Pivo jako tradiční česká pochoutka patří neodmyslitelně k české současnosti i historii. Málo kdo už ovšem ví, kam až sahá historie výroby piva na našem území. Odpověď možná překvapí, jelikož to nebylo ani šlechtické, ani královské prostředí.

Za kolébku piva se obecně považuje Mezopotámie, oblast tzv. úrodného půlměsíce mezi řekami Eufratem a Tigridem. Již v 7. tisíciletí před n. l. zde pěstovali obilí Sumerové, Akkadové, Babyloňané a Asyřané. Kvašené nápoje, jakýsi druh piva, byl Sumařany nazýván jako kaš, Babyloňany šikarum.

Další zprávy o pivě jsou i ze starověkého Egypta. V oblasti Středomoří, tedy i v antickém Řecku, převažovalo víno, tudíž bylo pivo na okraji zájmu. Jinak tomu bylo na severu, kde se, vedle medoviny, pivo hojně rozšířilo mezi Kelty, Germány a Vikingy.

V oblasti střední Evropy, v návaznosti na počátky české historie, objevily archeologické výzkumy doklady výroby a konzumace piva u Keltů, Markomanů i Slovanů. S nimi tradice výroby piva pokračovala.

I když se někdy uvádí jako nestarší pivovar ten v Domažlicích, o němž existuje písemná zmínka z roku 1318, pravdou je, že nejstarší pivovar se nacházel a dodnes nachází v Praze, nedaleko Pražského hradu. Jedná se o břevnovský pivovar, který byl v rámci břevnovského kláštera založen už v roce 993. Klášter a s ním spojený pivovar, coby součást jeho hospodářského zázemí, vznikl na popud českého knížete Boleslava II. a pražského biskupa sv. Vojtěcha.

Prvým dokladem souvisejícím přímo s výrobou piva je nadační listina prvního českého krále Vratislava II. pro vyšehradskou kapitulu z roku 1088, ve které mimo ostatní dary a privilegia panovník přidělil kapitule desátek chmele na vaření piva. Nejstarším dokladem o pěstování chmele na území českých zemí je pak nadační listina ze 30. let 11. století knížete Břetislava. Výroba piva však zůstávala jistým privilegiem.

Přítomnost piva v prostorách břevnovského kláštera může překvapit, avšak je pravdou, že tato pochutina byla s klérem spojena poměrně úzce. Byla totiž považována za postní jídlo. Z poloviny 13. století pak existuje listina, v níž papež Innocenc IV. nařizuje zrušit zákaz sv. Vojtěcha pražským měšťanům vařit v době neúrody pivo na prodej. To bylo možné do té doby pouze v klášterním pivovaru. K rozkvětu výroby piva na našem území došlo už během následujícího 12. století, kdy již měl právo vařit pivo de facto kdokoliv.

Výroba piva byla v historii břevnovského kláštera několikrát přerušena a obnovena opět až roku 2011. Za husitských válek byl celý klášter včetně pivovaru téměř zničen. Většina řeholníků se spolu s opatem uchýlila do kláštera v Broumově. K obnově kláštera došlo až na sklonku 17. století. Nejvýznamněji se na této obnově podíleli Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové. Postupně byl vybudován nový kostel, konvent, prelatura a podle klášterní kroniky došlo k výstavbě nového pivovaru konkrétně v roce 1720. Klášter a jeho zázemí tak získalo novou, barokní podobu, jakou můžeme vidět i dnes.

Uvádí se, že roční výroba piva poté dosáhla až 5 000 hl. Za válek o rakouské dědictví byl pivovar roku 1742 francouzskými a bavorskými vojáky silně poškozen. Opravu pivovaru pak provedl opět Kilián Ignác Dientzenhofer. Od té doby byl pivovar několikrát opravován.

Prosperita pivovaru pokračovala de facto až do průběhu 19. století. Tehdy, konkrétně v roce 1889 byl pivovar zrušen hlavně z důvodu nedostatečné kapacity sklepa. Později byl dokonce objekt pivovaru zbourán při rozšiřování Patočkovy ulice v roce 1953.

Na tradici výroby piva navázala roku 2011 společnost Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha a pivovar umístila v barokním objektu bývalých stájí. Kapacita zařízení je dnes 3000 hl piva ročně.

