Pivaři si připlatí, návrh vlády na zvýšení DPH zdraží točené pivo skokově až o pět korun za jeden půllitr.
Hospody na Liberecku jsou v ohrožení. Zájem o provoz hospod hlavně na venkově klesl v době pandemie, pak hostinské ničila vysoká inflace a drahé energie. Teď je možná dorazí cena piva.

Vláda představila dlouho avizovaný balíček úsporných opatření, která mají zachránit státní rozpočet. Na jeho příjmové straně jde mimo jiné o změny DPH, kdy nově jsou již jen dvě sazby, a to ve výši 12 a 21 procent. Kromě jiného se do té základní, tedy vyšší, přesouvá i točené pivo, což je pro mnoho českých hospod velmi citlivým tématem.

Milovníci piva by si měli v brzké době výrazně připlatit. Jeden půllitr tak může v hospodách podražit o čtyři až pět korun a v řadě podniků se tak přiblíží padesátikorunové hranici, případně ji i překročí.

Podle pivovarníka a libereckého zastupitele Marka Vávry české pivovarnictví strašně trpí. Hospody krachují a v Německu a Polsku jsou schopní vyrábět pivo levněji než v Čechách. „Je potřeba ten obor podržet tak, aby české pivo zůstalo českým zlatem. Nyní je to špatně, je to jenom cesta k tomu, aby české pivovary přebíraly zahraniční firmy a není to dobře,“ zdůraznil majitel Zámeckého pivovaru ve Frýdlantu s tím, že stát by se měl zamyslet nad tím, kde jsou hodnoty české výroby. „Starší generace pivo pijí, mladší už ne, to je trendem. V zahraničí pijí buď nealko piva nebo vůbec,“ doplnil.

Je názoru, že klasické venkovské hospody už ani nejsou. Malé a střední regionální pivovary to mají aktuálně těžké a prim budou přebírat nadnárodní společnosti.

„Náš pivovar je závislý na návštěvnících regionu, na turismu. Lidé přijedou a mimo české historie chtějí ochutnat i české pivo. Pivovar sám o sobě poslední tři roky strádal a místo toho, aby se mu naskytla možnost v současné době, kdy jdou dolů energie a ceny nákladů na samotnou výrobu, se zotavit, tak nám vláda hází klacky pod nohy,“ podotkl Vávra.

Provozovatel liberecké restaurace Neptun zatím ještě neví, jak na to bude reagovat. Jedná se o čerstvou věc. „Rozdíl je velký. Uvidíme, co to přinese, jak na to budou reagovat ostatní,“ informoval Petr Jandura s tím, že ceny za pivo nemá zatím tak vysoké jako v okolních restauracích. „Malé navýšení zákazníci ještě skousnou,“ dodal.

V Liberci i letos prosadili zdarma předzahrádky pro hospody. „Já jsem za to bojoval a jsem rád, že se to podařilo. Hospody aby přežily, potřebují předzahrádky zadarmo,“ podotkl zastupitel.

První dvě školní piva z Frýdlantu jsou už v prodeji. Odstartovalo ho v pátek 15. října slavnostní narážení sudů v Pivovaru Albrecht.
Ve Frýdlantu slavnostně narazili sudy školního piva.

Školní piva Hospodář 12° a Čeledín 11° byla uvařena z chmele vypěstovaného na naučné zemědělské stezce Střední školy hospodářské a lesnické Frýdlant.

Chmelobraní zde proběhlo první zářijový den a účastnili se zástupci školy, studenti školy a jejich rodiče.

Piva jsou v prodeji čepovaná v pivovaru Albrecht, od příštího týdne budou k dostání i lahvová. Novinku představuje frýdlantské pivo Kočí, které bude k dostání ke konci listopadu.

Netradičně zahájila školní rok Střední hospodářská a lesnická škola ve Frýdlantě na Liberecku. Učitelé, žáci i jejich rodiče přišli ručně sklízet chmel ze školní chmelnice. Škola z něj uvaří pivo, se kterým chce zabodovat v soutěži Regionální potravina.

Hospodář a Čeledín. To jsou školní piva, která Střední hospodářská a lesnická škola ve Frýdlantě začala vařit před čtyřmi lety. Poptávka po nich byla tak veliká, že škola rozšířila svoji chmelnici a letos nechá uvařit i třetí druh piva. Pokřtila ho Frýdlantský kočí.

Pro školu je to tak další výrobek, se kterým se chce účastnit soutěže Regionální potravina Libereckého kraje.

