Historie a současnost Pivovaru Monopol

Tento secesní dům byl postaven kolem roku 1850 jako VARIETE zum SCHWAN (Varieté u Labutě). V dobách totalitního režimu se dům využíval jako obchodní dům lahůdkových potravin s názvem „MONOPOL“. Po sametové revoluci se využívala pouze malá část domu a to také jen pro obchodní činnost.

Po zakoupení zchátralého objektu a dlouhém zvažování jak dům správně využít jsme se rozhodli pro vybudování restaurace s vlastní výrobou piva a ubytováním a ponechat mu původní název „MONOPOL“

Od roku 2012-2014 proběhl „MONOPOL“ rozsáhlou rekonstrukcí. Snažili jsme se celé budově vrátit původní podobu a velice rádi se s Vámi o tu nádheru podělíme. Proto využijte možnosti se u nás ubytovat pivovara nasávejte atmosféru prvorepublikového stylu. Hotel „MONOPOL“ se nachází v centru Teplic na hlavní třídě. Nabízíme celoroční ubytování v 8 luxusních dvoulůžkových pokojích a 4 apartmánech s kuchyňským koutem. Čeká Vás příjemná rodinná atmosféra v překrásném prostředí secesní budovy. Dopřejte si luxus prvorepublikové noblesy.

Kromě ubytování máte možnost posedět v naší secesní restauraci či kavárně, které jsou také součástí „PIVOVARU A HOTELU MONOPOL“. Naše restaurace je zaměřena na klasickou staročeskou kuchyni s prvky moderní gastronomie. Naši kuchaři jsou skutečnými odborníky ve své profesi, kteří si zakládají na poctivé domácí přípravě našich jídel, na čerstvosti surovin a pečlivě si vybírají kvalitu našich dodavatelů.

Součástí restaurace je malá stylová pekárnička, kde si vyrábíme naše přílohové pečivo k našim specialitám a samozřejmě dezerty jak pro restauraci tak kavárnu.

Přijďte se sami přesvědčit a ochutnat některou z našich specialit. A k tomu všemu nesmí chybět ochutnávka piv z našeho rodinného pivovaru. Čeká Vás veliké dilema ve výběru. Můžete začít MONOPOL světlým ležákem 12°, poté polotmavým KARLÍKEM 11°, pokračovat VIŠŇOVOU 11° a na závěr musíte ochutnat náš velice povedený a chuťově harmonicky vyvážený ALE 14° (pivo anglického typu)

Během roku se v našem pivovaru vaří také různé speciály podle ročního období. Na léto pšeničné, na vánoce adventní či velikonoční speciál.
Zdroj:Stránky Pivovaru Monopol, 2015


Více na stránkách pivovaru

Prohlídky Pivovaru Monopol

Kdy:celoročně dle dohodyObec:TepliceZdroj:Pivovar Monopol

Pivní exkurze je možná v minimálním počtu 4 osob. Cena exkurze je 40,-/osoba a exkurzi je nutné předem domluvit na tel.čísle 727844414.

Aktualizováno: před 3 lety

Ráda ochutnávám i regionální piva, říká sládková Monopolu

Publikováno:před rokemZdroj:5plus2Autor:Pavel Přibyl

Martina Valterová vaří s láskou pivo pro teplický minipivovar. Její produkt je oblíbený.

V pivovarnictví dělá už přes třicet let. Denně nachodí hodně přes deset kilometrů a tři patra schodů z restaurace do sklepa si dá klidně i dvacetkrát za jedinou směnu. Sládkovou Martinu Valterovou najdete v teplickém minipivovaru Monopol minimálně šestkrát týdně. Přestože je každý den „na place“ od šesti ráno, vaří pivo s neutuchající láskou, což dokazují ocenění, která za své produkty dostává. Kdo by ale čekal, že bez pivního moku nevydrží ani chvíli, ten by se šeredně mýlil. „Samozřejmě mám pivo ráda, ale piju ho málo. Nejsem z těch, která by vypila půlitry denně,“ říká s úsměvem jedna z mála žen v tomto oboru.

Stalo se vám někdy, že vám zachutnalo nějaké pivo od konkurence?
Když jsem někde na dovolené, tak si čepované pivo dám. Oblíbenou značku nemám. Ráda le ochutnávám regionální piva s spousta jich je dobrých. Českému pivovarnictví se daří. Samozřejmě jsou i horší piva, ale myslím si, že si na trhu každý najde to svoje.

Jaké si zákazníci našli u vás? Který druh piva z Monopolu je oblíbený?
Určitě světlý ležák, jsme Češi a máme rádi světlá piva. Na tom se pozná, jak to sládek umí. Daří se ale i polotmavé jedenáctce Karlík a překvapilo mě, že jde hodně na odbyt i Monopol ALE čtrnáctka. Na to, že je to svrchně kvašené pivo, jsou v něm speciální chmele, je více hořké, tak se uchztilo. Pijí ho hlavně ženy.

Vy jste také žena a věnujete se zaměstnání, které většinou dělají muži. Jak jste se k němu dostala?
Když jsem ve čtrnácti letech vycházela z 8. třídy, nedostala jsem se na ekonomickou školu. Na gymnázium jsem nechtěla, hledala jsem proto nějaké alternativy a tatínek přes jednu známou zjistil, že se v Plzni otevírá nová potravinářská škola s oborem Výroba piva a sladu. Vůbec jsem neměla představu, co bych chtěla dělat, tak jsem do toho šla a odjela na internát do Plzně. Byla jsem daleko od rodičů, ale byla to škola, která mi hodně dala. Samozřejmě jsem vůbec nevěděla, co od té školy mám očekávat, ale zalíbilo se mi tam. Ač to byla střední škola, tak tam byla i praxe, kterou jsme měli v plzeňském Prazdroji. Výhodou bylo, že už jsem přesně věděla, kam nastoupím do práce. V té době měla totiž škola s pivovary domluvená místa ve výrobě. Já jsem byla z Ústí nad Labem, tudíž jsem předem věděla, že nastoupím do Zlatopramenu, což se pak také stalo.

A vydržela jste tam přes 25 let...
Ano. Ale když jsem tam nastoupila, samozřejmě jsem nešla hned do laboratoře. Musela jsem si projít celé kolečko v provozu, poznala jsem obor i ze stránky dřiny a v pivovarnictví dřina je. Musela jsem vzít do ruky kartáč, umývat tanky, pobývat v chladném prostředí. Je hodně důležité, aby člověk k pivovarskému řemeslu získal vztah a hlavně pokoru. A to se u mě myslím povedlo. Dokonce jsem teď našla certifikát o přijmutí do cechu sladovnického.

