad průměrnou cenou tohoto nákupního koše na místní úrovni.

Přímé zjišťování spotřebitelských cen potravinářského zboží se do roku 2008 zjišťovalo jednou týdně, v letech 2009 a 2010 čtrnáctidenně a od roku 2011 se zjišťuje jednou za měsíc. Aktuální ceny vybraných 27 druhů potravin se šetří pravidelně 1x za měsíc ve 4 až 6 prodejnách různého typu v pevně stanovených termínech. Průměrné ceny za jednotlivé kraje a Českou republiku jsou zveřejňovány pravidelně jednou za čtyři týdny na webových stránkách ČSÚ.

Vzhledem k metodice přímého zjišťování cen jednotlivých potravinářských výrobků musíme při vyhodnocování a posuzování výše cen v jednotlivých krajích a úhrnem za Českou republiku mít na zřeteli, že uváděné ceny mají pouze orientační charakter.

● Czech Craft Beers (CCB) rozjela výrobu na druhém místě v Brně, brzy se má počet minipivovarů CCB znásobit.
● Za projektem stojí také bývalý majitel firmy Valosun Martin Šibal.
● CCB má zatím ambice hlavně v regionu, výhledově ale myslí i na export.

Společnost Czech Craft Beers (CCB) zahájila v Brně-Medlánkách provoz nového minipivovaru. Pod obnovenou značkou Moravia s kořeny sahajícími až do 19. století připravila první várky spodně kvašených piv. Nový pivovar s kapacitou výroby až 6000 hektolitrů piva ročně, která by se měla příští rok ještě o třetinu navýšit, je v krátké době už druhou, a ne poslední investicí CCB na domácím pivním trhu.

Letos na jaře obchodní partneři Martin Šibal, Jiří Sojka a Jan Grmela vstoupili do jiného brněnského minipivovaru Lucky Bastard, sídlícího v Kotlářské ulici. "Brzy chceme přidat další pivovary v Brně, ale i v širším regionu. Půjde v krátké době o tři až čtyři další projekty," říká Grmela, který má v CCB na starosti výrobní část. Dříve pracoval v oblasti IT, při zaměstnání jako hobby vařil pivo, následně vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou a nyní je vrchním sládkem skupiny. Sojka je mimo jiné majitelem sítě restaurací Zelená kočka a ve firmě má na starosti vše, co se týká obchodu. Šibal, známý jako někdejší majitel výrobce potravinových doplňků Valosun, je pak hlavním investorem celého projektu.

Původní pivovar Moravia stával od konce 19. století mezi ulicemi Kotlářská a Štefánikova. Právě v místech, kde dnes sídlí pivovar Lucky Bastard. Počátkem 20. století vařila Moravia se svými dalšími filiálkami v Rájci a Jehnicích kolem 200 tisíc hektolitrů piva ročně, což z ní dělalo druhý největší pivovar v Brně. Po dopadech hospodářské krize ale v roce 1933 zavřela, následně došlo k fúzi se starobrněnským pivovarem a značka Moravia zanikla. Oživla teď jako pokračování rozmachu značky Lucky Bastard. Jenže i z kapacitních důvodů ji bylo třeba usadit jinde než v jejím původním domově.

Postavit pivovar v podstatě na zelené louce, jako se to stalo nyní v Medlánkách, vyjde na sumu kolem deseti až dvaceti milionů korun. "S Moravií se teď budeme brzy pohybovat na hranici toho, co je ještě minipivovar, tedy limitu deseti tisíc hektolitrů ročně. Varna a tanky jsou moderní automatizované technologie, které umožňují dodržovat co nejmenší rozdíly v jednotlivých várkách," upozorňuje Grmela. "Také tu máme takovou zajímavost, že se nám nekouří z komína, ale veškeré výpary jsou svedeny do kanalizace, protože jsme v lokalitě husté zástavby rodinných domů a je to vůči okolí šetrnější," dodává sládek.

Moravia i starší Lucky Bastard mají ambici oslovit zatím jen Brno. Panenský ležák nebo výčepní desítka Jošt, tedy značky Moravie, mají i proto etikety a celý svůj marketing postavený na brněnském hantecu. Celá skupina dnes svými pivy zásobuje zatím jen asi patnáct restaurací a hospod, zároveň jsou ale její výrobky k dostání v obchodní síti Globus, Makro či Brněnka. S rostoucím počtem pivovarů, kdy bude možné více využívat propojení celého byznysu, vidí Czech Craft Beers příležitosti i pro export − nejprve do Bratislavy či Vídně.

