Historická budova v centru Českých Budějovic, která letos získala titul Památka roku, sice nese název Solnice, jako sklad soli fungovala ale jen epizodně. Původně sloužila jako sýpka na obilí a následně jako zbrojnice. Vysoký dům, který patří mezi nejstarší objekty ve městě, nyní funguje druhým rokem jako restaurace a je součástí minipivovaru, jehož pivo se zde prodává.

Historie objektu trvá téměř 500 let. „Stavba pochází z roku 1531. Stavěl ji městský stavitel mistr Jakub. Souviselo to s tím, že v té době České Budějovice rozšiřovaly svůj majetek a tím pádem i zemědělské plochy. Tím rostlo i množství úrody, která byla sklizena a musela být někde uskladněna," řekl k objektu Solnice historik okresního archivu Daniel Kovář.

Kvůli původnímu záměru má podle něj budova dodnes například minimum oken. Všechna jsou navíc malá a původně byla větrací. „Bylo to kvůli tomu, aby se dovnitř nedostali zloději a také oheň," uvedl historik. Připomněl, že vedle stojící klášter několikrát požár zasáhl, Solnici však nijak nepoškodil.

Změny majitelů
Ze sýpky se následně stala zbrojnice a na začátku 19. století se na čas změnila ve sklad soli. Dům potom skončil v soukromém vlastnictví a po únoru 1948 ho zabral stát. Za socialismu dům mimo jiné fungoval jako sklad smíšeného zboží. V posledních letech byl prakticky nevyužívaný, až loni na jaře v něm začala fungovat restaurace Solnice.

„Hledali jsme nějaký vhodný prostor a naskytla se nám tato příležitost," uvedl Václav Študlar ze společnosti Salinum, která Solnici vlastní. Rekonstrukce trvala několik měsíců a stála desítky milion korun. Historické prvky domu noví majitelé ale zachovali. Důkazem jsou například masivní dřevěné trámy, které tvoří dominantní část interiéru. „Některé z nich jsou původní z 16. století. Některé samozřejmě byly poškozené a museli jsme je obnovit. Ale celkově jsme přistupovali k rekonstrukci s velkým respektem k tomuto místu," řekl Študlar.

Obnovu Solnice ocenila řada subjektů. Vedle titulu Památky roku od Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska získala například i cenu od města České Budějovic

Historicky cenná českobudějovická budova městské sýpky z roku 1531 sloužila během staletí jako skladiště zbraní i soli. V současné době se po náročné rekonstrukci stala domovem stylové restaurace, ve které se čepuje lokální řemeslné pivo.

Ačkoli pivovar Solnice měl původně sídlit ve stejném objektu, z prostorových důvodů mu bylo nutné najít samostatný objekt. Varna a sklep se tak nachází v několik desítek metrů vzdáleném domě. Investor projektu, firma Sinop, která se zabývá výrobou chladící a výčepní techniky, se rozhodl vyřešit transport piva unikátním způsobem – mezi sklepem a výčepem byl vybudovaný pivovod, který prochází pod dlažbou Piaristického náměstí. Díky němu je zaručený nejen dostatečný přísun piva, ale i jeho naprostá čerstvost, říká hrdě zástupce investora a správce pivovaru Radim Šimeček.

I v dalších věcech se Solnice hrdě hlásí k tradicím. Varně vládne legenda českého pivovarnictví Ivan Dufek, který se řemeslu věnuje už půl století a odejít do důchodu se nechystá: „V penzi jsem byl a nejde to,“ usmívá se čerstvý člen Síně slávy českého pivovarství a sladařství, zatímco prosklenou varnou se nese krásná vůně chmelovaru. Jeho piva jsou převážně spodně kvašená, tradiční, stylově čistá a velice chutná.

Při prohlídce varny i restaurace je zároveň třeba ocenit, s jakou citlivostí se investor chová k historickým budovám. Nejen že zachránil unikátní Solnici, ale i domě, kde sídlí pivovar, zachoval všechny objevené historické prvky. Tekuté zlato, které proudí pod Piaristickým náměstím, jako by chutnalo o to lépe.

Rekonstrukce historické budovy Solnice na Piaristickém náměstí v Budějcích byla nominována na titul Stavba roku 2019. Spolu se Solnicí bude o titul soutěžit například rekonstrukce historické budovy Národního muzea v Praze. Vyhlášení výsledků proběhne 21. října.