Minulý týden se v Břevnovském klášteře sv. Vojtěcha česal chmel. Na deseti „babkách“ před břevnovským klášterním pivovarem vyrostlo třicet štoků chmele, ten uzrál a nastal čas jeho sklizně.

„Chmel vypadá pěkně, až se usuší, bude ho tak deset kilo,“ řekl nám spolumajitel pivovaru Petr Janík. „Uvaříme z něj před vánocema Opatský ležák. Ten půjde k zákazníkům 14. ledna.“

Pivovar v Břevnově je nejstarším nepřímo doloženým pivovarem v Čechách, přičemž založení kláštera je datováno k roku 993. Svatý Vojtěch, jak se traduje, ale vaření piva zakázal, protože mu mniši holdovali až přesmíru. Zákaz byl zrušen až roku 1244 na popud krále Václava I.

Za husitských válek byl celý klášter včetně hospodářských objektů téměř zničen a většina řeholníků se spolu s opatem uchýlila do kláštera v Broumově. K obnově došlo až na sklonku 17. století. Nejvýznamněji se na této obnově podíleli Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové. Postupně byl vybudován nový kostel, konvent, prelatura. Výstavba nového pivovaru proběhla v roce 1720 v místech mezi Pivovarským rybníkem a Kaštanem.

Klášter neprovozoval pivovar sám, ale pronajímal jej různým pachtýřům na dobu obvykle 6 let. V 19. století se zde vystřídala řada sládků, třeba slavný Petr Faster, přezdívaný Český král, revolucionář z roku 1848, majitel restaurací a hotelu, jehož bratr Method byl v Břevnově farářem. Pivovar měl kapacitu 5 tisíc hektolitrů piva ročně. V roce 1889 byl zrušen, zbourán pak kolem r. 1950 při budování Patočkovy ulice.

Dnešní pivovar se nachází v hospodářských staveních, konkrétně ve stájích.
Zařízení Břevnovského klášterního pivovar sv. Vojtěcha je převážně české výroby a je si ho možné prohlídnout v rámci exkurze nebo při nákupu piva. Kapacita zařízení je 3000 hektolitrů piva ročně. Vedle klasického ležáku se vyrábí řada speciálních druhů piva s využitím různých druhů sladů, chmelů i kvasnic. Některá silná piva zrají v dřevěných sudech. Pivo se plní jednak do KEG sudů různé velikosti, jednak do skleněných patentních lahví a PET lahví.
Klášterní piva se prodávají pod značkou Břevnovský Benedict. (Svatý Benedikt je zakladatelem řádu benediktýnů, který v Břevnově sídlí, je to nejstarší mužský řád u nás). Vyráběná piva je možné koupit přímo v pivovaru a od nového roku především v prodejně na nové fortně kláštera nebo ve výčepu.
„V našem sortimentu je tmavý ležák 11°, světlý ležák 12°, IPA 15°, 20° Imperial Lager – to je ta taková naše vlajková loď – a 21° Stout.“
Na vánoce břevnovský pivovar obvykle vaří Abbey 17°, takže je přeci jen důvod, proč se těšit na vánoce.

Historie břevnovského pivovaru je neoddělitelně spjata 
s historií kláštera. Ten byl založen sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem II. v roce 993 a brzy po jeho vzniku, jako součást hospodářského zázemí, vznikl i pivovar.

Pivovar pak fungoval s několika přestávkami až do roku 1889, kdy byl uzavřen. Na tuto dlouhou tradici navazuje nově vybudovaný Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha.

Je umístěn v krásném barokním objektu bývalých stájí, moderní zařízení pivovaru je převážně české výroby. Kapacita pivovaru je 3000 hektolitrů piva ročně. Pivovar je možné si prohlídnout 
v rámci exkurze nebo při nákupu piva. V pivovaru se vyrábí vedle klasické světlé dvanáctky řada dalších druhů piva, některé pravidelně, některé příležitostně.

Vybraná speciální piva jsou určena i pro archivaci. Pivo se plní do KEG sudů různé velikosti, do skleněných patentních lahví, PET lahví a do party soudků. Klášterní piva se prodávají pod značkou Břevnovský Benedict.


