Ještě před 25 lety na tom byl dalešický pivovar bídně. Sice ho dobře znali diváci v celé republice z filmu Postřižiny, ale nefunkční stavba již byla tehdy ruinou, zarůstala náletovými dřevinami. Špatné to bylo po odjezdu filmařů v roce 1980 a dál i celá devadesátá léta. Až na jejich konci areál získal v opakované dražbě nové majitele a karta se začala obracet. S novým tisíciletím začaly záchranné práce.

„Rekonstrukci pivovaru bereme jako hobby. Inspirovali jsme se Postřižinami. Je to kultovní film,“ oznámil tehdy Petr Řehořka, jeden ze spoluvlastníků pivovaru. Právě on s kolegy utnul dlouhou pauzu, kdy se tam pivo nevařilo od roku 1977. Na tradici majitelé navázali v roce 2002. A už dvacet let tam funguje i hospoda. „Každý rok se nám zvyšuje prodej piva, za což jsme moc rádi,“ popisuje dnes Simona Horká z tamního pivovaru.

V současnosti jsou Dalešice jedním z nejoblíbenějších cílů nejen na Třebíčsku, ale i na celé Vysočině. K obnovenému pivovaru se přidalo v létě roku 2007 také zavedení lodní dopravy na nedaleké přehradě. Atraktivitu oblasti dotváří i možnost exkurzí v blízké vodní elektrárně.

„Během roků, kdy je pivovar znovu otevřen, si obyvatelé městyse na zvýšený pohyb turistů během letní sezony již zvykli,“ shrnuje Jiří Loukota, starosta Dalešic.

Pro městys a jeho zaměstnance to kromě jednoznačných pozitiv znamená i častější vývoz košů a úklid odpadků po neukázněných návštěvnících. „Při konání větších akcí bývá, tak jako všude, problém s parkovacími místy. Vše ostatní zvládáme bez problémů,“ ujistil starosta.

Herci z filmu se vrátili
Do pivovaru se po jeho obnově vrátili na návštěvy také herci z oblíbeného filmu včetně Magdy Vášáryové a Jiřího Schmitzera.

„Jednou za čas k nám jezdí i Jaromír Hanzlík,“ prozradila Simona Horká, která v pivovaru zařizuje různé akce. Představitel strýce Pepina v pivovaru vzpomíná na natáčení filmu.

Poetiku spisovatele Bohumila Hrabala, autora románu Postřižiny, udržuje pivovar dodnes. „Na konci prázdnin se mohou hosté těšit 30. srpna na Hrabalovskou noc. Budou kostýmované prohlídky a vstupné dobrovolné. Nutná je rezervace předem,“ pozvala Simona Horká.

Během roku nabízí pivovar dva okruhy prohlídek. Ten první se týká historické části, kde návštěvníci poznávají i místo natáčení slavné koupací scény Maryšky v podání Magdy Vášáryové. Bývalou slovenskou herečku těší znovuzrození areálu. „S radostí jsem konstatovala, že film pomohl pivovaru,“ vzkázala.

Degustace i hotel

Druhý turistický okruh seznamuje turisty s novodobou výrobou piva. Jeho součástí je také degustace z ležáckých tanků. Pivovar bude letos pořádat i steakové, husí nebo zvěřinové hody.

V areálu je i hotel, jehož některé pokoje jsou v původní budově pivovaru. Část hostů má z oken výhled na filmem proslavený komín. Provozovatelé tam pořádají také svatby či různé firemní akce.

Za turistickou oblíbenost Dalešic může hlavně režisér Postřižin Jiří Menzel. Do obnoveného pivovaru se za svého života rád vracel.

Už šest let před Postřižinami zamířil k Dalešicím kvůli úplně jinému snímku. Ten už je skoro zapomenutý. Jmenuje se Kdo hledá zlaté dno. Hlavní roli řidiče nákladního auta v něm dostal Jan Hrušínský. Film vznikl na stavbě dalešické přehrady. Pro režiséra byla první polovina 70. let složitá doba. Měl sice doma Oscara za Ostře sledované vlaky, nesměl však už pět roků režírovat kvůli Skřivánkům na niti.

