Když jste podřipský patriot, k tomu vystudovaný grafik, milovník Elvise Presleyho a ještě se skamarádíte s majitelem zdejšího minipivovaru, mohou vzniknout velké věci. Bobby Sterndorff žil od svých osmnácti ve Švýcarsku, kam se v roce 1986 přestěhovali z Československa. Měl tam kapelu, chodil v Basileji na grafickou školu. Nyní bydlí pět let pod horou Říp a vedle svého kraje má rád i pivo. Není proto divu, že piva Podřipského pivovaru nesou jeho etikety a že se tam možná bude prodávat speciální pivo na Elvisovu počest.

Dá se říci, že jste podřipský patriot, žijete tam a začal jste pomáhat zdejšímu pivovaru s designem a webem. To vám místní pivo tolik učarovalo?
Mám rád dobré pivo a Podřipský pivovar se dle mého osobního úsudku řadí k jedněm z těch lepších minipivovarů v Čechách. S dobrou partou kamarádů podnikáme pravidelně turistické výlety s cílem dorazit do určitého minipivovaru a tam výlet mnohdy s více než dvaceti kilometry v nohách zakončíme jakousi odbornou degustací místního piva. Mnozí mají znalosti světového formátu, neboť pravidelně jezdí na několikadenní zájezdy po celé Evropě, o pivu se diskutuje, čte, chválí i kritizuje… podporujeme i mnoho akcí s tím spojených. Bohužel momentálně je to vše těžší, ale v rámci možností naše turistické aktivity stále fungují.

Co je na Podřipsku tak čarovné, že jste se tam rozhodl žít? Dlouho jste žil ve Švýcarsku. Jaká cesta vás tam zavedla?
Vyrostl jsem v Praze na Vinohradech, v epicentru osudového dějství pražského jara. Byl jsem členem oddílu Hoši od Bobří řeky, který vedl sám Jaroslav Foglar zvaný Jestřáb. Asi díky němu jsem získal vztah k přírodě při pravidelných nedělních výletech do okolí Prahy. Jednou jsme jeli do Veltrus a já tam poprvé zdálky spatřil majestátní Říp, který jsem znal jen z učebnic. Jeho útvar mě fascinoval. V roce 1986 jsem odešel za tátou do Švýcarska a zůstal tam na dlouhých třicet let. A důvod? Prostě jsem tady za tehdejšího režimu neviděl pro sebe žádnou budoucnost. Táhlo mě to do světa. Ve Švýcarsku jsem vystudoval obor grafického designu při uměleckoprůmyslové škole v Basileji a dodnes se touto činností s vášní zabývám. Rodinné důvody, ale i původní identita mě přivedly zpět do Čech. Táhlo mě to za Prahu a okolí Řípu mi přišlo příhodné, a tak jsem tu s rodinou zakotvil. Jeho nezvyklou formu prakticky každý den vidím a stále mě fascinuje. Má něco magického.

Stejně jako zdejší pivo! Podřipskému pivovaru jste navrhl nový design etiket, stránek a vůbec identity. Jak náročná je to práce a co všechno obnáší?
Jeden můj dobrý kamarád z pivních turistů mě do Podřipského pivovaru zavedl na jednom z výletů. Neměl jsem tušení, že kousek ode mne existuje. Začal jsem si tam posléze jezdit pro pivo a krátce nato se seznámil s majitelem Alešem Lípou. Jejich tehdejší pivní etikety a identita mě přišly málo výrazné. Udělal jsem pár návrhů a k mému údivu se jim to líbilo. Dohodli jsme se na spolupráci a já s nimi, a především panem Jaroslavem Veselým, sládkem a zetěm majitele pivovaru, začal vypracovávat koncept a barevnost pro více než dvacet druhů piv, která se průběžně za rok vaří. Říp jsem do etikety symbolicky zaintegroval. Navrhl a vypracoval jsem i nové logo v trojjazyčném provedení. Celý projekt byl poměrně srdeční záležitost, a tak jsem nad rámec rozpočtu vypracoval i německou webovou stránku Ripbergbier.eu a e-shop Craftpivo.cz. Měl jsem pocit, že mé marketingové aktivity posunou pivovar do jiné dimenze, jenže jsem jaksi opomenul, že tyto ambice nejsou vlastně nutné. Dobré pivo se prodává stejně tak dobře i v době krize.

