Domažlice zasáhla smutná zpráva. Ve věku 74 let zemřel emeritní sládek tamního pivovaru Bohuslav Hlavsa. Město o tom informovalo na sociálních sítích.
Hlavsa v domažlickém pivovaru pracoval od svých 15 let. „V roce 1966 do něj nastoupil do učení a působil v něm tři dekády, až do roku 1996, kdy tehdejší majitel pivovaru Plzeňský Prazdroj provoz ukončil,“ informovalo město na Facebooku.

Poté zkušený sládek pracoval v bezděkovském pivovaru a deset let v pivovaru Kout na Šumavě. Jak město dále připomnělo – výraznou měrou se také podílel na rozjezdu Městského pivovaru Domažlice, který od roku 2020 opět vaří místní pivo.

Velká ztráta pro region
„Je to velká ztráta pro Domažlice a celý region, protože pivovarnictví má u nás velkou tradici a výroba piva je stejně jako výroba koláčů symbolem našeho kraje. Díky takovým lidem, jako byl pan Bohouš Hlavsa, tato tradice žije a předává se z generace na generaci. Bude nám chybět. Čest jeho památce!“ uvedl domažlický starosta Stanislav Antoš.

Zpráva o úmrtí oblíbeného sládka zasáhla i jeho zákazníky. „Upřímnou soustrast. Pan Hlavsa uměl moc dobrá piva, jeho nefiltr z dob, kdy vařil v Koutu, byl jedním z mála piv, na který jsem si ráda zašla,“ napsala paní Ilona. „Výborný člověk, který vařil výborné pivo,“ zavzpomínal také pan Jiří.

"Domažlice sú pěkný městečko, je tam pivůvár, dobrý pivečko," už se zase zpívá na Chodsku. Po čtvrtstoletí se totiž do budovy bývalé domažlické sladovny a hvozdu vrátila výroba piva. Svůj podíl na tom má i zdejší vrchní sládková Jana Trhlíková Müllerová. Stála u zrodu domažlického pivovaru ještě v době, kdy byly všechny plány jen na papíře.

"Dej bůh štěstí," hlásá tabulka na stěně varny. "Dříve lidé nevěděli, že existují kvasinky a bakterie, a mysleli si, že pivo dělá Bůh, proto na varně musel vždycky být kříž a zvon. Mniši se modlili, aby se pivo povedlo, pak se zvonilo, aby se odehnali zlí duchové a také proto, aby se přivolali sedláci, kteří si měli přijet pro mláto," říká vrchní sládková, která občas stíhá i průvodcovat po zdejší pivovarnické expozici. Návštěvníci mohou za prosklenou stěnou sledovat celou technologii výroby piva.

Do budovy bývalé sladovny a hvozdu z konce 19. století se v roce 2020 vrátila výroba piva a zároveň se z místa stalo multifunkční kulturní centrum města. V domažlickém pivovaru, jehož výstav se pohybuje mezi 1000 a 1250 hektolitry za rok, mají k dispozici dvanáct tanků a širokou nabídku piv, která z velké části odkazuje k místnímu dědictví. V Domažlicích, kde je stále možné zaslechnout typické chodské nářečí, sahá tradice pivovarnictví až do 14. století.

"Patnáctého července budeme mít čtvrté výročí od uvaření první várky," říká energická vrchní sládková, která právě nastupuje na mateřskou dovolenou. Čeká prvního potomka, a tak bude muset trochu upozadit "dítě", které si piplala a starala se o něj do teď. Z pozice odpovědné osoby, technoložky a poradkyně spolu s kolegou od začátku vymýšlela technologické postupy a receptury. A po otevření pivovaru v něm začala působit i jako vrchní sládková a ředitelka přilehlé pivnice.