Momentálně v CCB pracuje dvanáct lidí. Příští rok by první dva pivovary ve skupině měly dosáhnout souhrnného obratu kolem 30 milionů korun.

Počet minipivovarů v tuzemsku stále mírně roste. Jejich oborový svaz odhaduje, že je v Česku více než 350 minipivovarů. Po boomu posledních let ale některé začínají narážet na svou neekonomičnost a končí, případně se naopak svým úspěšným rozvojem přesouvají z kategorie minipivovarů do kategorie standardních průmyslových pivovarů.

Popularita minipivovarů ale podle vedení CCB neklesá. Poukazuje přitom na situaci v západní Evropě nebo v USA, kde menší pivovary zaujímají nikoliv jednotky procent trhu, jako je tomu v Česku, ale mnohde i dvě desítky.

Právovárečné měšťanstvo v Plzni, které se soudí s Plzeňským Prazdrojem o pozemky v Plzni a v Praze a dále o ochranné známky, prohrálo jeden ze tří soudních sporů, který vede. Pražský městský soud jim podle deníku E15 minulý týden v pondělí neuznal nárok na ochranné známky Prazdroje. ČTK potvrdil informaci předseda měšťanstva Karel Svoboda, který řekl, že šlo o sedm známek včetně značek Pilsner Urquell, Prazdroj a Pilsner Bier. Spolek se odvolá, pokud neuspěje u českých soudů, obrátí se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Měšťanstvo, které v roce 1842 vybudovalo bývalý Měšťanský pivovar, dnes součást Prazdroje, vede spory o známky a o významnou část nemovitostí, které pivovar užívá. Hodnota nárokovaného majetku se pohybuje kolem jedné miliardy eur (asi 25,6 miliardy korun). Prazdroj s nároky dlouhodobě nesouhlasí. Tvrdí, že byly v minulosti uspokojeny, a aktivitu považuje za spekulativní. Právovárečné měšťanstvo v Plzni je nejstarší stavovskou korporací v Čechách a tvoří ho vlastníci 250 právovárečných domů v Plzni.

Znalci jistě vědí, že řeč je o pivu. Právě na tyto způsoby vám je načepují v Lokále. A dokonce na několika místech v Praze. Příjemnou vesnickou atmosférou vyniká ten v Kunraticích, který se jmenuje U Zavadilů.

První Lokál byl jako pobočka sítě Ambiente otevřen v Dlouhé ulici v roce 2009. Cílem této restaurace bylo ukázat tradiční českou hospodskou kulturu v trochu lepším světle. Soustředili se na kvalitu piva, k němuž vám nabídnou oblíbené hospodské speciality, ovšem v mnohem lepší kvalitě. Nejinak je tomu i v kunratickém Lokále U Zavadilů.

Jako ve venkovské hospodě
Lokál U Zavadilů byl jako třetí Lokál v pořadí otevřen v Kunraticích v roce 2013. Najdete jej nedaleko kruhového objezdu neboli náměstí Prezidenta Masaryka v Kunraticích. I Lokál U Zavadilů si udržuje image pravé české pivnice ze starých časů, stejně jako ostatní Lokály.

V dřevěném obložení jsou vyryté nápisy „jako do štamgastů“, válečková výmalba připomíná venkovský hostinec ze starých časů a k posezení slouží židle „tonetky“, které prý podle architekta Václava Červenky, jenž navrhl podobu Lokálů, přežijí každou hospodskou rvačku. Lokál U Zavadilů ostatně není žádnou novou restaurací, navazuje na tradici hostince, který byl v domě již od počátku 20. století. Založil jej jistý pan Zavadil a jeho vnučka dodnes do restaurace chodí na oběd.

Poctivé a domácí
Restaurace Lokál je určena milovníkům české kuchyně. Pokud si potrpíte na neobvyklá a nóbl jídla a různé delikatesy, Lokál pro vás ideální nebude. Jestliže ale hledáte kuchyni jako od babičky, jste na správném místě. Přestože Lokál nabízí typické hospodské speciality, vaří je opravdu poctivě, podomácku a z kvalitních čerstvých surovin od lokálních dodavatelů. Nenajdete tu žádná dochucovadla ani polotovary, které v mnoha hospodách používají, aby ušetřili čas i peníze.

