Ona byla grafička, on pracoval v IT. „Běžná“ zaměstnání už se jim ale začala zajídat, a tak se před sedmi lety rozhodli zariskovat. Začali vařit pivo v Lomnici u Tišnova a beznadějně se do toho zamilovali. Dnes Jana a Ivo Pavlišovi se svými ležáky a speciály sklízejí chválu i ocenění.
„Když jsme spolu s Ivem randili asi dva měsíce, chytla jim na dvoře stodola plná dřeva. Při vytahování čtyřkolky s upuštěnými pneumatikami se popálil, takže byl hospitalizován na JIP a já za ním každý víkend jezdila asi tři sta kilometrů,“ začíná Jana Pavlišová.
Při návratu do práce si uvědomil, že už ho moc netěší. I Jana chtěla tou dobou změnit kurz své profesní dráhy. Oba tak vyměnili obrazovky počítačů za něco hmotného. K rozhodování jim dopomohl také fakt, že měli k dispozici původní pivovar ze šestnáctého století, kde se pivo vařilo do roku 1922.
Pivovarskou budovu s nádvořím a přilehlými hospodářskými budovami koupil s investičním záměrem v roce 1925 Ivův pradědeček. O rok později však rozprodal polovinu pivovaru včetně dvoupatrových pivovarských sklepů a začal podnikat v truhlářském oboru. Zbytek se používal k různým pronájmům.
Manželé prostor využili a 25. listopadu 2017 navázali na původní pivovarskou tradici. Start byl patřičně náročný, však také otevírali pivovar bez předchozích zkušeností.
„Byli jsme blázni. Zpětně se skoro až divím, že nás nikdo nezastavil. Rozhodli jsme se a pak už se začalo svépomocí rekonstruovat stodolu, protože ve většině původních prostor pivovaru dnes bydlí manželovi příbuzní včetně nás. Založili jsme společnost, připravili podrobný podnikatelský záměr a měsíce s ním obcházeli banky, než nám jedna konečně půjčila,“ dodává Pavlišová.
K půjčce ve výši tři miliony korun přitom museli zastavit tři nemovitosti a další potřebný milion už poskládali z vlastních zdrojů. Následně si objednali pivovarské technologie vytvořené na míru a na Mendelově univerzitě se začali učit vařit pivo.
Dokončili také rekvalifikační kurz na sládka prostřednictvím Beer Academy. Poctivé technologické základy už ovládají s přehledem a věci dělají opravdu po svém. Sami říkají, že se chtěli vymanit z řádu, který něco přesně diktuje.
„Co se týká piva, jsme někdy dost tvrdohlaví. Například pšeničné pivo je uvařené tak, aby chutnalo nám. Kvasí při nižších teplotách, kdy kvasnice vytvářejí aroma připomínající hřebíček, i když víme, že mnoho lidí zrovna tohle u pšeničných piv nevyhledává,” líčí manželé.
„Pivovarskou komunitu pravidelně rozohňujeme tím, že vaříme pivo infuzním způsobem, a ne starou tradiční dekokční metodou, která vychází z dob, kdy nebyly technologie zdaleka tak spolehlivé jako dnes. Pokud ale ve slepých degustacích nikdo nepozná rozdíl, nemáme důvod naše postupy měnit,“ doplňují.
Přestože byznys na začátku rozjížděli skutečně sami dva, aktuálně se zapojuje víceméně celá rodina. Už pár let je nejvíce aktivní starší bratr Jany. K tomu jim ještě vypomáhají rodiče s příjmem objednávek a stáčením lahví. A když je nouze, ruku k dílu přiloží i švagr a synovec.
„Manžel vede výrobu, rozváží pivo, nakupuje potřebné suroviny a materiál na výrobu a řeší fuckupy, kterých je víc než dost. Já řeším marketing, grafiku, PR, provoz pivnice, organizaci brigádníků, stánkařský prodej, ekonomiku pivovaru, komunikaci s klienty, kteří mají speciální přání, vaření vlastního piva, firemní večírky, prohlídky a podobně,“ vysvětluje Pavlišová.