Vraťme se studiu. Kolik dívek vás bylo ve třídě?
Málo a většinou to byly holky přímo z Plzně. Byli jsme jediná škola s tímto oborem v České republice a studovali ji převážně kluci z Moravy. Dodnes máme srazy, a co vím, tak u pivovarnictví zůstalo asi jen dvacet procent lidí. Spousta pivovarů se totiž pozavírala a lidé nechtěli za prací nikam dojíždět, proto začali dělat v jiném oboru. A teď, i když je nedostatek sládků, se už nechtějí vracet k původnímu řemeslu.

Co vaše práce vůbec obnáší?
Říká se, že sládek vaří pivo, ale to je jen jedna část technologické výroby. Pak se samozřejmě musíme o pivo i starat - to znamená mít tanky, připravovat pivo, aby bylo kvalitně prokvašené, uzrálé a aby bylo připravené na výčep. V malém pivovaru se musíme starat i o agendu, jako nákup surovin, registrace, hlášení celníků a podobně. Musíme se starat i o administrativní věci, což ve velkém pivovaru dělají další lidé, jako účetní, nákupčí a podobně. U nás to všechno dělá jediný člověk.

A co když si vezmete dovolenou? To za vás pivo nikdo neuvaří?
V té době se pivo nevaří. (úsměv) Mám ale velkou kapacitu ležení, navařím si pivo dopředu a mám ho připravené takové množství, že určitě nedojde. Na déle než 14 dní v kuse si dovolenou stejně nevezmu. Samozřejmě může dojít i k nějakému technickému problému, ale vždycky máme dostatečnou rezervu. Jsem naučená, že musím pořád vyrábět, aby byl piva dostatek. Podle staré pivovarské terminologie, vařit tzv. „do plného“.

Kolik litrů piva máte v zásobě?
Vždy přibližně 290 hektolitrů, což je kapacita našeho sklepa. Jakmile se uvolní jeden tank, tak se sanituje a jde do něj další meziprodukt. Pořád se to točí dokola, nikdy se nestane, abych měla třeba půlku kapacity tanků prázdných. Uvolní se jeden, přetlačím tam další pivo, aby leželo a zrálo. Takhle to máme vlastně už od otevření pivovaru. Když jsem začínala, mělo se otevírat v květnu, ale já už v březnu začínala vařit pivo, aby bylo dostatečně uležené.

Vaříte nové pivo každý den?
Ne, většinou dělám čtyři várky týdně. Jedna várka má deset hektolitrů. Mezitím pivo přetláčím a sanituji tanky. V sobotu tady nejsem, ale v neděli ano, zkontroluji si tlaky a teploty u jednotlivých tanků a nebo se věnuji administrativě. Uvařit jednu várku trvá zhruba devět hodin, včetně chlazení.

A za jak dlouho se pivo dostane až k zákazníkovi na stůl?
Tozáleží na druhu. Světlý ležák musí deset až čtrnáct dní kvasit, pak bude zhruba 40 dní dokvášet a zrát. K zákazníkovi se dostane zhruba za 60 dní, tedy dva měsíce. U zákazníka znamená přímo u nás v pivovaru, pivo totiž nikam nedovážíme.

Jistě pivo vaříte podle nějakých tajných receptur, že?
Ano, jsou tajné. (úsměv) Existují dané technologické postupy, které si ale trochu poupravím podle sebe. Nejdůležitější je, kolik se tam dává sladu a chmele. Možná se to nezdá, ale chmel je v pivu opravdové koření, když je pivo kvalitně nachmelené, tak je příjemné. Chmelení je proto hodně důležité.

Kolik druhů piv v Monopolu vaříte?
Máme čtyři stále druhy - světlý ležák Monopol, polotmavý 11% Karlík, jedenáctku Višeň a 14% ALE, což je svrchně kvašené pivo. Ta jsou v nabídce celoročně. Dále děláme speciální piva podle ročního období. Na jaře to je Monopol IPA, která má vůni květin a ovoce, je lehká a svěží a na výčep jde v první jarní den. Pak máme pšeničnou jedenáctku, kterou můžou hosté ochutnat v první letní den. Na první podzimní den máme na čepu Monopol Vídeňský ležák, který má barvu padaného listí, a v zimě Portera šestnáctku, kterým si hosté můžou zpříjemnit začínající advent. Na výčepu máme vždy minimálně 5 druhů piv, čtyři stále a jeden speciál.

Suroviny k výrobě piva máte z Česka nebo ze zahraničí?
Na světlý ležák používáme výhradně české suroviny, slad plzeňského typu z Benešova a žatecké chmele. Slad odebíráme z pivovaru Ferdinand. Je tam sladovna, kde se slad vyrábí tak, jak se vyráběl před sto lety humnovým způsobem. Výroba je sice finančně nákladnější, ale je opravdu kvalitní. Do polotmavého piva dáváme český slad a dále bavorský a karamelový, který odebíráme ze sladovny z Bavorska. Višeň, to je polotmavé pivo, do kterého je při dokvášení v sudě přidávána čistě přírodní višňová šťáva bez éček a konzervantů. A co se týče Monopol ALE, v něm jsou speciální zahraniční slady i chmele. Je to pivo anglického typu, takže chmel pochází z Anglie.

Teplický pivní rynek

Publikováno:před 2 letyZdroj:Teplický rynekAutor:Martina Valterová

TEPLICKÝ PIVNÍ RYNEK 10/9/2016 od 10.00 hodin do 22.00 hodin
Srdečně vás zveme na I. ročník setkání minipivovarů na zámeckém náměstí v Teplicích. Čeká vás pestrý výběr těch nejlepších českých piv z 15 minipivovarů, vařených tradiční poctivou metodou. Samozřejmostí jsou stánky s nabídkou grilovaných, smažených, pečených a jiných dobrot. Můžete se těšit na celou řadu diváckých soutěží o hodnotné ceny a zúčastnit se diváckého hlasování o nejlepší pivo festivalu. O zábavu se postará řada skvělých kapel. Celý den se tedy ponese v duchu dobrého pití, jídla a kvalitní hudby! Zábavný program je zajištěn i pro děti (rodeo bizon a lukostřelba). Moderuje Tomáš Morávek. Těšíme se na vás!