Před 800 lety přišel benediktýnský řád na naše území. Jedním z řeholníků je i převor břevnovského kláštera Prokop Siostrzonek. Lidem rád naslouchá a je ochoten pomoci. Třeba i pohoštěním.

V České republice není velká příchylnost k církevním osobám. To ale Prokopa Siostrzonka netrápí. „Snažím se vycházet se všemi a hledat, co nás spojuje. Nacházím tak hodně přátel a jsem tomu rád,“ říká převora břevnovského kláštera.

Je jakousi chodící zpovědnicí. „Chodí za mnou i lidé, kteří nejsou křesťany, ale potřebují se prostě vypovídat,“ prozrazuje.

Občas za duchovním přijdou i lidé, kteří ani mnoho slov neřeknou. Když se ale vypovídají ze svých problémů, tak obvykle poděkují za hezké povídání.

„Umění naslouchat je třeba se učit. Je důležité poslouchat své okolí, protože mnoho lidí je osamělých,“ myslí si Siostrzonek.

Osamělost je podle převora vidět i u mladých lidí, kteří se možná až příliš upnuli k sociálním sítím. „Nechci démonizovat moderní techniku, ale mladým pak chybí osobní kontakt,“ vysvětluje.

Pivo i hotel
V břevnovském klášteře by se čekala spíše askeze. Ale člověk se tam může i dobře najíst a napít. To vše v klášterním šenku. „Vychází to z naší řehole. Jednou z důležitých vlastností kláštera je pohostinnost,“ říká převor.

V klášterech se dříve vyráběly různé lektvary. A také se zde vařilo pivo. První pivovary jsou spojeny právě s kláštery. „V našem klášteře se pivo vařilo už za sv. Vojtěcha. Ten prý dokonce káral mnichy, aby moc nepopíjeli,“ říká s úsměvem.

S pohostinností souvisí i hotel, který se v areálu břevnovského kláštera nachází. Ten by zde také čekal málokdo. „Už v prvním tisíciletí byly právě kláštery jedním z mála míst, kde se cestující mohli ubytovat, najíst a napít. Navíc se kláštery musejí už od minulosti samy uživit a být prospěšné svému okolí,“ říká převor.

Barokní objekt bývalých stájí Břevnovského kláštera od roku 2011 hostí nový pivovar. Podnik navazuje na stovky let starou tradici, jeho největším lákadlem je řada speciálů.

Břevnovský klášterní pivovar svatého Vojtěcha je spřízněn s pražským Pivovarským klubem a Pivovarským domem, kde je možno jeho produkty zakoupit. To je i případ patnáctky jménem Klášterní IPA. Svrchně kvašený polotmavý speciál vzniká z ječných a pšeničného sladu a chmelových produktů.

Ve sklenici vábí na karamelovou barvu, silnou chmelovou vůni s citronovým nádechem brzdí neprostupná vrstva pěny, která po nalití vystoupá a dlouho si drží svou hladinu. Říz je mizivý, v ústech rozlévající se požitek rychle utíná silná hořkost, která v sobě nese příznaky žaludečních bylin a grepu.

Pro vyznavače svrchně kvašených speciálů je Klášterní IPA příjemným zpestřením, pro běžného pijáka však může být až příliš hořká. Ve všech případech jde o povedený zážitek.

K půstu mezi Popeleční středou a Velikonocemi v Čechách historicky patří i pivo. To se už od středověku vařilo přímo v klášterech. Nejstarší známý pivovar byl v 10. století na Břevnově a na tuto tradici navázal i před třemi lety. Tradici minipivovarů stále drží také jeden z nejmenších – v bývalé stodole ve Ctiněvsi pod Řípem.

První pivovar v Čechách byl v Břevnově
Přímo v klášterech se pivo vařilo už od středověku. Nejstarším známým pivovarem v Čechách byl ten v Břevnově, vznikl hned se založením kláštera roku 993. Pivovar tam fungoval až do doby před 1. světovou válkou – ovšem tehdy na jiném místě než dnes. Byl mezi dnešním klášterem a domem U Kaštanu, tedy tam, kde dnes probíhá silnice Patočkova.

