Pražskou restauraci Pivovarský dům v Ječné ulici letos v polovině roku převzala skupina Benedict group a jeho provoz obnovila.
Pražskou restauraci Pivovarský dům v Ječné ulici letos v polovině roku převzala skupina Benedict group. Předchozímu majiteli ale zkomplikovala podnikání pandemie covidu i následný růst cen energií, proto se rozhodl restauraci prodat. Minipivovar, který je součástí prostoru restaurace, rovněž dále funguje. Jeho provoz zajišťuje Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha.

„Zaujmout chceme jak klasické pivaře, tak i návštěvníky, kteří stále vyhledávají nové chuťové zážitky. Ročně zde plánujeme uvařit až 40 různých druhů piva,“ říká spolumajitel a sládek Břevnovského pivovaru Aleš Potěšil, který má minipivovar na starosti.

Prostory restaurace prošly po změně vlastníka výraznou obměnou. Zrekonstruována byla celá přední část, bar a skleněné výlohy do Ječné ulice. Ve výlohách se nově nachází „chodník slávy", na kterém je zvěčněno asi 30 významných osobností, které se výrazně zapsaly do dějin českého pivovarství.

„Investovali jsme i do kuchyně a pivního hospodářství, které jsme přizpůsobili aktuálním trendům,“ uvedl jednatel Pivovarského domu Benedict Martin Herold.

Restaurace klade důraz na synergii české kuchyně a piva. Specialitou je místní pomalu tažený guláš Benedict nebo konfitované kachní stehno se zelím z červené řepy. Restaurace si také peče vlastní chléb a díky tomu se do budoucna nabízí i hlubší spolupráce kuchyně s pivovarem. Ať už využitím pivovarských kvasinek na kynutí chleba nebo sladu jako přísady, či naopak vařením piva z žitného chleba.

Cílem restaurace je nabízet i příležitostní a tematicky zaměřené jídelní menu. Kuchyni má na starosti spolumajitel a šéfkuchař v jedné osobě Ondřej Doleček. Ten ve své profesní kariéře vedl mimo jiné kuchyni v Café Louvre nebo italskou La Corte.

S cílem uspokojit co nejširší spektrum zákazníků byla rovněž navázána spolupráce s vinařstvím Arte Vini, zastoupené someliérem Přemyslem Sovou.

Koncem května obletěla český pivní svět zpráva, že známý podnik Pivovarský dům v Ječné ulici po téměř 25 letech končí. Za dobu své existence si restaurace vybudovala dobrou pověst, ať už díky tradiční české kuchyni, tak i tím, že se v místním pivovaru vyučilo mnoho českých i zahraničních sládků a uvařilo se nesčetně zajímavých a inovativních piv.

Pivovarský dům však naštěstí neskončil definitivně. Začátkem července restauraci převzala skupina Benedict group, která již v roce 2021 zachránila končící Pivovarský klub v Karlíně. Také pivovar, jenž je součástí prostoru restaurace, bude dále fungovat. Jeho provoz zajistí Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha.

„Prostory restaurace prošly výraznou obměnou. Zrekonstruována byla celá přední část, bar a skleněné výlohy do Ječné ulice. Investovali jsme i do kuchyně a pivního hospodářství, které jsme přizpůsobili aktuálním trendům“ shrnuje krátce jednatel Pivovarského domu Benedict Martin Herold. Zajímavostí je určitě pivovarský „chodník slávy“, který se nachází v již zmiňovaných výlohách. „Je zde zvěčněno asi 30 významných osobností, které se výrazně zapsaly do dějin českého pivovarství.“ Přibližuje spolumajitel a sládek Břevnovského pivovaru Aleš Potěšil, který má na starosti přilehlý minipivovar.

A na co se můžeme v novém podniku Pivovarský dům Benedict těšit? „Důraz budeme klást na synergii české kuchyně a piva, protože jak aktuální pivní trendy, tak i naše kuchyně dokáže být značně kreativní a zajímavá. Zdejší pivovar obsadí se svými pivy vždy 4 kohouty, zbývající 4 piva budou z Břevnovského klášterního pivovaru. Zaujmout chceme jak klasické pivaře, tak i návštěvníky, kteří stále vyhledávají nové chuťové zážitky. Ročně zde plánujeme uvařit až 40 různých druhů piva“ nastiňuje vizi podniku Aleš Potěšil.

