V Pacově na Pelhřimovsku se pivo nevařilo desítky let. Pivovarnickou tradici, která sahá až do 16. století, tu ale před třemi lety obnovili manželé Vlaďka a Luboš Němcovi.

Minipivovar otevřeli v říjnu 2009 v bývalých balírnách. První zkušební várku světlé dvanáctky uvařili 16. února 2010. V rodinném podniku ročně vyrobí zhruba okolo 300 hektolitrů nefiltrovaného a nepasterovaného přírodního piva. Kromě klasického světlého a tmavého ležáku mohou vyznavači zlatavého moku ochutnat i ovocná piva, stejně jako před třemi týdny prezident České republiky Václav Klaus. Ten si pochutnával na borůvkovém pivu.

První pivo uvařili doma na plotně
Ale pojďme se nyní vrátit o osm let nazpět. První myšlenku vlastního minipivovaru nyní devětatřicetiletému Luboši Němcovi vnukl jeho kamarád Pavel Vaněk u piva. „Jen tak jsme seděli a povídali si. Najednou z ničeho nic padla věta, že bychom si někdy mohli uvařit svoje vlastní pivo. Netrvalo to nijak dlouho, a už jsem doma v hrnci na plotně vařečkou míchal pivo," zavzpomínal na první začátky své pivovarnické kariéry Luboš Němec.

Tehdy zlatavý mok uvařil bez jakýchkoliv znalostí a zkušeností. V první chvíli například vůbec netušil, že se pivo musí nechat zrát. „Myslím si, že to stále neví hodně lidí. Také jsem se domníval, že se pivo vaří jenom z chmelu, což je chyba. Vaří se z ječného sladu," upozornil otec dvou synů a pokračoval: „Kamarád měl svoji práci, a já jsem se proto vaření piva věnoval čím dál tím více. Občas jsme dali ochutnat kamarádům, kteří pivo chválili častěji a častěji," nechal se slyšet Němec, který vzhledem ke svému zdravotnímu stavu už nyní dělá jenom dohled nad minipivovarem. „Před rokem jsem prodělal mozkovou mrtvici. Všechno zastane můj starší syn, já už kvůli fyzickému stavu bohužel nemohu," pokrčil rameny bývalý úspěšný sportovec.

Doma s manželkou zkoušeli vyrábět pivo jak z klasických surovin, tak ze sladového nebo mladinového koncentrátu. Řada přišla i na několik speciálních piv, třeba na medové, které mělo ohromný úspěch. To už byl jen krůček od „laického" vaření piva pro vlastní potřebu k něčemu profesionálnějšímu. „Kamarád je navíc spolumajitelem firmy, která vyrábí palírny. Proto mi řekl: Já mám palírnu, ty budeš mít pivovar. Tehdy jsme začali jezdit po republice, po minipivovarech a sháněli jsme informace a někoho, kdo by nám poradil, jak začít. Jezdili jsme s manželkami, dětmi. Tam jsme většinou řídili my, nazpátek už manželky," usmál se při vzpomínkách na návštěvy několika minipivovarů v Čechách i na Moravě Luboš Němec.

Zlomový okamžik přišel v březnu 2009. „Tehdy jsme odjeli na sedmidenní dovolenou do Itálie. Celý týden jsem tam přemýšlel, protože už jsem měl cenové nabídky na technologie a mnoho dalších věcí, jestli to má smysl. Tehdy jsem se v pátek vzbudil, řekl jsem, že to má smysl. Ihned jsme si zabalili a odjeli o den dříve z dovolené. V sobotu už jsme bourali příčky a jeli na plný plyn," popisoval s nadšením v hlase Němec první okamžiky zrodu minipivovaru v budově bývalé židovské synagogy, která se nachází jen pár kroků od pacovského náměstí.

Jeho manželka Vlaďka Němcová k tomu dodala: „Abych se přiznala, tak se mi před lety do podnikání moc nechtělo, ale dneska jsem ráda, že pivovar máme."

Na rozjezdu pivovaru se podílel jeden z nejznámějších sládků v České republice a ve světě, Josef Krýsl z Plzně. „Tím jsme se vyhnuli případným technologickým chybám i chybám při výrobě piva ve větším objemu," uvedla Němcová, která se takřka denně stará o přilehlou pivnici.

Zhruba měsíc předtím, než manželé uvařili první várku piva, vyhlásili v městských novinách a na webových stránkách minipivovaru anketu o nejlepší název pacovského piva. Z výsledků vznikly dva názvy – Pacovský Golem a Černý Rabín. O tři měsíce později začali manželé s vařením ovocných piv s různými příchutěmi – ať už se zázvorem, borůvkami, hořkým pomerančem, mojitem nebo limetkou. „Ze sedmi příchutí nám vyšlo to, že top je borůvkové, které je nejpitelnější. Dále jsme v nabídce ponechali mandarinku a malinu. Všechna naše ovocná piva se chovají tak, že nechutnají sladce. Očima člověk vidí fialové pivo, fialovou pěnu, cítí borůvku, napije se piva, jako by pil borůvku, ale pak na konci, když polkne, tak po třech, čtyřech vteřinách cítí zpátky chuť původního světlého piva," popsal pacovský rodák princip přírodních macerátů, které na sebe nepřebírají kompletní ovocnou chuť od začátku až do konce, jako je to například u belgických piv.