Jak upozornil Petr Janík, který dnes v Břevnově pivo vaří, tento nápoj se v Čechách samozřejmě vařil i dávno před rokem 993 – tehdy ale spíš domáckým způsobem. „Ale v klášteře bylo potřeba uvařit pivo pro hodně lidí, nejenom pro mnichy, ale i pro čeleď, a to už nešlo udělat v hrnci v kuchyni,“ řekl Petr Janík.

Na tradici z 10. století navázali v Břevnově před třemi lety. Benediktini soukromému minipivovaru pronajali bývalou stáj.

Celý pivovar v Břevnově prakticky obsluhují jenom tři lidé a zdejší pivo v normálním obchodě nekoupíte – dodávají ho jen do vybraných hospod. Sládek Pavel Zákora upozornil, že práce při výrobě piva je poměrně tvrdá: „Člověk hodně dělá s vodou, protože 90 % práce tady je oplachování, mytí, no a ta voda má čtyři stupně Celsia,“ uvedl sládek Pavel Zákora.

Benediktini se minipivovar rozhodli obnovit z úcty k tradici i kvůli tomu, že pomáhá vydělat si na údržbu a rozvoj rozsáhlého areálu kláštera. „Musíme se chovat tak, abychom uživili tento objekt, není to vždycky jednoduché. Pivo patřilo vždycky ke klášterům, protože bylo součástí životosprávy mnichů,“ uvedl Prokop Siostrzonek. Dodal ale, že pivo v minulosti bylo úplně jiné než dnes.

„Dokonce se říká, že i svatý Vojtěch, zakladatel kláštera, vytýkal mnichům, že už tenkrát pili moc piva, a tak se to muselo redukovat a nějakým způsobem usměrňovat,“ uvedl Prokop Siostrzonek. Připomněl vyprávění ze 17. století o řeholnících jednoho mnichovského kláštera, kteří si chtěli nechat papežem schválit, že mohou i v postní době pivo popíjet. „Poslali ho papežovi na ochutnání do Itálie, do Říma, a samozřejmě že cestou se to pivo zkazilo, i vlivem italského tepla. Když papež ochutnal to zkažené pivo, tak říkal – tak to mohou skutečně pít i v půstu. Ovšem Italové nevědí to, co my ve středoevropském prostoru, že to pivo chutná u nás úplně jinak,“ dodal Prokop Siostrzonek.

TOP DELIKATESA. Tato úspěšná novinka je již druhým rokem na trhu a my jsme pro Vás připravili podrobné seznámení s produkty, které v soutěži uspěly, a mají právo svůj produkt označit etiketou TOP DELIKATESA.

Jako první představujeme BŘEVNOVSKÝ PIVOVAR, který získal na veletrhu Víno&Destiláty označení TOP DELIKATESA jako jeden z prvních soutěžících.

Historie BŘEVNOVSKÉHO PIVOVARU je neoddělitelně spjata s historií kláštera. Ten byl založen druhým pražským biskupem sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem II. v roce 993. Lze předpokládat, že brzy po vzniku kláštera vznikl, jako součást jeho hospodářského zázemí, i pivovar.

A současnost? BŘEVNOVSKÝ PIVOVAR navázal na tradici a vaří krásná klasická piva, která lze ochutnávat v různých restauracích, pivnicích a i v klášteře.

Jejich lahůdky, TOP DELIKATESA udělené na veletrhu Víno&Destiláty jsou:

Russian Imperial Stout. Tmavý speciál, který delším zráním získává vůni a chuť kvalitní hořké čokolády. Pivo si velice oblíbila carevna Kateřina Veliká. Podávejte k sladkým dezertům, aromatickým sýrům a v případě krize.

Pšeničný Bock. Výrazná hřebíčková a banánová vůně a chuť je příjemně doplněna karamelem pocházejícím z pšeničného karamelového sladu. Tento intenzivní buket v kombinaci s vyšší plností činí z tohoto piva lahodný pivní dezert.

Imperial Lager . Mohutné pivo, které si při své velké síle a hořkosti zachovalo pitelnost klasického českého ležáku. Je vhodné ke zvěřině, smetanovým omáčkám, aromatickým sýrům a přepadne-li vás smutek.