Solnice se řadí mezi poklady historické architektury přesahující jihočeský region. To potvrzuje i zápis do indikativního seznamu národních kulturních památek. I přes účelový charakter budovy je její hlavní průčelí se strmým štítem a s iluzí fortifikačních prvků včetně nefunkčních klíčových střílen esteticky velice působivé. Do dnešní doby se dochovalo takřka vše v původní podobě. Objekt nikdy nebyl zničen požárem a budova nebyla ani přestavěna pro jiný účel využití. Zachování této unikátní památky v její celistvosti a zpřístupnění veřejnosti bylo hlavním požadavkem i při rekonstrukci.Prvořadým úkolem bylo nejen ponechání a konzervace jedinečně dochovaných konstrukcí a prvků, ale i zachování halových dispozic bývalého skladiště. Toto bylo možné pouze za předpokladu propojení budovy s budovou Pivovaru Solnice, neboť zázemí, které nemuselo nutně být umístěno přímo v Solnici, bylo přesunuto do blízké provozní budovy. Nachází se v ní proto nejen pivovar, ale i skladové a kancelářské prostory, šatny i technologické místnosti.Klíčovým bodem pro uskutečnění celého záměru bylo proto vytvoření funkčního propojení obou objektů podzemním produktovodem, který byl navržen pod povrchem Piaristického náměstí. V něm je umístěno nejen potrubí, kterým proudí do výčepů pivo, ale i potrubí s chladící kapalinou a kabelové vedení elektrické energie.

Nominací na Stavbu roku to nekončí
„Nominace na titul STAVBA ROKU znamená pro naší práci velké ocenění ze stran odborné veřejnosti. Od začátku projektových prací bylo nutné k budově přistupovat s úctou k historickým hodnotám, které představuje. Veškeré úsilí, které bylo v průběhu obnovy vynaloženo, teď představuje sama stavba. Již se nejedná o pouhou tradiční siluetu města ale o objekt, který na člověka dýchá historií a zároveň je místem setkávání, a to je pro naší práci nejlepší výsledek,“ komentuje nominaci projektantka Jana Pincová.

Nominací na stavbu roku ale možná ocenění pro Solnici nekončí. Solnice má ještě možnost být nominována za interiér, který je dílem architekta Šimona Brnady. „Interiér Solnice je přihlášen v soutěži GRAND PRIX ARCHITEKTŮ 2019 – Národní cena za architekturu, která má v letošním 26. ročníku rekordních 321 přihlášených prací a je již druhým rokem po sobě největší architektonickou přehlídkou v České republice,“ dodává architekt Šimon Brnada. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhne 3. října 2019 v Pantheonu nově rekonstruované budovy Národního muzea.

Za revitalizaci Solnice dostane Cenu města
Už zítra bude před zasedáním zastupitelstva udělena Václavu Študlarovi za projekt revitalizace Solnice Cena města České Budějovice za rok 2018. Oceněný dostane grafický list, zapíše se do pamětní knihy a dostane finanční odměnu ve formě šeku v částce padesát tisíc korun. Ty se rozhodl Václav Študlar věnovat Arpidě a centru Bazalka.

Na titul Stavba roku 2019 byla nominovaná rekonstrukce budějovické historické Solnice na Piaristickém náměstí.
Nominace podle projektantky Jany Pincové znamená hlavně ocenění ze stran odborné veřejnosti. „Od začátku projektových prací bylo nutné k budově přistupovat s úctou k historickým hodnotám, které představuje,“ vysvětluje.

O titul se Solnice utká například s rekonstrukcí historické budovy Národního muzea v Praze, rekonstrukcí arcibiskupského zámku a zahrad na hotel v Dolních Břežanech a dalšími čtrnácti projekty.

Vyhlášení cen se uskuteční 21. října v pražské Betlémské kapli.

Cenu statutárního města za rok 2018 může získat Václav Študlar. V loňském roce se zasloužil o revitalizaci Solnice. Adepta jednohlasně schválila rada města a doporučí tak i budějckým zastupitelům na červnovém zasedání.

