V Praze vyrostla další aktivní gastronomická skupina. Jmenuje se Máma a jejím hlavním hybatelem je pivovarník Adam Matuška, člen výběru Forbesu 30 pod 30 z roku 2017.

Ještě do konce roku v pasáži Paláce Lucerna plánuje hned u vchodu do Lucerna Music Baru otevřít už svůj třetí podnik. V prvním čtvrtletí příštího roku pak chystá premiéru nové podoby karlínského bistra Krystal, kde se nově stal třicetiprocentním podílníkem. Se společníky se shodli na tom, že podnik potřebuje oživit, aby byl pro hosty přitažlivý i večer, což se nyní příliš neděje.

Začalo to pivovarem v Broumech na Křivoklátsku, který založil Adamům táta Martin a který nese rodinné jméno Matuška. Adam jeho řízení postupně převzal a zavelel k expanzi směrem do Prahy, kde až do roku 2022 spoléhal jen na další podniky, které jeho pivo odebíraly.

Před čtyřmi roky si však na Hradčanské otevřel Automat Matuška, majestátní nerezový výčep, z něhož až obřadně vystupuje obdivuhodná pípa, za jejíž podobou stojí designér Michal Froněk, spolumajitel studia Olgoj Chorchoj. Jeho žena Tereza se pak na Hradčanské postarala o celý interiér podniku.

Automat s Matuškovým pivem slavil úspěch, proto letos v zimě přišla expanze na druhý břeh Vltavy, konkrétně pak na opravené náměstí Jiřího z Poděbrad, kde se stejně úspěšně rozjel i Automat s pořadovým číslem dva.

I když Adam Matuška přiznává, že oba podniky trochu bojují s tím, jak se hostům daří nabízet produkty z kuchyně, pivo teče proudem a minipivovar v Broumech tak jede naplno.

Adam Matuška přesto nekončí. A i proto vznikla firma Máma Matuška. Oficiálně řečeno gastronomická skupina, v níž různě velké podíly drží ještě Bohumil Spěvák, Daniel Korcsmáros, Michal Pravda a Lukáš Ercoli.

Se Spěvákem, který se stará hlavně o finance, Matušku propojilo Bistro Krystal, kam před mnoha lety začalo proudit pivo z Broum. S Korcsmárosem se pivovarník potkává v rámci obou Automatů, které teď odchovanec sítě Ambiente řídí jako generální manažer, a stejné to bylo i s nynějším kreativním šéfkuchařem Pravdou. Ercoliho, který se v Mámě stará hlavně o marketing, pak s Matuškou spojila láska k baseballu.

I proto Adam Matuška o Mámě nerad mluví jako o gastronomické skupině. „Je to prostě tým, který se dal dohromady kolem podniků, které jsme si vymysleli my pivovarští a lidé z gastra. Není to tak, že bychom si najali nějaké manažery z korporátu. Je to taková osmnáctiletá máma, která má zatím dvě děti, trošku neví, co s nimi, a vlastně se to všechno učí za pochodu,“ usmívá se Adam Matuška.

To všechno říká s vědomím toho, že rodina s jednou mámou, která je i v logu skupiny, jehož autorem je Adamů bratr Jakub vystupující pod uměleckým jménem Masker, se brzy rozroste o další dva už zmíněné podniky.

Opět v nich nebude chybět pivo Matuška, ale na rozdíl od Automatů nebude mít zcela dominantní roli. „Pivovar jede naplno. Kvůli jeho větším prodejům další podniky neotvírám. Hlavní důvod je ten, že nás to prostě baví,“ říká Matuška.

V pasáži Lucerny Matuška otevře místo pojmenované Stereo Matuška, které bude kombinovat dva koncepty. „Zjednodušeně tomu říkáme irish pub s Matuškovým duchem,“ vysvětluje.

Stereo Matuška tak přes den bude fungovat jako místo, kam se dá vyrazit klidně i s počítačem na dobré kafe. Jenže to by bylo samozřejmě málo. Jedním z taháků bude velká zásoba vinylových desek a gramofony, na kterých si hosté budou moci sami pouštět desky, na něž budou mít právě náladu. Sami pro sebe do sluchátek, případně pro celý podnik.

Hudební nabídka bude určitě pestrá. Adam Matuška totiž za pár dnů odjíždí do New Yorku, kde plánuje procházet vinylové shopy a nakupovat i to, co v Praze není k sehnání. Rád by ve Stereu měl i desky z Japonska, kde se podle něj dělají vinyly s tím nejlepším zvukem. Myslí ale i na Česko.

„Mluvil jsem o Stereu v pivovaru v Broumech a tamější místostarosta mi začal říkat, jak ještě s dalšími kamarády staré desky sbírá a jak jich mají plnou půdu. Že prý abych si vzal, co budu chtít. Vinyl je krásný v tom, že skoro každý s ním má spojenou nějakou vzpomínku. Chci, aby lidé do Sterea přišli a v těch deskách se prohrabovali a nacházeli, co znají, ale aby zkoušeli i něco, co pro ně bude úplně nové,“ říká Matuška, který věří, že takový koncept má šanci zaujmout. Navíc je to pořád jen jeho polovina.

Ta druhá spočívá v proměně, která ve Stereu Matuška přijde s večerem. Jakmile udeří osmá hodina, personál zatáhne závěsy na oknech do pasáže, na stropech se rozsvítí speciální neonové osvětlení odkazující na pivní pěnu a podnikem se začne ozývat živá hudba v irském stylu.

A naplno se roztočí i kouhouty s šesti druhy piv. Pět bude z Broum, šesté bude bude z Irska. Dělat irish pub bez piva Guinness by asi nedávalo smysl.

Protože je ale Matuška pivovarský perfekcionista, ani péči o „cizí“ pivo nechce podcenit. Sám přiznává, že kvalitou čepovaného piva je skoro až posedlý. Proto je před ním a jeho týmem cesta do Dublinu, kde budou procházet domluvené hospody, aby se naučili o Guinness co nejlépe starat a nabízet ho hostům v nejlepší kvalitě v Praze.