Pšeničné pivo bavorského typu vyznačující se silným řízem a plností, slabou a jemnou hořkostí a především typickou slabě banánovou a hřebíčkovou vůní a chutí. Vhodné především k zahnání žízně a únavy a k lehkým dezertům.

Břevnovské Abbey . Pivo má výraznou plnost, nižší hořkost a výrazné ovocné a kořeněné tóny ve vůni a chuti. Připomíná svým charakterem polotmavá trapistická piva. Je vhodné pro slavnostní příležitost a pro zahřátí.

Klasický tmavý ležák s tradičním způsobem výroby. K sypání se používají čtyři druhy sladu, které dodávají tomuto pivu typickou plnou karamelovou chuť i vůni. Pivo je vhodné k českým jídlům, i k posezení s přáteli.

Klášterní IPA je svým charakterem na pomezí anglického a amerického stylu. Plné tělo, vyšší, mírně drsná, ale příjemná hořkost a znatelný citrusový buket pocházející ze speciálních odrůd chmele zajišťují tomuto pivu dobrou pitelnost při každé příležitosti.
Klasická světlá dvanáctka vyrobená tradičním způsobem vyznačující se plností a silnou, ale jemnou hořkostí. Pivo je vhodné k českým jídlům, k zahnání žízně i k posezení s přáteli.

V pátek 10. října 2014 pořádá klášter sv. Tomáše na Malé Straně od 16.00 hodin již podruhé degustaci piv různých klášterních pivovarů v České republice. Zdejší augustiniáni představí nejen své speciální tmavé pivo Svatý Tomáš, ale také produkci dalších klášterních pivovarů.

V páteční odpoledne v klášteře augustiniánů však nepůjde jen o ochutnávání piva z různých klášterních pivovarů. Pro návštěvníky je připraven také další kulturní program. Místní řeholníci provedou při komentované prohlídce kostelem sv. Tomáše a seznámí hosty s tradicí a s životem za zdmi klášterů, k nimž v mnoha případech v minulosti, ale i dnes patří také vaření piva.

Češi, kteří se považují za milovníky piva, velmi často zapomínají anebo ani nevědí, že v historii pivovarnictví sehrály kláštery velmi významnou roli. Přestože vařily poněkud jiná piva než pivovary šlechtické či pivovary královských měst, bylo jejich pivo velmi kvalitní. Navzdory všeobecnému rozšíření plzeňského ležáku byla v mnoha klášterech západní Evropy uchována tradice vaření také dalších druhů piva. U nás se s obnovou klášterního pivovarnictví začalo poměrně nedávno. V Praze pivo vaří kromě augustiniánů také premonstráti na Strahově či benediktini na Břevnově. Mimo Prahu vaří pivo např. želivský klášter.

Například právě u malostranských augustiniánů byl pivovar založen už v roce 1352. Budova se měla nacházet v severní části konventního pozemku, tj. poblíž dnešního Valdštejnského náměstí. Za husitských válek byl spolu s klášterem nepochybně zničen i pivovar, ale za císaře Rudolfa II. byl již opět v provozu, o čemž svědčí spory s malostranskou radnicí a malostranskými sládky. Pivovar byl mnohokrát přestavován a později pronajímán. Tmavé pivo, které se zde začalo vyrábět, zůstalo typické pro pivovar i ve 20. století. Pivovar sám se ovšem proměnil v restauraci, kterou navštěvovalo mnoho známých osobností.

V místě, kde kdysi stával starý břevnovský klášterní pivovar, se dnes po frekventované Patočkově ulici prohánějí auta. Z původního pivovaru nezbylo už nic. Ten nový, který v roce 2011 vznikl v areálu Břevnovského kláštera, je sice o nějakých tisíc let mladší, přesto, jak říká jeho spolumajitel Petr Janík, na letitou tradici toužil navázat.

"Břevnov se nám vždy líbil, protože to byl první známý pivovar v Čechách. Neví se, kdy přesně vznikl, jestli ještě na konci 10. století, nebo na začátku jedenáctého. Ale každopádně krátce po založení kláštera tu už byl. Ta tradice nás lákala," říká.

