Pokud vyrazíte do Rumunska, můžete ochutnat pivo, které má své kořeny v Česku. Ostatně jako celá oblast vesnic Banát. „Mohu říct, že pivo Eibenthal se stalo jedním ze symbolů naší vesnice a hlavním PR vůči tuzemské klientele,“ říká Štěpán Slaný, který v regionu se svými kamarády povzbuzuje turismus.

Když jsme v roce 2009 spustili v zapadlé vesničce turistický projekt, přijelo k nám přibližně čtyřicet českých turistů za sezonu. Bylo nám jasné, že jestliže chceme toto místo změnit z původně hornické vesnice na vesnici, která bude nabízet různé služby, čeká nás dlouhá cesta,“ začíná Štěpán Slaný vypravování o tom, jak do české krajanské vesnice Eibenthal, která se nachází v rumunském Banátu, přivedli turisty a pivo.

Cesta nejen k vlastnímu pivu ale nebyla snadná a vlastně pořád není u konce.

Štěpán Slaný a jeho kolegové celý projekt vzali komplexně. „V první vlně jsme se začali starat o to, aby příroda kolem nás byla co nejvíce atraktivní, za více než deset let jsme dokázali vyčistit okolí a celé ho s podporou mnoha nadšenců proznačkovat 250 kilometrů turistických tras, mezitím jsme i budovali potřebné zázemí ve vesnici, kde vznikla hospoda U Medvěda, na kterou jsme poté navázali se stavbou velké restaurace,“ dodává Slaný podrobnosti toho, čeho se svými společníky už dosáhl.

Krizová situace? Covid sebral plány, ale na jiné zase přivedl
„Jelikož Eibenthal byla naprosto neznámá vesnice v Rumunsku i České republice, začali jsme pracovat s brandem vesnice a používat již pouze ‚Eibenthal‘. Vsadili jsme na to, že v situaci, kdy služby budou propagovat název vesnice, tak to bude mít mnohem větší efekt než drobit komunikaci na více názvů. Výsledkem bylo i pivo Eibenthal,“ vysvětluje příběh zdejšího zlatavého moku s tím, že covid a s tím spojený útlum financí znamenal i na čas stopnout vizi vlastního pivovaru. „Prostory pro stavbu technologie na výrobu piva v horní budově nad restaurací máme připraveny, ale byli jsme nuceni v první fázi začít fungovat jako létající pivovar a začít vařit pivo v České republice,“ vzpomíná Slaný.

Kamarádsko-lokální spolupráce
Vzhledem k tomu, že Štěpán Slaný je z České Lípy, stejně jako další část týmu starající se o projekty v Banátu, byla podle něj logickým krokem obrátit se na – nejen zeměpisnou polohou – blízký pivovar ve Cvikově. „Se Štěpánem nás pojí dlouholeté přátelství, když přišel s tímto projektem, tak nás to zaujalo,“ vzpomíná Roman Hejna, obchodní ředitel Pivovaru Cvikov.

„Domluvili jsme se, že společným úsilím vznikne jedenáctistupňové světlé pivo a třináctka polotmavá. Pivo je nepasterizované s měsíční expirací, proto se k tomu váže velmi složitá logistika, kdy ho převážíme přes půl Evropy v chladicích vozech,“ doplňuje šéfa cvikovského pivovaru Slaný a vysvětluje, že musí řešit mimo jiné také celní sklad. „Je pravda, že logistiku jsme řešili hodně, ale všechno jsme zvládli. Jde o sezonní spolupráci, eibenthalské pivo vaříme od dubna do října,“ říká Hejna.

Jiná mentalita, ale zlatavý mok jim chutná
Právě kvůli pivu a točeným limonádám z Česka – v Rumunsku totiž točené limonády neznají – začalo podle Slaného do Eibenthalu jezdit mnohem více tuzemských klientů. „Zpětně mohu říct, že pivo Eibenthal se stalo jedním ze symbolů naší vesnice a hlavním PR vůči tuzemské klientele,“ bilancuje Slaný. Rumuni podle něj čím dál více pivo pijí, v této zemi však zatím převládají PET lahve, lahváče a plechovky. Kvalitní pivní servis je zde spíše výjimkou, ale o to vyhledávanější. „Máme z této spolupráce velkou radost, o to větší, že naše pivo pomáhá české komunitě,“ uzavírá Roman Hejna.