Sládková Martina Valterová z Teplic. Ženy vaří pivo líp!

Publikováno:před 3 letyZdroj:Živnostenské listyAutor:Kateřina Kotalová

Její povolání je typicky chlapské a výsledek její práce se může lehko dotknout mužské ješitnosti. MARTINA VALTEROVÁ (47) vaří pivo, podle mnohých vynikající, a přestože pivaři by jen stěží poznali, že to, co právě mizí v jejich hrdlech, vařila žena, ona tvrdí, že ženské pivo se prostě pozná! Být sládkovou je fuška, ale ona by neměnila za nic na světě!

S pivem pracuje už devětadvacet let! Než přišla nabídka vařit v novém teplickém minipivovaru, pracovala čtvrt století ve Zlatopramenu a pak čtyři roky v ústeckém pivovaru Na Rychtě. „Odešla jsem tehdy z pivovaru Rychta kvůli nějakým neshodám s muži a dostala jsem nabídku pracovat v laboratoři v lihovaru. Myslím, že i taková práce by mě bavila, do všeho jdu na plný plyn,“ říká za každých okolností optimistická Martina Valterová. Nástup do laborky se nakonec nekonal, předběhla ho nabídka, kterou milovnice piva zkrátka nemohla odmítnout. „Když přišla nabídka ze vznikajícího malého pivovaru v srdci Teplic, neváhala jsem ani chviličku,“ vzpomíná Valterová na okamžik, který zlomil její profesně ne úplně šťastné období. Po novém teplickém pivovaru Monopol se poprvé rozhlédla předloni v listopadu. „To to tady ještě nebylo hotové, všude byli zedníci, začínala se montovat pivovarská technika, takže jsem si mohla vše pořádně ohlídat. První várku jsem uvařila koncem března, v té době ještě probíhaly úpravy interiéru, všude byl prach a hluk, ale samotný pivovar byl připravený a bylo potřeba, aby pivo mělo čas uležet do otvíračky,“ vypráví sládková začátky teplického minipivovaru, který otevřel teprve vloni na konci května a o kterém se za krátkou chvíli vědělo široko daleko. Vznikl totiž v půvabných secesních prostorách bývalého varieté, a tak interiér lahodí oku a dobré jídlo a především dobré pivo chuťovým pohárkům.

Těžký začátek
A to to přitom chvíli vypadalo, že se snad ani neotevře. Po takřka čtyřleté rekonstrukci se čekalo na poslední povolení od hasičů, a tak zatímco pivo Martiny Valterové už netrpělivě leželo v tancích, to potřebné razítko pořád nikde. „A tak jsme ho začali prodávat na náměstí na farmářských trzích. Měli jsme s tím nečekaný úspěch. Prodávali jsme tři sta lahví denně. Bylo to strašně únavné, museli jsme stáčet pivo do sudů a zavážet několikrát denně, aby nebylo v teple a zůstalo pořád čerstvé. Na místě se lepily etikety, nestíhalo se. Ale i když jsem padala únavou, měla jsem radost a byla to předzvěst, že se Monopolu bude dařit,“ vypráví Valterová, která dnes vaří dvakrát do týdne po dvou várkách o deseti hektolitrech. Jednu várku vaří zhruba deset hodin. Přestože to, co ve Zlatopramenu zastalo dvacet lidí, musí stihnout sama, nestěžuje si ani náznakem.

Monopol má monopol
Její pivo je k mání pouze v pivovarské restauraci a hotelu Monopol v Teplicích a za měsíc se tam vypije až osm tisíc litrů. Jinde si na něm nepochutnáte, a to zřejmě ani v budoucnu. „Nechci, aby to znělo nabubřele, ale jsem pyšná na hodnocení mého piva a nechci, aby se zkazilo cestou nebo nedobrým zacházením. Naši kluci u výčepu v Monopolu jsou ode mě proškolení a kontrolovaní, tady jsem si čistotou a správným čepováním jistá, jinde bych ji nemohla garantovat,“ vysvětluje důvody, proč se dál než za hranice Teplic pivo Monopol nedostane. Na čistotu je Martina pes. „Nejsem si jistá, jestli pivař pozná, že pro něj obsah jeho sklenice vařila ženská nebo chlap, ale rozhodně se ženská pozná při vaření, líp totiž udrží tu čistotu. Radši tu budu o to déle, ale chci mít čisté tanky a dodržet časy sanitací. Myslím, že i to nás pivovarnice liší od pivovarníků,“ usmívá se.

Prototypy z kuchyňského kastrolu
S muži pracuje celý život, vyhovuje jí to, ale přiznává, že ne všichni jsou ochotní přijmout ženský pohled na věc. Na pivo, chcete-li. Pětadvacet let strávila ve Zlatopramenu, že je žena, nikomu a ničemu nevadilo, ale než aby přihlížela tomu, jak se pivovar řítí do záhuby, tehdy tedy do područí Heinekenu, raději odešla do pivovaru Na Rychtě. Tam už ženskost byla trochu na obtíž. „Když jsem začínala ve Zlatopramenu, byla to psina, s chlapama jsme se bavili, ale když nás začali kupovat, legrace skončila, přišly první výpovědi a lidi začali být nervózní. Že později skončil i pivovar, mě mrzelo hodně. Na Rychtě byl problém, že jsem ženská, že nemohu dělat všechno jako chlapi, a asi to vadilo. Odešla jsem kvůli vztahům. Uvědomila jsem si, že si musím vážit sama sebe,“ vzpomíná sympatická sládková. Rozhodnutí vstoupit do Monopolu bylo prý nejlepší v jejím životě. „Myslím, že teď jsem na vrcholu, nepotřebuju víc. Chci klid na práci, žádné hádky, stres a intriky,“ říká. A není divu. Na své pivo ještě neslyšela křivého slova, od lidí ani odborné veřejnosti. Nejvíce si lidé oblíbili její polotmavou jedenáctku Karlík a višňovou jedenáctku a čtrnáctistupňový Ale i světlý ležák, který získal prestižní cenu časopisu Pivo, Bier & Ale pro nejlepší nové spodně kvašené pivo roku 2015. „Náš Ale tady pijí ženské po půllitrech, jak jim chutná. Určitě to je tím, že jejich chutím jako ženská víc rozumím. Nejprve jsem ho vařila doma v hrnci a až u posledních třech verzích jsem si říkala, že to je konečně ono. Chutnalo i majitelce pivovaru, a tak jsem to začala vařit tady. Říkala jsem si, že když to chutná jí a mně, bude chutnat i ostatním ženám. A opravdu,“ prohlédne si pečlivě skleničku s právě natočeným Alem. „Mám ráda pivo s řízem. Nesnáším pivo, které leží jako mrcha. Vařím ho tak, aby chutnalo mně a líbilo se mi na pohled. Dělám ho vlastně pro sebe a mám radost, že chutná i hostům.“ Desítku byste v Monopolu hledali marně. Nevyplatí se. „Je tam jen o pár gramů chmele a pár kilo sladu méně, výrobní náklady jsou tedy srovnatelné se silnějšími pivy, ale lidé jsou zvyklí, že desítky jsou levnější. Naštěstí je tady po nás nikdo nevyžaduje,“ usmívá se úlevně.