Momentálně mají v nabídce jedenáct druhů piva, což může být v porovnání s jinými minipivovary skromné číslo. Pavlišovi ale naprosto přesně vědí, co dělají. Už při budování výroby mířili k úzkému portfoliu čítajícímu především spodně kvašená piva s důrazem na osvědčenou kvalitu.
V roce 2023 dokonce získali cenu v kategorii nejlepší silné světlé pivo. Hodně cen získala i jejich Hořká desítka. Každý rok se navíc umisťují mezi třemi nejlepšími minipivovarskými desítkami na Jarní ceně českých sládků.
Menší nabídku se snaží vyrovnávat chutí. Oslnivá je například kombinace pepře a pomeranče nebo medová 13. Tu si poprvé uvařili na vlastní svatbu a prvních sto litrů se vypilo za dvě hodiny.
Protože pivo pojmenované Honeymoon si získalo své fandy, je zařazené i v oficiální nabídce. Obsahuje téměř tři procenta medu, ale není přeslazené. I další receptury tvoří společně. Ivo je přitom spíše na spodně kvašená piva a Jana se zajímá o další pivní styly.
Celkem za rok vyprodukují okolo 700 hektolitrů piva. Kromě jejich pivnice v Lomnici se čepuje na Tišnovsku, Kuřimsku, Boskovicku či v Brně. Mají několik stálých zákazníků a pak mnoho podniků, které piva v různých intervalech střídají.
Snaží se ovšem, pokud to jde, zásobovat pivem i vzdálenější města, třeba Olomouc nebo Prahu. Díky distributorům se jejich pivo občas objeví třeba i v Českých Budějovicích, Pardubicích nebo v Ústí nad Labem. Kromě piva jako takového si u nich můžete domluvit prohlídku s degustací a zábavným výkladem nebo přenocovat v apartmánu.
Oba v pivovaru bydlí, a tak v něm tráví 24 hodin denně. Láska k tomuto řemeslu u nich ale nevybledla, právě naopak. Mají velké plány do budoucna. Chtějí vyvinout perfektní nealko pivo, více pivovar rozšířit a tím i diverzifikovat celý byznys.
„Čekají nás investice do inovace technologií, implementace ERP systému, abychom veškeré naše počínání měli lépe pod kontrolou, dokončení vlastního vrtu a rekonstrukce kanceláře. To je zábava na nejbližší měsíce,“ vyhlíží Jana Pavlišová.


Na jednom místě
985 pivovarů
20.112 piv
11.362 pivních zpráv
Sledujte s námi
boom pivovarů
STAHUJTE
mobilní aplikaci
České pivovary
Historie a současnost pivovaru Genius noci
HISTORIE 1558 – 1922
O vzniku lomnického pivovaru se toho bohužel moc nedochovalo. Odhady připadají roku 1558 pouze podle dochovaného seznamu majitelů. Na konci 16. století došlo k přestavbě zdejší gotické tvrze na renesanční zámek a pivovar se stal součástí panského velkostatku, kterému vynášel přibližně 3343 zlatých ročně. Byl tedy nejdůležitější složkou tohoto podnikání. Vařilo se ze surovin dodávaných z panského dvora a předpokládá se, že se v okolí Lomnice přímo pro pivovar pěstoval i chmel. V roce 1662 získal panství původně uherský šlechtický rod Seréniy, jehož potomci zde pobývali až do roku 1945.
Štít pivovaru je roku 1856 ozvláštněn dílem sochaře Josefa Břenka, a to romantickou sochou pivního krále Gambrina s korblíkem v pravé ruce a sladovnickým znakem u nohou. Pivovarskou budovu modernisticky zvýrazňuje zachovalý hvozd s vročením 1913 a malým kamenným erbem rodu Serényiů ve štítě.
Na začátku 20. století hrabě Otto Serényi prodal pivovar společnosti První brněnský akciový pivovar, a.s. a spol. V době první světové války byl zabaven ječmen a slad ve sladovnách a pivovarech. Díky tomu byla výroba piva značně omezena. V Lomnici byl v prvním roce války výstav piva velmi malý – nejen pro malou spotřebu, která nastala odchodem mužů na vojnu, ale také pro všeobecnou drahotu všech nezbytných životních potřeb a rekvizici skladu. Poté, co byl sládek také povolán na vojnu, přestalo se v lomnickém pivovaru vařit až do roku 1919. Od tohoto roku se výstav ještě na chvíli zvedl, ale v roce 1922 pivovar výrobu úplně ukončil.