Díky budovatelskému filmu Kdo hledá zlaté dno se vrátil ke své práci. Poté už se mohl věnovat snímku Na samotě u lesa a právě Postřižinám znovu v Dalešicích.

Dalešický pivovar inovoval svou prohlídkovou trasu. Návštěvníky už neprovázejí živí průvodci, ale filmoví herci promítaní na stěnách, kteří jsou stylizovaní do filmových Postřižin. Novinkou je i snímek o historii a současnosti pivovaru. Expozice má zaujmout mladší návštěvníky.

V kádi se koupe krásná mladá žena, která si potichu prozpěvuje. Filmoví fanoušci mají jasno – to je scéna z legendárních Postřižin a v nich Magda Vášáryová coby paní sládková, která dokáže svým půvabem okouzlit každého muže. Postřižiny se natáčely v Pivovaru Dalešice, který inovoval svou prohlídkovou trasu v Muzeu pivovarnictví. A právě s paní sládkovou, tedy Maryškou, se návštěvníci potkají. A dokonce budou i svědky její koupelové scény.

Vylepšenou a moderní prohlídkovou trasu věnovanou historii pivovarnictví nabídne od června Dalešický pivovar, známý především z Menzelova ikonického filmu Postřižiny. Prohlídka bude interaktivní a bez průvodce.

Novou prohlídkovou trasu si mohou návštěvníci Dalešického pivovaru užít od pátku 9. června. „Díky interaktivní bezobsluhové prohlídce lze v průběhu přibližně čtyřiceti minut získat větší množství informací než dříve. Nedochází tak k přehlcení návštěvníka nadbytečnými informacemi a lidé si tak zapamatují více informací,“ komentoval novinku ředitel pivovaru Marek Tichý.

Na výsledné podobě nové prohlídkové trasy se částečně podíleli i odborníci z islandského muzea. Podle ředitele je možné, že v budoucnu k této prohlídce přibude ještě jedna speciální trasa - pro znalce a tentokrát v doprovodu průvodce.

Kromě nové prohlídkové trasy mohou lidé v pivovaru navštěvovat i kulturní a vzdělávací akce, které mají souvislost s pivovarnictvím, tradicemi a zvyky. Vloni mohli návštěvníci přijít například na letní Hrabalovskou noc. „Naším záměrem je mimo jiné podpořit komunitní život v Dalešicích a okolí. Chtěli jsme nabídnout lidem možnost pro setkávání napříč generacemi. Návštěvníci si do areálu Dalešického pivovaru nachází cestu právě i z důvodu kulturního zážitku,“ doplnila za pivovar Klára Polehlová.

Součástí slavnostního otevření nové prohlídkové trasy bude v pátek 9. června krátká scénka z filmu Postřižiny, kterou sehrají ochotníci z místního divadelního spolku Dusot. Akce začíná od 14 hodin.

Dalešice a Postřižiny. Tohle spojení už městečku na Třebíčsku nikdo neodpáře. Stačí, když vejdete do dvora slavného pivovaru, kde se o něco více slavný film natáčel. Představujete si, jak asi klasické dílo československé kinematografie tehdy vznikalo. Třeba kde se točily známé scény, kdo opravdu vylezl na vysoký komín a jak si Dalešice užívaly přítomnost známých herců a umělců. Za snímky děkujeme Zuzaně Musilové.

Mnoho odpovědí vám zodpoví přímo v pivovaru. Ale s trochou štěstí i na ulici narazíte na pamětníka, co u slavného natáčení filmu podle knižní předlohy Bohumila Hrabala tehdy byl. Filmaři ovšem neměli vyhlédnuté jen Dalešice, zavítali i do dalších městeček v regionu. Jako třeba do Počátek a do Studené. Dalešice jsou známé i díky stejnojmenné vodní nádrži s elektrárnou. Na hráz je to odsud pár kilometrů. Vidět je z ní i jaderná elektrárna Dukovany. Trochu v pozadí stoji dalešicky zámek. Památka v soukromém vlastnictví zatím čeká na lepší časy.