Pivo hlídá na dálku
Všechny receptury jsou její vlastní. „Ve velkém pivovaru jsou dané, tam jsem vařila tak, jak mi řekli, tady jsem svým pánem, můžu si s těmi recepty hrát a zodpovídám za ně. Vím z minulosti, co to je chodit do práce se stresem, se scvrklým žaludkem. Tady je pohoda. Dělám sama, plánuju sama, když chci jet na dovolenou, předvařím si a vzdáleně kontroluji teplotu. V létě jsem byla na Korsice, tam jsem šla vždy do wifi zóny, nastavila teploty tanků a zase se vrátila na pláž."

Doma pivo nepije
Pokud tedy zrovna nekontroluje pivo z Korsiky, tráví v Monopolu každý den. „Vstávám v půl páté, pět minut po páté mi jede trolejbus a v pět třicet vlak. Dojíždím do Teplic z Ústí nad Labem. Mám ráda rána, je klid, nikde nikdo. V šest jsem tady a v pět odpoledne mám většinou hotovo, ale zpravidla se tady zaseknu ještě na kafíčku,“ ukazuje směrem k malebné secesní kavárně, jež rovněž patří k Monopolu. Že by si po práci zašla na jedno k sobě, to nehrozí. „Samozřejmě ochutnávám, ale pivařka nejsem. Třeba doma si pivo neotevřu,“ překvapuje paní sládková, a to jsou v její domácnosti od fochu dva. Její partner Miloš je obchodním sládkem u Bernarda. „Naše večery jsou o pivě, ne že bychom ho popíjeli, ale řešíme třeba kvašení nebo různé styly piva,“ směje se Martina Valterová. V partnerovi našla Martina po smrti rodičů obrovskou oporu a pochopení. Je totiž jediný v rodině, kdo se pivu profesionálně věnuje. „Řemeslo jsem nezdědila, u nás se tomu nikdo nevěnoval. Maminka pracovala jako prodavačka dámských oděvů a tatínek byl elektromechanik. Starší sestra je pedikérka, mladší překladatelka a bratr pracuje ve firmě, která se zabývá servisem zdravotnických přístrojů. A ani já jsem neměla dříve touhu být sládkovou. Chtěla jsem studovat ekonomickou školu, ale nedostala jsem se na ni, a tak mi tatínek zajistil potravinářskou v Plzni, kam jsem ve čtrnácti letech odjela na internát,“ vzpomíná na rozhodující okamžik v jejím životě Valterová. „Tehdy se vědělo, kam po škole nastoupíte, a protože jsem byla z Ústí, nastoupila jsem tam. Po celou dobu studia jsem tam chodila na brigádu. Už tam jsem poznala, jaká je pivovarnictví dřina, ale to mě nezaskočilo. Není to o tom být jenom v teple, ve sklepích musíte mýt tanky, na spilce kádě, a tam je v zimě pořádná kosa.“

Dohled shůry
Dnes by se Martinin tatínek bil v hruď, jak dobře tehdy v jejích čtrnácti letech rozhodl. Dceřina úspěchu se ale nedožil on, ani Martinina maminka. „Tatínek mi zemřel, když mi bylo 17 na selhání srdce, pět let byl po nemocnicích, každou neděli jsme ho chodili navštěvovat, něco jsme mu přinesli, popovídali si a za týden znovu. Maminka podlehla rakovině, když jsem dělala ještě ve Zlatopramenu, takže vůbec neví, jakou jsem nastartovala dráhu. Bylo to těžké období bez rodičů. Obzvlášť maminka mi chybí. Zemřela v době, kdy nás vychovala a mohla si začít užívat života a odpočívat. Myslím, že to bylo nejtěžší období v mém životě. V té době totiž navíc Zlatopramen přebíral Heineken a funkce začali dostávat jiní lidé a ti, kteří něco uměli a hlavně pivovar dobře znali, začali být na obtíž. Pamatuji si, jak mi kolega říkal, že nechápe, že jsem se ještě nesesypala. Ale netýkalo se to jenom mě.“ Život je pes, to Martina ví líp, než mnozí jiní.

Na vrcholu blaha
Když potřebuje vyčistit hlavu, vezme pohorky a vyrazí na túru. Zatímco jiní cestou odpadávají, Martině je nejlépe ve třech tisících. „Miluji vysokohorskou turistiku. Tam nahoře to je skvělý pocit. Ani nevím, k čemu bych ho přirovnala. Ráda jezdím do Alp, ale moc mě baví i procházky po českých lesích. Nemáme televizi od doby, kdy se přešlo na digitální vysílání a já jsem si kvůli tomu nechtěla pořizovat novou ani set top box. A tak raději vezmeme naši třináctiletou bernskou salašnickou a ušli jsme denně klidně sedm osm kilometrů,“ přiznává Valterová. Mnoho času na procházky jí ale nezbývá, v pivovaru je denně, i když nemusí. „Nedá mi to ani v neděli, abych to nepřijela zkontrolovat,“ zvedne obočí v nevinném gestu. „Tohle je můj život. Jsem šťastná, i když jsem unavená.“

A jestli má z něčeho strach? Snad jedině z toho, že by minipivovarům zvedli spotřební daň. „To by pro nás bylo hodně nepříjemné. Málokdo si uvědomuje, že my máme třikrát tak větší výrobní náklady. Pokud by ji zvedli, minipivovary by to neskutečně zatížilo,“ krčí rameny teplická sládková.

