Kopřivnický minipivovar Polivar přidal k Beskydské pivní stezce tipy na výlety už v délce úctyhodných sedmi set kilometrů. Zapojil se i do hlasování o nejlepší regionální pivo a také do soutěže o nejchutnější regionální pokrm - s hovězím gulášem na svém „černém polivarském“.

„Začali jsme s tím po covidu, abychom přilákali zpět hosty,“ uvedla k Beskydské pivní stezce Jarmila Polehlová z pivovaru. Polivar vznikl před deseti lety na atraktivní adrese uprostřed Kopřivnice, a to přímo naproti Auto-Moto Muzea Oldtimer a kousek od vlakového i autobusového nádraží.

Sládek pracoval přímo před očima hostů restaurace a v pivní nabídce se ustálila světlá dvanáctka a polotmavá jedenáctka. „Vaříme ale i speciály, momentálně je to výčepní pivo Summer Ale,“ podotkla Polehlová s tím, že v nabídce byly také APA 11°, IPA 15°, Stout 14° či Vienna Malt 10 a 13°.

Okolo minipivovaru Polivar vede modrá turistická značka a sto metrů od něj také cyklostrasa ze Starého Jičína na Hukvaldy. Beskydská pivní stezka doporučuje na svém portále pokračovat od Polivaru na spoustu zajímavých míst v okolí:

Muzeum automobilů Tatra, Muzeum Fojství, Bezručovu vyhlídku a zříceninu hradu Šostýn v Kopřivnici, jeskyni Šipka a Kamenárku s botanickou zahradnou ve Štramberku, vrchol Velký Javorník s rozhlednou, Muzeum klobouků a Expozici Generál Laudon v Novém Jičíně, Památník Františka Palackého v Hodslavicích, aquapark ve Frenštátě pod Radhoštěm či hrad a obora na Hukvaldech.

Rozvoj minipivovarů v našem regionu pokračuje. Jen za poslední tři roky se jejich počet zdvojnásobil a blíží se k ještě nedávno jen těžko uvěřitelným čtyřem desítkám. Magazín PATRIOT se rozhodl je mapovat prostřednictvím seriálu, který, jak věříme, bude pro čtenáře objevnou cestou za poznáním historické tradice i současnosti pivovarnictví v Moravskoslezském kraji.

Dnešní díl je pro náš seriál „Pivní mapa“, který jsme odstartovali počátkem června, docela mimořádný tím, že jde již o jubilejní dvacátý v pořadí. A kde že jsme se při něm zastavili?

Tentokrát jsme zavítali do Kopřivnice, kde byl v roce 2014 založen minipivovar s názvem Polivar. Vařit se v něm začalo během loňského jara, což znamená, že jde o jeden z vůbec nejmladších pivovárků našeho kraje.

Přijde vůbec někdo?
S myšlenkou stavby vlastního pivovaru si pohrával jeho majitel a zakladatel Libor Polehla nejprve z tohoto důvodu, že chtěl pivem zásobovat svoje dvě restaurace ve Studénce.

Jenže volné prostory v jedné z budov nedaleko centra Kopřivnice se nakonec ukázaly jako naprosto ideální místo, do kterého se po přístavbě mohlo vejít nejen kompletní pivovarské zázemí, ale také nová restaurace s terasou.

O každodenní provoz rodinného podniku se stará jeho dcera Daniela, vaření piva má pak na starost zkušený sládek Aleš Ondrůšek. S odstupem času přiznávají, že než se pivovar 5. května loňského roku otevřel, převládaly docela smíšené pocity.

„Obávali jsme se, zda vůbec někdo první den přijde. Ale přišlo tolik lidí, že ani nebylo, kde si sednout. Plno lidí nakonec stálo všude možně venku a degustovalo. Pro nás i pro hosty to bylo hodně zajímavé a s takovým startem jsme byli opravdu spokojeni,“ začíná tak trochu nostalgicky slečna provozní.

Nachystaní však byli více než zodpovědně, což bylo dáno už výběrem jednoho z předních tuzemských dodavatelů pivovarské technologie, jejímž srdcem je varna o objemu 1 200 litrů. Chtěli zkrátka začít profesionálně, bez experimentů se svépomocnými řešeními.

Dobré pivo se chválí samo
„Stabilně vaříme klasickou dvanáctku, český ležák plzeňského typu, a pak jedenáctku polotmavou. Jelikož máme podobně jako většina malých pivovárků omezenou výrobní kapacitu, speciály děláme spíše nárazově, když se uvolní místo v tancích,“ říká sládek.

Třeba teď v létě byla u nich na čepu svrchně kvašená piva, jedenáctka typu American Pale Ale a na zimu to bude patnáctka Indian Pale Ale. Aktuální trojlístek tvoří společně se dvěma stálicemi speciál v podobě vídeňské třináctky.

