ROZHOVOR: „Když podnikáte v něčem, co máte hodně rád, tak to téměř vždy zhavaruje, většinou to nefunguje. Člověk od toho musí mít určitý odstup, aby to mohl dělat správně,“ říká Matěj Turek, jeden ze spoluzakladatelů Vinohradského pivovaru. Podnikatel v rozhovoru mimo jiné hovoří o začátcích populárního pivovaru, olympiádě, ale také plánech do budoucna.

Sotva se Matěj Turek usadí do židle přímo ve Vinohradském pivovaru, už mu redakce pokládá otázku, jak se cítí, když vejde do podniku, který zhruba před jednou dekádou spoluzakládal.

„Cítím se výborně! Jsem investorem v celé řadě dalších projektů v nejrůznějších odvětvích, ale musím říct, že Vinohradský pivovar byl jedním z prvních a doposud patří mezi mé nejoblíbenější. Myslím, že to, co jsme chtěli realizovat před deseti lety, se rozhodně povedlo,“ odpovídá s úsměvem.

Změnilo se to tady za ty roky hodně?
Příliš ne. Největší změny nejsou viditelné přímo tady v pivovaru, ale došlo k velkým posunům. Těmito prostory Vinohradského pivovaru jsme začínali jako s takovou vlajkovou lodí, ale od začátku bylo naším úmyslem vyrábět dobré pivo pro širší distribuci. Tehdy existovalo asi 400 minipivovarů, naše myšlenka se ale ubírala jiným směrem než ta lokálních pivovarů zaměřených na nejrůznější speciály. K nim jsme se samozřejmě také časem dopracovali, ale naší vlajkovou lodí byla a je dobrá jedenáctka a dvanáctka. Máme poměrně významnou část prodejů také do zahraničí, populární jsme zejména na severském trhu.

Zmiňujete populární ležák, tím se tedy odlišujete? Většina minipivovarů v Praze se zaměřuje především na svrchně kvašené speciály, APA, NEIPA, kyseláče.
Je to tak. Za večer si nedáte pět speciálů, ale můžete si dát tři jedenáctky. Stejné je to v dlouhodobém horizontu: chutě se mění, v létě si dáte jiný speciál než v zimě, ale jedenáctka je takový základ, který s vámi vydrží, když to tak řeknu, tak celý život.

Změnily se za těch deset let návyky lidí?
Ano, tomu se přizpůsobuje celý trh. A dále se budou měnit. Jedenáctka a dvanáctka ale zůstanou pořád, tak to je, to nás odlišilo na začátku. A když to přirovnám k Plzni, ta se také přizpůsobuje trendům, ale ne v tom smyslu, že by zrušila dvanáctku.

Ležák máte rád asi i vy.
Mám. Ale to není o osobní preferenci. Jde o to, že je to stálice, která zůstává. Teď je třeba hodně trend přecházet na nízkoalkoholické či bezalkoholické alternativy, toho jsem velký fanda.

Na začátku jste zmiňoval, že investic máte hodně, ale Vinohradský pivovar je možná tou nejoblíbenější. To vás tak pohltil pivní svět?
Rozhodně nepohltil. Je to spíš kvůli tomu, že tenhle podnik dala dohromady parta kamarádů, bylo nás asi sedm nebo osm. Měli jsme rádi pivo, to je pravda, ale dali jsme to dohromady s jasnou vizí, nehledali jsme cestičky k zisku, ale naplňovali vizi, která byla na desetiletí. To je příjemné. Investuji také do startupů, kde je naopak potřeba se přizpůsobovat trhu a zákazníkům téměř kontinuálně, kdežto tady je to takové klidnější podnikání, které je potřeba dělat poctivě a disciplinovaně.

Tudíž ne pivo, ale nějaké osobní vazby a obecně charakter podnikání.
Je to tak. Ostatně, když člověk podniká v něčem, co má hodně rád, tak to téměř vždy zhavaruje, to většinou nefunguje. Člověk od toho musí mít určitý odstup, aby to mohl dělat správně.

A chvíle, kdy jste si říkal, že se na to vykašlete, nepřišla nikdy?
Ne, ne, to vůbec. To by se ani stávat nemělo. Parta nás společníků byla od začátku hodně různorodá, máme mezi sebou právníka, učitele, novináře, každý do toho přináší něco trochu jiného, a funguje to.