Na konci devadesátých let stačilo už jen velmi málo k demolici nefungujícího dalešického pivovaru. Kdyby si v roce 1980 režisér Jiří Menzel, který minulou sobotu zemřel, se svým štábem vybral pro natáčení Postřižin jiný areál, nebo film zapadl v archivu, mohlo být všechno jinak.

Protože ale film existuje a diváci si ho zamilovali, pomohla zásadně jeho pozitivní síla k rekonstrukci areálu, který je dnes jedním z nejoblíbenějších cílů turistů na Vysočině.

Jako teenager viděl v kině Postřižiny i budoucí architekt Marek Tichý. Tehdy ještě nemohl vědět, jak mu jednou tento film vstoupí do života. „Vzpomínám si, že právě tehdy jsem začal měnit preference směrem k venkovu, kráse a poetice. Určitě i pod vlivem Postřižin,“ vzpomíná.

Právě on byl o několik let později jedním z hlavních hybatelů rekonstrukce pivovaru. A rozhodně by se do ní nepustil, nebýt Menzelova filmu podle předlohy Bohumila Hrabala. „Asi bych se tam s kolegou ani nešel podívat,“ popisuje dnes architekt.

Poetická komedie podle něj k záchraně pivovaru jednoznačně přispěla. „A to zásadně. Podívejte se, kolik stejně krásných areálů namísto obnovy zaniklo. Nebyly totiž postřižinové,“ vysvětluje.

V ruině nefungovala kanalizace ani vodovod
Dodnes si velmi dobře pamatuje, jak poničený pivovar poprvé poznal v devadesátých letech. Tehdy se tam už více než dvacet let nevařilo pivo a zhruba stejná doba uplynula od natáčení.

„Vidím vše, jako by to bylo včera. Pivovar byl částečně beze střech, díry místo oken, skládka kam jsme se podívali. Čtvrtina budov chyběla úplně,“ popisuje architekt.

V ruině už nefungovala ani kanalizace s vodovodem. Zahrada tehdy nebyla dlouho udržovaná, to ostatně ani v době vzniku filmu. Těsně před natáčením proto přijeli zahradníci, kteří ji přizpůsobili Postřižinám.

Když po letech Marek Tichý s kolegy vrátili areálu jeho dávný půvab a náplň, pozvali do Dalešic i režiséra Menzela. „Byl na úrovni a uměl ocenit, když se něco dokázalo. Nepůsobil jako mistr světa. Byl u nás vícekráte a vždy upřímně nadšený,“ zapamatoval si Marek Tichý, který má rád kromě Postřižin i Menzelovy a Hrabalovy Slavnosti sněženek.

A těší jej, že zájem turistů o dalešický areál je trvalý a neutuchající. „Myslím, že nyní už nežijeme jen z Postřižin, lidé se vracejí za pivem, atmosférou,“ doplňuje.

Turistů, kteří do pivovaru jezdí, neustále přibývá
I podle starosty Dalešic Jiřího Loukoty přinesl film Postřižiny a opravený pivovar městysi spoustu turistů. „A je to stále vzrůstající trend. Lidí, kteří sem jezdí z tohoto důvodu, každým rokem přibývá,“ potvrzuje Jiří Loukota.

Sám jako kluk v roce 1980 přihlížel natáčení. Viděl, jak na pivovarský komín lezli místo herců kaskadéři. „A dole pod nimi byl fukar z místního zemědělského družstva, který dělal vítr, aby kaskadérům vlasy vlály,“ popisuje starosta.

„Scéna nahoře se točila na sádrovém komíně, který byl vysoký jen asi metr a půl. Filmaři ho umístili na rovnou střechu JZD Vesmír Dalešice. Tam byli paní Vášáryová s panem Hanzlíkem,“ pamatuje si Jiří Loukota.