Nejlepší nové spodně kvašené pivo 2015

Publikováno:před 3 letyZdroj:Pivovar MonopolAutor:Martina Valterová

Není fantasmagorie postavit v Teplicích plných heren nekuřáckou secesní restauraci a nabízet zdejším pijákům svrchně kvašené pivo? Není. Na přelomu května a června to dokázal pivovar Monopol. Jeho majitelé velmi citlivě zrekonstruovali prostor bývalého tanečního sálu na Masarykově třídě a ke spolupráci pozvali ostřílenou sládkovou Martinu Valterovou. A podařilo se. Jejich čtrnáctistupňový Monopol Ale je díky své přístupnosti jedním z nejlépe uvařených svrchně kvašených speciálů v roce 2015.

Že jsou na mě Teplice hrdé? To potěší, říká sládková Monopolu

Publikováno:před 3 letyZdroj:Lidovky.czAutor:Ondřej Stratilík

Květnové otevření podniku Monopol aspiruje na pivovarnickou událost roku. Díky citlivé rekonstrukci bývalého secesního tanečního sálu i preciznosti sládkové Martiny Valterové.

Čeho se takhle před polednem napít? Martina Valterová doporučuje pšeničnou jedenáctku. A ví proč. Speciál udělala velmi lehký a osvěžující, do horkých prázdninových dnů ideální volba. Zkrátka se jí povedl. Což se dá říct o všech pivech, která od letošního května vaří v teplickém pivovaru Monopol.

„Praxe a nebát se vzít si do ruky kartáč a holínky,“ odpovídá Valterová s třetinkou zakalené pšeničné jedenáctky v ruce na dotaz, co považuje při výrobě za nejdůležitější. „Kvalitní pivo dělá čistota a čas věnovaný sanitacím. Když se to odbývá, začne to být znát během několika měsíců i na pivu. Některé pivovary si neuvědomují, že mikrobiální kontaminace je časovaná bomba,“ krčí rameny.

Při té příležitosti si vzpomene na brigády před rokem 1989. Už jako čtrnáctiletá chodila vypomáhat do tehdejších národních podniků a s lampičkou kontrolovala sudy. Někdy to prý byla „skutečně síla“, když objevila, jak jsou jejich stěny pokryté velkou vrstvou šlemu. V roce 1987 jako absolventka potravinářských studií v Plzni a legendární pražské střední školy na Podskalské nastoupila do Zlatopramenu v Krásném Březně, který tehdy spadal pod Národní podnik Louny.

Začínala ve sklepě a prošla si celou výrobou. Dodnes jí kvůli alergii dělá největší potíže práce se sladem. Ve Zlatopramenu vydržela téměř čtvrtstoletí, v roce 2010 pak začala pracovat jako podsládková v ústeckém minipivovaru Na Rychtě. Odtamtud po čtyřech letech odešla. „Změna je krásná a chtěla jsem jít jiným směrem. Majitelé Monopolu se dozvěděli, že jsem skončila na Rychtě, a oslovili mě,“ popisuje, jak se přesunula z Ústí nad Labem.

Lidé už chtějí kvalitu
Když se Jiří a Gabriela Schönbauerovi rozhodli pro otevření nové restaurace s minipivovarem na teplické Masarykově třídě, měli prý jasno, že budou chtít vařit i svrchně kvašený ale (čtěte „ejl“). Navštívili desítky podniků v Čechách i na Moravě, Martina Valterová zase jezdila ale degustovat do Prahy.

První várky testovala doma na sporáku. „Udělala jsem ho tak, aby chutnalo mně a paní majitelce,“ přibližuje, jak se zrodil Monopol Ale 14 %, zřejmě největší překvapení v jejím sortimentu. I když půllitr stojí 45 korun, je o něj obrovský zájem.

„Devadesát procent lidí tady v Teplicích nevědělo, co je to ale, a teď ho pijí po půllitrech a neřeší, že je dražší. To je úspěch,“ zní spokojený hlas Valterové. „Jeden místní hudebník mi řekl, že jsou na mě Teplice hrdé, to mě potěšilo, takové věci totiž nevnímám,“ směje se Valterová.

Monopol: Snese se se secesí?

Publikováno:před 3 letyZdroj:Pivní partyzán

Málokteré naše město prodělalo v posledních sto letech tak smutný a destruktivní vývoj jako Teplice. Jejich historie i atmosféra dnešních ulic na mne vždy působila neuvěřitelně smutným až skličujícím dojmem. Teplický život, vlastně dodnes, ovlivňovaly tři navzájem propojené faktory: národnostní promísení, lázeňství a těžba uhlí. A nedá se vlastně jasně říci, zda pozitivně či negativně. Jak kdy. Po roce 1945 však tento komplex dostal zcela novou podobu, která se táhne vlastně dodnes, a výsledkem tohoto procesu jsou smutné Teplice takové, jak je známe i dnes.

Z kdysi výstavného a bohatého města, Malé Paříže, jak se tehdy říkalo, se za těch sedmdesát let stalo prapodivné torzo města bez identity a bez schopnosti najít nový smysl svojí existence. Historické náměstí před radnicí bylo v období normalizace znásilněno téměř kompletní demolicí historické zástavby, nahrazené zoufalou nekoncepční výstavbou objektů obchodu a služeb. Dlužno dodat, v letech posledních znova částečně nahrazených ještě nekoncepčnějšími obludami obchodních center. Teplice a s nimi i jejich identita ale mizely plošně. Na místě zcela zaniklé staré židovské čtvrti v centru města vznikal od poloviny 20. století nikdy v podstatě nedobudovaný lázeňský park. Území kolem někdejšího Lázeňského náměstí či Mlýnské ulice, spojnice mezi historickým jádrem Teplic a výstavnou lázeňskou čtvrtí Šanov, dnes představuje smutné torzo zdemolovaných domů, které připomíná více než cokoliv jiného opuštěnou průmyslovou periferii a vůbec ne centrum lázeňského města.

Osud Teplic bohužel v podstatě kopíroval i osud zdejšího pivovarnictví. Když pominu jeho nejstarší dějiny (první z raně novověkých pivovarů se mj. nacházel od 16. století v dnes téměř kompletně zbořené Dlouhé ulici), začala se nová kapitola vaření piva v Teplicích, respektive v jejich dnešní čtvrti Trnovany, psát po roce 1906, kdy byl pod tělesem železniční trati při tehdejší Haupt Strasse vystavěn (na místě staršího tradičního trnovanského provozu) nový velký knížecí pivovar. Jeho silueta se stala na dlouhá desetiletí důstojným svědkem všech, kdo do města z tohoto směru přijížděli. Typická vodárenská věž, sladovnický hvozd i pseudogotická architektura místního stavitele Karla Riegera pak na celé století uchvacovaly milovníky architektury a samozřejmě i milovníky piva. I když pivo se tu posledních čtyřicet let už nevařilo.