Knedlíky i nudle do polévky jsou domácí, a vše se připravuje na másle nebo na sádle. Předností Lokálu také je, že svou nabídku obměňuje. Každý den tu tedy můžete ochutnat něco jiného. Jídlo ovšem nikdy nedojde. Jestliže se něco vyprodá, kuchař uvaří jinou „hotovku“. A když vám něco opravdu zachutná, můžete si klidně zdarma přidat knedlíček nebo omáčku. O hladu nebudou ani hosté, kteří dorazí před „zavíračkou“. Stále jsou připraveny malé dobroty k pivu, které si můžete objednat kdykoliv.

K dobrému jídlu samozřejmě patří i dobré pivo. V Lokále nabízejí to nejlepší, a sice ležák Pilsner Urquell. Pivo se čepuje z tanku, a trubky jsou co nejkratší, aby bylo pivo čerstvé. O kvalitu čepovaného piva dbá v Lokálech mistr světa v čepování piva Lukáš Svoboda, od něhož se můžete naučit čepovat pivo na jeho kurzu v Lokále U Bílé kuželky. A pokud byste se stali U Zavadilů štamgastem, můžete si vysloužit stálé místo u stolu a dokonce i vlastní půllitr, do něhož vám výčepní „natočí“ pivo.

Nejlepší smažák v Praze?
Vyhlášeným jídlem všech Lokálů je jejich smažený sýr. Jde o eidam vyzrálý šest týdnů, smažený na přepuštěném másle. Podávají ho s vlastní tatarskou omáčkou, je krásně dozlatova osmažený, a můžete si k němu objednat vařené nebo šťouchané brambory.

O „smažáku“ v Lokále se plným právem říká, že je nejlepší v Praze, i další jídla ovšem stojí za to. Mezi poledními specialitami najdete třeba gulášek, hovězí maso s koprovou či rajskou omáčkou, řízek, bramborové knedlíky plněné uzeným masem nebo pečené kuřecí stehno. Jídla jsou podávaná rovnou s přílohou a často je k hlavním jídlům i kompot.

Výborné bylo ale i vepřové maso dušené v mrkvi, které mi připomnělo dětství, nebo plněný paprikový lusk jako od babičky. Jako milovník dršťkové jsem tuto polévku nemohla vynechat a byla vynikající.

Z klasické hospodské nabídky nesmí chybět nakládaný hermelín, tlačenka s cibulí, pivní sýr nebo úžasný talián s křenem a hořčicí. Máte-li chuť na něco zdravějšího, dejte si k jídlu klasický okurkový salát nebo rajčatový s cibulkou. Milovníci sladkého pak nesmí vynechat „hvězdu Ambiente“ větrník nebo rakvičku s poctivou domácí šlehačkou.

TIP: Dostanete-li se do Kunratic 25. 11., stavte se U Zavadilů na tradiční české zabijačce. Typické zabijačkové speciality, jako jsou jitrnice, jelítka, zabijačková polévka nebo ovar se tu budou připravovat přímo před zraky hostů.

Pivní národ, jakým Česká republika beze sporu je, má i bohatou historii předmětů, které se k pití piva, jeho výrobě, ale i skladování váží. Dnes již tradiční pivní láhev má za sebou historii nejenom bohatou, ale i velice bouřlivou. Čechy byly v uvedení lahví na trh oproti sousedním zemím pozadu, sládkové i majitelé výčepů je dlouho odmítali. Obávali se totiž o svůj byznys.

V poslední třetině 19. století však došlo i v českých zemích k masovému rozšíření lahví. V posledních letech se pivní lahve staly předmětem čilého sběratelského zájmu. Zatím ovšem chybí kvalitní a zejména systematické informace o jejich historii, typologii, označení či druzích uzávěrů. Tento nedostatek by měla alespoň částečně napravit připravovaná výstava pivních lahví na děčínském zámku. Návštěvníci si na ní budou moci prohlédnout základní typy lahví, dozví se, jak se lišily lahve na porter od těch na ležák, či další druhy piva. Velká pozornost bude věnována také způsobu, jakým se lahve vyráběly ve velkých průmyslových sklárnách až do nástupu Owensova stroje. Poslední místnost expozice bude věnována fenoménu stáčíren. Vystaveno bude kompletní vybavení stáčecí dílny. Výstava pivních lahví na děčínském zámku bude zahájena 16. listopadu a potrvá do 31. března 2018.