Mimochodem, kaskadérkou zaskakující za představitelku Maryšky byla tehdy Hana Forejtová. Jaromíra Hanzlíka zastoupil Miroslav Lahoda a za Petra Čepka jeden z nejznámějších českých kaskadérů Ladislav Lahoda.

Konec kvůli nemožnosti zvyšování výroby
V pivovaru Dalešice dnes funguje restaurace i hotel. Lidé si mohou projít historickou část areálu včetně místa natáčení slavné koupací scény z filmu. Přístupná je i současná výroba.

Pivovar před svým dočasným uzavřením v srpnu roku 1977 vařil světlou výčepní desítku, světlý ležák dvanáctku a černý granát patnáctku. Provoz byl tehdy před 43 lety ukončen kvůli nemožnosti dalšího zvyšování výroby. A to zejména z důvodu nedostatku vody a poškození technologie varny. Dnešní dalešická piva jsou vařena na stupňovitost, nejsou filtrována ani pasterována.

Jiří Menzel ukázal v Postřižinách i krásu náměstí v Počátkách na Vysočině. Točil i v Kožichovicích a Lipníku na Třebíčsku. Pivovarský sklep s dřevěnými sudy nepochází z Dalešic, nýbrž z pivovaru ve Studené.

Natáčení v Počátkách narušil obdivovatel
Karel Štefl, starosta Počátků na Pelhřimovsku, kde rovněž vzniklo několik záběrů Postřižin, film viděl hned, když se poprvé promítal v místním kině. „Zapůsobil na mě velice pozitivně, protože mám rád humor pana Menzela. Většina Počáteckých se těšila na celý film, protože někteří byli u natáčení buď jako komparsisti anebo jenom jako přihlížející natáčení na Palackého náměstí a před hotelem U Modré hvězdy,“ popsal starosta.

A živě si vybavuje červnový den v roce 1980, kdy jako dvanáctiletý kluk sledoval natáčení záběrů před holičstvím. „Pan Vízner s knírem jako holič musel paní Vášáryové jako sládkové ustřihnout krásné dlouhé vlasy. Ty jí při odchodu připnul na nosič jízdního kola. Viděl jsem i jiné záběry, ale tento mi utkvěl v mysli, protože se musel opakovat nikoliv pro špatný herecký výkon, ale z důvodu narušení přihlížejícím počáteckým občanem. Ten v inkriminovanou dobu vstoupil do záběru a s nadšením chtěl osobně pozdravit paní Vášáryovou. Samozřejmě to se nelíbilo panu režisérovi, který se začal čertit a musel pokažený záběr opakovat,“ zavzpomínal s úsměvem Karel Štefl.

Film podle něj přispěl významnou měrou ke zviditelnění města. Turisté se stále zastavují na Palackého náměstí a vedle hotelu U Modré hvězdy. „Často se ptají, zda opravdu jsou ve stejných Počátkách, kde se natáčel tento kultovní film. Naše město se od té doby stále prezentuje jako „filmové“ s tím, že se zde následně natáčely i film Jízda a seriál Návštěvníci. Přesto pro většinu Počáteckých jsou na prvním místě Postřižiny,“ dodal starosta.

S režisérem Menzelem se setkal od památného natáčení ještě jednou, a to při slavnostním otevření nově zrekonstruovaného Palackého náměstí v říjnu 2015. „Dovolil jsem si ho pozvat, protože kdo jiný by měl přestřihnout pásku k novým prostorám, kde se odehrálo tolik záběrů z Postřižin. Jeho vystoupení u nás bylo velice milé a vstřícné. Při slavnostním projevu vzpomenul mimo jiné i na humorné historky z natáčení filmu. Sám vyhodnotil Postřižiny jako jeden ze svých nejpovedenějších filmů. Nezapomněl ani na úspěšnou spolupráci s městem a jeho občany při natáčení,“ dodal Karel Štefl.

Sám starosta je milovníkem specifického humoru ve filmech, jež režíroval Jiří Menzel. Proto mu jeho snímky ještě nemohly zevšednět. „Vždy po nějaké době si je rád připomenu. Samozřejmě nejraději se dívám Postřižiny,“ popsal.