K pivní kultuře měla blízko od malička, její rodina totiž provozovala hospodu. Na gymnáziu jí šla matematika a fyzika a později si oblíbila chemii. Od druhého ročníku na VŠCHT už chodila do pivovarské laboratoře. Ještě na vysoké škole dělala technoložku pro sedm průmyslových pivovarů. "Byla to drsná škola. Musela jsem tamním sládkům, kteří to dělali čtyřicet let, dokázat, že za něco stojím," vzpomíná na své začátky.

Návrat k tradicím i moderní piva
Domažlický pivovar už má ale na starosti ona. Ve svých pivních recepturách se devětadvacetiletá rodačka vrací k tradičním chodským recepturám. Vlajkovou lodí je Domažlická 12, která získala ocenění Regionální potravina roku 2023 pro Plzeňský kraj a je to také nejoblíbenější pivo v místní pivnici.

V dalších pivech se odráží odkaz na chodské nářečí, takzvanou bulačinu, pro kterou je typické náslovné "h". "U nás najdete spoustu lidí, kteří říkají haby místo aby a že se něco musí hudit místo udit, prostě stejně, jako to znáte z Jiráskových Psohlavců. Proto, když jsme začali vařit pivo IPA, věděli jsme, že to naše se musí jmenovat hIPA a náš ALE je prostě hALE," prozrazuje Jana Trhlíková Müllerová. V nabídce mají také Čakana 11, jehož název odkazuje na tradiční chodskou sekyrku, a Čerchov 11, který zase nese jméno po místní nejvyšší hoře.

Dalším pivem s historickým příběhem je speciál Two Rivers, vzdávající hold americkým vojákům, kteří osvobodili Domažlice v roce 1945. Tento speciál je pojmenován po městečku Two Rivers ve Wisconsinu, které je partnerským městem Domažlic. Osvobozujícímu pluku velel potomek Chodů Matt Konop.

"Chodové tak říkají, že je osvobodil jeden z nás. Pivem jsme chtěli vzdát poctu této události," vysvětluje Jana Trhlíková Müllerová a dodává, že připravují i vánoční speciál Domažlický Doppel 18. "S tím jsem si nejvíce vyhrála, protože tento pivní styl moc českých pivovarů nevaří. Je to ale opět původní značka, která se v našem pivovaru vyráběla ještě před první světovou válkou," vysvětluje sládková s tím, že to je oblíbené pivo její maminky.

V Plzeňském kraji se tradičně nejvíc pije ležák, ale v Domažlickém pivovaru dělají i piva v modernějším stylu. Pivo KysOláč mělo chutnat jako chodský koláč, a tak do receptury přidávali švestkové pyré, macerát z máku a laktózu. Úspěch mělo pivo Lesmistr, ve kterém byly cítit smrkové a jedlové výhonky. Vařilo se speciálně pro Domažlické městské lesy, které zdejší pivovar provozují.

Pivo Žensen vzniklo zase ze spolupráce se světovou organizací Pink Boots Society, která podporuje a sdružuje ženy v pivovarnictví. Žensen je kvůli sladu výrazně hořký a pivo je zbarvené do červena.

"Já budu mít stejně vždycky nejradši ležák. Je to pitelné pivo, dáte si jich několik a pořád máte chuť na další," říká vrchní sládková, která už ale několik měsíců pivo jen očichává. K příležitosti 70. ročníku Chodských slavností teď s kolegy připravuje v domažlickém pivovaru Vavřinecké pivo. Novinkou bude také Kozinovo pšeničné pivo. Slogan k němu bude znít: "Do roka ha do dna." A "hin sa hukáže", jestli pivo pojmenované podle slavného vůdce chodského povstání bude slavit úspěch, nebo ne.

Renesance malých a menších pivovarů nemíjí ani Domažlice. Pivovar v chodské metropoli přichází s jedním zajímavým pivem za druhým. V červnu se tak například vrátil k pšeničnému pivu Prior, které pivařům chybí už tři desetiletí.