HISTORIE 1922 – 2016
Po roce 1922, kdy byla v pivovaru ukončena výroba, neměla budova využití. V roce 1925 celý pivovar odkoupil Alois Buchta, pradědeček současných majitelů Pavlišových, aby sem přesunul zavedenou truhlářskou dílnu. Horní patra přitom uzpůsobil bydlení a jednotlivé části domu pronajímal. V pivovaru se kromě různých samostatných osob a rodin vystřídaly i služebny policie a pošty. Za druhé světové války zde byly ubytované židovské rodiny, které musely opustit svá trvalá bydliště ve městech a posléze i pivovar, když byly nuceny nastoupit do transportu do koncentračního táboru. Po odsunu Židů se na jejich místo nastěhovali Němci. V Daliborce, nejvýše položené místnosti v pivovaru s širokým výhledem do kraje, se ubytoval německý důstojník se svým „pucflekem“ a po osvobození zde bydlel ruský oficír. Po roce 1948 byl podnik Buchtových znárodněn. Původní majitelé se stali členy stolařského družstva, nájemníci postupně odcházeli nebo se odstěhovali a provozovna byla přestěhována do Tišnova. Zbytky strojů, které se podařilo zachránit před zničením, byly přesunuty do stodoly ve dvoře a pár let se ještě dílna pronajímala jiným živnostníkům.
Dcera Aloise Buchty Ludmila Sáblíková s manželem zde zůstali bydlet sami. V roce 1985 se do pivovaru vrátila vnučka Aloise Buchty Lea Pavlišová s rodinou, která zde žije dodnes. Nyní žije pivovar bohatým životem díky rodinám pravnuků Aloise Buchty - Barbory a Iva Pavlišovým.
SOUČASNOST
V roce 2016 založil Ivo Pavliš se svou tehdy ještě snoubenkou Janou Mořkovskou společnost. Název pivovaru měl vypovídat o silné atmosféře místa, mohl být trochu magický, trochu vtipný a korespondovat s filozofií pivovaru, že pivo se neochutnává po douškách, ale po litrech. Tak vznikl název GENIUS NOCI. Od té doby oba dělají maximum pro to, aby v pivovaru zase teklo pivo proudem.
Zdroj:Stránky pivovaru Génius noci, 2017
Více na stránkách pivovaru


Pivovar Genius noci |
Genius noci, s.r.o. |
minipivovar |
Palackého nám. 330 |
679 23 Lomnice |
Jihomoravský kraj |
2017 listopad |
Ivo Pavliš |
Ivo Pavliš |
Jana Pavlišová |
+420 605 165 058 |
+420 777 002 451 |
04955153 / CZ04955153 |
www.geniusnoci.cz |
chcipivo@geniusnoci.cz |
Uvedené údaje určené pro obchodní styk jsou získané z veřejně dostupných zdrojů - stránek pivovaru, obchodního rejstříku nebo od zástupce pivovaru. |
Novinky
Seznamy
Galerie
Diskuse
Historie piva
Dělění piva
Provozovatel nenese žádnou odpovědnost za obsah příspěvků a podkladů uvedených přispěvateli. Pokud jste přesvědčeni, že cokoli na stránkách porušuje autorská práva, která vlastníte nebo spravujete, provozovatel po ohlášení dané skutečnosti příslušné dokumenty z webových stránek neprodleně odstraní. V souladu se zákonem o ochraně osobních údajů mají uživatelé právo žádat změnu nebo smazání osobních údajů, které jsou užívány neoprávněně.
Používání webových stránek a ostatních produktů projektu „České pivo - České zlato“ je podmíněno přijetím souhlasu s využíváním souborů cookies a potvrzením plnoletosti. V případě nesouhlasu s podmínkami stránky opusťte.