Chmelobraním zahájili nový školní rok na Střední škole hospodářské a lesnické ve Frýdlantu na Liberecku. Do čtvrté sklizně zeleného zlata se zapojili studenti i někteří rodiče.

Z chmelnice, která je i součástí naučné zemědělské stezky, putoval chmel do Zámeckého pivovaru Frýdlant. Čerstvě sklizený chmel se totiž musí zpracovat do 24 hodin, řekl ředitel školy Miroslav Kudrna. Vařit tu letos budou tři druhy piva.

„Začínali jsme s Frýdlantským hospodářem, což je dvanáctistupňový ležák. Další rok jsme přidali ještě Frýdlantského čeledína, to je polotmavá jedenáctka, a teď chystáme ještě třetí druh piva, a to je Frýdlantský kočí. Původně jsme si říkali, že by to bylo nealkoholické pivo, abychom uspokojili poptávku našich neplnoletých studentů," doplnil ředitel. Protože je ale po letní sezoně a poptávka po nealkoholickém pivu klesá, bude to podle něj po dohodě s majitelem pivovaru nakonec pravděpodobně silnější speciál.

Studené a vlhké počasí chmelu neprospělo
Kvůli studenému a vlhkému počasí nebude letos kvalita sklizeného chmelu tak dobrá. „Některé chmelové šištice už jsou svrchu narezlé, množství sklizených hlávek bude ale vyšší než loni. Odhaduji, že z toho letos bude asi 3000 litrů piva. Loni jsme udělali 2000 litrů," řekl vedoucí odborného výcviku na škole Jaroslav Palarec. Letos je také podle něj rostlin víc. „Vzadu na chmelové konstrukci je panenský chmel, ale ten zatím nemá takový výnos," dodal.

Součástí stezky je také sad se základními i méně tradičními ovocnými a dalšími dřevinami, kde mohou lidé vidět nejen jabloně, hrušně, višně, ořešáky, lísky nebo maliník, ale i jostu, kdouloň, mišpuli nebo kamčatské borůvky. Součástí je i vinice. Vinobraní ale bude letos zřejmě až v říjnu. Kvůli deštivému počasí podle Palarce víno dozrává jen pomalu a bude mít zřejmě i málo cukru. V sousedství chtějí ještě letos na podzim vysázet jabloňový sad se stovkou stromků. V budoucnu plánují vedle vlastního piva a vína také mošt.

Frýdlantská škola je multioborová. Nabízí 23 oborů, které letos studuje 635 žáků. Zájem o školu podle Kudrny v posledních letech výrazně roste. Pomohlo mimo jiné nové vzdělávací centrum pro technické obory za 76 milionů korun, díky kterému získala škola moderní strojírenské a opravárenské dílny se sociálním zázemím, a také moderní techniku a vybavení. Pomáhají podle ředitele také stipendia, a to nejen ta, která poskytuje na vybrané obory Liberecký kraj. Škola spolupracuje i s řadou místních firem, které studentům nabízejí vedle stipendií také odborné praxe a stáže.

Byl stavař, ajťák. S kamarády měl v centru Liberce prodejnu výpočetní techniky a mobilních telefonů. Jenže v Liberci se v roce 2009 konal světový šampionát v lyžování, který tehdy měl pro mnoho prodejen katastrofální důsledky, protože město uzavřelo centrum. I jeho podnikání bylo na nule.

„Všechno se to sešlo. Kšefty zavřené, město poslalo obchodníky ke dnu, říkal jsem si, že co vytvářím, nemá žádnou hodnotu. Počítače a školeni finanční gramotnosti jsou fajn, ale to po tobě nezbude. A já jsem chtěl, aby po mně něco zůstalo. Bylo mi 33 let, barák postavený, strom zasazený, syn na světě, jenže jsem dělal práci, která mě nebavila,“ říká dnes čerstvý šestačtyřicátník Marek Vávra z Liberce.

Do mozku se mu zaryla myšlenka, že zachrání nějakou památku. A ideálně, když v ní obnoví původní výrobu. „Chtěl jsem něco typicky českého. Třeba sklo, jenže tomu nerozumím. Napadlo mě pivo, které jsem měl rád. Tak jsem začal sondovat a hledat nefunkční pivovary.“

Láska na první pohled
Zkoušel Cvikov, Grabštejn a pak uviděl ten frýdlantský, který komunisti po válce uzavřeli. Okamžitě se do těch prostor zamiloval. Na dohled krásný zámek, nádherná příroda a bohatá historie. Nic na tom nezměnil fakt, že vše bylo v dezolátním stavu.