„Jednohlasně jsme schválili Václava Študlara, hlavního koordinátora a výkonného šéfa projektu revitalizace jednoho z nejvýznamnějších historických objektů v našem městě, Velké solnice. Objekt ze šestnáctého století na Piaristickém náměstí tvoří jednu z dominant města a byl celá desetiletí uzavřen, chátral a veřejnosti byl nepřístupný. Město marně usilovalo o rehabilitaci a otevření objektu, i když nikdy nebylo jeho vlastníkem,“ říká náměstek primátora Juraj Thoma.

Rekonstrukce Solnice začala na podzim 2017. Budova solnice nově slouží jako multifunkční čtyřpatrová budova s restaurací pro veřejnost, uzavřeným salónkem pro soukromé akce a výstavním prostorem.

V dnešní Drbně historičce se Jan Schinko podíval na pivovary v Budějcích. Ve městě byly v polovině devatenáctého století dva. Později je ale nahradila například prodejna doutníků.

Po delší době máme zase v historickém jádru města pravý pivovar (ne třeba přenosný, kdy se v něm někde při slavnostní příležitosti uvařilo pivo, např. v muzeu, celkem dobře). V polovině 19. století byly ve vnitřním městě dva pivovary. V Divadelní stál Velký pivovar, dříve řečený Bílý, poněvadž vařil bílé pšeničné pivo, a Malý pivovar v dnešní ulici Karla IV., kde se vařilo ječné hnědé pivo. Oba pivovary byly majetkově sloučeny v roce 1795, ale v obou se vařilo asi až do let kolem roku 1850. Poté si Měšťanský pivovar začal stavět areál na Linecké silnici. Velký pivovar zcela končil před rokem 1870, kdy si tam zařídila c. k. tabáková režie výrobu doutníků. Ještě až do 20. století vlastnil Měšťanský pivovar sklad a distribuci piva v Široké ulici v domě B. B. za Broukárnou, kde býval vedoucím pan Eduard Schnarcher, bývalý majitel Sokolského ostrova a milovník krásných dívek.

Pivovar Solnice na rohu Hroznové a České, který skrytě potrubím dodává pivo do nově otevřené restaurace Solnice na Piaristickém náměstí, sídlí v domě, ve kterém býval dnes už zapomenutý hostinec U Tyrola. Proč U Tyrola, není spolehlivě zjištěno. Hostinský měl snad nějakou vazbu na Tyroly, není vyloučeno ani lidové vysvětlení, že tam někdo obstojně jódloval. To už se dnes sotva zjistí.

Ve městě se na konci 19. století a později dávala hostincům nedomácí jména. Může se připomenout – Alžír, Na Americe, U Afriky, U Sarajeva, Tripolis, Mexiko, Belveder, Tivoli, Port Artur, Savoy, Avion, U města Paříže, Zum blauen Donau apod.

Před rokem 1895 koupil hostinec U Tyrola od Matěje Nováka městský úředník Ferdinand Fulín s manželkou Ludmilou. Začal čepovat dle reklamy výborné schwarzenberské protivínské pivo, uváděl, že o teplá a studená jídla a nápoje všeho druhu je postaráno, ale nějak se přesto hostinci nedařilo (je možné, že neuváženě opustil stabilní místo úředníka na radnici), poněvadž v roce 1906 byl dům U Tyrola dán do exekuční dražby. V dražbě získal dům s hostincem František Vogeltanz. Terezie Vogeltanzová si v části domu zařídila hokynářství.

V roce 1919 koupil dům Jan Macelis (Macellist) a zařídil v domě místo hostince strojní pletárnu a hokynářství. Domy měly tenkrát většinou šindelové střechy, o čemž svědčí zpráva ze dne 22. června 1922 v místních novinách:

„Asi o 8. hodině večerní vyšlehly plameny ze šindelové střechy domu č. 34 v České ulici, jehož majitelem je pan Hušák, a ve chvíli se rozšířil dravý živel i na vedlejší dům, rovněž se šindelovou střechou, č. 32 v České a z druhé strany pronikl na půdu domu na nároží České a Hroznové (bývalý dům U Tyrola), kde má svou strojní pletárnu Jan Macelis. Rychlým zásahem hasičů a vojska se podařilo oheň omezit.“

Po Macelisů měli dům Šubrtů, z nichž František Šubrt měl zde chvalně známou klempířskou firmu. Za socialismu byla v přízemí zařízena opravna televizorů. Nejvíce práce měli v prosinci a maximum před Silvestrem. Nemít na Silvestra v provozu televizor byla rodinná pohroma. Tenkrát někdy obraz létal nebo zrnil.