Řemeslná piva z lokálních minipivovarů už dávno nejsou jen regionální záležitostí. Pivní speciály si cestu k zákazníkům hledají i prostřednictvím různých festivalů, restaurací nebo nabídky obchodních řetězců. Příkladem je i pivovar Cvikov, se kterým v letošním roce navázala spolupráci síť prodejen Žabka. Zákazníci pražských obchodů v ulici 28. října, Pštrossově, Korunní a na Moráni se tak nyní mohou osvěžit například osmistupňovým Sklářem, který dříve patřil do každého horkého provozu sklářských hutí.

„Hledali jsem pro naše prodejny nabídku kvalitních piv z menších lokálních pivovarů. Pivovar Cvikov je lokálním pivovarem s řemeslnou výrobou. Jejich pivo je nepasterizované ve vysoké kvalitě a vzhledem k tomu, že se v centru Prahy nachází pivovarská restaurace, je pivo ze Cvikova v povědomí mezi našimi rezidentními pražskými zákazníky,“ vysvětluje generální manažer obchodní sítě Žabka Radim Lunda.

Provoz pivovaru Cvikov z druhé poloviny 19. století, který ukončil výrobu v roce 1968, byl obnoven v roce 2014. Piva, která má nyní Žabka v prodeji, dostala svá jména po nejvýraznějších kopcích Lužických hor –⁠ Luž a Klíč. Výroba piva ve Cvikově je totiž inspirována místní přírodou a historií. Nabídku doplňuje také jedenáctistupňový Hvozd, jediný filtrovaný, nepasterovaný světlý ležák z portfolia pivovaru.

„Velmi si vážíme spolupráce, kterou se nám společně s Žabkou podařilo navázat a tím i přiblížit cvikovské řemeslné pivo našim pražským zákazníkům. Tento krok jistě ocení i zákazníci Žabky a tradiční řemeslný ležák zaujme místo v jejich košíku při každodenním nákupu. Věřím, že tento projekt bude úspěšný a dojde k rozšíření na další prodejny obchodní sítě Žabka,“ řekl provozní ředitel pivovaru Cvikov Jan Brusch.

Cvikov v Libereckém kraji se pyšní dlouhou historií vaření piva, která byla přeťata v roce 1968. Po dlouhých 46 letech zdejší pivovar opět žije, vaří pivo a zastává důstojnou roli v životě města.

Počátky vaření piva v Cvikově sahají do roku 1560, kdy bylo 72 měšťanům od vrchnosti uděleno privilegium k vaření piva a výrobě sladu. První podklady o výstavbě zdejšího pivovaru pak pocházejí z roku 1866. Do období první republiky se provoz i budovy mnohokrát rozšiřovaly.

Roku 1948 byl pivovar znárodněn a stal se součástí podniku Severočeské pivovary. V lednu 1968 však byl pivovar v důsledku centralizace výroby do velkých měst uzavřen. Od té doby se tu postupně střídaly různé provozy a areál chátral.

V průběhu let zmizela původní technologie a měděná varna i ostatní kovová zařízení skončily v místní sběrně. V roce 2013 areál koupil podnikatel Jiří Jakoubek s cílem obnovit pivovarskou výrobu s doprovodnými provozy.

V roce 2014 zpracovala architektonická kancelář Architekti Adikon návrh a koncepci postupné celkové rekonstrukce areálu. Během ní byly pečlivě opraveny či repasovány všechny hodnotné architektonické a řemeslné prvky a doplněny citlivě volenými materiály, povrchy a soudobými výrobky.

Dokončené části vytvářejí harmonický celek, jenž dokáže zprostředkovat atmosféru tradičního pivovarského provozu návštěvníkům, kteří mají možnost si ho s odborným výkladem prohlédnout.