„Když jsem byl na prohlídce pivovaru, byl to děs – střešní krytina žádná, stropy propadlé, prostě parádní ruina, navíc byl březen a všude rampouchy. Když jsem to doma říkal manželce, která byla na mateřské s prvním synem, zakroutila hlavou. Řekla, že jsem blázen, ale podpořila moje myšlenky. To bylo zásadní,“ vrací se o třináct let let nazpět Marek Vávra.

Netrvalo dlouho a stal se majitelem areálu, který se v minulosti přeměnil z pivovaru na sklad zeleniny a místo, kde zrály sýry. Areál koupil za bezmála 5,5 milionu korun a začal rekonstruovat. První pivo - dvanáctku ležák - zde stočil za čtyři roky. Psal se rok 2014. „Na pivních slavnostech jsme pivo nabízeli na ochutnání a ohlas byl fantastický, což mě utvrdilo, že jdu správnou cestou.“

Pivovar Albrecht, jak se nyní jmenuje, protože Marek Vávra ho přejmenoval z původního názvu Zámecký pivovar Frýdlant, přežil i složité období covidu se ctí.

„Restaurace, kam jsme dodávali téměř 90 procent, produkce skončily. Orientovali jsme se na menší prodejny, večerky, vietnamské obchůdky. Hodně nám pomohla zakázka z Anglie, kam jsme dovezli bezmála 100 tisíc lahví irského stoutu a 200 tisíc lahví svrchně kvašeného speciálu. S anglickým partnerem jednáme i nadále, bylo by fajn, kdyby se podařilo domluvit stálé zakázky. Dodáváme také do Polska a na Slovensko.“

IPA, Stout, kyseláč, patnáctka…
V současné době ve Frýdlantu stáčí v sezoně pět až osm druhů piva. Pro zajímavost, historie pivovaru už poznala kolem sto druhů piva. Největším současným hitem je jedenáctka ležák.

„Ležáky jsou oblíbené všeobecně, ať jde o desítku, jedenáctku, dvanáctku či tmavou dvanáctku Kateřinu. Vaříme také svrchně kvašené speciály typu IPA, APA, irský stout Morion, dále německý märzen a chytáme se také nových trendů, kdy jsou velmi oblíbené styly NEIPA a především sour ale. Náš „kyseláč“ se jmenuje Brontosourus a již jsme uvařili malinovou a višňovou variantu. Vše z přírodních surovin bez chmelových či jiných extraktů a přidaného cukru,“ říká Marek Vávra.

Už v roce 2015 získal frýdlantský pivovar první místo na Jarní ceně českých sládků za svoji patnáctku. V letech 2017 - 2019 se pak pivovar Albrecht stal nejoceňovanějším českým pivovarem podle pivovarských ročenek. Kateřina, což je tmavý ležák, sklidila úspěch také mezinárodně a v roce 2019 získala stříbrnou plaketu na prestižní soutěží European Beer Star.

V současné době to vypadá na výstav 10 tisíc hektolitrů piva ročně. Cílem je dostat se na roční výstav 40 tisíc hektolitrů. To totiž podle Vávry zaručí dostatek peněz na jeho další sen – vybudovat ve druhém křídle areálu ubytování.

„Takový hotel pro turisty. Ubytovacích kapacit v regionu je žalostně málo a turistů hodně.“ I proto se rozhodl, že nabídne spolupodílnictví pivovaru. „Uvědomil jsem si, že vše, co bych tady chtěl vybudovat, bych za ideálních podmínek stihl tak někdy až mi bude šedesát, sedmdesát. A to je docela za dlouho. Proto jsem se rozhodl dát do kupy partu lidí, nadšenců a fandů do piva i do regionu, kteří kapitálově vstoupí do dění v pivovaru a společně budeme rozhodovat o tom, kam vše směřovat. Očekávám nejen peníze, ale také nápady, myšlenky, kontakty.“

Odkaz dalším generacím
Kdo ochutná pivo Albrecht, jakékoliv, bude překvapen netradiční chutí. Marek Vávra to vysvětluje „pivařským“ způsobem: „Je to dané vařením, surovinami. My vaříme piva tak, jak se vařilo dříve, pouze ze sladu, bez špetky cukru, používáme granulovaný chmel, žádné náhražky, a k tomu kvasnice a vodu. Není tam nic chemického, upravovaného. Pivo je tak hutnější, na první napití cítíte, že je jiné. Pak si ale tělo zvykne a nic jiného nechce,“ usmívá se.

Marek Vávra chce mít pivovar zrekonstruovaný. Jediné místo, kam patrně nepustí dělníky, je jeho kancelář. Jen vstoupíte, dýchne na vás historie. Dobové předměty, fotografie a stará dřevěná podlaha.