„Vlajkovou lodí je dvanáctka, která se pije nejvíce. Je nejoblíbenější. Jinak přiznám, že dělám raději naši klasiku, tedy spodně kvašená piva. V tomhle jsem patriot a říkám, ševče, drž se svého kopyta a český sládku, drž se svého piva – českého ležáku! To je přece naše rodinné stříbro,“ pohrává si s úsměvem Ondrůšek na téma národní tradice, na kterou poslední dobou stále více tlačí škála různých piv z ciziny.

A i tu je nakonec třeba zákazníkům nabídnout, aby měli možnost srovnání. Vždyť jsou to právě oni, kdo se rozhodnou, zda přijdou ochutnat znova. „Musím říct, že to asi to děláme správně, protože lidi se k nám vracejí. Pivo jim chutná. Teď si trochu rýpnu, ale nesedí to možná pouhým čtyřem procentům,“ přidává sládek s nadsázkou další postřeh.

Kromě štamgastů pivo z kopřivnického minipivovaru ocenili také znalci na oblíbeném pivním festivalu v Padochově, kde Polivar za svou dvanáctku získal v minulém roce třetí a v letošním první místo v soutěži o nejlepší prázdninové pivo. Pro pivovar, který vznikl teprve loni tzv. na zelené louce, je to velké povzbuzení.

„Když slyším od lidí, že jim pivo chutná, těší mě to. Někdy se ale divím, jaká je kolem piva nevědomost. Většinou znají světlé a tmavé pivo, ale co obsahuje a jak probíhá výroba, která trvá až šest týdnů, na to někteří hledí s otevřenou pusou,“ usmívá se jeden z našich průvodců, podle kterého se dobré pivo chválí samo, neboli nemusí být „extrémně hořké“ jako z reklamy.

Chodí štamgasti i „dovolenkáři“
Když stál letos v zimě před nabídkou nahradit v Kopřivnici kolegu sládka, který si odskočil postavit pivovar do Indie, neváhal ani vteřinu. Teď se chystá na to, jak dál rozvíjet nabídku a lákat milovníky zlatavého moku k ochutnávání nových druhů.

„Vyzkoušíme do konce roku dvanáctku chmelenou jen jedním chmelem, to je, jak se dnes říká, tzv. Single hop. Kromě klasických odrůd Sládek a Žatecký poloraný červeňák, ze kterých už je uvařeno, budeme zkoušet taky odrůdu Kazbek. Hořkost bude stejná, ale její tóny může každý vnímat jinak. V tomhle směru je to s chmelem jako s kořením,“dodává Ondrůšek, který se drží kréda, že co chutná jemu, mělo by v konečném výsledku chutnat i zákazníkům.

Přestože dokonalé není nic na světě, v drtivé většině případů mu to tak vychází. „Nečekali jsme, že naše pivo bude lidem tak chutnat. To, že se vracejí, bereme jako velkou výhru v našem plánování,“ navazuje pro změnu slečna Daniela, kterou za více než rok provozu příjemně překvapil i letní zájem ze strany pivních turistů.

„Milovníci piva k nám jezdí z celé republiky. Byl tady i jeden pán, který říkal, že rodinnou dovolenou vybírá zásadně podle toho, kde vznikne nový pivovar. Proto navštívil náš region,“ poukazuje na sice svérázný, ale zcela určitě ne až tak ojedinělý úkaz provozní pivovárku, který docela výrazně oživil hospodskou kulturu více než dvacetitisícového města.

Do budoucna by v něm chtěli především dál poznávat, jaká bude odezva pivařů na nevšední speciality. V plánu je třeba „Stout“, ale to už je doména pana sládka, který z hlediska koncepce vidí Polivar jako ryzí lokální podnik rodinného typu, jenž by si měl dál držet svoji svébytnost.

„Pokud chceme být patrioti, proč dále expandovat? Jak se mezi pivovarníky říká, držme se komína. Pojďme si vychutnat dobré pivko, o kterém se budeme bavit a ke kterému se budeme rádi vracet,“ uzavírá Ondrůšek.

Tak „Dej Bůh štěstí!“ a za týden u piva zase na shledanou.

Kopřivnický minipivovar Polivar
Místo: Štefánikova 1323, Kopřivnice
Druhy piv: celoročně je v nabídce Poležák 12° světlý ležák a Poležák 11° polotmavý ležák,dle sezóny pak jednotlivé speciály, aktuálně je to vídeňská třináctka „Vienna Malt“
Stáčení a prodej: piva čepují přímo z tzv. přetlačných tanků v přirozené nefiltrované podobě, dále stáčejí do klasických KEG sudů a do 1 litrových a 1,5 litrových PET lahví
Výstav: odhadem 900 hektolitrů za rok