Za zmínku stojí určitě i to, že restaurace si peče vlastní chléb a díky tomu se do budoucna nabízí i hlubší spolupráce kuchyně s pivovarem. Ať už využitím pivovarských kvasinek na kynutí chleba nebo sladu jako přísady, či naopak vařením zajímavého piva z žitného chleba. Specialitou bude místní pomalu tažený guláš Benedict anebo konfitované kachní stehno se zelím z červené řepy. Cílem restaurace je nabízet i příležitostní a tematicky zaměřené jídelní menu. Celou kuchyni má na starosti spolumajitel a šéfkuchař v jedné osobě Ondřej Doleček. Ten ve své profesní kariéře vedl mimo jiné kuchyni v Café Louvre nebo italskou La Corte.

„S cílem uspokojit co nejširší spektrum zákazníků byla navázána spolupráce s vinařstvím Arte Vini, zastoupené someliérem Přemyslem Sovou. Ten pro nás vybral chuťově zajímavá a osobitá vína výhradně od moravských vinařů. Stejně tak návštěvníci naleznou v nabídce jak stálé, tak i sezónní neotřelé řemeslné pálenky vybrané ve spolupráci s Jakubem Gottwaldem z Lihovárek.cz.“ upřesňuje čtvrtý z majitelů Jan Šíla.

Poslední dva roky restauračnímu odvětví moc nepřály. Život v pandemii, nedostatek personálu či obrovský nárůst cen surovin a energií podnikání v gastronomii značně komplikují. I přes to však vznikají nové podniky, kterým třeba držet palce a doufat, že i přes složité období si lidé cestu za dobrou kuchyní a kvalitním českým pivem vždy najdou. Mnoho štěstí, sil, energie, vypitých piv a spokojených zákazníků popřál novému podniku také Michal Voldřich, současný prezident Českomoravského svazu minipivovarů.

Koncem května obletěla český pivní svět zpráva, že známý podnik Pivovarský dům v Ječné ulici po téměř 25 letech končí. Za dobu své existence si restaurace vybudovala dobrou pověst s tradiční českou kuchyní, v pivovaru se vyučilo mnoho českých i zahraničních sládků a uvařilo se nesčetně zajímavých a inovativních piv.

Pivovarský dům však naštěstí neskončil definitivně. Začátkem července restauraci převzala skupina Benedict group, která již zachránila končící Pivovarský klub v Karlíně. Také pivovar bude dále fungovat. Jeho provoz zajistí Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha.

Rádi bychom navázali na úspěchy našich předchůdců, leč v novém kabátě, s novým konceptem a názvem Pivovarský dům Benedict. Restaurace prošla výraznou obměnou nejen interiéru, ale i celého menu. Rádi bychom Vás pozvali na slavnostní otevření nové životní etapy Pivovarského domu. Během večera si připomeneme vznik a význam Pivovarského domu a představíme plány budoucího rozvoje. Nabídneme Vám to nejlepší z naší kuchyně a výčepu. Přijměte proto, prosím, naše pozvání na oficiální prezentaci nového podniku, která se uskuteční Úterý 6. září 16:30 Pivovarský dům Benedict, Ječná 16, Praha 2

Pokud vás naše pozvánka zaujala a rádi byste byli u startu nové etapy tohoto podniku, potvrďte nám prosím na email ales.potesil@pivo-dum.cz vaši účast.
Budeme se na váš těšit, za nový tým Pivovarského domu Aleš Potěšil

Minipivovar a restaurace Pivovarský dům byl otevřen roku 1998. Vznikl v prostorách bývalé prodejny sportovních potřeb v domě, který nese název Pivovarský dům již od roku 1937. Minipivovar s kapacitou přibližně 1000 hl ročně, jehož dvounádobová varna tvoří dominantu interiéru, vyrábí nejen světlý a tmavý klasický ležák plzeňského typu, ale i řadu dalších méně obvyklých piv.

Hosté si sem zvykli chodit také na svrchně kvašené pšeničné pivo, pivo višňové, kávové, banánové, či kopřivové. Nabídku vždy doplňuje nějaký „speciál měsíce“, kterých se tu vystřídalo již bezpočet, a atrakcí nabídky je 
i další místní specialita – pivní sekt Šamp, velmi populární zejména u zahraničních návštěvníků. 
 

Pivo jako porce tiramisu
Podstatná část pivovarského provozu je vystavena očím návštěvníků, a to dokonce 
i spilka, která je od restaurace oddělena prosklenou stěnou. Je-li pivo v otevřených kvasných kádích na vrcholku svého kvašení, připomíná svým vzhledem gigantickou porci tiramisu.