„Moje kancelář je jediná místnost, kde není podlahové topení. K tomu využíváme zbytkové teplo z vaření piva. Nechtěl jsem trhat podlahu, protože tady chodili sládkové od pradávna a já znám jejich jména od roku 1847, srdce by mi to utrhlo. To nikdy nedopustím,“ říká Marek Vávra, majitel pivovaru, který o výrazu majitel dodává:

„Neberu to tak, že jsem majitel. Je to úděl. Dělám to vše pro to, abych to tu zachránil. I když mnohdy není o co stát, protože třeba lidí na práci je v regionu žalostně málo. Ale ti, co tu jsou, jsou skvělí. Mě tohle dění kolem pivovaru moc baví. Za ty roky jsem ani jednou nezalitoval, že jsem do toho šel. Vždyť se podívejte na tu nádheru - budova, historie, zámek, příroda. A k tomu pivo! Máme tu krásnou restauraci a nově jsme připravili i terasu nad řekou Smědou. Já vím, že jsem asi ješitný, ale jsem spokojen s tím, že už vím, že tady po mně jednou opravdu něco zůstane.“

Mohl zavřít a doufat, že se o něj postará stát. Vždyť loni na jaře musel pivo dokonce vylévat. Pivovarník Marek Vávra ale našel cestu, jak zajistit chod frýdlantského pivovaru. Přeorientoval se na prodej piva v lahvích. Odměnou pak byla zakázka do Anglie.

„Je to pro nás velkou ctí,“ říká Vávra, který zároveň nabízí podíl v pivovaru, aby mohl nadále rozvíjet areál.

Jak se pivovaru v době pandemie daří?
Pandemie poznamenala obor i náš pivovar. Hospody jsou zavřené, takže prodej sudového piva je téměř nulový. Přesto nějaké sudy dodáváme, protože hospody pak stáčí pivo do PET lahví, které prodávají z okénka.

Vaříte teď méně piva?
Já jsem se tak vehementně vrhnul do prodeje piva v lahvích, že jsme dokonce výstav zvýšili. Vyrostli jsme z 8 500 hektolitrů na 9 143 hektolitrů. Ale klesl nám obrat o zhruba čtyři miliony korun, protože jsme museli naše pivo cenově přiblížit průmyslovým pivovarům. S přechodem na lahvové pivo také stouply náklady. Koupili jsme etiketovací linku nebo větší lahvovací linku. Na ní teď děláme 180 tisíc lahví měsíčně.

Jaký objem mají vaše lahve? Frýdlantský pivovar mám spojený s elegantními sedmičkami...
Jeden z důsledků covidu je, že jsme museli přejít na půllitry, abychom se přiblížili zákazníkům v nápojkách. Hodně nás podržely malé prodejny v regionu, jako jsou třeba vietnamské večerky. Ale v nabídce máme i třetinky a sedmičky.

Proč zrovna večerky?
Naše pivo tam stojí od nějakých šestnácti do dvaceti korun, což je příjemná cena, kterou se blížíme ceně Rohozce, Svijan a podobných pivovarů. Učíme pít naše pivo i lidi, kteří se k němu dřív nedostali.

V nabídce máte i plechovky. Jaký je o ně zájem?
Zájem o plechovky roste, zvlášť o ty z řemeslných pivovarů. Jsme kousek od polských hranic a tam zájem o plechovky roste výrazněji. Rádi bychom tak v letošním roce pořídili plechovkovací linku.

Expandujete do zahraničí?
Během covidu jsme se za běhu učili dvě věci. První byla dostat pivo v co největším množství do lahví a ty pak dostat mezi lidi. A druhá byla poohlédnout se po jiných trzích. Český trh je totiž dost poznamenaný covidem.

U toho se na chvíli zastavme. Jak to myslíte?
Otevřené jsou především supermarkety, kam se piva z malých pivovarů špatně dostávají. Na českém trhu se tak zastavila distribuce menších pivovarů. Snažíme se proto přesvědčit supermarkety, ale jde to hůř, protože české supermarkety nevlastní povětšinou Češi.

Co nějaké on-line supermarkety?
Jednáme s Rohlíkem, oslovili jsme i Košík. Zatím jsme se tam nedostali. Já strašně rád nakupuji na Rohlíku a rád bych tam měl naše pivo. Nestálo by tolik jako ta stávající řemeslná piva, bylo by lidem blíž a pomohlo by jim to koupit český produkt bez cukru, bez tetrahopu (vylepšovač pěny, pozn. red.), ale za cenu, která je podobná průmyslovým pivovarům.