Dostat dokonalé čepované pivo už ale dnes stačit nemusí. Je potřeba přidat i zážitek navíc. Doručit ho má výčep v podobě, který jinde v Praze – a Adam Matuška připouští, že možná ani jinde na světě –, nepotkáte. Jde o systém chlazení, na které narazil během cestování v Japonsku, kde na pivních festivalech bez možnosti k připojení k elektřině chladí nápoj pomocí zařízení odebírajícího chlad z kostek ledu.

„My samozřejmě elektřinu máme a japonský systém jsme také částečně upravili, ale výsledkem bude to, že ve Stereu bude před lidmi výčep, na něm bude kohout a na to všem ještě bude nasvícená kostka ledu,” slibuje vizuálně přitažlivý motiv Matuška, který podobu interiéru Sterea opět svěřil Tereze Froňkové.

V době, kdy se bude podnik v Lucerně rozbíhat, se pozornost Adama Matušky přesune z Prahy 1 na Prahu 8, kde sídlí bistro Krystal, jež se začlení do skupiny Máma.

V lednu a v únoru proběhne rekonstrukce s ambicí zvýšit jeho přitažlivost směrem k hostům, kteří řeší, kam na večeři. Těch Krystal nyní nedokáže přitáhnout tolik, kolik by k dlouhodobému fungování potřeboval. Adam Matuška neskrývá, že z pohledu atmosféry mu je inspirací například restaurace Alma týmu Kro Kitchen.

„Z Krystalu bistro tak bude Krystal Vinyl. Nabídka směrem z kuchyně se téměř měnit nebude, ale zásadně se změní interiér,“ vysvětluje pivovarník a dnes už i gastropodnikatel.

Právě vinyly Krystal a Stereo propojí. Jenže zatímco v Lucerně bude výběr hudby na hostech, v Karlíně se o to postará DJ za svým pultem.

„Perfektní jídlo, bílé ubrusy, svíčka na stole a DJ, který dokáže vnímat hosty a tomu přizpůsobit, z jakých vinylů bude hrát, aby to celé mělo vibe, kvůli kterému bude stát za to do Karlína vyrazit. Líbí se mi myšlenka, že sem jdete na rande na super večeři do krásného prostředí, vezmete si vinyl třeba po rodičích a poprosíte dýdžeje, aby vám ho pustil,“ plánuje Matuška.

A vizi má i Michal Froněk, který si vedle proměny interiéru vzal na starost také řešení audiosystému, který bude pro úspěch neméně zásadní.

„V Krystalu bude mít DJ gramofony od firmy Stanton z Velké Británie. Ty se v našich končinách moc nepoužívaly. Jsou totiž děsně těžké a robustní. Počítám i se svatým grálem zesilovačů – analogovou mašinou od japonské firmy Sansui. Výrobu reproduktorů podle našeho konceptu jsme pak zadali Petrovi Vykoukalovi, který si založil firmu Superfine Stuff,“ vyjmenovává Froněk.

Jak to celé ve spojení s kuchyní Krystalu bude hrát, si bude možné na vlastní uši poslechnout nejspíš v březnu příštího roku.

Nový podnik se bude jmenovat Stereo Matuška, jím ale novinky ve světě známého pivovarníka nekončí. Proměnou projde i karlínský Krystal.

S velkým kufrem prý Adam Matuška už dlouho nikam neletěl, když teď ale míří na let do New Yorku, má s sebou pořádný loďák. „Ale je skoro celý prázdný, chci tam nakoupit vinyly, tak ať je mám v čem převézt,“ vysvětluje. Gramofonové desky ovšem nebude nakupovat pro sebe, nýbrž pro dva nové projekty, které by co nevidět měly spatřit světlo světa.

„Já prostě miluju písničky a drinky k tomu,“ rozplývá se Matuška, který si aktuálně tak trochu plní svůj sen. Jeho vlajkovým lodím, pivovaru a dvěma výčepům Automat Matuška, se daří, ten novější na Jiřího z Poděbrad je po necelém roce od otevření prý dokonce už v lehkém plusu, a tak přišla řada na to, aby se jeho vášeň spojila i s byznysem.

„Vinylům jsem pak propadl v Tokiu, které je vyhlášené svými vinylovými bary. Prohrabujete se deskami a posloucháte je, k tomu máte skvělé drinky. Má to nezaměnitelnou atmosféru a tu bych u nás rád vytvořil taky,“ popisuje.

A to taky dělá. Jeho variace na tokijské podniky se jmenuje Stereo Matuška a vzniká hned vedle Lucerna Music Baru. Jen o vinylech ale nebude, fascinace gramofonovými deskami se v něm totiž propojí s další velkou Matuškovou láskou a dlouhodobým snem, a sice irským pubem neboli hospodou s živou hudbou. „Irish pub je asi nejrozšířenější druh hospody na světě a já pořád nechápu, že jich tady moc není,“ krčí rameny.

Stereo Matuška by mělo otevřít už začátkem prosince a vedle gramofonu v něm budou japonské výčepní kohouty s šesti druhy piv, ale taky káva a sladké a slané buchty k jídlu tak, abyste tu mohli strávit klidně celé odpoledne. „Interiér bude ze dřeva, aby připomínal útulný pokojíček. Když přijdete v jednu odpoledne, tak si dáte to kafe a vyberete vinyl podle svého gusta. Pustit ho budete moct buď na celou hospodu, nebo jen sobě do sluchátek a můžete u toho klidně pracovat na počítači. A když u nás zůstanete déle, dáte si pivo a večer bude živá hudba a vy si budete moct klidně zazpívat,“ popisuje Matuška a je na něm znát, že se na to sám moc těší.

Vedle Matuškova piva se tu bude čepovat i irský Guinness v alko a nealko verzi a živá hudba by tu měla být tak polovinu dnů v týdnu. „Každý den to nedává ekonomicky smysl, od středy do soboty ale snad jo. Aktuálně pracujeme na dramaturgii a domlouváme, kdo bude vystupovat, chtěli bychom tu mít umělců víc,“ vysvětluje Matuška a dodává, že by taky rád, aby se Stereo Matuška stalo místem, kam by před či po koncertech pravidelně chodili i návštěvníci akcí, které se v Lucerně konají. „Jen si to představte, že tam třeba přijdou i ti umělci na after party,“ zasní se.