Ostatně něco zajímavého k vidění je v Pivovarském domě kam oko pohlédne – výkladní skříně 
i interiér restaurace jsou vkusně zaplněny nejrůznějšími muzeálními kousky pocházejícími ze zaniklých pivovarů, bednářských dílen nebo pivovarských laboratoří, na stěnách je mnoho historických fotografií a kreseb.  

Zastávka tramvaje jen pár kroků
Hned u vchodu do restaurace je schodiště, které vás zavede do oddělené restaurační místnosti zvané Šalanda. Je to ideální prostor pro uzavřenou společnost do 40 osob, kde lze připravit banketní tabuli nebo občerstvení formou rautového stolu, 
a kde je navíc k dispozici piano.

Restaurace Pivovarský dům je skvěle umístěna – zastávka tramvaje je prakticky před vchodem, stanice metra jenom pár kroků. Do této restaurace je škoda jezdit vlastním autem. Zdejší jídelní lístek nabízí především tradiční českou kuchyni, která bez poháru dobrého piva poněkud kulhá na jednu nohu.  

Pokud se ale stane, že si nemůžete dopřát pivo na místě, můžete si kterékoliv pivo z nabídky nechat natočit a vzít s sebou v láhvi s patentním uzávěrem, případně v pětilitrovém soudku s vestavěnou pípou.

Vyhlášený podnik se zbláznil do turistů. Znamenité pivo doprovází kuchyně, které dělá pražskému pohostinství mizernou reklamu.

Pivovarského domu si stačil všimnout každý Pražan, když desítka či dvaadvacítka stojí na křižovatce Ječné a Štepánské/Lípové ulice. Na šedé funkcionalistické budově přitahuje pozornost již léta vyhlášená restaurace v přízemí. Legendy o tom, jak Pivovarský dům kouzlí s pivní technologií, příběhy o májovém pivu, pšeničních pivech, pivním sektu či speciálech ovocných jsou nakažlivé. Za velikými okny lze už z ulice vidět vycíděné měděné kádě pivovarské. Jaká je však komplexní úroveň pohostinství v Pivovarském domě? Tenhle zážitek si nemůžeme nechat pro sebe.

U vchodu nás zarazila fronta, která štěbetala všemožnými jazyky. Ač to vypadalo, že se jen tak neuvelebíme, místní uvaděč nás rychle usadil ke stolu, kde již hodovali dva ruští návštěvníci. Kvitujeme, že podnik je nekuřácký, místo cigaret jsme zato ihned zaregistrovali příjemnou vůni sladu, která spolu s libým šuměním vařícího se piva pronikala do lokálu z pivovaru ve vedlejší místnosti. Díky velkému oknu a důmyslně namontovanému zrcadlu může člověk sledovat každý pohyb pivovarských rukou.

Výtečné pivo, solidní chuťovky
Na stole přistály půllitry s místním světlým a tmavým ležákem. Podnik samozřejmě nabízí i pivo řezané. Nejprve tedy pochvala: Nefiltrované a nepasterizované pivo plné chuti stojí za návštěvu, především vyniká tmavý ležák. Oproti jiným černým pivům postrádá obvyklý sladký nádech, naopak nabízí výrazně kořeněnou a karamelovou chuť. Druhá dvě piva nám ovšem přišla vhodnější k jídlu, a tak jsme začali pokoušet štěstí.

Takřka palcová písmena na jídelním ubrousku na stole sdělují, že u řady jídel bylo při přípravě použito pivo. Jako pokusný předkrm nám proto posloužily klobásy na černém pivu a dvě naprosté hospodské klasiky, nakládaný hermelín a utopenec. Co se utopence týče, podezíráme kuchaře, že jej do láku vhodil tak půl hodiny před naším příchodem. Suchá uzenina, kterou se navzdory evidentně urychlené přípravě nikdo neobtěžoval překrojit, překrytá hromadou cibule, vážně přesvědčivá nebyla. Hermelín místní recept naopak velí přeříznout a naplnit chutnou, byť těžko identifikovatelnou hmotou. Velice příjemná servírka nám sdělila, že se jedná o granulovaný česnek. Tak či tak, hermelínu nebylo mnoho co vytknout, jen cena, rovných pětaosmdesát korun, se jeví přemrštěná.

Klobásy na černém pivu však nezklamaly, snad jen omáčky bylo na sotva polovinu jedné uzenky. Zato jsme měli k dispozici dostatek obrovských krajíců opravdu dobrého chleba.