Dokonce jste pro pivovar navrhl název nového piva typu APA, které odkazuje na Elvise, proč?
Ano, byla to jedna z marketingových strategií a chtěl jsem tady navázat na svůj v mládí kreslený komiks o vzestupu Elvise Presleyho, jehož muzika mne v době puberty fascinovala.

Kde se ta fascinace vzala?
Moje maminka mě asi tak ve dvanácti letech vzala do kina na životopisný film o Elvisovi v podání herce Kurta Russella a na příštích dvacet let bylo, jasné čím budu. Rockovou hvězdou! Tehdy se sice poslouchala muzika osmdesátých let, ale já prostě ujížděl na Elvisovi. Proto jsem také začal zpívat a skládat písničky. Jednu dobu to bylo poměrně ambiciózní, ale pak jsem prozřel a pochopil, že ze mě muzikant už nebude. Rozhodl jsem se scénář pro komiks z dětských let s menšími zásahy použít a nechat jej profesionálně nakreslit kreslířem, panem Romanem Kliským, na čemž nyní spolupracujeme. Je to dvoustránkový komiks ve formátu A4 a má mladší generaci Elvise představit a těm starším připomenout v kompaktním rychlopříběhu jeho velkolepý vzestup a slávu.

Jaká je vaše profese? Kde ještě můžeme vidět vaši práci?
Mimo grafiku se zabývám překlady do němčiny, což mě velice baví. Započal jsem s pracemi na dlouhodobém projektu pro jeden úspěšný český e-shop v potravinářském odvětví, který chce vstoupit mimo jiné i na západní trh do německy mluvících zemí. Adaptace v němčině by měla být tak zdařilá, aby koncový zákazník zprvu nepoznal, že se jedná o firmu z ciziny. Přestože česká firma vykazuje vynikající výsledky a dle našeho průzkumu na tamějším trhu může svými inovacemi velice dobře konkurovat, lze předsudky zřejmě předem očekávat. Proto je mým úkolem převtělení vytvořit co nejméně nápadné, firmu uvést na jeden z největších evropských trhů a posléze tam uspět a setrvat. Těší mě být u zrodu něčeho tak ambiciózního.

Těšíte se, až si v klidu pod Řípem dáte pivo?
Momentálně je stále trochu sci-fi sednout si v klidu s vícero přáteli k jednomu stolu, popíjet lahodné pivo, ať už to je pod Řípem, nebo někde jinde. Shodli jsme se na tom, že Podřipský minipivovar je na dobré cestě a zmíněnou akci s APA pivem a odkazem na Elvise možná využije jiný minipivovar. Ani se nevylučuje, že tuto marketingovou akci použije případně i jiné odvětví, než je pivovarnictví. Vedou se jednání na vícero frontách. A pokud to situace povolí, chtěli bychom o víkendu před 16. srpnem 2021 uspořádat akci s dobrou rokenrolovou muzikou a vzpomínkou jubilea úmrtí krále rokenrolu. Sledujte novinky na webu Craftpivo.cz a přihlaste se newsletteru.

Třetí místo v kategorii pšeničných piv obsadil Podřipský rodinný minipivovar na Jarní ceně českých sládků 2018 ve zvíkovském pivovarském dvoře.

„12° pšeničné pivo patří k nejoceňovanějším z našeho portfolia. Například loni na Velkém pivním festivalu Padochov skončilo první,“ říká Aleš Lípa ze ctiněvského minipivovaru, který získal i jednu z cen soutěže porotcované světově uznávanými pivními odborníky Golden Bohemia Awards.

Soutěž se konala v únoru v Praze. Minipivovar se každý rok snaží přijít s novým pivem. Loni to byl 12° vídeňský ležák. „Letos to bude ležák plzeňského typu, který uvaříme k oslavám 700 let obce,“ podotkl Aleš Lípa.

Podřipsko - V silné konkurenci českých a zahraničních pivovarů na 27. ročníku Zlatá pivní pečeť v Českých Budějovicích obstálo se svými vzorky pět pivovarů a minipivovarů z Ústeckého kraje.

Čtyři pečeti posbíral Terra Felix Zámecký pivovar Frýdlant za silná piva Albrecht, zlatou trofej obdržel mezi světlými výčepními pivy Březňák z Pivovaru Velké Březno. Velký úspěch zaznamenal i Podřipský rodinný pivovar Ctiněves, který získal 2. místo pro Podřipskou pšeničnou dvanáctku a 3. místo pro šestnáctistupňový polotmavý Podřipský Boch.