V roce 2014 byla uvedena do provozu výrobní část s expedicí, administrativním zázemím a vodním hospodářstvím, následně pak restaurace Sladovna.
V roce 2018 se v horním podlaží a krovu bývalé sladovny otevřel hotel Kleis. V uličním křídle vznikl prostor pro řemeslnou pekárnu a prodej pečiva. V současné době se pracuje na proměně sklepa bývalé sladovny v pivnici.

Na místě stodoly ve východní části areálu by měly být pivní lázně s doplňkovým ubytováním, wellness a půjčovna kol. Zásluhou investora pivovar po desítkách let nejenže vyrábí, ale žije a bude intenzivně žít i společensky.

Pivovarnický areál stojí v obci Cvikov od 19. století. Svoji důstojnost a slávu ztratil poté, co z Lužických hor museli odejít německy hovořící patrioti. Za socialismu sloužil hlavně jako sklad, po revoluci v něm byl autoservis, diskotéky a pěstírna žampionů. Od roku 2013 je ale pivovar v rukou novoborského podnikatele, kterému se na tradici lokálního piva podařilo ve Cvikově znovu navázat.

Starý měšťanský pivovar Cvikov byl v provozu do roku 1968, kdy se v něm načepovalo poslední pivo. Trvalo pak desítky let, než se podařilo na tradici znovu navázat. Zpustošený areál koupil novoborský podnikatel Jiří Jakoubek a společně se svým spolužákem z mládí Viktorem Tkadlecem ho vzkřísili z popela. Dnes je jedním z nejoblíbenějších zastavení na "pivní stezce", ostatně, desítka, jedenáctka i dvanáctka se tu jmenuje podle zalesněných kopců Lužických hor.

Zavřené restaurace a vyschlé pípy jsou jedním ze symbolů ekonomických dopadů koronavirové pandemie. Po smutném jaru přišlo nadějné léto následované depresivním podzimem. „Není vidět konce,“ posteskl si ředitel cvikovského pivovaru Viktor Tkadlec v pořadu Rozstřel na iDNES.cz.

V průběhu jara a teď znovu od poloviny října se tržby pivovaru propadly proti loňsku zhruba na polovinu. Restaurace v Praze i Cvikově sice provozují výdejová okénka, přesto jsou podle Tkadlece na nějakých deseti až patnácti procentech běžných prodejů. A hotel, který je součástí cvikovského pivovarského areálu, je zavřený úplně.

„Likvidační to doufejme není, ale na jaře bylo jiné. Měli jsme před letní sezonou, která je asi pro všechny pivovary ta hlavní, zvlášť pro nás umístěné v rekreační oblasti Lužických hor. Léto proběhlo řekl bych dobře, ale teď přichází období, které je z hlediska prodeje nejhorší. A hlavně není vidět konec, nikdo neví kdy to skončí. Ten výhled už není tak optimistický jako na jaře,“ posteskl si Tkadlec.

Pivovar se snaží výpadek odbytu z restaurací krýt prodejem v maloobchodu přes eshop, to se však daří jen částečně. „Poptávka z obchodů a e-shopu stoupá, ale nemůže to být stoprocentní náhrada. Toho piva se prostě vypije méně, než když jsou otevřené hospody a prodává se pivo točené,“ shrnul Tkadlec.

Přesto je právě prodej piva v lahvích či plechovkách jedinou šancí, jak do budoucna udržet výrobu na předkrizových objemech, nebo se jim alespoň přiblížit.

„Část hospod buď už neotevře, nebo otevře jen v nějakém omezeném režimu, takže budeme muset částečně přejít do výroby baleného piva. Předpokládáme investice do kvality stáčení, produktivity, to je cesta, kterou budeme muset jít, abychom našemu čerstvému pivu byli schopní zajistit lepší a delší trvanlivost a distribuovat ho v lahvích nebo v plechovkách,“ plánuje ředitel pivovaru.