Pomohla náhoda. "Máme kamaráda, spolužáka z vysoké školy, který nám jednou řekl, že se zná s panem převorem Siostrzonkem, že je to jeho spolužák ze základní školy a gymnázia. Později volal, že s ním mluvil a že by se mu v klášteře pivovar líbil, a že se tedy máme přijít podívat. Tak jsme přišli, a když jsme viděli ten prostor, byli jsme chycení," vzpomíná.

Výsledkem jsou piva vařená pod značkou Břevnovský Benedict; mezi stálé zákazníky patří i benediktýni "ze sousedství", včetně pana převora. Představit si v rozbořených bývalých stájích moderní pivovar vyžadovalo asi hodně fantazie, realizace pak i nemálo peněz.

Rekonstrukce a přestavba i s ohledem na požadavky památkářů přišla zhruba na 18 milionů korun. Na konci byl ale prostor, do něhož dokonale zapadl. Sluší mu nesrovnatelně lépe než využití, jaké měl před rokem 1989 - to ve zdejším areálu sídlil útvar pro sledování osob StB.

Dnes se před vchodem pnou rostliny chmele, dveře jsou ve všední den otevřené zájemcům ať už o celý sud vybraného piva, nebo jen o jednu lahev na ochutnání. Kdo si chce odvézt celý KEG, musí se ozvat předem, pivo v sudech totiž zbytečně neleží. Ležák, tmavá jedenáctka, stout, pšeničné pivo, případně hořká IPA se stáčejí až krátce před příjezdem zákazníka přímo z tanku, kde je pivu v té správné teplotě a tlaku nejlépe.

Velkou místnost po obou stranách lemují nerezové tanky, technologickou část pivovaru zakončuje dvojice měděných varných nádob. Ročně tu uvaří zhruba 3000 hektolitrů. Majitelé dávají přednost pestrosti piv před množstvím. "Kdybychom vařili užší sortiment, mohlo by to být i 5000 hektolitrů, ale není kam se hnát," říká Janík.

"S kolegou jezdíme jako degustátoři na různé mezinárodní soutěže, takže máme přehled, co tam lidem chutná a co zrovna frčí. Proto když jsme tady vymýšleli sortiment, chtěli jsme stálé portfolio různých piv, plus příležitostná piva třeba na Vánoce nebo Velikonoce," říká Janík, který se pivovarnictví věnuje celý profesní život.

Pomáhali malým pivovarům
Po studiích na Vysoké škole chemicko-technologické nastoupil do Výzkumného ústavu pivovarnického a sladařského, po roce 1989 se se třemi tamními kolegy vrhli na podnikání. Založili inženýrskou firmu Pivo Praha, pomáhali velkým i začínajícím malým pivovarům v Česku i zahraničí s projektováním a technologiemi. A když stavěli minipivovary pro jiné, rozhodli se jeden postavit i pro sebe.

Tím prvním byl minipivovar v Pivovarském domě v centru Prahy. "Tehdy jsme poprvé začali s ochucenými a ovocnými pivy. Našlo si to poměrně rychle oblibu. Dnes to už vaří kde kdo a myslím, že se to trochu okoukalo," říká Janík.

Později přibyl Pivovarský klub v Karlíně, kde se sice pivo nevaří, ale je oblíbeným cílem pivních znalců. Poté co začal vařit pivo Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha, je Pivovarský klub jeho základnou, kde mají tamní ležák vždy na čepu.

"Je to jak kmenová restaurace, tak i klub, pro členy se pořádají pravidelné akce, kde se představují různá piva z Česka i ze zahraničí," potvrzuje Janík, jemuž prý ke spokojenosti chybí vlastně jen to, že v Břevnově, ani šířeji na Praze 6, zatím nenašel hospodu, která by svůj provoz postavila výhradně na břevnovském pivu.

Trvanlivost nás nezajímá
Příčinu vidí buď v tom, že sám nedostatečně intenzivně hledá "svého" hospodského, nebo spíše v tom, že jeho pivovar nemůže a ani nechce hostinským výměnou za stálý odběr kompletně vybavovat hospodu, jak to běžně dělají velké pivovary. "Tahle praxe vede k tomu, že si hospodští nebudují žádný vztah ke značce, nemají sounáležitost s tím pivem. Tam, kde se značka buduje cíleně, je to znát. Sklo nebo tácky dodám, to ano, možná bych ještě uvažoval o chlazení nebo výčepu, ale nic víc," říká rozhodně.