Podle něj je pivo z minipivovarů svěží, obsahuje kvasinky, které zaokrouhlují chuť, zjemňují hořkost a dávají pivu osobitý charakter. Další předností je menší nasycení těchto piv kysličníkem uhličitým, což se pozitivně odráží na pitelnosti piva.

„Naše pivo je více do zlatavé barvy až do bronzu, má plnější chuť, hořkost, je nefiltrované a nepasterizované. Všechna piva jsou si hodně podobná. Laik jej většinou zhodnotí tak, že má větší říz, více člověka pošimrá po jazyku, dále koukne, jak pivo drží pěnu a jak je hořké," popsal hlavní znaky pacovského Golema a Rabína Luboš Němec.

Navíc u piva z minipivovarů je vždy zaručeno, že se jedná o pivo čerstvé, vyráběné v místě a podle potřeby. Trvanlivost nefiltrovaného piva je totiž omezena a není možné ho na rozdíl od filtrovaných, stabilizovaných a pasterovaných piv prodávat delší dobu.

„Vaříme podle toho, jak potřebujeme pivo a kolik máme místa v tancích. Nedodáváme nikam, i když poptávka je ohromná, vaříme zatím pro sebe a pro místní, kterým pivo plníme do pet lahví, džbánů, soudků nebo keg sudů," vyjmenoval Němec a ihned vysvětlil, proč se se ženou brání dodávat pivo do jiných restaurací a hospůdek: „Pokud by naše pivo hostinští točili stejně, jako točí pivo z velkých pivovarů, tak bychom splakali nad vejdělkem, protože my pivo sice uvaříme, můžeme se rozkrájet, ale pokud hostinský nebude čistit kohouty, narážeče, trubky, tak je konec. A jak se říká – sládek pivo vaří a hostinský ho dělá. Navíc si každý musí uvědomit, že v republice je zhruba 90 procent piv filtrovaných," zdůraznil devětatřicetiletý bývalý truhlář a zedník v jedné osobě.

Borůvkové pivo ochutnal i prezident
Kromě mnoha aktivit jezdí Němcovi i po různých festivalech piva, na které si je zvou sami pořadatelé. To se stalo i v případě Festivalu minipivovarů, který se konal před třemi týdny v Královské zahradě Pražského hradu.

Vysočinu tam reprezentoval pacovský pivovar. Ze sto druhů pěnivého moku čtyři druhy ochutnal i prezident České republiky Václav Klaus. „A právě tím jedním pivem bylo to naše borůvkové. Velice ho nadchlo, protože jak říkal, tak nikdy ovocné pivo neochutnal. Nadchlo ho to, že on cítil borůvku, vizuálně viděl borůvku. Když se ale napil, tak přišla chuť světlého piva. Pan prezident se ptal, odkud jsme, říkal, že Pacov zná, že tu kousek od nás má chalupu. Dokonce řekl, že až příští rok skončí s prezidentováním, tak že se za námi i s manželkou a vnoučaty přijede podívat," pochlubil se Luboš Němec.

O tom, že hořkost na pivu oceňují nejen muži, ale i ženy, vědí své i u Němců. „Naše pivo mi nejvíce chutná řezané a pak ochucené borůvkové a mandarinkové. Když jsme třeba na festivalu, tak se chlapi bojí, že naše pivo bude chutnat stejně jako ochucené Radlery, ale ono to tak vůbec není," poukázala devětatřicetiletá Vlaďka Němcová a vyzradila, že na konci července budou vařit jejich další speciál – pšeničné pivo, do kterého přimíchají další příchuť. „Pšeničné pivo chutná hodně ženám," zmínila Němcová.

Minipivovar stále přichází s novinkami. Tou poslední je i tip na dárek s názvem Uvař si vlastní pivo aneb Den v pacovském minipivovaru. Podle pivovarníků je to jedinečná příležitost pivo nejen ochutnat, ale zúčastnit se i jeho vaření.

„Během dvou měsíců tu byli čtyři lidé, další mají zakoupené dárkové poukazy. Co mě zaujalo, tak jednou přijel vysokoškolák, který před 25 lety vystudoval pivovarskou školu. Nyní by si rád ve středních Čechách postavil minipivovar. Nutně tedy potřeboval praxi," nechal se slyšet Luboš Němec s tím, že vždycky každému říkají: „Nikdy nevařte pivo doma, protože úkony, které děláme my, člověk doma sám neudělá."

Největší přání? Zpětinásobit výstav
Velkým přáním manželů Němcových je zpětinásobit výstav pivovaru, aby mohli pokrýt větší poptávku, aby pivo chutnalo a aby rodinná tradice měla pokračování.

„Myslím, že jsme si s manželkou cíle splnili. Máme minipivovar, vlastní hospodu. Hlavní je, že nás to baví," řekl s klidem v hlase pacovský patriot. Jeho manželka se na chvíli zamyslela a pak dodala: „Nikam se už asi šplhat nebudu. Chci být spokojená, šťastná, mít zdravou rodinu. Teď se mi splnil velký sen. Jeden syn dostudoval, získal maturitní vysvědčení, druhý půjde od září studovat na sládka."

Minipivovarů neustále přibývá a přibývá i jejich spokojených zákazníků. Pivovarnictví je totiž jedna z našich dobrých tradic. A proto nezbývá do Pacova, ale i všem novým i stávajícím sládkům popřát po pivovarsku: Dej Bůh štěstí!