Historie a současnost Pivovaru Mlýn

První písemná zmínka o vodním mlýnu ve Střížovicích se objevuje v roce 1764. Podle císařského otisku z té doby šlo o mlýn o dvou kolech na náhonu na potoce Obrtka severně od vesnice. Vlastníky byla až do roku 1945 rodina Schubertů – sudetských Němců. Po válce se stal majitelem Josef Votava. V roce 1948 proběhla ve mlýně rozsáhlá renovace. Místo jedné stolice byly uvedeny do provozu čtyři nové, které umožnily mlít 24 metrických centů za 24 hodin. V roce 1956 byl mlýn znárodněn a převzal ho podnik Mlýny a těstárny Pardubice – závod Litoměřice. Po roce pivovar1967 zemědělského mletí ubývalo a mlýn byl předán státnímu statku Snědovice, jenž mletí obilí ukončil a tím definitivně skončila éra klasické výroby mouky. Po roce 1989 byl mlýn vrácen v restitucích původním majitelům, od kterých jej v dosti zchátralém stavu v roce 2012 koupil soukromý zemědělec Ing. Tomáš Nevelöš s rodinou. Bez bezprostředně započaté rekonstrukce by se mlýn dnešních dnů již asi nedočkal.

Pivovar je umístěn v areálu bývalého vodního mlýna. Při rekonstrukci byl kladen důraz na zachování původního rázu. Pivo vaříme v dvounádobové varně o objemu 500 l. Kvašení probíhá v pěti tancích o celkové kapacitě 4500 l a konečné zrání v deseti ležáckých tancích o celkovém objemu 10000 l. Veškeré pivo vaříme z vlastní vody a tradičních surovin.
Zdroj:Stránky Pivovaru Mlýn, 2020


Více na stránkách pivovaru

Z ruin mlýna udělal minipivovar. Láká na poctivou chuť piva a domácí atmosféru

Publikováno:před 9 měsíciZdroj:Litoměřický deníkAutor:Tomáš Prchal

První pivo natočil Tomáš Nevelöš v rodinném minipivovaru Mlýn ve Střížovicích na Litoměřicku před osmi lety. Ruiny bývalého vodního mlýna a několika přilehlých stavení, tvrdě poznamenané znárodněním v padesátých letech minulého století, koupil v roce 2012 od restituentů. Začal je ihned rekonstruovat, aniž by měl plán, jak je v budoucnu využít.

Rodáka z nedalekých Sukorad živí zemědělství a pivovar původně rozjížděl se svým synem a bratrem.

„Promysleli jsme si technologii vhodnou na malou várku piva. Pak jsme ale zjistili, že se do zdejších prostor vejde větší zařízení, a pořídili jsme dvojnásobnou varnu. Z úsporného hlediska jsme velkou část technologie realizovali sami a některé komponenty jsme si na doporučení dovezli od čínské firmy. První pivo jsme ochutnali v roce 2017. Dnes máme roční výstav zhruba 400 hektolitrů,“ říká na dvoře citlivě zrekonstruované usedlosti Tomáš Nevelöš.

Aktuálně vaří třináct druhů piv
Pivo zde vaří z vlastní vody a tradičních, většinou lokálních surovin. Minipivovar Mlýn se orientuje na 13 druhů nepasterizovaného a nefiltrovaného piva či sezonní speciály.

„Chci, aby pivo bylo kvalitně skladované a ošetřované. I proto jsme ustoupili od původního záměru dodávat ho pravidelně do hospod. Milovníci tradičního moku ho můžou ochutnat u nás v hospůdce. Zájemci si jezdí i pro soudky od 20 do 50 litrů a v sezoně je k dostání na různých akcích. Odvézt si mohou také PET lahve či plechovky. Ale protože je plníme ručně, máme jen omezenou kapacitu.“

Přesto Minipivovar Mlýn produkuje vše od ležáků, svrchně kvašených piv, typ ALE, ciderů až po oblíbené nealko pivo. Návštěvník si zde vybere i domácí limo či regionální vína.

Lepší pivo v hospůdce než lahváč doma
Kvalitní pivo se čepuje do čistého, vychlazeného a mokrého půllitru. To je podle majitele minipivovaru ideální stav, který striktně dodržuje. „Přesvědčíte tím lidi, že v hospůdce si na tom pivu pochutnají víc než doma na lahváči. Zlobí mě, když vidím v nějaké hospodě upatlané skleničky, obsluha sklenici ani neostříkne vodou a hned točí pivo. Pak říkám, ať mi to ani nenosí. Často se to ani nedá pít, i když jde třeba o značku.“

Tomáš Nevelöš je přesvědčen, že je potřeba vrátit se k tradiční pivní kultuře. A podpořit ji mohou i minipivovary, jejichž úroveň podle jeho mínění neustále stoupá. Sám pořádá různé akce, promítání filmů či pravidelné gurmánské dny.

Zároveň potvrzuje, že situace na trhu s pivem se obecně zhoršuje. „Lidé ho pijí míň a mladá generace skoro vůbec, protože dává přednost jiným povzbuzovadlům. Přesto si myslím, že budoucnost patří speciálům či experimentům s odrůdami chmele. To je budoucnost českého piva, protože my si, na rozdíl od pivovarských gigantů, můžeme s pivem hrát, pro ně je to složité. Mým cílem není procpat naše pivo do marketů jako jiné minipivovary. Pivo vaříme poctivě, s láskou a chutí, o tom se může návštěvník přesvědčit přímo v hospůdce, kde může okukovat i pivovar,“ říká.

Nejtěžší je sehnat kvalitní personál
I když si cení letošního ocenění Pivo Ústeckého kraje, před odbornými soutěžemi dává přednost zpětné vazbě od samotných konzumentů svého ležáku, černého, cyklistického či velikonočního piva.

Za střížovickou usedlostí s minipivovarem se rozkládají bohaté lesy, louky a kouzelná příroda. „Na kole dojedete na Kokořín, je tu výběr cyklostezek. My jsme zdejší patrioti, region máme rádi, já jsem tady vyrostl. I když ve chvílích volna s rodinou cestujeme po světě, rádi se sem vracíme. Je to prostě osobité prostředí bývalých Sudet na rozhraní Kokořínska a Českého středohoří,“ říká majitel pivovaru a zároveň penzionu či louky pro kempování.

Dnes je podle něj nejtěžší sehnat kvalitní personál, do firmy je ale maximálně zapojená rodina. Provozní je dcera majitele, která na vše dohlíží. Nejlepším relaxem po těžkém dni je pro Tomáše Nevelöse sednout si navečer k rybníčku na lavičku a kochat se se zapáleným doutníčkem. Rád se také postará o zahrádku a drobné zvířectvo.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.31.08.2025 04:561