Desky, jež si plánuje přivézt z New Yorku, ale nezamíří jen do Lucerny. Část by jich měla putovat i do Karlína, kde Adam Matuška oficiálně vstupuje coby minoritní společník do Bistra Krystal. To dosud vlastnili dva z jeho pěti byznysových partnerů, kteří jsou spolumajiteli i v obou Automatech. A i pro francouzské bistro, které v posledních letech trochu ztrácí dech, má přichystanou vinylovou budoucnost. Koneckonců jeho nové jméno má být Krystal Vinyl.

„Krystal funguje skvěle přes obědy, na večeře ale už dnes moc netáhne a to musíme změnit. Zatím to není průšvih, ale neradi bychom, aby nastal,“ popisuje Matuška. „Kuchyně zůstane z devadesáti procent stejná, ta je skvělá a není třeba ji měnit. Musíme ale zapracovat na atmosféře, aby byla víc cool a opět lákala. Rádi bychom, aby to tu bylo super místo na rande, kam se nebudete bát vzít i člověka, se kterým teprve začínáte, a budete se cítit uvolněně,“ doplňuje.

O správnou atmosféru by se měla postarat jak chystaná koktejlová nabídka, tak i rekonstrukce, která je plánovaná na začátek roku. Až bude hotovo, budou všude opět vinyly a taky pult s gramofonem a DJem, který na něm bude hudbu pouštět. „To je hlavní rozdíl oproti Lucerně, tam si ji budete moct pustit sami,“ upozorňuje pivovarník. „Měl by ale vnímat, co se kolem něj děje a kam se večer ubírá, a podle toho hudbu vybírat. A když se podaří, aby se u toho někdo i zavlnil, bude to přesně ono,“ říká. O podobu nového Krystalu se postará Michal Froněk ze Studia Olgoj Chorchoj, na vzhledu Sterea v Lucerně pak pracoval společně i se svou ženou Terezou a oba podniky na sebe budou vizuálně navazovat.

A aby tohle všechno dobře fungovalo, zhmotnil Adam Matuška i svůj další dlouho chystaný plán a zhruba před dvěma měsíci oficiálně spustil vlastní – jak by sám řekl v uvozovkách – gastronomickou skupinu, kterou pojmenoval Máma. „Je to teda mnohem víc opravdu máma než gastronomická skupina, ale lepší přirovnání nemám,“ říká.

Nová entita, kterou tvoří on, jeho dlouholetí parťáci a spolumajitelé některých podniků Daniel Korcsmáros a Bohumil Spěvák, dále marketingový specialista Lukáš Ercoli a kuchař Michal Pravda, má jednoduchý úkol – pomáhat jednotlivým podnikům s tím, co nesouvisí s každodenním provozem, ale taky je rozvíjet a starat se a školit lidi, kteří je tvoří.

Prozatím do Mámy patří oba Automaty Matuška na Hradčanské i ten novější na Jiřího z Poděbrad a pivovar v Broumech. Až otevře, stane se její součástí i Stereo a se změnou konceptu by se do ní měl včlenit i Krystal. „Máma se de facto zrodila v momentě, kdy jsme spouštěli druhý Automat. Najednou jsme řešili, jak uhlídat kvalitu a jak pracovat s lidmi, aby spolu všechny podniky ve finále kamarádily. Pivovar a Automat jsou oddělené, což je dobře. Ale abych byl upřímný, tak jsme vedle toho, že Máma reálně pomáhá, potřebovali i nějaký prvek, který by je spojoval,“ přemítá Matuška.

Ve skupině společně řeší marketing, pomáhají s pořádáním speciálních akcí, Bohumil Spěvák dohlíží na ekonomiku kuchyní a vhodnost surovin, Michal Pravda zase coby kreativní šéfkuchař dbá na to, co z nich vytvářejí. A v plném proudu je i vzdělávání. Na letiště totiž Adam Matuška nemíří sám – cestou do Ameriky si spolu s několika kolegy udělá zastávku v Dublinu. „Spouštíme Irish pub, takže se jedeme proškolit v tom, jak čepovat Guinness. A pak to tady rozjedeme,“ uzavírá.

Pivovar Matuška vznikl před šestnácti lety doslova jako garážová firma. Martin Matuška, uznávaný sládek, si desítky let přál vlastní minipivovar. Nakonec do svého snu zatáhl i syna Adama, který po maturitě odjel rovnou na chalupu v Broumech a začal vařit. Na rozjezd si museli půjčit miliony, topili dřevem a někdy prý neměli skoro ani na benzín. Dnes jejich pivo milují lidé nejen u nás, ale i za hranicemi, o čemž svědčí řada ocenění z nejprestižnějších světových soutěží. O jejich cestě z garáže k jednomu z nejznámějších českých minipivovarů vypráví další díl podcastové série Made in Česko.

Adam Matuška se do pivovarnického prostředí prakticky narodil, jeho táta Martin je sládkem celý život a dlouhé roky pracoval například v pivovarech na Strahově nebo U Fleků. A právě tam začal snít o tom, že jednou bude mít vlastní minipivovar. „Táta zhruba třicet let nemluvil o ničem jiným,“ vzpomíná s nadsázkou Adam. Na splnění podobného snu ale v Česku dlouho nebyly ideální podmínky a tak nebylo jisté, že se vůbec někdy naplní. Syn Adam navíc dlouho ani netušil, že by vaření piva mělo být i jeho životní cestou. Pivovarnickou školu sice vystudoval, ale původně ji zvolil z poněkud pragmatických důvodů. „Na základce jsem neměl žádné extra výsledky a na přijímačky na pivovarnickou školu se dalo naučit, tak jsem tam prostě šel,“ směje se.

Když se pak Martin Matuška rozhodl, že nastal ten správný čas své touhy zrealizovat, Adam byl právě v maturitním ročníku. „V podstatě jsem odmaturoval a jel rovnou vařit pivo k nám na chalupu,“ říká. Matuška starší tehdy stále pracoval jako sládek na Strahově, aby měl rodinný rozpočet alespoň nějakou jistotu. Mezitím se ale začal rodit jejich vlastní pivovar. Na chalupě v Broumech. V garáži. „My jsme fakt doslova garážová firma. Takový americký sen,“ směje se Adam.