Tomu v uplynulých dnech odpadl i poslední způsob, jak udat alespoň část produkce v sudech. Sousední Německo, kam se sudové pivo exportovalo, totiž rovněž vyhlásilo omezení pro gastronomii. V současnosti tak pivo ve Cvikově stáčejí jen do malých spotřebitelských balení.

K razantnímu propouštění zatím v pivovaru přistoupit nemuseli, ovšem pouze kvůli státní pomoci z programu Antivirus, kterou teď využívá většina zaměstnanců, jak z restaurací, tak z hotelu. „Kdyby však současná omezení pokračovala ještě v řádu měsíců, museli bychom zredukovat počet zaměstnanců i výrobu,“ obává se Tkadlec.

Viktor Tkadlec je ředitelem cvikovského pivovaru od jeho znovuobnovení v roce 2014. Za tu dobu se malý regionální pivovar stihl rozrůst o hotel, pivnici i restaurace. Stejně jako na ostatní minipivovary i na Cvikov tvrdě dopadla opatření kvůli koronaviru. Některé plány tak museli odložit na neurčito. Počkat si budou muset lidé například na pekárnu nebo vysněnou terasu směrem k rybníku.

Začala bych otázkou, na kterou se nejde nezeptat. Jak jste zvládli koronavirovou pandemii?
Máme několik provozů. Kromě pivovaru ještě hotel a dvě restaurace, jednu máme v areálu pivovaru ve Cvikově, druhou v Praze. Na hotel a restaurace samozřejmě dolehla krize nejvíce, protože jsme je museli úplně uzavřít. Respektive jednu jsme ani nestihli otevřít. Pražská restaurace ve Vodičkově ulici měla zahájit provoz 1. dubna a k tomu už nedošlo. Na její otevření jsme se přitom připravovali už od podzimu, kdy zde probíhala nákladná rekonstrukce. Investovali jsme do ní ale tolik, že jsme se rozhodli ji otevřít i v době, kdy se hospody spíše zavírají. Otevřeli jsme 25. května, a přestože nemáme srovnání, tak jsme očekávali větší návštěvnost. Praha je ale momentálně vylidněná, chybí turisté a místní se teprve začínají vracet do kanceláří. Věříme ale našemu konceptu značkové restaurace, kdy nabízíme výborné řemeslné pivo od nás z pivovaru a současně i kvalitní jídlo, které garantuje známý šéfkuchař Jiří Král.

A také šly na některých místech dolů ceny.
To ano. Ale my je nemáme nastavené na zahraniční turisty. Rozhodně jsme nechtěli prodávat pivo za dvě stě korun. Od počátku počítáme s normálními, odpovídajícími cenami. Musíme ale dát čas tomu, aby si nás lidé našli a rádi se vraceli.

Jak jste na krizi zareagovali?
Ze začátku to byl šok. Nevěděli jsme, co se bude dít, jak plánovat výrobu piva, co bude s pivem, které už bylo stočené do sudů, nebo zrálo ve sklepě. Snažili jsme se samozřejmě co nejvíce omezit ztráty. Restaurace byly zavřené, takže jsme museli přejít na jiný typ prodeje. Místo sudů jsme mnohem více prodávali pivo v lahvích a malých soudcích přímo v pivovaru, zřídili jsme e-shop, což samozřejmě výpadek nepokrylo. Konec zimy je pro pivovar obecně horší období. V březnu jsme se těšili, že to konečně rozjedeme a do toho přišla krize. Bylo to hodně těžké. Nepomohlo ani počasí, v momentě, kdy se mohla otevřít alespoň zahrádka u naší restaurace, začala být zima.

Jaké máte ztráty?
Nemáme ještě přesně vyčíslené jednotlivé provozy, procentuální propad je ale velký. Nejhorší pro nás byl duben, kdy jsme byli zhruba na padesáti procentech. V květnu už se to naštěstí začalo zlepšovat. Pořád nám ale bude chybět řada letních akcí, na které jsme dodávali naše pivo, jako jsou čarodějnice, malé hudební festivaly, pivní slavnosti, poutě… Museli jsme zrušit i akce, které se měly konat přímo u nás v areálu pivovaru. Něco se sice obnovuje, ale pomalu.

