Jak ajťák a grafička začali vařit pivo není název moderní pohádky bořící stereotypy, ale skutečný příběh, který stojí za ochutnávku. Energická majitelka rodinného pivovaru Genius Noci Jana Pavlišová nás vzala do zákulisí stylové pivnice v jihomoravské Lomnici a prozradila, čím ji pivovarnictví tolik okouzlilo.

S manželem provozujete rodinný pivovar Genius Noci. Jak jste se k tomu dostali?
Bydlíme v původním pivovaru ze 16. století, kde se pivo vařilo naposledy v roce 1922. Důvodů, proč pivovar obnovit, bylo několik. S mým mužem Ivem jsme oba měli práci, která nás úplně nenaplňovala. Ivo pracoval jako ajťák a já jako grafička – ryze pivní předpoklady, že?

Naprosto!
Při plíživém profesním vyhoření se dostavilo i vyhoření opravdové, kdy na dvoře shořela celá jedna stodola. S Ivem jsme spolu teprve začínali chodit, když byl hospitalizován na JIP s popáleninami 3. stupně. Nejen, že nás to všechny sblížilo a semklo, ale myslím, že to i spustilo nějaké hlubší myšlenky. Proto, když mi pak Ivo už po několikáté řekl, že jeho snem je mít vlastní minipivovar, opáčila jsem, že „to nebudu poslouchat do konce života“ a ať to prostě zkusíme. Tolik historie se nesmí nechat ležet ladem. Tak jsme do toho šli úplně po hlavě s velkým odhodláním, nulovými zkušenostmi a skoro žádným kapitálem. Zpětně mi to připadá jako totální šílenost a divím se, že nás v tom celá rodina podporovala!

Jak těžké pro vás bylo naučit se vařit pivo?
Odhodlání a naše velká naivita byly ty největší poklady do začátku. Přece jen, pivo jsme tenkrát nevařili ani doma pro sebe. Řekli jsme si proto, že se musíme učit od těch nejlepších – Ivo tehdy zavolal na Mendelovu univerzitu, spojil se s Tomášem Gregorem, který tam vyučuje pivovarnictví, a poprosil ho o soukromý kurz. Jen tak, „na drzáka“. Párkrát jsme s Tomášem vařili, pochopili jsme, jak šťastné to bylo setkání, a požádali jsme ho, aby nám dělal garanta (pivovarnictví je vázaná činnost). Od té doby uplynulo dost let a mezitím jsme si oba dodělali rekvalifikaci přes Beer Academy. Učit se ale budeme celý život – to je na tom to nejkrásnější. Co se týče technologií, měli jsme asi víc štěstí než rozumu.

Jak jste na založení pivovaru získali potřebné finance?
To bylo samozřejmě ze všeho nejtěžší. Měli jsme krásný, asi dvacetistránkový podnikatelský záměr. V každé bance nás pochválili, jak je perfektně vypracovaný, a poslali nás domů. Nakonec jsme našli jednu banku, která nám při zastavení veškerého majetku půjčila. My jsme tomu prostě od začátku věřili.

Kde jste sháněli vybavení?
Když jsme začínali (a pořád to ještě platí a dlouho platit bude), neměli jsme dost kapitálu na to, abychom si pořídili technologie z velkých známých firem. V tu chvíli, kdy založíte pivovar, vám začne chodit asi deset mailů za měsíc s nabídkou levné technologie z Číny. My jsme si vybrali menší firmu z Rozdrojovic, která postavila teprve pět pivovarů a ten náš vyrobila přesně na míru. I při dalším rozšiřování podporujeme české dodavatele, i když tanky z Číny by byly levnější. Vím, že občas působím jako don Quijote, ale já si prostě nedokážu vážit toho, když někdo utápí své peníze v Číně, nechá si posílat obrovský náklad přes půl světa a pak chce, aby ho čeští zákazníci podporovali jakožto českou firmu. V rámci řetězce výroby mi to přijde nefér a v konečném důsledku to oslabuje celé podnikatelské prostředí. Pokud to zvládneme my – chudí dobrodruzi, musí to zvládnout i velcí investoři. Je to jen o zásadách a hodnotách, které podle mě z podnikání úplně vymizely.