S výstavbou kombinátu v Mostě-Sedleci byly pozavírány všechny okolní provozy, včetně toho trnovanského, respektive teplického. Druhotně využívaný pivovar se sladovnou pak od roku 1976 bez potřebných oprav čekal na svůj nový život. Anebo na smrt. Zatímco objekty samotného pivovaru zmizely z povrchu zemského již v 80. letech 20. století, sladovna, jejíž stavební historie sahala zřejmě až do barokního období, se držela déle. Bohužel ani změna režimu nepřinesla změnu v přístupu k průmyslovému dědictví a Ministerstvu kultury ani nikomu jinému nestál tento bezesporu zajímavý areál za to, aby byl prohlášen památkou a roku 2007 se přes ostré protesty nejen odborné veřejnosti poroučel k zemi. Na jeho místě se dnes, podobně jako v nedalekém Chomutově, nachází kvalitní architektura bezpohlavního supermarketu a parkoviště. Když není stará hodnota nahrazena novou, je to vždy smutné. Nějak podobně na mne dnes působí celé Teplice.

Přestože sem mé kroky míří z jistých důvodů v posledních letech mnohem častěji než při dřívějších ojedinělých zastávkách, nikdy jsem se tu moc nezdržoval, někdy jsem něco času věnoval vyhledáváním toho lepšího, co zde z historie zbylo, jindy zase nějaké té dekadentní procházce těmi smutnějšími ulicemi. Na dobré pivo stejně nebylo kam zajít, takže… Takže mne překvapila, nabudila a do budoucnosti doširoka oči otevřela letmá zpráva někdy z konce loňského roku, že v Teplicích se chystá minipivovar. A ne ledajaký! V někdejším vznešeném varieté Schwan na hlavní obchodní třídě města, dnes shodou okolností jménem sloučené s ulicí, kde kdysi stával i starý pivovar, v kompletně zrekonstruovaných secesních prostorách a s ambicí navrátit alespoň trochu městu zašlou slávu někdejších zábavních podniků. To, že pivovar získal pojmenování Monopol dle potravinářského obchodního domu zde sídlícího v době minulého režimu je jen takovou pěknou třešničkou na dortu k příběhu Teplických dějin (o to zajímavější, že jméno Monopol místo získalo již před druhou světovou válkou, kdy objekt sloužil jako kino a divadlo). Tak nebo tak, na toto jsem byl opravdu zvědavý. První teplický mini! A jaký vůbec bude? Na otevření jsme si museli počkat delší dobu a pro mne nakonec ten den D nastal až minulý pátek.

Asi s tím budu už v tomto příspěvku otravný, ale když jsem natěšený procházel vstupní chodbou k pivovaru, trochu mne polila hrůza a děs. Nakašírovaný obraz teplické ulice někdy z počátku 20. století. Falešné výkladce, nápisy a cedulka „Schönbauer Str.“. Toto jsem už někdy jinde viděl a asi to je nějaká dětská nemoc všech současných hostinských romantiků přenášet tímto způsobem bezpohlavně své hosty někam, kam je to v podstatě úplně zbytečné. V tomto případě navíc okořeněné tou komplikovaností místních dějin, kdy mne na cestě do pivovaru z 21. století, který pojmenování převzal po obchoďáku z druhé poloviny století 20., provází německé nápisy. Postmoderní koktejl do těch nejmenších detailů. Naštěstí jsem se ale nenechal odradit a odvážně vstoupil – a chybu jsem rozhodně neudělal. Na druhé straně dveří už bylo všechno v pořádku a já se nechal naplno pohltit komplexem secesní rozkoše, parádní večerní atmosféry a také výborného piva.

Za novým pivovarem stojí určitě kapitál (podpořený nejednou dotací) a v interiéru to bylo vidět. Kompletně zrekonstruované secesní štuky, zábradlí i všechny detaily, honosný, ale přitom přívětivě působící výčep se zázemím, dominující měděná lesknoucí se varna na jedné z galerií nad prostorem. Marně přemýšlím, kdy jsem se naposledy někde v pivovaře cítil tak dobře. Tahle rekonstrukce se prostě povedla. Celý prostor podniku je propojen několika schodišti a chodbami, které obklopují centrální pivnici přesahující obě patra. Když jsem se pořád dokola fascinovaně rozhlížel po té secesní nádheře, nedokázal jsem pochopit, proč je ten úchvatný prostor na táccích pivovaru vyvedený v tak podivném post-expresivním výrazu, který veškeré secesní detaily spolehlivě vymazal.

Obrázek na podtácku jsem tedy raději rychle zakryl objednaným pivem. Na čepu pět druhů všech možných stylů, tak to mám rád. Návštěvník, pokud se nechce zbytečně zrychtovat (anebo zmonopolizovat? ;) ), má možnost piva okusit prostřednictvím 0,1 l vzorků, které jsou ale pro mne nepochopitelně nabízeny pouze čtyři. Takový košt pak trochu ztrácí svůj význam, který spatřuji právě v tom, že si návštěvník odegustuje celé portfolio a následně objedná pivo, které mu nejvíc chutnalo, ale třeba se to ještě změní. Já, ač jsem již dříve měl světlý 12° ležák "Monopol" a svrchně kvašený 14° "Ale", jsem chtěl u zdroje postupně vyzkoušet také všechno, a tak jsem se odvážně postupně pustil do objednávání třetinek. Nebudu to natahovat, když napíšu, že jsem byl více než spokojen. Návštěva v Monopolu byla opravdu jednou z těch, kde nebylo pivo jen do počtu a kompletní nabídka byla víceméně vyrovnaná a kvalitní.