Zapojili jste se do kampaně Zachraňpivo. Pomohla vám?
Ano, ale určitě to nenahradilo celý výpadek, protože se neprodávaly padesátilitrové sudy, ale jen lahve. Ale lidé se zachovali velice dobře. Snažili se nejen nás, ale i ostatní minipivovary podpořit nákupem piva. Měli jsme z toho dobrý pocit, i psychicky to samozřejmě pomohlo. Díky této kampani začali přicházet i noví zákazníci, kteří naše pivo ochutnali. Určitě to byl výborný nápad, který se realizoval během několika dnů, a který pro nás byl velkou vzpruhou.

Vyrábíte nepasterované pivo. Museli jste jej v době, kdy byly restaurace zavřené, také vylévat?
Část piv jsme museli vylévat. Šlo především o pivo, které zůstalo v sudech v zavřených restauracích. Ale řádově toho naštěstí nebylo tolik, jednalo se o desítky hektolitrů.

Jak probíhal provoz v pivovaru? Museli jste jej omezit?
Museli. To, co jsme měli stočené v lahvích, jsme prodali, pak jsme museli provoz pivovaru zhruba na dva týdny zavřít. Nebylo ale možné jej nechat odstavený dlouho, protože část výroby se musí zachovat. Například se musí udržovat kvasnice nebo pečovat o pivo, které zraje ve sklepě. V průběhu dubna jsme postupně začali výrobu opět obnovovat. Naštěstí se nám podařilo rychle přeorientovat, co se týče prodeje. Během několika dnů jsme zřídili e-shop, který se rychle ujal. Úspěšný byl i prodej přes internetový obchod rohlik.cz. Nárůst byl obrovský, protože se lidé báli chodit do obchodů a hodně objednávali dovážku. Kromě toho jsme pokračovali ve vyjednávání s obchodními řetězci.

Už jste se dostali na běžnou úroveň?
Obsazenost hotelu a produkce pivovaru už se dostává na srovnatelnou úroveň jako vloni. Lidé už naštěstí chtějí chodit i do hospod a návštěvnost se postupně zvedá.

Museli jste propouštět?
Pro zaměstnance restaurace a hotelu jsme využili podporu státu, tak zvaný kurzarbeit. Z pivovaru odešli dva lidé, ale z kmenových zaměstnanců nikdo. Na první týdny jsme využili čerpání dovolených, pak už se zaměstnanci začali vracet.

Kromě restaurace v Praze jste měli v plánu i další investice? Budete je realizovat?
S většími investicemi teď budeme muset počkat. Chtěli jsme rozšířit restauraci ve Cvikově. Stávající má osmdesát míst, což nám, když jsou nějaké větší akce, přestává stačit. Rádi bychom kapacitu zdvojnásobili a otevřeli také zahrádku na druhé straně budovy, směrem k rybníku. Původně jsme chtěli rozšíření restaurace dokončit už letos v létě. To ale nevyjde, stavbu jsme zatím zakonzervovali. Chtěli jsme také investovat do technologií přímo v pivovaru, což jsme odložili na podzim. A posunuli jsme i otevření pekárny v areálu pivovaru. Připravujeme zde klasickou, řemeslnou pekárnu, ve které by fungoval jen místní prodej. V delším horizontu je pak i otevření wellness a dalších ubytovacích prostor.

Uvažujete o větší expanzi do kamenných obchodů?
Do několika řetězců už dodáváme. Naše pivo si mohou koupit lidé v supermarketech v Liberci, Ústí nad Labem nebo Praze. Začali jsme spolupracovat i s dalšími, například Norma nebo Globus mají program na podporu minipivovarů. Prodej v obchodech se výrazně zvedl.

Máte vůbec kapacitu zvednout produkci?
Máme. Stále jsme pod hranicí deset tisíc hektolitrů za rok, pod kterou zřejmě zůstaneme i letos. S drobnými investicemi bychom ale mohli výrobu zvednout na dvacet až dvacet pět hektolitrů za rok.