Vraťme se k té expanzi.
Dodáváme třeba na Slovensko nebo do Polska. Teď se nám navíc podařilo získat velkou zakázku do Londýna, kam už nějakou chvíli dodáváme. Ta nám v době covidu hodně pomohla. Je to téměř 300 tisíc lahví.

Kdo si ji objednal?
Je to jeden z anglických e-shopů, který distribuuje pivo. Poslední dobou rostou prodeje piva přes internet. U nás jsou tyto projekty malé, protože jsme malý trh, ale v Anglii to jsou poměrně velké společnosti, které distribuují pivo nejen po Anglii, ale do celého světa. Naší snahou je prorazit s českým pivem ven. Protože naše pivo venku moc neznají.

Přibližte mi ta piva, po kterých v Anglii prahnou.
V českém balíčku budou tři piva. Jedno je samozřejmě ležák, který ale dodá jiný pivovar. Od nás tam bude stout a ALE. Onen ALE ani nebyl původně součástí poptávky. Poslali jsme jim jen vzorek na ukázku tak, jak ho mají rádi Češi. To znamená nižší hořkost, vyšší říz, vysoká pitelnost a vyšší pěnivost, na Angličany možná až příliš velká. Použili jsme i české chmely. Je to takové zajímavé pití. Člověk si jich může dát i pět nebo klidně deset. A oni si ho objednali také!

A ten stout je jaký? Tuším, že stout jako takový je tmavý a silný.
Ten je spíš na večer, je to sedmnáctka. Má velký podíl tmavých sladů. Někdo si ho může dát ráno místo kafe. Ale pro nás je velkou ctí, že stout, který reprezentuje Anglii, si objednali u nás. To je jako kdyby Angličani uvařili český ležák a vozili ho sem.

Zpátky do českých luhů a hájů. Na webu píšete, že prodáváte pivo za náklady. Přibližte mi to.
Na jaře, při první vlně, jsme pivo vylévali. Bylo to asi 200 hektolitrů. V zimě se pak situace málem opakovala - před Vánoci, když se rozvolňovalo, jsme navařili pět tanků desítky pro pražské hospody. Jenže přišel další lockdown a nám zbylo pivo. A já už jsem si řekl, že nechci pivo likvidovat. Tak jsme nabídli pivo za výrobní cenu. Prodávali jsme litr piva v PET lahvi za dvacet korun. A Liberečané opravdu dokázali vypít pět tanků desítky.

Myslel jsem, že PET lahve jste už v nabídce neměli?
Zrušil jsem je v roce 2015, protože plast při dlouhodobém uskladnění pouští vzduch. Až teď v době covidu jsme se k nim museli vrátit. Pořád je po nich poptávka a lidé si je velmi oblíbili. Stává se, že si někdo místo sudu vezme třeba 50 PET lahví. Je ale samozřejmě potřeba to vypít hned, nemůže to někde ležet.

Na Facebooku píšete, že stát se na malé pivovary absolutně vykašlal. Jak to myslíte?
Zkusím to říct aspoň ve zkratce. Pivovary propadly sítem podpor. Kdo se snažil a zachoval výstav pivovaru či obraty, tak nedostane podporu. Obrat mu neklesne o třicet procent v daném mezidobí a tím pádem je potrestán za to, že se snažil udržet pracovní místa nebo investoval do nových technologií. Technicky bylo jednodušší se na všechno vykašlat a nic nedělat. Ale to se mi nechtělo, proto ta poznámka. Na druhou stranu tady v historii byly války a člověk si musí umět poradit. Zatli jsme zuby, udrželi jsme hlavu nad vodou a hledali cestu, jak to pivo prodávat a jak si pomoci sami.

Takže jste nemuseli propouštět?
Máme 24 zaměstnanců a všechny jsme udrželi v práci. Nebereme na nikoho podporu. Jenom jsme stát požádali, zda je schopný nám odložit odvody, abychom byli schopní použít peníze na nákup etiketovací linky. V tom nám vyšel stát vstříc.