V červnu je Prior na čepu pivnice městského pivovaru a na stejném místě je k dispozici i lahvovaný. Premiéru si toto pivo odbylo před třemi desítkami let. Sládkové městského pivovaru Janě Müllerové se podařilo získat původní recepturu a spolu se sládkem Plzeňského Prazdroje Tomášem Pokorným přizpůsobili původní recepturu pro dnešní konzumenty. Pivo se stalo součástí červnové nabídky Volby sládků plzeňského pivovaru, díky němuž se dostane k mnohem širšímu okruhu zákazníků.
Prior se zároveň připravoval v Domažlicích i ve velkopopovickém pivovaru, který spadá pod Plzeňský Prazdroj. Ten vyhovoval díky svým objemovým a technologickým možnostem. Zájemci tak mají jedinečnou možnost porovnat chutě obou várek pocházejících ze stejné receptury.
„Volba sládků je program, v jehož rámci vaříme pro naše hospody každý měsíc jeden nový speciál. Prior je zřejmě pivo s nejdelší historií, které se ve Volbě sládků objevilo. Máme tu čest ho vařit společně s domažlickým pivovarem a není náhoda, že tomu tak je. V Domažlicích vypátrali recepturu na Prior, který se zde vařil v době, kdy pivovar patřil Plzeňskému Prazdroji. Je nám ctí, že s domažlickým městským pivovarem můžeme opět spolupracovat a oslavit to právě Priorem,“ uvedl manažer Volby sládků Plzeňského Prazdroje Tomáš Drahoňovský.
Prior se v Domažlicích vařil v první polovině 90. let. „Děkuji tehdejšímu sládkovi Miroslavu Sekorovi a bývalému řediteli pivovaru Jaroslavu Lstibůrkovi, kteří nám poskytli recepturu a technologický postup na výrobu Prioru. Hledali jsme ho předtím i v archivu v Plzni, ale tam nebyl dohledatelný. Receptura je tedy původní, použili jsme pouze jeden jiný chmel. Prior je pšeničné nefiltrované pivo, původně bylo kvasnicové, kdy se do lahví přidávaly kvasinky a dokvašovalo až v lahvích, ale to my dnes neděláme, na to nemáme prostor. Jde o pivo podobného stylu, které se pije v Bavorsku. Doufáme, že tak přilákáme i hosty zpoza hranic, kterých je zatím po covidu méně,“ doplnila domažlická sládková Jana Müllerová.
„Město dlouhodobě usilovalo o obnovení pivovaru. Jeho zprovoznění přišlo do období covidu, takže první roky byly těžké. Jsem velmi rád, že paní sládková hledá možnosti, jak pivovar uvést ještě ve větší známost, než kterou má teď. Stará se výborně o piva, což dokazují i ocenění, které již v letošním roce domažlická piva dostala, což je hlavně její zásluha. Město jí i dále bude nápomocno,“ slíbil místostarosta Pavel Faschingbauer. Zmínil také, že město ve spolupráci s architektem chystá lepší označení budovy, které by mělo nalákat další zákazníky k návštěvě domažlického pivovaru a jeho pivnice.

Za první republiky se v Domažlicích vařil světlý ležák, který patřil k nejlepším v Čechách. V posledních letech však měšťanský pivovar chátral a radnice zvažovala, že celý areál srovná se zemí. Nakonec ho nechala zrekonstruovat a nemovitosti vrátila historickou podobu z 19. století. Dnes je v obří budově pivnice, restaurace, městská knihovna nebo komunitní centrum.

Od léta jsou v interiéru navíc dvě výstavy, které mapují historii pivovaru a život na česko-německém pomezí. "Expozice klade otázky a je na nás, jak si na ně odpovíme. Protože žádné jednoznačné a stoprocentní odpovědi se nedočkáme. Máme tu také celou řadu interaktivních prvků, děti se tu prostřednictvím hry seznamují s historií Chodska," říká domažlický starosta Zdeněk Novák.

Město Domažlice přihlásilo budovu do soutěže Má vlast cestami proměn, kterou pořádá spolek Cestami proměn ve spolupráci s Národní kulturní památkou Vyšehrad. O vítězi rozhodne veřejnost formou hlasování. Do soutěže stále přibývají další rekonstrukce, z nichž v příštím roce vznikne celostátní výstava.

