Ještě než se Plzeň proslavila svým zlatavým ležákem 🍺, byla městem, kde se pivo vařilo téměř na každém kroku. Právo vařit pivo získali plzeňští měšťané už ve středověku a postupně vznikaly takzvané právovárečné domy 🛖 Právě v nich se pivo vařilo, skladovalo a prodávalo. Pivo tehdy nebylo pouze nápojem, ale také důležitou součástí městského hospodářství a každodenního života.

Stopy 👣 této doby jsou v Plzni patrné dodnes. Jedním z původních právovárečných domů je například budova, v níž dnes sídlí Pivovarské muzeum 🏛 Historické podzemí města zase ukazuje, jak byly rozsáhlé sklepy pod měšťanskými domy využívány nejen ke skladování potravin, ale později také ke zrání a ležení piva 🧊

Jenže množství ještě automaticky neznamená kvalitu. Pivo vařené jednotlivými měšťany mělo proměnlivou úroveň 📊 a s přibývajícími problémy rostla také nespokojenost Plzeňanů. A potom přišel rok 1838. Podle tradované historky tehdy Plzeňané nechali před radnicí na náměstí vylít 36 sudů nevydařeného piva. Pokud to byla demonstrace, rozhodně nebyla nenápadná. Místní tím dali pivovarníkům poměrně jednoznačně najevo, že takové pivo už zkrátka pít nehodlají 🙅‍♂️ A když už se má něco řešit, proč to neudělat rovnou se sudem v ruce?

Právováreční měšťané pochopili, že pokud chtějí vyrábět opravdu kvalitní a především stabilní pivo, bude potřeba spojit síly 🤝 V lednu 1839 proto přijali rozhodnutí vybudovat společný pivovar. Nebyla to malá investice 🪎 Mezi lety 1839 až 1842 vznikl na místě zvaném Bubeneč, mezi řekou Mží a cestou do Doubravky, nový Měšťanský pivovar.

Do nového pivovaru byl pozván bavorský sládek Josef Groll. A právě jeho jméno se mělo zanedlouho stát součástí světových dějin pivovarnictví. Dne 5. října 1️⃣8️⃣4️⃣2️⃣ uvařil první várku nového spodně kvašeného ležáku. Místo původně zamýšleného bavorského piva vznikl nápoj, který se od tehdejší produkce výrazně lišil. K jeho charakteru přispěla měkká plzeňská voda💧, žatecký chmel, světlý slad a bavorský způsob spodního kvašení. Zrodilo se pivo, které později svět poznal jako Pilsner Urquell.

Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Už v dubnu 1843 se plzeňské pivo dostalo 🐴 do Prahy. Krejčí Jakub Pinkas si nechal přivézt dvě vědra piva a jeho nadšení bylo natolik velké, že změnil povolání a otevřel vlastní hostinec. Tak vznikl slavný podnik U Pinkasů.

Plzeňský ležák se postupně vydával i za hranice českých zemí. V roce 1856 dorazil do Vídně a během dalších desetiletí se jeho odběratelé objevovali v řadě evropských měst. V roce 1873 se dokonce vydal přes oceán do Ameriky 🚢
S rostoucí slávou ale přišel nový problém. Úspěšné pivo začali napodobovat další výrobci. Měšťanský pivovar si proto v roce 1859 zaregistroval ochrannou známku „Pilsner Bier“. Název Pilsner se postupně stal označením celého pivního stylu. Z původně plzeňského výrobku se tak stal vzor pro piva vyráběná po celém světě 🌏

Plzeň mezitím dál rostla a s ní i poptávka po pivu. V roce 1869 vznikl První plzeňský akciový pivovar, známý jako Gambrinus. Za jeho vznikem stálo dvacet významných podnikatelů v čele s Emilem Škodou. Nový konkurent se postupně stal důležitou součástí plzeňského pivovarnictví.
Historie obou podniků se později propletla. Měšťanský pivovar v roce 1928 získal kontrolu 🧐 nad Gambrinusem a oba podniky se tak ocitly pod jedním vlastnickým vlivem. Samotný Měšťanský pivovar se mezitím neustále rozšiřoval. Z původního komplexu se během desetiletí stal rozsáhlý průmyslový areál 🏭 Přibývaly nové sladovny, technické budovy, elektrárna ⚡️, vodojem 💦, administrativní objekty i reprezentativní stavby. V závěru 19. století vznikla například neogotická hodinová věž a později také Jubilejní brána.