Také jste rozjeli crowdfundingovou kampaň, tedy že lidem nabízíte za peníze různé dárky. Série piv, půllitry, certifikáty... Nejzajímavější je ale bezpochyby položka Vojevůdce Albrecht, a tedy spoluvlastnictví pivovaru. Uvádíte částku jeden milion korun. Když vám dám milion, stanu se spolumajitelem pivovaru?
Když před nějakými dvanácti lety vznikal pivovar, myslel jsem si, že za deset let bude celý opravený. Cesta je ale opravdu delší. Strašně rád bych tak k sobě přibral drobné investory, kteří mi pomůžou dodělat hospodu, ubytování a doopravit střechy a zbytek budovy. Rozhodl jsem se, že vezmu polovinu firmy a společně se svým srdcem ji na dlani dám lidem. Chtěl bych, aby se všechno doopravilo v rámci několika málo let. Protože mám strach, že areál bude neopravený ještě dalších deset, patnáct let a v té době mi už bude šedesát, a to dílo nedokončím. Tak se o něj radši podělím.

Když se vrátím k původní otázce – co se stane, když vám dám milion?
Když mi dáte milion, spojím vás s naší advokátní kanceláří, která to celé zaštiťuje. Na konci celého procesu pak bude akciová společnost, kdy každý z investorů bude mít kousek pivovaru.

Nedá se tedy říct, jestli za jeden milion bude jedno procento, nebo třeba procent pět?
To teď nejde říct. Musí to být adekvátní. Tržní hodnota pivovaru před dvěma lety, kdy nás chtěla koupit jedna společnost, byla 150 milionů. Od té doby jsme ušli kus cesty, získali trhy, zvýšili výstav, takže nedokážu odhadnout, jaká bude hodnota spočítaná právní kanceláří, ale adekvátní k ní to bude. Myšlenka je najít lidi, kteří jsou bohatí, něčeho v životě dosáhli, takže nedávají celý svůj majetek, a mají rádi český industriál, české kulturní dědictví a budou se spolupodílet. Není to jen o tom, že dají peníze. A pořád platí, že rakev nemá kapsy. V tuhle chvíli je sice pivovar stoprocentně můj, ale do hrobu si ho nevezmu.

Kolik očekáváte, že se vám podaří sehnat peněz?
To uvidíme. Když toho bude míň, uděláme jenom hospodu a posezení nad řekou. Když se přidá někdo, kdo má zkušenosti s pečením chleba, tak tu může být pekárna. Půjdeme postupně podle toho, co ti lidé budou chtít podpořit a co sami umí přinést.

Pivovar jste před časem přejmenovali. Už nejste Zámecký pivovar Frýdlant, ale Pivovar Albrecht, tedy podle piva. Ostatně, všichni mu tak beztak říkali, že?
Je to tak, všichni tomu říkali Pivovar Albrecht. Zámeckých pivovarů je navíc v Česku už hodně. Albrecht tak nakonec převážil.

Narovná se po pandemii situace na trhu? Bude všechno jako dřív?
Já si myslím, že se to změní už navždy. Strašně držím palce všem hospodským, fakt na ně myslím, protože to mají těžké. Ale už máme informace, že třeba některé největší podniky v Praze, které od nás odebíraly pivo, už neotevřou. Odhaduji, že 30 procent hospod neotevře. Ale zase otevřou jiné a třeba budou chtít naše pivo.

Hospodářská lesnická škola ve Frýdlantu pokřtila letošní v pořadí již třetí várku piva a rozšířila dosavadní chmelnici. Navíc by chtěla vyzkoušet i úplně nový typ chmelového moku, nealko pivo.
Celkem o dvacet nových chmelových kořenáčů se rozšířila současná školní chmelnice. Stejně jako v loňském roce i letos se z tohoto chmelu vytvořila dvě piva, Hospodář a Čeledník, která jsou k prodeji v Zámeckém pivovaru Frýdlant. A podle ředitele školy je o školní pivo stále větší zájem. „Poptávka je ve škole i mezi veřejností obrovská,“ sdělil ředitel Miroslav Kudrna.

První nealkoholické pivo by mohlo vzniknout již příští rok. Vařit by se mělo podle receptury nealkoholického Zera ze Zámeckého pivovaru Frýdlant. O nealko pivo si řekli sami studenti, ochutnat by ho ale mohli třeba i řidiči, kteří si jinak musí před jízdou nechat zajít chuť. „Pivo je opět vynikající. Nealko pak ocení určitě i ti z nás, kteří často řídíme,“ komentoval místostarosta Jiří Stodůlka.

Do příští úrody musí ještě vzniknout název nového piva, o který se postarají žáci. „Uvidíme, co k Hospodáři a Čeledínovi přibude,“ dodal ředitel.

Nedávno založená chmelnice při Střední škole hospodářské a lesnické ve Frýdlantě se osvědčila. Už příští rok by se měla rozrůst na dvojnásobek. Vlastní chmelnici chce i tamní Zámecký pivovar.