Pivovar Solnice překvapil. Solnice s restaurací také. Stojí na královské (dvorní) lokalitě. Přední česky historik architektury, archeolog a specialista na hradní architekturu Tomáš Durdík (1951 – 2012) totiž v Encyklopedii českých hradů uvádí překvapivě také Česné Budějovice.

Ukázka řemesel, šermířské souboje, tanečníci a divadlo. Takové bylo páteční odpoledne na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích. Po několikaměsíčním budování se zde pro veřejnost znovu otevřela historická budova Solnice z roku 1531.

Jak uvedl Václav Študlar ze společnosti Salinum, jež Solnici nově vlastní, poprvé od svého dokončení nebude sloužit ke skladování soli, ale pro potěchu návštěvníků. Nově zde totiž vyrostla restaurace s vlastním pivem. Kromě toho zde je také prostor pro pořádání společenských akcí a motomuzeum. To se přestěhovalo do 4. patra pod čtvrtý nejstarší krov svého druhu v republice.

Po dvou letech rekonstrukce se v pátek 29. března otevře restaurace a pivovar Solnice na Piaristickém náměstí. A nebude to otevření ledajaké. Organizátoři zvou na slavnost po celém Piaristickém náměstí s kapelami, ukázkou starých řemesel, programem pro děti a video mappingem.

Inspirací pro akci byla pohádka Pyšná princezna. Návštěvníci tak mohou zažít podobné trhy, jako jsou ve scéně, kdy král Miroslav projíždí na koni právě před budovou Solnice na Piaristickém náměstí, a vyzkoušet si košíkářství, ražbu mincí, výrobu pečetí, rýžování zlata, foukání skla a jiná stará řemesla. V průběhu odpoledne vystoupí řada regionálních kapel a umělců. Od 14 hodin bude na scéně středověká hudba Dei Gratia, od 15:30 folklórní soubor Dudlajda, od 17:00 prvorepublikové Swing Trio Avalon, od 18:00 Leťáci z Kamenného Újezdu a od 20:00 netradiční harmonikáři Hrajeto. Hudební vystoupení doplní loutková divadla, kejklíři, šermířské souboje, tanečníci nebo exhibice modelů historických děl a kanónů.

Pohádkou se inspiroval i fotokoutek. Návštěvníci si tak mohou odnést hezkou památku na akci. Pro děti je připraven středověký kolotoč, střelnice nebo originální omalovánky. Zlatým hřebem festivalu bude video mapping, tedy promítání na budovu Solnice, které v 19:30 odstartuje bubenická show.

Restaurace bude otevřena a návštěvníci tak hned první den mohou ochutnat různé dobroty a zejména pivo dopravené speciálním pivovodem pod Piaristickým náměstím z pivovaru v Hroznové ulici do pivních tanků umístěných přímo v restauraci. Kvalitu piva kontroluje mistr svého oboru, pan Ivan Dufek, člen Síně slávy českého pivovarství a sladařství. V podkroví restaurace bude připravena výstava, která mapuje průběh rekonstrukce. Občerstvení bude samozřejmě i venku na Piaristickém náměstí, kde bude probíhat hlavní program. Pátečním dnem provede zkušené moderátorské duo Matyáš Palkovič a Milan Džuba. Vstup na akci je zdarma a návštěvníci mohou přijít kdykoli v jejím průběhu.

Úpravy solnice, jedné z nejstarších budov v Českých Budějovicích, vrcholí. MF DNES exkluzivně navštívila opravené budovy, ve kterých bude ve třech podlažích restaurace a ve čtvrtém výstavní prostory. A pivovar, který stojí opodál.

Pod mohutnými trámy a za tlustými zdmi, které kdyby mohly, vyprávěly by historii několika staletí, je velký výčep s výraznými červenými prvky. Z pípy už brzy poteče pivo od výčepní desítky po třináctistupňový speciál.