Podívejte se, jak se ruina v Domažlicích proměnila na důstojné společenské místo.

Plzeňský Prazdroj ve spolupráci s Městským pivovarem v Domažlicích oživil v limitované edici svou historickou značku Prior. Svrchně kvašený pšeničný speciál odkazuje na značku piva, kterou Prazdroj vařil v první polovině devadesátých let, a to právě v domažlickém pivovaru, jenž pod něj tehdy spadal.

S nápadem uvařit v limitované várce pšeničný speciál odkazující na historickou značku Prior přišli v pivovaru v Domažlicích. Spolu s plzeňskými sládky pak pátrali v archivech Plzeňského Prazdroje po původních recepturách a oslovili i emeritní sládky, kteří pivo vařili před více než čtvrtstoletím.

Dvojice dnešních sládků – Jana Müllerová z Městského pivovaru v Domažlicích a Tomáš Pokorný z Prazdroje pak dali dohromady výslednou recepturu. Ta vychází z té původní, 31 let staré, ale je přizpůsobena chuťovým preferencím současných milovníků piv. Vznikl tak svrchně kvašený nefiltrovaný pšeničný speciál uvařený ze tří druhů sladu – pšeničného, plzeňského a karamelového. K chmelení sládci použili odrůdy Agnus a Žatecký poloraný červeňák. „Výsledné pivo je jedenáctka s 4,8 procenty alkoholu, která má chuťový charakter vhodný pro konec léta,“ říká domažlická sládková Jana Müllerová.

Současný Prior se vařil ve dvou várkách na dvou místech – v Plzni a v Městském pivovaru v Domažlicích. Plzeňský Prazdroj dlouhodobě spolupracuje s malými pivovary a snaží se spolu s nimi nabídnout spotřebitelům nevšední pivní zážitky. „Tentokrát se nám podařilo znovu po více než čtvrtstoletí propojit cesty Prioru, Prazdroje a historické budovy, ve které se v Domažlicích opět vaří pivo. Vznikl speciál, který, jak věříme, udělá radost nejen pamětníkům, ale i všem dnešním milovníkům piva,“ říká Tomáš Pokorný, sládek Prazdroje.

Pivo bude od tohoto víkendu k dostání pouze v obou městech, kde se vařilo. V Domažlicích ho nabídne pivovarská Pivnice, v Plzni pak bude v pivovarské Hospodě Na Spilce. „Jde opravdu o limitovanou edici, předpokládáme, že si ho návštěvníci Spilky užijí jen pár týdnů. Kromě čepované verze ale nabízíme i omezené množství lahví, a to nejen jednotlivé kusy, ale také srovnávací dárkové balení s pivy z obou várek – plzeňské a domažlické,“ dodává Tomáš Pokorný. Lahvový Prior bude k dostání v dárkové prodejně na nádvoří Prazdroje, v Pivotéce Pivovarského muzea v Plzni a v Pivnici domažlického pivovaru.

Péče o historické dědictví je plzeňskému pivovaru vlastní i v mnoha jiných oblastech. V Plzni dodnes v historických sklepích zraje a kvasí pivo v dřevěných sudech a kádích, o které pečuje osmičlenná bednářská parta. Vedle toho Prazdroj zachovává i historický rozvoz piva po Plzni s formanským vozem taženým koňmi.

Plzeňský Prazdroj ve spolupráci s Městským pivovarem v Domažlicích oživil v limitované edici svou historickou značku Prior. Svrchně kvašený pšeničný speciál odkazuje na značku piva, kterou Prazdroj vařil v první polovině devadesátých let, a to právě v domažlickém pivovaru, jenž pod něj tehdy spadal.

S nápadem uvařit v limitované várce pšeničný speciál odkazující na historickou značku Prior přišli v pivovaru v Domažlicích. Spolu s plzeňskými sládky pak pátrali v archivech Plzeňského Prazdroje po původních recepturách a oslovili i emeritní sládky, kteří pivo vařili před více než čtvrtstoletím.