S výrobou jste pokořili hranice Vinohrad i Prahy.
Před dvěma lety jsme koupili bývalou sodovkárnu v Káraném a vybudovali tam novou kapacitu. Říkáme tomu mercedes mezi pivovary. Zjednodušeně se dá říct, že v pivovarské branži je jedna z důležitých disciplín práce s energiemi. Pivovarnictví je na energie totiž extrémně náročné: vaříte, ale také chladíte. V nové kapacitě máme oblast chlazení a vaření, myslím, na špičkové úrovni. Když do toho přidám plnou automatizaci zbytku výroby, tak je naše efektivita na špičce trhu.

Takové vybavení další minipivovary v Praze nemají, často se totiž jedná také o létající pivovary. Jak to ale vlastně máte vy?
Dnes máme objem u vařených piv velký a technologie máme lepší než lecjaký středně velký pivovar. Pomyslné hranice mezi minipivovarem, středním pivovarem či průmyslovým pivovarem jsou takový trochu český výmysl. My se neřadíme do žádné specifické kategorie. Pivo prostě děláte dobře, nebo ne. Třeba již zmíněná Plzeň, obrovský průmyslový pivovar, ho dělá dobře. Ale stejně tak najdete jiné průmyslové pivovary, co ho dělají špatně. A podobná věc platí v případě minipivovarů. Já tam nevidím nějakou přesnou hranici, kam se řadit.

Růst ale můžete.
Ano, prostor pro růst je pořád obrovský.

O tom možná svědčí účast Vinohradského pivovaru na olympijských hrách v Paříži, respektive čepování piva v Českém domě v Paříži.
Řeknu to otevřeně, bylo to pro nás spíš taková samozřejmost. Myslím to tak, že když přišla poptávka, tak jsme se k tomu rádi připojili.

Takže třeba osobně pro vás to nebylo nějaké zadostiučinění, nejste sportovní fanoušek? Olympiáda je největší sportovní akce, co existuje.
Sportovní fanoušek jsem, ale tohle byla spíš taková přirozená součást podnikání. Neřekl bych, že to bylo nějakou veledůležitou událostí pro Vinohradský pivovar.

Takže ani v rámci byznysu pro francouzský trh? Do Českého domu, tuším, mohli i Francouzi a další národnosti.
Myslím, že na tamní trh to nemohlo mít skoro žádný vliv. Vliv mají jiné věci.

Jaké?
Náš management věnuje hodně energie představování našeho piva na mezinárodních soutěžích a veletrzích. To je spousta práce. Olympiáda byla spíš něco ve stylu někdo vás o něco požádá, vy to uděláte a nevyžaduje to nějaké velké úsilí. Naopak reprezentace na veletrzích je spousta práce, kterou management dělá velmi poctivě, a především dlouhodobě. Dělají to velmi dobře.

Pojďme na závěr ještě trochu do jiné části Prahy, slyšel jsem, že rozjíždíte nový pivovar v Troji.
Trojský pivovar má velkou historii, ale bohužel posledních sto let ztratil svou funkci pivovaru. Před pár měsíci jsme areál převzali a naší ambicí je vrátit místu původní využití. Máme velkou kapacitu v Káraném, tak se z Troji nestane průmyslový pivovar ve smyslu, že by se tam vyráběly tisíce hektolitrů a ráno odtamtud vyjížděly kamiony s pivem do celé Evropy, ale mělo by se z toho stát, podobně jako na Vinohradech, místo pro setkávání lidí. Řekl bych k tomu takovou drobnou zajímavost. Troja, jako městská část, dnes v podstatě nemá veřejný prostor. V Troji není náměstí, není zde místo, kde by se lidé mohli přirozeně potkávat, a různě se to nahrazuje. Máme ambici, aby se z pivovaru stala jakási náves městské části, kde se mohou místní potkat formálně i neformálně. Důležitou součástí bude i kulturní provoz. Lidé se tedy nebudou moci přijít jenom najíst a napít, ale bude k dispozici také letní kino, divadlo, galerie. Už dnes si zde díky Kolovně můžete půjčit elektrokolo na cestu do města nebo na celý víkend.