Táta si na rozjezd musel půjčit peníze od rodiny i od bank, investice do vybudování profesionální varny se vyšplhala na několik milionů korun a začátky byly podle Adama pořádně na krev. „Pomalu jsme neměli ani na benzín, abychom do těch Broum z Prahy dojeli,“ vzpomíná. O finančním komfortu tehdy nemohla být řeč, dokonce první auto, které si pořídili, muselo být co nejlevnější. „Bylo bez rádia, aby stálo co nejmíň. Hudbu jsem si v něm pouštěl z přenosnýho přehrávače na baterky,“ vypráví Adam v Made in Česko.

Zlato z největší pivní soutěže světa
Pivovar v garáži byl sice trochu punk, ale rozhodně ne amatérský. „Hodně věcí tam bylo udělaných tak trochu na koleni, ale technologicky to bylo opravdu profesionální. Táta si na tom dal záležet,“ říká. Na začátku ale na chalupě nebylo ani pořádné topení. „V zimě jsme přijeli vařit, ale nejdřív jsme si museli nasekat dřevo a zatopit v kamnech. Byla tam pořád hrozná zima,“ popisuje. Na jejich webu se ostatně začátky pivovaru často popisují jako práce tří lidí - Martina, Adama a babičky. Ta se na ně prý už nemohla dívat a tak se na chalupu přestěhovala. „Vařila nám, zatopila, o víkendech kontrolovala teploty a tlaky při vaření piva,“ vysvětluje.

Pivovar Matuška si mezi lidmi rychle získal popularitu a zapsal se mimo jiné svými netradičními pivy. „Lidi si nás s netradičními pivy hodně spojují, ale do naší top trojky v prodeji přitom patří klasická desítka a dvanáctka. Nicméně je fakt, že těch „bizárů“ jsme uvařili dost. Třeba rajčatový pivo, který bylo skvělý. Nebo pivo s medvědím česnekem, to jsem vařil já. A bylo fakt strašný,“ směje se.

Že se Matuška drží na špici i po šestnácti letech od startu a v konkurenci stovek minipivovaru, které dnes v Česku fungují, dokazují i mnohá ocenění. Adamovým velkým snem vždycky bylo uspět na World Beer Cup, nejprestižnější mezinárodní soutěži, které se někdy přezdívá pivní Oscaři. „To je opravdu jako Oscaři. Létají tam sládci a degustátoři z celého světa. Chtěli jsme ukázat, že v Broumech vaříme fakt celkem dobrý pivo,“ usmívá se. A ukázali. V roce 2025 získal Matuška na World Beer Cupu zlatou medaili, letos přidal dvě stříbrné. Byznysově se ale podle Adama žádný velký zázrak nekonal. „Dostali jsme za to maximálně pár lajků. Ale pro ego je to dost dobrej pocit,“ uzavírá s typickým humorem.

Jak Pivovar Matuška v začátcích hledal odběratele a jak došlo k tomu, že první smlouvu měli podepsanou dřív, než stála varna? Jak se jim podařilo získat dům souseda, který ho prohrál v kartách, aby se měli z garáže kam rozšířit? Jak se během roku mění spotřeba piva a je Česko taková pivní velmoc, za jakou se považuje? Pije generace Z opravdu méně alkoholu a pociťují to u Matušků? To vše a mnoho dalšího se dozvíte při poslechu nového dílu podcastové série Made in Česko.

Broumy na Křivoklátsku znovu ožijí pivní slavností, kterou Pivovar Matuška s nadsázkou staví proti mnichovskému Oktoberfestu. Třetí ročník Broumyfestu nabídne pivo z dřevěných sudů, občerstvení z mladého býčka, živou hudbu a neformální vesnickou atmosféru.

Pivovar Matuška je řemeslný minipivovar, který založil sládek Martin Matuška v roce 2009 v obci Broumy, a dnes v jeho čele stojí Martinův syn Adam Matuška. Pivovar od začátku propojuje tradici a úctu k řemeslu s moderními pivovarnickými postupy a originálními příchutěmi. Pivovar má na kontě celou řadu ocenění z Česka i zahraničí. Nejnověji například tři medaile z nejprestižnější světové soutěže World Beer Cup, kde získalo pivo Broumy v roce 2025 zlatou medaili v kategorii Kellerbier – sklepní pivo, a v roce 2026 zde stříbrně bodovaly Desítka v kategorii Kellerbier or Zwickelbier a Dvanáctka v Czech-Style Pale Lager. V roce 2026 se Pivovar Matuška umístil jako nejlepší český pivovar v mezinárodním žebříčku TasteAtlas.

Každý ročník Broumyfestu ozvláštňuje tematické občerstvení pod taktovkou kreativního šéfkuchaře Michala Pravdy. Loni se porcoval tuňák, letos se budou servírovat pochoutky z mladého býčka. Jídlo bude servírované tak, aby co nejvíc vynikla chuť masa a zároveň se maximálně využily všechny části, včetně těch méně tradičních.

„Na rožni se bude točit šedesátikilová kýta, na grilu se budou připravovat steaky, hovězí vnitřnosti a telecí játra a srdce. Na místě budou i teplé a studené hotovky jako guláš na pivu, silný hovězí vývar s hovězím masem, tatarák, carpaccio a tlačenka z telecí hlavy a nohou,” představuje menu kreativní šéfkuchař Michal Pravda.

Stejně jako na Oktoberfestu se bude pivo nalévat nikoliv do půllitrů, ale rovnou do tupláků. „Na čepu budou klasiky Pivovaru Matuška – Desítka a Dvanáctka a k tomu Wet Hop, světlý ležák z čerstvého chmele, a Svatováclavské, ležák, který vaříme pravidelně na konec září na Svatého Václava, patrona českého piva,” láká ředitel pivovaru Matěj Šůcha.

Na nádvoří pivovaru budou tři stany, ve kterých zahraje živá kapela, harmonikář a DJ. „Na relativně malém prostoru rodinného minipivovaru se budeme letos už potřetí snažit vytvořit tu pravou oktoberfestovou atmosféru. Tři druhy muziky, čtyři druhy našich ležáků, které budeme čepovat rovnou do tupláků, a spousta skvělého jídla. V Pivovaru Matuška pořádáme akce vícekrát do roka, ale Broumyfest mám díky jeho super atmosféře nejradši,” zakončuje Matěj Šůcha.

