Třetí místo v kategorii pšeničných piv obsadil Podřipský rodinný minipivovar na Jarní ceně českých sládků 2018 ve zvíkovském pivovarském dvoře.

„12° pšeničné pivo patří k nejoceňovanějším z našeho portfolia. Například loni na Velkém pivním festivalu Padochov skončilo první,“ říká Aleš Lípa ze ctiněvského minipivovaru, který získal i jednu z cen soutěže porotcované světově uznávanými pivními odborníky Golden Bohemia Awards.

Soutěž se konala v únoru v Praze. Minipivovar se každý rok snaží přijít s novým pivem. Loni to byl 12° vídeňský ležák. „Letos to bude ležák plzeňského typu, který uvaříme k oslavám 700 let obce,“ podotkl Aleš Lípa.

Podřipsko - V silné konkurenci českých a zahraničních pivovarů na 27. ročníku Zlatá pivní pečeť v Českých Budějovicích obstálo se svými vzorky pět pivovarů a minipivovarů z Ústeckého kraje.

Čtyři pečeti posbíral Terra Felix Zámecký pivovar Frýdlant za silná piva Albrecht, zlatou trofej obdržel mezi světlými výčepními pivy Březňák z Pivovaru Velké Březno. Velký úspěch zaznamenal i Podřipský rodinný pivovar Ctiněves, který získal 2. místo pro Podřipskou pšeničnou dvanáctku a 3. místo pro šestnáctistupňový polotmavý Podřipský Boch.

Majitel Podřipského pivovaru Aleš Lípa si v soutěži věřil, ale úspěch očekával v kategoriích silnějších piv. „Úspěch jsme oslavili v rodinném kruhu a s přáteli, nejdůležitější však je, že získání ocenění se odrazí v odbytu piva. Bohužel v regionu máme ještě rezervy, zdejší hostinští jsou konzervativní a pivu z minipivovarů moc nevěří. Naše pivo mimo Ctiněves můžete ochutnat v Ústí nad Labem, Žatci, Praze či Krkonoších," říká Aleš Lípa.

Jeho rodinný pivovar, který byl založen v roce 2013, ročně uvaří na 700 hektolitrů piva v úctyhodných 20 druzích.

Do finále se dostaly svými výrobky i další dva minipivovary z regionu, 5. místo mezi 60 vzorky získal Biskupský pivovar U sv. Štěpána v Litoměřicích za světlý ležák premium, 6. místo obsadilo pšeničné pivo z Ústecké rychtářky a 7. místo patří minipivovaru Pánů z Růže Bureš v Židovicích za lehké pivo.

Vzpomínka na podzim – po mnoha letech návrat na Říp a návštěva dalšího zajímavého pivovaru – Podřipského pivovaru ve Ctiněvsi. Ačkoliv to tak podle fotek možná nevypadá, už byla pořádná zima. :- )

Na Řípu jsem byla předtím jen jednou v dětství v rámci rodinného srazu, kdy jsme na tenhle kopeček vylezli z Roudnice nad Labem, bylo jaro a zrovna tam probíhala nějaká akce, takže tam stálo plno stánků a celkově tam bylo dost živo. Tentokrát byl pošmourný podzimní den, atmosféra panovala daleko poklidnější a lidi se tam trousili v menších počtech.

Cesta lesem nahoru představovala typickou listopadovou esenci podzimu – brouzdání barevným listím, ve vzduchu předzvěst zimy, jo a pak taky u cesty vyskládaná řada číhajících myslivců, nevím, jestli měli nějaký sraz, ale vypadalo to docela zlověstně, jak tam tak potichu stáli a čekali.

V cíli jsem doufala v nějaké teplé občerstvení, protože mě L. strašil, že v pivovaru mají asi jen utopence a nakládaný hermelín, z čehož ani jedno moc nedávám (grilovaný hermelín jo!), a MOŽNÁ klobásu, takže Říp měl být moje spása. Po chvilce napětí, kdy místní chata vypadala mrtvě, se ukázalo, že je otevřeno, kamna sálají a dají nám klobásu a teplý nápoj, hurá! No byla jsem moc spokojená. Po občerstvení a nahřívání u kamen jsme si ještě obešli rotundu a vydali se dolů. V jednom prudkém úseku to listí dost klouzalo, což nemám moc ráda, když musím rozmýšlet každý krok a chytat se stromů.

Ctiněves je vesnice, kam jezdí motorák po jedné z podřipských lokálek, a kromě Řípu je zde významným turistickým cílem Podřipský pivovar. Ten sice zvenku nevzbuzuje moc důvěry a působí trochu, no, nedodělaně, ale uvnitř o to víc překvapí pěkný a útulný interiér. Ukázalo se, že mají klobásu a dokonce i ten grilovaný hermelín, což je dobré vědět, ale jedna klobása stačila, takže třeba příště.