Dvojice dnešních sládků – Jana Müllerová z Městského pivovaru v Domažlicích a Tomáš Pokorný z Prazdroje pak dali dohromady výslednou recepturu. Ta vychází z té původní, 31 let staré, ale je přizpůsobena chuťovým preferencím současných milovníků piv. Vznikl tak svrchně kvašený nefiltrovaný pšeničný speciál uvařený ze tří druhů sladu – pšeničného, plzeňského a karamelového. K chmelení sládci použili odrůdy Agnus a Žatecký poloraný červeňák. „Výsledné pivo je jedenáctka s 4,8 procenty alkoholu, která má chuťový charakter vhodný pro konec léta,“ říká domažlická sládková Jana Müllerová.

Současný Prior se vařil ve dvou várkách na dvou místech – v Plzni a v Městském pivovaru v Domažlicích. Plzeňský Prazdroj dlouhodobě spolupracuje s malými pivovary a snaží se spolu s nimi nabídnout spotřebitelům nevšední pivní zážitky. „Tentokrát se nám podařilo znovu po více než čtvrtstoletí propojit cesty Prioru, Prazdroje a historické budovy, ve které se v Domažlicích opět vaří pivo. Vznikl speciál, který, jak věříme, udělá radost nejen pamětníkům, ale i všem dnešním milovníkům piva,“ říká Tomáš Pokorný, sládek Prazdroje.

Pivo bude od tohoto víkendu k dostání pouze v obou městech, kde se vařilo. V Domažlicích ho nabídne pivovarská Pivnice, v Plzni pak bude v pivovarské Hospodě Na Spilce. „Jde opravdu o limitovanou edici, předpokládáme, že si ho návštěvníci Spilky užijí jen pár týdnů. Kromě čepované verze ale nabízíme i omezené množství lahví, a to nejen jednotlivé kusy, ale také srovnávací dárkové balení s pivy z obou várek – plzeňské a domažlické,“ dodává Tomáš Pokorný. Lahvový Prior bude k dostání v dárkové prodejně na nádvoří Prazdroje, v Pivotéce Pivovarského muzea v Plzni a v Pivnici domažlického pivovaru.

Péče o historické dědictví je plzeňskému pivovaru vlastní i v mnoha jiných oblastech. V Plzni dodnes v historických sklepích zraje a kvasí pivo v dřevěných sudech a kádích, o které pečuje osmičlenná bednářská parta. Vedle toho Prazdroj zachovává i historický rozvoz piva po Plzni s formanským vozem taženým koňmi.

Otevření dvou nových expozic v Kulturním centru Pivovar završilo více než desetiletou přestavbu památkově chráněné budovy domažlického pivovaru. Vyšla přibližně na 180 milionů Kč, z toho téměř čtvrtinu pokryly čtyři dotace EU.

Poslední volný sklep a půdu obsadily dvě expozice zhruba za 13 milionů Kč. Výstava "Pozor, hranice! Achtung, Grenze!" představuje společnou historii Domažlicka a bavorského příhraničí, druhá expozice majpuje historii pivovarnictví ve městě. ČTK to řekl starosta Zdeněk Novák (Sdružení pro město Domažlice).

"Dnes byla otevřena poslední etapa, a tím je celý projekt u konce," uvedl včera starosta. Považuje za zázrak, že se městu před 17 lety podařilo soudně získat historickou budovu pivovaru z roku 1720 zpět do majetku. "Do té doby hrozilo reálné nebezpečí, že ji developer zbourá a rozšíří parkoviště pro Kaufland (sousední obchodní centrum), což by byla tragédie," řekl starosta.