Za zdmi pivovaru však nebyly pouze stroje a technologická zařízení. Po dlouhá desetiletí byli jednou z nejdůležitějších profesí také bednáři ⚒️ Jejich práce spočívala ve výrobě a opravách dřevěných sudů a kádí, v nichž pivo kvasilo a dozrávalo. V roce 1892 pracovalo v plzeňském pivovaru přibližně 150 bednářů a pivovar tehdy používal tisíce ležáckých sudů. S postupným nástupem ocelových nádob a modernějších technologií však potřeba klasického bednářského řemesla klesala 📉 V roce 1931 vznikla mechanická bednárna a v roce 1975 byla ukončena odborná výuka bednářských učňů v tehdejším závodním odborném učilišti.
Zdálo se tedy, že dřevěné sudy pomalu zmizí v propadlišti dějin. Nestalo se tak. Plzeňský Prazdroj bednářské řemeslo zachoval a dnes patří mezi poslední místa, kde se tato tradiční pivovarská profese stále praktikuje 👍 Bednáři pečují o dubové ležácké sudy a kvasné kádě a umožňují pivovaru vyrábět malou část Pilsner Urquell tradičním způsobem.

Tato tradice přitom není pouze efektní připomínkou minulosti. Výsledné pivo se porovnává s pivem vyrobeným moderní technologií. Dřevěné sudy tak slouží jako určitý historický kontrolní vzorek a pomáhají ověřovat, zda se charakter piva v průběhu desetiletí výrazně nezměnil. Bednářské řemeslo bylo v roce 2018 zapsáno ✍️ na český Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury.

Příběh pivovaru ale nebyl vždy jen o růstu a úspěchu. Zásadní zlom přišel po druhé světové válce 🪖 V květnu 1945 byl Měšťanský pivovar společně s Plzeňskými akciovými pivovary, tedy i Gambrinusem, převzat pod národní správu. Následovalo znárodnění a začlenění do národního podniku Plzeňské pivovary.
Soukromé měšťanské vlastnictví, které stálo u zrodu pivovaru v roce 1842, tím skončilo. Z podniku, který původně vytvořili plzeňští právováreční měšťané, se stal státní podnik.
Ani desetiletí socialismu však neznamenala konec plzeňského piva. Výroba pokračovala a Pilsner Urquell si zachoval své postavení doma i v zahraničí. V roce 1966 se dokonce poprvé vyvezl také do Japonska.

Po roce 1989 se otevřela další kapitola 📖 Začala privatizace 💸, modernizace a návrat podniku do konkurenčního prostředí. V roce 1992 vznikla akciová společnost Plzeňské pivovary a na konci roku 1994 se obchodní název změnil na Plzeňský Prazdroj. V roce 1999 získala nad pivovarem kontrolu společnost South African Breweries, později známá jako SABMiller. V roce 2002 došlo k fúzi s pivovary Radegast a Velké Popovice 🐐 a vznikla společnost v podobě, která se stala základem dnešního Plzeňského Prazdroje. Výroba Pilsner Urquell v minulosti probíhala také v Polsku a Rusku.

Další velká změna přišla v roce 2017. V souvislosti se vznikem skupiny Anheuser-Busch InBev převzala pivovary ve střední Evropě japonská skupina Asahi Breweries, která je vlastníkem dodnes. Z pohledu zachování tradice následně přehodnotila výrobu Pilsner Urquell za hranicemi Česka a vrátila ji kompletně do Plzně, kde se vyrábí dodnes.

V plzeňském areálu se nachází tři pivovary (Plzeňský Prazdroj, Gambrinus a Elektrárna), návštěvnické centrum, restaurace Na spilce nebo prodejna piva a suvenýrů 👕 Samotný pivovar je možné navštívit při pravidelných exkurzích, během kterých se člověk dostane nejen do výrobního zázemí, ale také do rozsáhlých historických sklepů. Právě tam jsem měl možnost ochutnat nefiltrovaný a nepasterizovaný Pilsner Urquell v podobě, která je dostupná pouze tady a ve sklepních pivnicích Malá Šalanda a Velká Šalanda, které fungují jako soukromé salonky pro akce. Moderní je sice varna, kde se připravuje mladina, ale poté už se pivo vydává tradičnější cestou. Putuje do sklepů, kde leží ve spilce v otevřených dřevěných kvasných nádobách, a následně do velkých dřevěných sudů. Právě z nich se potom čepuje návštěvníkům. A musím říct, že mě tato verze Pilsner Urquell bavila výrazně více než pivo, se kterým se člověk běžně setká v lahvi nebo plechovce. Chuť je podle mého názoru výraznější, komplexnější a celkově působí živěji. Pilsner Urquell v této podobě považuji za jeden z nejlepších ležáků, které jsem u nás i ve světě pil. Není proto příliš překvapivé, že se jeho charakter pokoušeli a stále pokoušejí napodobit výrobci piva po celém světě.