Jak první rundu piv vystřídala druhá, vyměnili se i naši spolustolovníci. Stále v dobré náladě jsme přivítali dva postarší japonské turisty a doporučili jim místní pivo. Mimochodem, když si dávali druhou várku, už i paní dala přednost tmavému ležáku. Právě za něj ostatně pivovar dostal několik ocenění. Podniku se evidentně daří, byl skutečně až po poslední místo zaplněn.

„Česká klasika“ z jídelny
Jídelní lístek v kategorii hlavních chodů působí poněkud přebujele. Přes čtyřicet pokrmů je příliš na to, aby mohly být všechny připraveny a expedovány s maximální péčí. Podezření se naplnilo. Naše hlavní chody, tedy pivovarský guláš, králík na česneku se špenátem a vepřové na pivu a tymiánu, nesly společný nadpis „česká klasika“. Kompozice na talířích, které nám posléze přistály na stole, by však zřejmě lépe zvládla průměrná kuchařka ve školní jídelně.

Králík se topil v louži rozmraženého špenátu a guláš bychom na první pohled nerozeznali od toho, který člověku naservírují v každé „třetí cenové“, byť maso bylo zjevně kvalitnější. Žádná velká invence. Třetí pokrm, hrdě se řadící do kategorie „pivních“ jídel (na jídelním lístku označených půllitříkem), spočíval ve dvou plátcích indiferentního masa a řídké hnědé omáčce, proklamovaným pivem a tymiánem netknuté. Vše doplnila velkorysá porce špeclí takřka přes půl talíře, nedobrých, mazlavých a evidentně prefabrikovaných.

Korunu zklamání nasadily knedlíky, podle všeho z chladicího boxu nejbližšího supermarketu. Bramborové i houskové byly na hranici poživatelnosti. Uvážíme-li, že cena všech jídel se pohybuje mezi sto padesáti a dvěma sty korunami, šlo o tristní představení. Talíře kupodivu nezdobila tradiční česká obloha, možná na ni však v kuchyni zapomněli. Obligátní rajče, okurku, papriku, cibuli a petrželku totiž kuchař přiložil k přecházející klobáse. Možná nás to mělo varovat.

Rozpačité speciály
Na prazvláštní dezert, palačinky s pivní marmeládou, jsme nakonec prostě nenašli odvahu. Raději jsme ochutnali zelené kopřivové pivo vonící po bylinách jako Becherovka (japonští spolustolovníci byli jeho zelenou barvou tak fascinováni, že si museli půllitr vyfotografovat) a limetkové, které nás odrovnalo svou sladkostí. Ve finále pak inzerovaný pivní rum a čtyřicetiprocentní pivovici. Ač jsme se v duchu předcházejících zážitků báli, že snad smíchají v Pivovarském domě pivo s rumem, naštěstí jsme se mýlili. Opravdu to rum byl, ve výsledku lehce převyšující tuzemák. Pivovice chutí příjemně překvapila (i když stopy po pivu jsme hledali marně).

Útrata činila něco přes tisíc korun, což je s přihlédnutím k odfláknuté kuchyni příliš. Podnik zřejmě rezignoval na domácí klientelu a zaměřil se především na čtenáře ruskojazyčných turistických průvodců. O tom by svědčila i plynulá ruština obsluhy a stejný jazyk doléhající od mnohých stolů. Kéž by se Pivovarský dům reprezentoval skutečně pouze jako ráj piva, byť prodej mizerného českého jídla za vysoké ceny cizincům je určitě ziskovější. Stará vesta: oni již nikdy nepřijdou a fronta přede dveřmi stejně hned tak nezmizí. Chtělo by se dodat – „česká klasika“.

Dnes již přestává být vzácností najít na nápojovém lístku restaurace více než pouhé jedno nebo dvě piva, ale nabídce restaurací Pivovarský dům a Pivovarský klub se hned tak něco nevyrovná.

Restaurace a minipivovar Pivovarský dům v Ječné ulici v Praze 2 je v provozu již více než dvanáct let. Najdete zde dobrou českou kuchyni a na čepu vždy minimálně 8 druhů na místě vařených, nefiltrovaných a nepasterizovaných piv, od světlé a tmavé "klasiky" plzeňského typu přes svrchně kvašené pšeničné až po piva nejroztodivnějších chutí a typů, za kterými byste jinak museli cestovat světa kraj.

Tato restaurace je již natolik známá a populární, že není nutné ji sáhodlouze představovat. Ostatně – málokde jinde dnes můžete spatřit ve dveřích restaurace frontu hostů trpělivě čekajících na příští volný stůl, krize–nekrize, jako právě tady.