V roce 2016 otevřelo město rekonstruovanou centrální část, takzvaný hvozd, kde vznikly výstavní prostory a technologie. Stejně jako zbývající části, dokončené předloni v červenci, navrhli projekty obnovy architekti, kteří vzešli z mezinárodní architektonické soutěže. "Výsledek předčil očekávání a loni jsme vyhráli soutěž Stavba roku Plzeňského kraje a byli jsme ve finále republikového kola a dostali jsme cenu od ministryně pro místní rozvoj," uvedl starosta.

Multifunkční centrum nabízí v pěti podlažích knihovnu, vzdělávací a komunitní centrum s tanečním sálem, galerii, ale i pivnici, restauraci a obnovený pivovar, kde se předloni v červenci po čtvrtstoletí obnovila výroba domažlického piva. "Myslím, že u většiny občanů i přes počáteční skepsi v tom, jestli jsme se moc nerozmáchli, dnes převažuje pýcha a hrdost, že tady tuhle budovu máme," uvedl Novák. Komunitní centrum i sál jsou trvale plné, turisté si oblíbili pivo i výstavu na ochozech na hvozdu. "A předpokládáme, že obě dnes otevřené expozice nalákají další davy," řekl. Partnerem projektu je sousední město Furth im Wald.

Podle starosty je expozice Pozor, hranice! o česko-bavorském soužití, které trvá od pravěku do dneška. "Je tu deset kruhů, které zobrazují deset historických etap od pravěku, kdy žádné hranice neexistovaly, po současnost," řekl grafik Petr Kolář z Horažďovic. Podle něj je v expozici část populárně naučná, v češtině i němčině, a dále dětská. "Podtext expozice byl historie hrou," řekl. Historička a kurátorka expozice Kristýna Pinkrová řekla, že realizace trvala téměř tři roky. "Jde o vyprávění příběhu hranice, kterou tvoří lidé. Snažili jsme se postihnout milníky, které život na obou stranách proměňovaly," uvedla.

Expozice se věnuje také například odsunu německých obyvatel. Jen v okrese Domažlice přešlo do Furth im Waldu přes 750.000 lidí. "Odsun určil podobu našeho regionu, s níž se dnes vyrovnáváme. Stejně jako se železnou oponou, kdy se hranice téměř 40 let, poprvé v historii, nedaly svobodně překračovat. Až po období po roce 1989, odkdy je můžeme překonávat, ale hranice a bariéry jsou někde jinde," řekla Pinkrová.

Výstava o historii pivovarnictví nebude běžně otevřená. Lidé se musí předem objednat a s průvodcem mohou částečně projít i pivovarský provoz.

Na počest americké armády, která 5. května 1945 osvobodila Domažlice, připravili sládci z městského pivovaru speciální várku svrchně kvašeného piva. Limitovaná edice už je v prodeji.

APA neboli American Pale Ale vznikl ze tří odrůd chmele dovezeného z USA. „Jde o Amarillo, Citra a Cascade. Lehce voní a chutná po citrusových plodech a tropickém ovoci, koření a překvapivě také po broskvi. Při studeném chmelení, které jsme použili, dokážou kvasinky transformovat jednu silici na druhou,“ vysvětlila vrchní sládková domažlického pivovaru Jana Müllerová. Doplnila, že vycházela ze zaoceánských receptur, které si nastudovala. Příprava a výroba svrchně kvašené jedenáctky trvaly několik týdnů.

Pivo pojmenovali podle partnerského města Domažlic, kterým je Two Rivers v americkém Wisconsinu. „Navíc odtud pocházel důstojník Matt Konop, který se podílel na osvobození Domažlic a jehož předci měli kořeny na Chodsku,“ řekla Müllerová. S kolegy přichystala 1000 litrů piva, v prodeji je ve výdejním okénku. „Pokud bude o jedenáctku zájem, rádi ji připravíme zase v létě,“ uzavřela Müllerová.

Už s předstihem lidé bombardovali sládkovou Janu Müllerovou dotazy, jestli v Domažlicích uvaří velikonoční zelené pivo. Ona byla zásadně proti. Pak ale našla způsob, jak se vyhnout umělým barvivům a namísto nich použít čistě přírodní extrakt. A na svět přišla Kopřivová dvanáctka.