Produkci velkých pivovarů ale nijak nezatracuje. Vaří sice podle něho uniformní piva, ale ani nemohou jinak. "Neznamená to, že jsou špatná nebo ošizená. Jdou jen vstříc většinovému konzumentovi. Když chcete piva prodat hodně, nemůžete ho mít chuťově příliš výrazné," vysvětluje.

Výhodu minipivovarů vidí proto i v tom, že nemusejí řešit požadavky na až půlroční trvanlivost piva. "Nás chuťová trvanlivost nezajímá, protože prodáváme piva nefiltrovaná, hospodské znám osobně a vím, že to pivo je nejdéle do 14 dnů pryč. To je naše výhoda," říká. Pochvaluje si i možnost vařit pestrou škálu piv. "Když si řeknu, že uvařím každý měsíc jiné pivo, tak můžu. Vždy ho prodám a můžu zkusit jiné. Tohle velký pivovar nemůže," dodává.

"Řezání" vodou nevadí
Jako pivní znalec a degustátor však nezatracuje ani zvyk větších i některých menších pivovarů uvařit silnější pivo a pak je "nařezat" vodou na požadovanou nižší stupňovitost - pokud je to tedy v rozumné míře. "Když se řeže třeba šestnáctka na dvanáctku, je to už horší. Ne že by to pivo bylo ošizené, protože alkohol, hořkost i extrakt jsou stejné. Problém je, že tam pak chybějí aromatické látky vznikající při kvašení a pivo je chuťově plošší," vysvětluje s tím, že něco takového se v jeho pivovaru zcela jistě dít nebude.

Pivo z břevnovského pivovaru zatím pravidelně odebírá zhruba dvacítka hospod, převážně v Praze, ale i v Brně nebo Hradci Králové. Kapacita jede naplno a Janík návratnost investice odhaduje zhruba na sedm let. Roční obrat pivovaru se při třech stálých zaměstnancích pohybuje kolem 12 milionů korun.

Rozmachu minipivovarů si všímá a považuje je dílem za módu, dílem za poměrně zajímavý způsob, kam investovat peníze. "Investice do minipivovarů obecně není špatná, rozhodně je to lepší než nechat peníze ležet v bance," konstatuje. "S tím, jak český zákazník začal jezdit do zahraničí a ochutnával i něco jiného, začíná tu pestrost hledat i tady. Nejprve to bylo pšeničné pivo, ale jeho obliba zase trochu klesla. Objevila se však jiná piva. To s sebou přineslo ten boom. Neplatí ale, že každé pivo z minipivovarů je vždy dobré," podotýká Janík. "Problém je i to, že dobrých sládků, kteří tomu věnují náležitou péči a je na ně spolehnutí, není zase tolik."

V pražském Břevnově se vařilo pivo už na přelomu 10. a 11. století. A vaří se tu zas.

V místě, kde kdysi stával starý břevnovský klášterní pivovar, se dnes po frekventované Patočkově ulici prohánějí auta. Z původního pivovaru nezbylo už nic. Ten nový, který v roce 2011 vznikl v areálu Břevnovského kláštera, je sice o nějakých tisíc let mladší, přesto, jak říká jeho spolumajitel Petr Janík, na letitou tradici toužil navázat. "Břevnov se nám vždy líbil, protože to byl první známý pivovar v Čechách. Neví se, kdy přesně vznikl, jestli ještě na konci 10. století, nebo na začátku jedenáctého. Ale každopádně krátce po založení kláštera tu už byl. Ta tradice nás lákala," říká. Pomohla náhoda. "Máme kamaráda, spolužáka z vysoké školy, který nám jednou řekl, že se zná s panem převorem Siostrzonkem, že je to jeho spolužák ze základní školy a gymnázia. Později volal, že s ním mluvil a že by se mu v klášteře pivovar líbil, a že se tedy máme přijít podívat. Tak jsme přišli, a když jsme viděli ten prostor, byli jsme chycení," vzpomíná.