A jak je to dnes s objekty v Počátkách, které se ve filmu objevily? Hotel U Modré hvězdy byl původním majitelem prodán a nový vlastník ho po deseti letech zrekonstruoval. „Poté byla v přízemí otevřena kavárna, která je v těchto dnech z neznámých důvodů uzavřena. V současné době je hotel využíván pouze k trvalému bydlení pro vlastníka a jeho rodinu. Filmové holičství z Postřižin, které se nachází pod náměstím, je dlouhodobě opuštěné a stále chátrá. Město prostřednictvím stavebního úřadu opakovaně vyzývá současného majitele k rekonstrukci objektu,“ dodal Karel Štefl. Vlastník vždy podle něj udělá jen nezbytné opravy, pak objekt zase nechá být.

Paní správcová v podání Magdy Vášáryové leze ke zděšení svého muže na pivovarský komín, následovaná Jaromírem Hanzlíkem v roli strýce Pepina. Když se s pomocí velitele hasičů dostanou zpátky na zem, Jiřímu Schmitzerovi v roli pivovarského správce se z prodělaného šoku udělá nevolno. Slavná komínová scéna z filmu Jiřího Menzela Postřižiny se v roce 1980 natáčela v pivovaru v Dalešicích na Třebíčsku, i když filmaři postavili nízkou maketu komína na ploché střeše nedaleké budovy JZD a na skutečný komín lezli kaskadéři.

Poetika filmových Postřižin dokáže okouzlit téměř všechny generace českých diváků. Najít vhodné lokace pro natáčení však nebylo vůbec jednoduché, architekt nakonec navštívil přes sto objektů, než si vybral maličký pivovar, téměř odsouzený k záhubě. Víte, na jaká místa zamířit po stopách slavného filmu?

„Bylo to krásné, uvolněné odpoledne“, pochvaluje si doktor Gruntorád v podání Rudolfa Hrušínského bohatou hostinu milostivé paní Maryšky v malinkém kouzelném pivovaru. Hlavně pro milovníky piva, krásných žen a jemného humoru patří Postřižiny mezi ikonické filmy s dokonalou poetickou atmosférou.

Kde však natáčet podobný film uprostřed reálného socialismu osmdesátých let? „Chtěli jsme najít pivovar, který je malý a ještě pořád funguje. To tenkrát byl problém, protože komunisté všechny malé pivovary zrušili. Vyrábělo se jen ve velkých a ty malé už byly všechny zpustošené,“ říká režisér filmu Jiří Menzel

„Náš architekt objel asi 120 pivovarů i na Slovensku, než našel tenhle,“ doplňuje Jiří Menzel v jednom z posledních rozhovorů, které před svým vážným onemocněním poskytl na kameru.

Volba nakonec padla na Dalešický pivovar z Vysočiny. „Když se v roce 1980 točily Postřižiny, byl pivovar už tři roky odstavený z výroby, ale budovy byly stále v krásném a zachovalém stavu, což je vidět i ve filmu,“ říká Ladislav Urban, správce a jeden z akcionářů současného pivovaru.

Přestože se film stal hned po svém uvedení uvedení klenotem české kinematografie, pivovar začal upadat v zapomnění. Dnešní majitelé koupili pivovar po téměř dvaceti letech chátrání. Podle Urbana probíhala rekonstrukce s velkým citem a porozuměním, aby byla zachována jeho kouzelná atmosféra. Díky tomu si můžete poetiku pivovaru vychutnat i v současné době.

To, že se pivovar podařilo zachovat, považuje Jiří Menzel za jedno z největších vyznamenání ve své kariéře. „Když člověk dostane nějaké ocenění na festivalech, je to hezké, ale na to se zapomene. Ale ten pivovar díky panu Hrabalovi a tomu filmu stále existuje. A na to jsem opravdu pyšný,“ pochvaluje si režisér.