Solnice, která stojí od roku 1531 na Piaristickém náměstí a je jednou z nejstarších a nejznámějších budov v Českých Budějovicích, tím dokončí svou velkou proměnu. Stane se zní restaurace Solnice, do které bude proudit pivo z nedalekého pivovaru, který nese stejné jméno. Slavnostní otevření je naplánované na pátek 29. března a doplní ho festival s kapelami a divadly.

Úpravy hned tří objektů začaly na podzim roku 2017. Podobu velké a malé solnice se snažili majitelé co nejvíce zachovat a je to patrné nejen zvenčí, ale i zevnitř.

„Je to unikátní budova, celá staletí přečkala bez přestaveb, a tak jsme se k ní chtěli zachovat. Historicky sloužila jako sklad, což je dál zdůrazněné i v konečné podobě. O všem jsme jednali i s památkáři a našli porozumění,“ uvedl Lubor Gregora, jehož ateliér se specializuje na přestavby historických objektů.

Původně mělo být všechno hodně jinak.

Majitelé ze společnosti Salinum CB nejdříve koupili velkou solnici, kde uvažovali o restauraci s pivovarem, jenže se ukázalo, že na jejich záměr to nebude stačit.

Podařilo se jim od města koupit i vedlejší malou solnici, byly však potřeba ještě další prostory. A tak nakonec koupili i dům na rohu Piaristického náměstí, Hroznové a České ulice.

Ten doznal vůbec největších změn a dnes je v něm pivovar, do kterého mohou zájemci nahlédnout okny. Na straně v České ulici už nad budovou bdí obraz svatého Václava, patrona piva.

Zajímavé je propojení pivovaru a solnice. Pivo nebude nutné stáčet do sudů a převážet, ale proudí trubkami pod povrchem do tanků v restauraci.

„To je opravdu unikátní řešení. Potrubí začíná v hloubce 70 centimetrů pod zemí a klesá až do dvou metrů. V restauraci je pak část k vidění, aby si to návštěvník dokázal představit,“ pokračoval Gregora.

V malé solnici je především kuchyně a další zázemí, hosté budou chodit do velké a tam si budou moci vybrat. Výčepy jsou ve třech podlažích, která mají stejný koncept, ale v detailech se liší. Přízemí evokuje pivnici, první patro směřuje k restauraci, má jinak zařízené stolování a ve druhém bude možné pořádat soukromé večírky. Třetí patro pak poslouží jako výstavní prostory a přestěhuje se tam muzeum motocyklů.

Celkovou podobu interiéru, vybavení a styl měl na starost Šimon Brnada, který už pracoval na desítkách restaurací.

„Byla to příjemná práce, protože jsem měl hodně volné ruce, a nebylo tak nutné dělat nějaké velké kompromisy. Snažil jsem se zachovat atmosféru a sůl nahradit pivem. Proto budou uvnitř třeba přiznané sudy s pivem,“ sdělil Brnada.

Masivní stoly dobře ladí ke krovům a dalším částem budovy. Právě tesařské práce majitelé hodně vyzdvihují, měl je na starost David Farrell.

„Konstrukce byla v tristním stavu, teď by to nikdo nepoznal. Naopak o schodech si někteří myslí, že jsou původní, ale jsou nové,“ popsal Gregora s tím, že mají tu správnou patinu a ladí k trámům. Restaurátorské práce odvedl Václav Veřtát.

Do Solnice se najednou vejdou až dvě stovky lidí. Návštěvníci budou vybírat ze čtyř druhů piv, která vaří sládek Ivan Dufek, jehož loni uvedli do síně slávy českého pivovarství a sladařství. V pivovaru Solnice ho nadchlo vybavení i ambice majitelů.

„Jsou zde technologie Kaspar Schulz, to je deset generací zkušeností s varnami. Jinak pracujeme s českými produkty, používáme české slady i žatecký poloraný červeňák,“ vyzdvihl Dufek. Zdůraznil, že první várka byla hotová už loni 12. října a dodnes jich uvařili 45, takže na otevření jsou připraveni.

V nabídce jsou desítka, jedenáctka, dvanáctka a třináctka. Stáčí je také do sudů od patnácti do padesáti litrů, ale také do litrových PET lahví. U nich platí slovo prozatím, protože majitelé hledají jiné možnosti. Kapacita pivovaru je dva tisíce hektolitrů ročně, ale pokud by byl zájem na trhu velký, je možné ho zvednout až na tři tisíce hektolitrů.