To byste pak překročili hranici minipivovaru, která je teď definována deseti tisíci hektolitry za rok?
To ano. My ale nejsme klasický minipivovar. Ten funguje trochu jinak. Soustředí se především na prodej ve své hospodě a nemá ambice rozvážet pivo někam dál, protože je to pro něj složité. V momentě, kdy vstoupíte na trh, potřebujete se prosadit i v ostatních restauracích, ocitnete se v konkurenci velkých pivovarů. Minipivovary proto prodávají jen ve speciálních obchodech nebo na akcích. To je pro nás spíše okrajové. Nejsme zaměření na speciály, ty vaříme pouze v zimě pro zpestření. Většina naší produkce je tradiční české spodně kvašené pivo, ale jen malou část prodáme ve vlastních restauracích. Musíme mít dostatečnou síť restaurací, kam pravidelně zavážíme a kterým musíme nabídnout i nějakou formu podpory, abychom si je udrželi. Takže samozřejmě jednáme o cenách, aby byly přijatelné, zvlášť tady v regionu. Musíme je vybavit technikou, sklenicemi, výčepy… To už pro malé pivovary není únosné. Naší konkurencí už tedy jsou velké pivovary, přestože roční produkcí spadáme mezi malé.

Budete nabídku piv rozšiřovat?
Zatím zůstaneme u našich pěti druhů piv, které mimo sezonu doplňujeme speciály. V létě máme takovou spotřebu, že bychom ani speciály nestíhali vařit.

Které pivo je nejoblíbenější?
Tradiční ležák Klíč 12°, ale dohání ji Luž 11°, která je jako jediná filtrovaná a je oblíbená v létě. A zájem roste i o „osmičku“. Neskromně bych řekl, že je to nejlepší osmička široko daleko. Prodává se jako klasické letní pivo, restaurace ji podávají k obědům a dodáváme ji i sklářům do hutí na doplnění pitného režimu.

Velmi sváteční víkend chystají v Pivovaru Cvikov. V sobotu 27. října je naplánovaný výlov pivovarského rybníka a rybí hody, v neděli 28.10. pak výstava historických dokumentů pivovaru.

Výlov pivovarského rybníka, který je běžne nepřístupný veřejnosti, začne v 8:30. Slovené ryby se pak budou ihned zpracovávat a v pivovrské Stodole tak budou probíhat rybí hody. Pokud bude ryb hodně, bude možné si je koupit i domů, živé nebo zabité a vykuchané. Aby nálada nevázla, bude od 10 do 13 hodin hrát k jídlu a pití harmonikář Ladislav Pavlíček. Rybí pochoutky pak budou moci návštěvníci spláchnout novým speciálem, polotmavou 13° s názvem Stovka, který byl uvařen speciálně ke 100. výročí vzniku naší republiky.

Pro milovníky historie je pak na neděli 28.10. přichystaná v pivovarské Stodole výstava s názvem Střípky z historie pivovaru. Návštěvníci si budou moci prohlédnout historické dokumenty nebo pohlednice, které se pivovaru týkají. K vidění budou i "fyzické" exponáty, jako jsou staré pivní lahve, keramické zátky, dřevěné bedýnky na pivo nebo dokonce lednice na led, který se sekal z pivovarského rybníka. Výstava bude v neděli otevřena od 14 - 18 hodin, shlédnout ji bude možné ještě od 29.10. - 1.11. vždy od 16 - 18 hodin. Vstupné bude dobrovolné.

Cvikovský pivovar, ještě před třemi lety ruina, se zařadil mezi nejzajímavější turistické cíle Lužických hor. Patří k němu obnovený rybník, hostinec Sladovna, pivnice Stodola. Letos v pivovaru vznikají hotelové pokoje. Cvikovské pivo proniklo až do Prahy.

Představte si skoro 12 tisíc sudů piva, oněch klasických padesátilitrových, a máte před sebou nejdůležitější zprávu o Pivovaru Cvikov.