Jen co se uvaří, zmizí. Zájem o speciální pivo ze školní chmelnice Střední školy hospodářské a lesnické ve Frýdlantě je enormní. Loni se Frýdlantský hospodář a Frýdlantský čeledín, jak se piva nazývají, vyprodali během čtyř týdnů.

Škola proto přemýšlí, že by se v budoucnu zúčastnila i různých pivních soutěží a pokusila se získat pro Čeledína či Hospodáře pivní pečeť.

„Lidé se na naše pivo chodili do školní prodejny ptát třeba i dva měsíce po té, co zmizelo z pultů. Zájem je obrovský. Máme z toho radost. Chmelnice je součástí praktické výuky našich zemědělských oborů. Letos nakonec i přes ne úplně příznivé počasí uvaříme z chmele o dva tisíce litrů piva víc. Várka bude hotová na konci října,“ říká ředitel školy Miroslav Kudrna.

Vaření z šišek je výzva i pro sládky
Dohromady to bude osm tisíc litrů piva. Ručně otrhané šištice se přitom musí velmi rychle zpracovat. Nejpozději do 24 hodin od utrhnutí.

„Pivo vaříme v Zámeckém pivovaru ve Frýdlantě, který nám hodně pomáhá. Vaříme tradičním způsobem. Tedy právě ze šišek a ne z peletek, které se dnes v pivovarech používají. Vlastně i chmel zatím pěstujeme na školních pozemcích postaru. Na dlouhých dřevěných tyčích, žádný drátěný systém,“ poukazuje Kudrna.

Vaření přímo z čerstvých šišek je výzva i pro sládky. „Ze šišek vaříme svoje pivo jednou za rok a pak tohle školní. Jinak používáme peletky. Zelený chmel dá pivu takovou zelenkavou, svěží barvu. Má pak i aromatičtější chuť a pivo je i perlivější,“ popisuje majitel Zámeckého pivovaru Marek Vávra.

Škola vsadila na odrůdu žatecký poloraný červeňák. „Je to jedna z nejlepších odrůd. Má nižší obsah hořkých látek, ale zase je jemnější, kvalitnější. Vaří se z ní ta nejlepší piva. Chmelová réva vydrží na chmelnici tak dvacet, dvacet pět let. My jsme s pěstováním začali před třemi lety,“ uvedl Jaroslav Palarec, zástupce ředitele školy.

Chmelnice se rozroste
Příští rok se navíc školní chmelnice rozroste na víc než dvojnásobek. Na česání chmelových šišek tak bude potřeba spousty rukou. S budováním začne škola ještě letos v říjnu.

„Podařilo se nám získat nějaké peníze, takže je dáme na rozšíření chmelnice. Bude za školním ovocným sadem. Ale už to bude tradiční chmelnice, kterou vidíte třeba na Žatecku. Tedy už ne dřevěné vysoké tyče jako máme teď na této menší chmelnici, ale drátěná konstrukce,“ řekl Kudrna.

Nebude to však jediná chmelnice, se kterou se ve Frýdlantě počítá. Chmelová réva by se mohla obtáčet i na břehu Smědé naproti Zámeckému pivovaru.

„Tradice pěstování chmele tady byla. Chmelnice bývaly na jižních svazích kolem Smědé, je to vidět i na předválečných fotografiích. Chmel potřebuje dost vody a také jílovitou půdu, to všechno tady je. Navíc by to bylo přímo u pivovaru. Daly by se pak spojit prohlídky pivovaru i s výkladem na chmelnici. Bohužel, zatím nám to komplikuje jednání s příslušnými úřady. Protože jde o zátopovou oblast, musíme mít souhlas s tím, že chmelnice, respektive její konstrukce, nebude dělat problémy při povodních. Jde o to, aby z ní nebyla bariéra, o kterou se budou zachytávat plovoucí věci, klády nebo že ji samotnou povodeň nestrhne,“ líčí Vávra.

I když pivovar přišel s návrhem nízké konstrukce, kde nejsou tyče tak vysoké, odbor životního prostředí na frýdlantské radnici se k tomu už několikrát negativně vyjádřil. „Doufám, že se nám je podaří přesvědčit, že snížená konstrukce nebude při povodních takový problém. Byli bychom moc rádi, kdyby to vyšlo,“ dodal Vávra.

Ve čtvrtek ráno proběhla sklizeň chmele na pozemku Střední školy hospodářské a lesnické ve Frýdlantu. Letos šlo už o třetí ročník chmelobraní, které vyústí ve výrobu 6 tisíc litrů Frýdlantského Hospodáře 12 a 2 tisíc litrů Frýdlantského Čeledína 11.