Prohlídku jsem zakončil Školou čepování, kde jsem si mohl vyzkoušet hned několik tradičních způsobů servírování – hladinku, šnyt, čochtana i mlíko. Člověk tam poměrně rychle zjistí, že „prostě načepovat pivo“ není tak jednoduché, jak to vypadá z druhé strany výčepu.

V podobné kondici jako ve sklepě je možné Pilsner Urquell ochutnat také v restauraci Na Spilce přímo v areálu pivovaru, kde je k dispozici nefiltrovaný nebo z tanku nepasterizovaný. Právě tyto varianty osobně vyhledávám. Kondice běžného sudového 🛢, lahvového či plechovkového Pilsneru mě totiž svou kvalitou nikdy nepřesvědčila tolik jako pivo, které je "živé" a má podle mě vhodnější podmínky pro servírování. U Pilsner Urquell se navíc poměrně často diskutuje o diacetylu 🧈, tedy látce spojované s máslovou chtí nebo aromatem. Jeho množství se může mezi jednotlivými várkami lišit. Z mé zkušenosti však při vhodném výběru zdroje nepůsobilo v míře, která by byla z hlediska senzoriky nepřijatelná.

Pilsner Urquell se zároveň objevuje v hodnoceních a publikacích 📚 pivních odborníků jako pivo, které má své pevné místo mezi světově významnými ležáky. Proto příliš neřeším ani názory některých jedinců, kteří mají potřebu jej automaticky odmítat jen proto, že jde o známou a masově rozšířenou značku. Samozřejmě, někomu nemusí chutnat. To je na pivu ostatně to nejlepší, každý si může vybrat. Pokud mi ale někdo řekne, že Pilsner Urquell není dobrý, budu mnohem raději, když mi místo toho doporučí lepší a úspěšnější ležák plzeňského typu. Samotné „mně nechutná, protože ho pijí všichni“ je totiž spíš postoj než senzorické hodnocení.

Zároveň je potřeba připustit jednu věc. Pilsner Urquell už nikdy nebude chutnat přesně tak jako v roce 1842. Technologie se změnily, výrobní postupy se vyvíjely a dřevěné sudy už dnes nerozvážejí koňské povozy 🐎 To ale automaticky neznamená, že se z piva vytratila tradice. Spíše se změnil způsob, jakým se ji pivovar snaží zachovat.

Důkazem je i současný vývoj samotného pivovaru. V roce 2026 Plzeňský Prazdroj zahájil výstavbu nové máčírny sladovnického ječmene 🌾 přímo v areálu plzeňského pivovaru, což představuje první krok k modernizaci sladovny. Dalším plánovaným krokem má být moderní dvoulískový tandemový kruhový hvozd. Současná sladovna přitom funguje už od roku 1988.

Právě na tomto kontrastu je podle mě příběh Prazdroje nejzajímavější. Na jedné straně stojí dřevěné sudy, tradiční bednáři, historické sklepy a způsob kvašení, který pamatuje generace pivovarníků. Na druhé straně moderní technologie, automatizace a investice 💰 do budoucnosti.

Příběh Plzeňského Prazdroje 📜 tak není pouze příběhem jednoho piva. Je to příběh města, které se nejprve snažilo vyřešit problém s nekvalitním pivem, následně vytvořilo nový pivovarský styl a nakonec se stalo jedním ze symbolů českého pivovarnictví ve světě. Celou reportáž i s fotografiemi najdete na FB stránce World Of Breweries 🌍

geniální, chutný, jedinečný a nezapomenutelný. Nejlepší z piv, které jsem kdy ochutnal.

rather buttery taste but okay

Stále dobrá stálice. Za mne dobré.

Stále se dá. Je ovšem nutné si vybrat tu správnou knajpu.

Dobre pivo i pivovar

Proud ležák.Po velké propagaci jsem čekal něco výjimečného,ale nic moc.Možná to někomu chutná,ale můj šálek kávy to rozhodně není.Koupeno v plechovce.