Majitel Podřipského pivovaru Aleš Lípa si v soutěži věřil, ale úspěch očekával v kategoriích silnějších piv. „Úspěch jsme oslavili v rodinném kruhu a s přáteli, nejdůležitější však je, že získání ocenění se odrazí v odbytu piva. Bohužel v regionu máme ještě rezervy, zdejší hostinští jsou konzervativní a pivu z minipivovarů moc nevěří. Naše pivo mimo Ctiněves můžete ochutnat v Ústí nad Labem, Žatci, Praze či Krkonoších," říká Aleš Lípa.

Jeho rodinný pivovar, který byl založen v roce 2013, ročně uvaří na 700 hektolitrů piva v úctyhodných 20 druzích.

Do finále se dostaly svými výrobky i další dva minipivovary z regionu, 5. místo mezi 60 vzorky získal Biskupský pivovar U sv. Štěpána v Litoměřicích za světlý ležák premium, 6. místo obsadilo pšeničné pivo z Ústecké rychtářky a 7. místo patří minipivovaru Pánů z Růže Bureš v Židovicích za lehké pivo.

Vzpomínka na podzim – po mnoha letech návrat na Říp a návštěva dalšího zajímavého pivovaru – Podřipského pivovaru ve Ctiněvsi. Ačkoliv to tak podle fotek možná nevypadá, už byla pořádná zima. :- )

Na Řípu jsem byla předtím jen jednou v dětství v rámci rodinného srazu, kdy jsme na tenhle kopeček vylezli z Roudnice nad Labem, bylo jaro a zrovna tam probíhala nějaká akce, takže tam stálo plno stánků a celkově tam bylo dost živo. Tentokrát byl pošmourný podzimní den, atmosféra panovala daleko poklidnější a lidi se tam trousili v menších počtech.

Cesta lesem nahoru představovala typickou listopadovou esenci podzimu – brouzdání barevným listím, ve vzduchu předzvěst zimy, jo a pak taky u cesty vyskládaná řada číhajících myslivců, nevím, jestli měli nějaký sraz, ale vypadalo to docela zlověstně, jak tam tak potichu stáli a čekali.

V cíli jsem doufala v nějaké teplé občerstvení, protože mě L. strašil, že v pivovaru mají asi jen utopence a nakládaný hermelín, z čehož ani jedno moc nedávám (grilovaný hermelín jo!), a MOŽNÁ klobásu, takže Říp měl být moje spása. Po chvilce napětí, kdy místní chata vypadala mrtvě, se ukázalo, že je otevřeno, kamna sálají a dají nám klobásu a teplý nápoj, hurá! No byla jsem moc spokojená. Po občerstvení a nahřívání u kamen jsme si ještě obešli rotundu a vydali se dolů. V jednom prudkém úseku to listí dost klouzalo, což nemám moc ráda, když musím rozmýšlet každý krok a chytat se stromů.

Ctiněves je vesnice, kam jezdí motorák po jedné z podřipských lokálek, a kromě Řípu je zde významným turistickým cílem Podřipský pivovar. Ten sice zvenku nevzbuzuje moc důvěry a působí trochu, no, nedodělaně, ale uvnitř o to víc překvapí pěkný a útulný interiér. Ukázalo se, že mají klobásu a dokonce i ten grilovaný hermelín, což je dobré vědět, ale jedna klobása stačila, takže třeba příště.

Nějakou dobu jsme byli jedinými návštěvníky a přítomný pan majitel (zřejmě) s námi sem tam prohodil pár vět. Pobavily nás dvě jeho hlášky, a to když si L. po jedenáctce objednal čtrnáctku ale a pán na to tak laškovně: "Á, budeme zlobit!" A pak se tam bavil s nějakými lidmi o tom, jaké to je mít pivovar v takhle malé zapadlé vesnici, jestli místní nezávidí a jestli tam chodí, tak zmínil, že tady lidi vlastně mají na výběr ten pivovar anebo zajít do té druhé hospody na "gambo". :- ) Ten druhý podnik jsme právě cestou viděli a smáli se, že vypadá se svým vzezřením a nabídkou gambáče vedle pivovaru fakt lákavě. Jo a jinak jsem předtím měla takový pocit, že tu určitě budou mít nakuřované pivo a hle, rauch bier v nabídce. To ale moc nemusím, tak jsem vyzkoušela třináctku Jantar a jedenáctku, které byly fajn. Při příznivém počasí (nebo pro otužilé cyklisty, kteří asi nechtěli moc zpohodlnět) je možnost i venkovního sezení, celkem bych se někdy zas stavila pro změnu v teplejším období. :- )

Číslo popisné jedna napovídá, že objekt statku, postavený koncem 19. století, skutečně patří k nejstarším ve Ctiněvsi. Dnes zatím jeho interiér dýchá novotou. Je v něm kompletní vybavení malého pivovaru.