Jinými slovy tam loni uvařili bezmála šest tisíc hektolitrů. Pivovar, vystavěný z polorozpadlé ruiny a otevřený v listopadu 2014, si může na své konto připsat také obnovený rybník s nasazenými kapry a restauraci Sladovna, kde o víkendu není někdy vůbec lehké najít volné místo.

„Letos bychom výstav piva rádi opět zvýšili,“ říká Viktor Tkadlec, ředitel cvikovského pivovaru. „Ale jsme pořád ještě nový pivovar a není lehké, abychom se dostali do hospod – buď namísto jiných piv nebo vedle nich.“
Každý pivovar se snaží, aby uspěl takzvaně „kolem svého komína“.

Cvikov zná více než dvacet pražských hospod
Přímo ve Cvikově čepují místní pivo tři restaurace, kromě Českolipska proniká Pivovar Cvikov i do sousedních okresů, především na Děčínsko a Liberecko.

„V Liberci a okolí a také na sousedním Jablonecku se nám daří. Naše pivo tam odebírá asi třicet hospod. V Jizerských horách jsme se dostali třeba do Bedřichova,“ uvádí Tkadlec.

Cvikovské pivo znají ve více než dvaceti pražských restauracích. Vévodí jim legendární novoměstská hospoda U Kalendů.

„Ke Kalendům jsem chodil jako vysokoškolský student, otevírali tam už v pět nebo v šest hodin ráno,“ prozrazuje Tkadlec. „O to víc mě těší, že tam čepují naše pivo.“

V Praze čepují Cvikov rovněž ve smíchovské restauraci Poslední šance, na Vinohradech U Vodoucha nebo ve zbraslavském kiosku Konec žízně. Berou ho rovněž na severočeském venkově – Sousedském posezení v Jílovém u Držkova či hasiči v Machníně.

Pivovar vaří pět stálých piv
Nejvíce cvikovského piva se nicméně vypije doma – přímo v pivovaru v restauraci Sladovna. Prodávají se tam také jedenapůllitrové PET lahve.

„Lidé jich u nás koupí za měsíc tisíce,“ dodává Tkadlec. „Často se u nás zastaví o víkendu cestou na chalupu.“

Cvikovský pivovar vaří pět stálých piv – dvanáctku Klíč, jedenáctku Hvozd, desítku Luž, osmičku Sklář a sváteční polotmavou třináctku.

„Největší podíl má nefiltrovaná dvanáctka, asi třicet procent. Blíží se k ní filtrovaná jedenáctka,“ podotýká Tkadlec.

Pivovar vyrábí každý rok také několik speciálů. Cvikovský starosta Jaroslav Švehla ocenil letošní třináctku Žitný speciál. „Ze všech cvikovských piv mi chutnala nejvíc,“ svěřuje se starosta.

Žitná třináctka v sobě skrývá obilné a slámové chuťové tóny a vyznačuje se bohatou pěnou, jež drží na sklenici.

Ve Cvikově vznikají piva živá – tedy nefiltrovaná. S jedinou výjimkou – jedenáctkou Hvozd.

„Cvikovská piva nejsou žádné patoky, líbí se mi na nich síla a říz,“ prohlašuje Jaroslav Bartáček, jeden z pravidelných návštěvníků restaurace Sladovna. „V bříšku po nich mám jak v pokojíčku.“

Pokoje hned nad Sladovnou
Pivovar a přilehlá restaurace Sladovna dává živobytí 28 stálým zaměstnancům a několika brigádníkům. Do Sladovny se vejde 85 hostů. Pivovar ji nicméně hodlá zvětšit, poněvadž ne pokaždé se tam vejdou všichni, kdo přijdou nebo přijedou.