„Kdokoliv měl někdy v ruce starou pivní láhev ví, že v minulosti bývaly mnohem pestřejší než dnešní unifikované výrobky,“ uvádí Ing. Iveta Krupičková, ředitelka zámku Děčín. „Počátkem 20. století kolovaly pivní lahve v nespočetných variantách. Ty se od sebe navzájem lišily v mnoha směrech – samozřejmě podle výrobců, kterých bylo před 1. světovou válkou mnohem více než dnes, dále podle druhu piva, které se do nich stáčelo, také podle označení či způsobu uzávěru. Řada lahví nesla například působivé reliéfní označení výrobce, například ve formě šlechtických erbů. Pivní láhev ovšem není zajímavá jen sama o sobě, vypráví celou řadu příběhů. Je dokladem někdejší rozmanitosti regionálních pivovarů, do její historie se promítají také hospodářské dějiny. Průmyslový rozvoj a nové technologie ovlivnily jak samotné vaření piva, tak i výrobu lahví či jejich uzavírání,“ dodává Iveta Krupičková.

V Čechách mělo zavedení pivních lahví velké zpoždění například za Anglií, neboť zdejší pivo mnohem více pěnilo a lahve se proto trhaly. Běžným postupem, jak zpomalit proces tvorby CO₂ v lahvích bylo zakopat je do hlíny či písku. Zavedení také všemožně bránili majitelé výčepů, neboť se obávali o svůj byznys. Přesto v poslední třetině 19. století došlo i v českých zemích k masovému rozšíření lahví. Samotné pivovary ovšem přistupovaly k prodeji svých produktů do lahví jen neochotně. Zejména v průmyslových oblastech, kde bylo běžné pít pivo během pracovní doby, proto vznikla živnost stáčečů, kteří zajišťovali stáčení piva ze sudů do lahví a většinou i jejich distribuci přímo k zákazníkovi. Vzhledem k vysoké konkurenci nebylo možné vybírat zálohy, a proto stáčeči sháněli prázdné lahve doslova kde se dalo, jen aby nemuseli kupovat nové. Na několika místech dokonce vznikly i směnárny lahví, aby se zajistilo, že piva jednoho pivovaru nebudou prodávána v lahvích jiného výrobce. Od konce 19. století se ruční práce postupně nahrazovala poloautomaty. Zlom nastal s vynálezem Owensova automatu, na jehož pořízení si evropské sklárny musely založit kartel a rozdělit výrobní kvóty. V Čechách se Owensovy stroje rozjely těsně před první světovou válkou a český sklářský kartel řízený Českou bankou Union měl rozhodující podíl na výrobě pivních lahví až do druhé světové války. Kartel účelovým snižováním cen úspěšně likvidoval sklárny, které stály mimo něj (Duchcov, Radnice u Plzně). Pivní lahve pro výstavu půjčují děčínskému zámku čtyři sběratelé, část exponátů je vypůjčena také z Muzea města Ústí nad Labem. Výstava vzniká v rámci přeshraničního projektu Šlechtické poklady – sběratelské radosti v Sasku a v Čechách, který byl finančně podpořen Evropskou unií z Programu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2014 – 2020.

Zámek Děčín a jeho současná podoba je dílem hraběcího rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628– 1932. Thunové pocházeli původně z jižních Tyrol a postupně se vypracovali mezi přední šlechtické rody habsburské monarchie. Příslušníci rodu pravidelně zastávali důležité politické i církevní úřady. Např. Lev Thun působil v 19. století jako ministr kultu a vyučování, jeho synovec Franz Thun zastával dvakrát (1889–1896 a 1911–1915) funkci místodržitele v Čechách a v letech 1898– 1899 se stal dokonce předsedou rakouské (tzv. předlitavské) vlády a současně i ministrem vnitra. Za své zásluhy byl roku 1911 povýšen do knížecího stavu. Rod Thunů, původní majitelé zámku, udržoval kontakty s mnoha předními vědci či umělci – Josefem Dobrovským, Františkem Palackým, malířskou rodinou Mánesů atd. Zřejmě nejznámějším návštěvníkem zámku byl hudební skladatel Fryderyk Chopin. Trvalou vzpomínkou na jeho pobyt zůstává valčík As-dur, op. 34, č. 1, zvaný Děčínský, který zde Chopin poprvé uvedl a poté věnoval komtese Josefině Thunové.