O tom, že mi světlý ležák chutnal jsem na blogu už psal. Podobně dobrý a pitelný byl i spodně kvašený polotmavý 11° "Karlík". Co mne překvapilo možná vůbec nejvíc, byla ale jeho ochucená višňová varianta "Višeň". Dával jsem si jí vlastně jen z povinnosti, abych ochutnal vše, ale nakonec z toho bylo asi nejlepší ochucené české pivo, výrazně převyšující obdobnou nabídku. Použitá višňová šťáva v pivu zanechala jen příjemně nakyslou ovocnou stopu bez zbytečného lepkavého a umělého dojezdu. Asi bych nikdy nevěřil, že něco takového napíšu, ale toto mi opravdu chutnalo. Za nejslabší z nabídky považuji stále "Ale", který mi opět moc nejel. Byl dost neejlový, navíc v lísku psaný jako pivo belgického typu, se kterým (imho) neměl ale společného vůbec nic. Na závěr jsem si nechal pšenici. Všichni vědí, že fazóna weizenů je dávno pryč, a o to víc mne potěší, když minipivovar nějaký nabídne. O to víc, když je dobrý, jako ten teplický – svěží, příjemně aromatický a pitelný. To se opravdu povedlo a myslím, že Monopol má v tomto směru dobře našlápnuto.

Svědčil o tom i fakt, že v tom pátečním podvečeru byly na všech stolech rezervační cedulky, prostor celé restaurace hučel jako v úle a lidé se u stolků střídali jak postavy na orloji. Tak to má být! Pivovar Monopol je navíc prostorem, kam může zajít skutečně každý. V konceptu podniku není jen pivovar s restaurací, ale i stylová kavárna a vlastní pekárna, jejíž produkty jsou samozřejmě zapojeny do jídelního lístku (ve kterém mi frekvence slůvka "naše" přišla skoro až otravná, jakoby mělo být nějakou zvláštní obdivující hodnotou - a ne samozřejmým faktem, že to, co nabízíme je "naše"), ve kterém mne, mimochodem, zaujala dvě zajímavá bezmasá jídla. I to mi dotvořilo můj pozitivní pocit z místa.

A ano, abych jenom nechválil, všechno má své mouchy. Ač na place bylo číšníků jak pro celou armádu, každou chvíli se na kraji výčepu vršilo špinavé sklo, které dlouho nikdo neodklízel. Dodatečně hulvátsky vysekaný otvor pro spad na mláto (který je jinak dokonale vymyšlený) v čedičové podlaze, kolem nějž se prochází do místností za varnou, působí spíš jako následek nějaké ošklivé havárie než jako součást vycizelované pivovarské technologie. A v materiálech pivovaru jsou klasicky jak nejrůznější nesmysly o pivu (pohádku o tom, že ejly se hodně chmelily proto, aby námořníci neměli na lodích chuť na sex, jsem slyšel poprvé – a docela mne rozesmála), tak podivné konstrukce z dějin (tento secesní dům byl postaven kolem roku 1850) apod. Vcelku se ale jedná spíš o takové začáteční omyly, které snad nebude těžké odstranit či napravit.

Napravit pokřivenou cestu teplických dějin bude asi těžší. Nesnadno se mi odcházelo z příjemného světa pivovaru Monopol do reality zdejších ulic. Nechaje za zády tu secesní nádheru jsem se opět utopil v reklamním smogu kdysi výstavné Masarykovy třídy. Když jsem se tak rozhlížel kolem sebe a přemýšlel, popadl mne najednou strach, jestli sem to vetešnictví, které v chátrajícím domě ještě nedávno působilo, nesedělo nějak tak lépe. Zahnal jsem své ošklivé myšlenky a raději se podíval někam nejasně před sebe. Třeba je to ta první vlaštovka, třeba to přece jen půjde. Třeba se jednou změní myšlení lidí, jejich vztah k městu i k druhým. Třeba jednou bude zase lépe a Teplice opět vyrostou do své dlouhá léta ztrácející se krásy. Nezbývá, než věřit, že další vlaštovky budou následovat a že na to nebude pivovar sám. Byla by určitě škoda, kdyby na to lepší, co v sobě toto město ještě stále skrývá, měl mít monopol.

První dojem: Monopol pozvedává teplickou pivní kulturu

Publikováno:před 4 letyZdroj:Lidovky.czAutor:Ondřej Stratilík

Secesí líznutý interiér, nekuřácké prostředí a navrch velmi povedená piva uvařená sládkovou Martinou Valterovou. To všechno dělá z teplického Monopolu minipivovar na velmi vysoké úrovni.

Porodní bolesti nebo spíš libovůle úřadů způsobila, že Monopol musel několikrát odsunout termín otevření. Poprvé jsem tak jeho pivo ochutnal až poslední květnový víkend při zahájení teplické lázeňské sezóny. Před stánkem, kde se čepovala polotmavá jedenáctka (velmi rychle došla), světlá dvanáctka a svrchně kvašený Ale, se tvořila vůbec nejdelší fronta. A přesně po týdnu jsem se dostal přímo do pivovarské restaurace.

Schovává se v bývalém tanečním sálu U Labutě na Masarykově třídě za kavárnou rovněž patřící Monopolu. Technologie na výrobu piva je v prvním patře stejně jako galerie s několika stoly, příjemnější a pohodlnější posezení nabízejí stoly a židle v přízemí. Při mé návštěvě se v nekuřácké a stylově vybavené restauraci čepoval světlý ležák 12° (půl litru za 33 Kč), polotmavý ležák Karlík 11° (za 33 Kč), polotmavý višňový ležák (za 36 Kč) a čtrnáctistupňový Ale (za 45 Kč).

První volba padla na svrchně kvašený speciál. A stejně jako na lázeňské i při konzumaci přímo v minipivovaru přináší velmi dobrý zážitek. Ač ze začátku působí lehce (i díky jeho svěží citrusové vůni), chuťový požitek rychle umocňuje mocná hořkost. „Ejl“ zdobí velká pitelnost. Využil jsem pak i pivní degustační set - výčepní do skleniček na dřevěném prkýnku natočí decilitrové vzorky všech čtyř naražených piv za celkových 49 korun.

Polotmavá jedenáctka působí jako lehké pivo ideální na odpoledne po práci, světlá plná dvanáctka v sobě nese všechny atributy klasického ležáku a polotmavý višňový speciál překvapuje ideálně smíchanou chutí bez „sladkých“ dojmů. Zkrátka rychlá návštěva se povedla a nezbývá než sládkovou Martinu Valterovou pochválit.

Produkty minipivovaru Monopol jsou už druhými pivními specialitami, které lze v Teplicích ochutnat. Pionýry tu byly svrchně kvašený Mistr lázeňský a Ležák lázeňský prodávané přímo v lázních. Ty však vaří litoměřická Labuť. Takže až nyní je teplická pivovarská tradice definitivně obnovena.