Přistupovali k tobě lidi z oboru jinak kvůli tomu, že jsi žena v tradičně mužské profesi?
Ze začátku se mi často stávalo, že mě lidé nevnímali a přehlíželi. Když jsme šli někam ve dvou, tak všichni automaticky očekávali, že Ivo dělá všechno a já jsem podporující manželka. Poslední dobou se mi to ale už moc nestává – možná jsem potřebovala nabrat více zkušeností, abych působila sebevědoměji. Nevím. Každopádně mám pocit, že když se v pivovarském světě objeví žena, která něco umí, chlapi ji respektují úplně stejně. Nebo mi na tom přestalo záležet a soustředím se víc na podstatu věci.

Co dala cesta ženy – pivovarnice tobě osobně?
Vždycky jsem chtěla být jednou z těch silných a schopných superžen, které všechno zvládnou, rozjedou podnikání, zvládají u toho vést domácnost, vařit, uklízet, s nikým se nepohádat a perfektně vychovat děti. U nás to vypadá tak, že děti ještě ani nemáme, podnikání by mohlo jet rychleji, doma není vždy poklizeno, okna neumytá, záclony nevyprané… Prostě jsem přišla na to, že síla není v tom, že všechno zvládnu sama. Síla je v tom, že si umím říct o pomoc a přiznat si, že jsem v něčem slabá. To se teď učím. A doporučila bych to všem ženám – nesnažte se zvládnout všechno a buďte úplně klidně nedokonalé.

V Lomnici u Tišnova se téměř po sto letech znovu vaří pivo, dokonce ve stejném areálu. Někdejší tradici obnovili manželé Pavlišovi, kteří zřídili minipivovar v bývalé pivovarské stodole. Funguje od konce letošního roku, řekla Jana Pavlišová. Pivovar dostal název Genius noci.

"Nápad vznikl docela jednoduše. Manžel pořád dokola říkal, že jeho sen je mít minipivovar. Poslouchala jsem to docela často a v tomto baráku s takovou historií by byl hřích se do toho nepustit," uvedla Pavlišová. Podle ní myšlenku na minipivovar podpořila celá rodina, první várku v Lomnici uvařili letos koncem listopadu.

Manželé se o minipivovar starají ve volném čase, ani jeden se v řemesle nevyučil, takže fungují s podporou odborného garanta. Cílem je zaměřit se zejména na brněnskou klientelu, kde je zájem o pivo z minipivovarů velký. V regionu mají v Lomnici silnou konkurenci, protože v blízkém Tišnově jsou už tři minipivovary a další je v Doubravníku nebo Senticích.

"Je fajn, že se vrací trend, že v každém městě je minipivovar. Teď už je to jen o tom, abychom se všichni uživili," říká Pavlišová.

V Lomnici se pivo vařilo už koncem 16. století. Většinu doby pivovar s místním zámkem patřil uherské šlechtické rodině Serényiů. Štít starého pivovaru je od roku 1856 ozvláštněn dílem sochaře Josefa Břenka, a to romantickou sochou pivního krále Gambrina s korblíkem v pravé ruce a sladovnickým znakem u nohou. Pivovarskou budovu modernisticky zvýrazňuje zachovalý hvozd s vročením 1913 a malým kamenným erbem rodu Serényiů ve štítě. Na začátku 20. století hrabě Otto Serényi areál prodal brněnskému pivovaru. V Lomnici se průmyslově přestalo vařit pivo v roce 1922. O tři roky později objekt odkoupil Alois Buchta, pradědeček současných majitelů Pavlišových, aby sem přesunul zavedenou truhlářskou dílnu.

Na jižní Moravě je už více než 50 minipivovarů a řada z nich vzniká zejména v posledních letech. Velký boom je zejména v okolí Brna a na Tišnovsku. V samotném Tišnově za poslední dva roky vznikly už tři minipivovary a další se chystá v Předklášteří. Většina provozovatelů se konkurence příliš neobává.