Asi největší změnu od chvíle svého vzniku zažije českobudějovická solnice na Piaristickém náměstí. Poprvé od roku 1531, kdy byla dokončena, nebude sloužit skladování.

Při rekonstrukci, jejíž zahájení oznamuje všem výkop přes náměstí, bude mimo jiné v objektu zřízena restaurace.

Protože ale solnice patří k nejzajímavějším architektonickým památkám ve městě a je přísně chráněná, ne všechno zázemí bude v solnici. Podle Václava Študlara ze společnosti Salinum, jež solnici vlastní, bude část technologií v nedalekém domě na rohu Hroznové a České ulice. Postaví tam i varny, neboť restaurace chce čepovat

i vlastní pivo. „Nechceme zbytečně solnici zatěžovat technologiemi,“ vysvětluje Václav Študlar a dodává, že noví vlastníci jsou hrdí na to, že jim patří tak unikátní objekty, jako jsou velká a malá solnice na Piaristickém náměstí.

Velká solnice představuje opravdový historický unikát. Podle architekta Lubora Gregory z ateliéru Heritas, který působí při rekonstrukci objektu, se například vnitřními dřevěnými konstrukcemi řadí do té nejlepší společnosti.

V solnici je dochovaný typ krovu, který je přechodem mezi gotikou a renezancí. „Je čtvrtý nejstarší tohoto typu u nás. Starší datované konstrukce tohoto typu jsou u nás pouze v kostele sv. Jakuba v Prachaticích, Malostranské mostecké věži v Praze a v Plzni v kostele sv. Bartoloměje,“ vypočítává Lubor Gregora.

Vzápětí ale zdůrazňuje, že možná ještě větší hodnotu má skutečnost, že stavba si dodnes uchovala původní účel. „Solnice je unikátní hlavně tím, že do dnešní doby nebyla přestavěna pro jiné účely. Sýpky vznikly i v jiných městech, ale většinou byly v pozdějších dobách přestavěny. Tady objekt vydržel. Jsme moc rádi, že se dochoval v nejautentičtější podobě, takřka vše je ze 16. století,“ říká Lubor Gregora.

„Stavba byla dokončena asi v roce 1531, odpovídá tomu deska na průčelí i dendrochronologická datace dřeva. Také způsob opracování a číslování trámů a vazeb svědčí o tom, že jsou to v převážné většině prvky z roku 1531,“ dodává architekt. Dendrochronologická datace ukazuje na kácení stromů v rozmezí let 1529 až 1531. Podle letokruhů a jejich řazení dnes dokáží odborníci téměř přesně určit, kdy, který strom rostl.

Vnitřní dispozici objektu, který sloužil vždy jako sklad, chce zachovat i nový vlastník společnost Salinum. Podle Václava Študlara ze společnosti Salinum, vznikne v přízemí a v prvním nadzemním podlaží restaurace. Ve třetím podlaží zázemí například pro výstavy a podobné společenské akce a ve čtvrtém podlaží, přímo pod neobvykle řešeným krovem bude nově umístěno motocyklové muzeum, které se sem přesune z malé solnice. V malé solnici vznikne zázemí pro restauraci, lépe řečeno jeho část, protože památkáři požadují, aby unikátní dřevěné konstrukce velké solnice byly co nejvíce ochráněny před škodlivými vlivy.

Další část zázemí bude v domě na rohu České a Hroznové ulice. Tam také vznikne minipivovar pro restauraci v solnici. „Varna pivovaru bude mít objem tisíc litrů,“ říká Václav Študlar a dodává, že výstav by se měl pohybovat okolo dvou tisíc hektolitrů ročně. Přes Piaristické náměstí spojí dům v České ulici a solnici produktovod, kudy povedou mimo jiné i pivní trubky.

Budova solnice na dnešním Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích nikdy nesloužila jinému než hospodářskému účelu. Původně byla dokončena asi roku 1531 jako sýpka. Kromě toho fungovala také jako sklad soli a po blíže neurčené období i jako městská zbrojnice.

Vždy celé patro tvoří jednolitý prostor, přerušený jen podpěrnými trámy.
Rekonstruovaná solnice by se měla otevírat v roce 2018 na podzim.