Ve zdevastované podobě majetek v 90. letech v rámci restitucí převzal Aleš Lípa. Jeho prarodiče skončili v 50. letech kvůli odporu ke kolektivizaci venkova v káznici a i jejich děti měly Podřipsko zakázané. Ze Šumperska, kam byli vystěhováni, mohli Ctiněves s rodovým sídlem navštívit jen v době Dušiček. Lípova rodina převzala majetek v zanedbaném stavu a postupně ho dává do pořádku. Obnovila klasickou rostlinnou výrobu, na začátku chovala ovce. Pěstování chmele se stalo impulzem k založení malého pivovaru.

„Známí si dělali srandičky, že když pěstuji chmel, tak bych měl mít i pivovar. Bral jsem to s nadsázkou, ale nakonec se z toho stal nový obor podnikání. Letos jsme koncem dubna pivovárek zkolaudovali a 2. května obdrželi potvrzení od Celní správy. Plánovaný výstav, na který je postavena technologie, činí tisíc hektolitrů. V objektu máme ještě rezervy na případné rozšíření jak pro spilku, tak pro ležácké tanky," prozradil Aleš Lípa.
Pro pivo se hledá název

Podřipské pivo, což je prozatimní startovní název pro ctiněvský pěnivý mok, se stáčí do sudů. Na jeho výrobu dohlíží zkušený sládek, který pečuje i o pivo v minipivovaru v žateckém Chrámu chmele a piva, kde je využívána stejná technologie od stejného výrobce. Oficiální název pro pivo majitel přijme z návrhů, které mu dají příznivci pěnivého moku.

Pěnivého moku bude dostatek
„Nyní dokončujeme interiér malé hospůdky, venku předzahrádku. Mám zbožné přání otevřít ji hostům ještě o prázdninách, ale je tu ještě hodně práce, tak nechci nic předjímat. Věřím, že si k nám najdou cestu nejen domácí, ale i turisté mířící na Říp a zvláště příznivci piva vyráběného v malých pivovarech," dodává Aleš Lípa.

Ctiněvský pivovárek má šanci, že jeho pivo nalezne odbyt. Nejbližší malé pivovary jsou v Litoměřicích a další až v Praze. Výstav postačí nejen pro vlastní hospůdku, ale bude připraven uspokojit požadavky na pravidelné zásobování několika menších hospůdek v okolí.

Jedenáctka, pšeničné i speciály
První Podřipské pivo je jedenáctistupňové, vaří se už také desítka a pivovárek je zařízený i na výrobu pšeničného piva. Majitel předpokládá, že ke svátečním příležitostem vyrobí i silnější oblíbená speciální piva.

Malý pivovar ve Ctiněvsi nepoužívá k výrobě vodu studniční, ale z řadu, pro kterou vodárny garantují potravinářskou kvalitu. Protože je ale hodně tvrdá, musí ji upravovat. Další surovinou je moravský slad ze Záhlinic a kvasnice dodávané z Žateckého pivovaru.

Chmel si zemědělec vypěstuje sám
Aleš Lípa na rok přerušil pěstování českého poloraného červeňáku na pěti hektarech chmelnic. V další sezoně se k němu opět chce vrátit, aby ho podle možností využil i pro vlastní potřebu. Statek je vybavený malou česačkou i sušárnou chmele. Pěstitel je členem Chmelařského družstva Žatec a snaží se, aby po odbytu se mu zpět vrátila alespoň část vlastní produkce. Drobní zemědělci si vypomáhají technikou.

Je zbytečné, aby každý při výměře několika desítek hektarů vlastnil drahou sklízecí techniku. Kolega Alešovi Lípovi vymlátí kombajnem obiloviny a on mu na oplátku vypomůže dopravou. Zemědělec a nyní i pivovarník se má co ohánět. Není v tom ale sám, pomáhá mu celá rodina.