Hospody by vlastně takový účel měly plnit, hlavně tedy na vesnicích a na malých městech, klidně ale také v Praze, sloužit k setkávání místních.
Ambice je velká. Bude to nějakou dobu trvat, nicméně už teď máme otevřený drobný letní provoz, zatím tam máme vinohradské pivo a hamburgery a připravujeme kulturní vyžití na příští sezonu. Jsme například v úzké komunikaci s Divadlem bratří Formanů, ladíme, jakou trvalou podobu by ta spolupráce mohla mít. Mimochodem Troja je podle mých informací nejnavštěvovanější turistické místo v Česku, projde tam dva miliony turistů každý rok, i proto je škoda, že to tam všechno není po kupě. Chceme zde vybudovat něco, na co budou místní pyšní, jako se to povedlo na Vinohradech nebo v Káraném.

Když nejde chodit na pivo, tak se musí pro pivo. To je realita v níž se v důsledku karantény ocitly tisíce milovníků piva. K restauracím, které v době nucené uzavírky své produkty nabízí každé odpoledne prodejem z výdejních oken, se řadí i Vinohradský pivovar. Vy se ale s námi můžete alespoň na chvíli a z tepla domova podívat do míst, která jsou nyní pro návštěvníky uzavřená.

Ještě před propuknutím pandemie stihl Vinohradský pivovar úspěšně oslavit páté narozeniny. Na pivovarnické soutěži World Beer Seal 2020 v Českých Budějovicích získal Zlatou pivní pečeť pro svou Imperial IPA 19 v konkurenci 240 pivovarů z celého světa. Pivovar zde získal i tři další další ceny.

Vinohradský pivovar je splněným snem několika dlouholetých kamarádů a pivních fanoušků. "Zhruba před 15 až 20 lety jsme nadšeně sledovali rodící se módu malých pivovarů, navštěvovali a ochutnávali, co se dalo a postupně jsme se začali bavit o možnosti otevřít si něco vlastního. Chtěli jsme obohatit tehdy ještě relativně chudou nabídku řemeslných piv. Dnes už si to málokdo dokáže představit, ale ještě před několika málo lety, když jste chtěli ochutnat něco mimořádného, museli jste nacestovat dost kilometrů. Dnes si můžete vybrat z nabídky minipivovarů a pivoték doslova na každém rohu", říká Jan Korselt, jeden ze zakladatelů.

Klíčové pro skupinu otců zakladatelů bylo setkáni se sládkem Františkem Richterem v jeho pivovaru Pod Bulovkou, kam často chodili za pivem a bluesovou muzikou. Richter měl zkušenosti z Bavorska a s rozjezdem dvou menších pivovarů v Praze. "V počátcích nám dost pomohl a bez něho bychom se pravděpodobně neodhodlali dotáhnout plány od pivních debat do reality. Ostatní společníky jsme posbírali mezi kamarády. Právník, novináři, bankéř, auditor, učitelka ruštiny, výrobce krmiv pro zvířata, jachtař - nikdo z nás nebyl přímo z oboru a neměl s vařením piva či gastronomií žádnou zkušenost. To se však ukázalo i jako výhoda, vybudovali jsme si ten podnik tak, abychom do něj sami rádi chodili, což se nám nakonec neobyčejně osvědčilo," dodává Korselt.

Vinohradský pivovar má stále základnu v areálu původního pivovaru na pražských Vinohradech. "Ročně zde uvaříme zhruba 8000 hektolitrů našich piv. Výstav je však téměř vyprodaný a ve stávajícím objektu nemáme další prostor k expanzi. Proto výhledově plánujeme také rozšíření kapacity mimo stávající pivovar," doplnil Daniel Hojdar, jeden z majitelů a jednatelů Vinohradského pivovaru. V průběhu roku také pivovar plánuje postupný přechod od PET lahví směrem k ekologičtějším a pro kvalitu piva lepším balením, jako jsou recyklovatelné lahve a plechovky.