Postřižiny se však samozřejmě nenatáčely jenom v Dalešickém pivovaru. Víte například, po jakém náměstíčku se Magda Vašáryová projížděla na svém kole? A kde hledat hotel Modrá hvězda, kde údajně měli podle Francina špatně vychlazené pivo? Podívejte se na epizodu seriálu Slavná filmová místa.

Po roce se do pivovaru vrací oblíbená akce s názvem Hrabalovská noc. Ta letos vychází na poslední srpnovou sobotu. Během oživených prohlídek pivovaru návštěvníci uvidí prostory, které normálně přístupné nejsou a zavzpomínají na poetickou atmosféru filmu Postřižiny.

Během prohlídek se návštěvníkům představí ochotníci ze souboru D.U.S.O.T. spolu s jejich externisty a připomenou nestárnoucí scény z nestárnoucího filmu.

První návštěvníci si pivovar prohlédnou v 18.00 a další vyjdou vždy po 45 minutách. Poslední prohlídka začne ve 21.30 hodin. Vstupné pro dospělého stojí 150 korun, děti ve věku od 3 do 15 let zaplatí sto korun. Místa je lépe předem rezervovat na čísle 568 860 942 nebo na rezervace@pivovar-dalesice.cz.

Pivovar v Dalešicích na Třebíčsku letos po více než 15 letech, kdy je znovu v provozu, překročí hranici výstavu pro minipivovary, a posune se tak mezi menší průmyslové pivovary. Jeho výstav se přiblíží 12 tisícům hektolitrů. Hranice pro minipivovary je do 10 tisíc hektolitrů ročně. Za růstem jsou investice z minulých let a také větší odbyt piva ve velkých městech, řekl ČTK Marek Tichý.

Většinovým vlastníkem dalešického pivovaru je společnost Archatt, která se zabývá renovací památek. Architekti se k pivovaru dostali náhodou, když v Dalešicích dělali opravy kaple. Na dražbu starého pivovaru, který většina Čechů zná z filmu Postřižiny, šli ze zvědavosti, novému vlastníkovi chtěli nabídnout své služby. Nikdo ale koncem 90. let minulého století o zchátralý pivovar neměl zájem, tak jej architekti koupili za 370 tisíc korun. Na renovaci ale dali několik desítek milionů korun a například varnu už mají třetí.

Růst výstavu podle Tichého souvisí s kvalitou, posledními rekonstrukcemi a poptávkou zejména v Brně, kam směřuje většina výstavu. Dodávky míří například do sítě hospod Zelená kočka. Pivovar letos chce otevřít vlastní hospodu i v Praze, tím se jeho odbyt zvýší.

"Naše maximální kapacita po přestavbě a letošních investicích do ležáckých tanků je 15 tisíc hektolitrů. Dál se už nedostaneme, není, kam se rozšiřovat. Rezervu si musíme nechat pro Prahu a pro pivovarský dům v Brně, takže letos prodáme asi 12 tisíc hektolitrů," uvedl Tichý.

Pivovar byl v Dalešicích od konce 16. století. Pivo se tam vařilo až do roku 1977. V květnu roku 1980 prožil objekt patrně nejslavnější období své historie. Exteriéry i interiéry využil režisér Jiří Menzel při natáčení slavného filmu Postřižiny na motivy povídek Bohumila Hrabala s Jiřím Schmitzerem a Magdou Vašáryovou v hlavních rolích. Některé části filmu byly natáčeny taktéž v městečku Počátky a v pivovaru ve Studené. V 90. letech minulého století však vypadala budoucnost pivovaru špatně. Střídali se majitelé, objekt chátral, zarůstal náletovými dřevinami, byl zdrojem stavebního materiálu i terčem vandalů. Zchátralý pivovar se pak podařilo zrenovovat a v roce 2002 v něm obnovit výrobu piva. Jeho nádvoří žije v letní sezoně kulturou a společenskými akcemi.

Ladislav Němeček dělá v dalešickém pivovaru sládka dva a půl roku, předtím byl čtyři roky podsládkem. Na jeho práci ho nejvíc baví, když lidem pivo chutná. Jeho Dalešické májové získalo letos ocenění Nejlepší pivo roku 2016 v Českých Budějovicích u laické i profesionální poroty a také punc Regionální potraviny.

