První pivo natočil Tomáš Nevelöš v rodinném minipivovaru Mlýn ve Střížovicích na Litoměřicku před osmi lety. Ruiny bývalého vodního mlýna a několika přilehlých stavení, tvrdě poznamenané znárodněním v padesátých letech minulého století, koupil v roce 2012 od restituentů. Začal je ihned rekonstruovat, aniž by měl plán, jak je v budoucnu využít.

Rodáka z nedalekých Sukorad živí zemědělství a pivovar původně rozjížděl se svým synem a bratrem.

„Promysleli jsme si technologii vhodnou na malou várku piva. Pak jsme ale zjistili, že se do zdejších prostor vejde větší zařízení, a pořídili jsme dvojnásobnou varnu. Z úsporného hlediska jsme velkou část technologie realizovali sami a některé komponenty jsme si na doporučení dovezli od čínské firmy. První pivo jsme ochutnali v roce 2017. Dnes máme roční výstav zhruba 400 hektolitrů,“ říká na dvoře citlivě zrekonstruované usedlosti Tomáš Nevelöš.

Aktuálně vaří třináct druhů piv
Pivo zde vaří z vlastní vody a tradičních, většinou lokálních surovin. Minipivovar Mlýn se orientuje na 13 druhů nepasterizovaného a nefiltrovaného piva či sezonní speciály.

„Chci, aby pivo bylo kvalitně skladované a ošetřované. I proto jsme ustoupili od původního záměru dodávat ho pravidelně do hospod. Milovníci tradičního moku ho můžou ochutnat u nás v hospůdce. Zájemci si jezdí i pro soudky od 20 do 50 litrů a v sezoně je k dostání na různých akcích. Odvézt si mohou také PET lahve či plechovky. Ale protože je plníme ručně, máme jen omezenou kapacitu.“

Přesto Minipivovar Mlýn produkuje vše od ležáků, svrchně kvašených piv, typ ALE, ciderů až po oblíbené nealko pivo. Návštěvník si zde vybere i domácí limo či regionální vína.

Lepší pivo v hospůdce než lahváč doma
Kvalitní pivo se čepuje do čistého, vychlazeného a mokrého půllitru. To je podle majitele minipivovaru ideální stav, který striktně dodržuje. „Přesvědčíte tím lidi, že v hospůdce si na tom pivu pochutnají víc než doma na lahváči. Zlobí mě, když vidím v nějaké hospodě upatlané skleničky, obsluha sklenici ani neostříkne vodou a hned točí pivo. Pak říkám, ať mi to ani nenosí. Často se to ani nedá pít, i když jde třeba o značku.“

Tomáš Nevelöš je přesvědčen, že je potřeba vrátit se k tradiční pivní kultuře. A podpořit ji mohou i minipivovary, jejichž úroveň podle jeho mínění neustále stoupá. Sám pořádá různé akce, promítání filmů či pravidelné gurmánské dny.

Zároveň potvrzuje, že situace na trhu s pivem se obecně zhoršuje. „Lidé ho pijí míň a mladá generace skoro vůbec, protože dává přednost jiným povzbuzovadlům. Přesto si myslím, že budoucnost patří speciálům či experimentům s odrůdami chmele. To je budoucnost českého piva, protože my si, na rozdíl od pivovarských gigantů, můžeme s pivem hrát, pro ně je to složité. Mým cílem není procpat naše pivo do marketů jako jiné minipivovary. Pivo vaříme poctivě, s láskou a chutí, o tom se může návštěvník přesvědčit přímo v hospůdce, kde může okukovat i pivovar,“ říká.

Nejtěžší je sehnat kvalitní personál
I když si cení letošního ocenění Pivo Ústeckého kraje, před odbornými soutěžemi dává přednost zpětné vazbě od samotných konzumentů svého ležáku, černého, cyklistického či velikonočního piva.

Za střížovickou usedlostí s minipivovarem se rozkládají bohaté lesy, louky a kouzelná příroda. „Na kole dojedete na Kokořín, je tu výběr cyklostezek. My jsme zdejší patrioti, region máme rádi, já jsem tady vyrostl. I když ve chvílích volna s rodinou cestujeme po světě, rádi se sem vracíme. Je to prostě osobité prostředí bývalých Sudet na rozhraní Kokořínska a Českého středohoří,“ říká majitel pivovaru a zároveň penzionu či louky pro kempování.

Dnes je podle něj nejtěžší sehnat kvalitní personál, do firmy je ale maximálně zapojená rodina. Provozní je dcera majitele, která na vše dohlíží. Nejlepším relaxem po těžkém dni je pro Tomáše Nevelöse sednout si navečer k rybníčku na lavičku a kochat se se zapáleným doutníčkem. Rád se také postará o zahrádku a drobné zvířectvo.