Škola vaří vlastní pivo ve spolupráci se Zámeckým pivovarem Frýdlant z čerstvého chmelu hned poté, co šišky skončily v koších česáčů.

"Když je chmel dočesán, putuje do varny, kde se už od časného rána vaří slad. Slad se vaří 90 až 100 minut. Varem projde celkem třikrát. Dvakrát v rámci takzvaného rmutu. Do té doby se tomu říká sladina. Teprve, když se přidá chmel, se stává dílo mladinou. Po 90 minutách vaření se pivo prudce zchladí na osm stupňů, provzdušní se a pak se přidají kvasnice. Během kvašení leží pivo na spilkách. V této fázi vzniká z cukrů alkohol. Teprve pak se pivo „zesuduje“,“ popsali průběh vaření piva pracovníci školy. Po této proceduře se pivo uloží do pivovarského sklepa, kde leží asi 60 dnů. První žejdlíky školního piva se budou čepovat začátkem října.

Už potřetí se v prostorách naučné zemědělské stezky Střední školy hospodářské a lesnické Frýdlant (SŠHL) česal chmel. Ve čtvrtek 27. srpna 2020 u toho vedle zástupců školy, Libereckého kraje a Zámeckého pivovaru Frýdlant nechyběli ani starosta města Dan Ramzer a místostarosta Jiří Stodůlka. Z chmele, který očesali z odrůdy poloraný žatecký červeňák, nechá škola díky Zámeckému pivovaru Frýdlant uvařit opět pivo. Stejně jako loni dvanáctistupňového Frýdlantského hospodáře a jedenáctistupňového Frýdlantského čeledína.



„Nápad pěstovat na naučné zemědělské stezce kromě jiných plodin i chmel, jsme s kolegou Jaroslavem Palarcem dostali vlastně už při jejím zakládání před čtyřmi lety. Už tehdy jsme měli takový sen, že bychom z něj jednou uvařili školní pivo. A povedlo se, navíc se z česání chmele a následného vaření školního piva stává hezká tradice," říká ředitel SŠHL Miroslav Kudrna. Obě školní piva půjdou letos opět i do volného prodeje, takže si je bude moci koupit i veřejnost. „K dostání budou jak v lahvích, tak stáčená v Zámeckém pivovaru Frýdlant, bez kterého by nevznikla, a jen v lahvích pak také v naší prodejně v centru Frýdlantu. Loni jsme nechali uvařit 4 tisíce litrů Hospodáře a 2 tisíc litrů Čeledína a obě piva byla prodaná do měsíce. Letos proto u Hospodáře přidáme další 2 tisíce litrů, takže se ho uvaří na 6 tisíc litrů, u Čeledína zůstaneme na dvou tisících litrů,“ přibližuje Miroslav Kudrna.

Šištice chmele se česačům podařilo ve čtvrtek dopoledne z rostlin otrhat během hodiny a čtvrt. „Zhruba 12 a půl kilogramů chmelových šištic putovalo rovnou do pivovaru, kde byly vhozeny do kádí. Při chmelovaru vytvoří právě ony v pivech Frýdlantský Hospodář a Čeledín hořkost, chuť a aroma,“ vysvětluje starosta Frýdlantu Dan Ramzer, který je vystudovaným agronomem. Tím, že se pivo vaří z čerstvého chmele, je jeho chuť rozmanitější a pivo je tak specifické a výjimečné. K zákazníkům by mohlo dostat zhruba v polovině října. „Už teď se těším, až ho společně ochutnáme,“ dodává starosta Frýdlantu.

Místostarosta Jiří Stodůlka doufá, že tradice česání chmele bude pokračovat. „Město Frýdlant se SŠHL v minulosti spolupracovalo, s příchodem nového ředitele se ale tato spolupráce ještě zintenzivnila. Každý projekt, na kterém společně můžeme pracovat nebo ho alespoň jako město podpořit, jen vítáme. A jsme rádi, že jich přibývá,“ uvádí.

SŠHL letos chystá v prostoru naučné zemědělské stezky ještě jednu sklizeň. Tentokrát školního vína. „Chystáme se v polovině září sklidit dvě odrůdy – rondo a biancu. Hroznů se ujme Česká zahradnická akademie Mělník. Ve spolupráci s ní vznikne první víno Střední školy hospodářské a lesnické Frýdlant, s označením Frýdlantské cuvée bílé a Frýdlantské cuvée červené,“ uzavírá ředitel školy Miroslav Kudrna.