Teplice mají po čtyřiceti letech své pivo

Publikováno:před 4 letyZdroj:Deník.cz

Po téměř čtyřiceti letech se milovníci chmelového moku dočkali. Teplice mají opět své vlastní pivo a také pivovar, který je i ve stejné Masarykově ulici, kde stával původní pivovar, jen je blíže centru lázeňského města.

Dnes Pivovar Monopol přivítal první hosty. I když jsou jistě zvědaví na pivo, jako první je nepochybně zaujme interiér budovy.

Chátrající secesní budově, která sloužila za první republiky jako varieté, později jako nákupní centrum Monopol a nakonec jako vetešnictví, dokázali manželé Gabriela a Jiří Schönbauerovi po téměř tři roky trvající rekonstrukci vrátit původní krásu a zachovat atmosféru tohoto neobyčejného prostoru.

Nadšený z prostor Monopolu byl i teplický primátor Jaroslav Kubera, který při prohlídce minipivovaru v pátek symbolicky přestřihl pásku a s majiteli manželi Schönbauerovými a sládkovou Martinou Valterovou si připil na úspěch v jejich podnikání a ať nové teplické pivo chutná. „Jsem poctěn, že se mohu dnešního setkání v rekonstruovaných prostorách zúčastnit. Všimněte si té špičkové precizně odvedené řemeslné práce. Jsem moc rád, že něco tak pěkného vzniklo právě v Masarykově ulici a věřím, že díky dominovému efektu se přidají i další majitelé domů," uvedl primátor.

Hlavním produktem pivovaru je klasický světlý ležák dvanáctka plzeňského typu, polotmavá jedenáctka, ale v nabídce je i svrchně kvašené pivo anglického typu Ale. Vařit se budou i ochucená piva s přírodními šťávami, jako první je višeň. Na Vánoce a Velikonoce se počítá se speciály, v létě bude pšeničné pivo. Sládkovou Martinu Valterovou, která je z Ústí, moc mile překvapilo, jací jsou Tepličáci patrioti. O to víc se těší na to, jak jim bude její pivo chutnat.

Kromě piva, které se v restauraci točí přímo z tanků, umístěných ve sklepních prostorách, se bude pivo stáčet i do sudů, patentovaných skleněných lahví a také do pet lahví.

Návštěvníci restaurace s kapacitou 200 míst se kromě piva mohou těšit na staročeskou kuchyni, kavárnu s vlastní pekárnou s cukrárnou.

Pivo z teplického minipivovaru Monopol budou moci tento víkend ochutnat i návštěvníci zahájení 861. lázeňské sezony v Teplicích ve stánku za domem kultury.

Pivovar Monopol v pondělí otevírá své brány milovníkům piva a jídla

Publikováno:před 4 letyZdroj:e-Teplicko.czAutor:Olga Markuzziová

Tepličané se letos dočkali po čtyřiceti letech svého pivovaru. V centru Teplic, v krásné secesní budově vznikl po několika měsících rekonstrukce nový Pivovar Monopol. Otevře se v pondělí.

Pivo měli nejen obyvatelé Teplic možnost ochutnat v minulých dnech na farmářském trhu a také ve stánku na náměstí Svobody, kde minipivovar točil své pivo. A proč ve stánku, proč ne přímo v pivovaru? „Bohužel kolaudace budovy se nám díky úřednímu šimlu posunula. Protože jsme nechtěli zklamat naše příznivce, kterých si velmi vážíme, začali jsme pivo točit ve stánku, nejdříve na farmářském trhu a poté pro velký zájem jsme na stejném místě pokračovali i v dalších dnech. Přálo nám k tomu i počasí. Děkujeme všem Tepličanům za jejich podporu a také za trpělivost a jsme rádi, že je už můžeme pozvat do nově zrekonstruovaných prostor. Pivo jim chutnalo a teď doufám, že se jim u nás bude líbit a bude jim chutnat i vše ostatní," uvedla Gabriela Schönbauerová, majitelka Pivovaru Monopol.

A kdy bude Pivovar Monopol otevřen pro širokou veřejnost? V pondělí 25. května v 11 hodin. Každý den bude restaurace od 11 do 14.30 nabízet polední menu. Pivovar Monopol plánuje ale i nadále pokračovat ve stánkovém prodeji na náměstí Svobody.

Získejte půllitr od Monopolu za váš ohlas
Vzhledem k velkému ohlasu, který vyvolaly naše články o Pivovaru Monopol, jsme zvědavi na Vaše první reakce z návštěvy krásných prostor pivovaru. Budeme rádi, když nám napíšete své první dojmy na náš e-mail: redakce@e-teplicko.cz. Nezapomeňte připojit své jméno, příjmení rok narození a telefonní kontakt. Ze všech zaslaných emailů vybereme nejzajímavější komentáře, které zveřejníme. A ze všech zaslaných e-mailů vybereme jednoho pisatele, který od nás obdrží krásný keramický půllitr se značkou Pivovar Monopol.

Pivovar Monopol - poznejte atmosféru první republiky

Publikováno:před 4 letyZdroj:Krušnohorci.net

Od roku 2015 se bude v Teplicích po 40 letech opět vařit pivo. V centru Teplic v bývalém objektu Monopol na Masarykově třídě právě probíhá velká rekonstrukce. Po prvorepublikovém kabaretu pod názvem Variete Schwan (Variete labuť) a komunistickém nákupním centru Monopol, zde od roku 2015 bude otevřena restaurace s vlastní výrobou piva, kavárnou a ubytováním.

Bude se zde vařit jak tradiční 12° ležák plzeňského typu tak speciální piva různé stupňovitosti s širokým výběrem delikátních chutí a vůní jak svrchně tak spodně kvašená. Výroba našich piv bude probíhat zcela bez přidání chemických látek, kvašení probíhá čistě přírodní cestou.

Restaurace bude také nabízet tradiční česká jídla, která vám náš tým kuchařů bude připravovat výhradně z čerstvých surovin dodávaných převážně českými dodavateli a malými farmáři.

Kavárna, která bude situována přímo u hlavní třídy bude nabízet zákusky vlastní domácí výroby. Monopol bude disponovat také 10 nově zrekonstruovanými hotelovými pokoji.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.03.11.2017 15:4118