V současné chvíli si pivo z Vinohradského pivovaru čepují přímo ve zdejší restarauci. Kromě toho se rozváží do více než 50 podniků v Praze a okolí. Patří mezi ně celoročně otevřené hospody, restaurace, bary nebo kavárny, ale take sezónní projekty jako je gastro projekt Manifesto Market, Loď Tajemství, Kasárna Karlín apod.. Své fanoušky má pivovar i v Polsku nebo na Slovensku, kam se pivo také pravidelně dodává.

Vinohradský pivovar z Prahy za pivo typu ipa. Do degustací se přihlásilo přes 240 pivovarů, porota vybírala z rekordních 1440 vzorků. Nejúspěšnějšími co do počtu cen se staly Pivovar Náchod, přerovský pivovar Zubr a Tradiční pivovar v Rakovníku. Uvedl to ředitel festivalu Alois Srb.

Vinohradský pivovar získal hlavní cenu za svrchně vařené pivo anglického typu. Druhé místo obsadil pivovar Zubr, třetí Holba Hanušovice, oba za spodně kvašené ležáky českého typu. „Velice kvalitní byla letos piva z Ukrajiny, přeberou asi pět ocenění. Velice úspěšná byla piva z Ruské federace. Zahraniční pivovary se prosazují čím dál víc,“ řekl Srb.

V kategorii prémiové ležáky soutěžilo 60 piv, první skončil Zubr, druhý rakovnický pivovar s pivem Černovar, třetí bylo dvanáctistupňové pivo z pivovaru Rohozec u Turnova. Největší zastoupení, přes 90 soutěžících, měla kategorie piv typu Ale, svrchně kvašených. Zvítězilo pivo z Vinohradského pivovaru, na druhém místě je pivo Muflon z Pivovaru Kunratice, na třetím brazilské pivo Original Gangster od pivovaru Jairo’s Cervejaria.

Festival přilákal nadnárodní pivovarnické koncerny, středně velké pivovary i minipivovary z ČR, Evropy, Ruska, Asie i USA. Do soutěže šlo 1440 vzorků, což je rekord v třicetileté historii festivalu. Posuzovalo je 500 degustátorů. O ceny soutěžily pivovary v 35 pivních kategoriích, ocenění získali také výrobci ciderů a minerálních vod.

Ze zahraničí bylo nejsilněji zastoupené Slovensko se 17 pivovary, dále Německo s 12 a Rusko s osmi pivovary.*

Rekonstruovanou Šlechtovu restauraci ve Stromovce bude provozovat Vinohradský pivovar. Vybral ho jako nejvhodnějšího kandidáta magistrát spolu s budoucím správcem objektu městskou společností Obecní dům. Vinohradský pivovar bude mít za úkol zajistit na místě nejen kvalitní občerstvení, ale prostory původně barokního letohrádku oživit také kulturními akcemi. Na dnešní prohlídce Šlechtovy restaurace to novinářům řekli zástupci města. Místo bude zprovozňováno postupně, od příští letní sezony by měla fungovat minimálně venkovní část, řekla radní Hana Třeštíková (Praha Sobě).

Původním termínem ukončení oprav Šlechotvy restaurace byl letošní duben. Zástupci magistrátu letos v březnu uvedli, že práce na stavební části by měly skončit k 31. prosinci letošního roku.

K výběru provozovatele bylo osloveno deset firem a šest na nabídku reagovalo, uvedl dnes předseda představenstva společnosti Obecní dům Vlastimil Ježek.

"Chceme, aby se Šlechtova restaurace stala vyhledávaným cílem, nejen zastávkou na výletě," uvedl jeden ze spolumajitelů Vinohradského pivovaru Jan Korselt. Doplnil, že neplánují provoz založit na čepovaném pivu, ale nabídnou například i kávu a vařit budou tradiční česká jídla.

Návštěvníky chtějí nalákat také na kulturní program. V plánu jsou divadelní i koncertní představení. Možná je spolupráce s hudebním festivalem Metronome, který se koná na holešovickém výstavišti, řekl Korselt s tím, že velmi dobré vztahy mají také s Akademií výtvarných umění, která sídlí nedaleko.

Do konce roku musí Praha uzavřít s Obecním domem smlouvu. Zatím není jasné, jaké bude nájemné ani doba trvání pronájmu. Podle Ježka by však mohla smlouva být na dobu neurčitou.