Nějakou dobu jsme byli jedinými návštěvníky a přítomný pan majitel (zřejmě) s námi sem tam prohodil pár vět. Pobavily nás dvě jeho hlášky, a to když si L. po jedenáctce objednal čtrnáctku ale a pán na to tak laškovně: "Á, budeme zlobit!" A pak se tam bavil s nějakými lidmi o tom, jaké to je mít pivovar v takhle malé zapadlé vesnici, jestli místní nezávidí a jestli tam chodí, tak zmínil, že tady lidi vlastně mají na výběr ten pivovar anebo zajít do té druhé hospody na "gambo". :- ) Ten druhý podnik jsme právě cestou viděli a smáli se, že vypadá se svým vzezřením a nabídkou gambáče vedle pivovaru fakt lákavě. Jo a jinak jsem předtím měla takový pocit, že tu určitě budou mít nakuřované pivo a hle, rauch bier v nabídce. To ale moc nemusím, tak jsem vyzkoušela třináctku Jantar a jedenáctku, které byly fajn. Při příznivém počasí (nebo pro otužilé cyklisty, kteří asi nechtěli moc zpohodlnět) je možnost i venkovního sezení, celkem bych se někdy zas stavila pro změnu v teplejším období. :- )

Číslo popisné jedna napovídá, že objekt statku, postavený koncem 19. století, skutečně patří k nejstarším ve Ctiněvsi. Dnes zatím jeho interiér dýchá novotou. Je v něm kompletní vybavení malého pivovaru.

Ve zdevastované podobě majetek v 90. letech v rámci restitucí převzal Aleš Lípa. Jeho prarodiče skončili v 50. letech kvůli odporu ke kolektivizaci venkova v káznici a i jejich děti měly Podřipsko zakázané. Ze Šumperska, kam byli vystěhováni, mohli Ctiněves s rodovým sídlem navštívit jen v době Dušiček. Lípova rodina převzala majetek v zanedbaném stavu a postupně ho dává do pořádku. Obnovila klasickou rostlinnou výrobu, na začátku chovala ovce. Pěstování chmele se stalo impulzem k založení malého pivovaru.

„Známí si dělali srandičky, že když pěstuji chmel, tak bych měl mít i pivovar. Bral jsem to s nadsázkou, ale nakonec se z toho stal nový obor podnikání. Letos jsme koncem dubna pivovárek zkolaudovali a 2. května obdrželi potvrzení od Celní správy. Plánovaný výstav, na který je postavena technologie, činí tisíc hektolitrů. V objektu máme ještě rezervy na případné rozšíření jak pro spilku, tak pro ležácké tanky," prozradil Aleš Lípa.
Pro pivo se hledá název

Podřipské pivo, což je prozatimní startovní název pro ctiněvský pěnivý mok, se stáčí do sudů. Na jeho výrobu dohlíží zkušený sládek, který pečuje i o pivo v minipivovaru v žateckém Chrámu chmele a piva, kde je využívána stejná technologie od stejného výrobce. Oficiální název pro pivo majitel přijme z návrhů, které mu dají příznivci pěnivého moku.

Pěnivého moku bude dostatek
„Nyní dokončujeme interiér malé hospůdky, venku předzahrádku. Mám zbožné přání otevřít ji hostům ještě o prázdninách, ale je tu ještě hodně práce, tak nechci nic předjímat. Věřím, že si k nám najdou cestu nejen domácí, ale i turisté mířící na Říp a zvláště příznivci piva vyráběného v malých pivovarech," dodává Aleš Lípa.

Ctiněvský pivovárek má šanci, že jeho pivo nalezne odbyt. Nejbližší malé pivovary jsou v Litoměřicích a další až v Praze. Výstav postačí nejen pro vlastní hospůdku, ale bude připraven uspokojit požadavky na pravidelné zásobování několika menších hospůdek v okolí.

Jedenáctka, pšeničné i speciály
První Podřipské pivo je jedenáctistupňové, vaří se už také desítka a pivovárek je zařízený i na výrobu pšeničného piva. Majitel předpokládá, že ke svátečním příležitostem vyrobí i silnější oblíbená speciální piva.

Malý pivovar ve Ctiněvsi nepoužívá k výrobě vodu studniční, ale z řadu, pro kterou vodárny garantují potravinářskou kvalitu. Protože je ale hodně tvrdá, musí ji upravovat. Další surovinou je moravský slad ze Záhlinic a kvasnice dodávané z Žateckého pivovaru.

Chmel si zemědělec vypěstuje sám
Aleš Lípa na rok přerušil pěstování českého poloraného červeňáku na pěti hektarech chmelnic. V další sezoně se k němu opět chce vrátit, aby ho podle možností využil i pro vlastní potřebu. Statek je vybavený malou česačkou i sušárnou chmele. Pěstitel je členem Chmelařského družstva Žatec a snaží se, aby po odbytu se mu zpět vrátila alespoň část vlastní produkce. Drobní zemědělci si vypomáhají technikou.

Je zbytečné, aby každý při výměře několika desítek hektarů vlastnil drahou sklízecí techniku. Kolega Alešovi Lípovi vymlátí kombajnem obiloviny a on mu na oplátku vypomůže dopravou. Zemědělec a nyní i pivovarník se má co ohánět. Není v tom ale sám, pomáhá mu celá rodina.