Řemeslný minipivovar Matuška si odváží z letošního World Beer Cupu dvě stříbrné medaile. S Desítkou bodoval v kategorii Kellerbier or Zwickelbier a s Dvanáctkou v Czech-Style Pale Lager. Po loňském úspěchu, kdy s pivem Broumy získal zlato v kategorii Kellerbier or Zwickelbier si tak na konto připisuje další výjimečný úspěch. Matuška je jediný český pivovar oceněný od roku 2012.

World Beer Cup je mezinárodní pivní soutěž, která se pravidelně koná v USA pod záštitou Brewers Association, americké asociace zastupující malé a nezávislé pivovary. Označuje se za nejprestižnější a zároveň největší pivní soutěž na světě, často nazývanou „Oscarem pivařiny“ nebo „pivním Michelinem”. Díky obrovskému počtu přihlášených piv se soutěž stala klíčovým měřítkem kvality pro celé odvětví. V roce 2026 bylo vyhodnoceno přes 8000 vzorků z více než 1600 pivovarů z 50 zemí.

Pivovar Matuška se v jubilejním 30. ročníku, který se odehrával ve Filadelfii, umístil na druhém místě v kategorii českého světlého ležáku se svou Dvanáctkou a taktéž na druhém místě se svou Desítkou v kategorii sklepních ležáků, kde loni získal zlato s pivem Broumy. Matuška je jediný český minipivovar, který v soutěži za posledních 20 let bodoval, jako jediný český minipivovar získal historicky víc než jednu medaili, a navíc je to jediný český pivovar oceněný za posledních 12 let.

Adam Matuška k vítězství říká: „Zase jsme dokázali něco nemožného! Bereme dvě stříbra z 8500 piv. Desítka a Dvanáctka. Dvanáct let jsme nikdy nic nevyhráli, minulý rok zlato, teď dvě stříbra. Jsme jediný oceněný český minipivovar. S tátou jsme začínali v garáži a neměli jsme ani na benzín, abychom se dostali do Broum. Vše je možné, nic není nemožné! Jen se nikdy nevzdat!”

Matěj Šůcha, ředitel pivovaru Matuška se připojuje s nadšenou reakcí: „Euforii maximálního kalibru pocity střídají pocity neuvěření. Pamatuju si předloňské vyhlášení ve Vegas, kde to necinklo a nás to mrzelo, ale doufali jsme, že to jednou musí přijít. Ale že se to letos podaří dvakrát je něco neskutečného.”

O Pivovaru Matuška
Rodinný minipivovar Matuška vznikl v roce 2009, kdy sládek Martin Matuška na Velikonoční pondělí uvařil první várku tmavého spodně kvašeného speciálu. Na jeho práci dnes navazuje syn Adam. Pivovar sídlící v Broumech spojuje tradici s moderními pivovarnickými postupy a řadí se mezi přední české minipivovary. Jeho piva pravidelně získávají ocenění doma i v zahraničí, nejnověji bylo pivo Broumy oceněné zlatem na World Beer Cup 2025 v americkém Indianapolis v kategorii Kellerbier, sklepní pivo.

Český minipivovar Matuška potvrzuje svou výjimečnou pozici na mezinárodní scéně. Na prestižní soutěži World Beer Cup získal další ocenění a navázal na loňský úspěch.

Řemeslný minipivovar Matuška si z letošního World Beer Cupu odváží dvě stříbrné medaile. S Desítkou bodoval v kategorii Kellerbier or Zwickelbier a s Dvanáctkou v Czech-Style Pale Lager. Po loňském úspěchu, kdy s pivem Broumy získal zlato v kategorii Kellerbier or Zwickelbier si tak na konto připisuje další výjimečný úspěch. Matuška je jediný český pivovar oceněný od roku 2012.

World Beer Cup je mezinárodní pivní soutěž, která se pravidelně koná v USA pod záštitou Brewers Association, americké asociace zastupující malé a nezávislé pivovary. Označuje se za nejprestižnější a zároveň největší pivní soutěž na světě, často nazývanou „Oscarem pivařiny“ nebo „pivním Michelinem”. Díky obrovskému počtu přihlášených piv se soutěž stala klíčovým měřítkem kvality pro celé odvětví. V roce 2026 bylo vyhodnoceno přes 8 000 vzorků z více než 1 600 pivovarů z padesáti zemí.

Pivovar Matuška se v jubilejním 30. ročníku umístil na druhém místě v kategorii českého světlého ležáku se svou Dvanáctkou a taktéž na druhém místě se svou Desítkou v kategorii sklepních ležáků, kde loni získal zlato s pivem Broumy.

Matuška je jediný český minipivovar, který v soutěži za posledních 20 let bodoval, jako jediný český minipivovar získal historicky víc než jednu medaili, a navíc je to jediný český pivovar oceněný za posledních 12 let.

Adam Matuška k vítězství říká: „Zase jsme dokázali něco nemožného! Bereme dvě stříbra z 8 500 piv. Desítka a Dvanáctka. Dvanáct let jsme nikdy nic nevyhráli, minulý rok zlato, teď dvě stříbra. Jsme jediný oceněný český minipivovar. S tátou jsme začínali v garáži a neměli jsme ani na benzín, abychom se dostali do Broum. Vše je možné, nic není nemožné! Jen se nikdy nevzdat!”

Matěj Šůcha, ředitel pivovaru Matuška se připojuje s nadšenou reakcí: „Euforii maximálního kalibru pocity střídají pocity neuvěření. Pamatuju si předloňské vyhlášení ve Vegas, kde to necinklo a nás to mrzelo, ale doufali jsme, že to jednou musí přijít. Ale že se to letos podaří dvakrát je něco neskutečného.”

Rodinný minipivovar Matuška vznikl v roce 2009, kdy sládek Martin Matuška na Velikonoční pondělí uvařil první várku tmavého spodně kvašeného speciálu. Na jeho práci dnes navazuje syn Adam. Pivovar sídlící v Broumech spojuje tradici s moderními pivovarnickými postupy a řadí se mezi přední české minipivovary. Jeho piva pravidelně získávají ocenění doma i v zahraničí, nejnověji bylo pivo Broumy oceněné zlatem na World Beer Cup 2025 v americkém Indianapolis v kategorii Kellerbier, sklepní pivo.