Vinohradský pivovar bude pravděpodobně platit nájemné z obratu, kdy bude stanovena minimální suma, kterou by i v případě nulového obratu musel zaplatit. Vše je ale zatím předmětem jednání, dodal Ježek.

Budova Šlechtovy restaurace vznikla v 17. stoletím jako barokní letohrádek. Restaurace zde byla provozována od 19. století, naposledy Antonínem Šlechtou, za kterého fungovala do druhé světové války. Následně byla znárodněna.

Objekt je nyní národní kulturní památkou, jehož vlastníkem je hlavní město. Záchrana objektu, který dlouho dobu chátral, začala před dvěma lety. Město podle svých předpokladů za rekonstrukci zaplatí 120 milionů korun.

Čtenáři britského deníku The Guardian sestavili žebříček nejlepších hospod s pivním výčepem v Evropě. Kromě hospody ve skotském Edinburghu, španělské Barceloně nebo bavorském Tegernsee se do výběru dostal i pražský Vinohradský pivovar. "Je to pro nás velká pocta a potvrzení toho, že vaříme výborné pivo i jídlo; že našim hostům u nás chutná a líbí se jim u nás," sdělila jeho ředitelka Jitka Froydová Aktuálně.cz.

Na pražských Vinohradech byl vloni otevřen Vinohradský pivovar, jehož historie sahá až do roku 1893. Architektonické studio OV-A dřívější vyhořelý pivovar v místě původní spilky přestavěli na malebnou restauraci s výčepem, která láká nejen na příjemné posezení, ale také na vlastní pivo.

“Pivovar byl založen roku 1893, kdy Královské Vinohrady ještě nepatřily k Praze, ovšem dřívější usedlosti již rychle nahrazovaly městské bloky a Vinohrady byly jedním z největších českých měst. Byla to impozantní budova v dobovém industriálním slohu, s velkou přiléhající zahradou. Stavba šla pěkně od ruky, první pivo bylo vystaveno už roku 1894. Do sladoven se vešlo 600 vagonů sladu. Vařila se klasická česká piva, včetně Velkopražské 12 a černého ležáku,” uvádí k historii pivovaru skupina přátel, kterým se otevřením Vinohradského pivovaru splnil velký sen o lahodném ležáku vlastní výroby z kvalitních českých sladů a chmelů.

“Obnovený malý pivovar se nachází ve sklepních prostorách spilky bývalého pivovaru. Návrh posiluje sochařské kvality klenutých valených stropů a masivních stěn. Nově proražené oválné otvory spojují pivnici s výrobní částí pivovaru a zdůrazňují masivní zděnou podstatu prostoru. Akcentují jednotlivé varné provozy: varnu, scezovací káď, spilku a ležácký sklep. Světlý neutrální interiér dává vyniknout barvě piva ve sklenici, keramikou obložené výčepní pulty navazují na pivovarskou tradici,” uvádí architekti ze studia OV-A, kteří konverzi na restauraci s výčepem provedli.

Vinohradský pivovar je rozdělen na dvě části. Polovina slouží k vaření, kvašení a zrání piva. Druhá polovina nabízí posezení v restauraci se dvěma výčepy a to buď na úrovni sníženého přízemí nebo pak v prvním podzemním podlaží. Podzemní sál by majitelé chtěli proměnit v živelný kulturní prostor. Zajímavý je právě onen průhled do druhé části do zákulisí na výrobu piva.

Vybrat správnou restauraci na oběd s obchodními partnery není jednoduché. Server IHNED.cz proto oslovil manažery, podnikatele a obchodníky, pro které jsou restaurace často druhou "kanceláří". V jednoduchém dotazníku popsali místo, které by pro byznys lunch doporučili i ostatním kolegům. Ať už kvůli dobrému jídlu, prostředí nebo obsluze.

Výkonný ředitel obchodu s elektronickými knihami Palmknihy Richard Olehla doporučuje Vinohradský pivovar.