Pivo se vyrábí, nebo vaří? Jak to je?
Vyrábí. V některých fázích výroby se i vaří.

Jaká technologie je tedy k výrobě potřeba?
V Dalešicích máme klasické technologické vybavení, tedy varnu, otevřené kvasné kádě na spilce a ležácký sklep. Většina zařízení pochází z roku 2011, jde tedy zároveň o zařízení moderní, na kterém se dá proces výroby výborně kontrolovat.

Existuje recept na dalešické pivo? Podle čeho se vlastně dělá?
Obecná technologie výroby piva není nic tajného, ta se vyučuje ve školách, máme spoustu pivovarské literatury. Potom už je na každém sládkovi, jak s tím naloží. V pivovaru je však technologický postup, který musí každý dodržovat.

Platí u piva to stejné jako u vína, že každý rok může mít stejná odrůda trochu jinou chuť?
Za rok máme asi osm šarží sladu, chmel bereme od dvou dodavatelů, nové kvasnice vozíme každé čtyři týdny. Určité rozdíly na vstupech jsou. Na tyto změny je potřeba reagovat, aby bylo pivo pořád stejné, tak jak ho mají rádi naši zákazníci.

Podle čeho a jak vybíráte chmel? Odkud ho vozíte?
Chmel vybírám podle konkrétních chuťových a aromatických vlastností, převážně Žatecký poloraný červeňák, který je na výrobu českých ležáků nejlepší. Nakupujeme ho v Žatci.

Co dodává pivu chuť?
Celý proces výroby. Nejde vyzdvihnout jednu věc. Pro dobré pivo je potřeba mít spolehlivé lidi, dobře nastavený proces výroby, kvalitní zařízení pivovaru, prvotřídní suroviny. Tady je důležitá dlouhodobá spolupráce a důvěra. Pivovarský pozdrav je Dej Bůh štěstí, to je potřeba vždycky a všude.

Kolik piva se letos v Dalešicích uvařilo? A jak je to ve srovnání s loňským rokem?
Letos uvaříme kolem 8 500 hl, minulý rok to bylo cca 7 500 hl.

Jaká piva jste letos vařili? Prozradíte, jaká piva do konce roku ještě budete vyrábět a na co se můžeme těšit?
Náš stálý sortiment je Dalešická 11°, Dalešické Májové 13°, Fledermaus 13° a Kouřící králík 12°. K tomu přidáváme během roku speciály. Letos jsme uvařili dvě speciální dvanáctky, Wiener, což je za studena chmelené pivo, dále Anton Dreher, extra hořké, a k tomu nové pivo na letošní sezonu Osvald 10°, to je pivo chmelené všemi deseti běžně dostupnými odrůdami chmele. Ve sklepě nám zraje další nové pivo, dvanáctka z čerstvě sklizeného zeleného chmele. Na konec roku chystáme stejně jako minulý rok Bock 16°, a to ve dvou variantách. Každé pivo nabízíme všem našim restauracím a hospodám, kterých máme zhruba stovku.

Jak vybíráte názvy piv?
Společně a dlouho (smích). Vždycky doufám, že někoho něco napadne. Inspirujeme se významnými jmény, která jsou spjatá s pivovarnictvím. Například Osvald má název podle šlechtitele chmele z první republiky Karla Osvalda.

Před vypitím piva je potřeba udělat důležitý krok. Pivo stočit do sudů nebo do lahví. Jak se děje v dalešickém pivovaru?
Stáčení piva je důležitý úsek ve výrobě. Sudové pivo stáčíme na KEG lince o výkonu třicet sudů za hodinu. Tuto linku jsme zprovoznili na jaře minulého roku, jsem s ní maximálně spokojený. Od loňského léta máme taky ruční stáčení lahví, v drtivé většině jen pro potřebu naší pivovarské restaurace v Dalešicích.