Říká se jí světová pivní olympiáda a letos se v ní ukázalo na 8 000 piv. Mezi nimi se na soutěži World Beer Cup dokázal prosadit minipivovar z Česka.
V Broumech nedaleko za Prahou se bude jistě slavit. Hned dvě piva z tamního minipivovaru Matuška se totiž letos probojovala mezi ty vůbec nejlepší na světě. Na soutěži World Beer Cup získala ve svých kategoriích druhá místa, a tedy i stříbrné medaile. V kategorii Kellerbier or Zwickelbier (sklepní ležáky) se jako druhá umístila broumská Desítka a v kategorii Czech-Style Pale Lager (český světlý ležák) tamější Dvanáctka. Po loňském úspěchu, kdy s pivem Broumy získal tento minipivovar zlato v kategorii Kellerbier or Zwickelbier, si tak na konto připisuje další zářez.

World Beer Cup je mezinárodní pivní soutěž, která se pravidelně koná v USA pod záštitou Brewers Association, americké asociace zastupující malé a nezávislé pivovary. Označuje se za nejprestižnější a zároveň největší pivní soutěž na světě a díky obrovskému počtu přihlášených piv platí za měřítko kvality pro celé odvětví. V roce 2026 bylo vyhodnoceno přes 8 000 vzorků z více než 1 600 pivovarů z padesáti zemí. Česko tu získalo, kromě předchozího roku, ocenění naposledy v roce 2014.

„Zase jsme dokázali něco nemožného!“ neskrývá svou radost šéf minipivovaru Adam Matuška. „Tolik let jsme nikdy nic nevyhráli, minulý rok zlato, teď dvě stříbra. S tátou jsme začínali v garáži a neměli jsme ani na benzín, abychom se dostali do Broum. Vše je možné, nic není nemožné! Jen se nikdy nevzdat!“ Minipivovar vznikl v roce 2009 a svá piva dodává do řady podniků. V Praze na něj jsou napojeny také dva Automaty Matuška, jeden na Hradčanské a druhý nově na Jiřího z Poděbrad.

V tuzemsku existuje zhruba pět set malých pivovarů. Tedy takových, jejichž roční výstav nepřevyšuje hranici deset tisíc hektolitrů za rok. Je to počet nízký, nebo naopak vysoký? Sousední Bavorsko s obdobným počtem obyvatel vykazuje malých pivovarů třikrát více, z čehož lze usuzovat, že potenciál růstu v tomto ohledu stále existuje také v České republice.

Zhruba tímto způsobem uvažoval v roce 2009 i Martin Matuška, dnes dvaašedesátiletý pivovarník srdcem, duší i celým životem.

Vyučil se sladovníkem v Plzeňském Prazdroji a později pracoval i ve Staropramenu a ve slavném pražském pivovaru U Fleků, abychom uvedli alespoň dvě pracovní zastávky. Pak následovala cestovatelská fáze jeho života – jezdil po světě takříkajíc jako nefalšovaný pivovarský misionář, šíře slávu české pivovarské školy, když pomáhal budovat malé pivovary v různých zemích, ať už to bylo Japonsko, Dánsko, Tunisko nebo Jižní Korea.


Až dokud v roce 2009 nezaložil pivovar vlastní. Značka? Bez delšího uvažování zvolil svoje příjmení… pivovarnický fenomén Matuška byl na světě. Jak už to bývá, začátky nebyly lehké. I když formálně byla sídlem společnosti Praha, samotný pivovar vznikl v obci Broumy.

Tam Matuškovi vlastnili vesnický domek, což bylo jediné místo, kde se myšlenka dala uskutečnit bez velkých nákladů. Navíc je tam v hloubce 80 metrů kvalitní pitná voda a obec leží blízko hlavního města. Investiční náročnost nebyla malá, za těch třináct let existence jsou to desetimiliony korun. Kapitál pocházel částečně z vlastních zdrojů, částečně z úvěrů.

Druhým do partie se brzy stal syn Adam, roč. 1989, který otcovy zkušenosti doplnil o dravost a nápaditost mládí. Zrovna před měsícem otevřel v Dejvicích první vlastní restauraci v hlavním městě, a to pod názvem Automat, s konceptem „pro pivo k výčepu, s tácem pro jídlo k pultu“.

Na podnikání Matuškových je výjimečných hned několik věcí, počínaje mimořádnou jakostí nápoje (čemuž odpovídá i cena, lahev o objemu 0,7 l pod sto korun k mání není), ale my poukažme ještě na jinou stránku – totiž na spolupráci s tuzemským obrem, Plzeňským Prazdrojem, což se každému „malému“ podnikateli jen tak nepodaří.

Nejbližší plány
Před lety se zdálo, že velké pivovary vztah k menším nenajdou a že konkurenční boj mírové tržní spolužití ani neumožní. Vývoj však šel jinou cestou. A jednou z konkrétních novinek v této spolupráci je součinnost Matuškových s Prazdrojem při vaření výročního piva My, které bude fajnšmekrům k dispozici v lednu příštího roku. Specialitu nabídne více než tisíc hospod a restaurací v ČR i SR. Tentokrát půjde o připomínku třiceti let samostatné existence obou států, takže jako symbol bude v receptu použitý český i slovenský slad.

Pro lepší představu o činnosti obou podnikatelů ještě zmiňme, že na Vánoce již tradičně připravují i speciální várky – a sice dva druhy devátenáctistupňového piva s přívlastkem „vánoční“. Kromě toho koncem roku každoročně uvádějí na trh i pivo, které dozrává v dřevěných sudech, ať už jsou po whisky nebo rumu.

A víte, jak nevelký kolektiv zaměstnanců oslavuje na konci roku dobrou ekonomickou bilanci? Přece stylově, putováním po slavných pražských pivních hospodách.

Ale zpět k podnikatelským nápadům, o které u Matuškových není nouze. V rámci popularizace pivní kultury nabízejí zájemcům například i možnost uvařit si pivo doma. Za 3200 Kč zákazník dostává veškeré nutné ingredience (slad, chmel, kvasnice…) plus detailní návod, podle kterého by měl „postup zvládnout i člověk, který pivo nikdy nevařil“. Balíček stačí na 24 lahví o objemu 0,7 l.