V karlínské Křižíkově ulici, přesně naproti Hudebnímu divadlu Karlín, můžete nalézt mladšího brášku Pivovarského domu, který se ve svých necelých pěti letech má čile k světu. Je jím Pivovarský klub, který v nabídce množství druhů piva v naší zemi nemá dosud konkurenci.

U zrodu tohoto skutečně unikátního podniku byl zdánlivě jednoduchý nápad "otočit" obvyklý poměr počtu nabízených piv a pokrmů. A tak si zde můžete lámat hlavu, čím spláchnete vybranou lahůdku z tradiční české kuchyně nebo některé z přírodních grilovaných mas, mezi kterými najdete i steak z klokana nebo pštrosa.

Výčep se šesti pípami nabízí neustále se měnící sestavu piv, jejichž celkový součet od zahájení provozu již přesáhl 350 druhů. Stálá nabídka lahvových piv čítá minimálně 220 položek.

Najdete v ní především neuvěřitelně bohatou sestavu z produkce českých pivovarů, ale také vybrané lahůdky z mnoha dalších zemí, od Německa a Belgie až po země obvykle nepovažované za tradičně pivní, jako je třeba Turecko, Kuba nebo Čína.

A pivo se zde podává nejen v poháru, ale i na talíři. Takové zvěřinové ragú na porteru, palačinky s pivní marmeládou či pivní dort opravdu hned tak někde jinde nedostanete...

Za dobu své existence se stal Pivovarský klub nejen neodmyslitelným místem na gastronomické mapě Prahy, ale také dějištěm degustací, klubových setkání a dalších akcí. Pro příklad můžeme jmenovat třeba párování sýrů s výběrem pivních speciálů, časté prezentace malých a méně známých pivovarů nebo třeba večer věnovaný pivní videoreklamě.

A komu je to všechno málo, může si zde pod dohledem odborníka uvařit svoji vlastní várku piva libovolného typu, od českého ležáku přes svrchně kvašené pivo pšeničné až třeba po irský stout.

Vy, kdo jste milovníci dobrého piva, byste si tento podnik neměli nechat ujít. Budete vítáni kterýkoli den, od času oběda až téměř do půlnoci. Ale pokud chcete přijít večer, udělejte si raději rezervaci.

Pokud patříte k milovníkům piva, nacházíte se v centru Prahy a máte pár hodin času, neváhejte a navštivte Pivovarský dům. Už z názvu je patrné, že nejde o jen tak nějakou restauraci. Součástí podniku je totiž minipivovar, takže vám tu rozhodně nenatočí profláknutý Gambrinus.

Jakmile vezmete za kliku dveří, pochopíte, proč je doporučováno si telefonicky rezervovat místo. Jedná se totiž o velmi oblíbený podnik, především u cizinců. A není divu. V Pivovarském domě vás čeká luxusní a přesto neokázalý interiér, milá obsluha a především originální nápojový lístek.

Nejobyčejnější pivo, které zde točí, je Štěpán, světlý či tmavý ležák plzeňského typu. Pokud ale jdete experimentovat, máte na výběr z originálnějších kousků. Co takhle banánové, kávové nebo višňové pivo? Případně brčálově zelené pivo kopřivové? Jestli máte chuť na něco pikantnějšího, můžete si objednat chilli pivo. A kdyby vám při pohledu do nápojového lístku došla odvaha, můžete poprosit alespoň o ochutnávku 0,1 l jakéhokoliv druhu za 18 korun, případně si dát za 130 korun Komplet 8 vzorků.

Tímto však výčet nabízených chmelových nápojů rozhodně nekončí. V nabídce najdete i pivní míchané nápoje, například Bloody Pepíka za 32 korun, 50% nebo 40% Pivovici za 22 / 20 korun či Pivní likér za stejnou cenu.

Kromě těchto specialit je zde samozřejmě standardní výběr běžných alkoholických i nealkoholických nápojů.

Co se týče jídel, vaří tu především ta klasická česká, která se, jak známo, k pivu výborně hodí. Ani v této oblasti ale nehraje chmel vedlejší roli, a tak si můžete pochutnat na Palačinkách s pivní marmeládou za 45 korun nebo na Žampionech smažených v pivním těstíčku za 105 korun. Přes poledne si navíc můžete objednat Polední menu za velmi přátelské ceny – do 100 korun.

Pivovarský dům je rozhodně ojedinělý podnik, který mohu doporučit každému pivaři, který rád objevuje nové chutě.