No tady není co hodnotit. Jednoznačně nejlepší pivo v ČR.

Jednička mezi pivy,skvělá prohlídka i restaurace.

Diky kamarádovi, od něhož jsem dostal k narozeninám voucher, jsem tak trochu nedobrovolně navštívil areál Plzeňského prazdroje a navíc absolvoval Školu čepování. Za den jsem vypil více "Plzní" než za celý svůj život, jelikož se nikdy nejednalo o mou oblíbenou značku. Můj názor se vcelku změnil po ochutnání přímo ve sklepě z dřevěného sudu, tuhle variantu si však můžete dopřát pouze na tomto místě a nutno říct, že pivo bylo skvělé, mělo pramálo společného s lahví nebo plechovkou. Pak jsem měl i klasickou sudovou variantu natočenou lektorem Školy čepování a i tohle bylo úplně něco jiného než jsem zkusil v minulosti. Pak přišel na řadu tank a nefiltr v legendárních plzeňských podnicích a dost pozitivně to změnilo můj náhled na tuto značku. V plechovce ani v lahvi ji pít nebudu, nechutnala mi nikdy, ale už si vždy pohlídám způsob čepování, chuť a kvalitu, aby odpovídala standardům. Díky vlastníkovi, japonským Asahi, už se Plzeňský Prazdroj vaří pouze v Plzni, polské a ruské závody už toto pivo nemohou vyrábět.

V poslední době přibývá pivnic kde to s Prazdrojem umí. Někomu chutná a jinému zas ne. Za mne je to stále pohoda.

Jsem spokojen a věrnej Plzeňské u pivu no a až na tu cennu toho piva ale taková je doba a zdražuje se vše a všude

Česká klasika. Chodím na volbu sládků

Jelikož v Plzni bydlím, myslím že by byla ostuda nepít pivo, ale s mírou.
Takže mým chuťový etalonem se stal Plzeňský Prazdroj. Z toho vyplývá že mi chutnají ležáky. V jakémkoliv pivovaře hodnotím podle ležáku.

super prohlídka pivovaru a sklepení. plzenske pivečko mám rád takže za mňa super.

Jedno Na Spilce, více mi chutná nefiltr, ale ten mají prý jen v Na Parklánu, kam jsem už nešel

Tohle pivo se musí umět čepovat. Proto je lepší navštívit renomovanou pivnici, kde by měl být zkušený personál. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že za dob minulých bylo lepší.

takže, musím přiznat, že jsem tento skvost pivní výroby navštívil již nejméně 8x. vždy jsem si exkurzi užil a ochutnávky byly delikátní, každý druhý víkend sem jezdíme s rodinou a celá mě vždy obdivuje za výtečný nápad. prostě a jednoduše je jeho reputace ve světě piva zasloužená.

Pilka pilek! Pivečko ve sklepě ze sudu bylo vynikající!

Prohlídka celého pivovaru v doprovodu hlavního sládka byla opravdovým zážitkem. Ochotnáno pivo přímo z ležáckých tanků.

Klasika pro slavnostní příležitosti.

Tohle pivo se musí umět čepovat, aby bylo dobré.

Piju to když jsem někde na cestách, já totiž hrozně rád cestuju a bydlím v penzionech a poznávám rád ty menší města, když střídavě bydlím v těch velkých (Prag, Wien). No a pokud tam kde jsem, není jiná možnost, tak to hold piju. 1 škopek dávám za to, že mi po tom ráno nikdy nebylo blbě ani mě nebolela hlava. Protože mi za rok bude padesát, musím vám něco říct - na konci 80. let a ještě nějakou dobu v 90. letech to bylo naprosto skvělý pivo, stejně tak 80. a 90. léta byly naprosto skvělý léta k žití, dneska je to všechno k blití.

Plzeň je moje srdeční záležitost. V lahvi, plechu, ale ze všeho nejlepší točená. Měl jsem možnost ji i točit. Nejlepši je přímo ze sudu ve slepě plzeňského pivovaru.

The best beer on the world!

Máselná bída. Předražená jedenáctka. Národní zlato by měly být minipivovary

absolutní spokojenost... hořkne s sládne!

Pinů jen 12 a ta je dobrá snad všude, nikdy špatná volba

Pilsner Urquell: Ta je dobrá snad všude

Byl jsem se podívat uvnitř,ochutnal ve sklepě nefiltr a bylo dobré.Jinak je vidět,kde jsou peníze,hodně komerční pro turisty.