A co vzkazuje Adam Matuška lidem, kteří by chtěli rovněž samostatně podnikat? Toto: „Jděte do toho, ale připravte se, že úsilí bude i bolet. Svět však patří lidem, kteří se nebojí.“

Pivovarnický masterpiece. To je dvanáct set lahví tří pivních speciálů z minipivovaru Matuška, které se právě dostaly na trh. Málem přitom skončily v kanále.

Proč? Kvůli vysokým nákladům a snaze ušetřit – ne ze strany minipivovaru, ale sklárny dodávající speciální lahve. Hlavní role: kyseláč Sunshine s mučenkou, ananasem a broskví, tmavý Baltic Porter a úderně pojmenované Dřevo, kterému při vaření do tanku přidají dubové desky, od nichž vezme chuť bourbonu a vanilky.

Tahle piva nejsou levná. Dlouho se vaří, mnohem déle zrají a dělají se z drahých surovin. Jenže když jsou Vánoce, chcete udělat něco ještě lepšího. A tak se rozhodnete tuhle pivní radost vyšperkovat tím, že ji necháte pořádně zrát. Klidně skoro celý rok a hlavně v sudech, jejichž původní obsah byl neméně skvostný.

Sunshine a gin. Baltic Porter a jamajský rum. Dřevo a whisky. Dalo by se to takhle jednoduše odbýt, ale to by byla škoda. Tohle je totiž lahoda i jenom číst.

Sunshine skončil v sudu po ginu – takovém, který Adam Matuška hledal deset let, protože zavírat gin do dubového dřeva rozhodně není nic, co by se dělalo běžně. Běžte se zeptat třeba ginového mága Martina Žufánka. Po otevření téhle pivní lahve tak hledejte tóny sušeného ovoce, jalovce, koriandru a puškvorce.

Baltic Porter proti tomu nabídne aroma rumu a jemné vanilky. Ono když zrajete v sudu z USA, ve kterém roky ležel bourbon, a který se poté, aby toho nebylo málo, ještě stěhoval na Jamajku, kde v něm skoro šestnáct let spokojeně odpočíval rum, nemůže to být jinak.

A nakonec Dřevo, které se zabydlelo v sudu z Evropy. Nejdřív v něm šplouchalo červené víno, vystřídané německou whisky. Právě tu a dubové dřevo je při popíjení piva potřeba hledat v chuťové paměti.

Výše popsanou parádu měl minulý týden Adam Matuška ještě v sudech. Skoro rok si se speciálními pivy hrál a pečoval o ně. „Aby i v dřevěných sudech bylo pivo dobré, doplňovali jsme ho každý týden mladým čerstvým pivem,“ vysvětluje. A čekal na Vánoce, kdy je ideální speciály dostat na trh, protože s velkoobchodní cenou dvou set čtyřiceti korun bez daně za sedmičkovou lahev se v lednu prodávají špatně.

Když byl advent konečně tady, bylo potřeba udělat ještě jeden krok. Dřevěné sudy dýchají, takže pivo v nich nemá žádný říz. A proto se musí nasytit. Tady Matuškovi postupují podobně, jako když se vyrábí šampaňské.

„Nejdřív dáme do lahví maličko mladého kvasícího piva se zbytkovým cukrem a naplníme je pivem ze sudů. Pak zazátkovat, na pár dnů uložit do tepla na pivovarskou půdu, kde pivo nabere říz a kvasinky vyžerou zbylý vzduch,“ popisuje Matuška proces, díky kterému může následně dvanáct stovek lahví vyrazit do světa.

Když ale pivovarníci přišli po dvou dnech piva zkontrolovat, zjistili, že jich většina netěsní. „Sklárna totiž začala lahve za sedmnáct korun oproti loňsku trochu šidit a dodala sklo o jeden dva milimetry tenčí, s fórovějšími zátkami a menším těsněním, které nedoléhalo,“ konstatuje Matuška.

Co s lahvemi teď? Rozdat, jak jsou? Vylít rok práce do kanálu? Přelít pivo do sudů, počkat do dalších Vánoc a překousnout dvojnásobné náklady s vědomím, že se nikdy nemůžou vrátit? Všechny tyhle možnosti byly na stole. Nakonec vyhrál nápad na koupi nového těsnění a přezátkování.

„Jenže nám přišlo špatné. Stejně tenké a s nesprávným průměrem otvoru,“ popisuje pokračující trápení pivovarník a někdejší člen výběru Forbesu 30 pod 30.

Přesně tohle je okamžik, kdy na scénu přichází legenda. Václav Hodoušek. Důchodce ze Zadní Třebaně, který do pivovaru vchází, když něco nefunguje. Jeho ruce zařídí opak – a stejně tomu bylo i teď. Během jedné noci tak ve všech dvanácti stovkách těsnění vysekal otvor se správným průměrem, aby šlo nasadit na uzávěr.

Ještě předtím, než uzávěry na lahvích zaklaply podruhé a pořádně, bylo potřeba pivu znovu vrátit ztracený říz. Ten obstarala trocha přidané rozmíchané glukózy, díky které kvasinky v pivu znovu ožily a vytvořily oxid uhličitý. Jen tohle zabralo čtyři dny práce navíc. Celkové zpoždění pak nabralo skoro dva týdny.

Divoký závěr tak uzavřel i divokých dvanáct měsíců, které budou pro minipivovar nejspíš rekordní. Výstav 6600 hektolitrů překoná i zatím nejsilnější předcovidový rok 2019, zisk na druhou stranu srazí rychle rostoucí náklady. Skleněné lahve zdražily o sedmdesát procent, výrazně podražil slad a od ledna pivovaru skončí fixace ceny elektřiny.

I tak ale zůstane na vylepšování provozu. „Budeme dávat peníze do zkvalitnění stáčecí linky, výrobní haly a zázemí pro návštěvníky, kterým chceme náš pivovar víc otevřít,“ popisuje Adam Matuška plány, jak rodinný podnik naloží s výdělkem.

„Víme, že jsme v krizovém období, takže investujeme, abychom z něj vyšli ještě silnější,“ říká rozhodně.

Deset druhů piva a minipivovar, kde si může každý uvařit pivo podle své chuti. Kroky milovníků zlatavého moku nyní vedou na Hradčanskou.