Limitovanou edici připravuje sládková spolu s kolegy už několik týdnů. „Původně jsme uvažovali nad bylinnou směsí. Potom jsme vybrali kopřivu, ale ta ještě v únoru neroste, takže jsme sháněli její extrakt. Nakonec se nám podařilo najít českou firmu, která výtažek prodává. Ten obsahuje ještě přírodní barviva chlorofyl a kurkumin,“ popsala Müllerová.

Nejdříve uvařila domažlickou dvanáctku, pak ji smíchala s extraktem a nechala uležet. „Výsledek jsme ladili asi tři dny. Chuť trochu připomíná kopřivový čaj. Je lehce kořenitá a pikantní, podobně jako špetka pepře. Čím víc toho vypijete, tím víc to pálí,“ smála se.

K prodeji, který startuje v pondělí, mají přichystaných 1000 litrů piva. Zákazníci si ho mohou ve skleněné nebo PET lahvi koupit u žíznivého okénka, jež funguje každý všední den od 14 do 18.30. „Je to naše první ochucené pivo. Myslím, že si limitovaná edice své oblíbence určitě najde,“ uvedla žena, která ráda experimentuje. A právě proto chce čas od času přijít s novinkou.

V plánu má například uvařit americké pivo na Slavnosti svobody. „Šlo by o American Pale Ale, což je svrchně kvašené pivo z amerického chmele. Buď by se jmenovalo podle našeho spřáteleného města ve Spojených státech – Two Rivers, nebo amerického důstojníka Matta Konopa, který se podílel na osvobození západních Čech. Možná oslovíme naše fanoušky na facebooku, aby nám s názvem pomohli. Snad už bude epidemiologická situace v květnu lepší,“ řekla.

Ostatně kvůli opatřením proti šíření koronaviru je už měsíce pivovar zavřený a zákazníci se pro zlatavý mok zastaví pouze u žíznivého okénka. „Před vánočními svátky jsme nestíhali, a proto jsme si pořídili novou stáčírnu. Leden byl slabý, únor už o trochu lepší. Ale jakmile vláda výrazně omezila pohyb, zase šly prodeje dolů. Tržby jsou oproti běžnému režimu zhruba čtvrtinové,“ nastínila. Doplnila, že naštěstí nemuseli nikoho ze stálého personálu propustit. „Třeba servírky, které teď nemají práci, nám pomáhají pivo stáčet, lepí etikety na lahve či ho prodávají. Je to složitá doba. Snad Kopřivová dvanáctka prodeje trochu zvedne,“ doufá.

Pomocí nového zvonu oznamuje sládek uvaření nové várky piva v domažlickém pivovaru. Poprvé se tak stalo v pátek 9. října.
„Tak to bylo i zastara. Sládek uvařil várku, zazvonil, přišel finančák, změřil ji a pak už sládek nic nezmohl, pivo bylo státu,“ s úsměvem vyprávěl domažlický sládek Bohuslav Hlavsa. Ten má s kolegy Janou Müllerovou a Davidem Bierhanzlem na starosti vaření pěnivého moku v městském pivovaru, který byl v rekonstruované historické budově otevřen letos v červenci po čtvrtstoletí dlouhé pauze. Historie vaření piva v tomto areálu sahá až do roku 1341.

Pivovarníkům dlouhá léta sloužil zvon Advent. Právě on v minulosti oznamoval Domažličanům vydávání mláta. Proto se mu říkalo i Mlatný zvonek. V opise má dodnes i čitelný nápis třikrát se opakující Hilf Gott mir (Pomáhej mi Bůh). Pochází z počátku 15. století. Do roku 1747, kdy Domažlice postihl jeden z největších požárů v historii, visel na ráhně zvonice dolejší brány.

Zbrusu nový zvon, který zakoupilo město Domažlice, má na svém těle nápis Dej bůh štěstí.