Proč jste vybral zrovna tuto restauraci?
Restaurace Vinohradský pivovar se otevřela teprve docela nedávno. Rád objevuji nové věci a místa - zpravidla nabízí nejlepší poměr mezi kvalitou a cenou a člověk se nemusí přetahovat o místo u stolu. Ve Vinohradském pivovaru mají skvělé denní i večerní menu, které si na nic nehraje ani exotickým názvem, ani přísadami. Nadto jde o podnik výhradně nekuřácký (kuřáci musí ven na chodník) a od stolů je průhledy vidět přímo do varny.

Nabízí restaurace ve všední dny zvýhodněné (byznys) menu?
Ano.

Je něco zajímavého na prostředí restaurace?
Restaurace nabízí minimalistický design, z nějž na hosty dýchne vzdušnost a čistota.

Jak jste spokojený s obsluhou?
Výhoda nových podniků bývá, že nabízené služby jsou vysoce nad průměrem. Docela logicky: kdyby tomu tak nebylo, neměla by nová restaurace na trhu vůbec žádnou šanci.

Co z nabídky vám zatím nejvíce chutnalo?
V listopadu nabízejí tradiční svatomartinské speciality. Ze stálé nabídky pak můžu vřele doporučit steak z krkovičky s liškovou omáčkou a šťouchanými brambory.

Je něco, co vám v restauraci vadí?
Jde zatím o trochu syrové, "nezabydlené" prostředí.

Jakou další restauraci byste doporučil na pracovní oběd?
Café Muzeum nebo Sportovní centrum Hamr Braník, kde mají v létě skvělou terasu s výhledem na řeku.

Stalo se vám někdy u pracovního oběda něco překvapivého?
Mimo obvyklých malých nehod typu košile od omáčky naštěstí ne ;)

Jakou lahev si objednáte, když oslavujete úspěch?
Vzhledem k tomu, že rád běhám a často mi nezbyde než jít běhat večer, tak s celou lahví moc neoslavuju. Nepohrdnu ovšem dobrým německým rieslingem.

Nechceme vás zneklidňovat, ale kdybyste si měl vybrat poslední jídlo před popravou, jaké by to bylo?
Jak říká Woody Allen, před popravou se moc jíst nemá, člověku to nedělá dobře na žaludek. Ale když už by to muselo být, dal bych si dobrou polévku, třeba dýňovou, a pak něco z české kuchyně.

V prostorách bývalého Měšťanského pivovaru na pražských Vinohradech vzniká nový minipivovar.
Podnik zakládá trojice nadšenců. Ti ho financují z vlastních peněz.
Pokud Vinohradský pivovar naplní svou výrobní kapacitu, stane se největším minipivovarem v Praze.

Na pražských Vinohradech se vařilo pivo naposledy za války v někdejším měšťanském pivovaru. Ten po roce 1945 chátral, sloužil jako sklad zeleniny i čokolády a v novém tisíciletí polovinu zdejších pozemků po požáru koupili a zastavěli developeři. Ještě tento měsíc se tu ale po desítkách let znovu rozběhne výroba piva. V prostorách bývalé spilky našel zázemí nový Vinohradský pivovar, který by mohl vařit nejvíce piva ročně ze všech pražských minipivovarů.

Pivovar je projektem trojice pivních fandů a podnikatelů různých profesí: vedle bývalého novináře agentury Reuters Jana Korselta, který je považován za hlavu projektu, se do jeho vybudování pustil právník Václav Hrabák a sládek a technik František Richter. Ten už několik menších pivovarů v Praze vystavěl a vedl.

Vlastní pivo je drahý koníček
"Minipivovary jsme mívali jako cíl výletů," vzpomínají společníci, jak se před časem zrodil jejich plán pořídit si "něco vlastního".

Když získal sen konkrétnější obrysy, začalo více než roční pátrání po vhodných prostorách. Sklepy, kde dnes již stojí připravená varna, kádě na kvašení piva i ležácké tanky si Richter původně pronajímal a provozoval zde hudební klub.

"Prostor je vhodný v tom, že se zde dá navázat na tradici, ačkoliv je to dnes už jen torzo bývalého pivovaru," popisuje Richter. Minipivovar si tu tak s majitelem objektu, kterým je Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, nakonec domluvil dlouhodobý pronájem.