Venku si už před nově otevřeným Automatem Matuška nepostojíme, jelikož zima přišla nečekaně brzy. Naštěstí se ale nedá říct, že by společně s ní zamrznul i český gastronomický rybníček. Kromě dlouho vyhlíženého pivního podniku můžeme objevovat i další kulinářské zajímavosti. Třeba restauraci ukrytou v malebných uličkách pod Pražským hradem nebo místo, kde se snoubí všechny chutě Asie. Čerstvý přehled kulinářských novinek je po dvou týdnech opět tady.

Automat Matuška
Po roce a půl příprav a plánování otevřel Pivovar Matuška svou první hospodu. Adam Matuška, spoluzakladatel oblíbeného pivovaru, společně s Petrem Tyrichtrem a Bohumilem Spěvákem z karlínského Krystal Bistra poprvé přivítali hosty v novém Automatu Matuška v Dejvicích v sobotu 5. listopadu. „Bylo to velké. Spousta lidí už se nám vrací a většina ohlasů, které se k nám dostávají aspoň osobně, jsou naštěstí pozitivní,“ říká Adam Matuška.

Automat odkazuje na tradici podniků, které na území Česka byly oblíbené už od dob první republiky. Vyhlášený byl například automat Koruna na Václavském náměstí. Podle Matušky šlo o místa, kde se nejen jedlo, ale zejména pilo pivo. A i když si na tento koncept Češi odvykli a možná se podivují, že někdo otevře hospodu bez obsluhy, známý pivovarník je přesvědčený, že jde o formát, na který stojí za to navázat.

„Mám rád, k jaké tady dochází interakci mezi hosty, když nesedí celý večer u stolu. Člověk se potkává s lidmi ve frontě, když je hospoda plná, je celá v pohybu, pěkně to tady proudí,“ usmívá se. V kuchyni, za kterou stojí šéfkuchař Michal Pravda, se zaměřují na moderní jídla, která jsou sice rychle vydávaná, ale je za nimi spousta práce a kvalitních surovin. Kromě guláše s domácím rohlíkem a dejvického barbecue, jak kuchaři nazývají svůj zdejší repertoár, si tu můžete dát také zeleninu, která je na stejné úrovni jako chody z masa.

Světla reflektorů se tady v doprovodu 3D obrazů od Jakuba Matušky alias Maskera upírají především na pípu, která je dílem designéra Michala Froňka, Adama Matušky a svářeče Václava Eliáše. Deset kohoutů připomíná motor sportovního vozítka a jsou unikátní tím, že každý z nich má vlastní trubky na dochlazovací vodu. Díky tomu je každé pivo nejstudenější do posledního momentu. Adam Matuška také chtěl, aby bylo dobře vidět na proces samotného čepování, aby si každý mohl užít pohled na řemeslo výčepního.

„Každý den tu navíc čepujeme pivo z dřevěného sudu, který narážíme vždy v pět hodin. Od bednářů z Prazdroje jsme si nechali udělat deset vysmolených sudů. Pivo se tak naráží palicí, takže je to vždy docela show. A na sud dáváme led z formy, kterou nám vytiskli v Prusa Research na 3D tiskárně,“ přibližuje další vychytávku Matuška. V současnosti si tu také můžete užít speciál, který není k dostání nikde jinde – pivo Strawberry Milkshake se 17 stupni.

Automat Matuška ukrývá také podzemní část, kde je dokonce malý pivovar. Neslouží ale pro potřeby Automatu, ale pro hosty, kteří si zatouží uvařit vlastní várku piva – třeba během rozlučky se svobodou nebo team buildingu. Postará se o ně sládek z Pivovaru Matuška a za tři týdny tady várku stočí do sudu a hosté si ji mohou odvézt třeba na vlastní svatbu. Podzemí se také každý čtvrtek a pátek mění na malý mejdan pod taktovkou DJ.

Tāst
Minimalismus, jednoduchost a důraz na kvalitní ingredience, na které se upírá pozornost v každém chodu. Tak by se dal shrnout koncept nového přírůstku na pražské gastronomické scéně, který se nenápadně objevil v malebných uličkách pod Pražským hradem, konkrétně na adrese Šporkova 5. Společně si ho otevřeli Marta Spurná a Miroslav Vykysalý, který šéfuje zdejší kuchyni.

„Koncem minulého roku jsme náhodou objevili tento prostor v realitní nabídce. Líbila se nám jeho intimita, velikost, zahrádka a především kouzlo. Ideální bylo i řešení kuchyně, která je otevřená, takže může probíhat komunikace mezi šéfkuchařem a hosty,“ říká Spurná. Rozhodli se tak opustit své dosavadní působiště v jiné restauraci a pustili se do rekonstrukce vlastního prostoru – hotovo měli za půl roku.

Spurná by Tāst nerada jakkoliv rámovala, protože zdejší menu vzniká především na základě sezónní nabídky a toho, co má Vykysalý právě chuť vytvořit – nikdy ale nejde o nic komplikovaného a nabídku doplňuje také výběr českých i evropských vín, zejména z biodynamické produkce. „Důraz klademe na dobré suroviny, kvalitu zpracování a rozumnou cenu. Menu není dlouhé a je poskládané tak, aby si každý vybral to své.“

Shrimii Kitchen
Zdá se, že Smíchov se proměňuje na ráj milovníků asijské gastronomie, jelikož to tady skvělými podniky, z nichž se line vůně exotických surovin, jen kvete. To ale neznamená, že by jich bylo příliš – takových míst totiž není nikdy dost. Skvělým příkladem je i nový rodinný podnik Shrimii Kitchen, který vyrostl na Arbesově náměstí.

Majitelé ho označují jako asian fusion, najdete tu tak pokrmy inspirované Thajskem, Indií, Japonskem nebo Čínou. Třeba mangový salát, sečuánského mořského vlka s omáčkou z černých fazolí, jehněčí vindaloo, tatarák z tuňáka s citrusovou omáčkou ponzu, ve kterém praskají kuličky tobiko kaviáru, nebo lepkavou rýži s černým sezamem, kokosovým mlékem a mangovým pyré.

Interiér zdobí murál od mladé umělkyně Bao Quyen, která tvoří také pro oblíbený řetězec Bon. Není se tak čemu divit, že při pohledu na její malby se člověku automaticky začínají sbíhat sliny. Pokud vás v následujících týdnech nečeká návštěva teplých krajů a chcete se do nich přenést alespoň prostřednictvím chutí, vydejte se na Smíchov.