Trio jeho otců zatím nechce mluvit o přesné výši investice, které si vybudování minipivovaru vyžádalo. Přesáhla již ale deset milionů korun. "Celková částka je zatím otevřená, ještě se vyvíjí," tvrdí Richter.

Do projektu se přitom finančně zapojilo také několik podporovatelů a kamarádů. Sami společníci o něm mluví jako o "drahém koníčku s dlouholetou návratností".

V Praze zatím funguje asi 20 minipivovarů, osm jich přibylo jen za poslední dva roky. Vinohradský má ale výhodu v lokalitě i v plánovaném objemu piva, které uvaří. "Předpokládáme, že zatím budeme vařit tak čtyři tisíce hektolitrů piva ročně. Kapacita je ale šest tisíc," popisuje Jan Korselt, který letos v lednu opustil novinařinu a vrhnul se po hlavě do piva.

"Pokud pivovar opravdu vyrobí tolik piva, jaká je jeho roční kapacita, bude největším pražským minipivovarem," připomíná Jan Kočka, viceprezident Českomoravského svazu minipivovarů. Podle něj je pro další minipivovar na trhu ještě prostor. "Dál roste poptávka lidí po různých pivech z těchto pivovarů i poptávka hospod po něčem novém," soudí. "Tento růst potrvá ještě dva až tři roky," odhaduje.

Desítku necháme velkým
Majitelé minipivovaru plánují, že základem jejich nabídky bude vaření klasického českého jedenácti- a dvanáctistupňového ležáku. Vařit chtějí i silnější speciály jako vánoční a májové tmavé pivo bock a piva belgického typu. "Nechceme dělat lehká výčepní piva. Desítka není úkolem minipivovarů, to je byznys pro velké fabriky," vysvětluje Korselt. Své podnikání majitelé připodobují k malému ševci, který šije boty na míru.

Především chtějí přivést konzumenty za pivem přímo do pivovaru, kde bude i restaurace s tradiční českou kuchyní. Ambicí je ale dodávat pivo i do dalších pražských podniků, což jiné pražské minipivovary prakticky nedělají. Několik jich už mají nasmlouvaných. "Budeme schopni jich obsloužit spíše desítky než stovky," říká Korselt. Primárně hledají bary a restaurace se slušnou výtočí, které se umí o pivo dobře postarat.

Společnost Vinohradský pivovar chce na jaře otevřít v Praze průmyslový pivovar, tedy pivovar, který je objemem výroby větší než minipivovary, ale menší než klasické pivovary větších výrobců. Spolumajitel firmy František Richter si myslí, že na trhu je pro tento typ pivovarů místo. Investice dosáhne desítek milionů korun.

Informují o tom Lidové noviny s tím, že právě takto velké pivovary na českém trhu v posledních letech prakticky nepřibývaly.

Průmyslový pivovar ročně vyrobí více než 10 tisíc hektolitrů piva, má automatizovanou výrobu a stáčecí linku na lahve. Investice činí desítky milionů korun, zatímco u minipivovarů, které vaří průměrně 750 hektolitrů piva, to jsou řádově jednotky milionů korun. Nový pivovar tohoto typu vyrostl naposledy v roce 2009 v Chotěboři, loni se ještě do této skupiny zařadil zrekonstruovaný Zámecký pivovar Břeclav.

Vinohradský pivovar v Praze nyní dokončuje přestavbu bývalého pivovaru na Vinohradech. Podle spolumajitele firmy Františka Richtera by výroba mohla z počátečních necelých 10 tisíc hektolitrů ročně narůst až ke zhruba 50 tisícům.

"Mezi minipivovary a velkými koncerny je u nás obrovská propast. Přitom když máte klientelu lidí, kteří u nás mají o nová piva zájem, můžete s takovýmto větším projektem uspět," řekl LN Richter.

Vedle Vinohradského pivovaru se v metropoli chystá vařit pivo ještě společnost Zemský pivovar. Ta by měla podle informací LN zanedlouho podepsat smlouvu na koupi objektu v zatím utajované části Prahy. O dalším projektu průmyslového pivovaru se mluví v České Lípě.

Průmyslových pivovarů podle údajů LN funguje v České republice 48. Necelá polovina z nich patří pod křídla velkých koncernů a českých pivovarnických skupin.