„Letos budujeme hotelové pokoje v prvním patře nad restaurací Sladovna,“ konstatuje Tkadlec. „V létě je v pivovaru otevřená pivnice Stodola.“

Starostu Švehlu těší, že se z cvikovského pivovaru stal atraktivní turistický cíl. „Zaniklý pivovar se zmátořil rychleji, než jsme čekali. Jsme s ním spokojeni,“ říká Švehla. „Loni majitelé zrekonstruovali pivovarský rybník, nedávno jsme ho využili při hasičských oslavách na fontánu. Každý rok se v pivovaru koná hudební Zeleňák Fest.“

Cvikovský pivovar soutěží o zákazníky hlavně s velkými pivovary. Malé pro něj neznamenají konkurenci, jelikož svá piva prodávají většinou přímo u sebe a Cvikov se s nimi v hospodách nepotkává.

„Velké pivovarské řetězce však někdy přicházejí s dumpingovými cenami šest sedm korun za půllitr. V tomto ohledu se s nimi nemůžeme měřit,“ poznamenává Tkadlec.

„My si zakládáme na tradiční řemeslné výrobě piva a na jeho pružném rozvozu. Hospodské k nám zveme, aby věděli, odkud pivo berou a seznámili se s našimi zaměstnanci. Což pomáhá, pokud od nich něco potřebují.“

Objekt bývalého pivovaru ve Cvikově dělal do roku 2013 místnímu úřadu pouze starosti. Zhoršující se stav objektu tehdejší majitel neřešil a jediným východiskem se zdálo vydání demoličního výměru. Naštěstí se v tomto roce objevil zachránce. Novoborský podnikatel Jiří Jakoubek budovy zakoupil s cílem obnovit zde výrobu piva a vrátit Pivovaru Cvikov věhlas, kterého si užíval v období první republiky. Po dvou letech intenzivní práce a velkých investic z vlastních zdrojů, nikoliv z dotací, získala velká část areálu původní podobu. Tím ale plány na revitalizaci prostoru neskončily.

Areál bývalého měšťanského pivovaru ve Cvikově se nachází ve východní části města při hlavní silnici mezi Libercem a Novým Borem, která ho lemuje z jihu. Na severu a severovýchodě areálu jsou dva rybníky s názvy První a Druhý, za nimiž stoupají přiléhající lesní plochy k Zelenému vrchu, na jehož úpatí se nacházejí pískovcové věže. Areál je na strany k urbanizovanému prostředí lemován plnou ohradní zdí, směrem do krajiny pak transparentním pletivovým plotem. Dnešní hmotový stav objektů odpovídá situaci ve dvacátých letech minulého století.

Bohatá tradice
Počátky vaření piva ve Cvikově sahají až do roku 1560, kdy bylo 72 cvikovským měšťanům od pozemkové vrchnosti oficiálně uděleno privilegium k vaření pšeničného piva a výrobě sladu. První dostupné archivní plánové podklady o výstavbě pivovaru na pozemku pod Zeleným vrchem, kde stojí pivovar doposud, jsou datované rokem 1866. Až do období první republiky byly provoz i budovy mnohokrát rozšiřovány. V roce 1911 prošly zásadní přestavbou varna a prostor šrotovny, přibyl také jeden z komínů, které jsou dnes v areálu celkem tři.

Na přelomu let 1934/1935 získal pivovar nový zdroj vody ze studny na úrovni třetího rybníku v kopci nad pivovarem. Dnes je ale tento zdroj mimo areál pivovaru. Protože kvalita vody je zásadní pro kvalitu piva, rozhodl se investor realizovat novou studnu s vrtem hlubokým přes 60 metrů na pozemku patřícímu k pivovaru. Pivovar tak získal vysoce kvalitní zdroj vody čerpající zpod křídových a pískovcových geologických vrstev.

V roce 1948 byl pivovar znárodněn a začleněn do podniku Severočeské pivovary. Politika centralizace výroby do velkých měst se nevyhnula ani pivovaru ve Cvikově, který byl v lednu 1968 uzavřen. Tuto smutnou chvíli dodnes připomíná nápis na jedné z vnitřních stěn schodiště „Vůl Vojta zavřel pivovar 1. 1. 1968“. Následně areál pivovaru přešel pod správu státního statku, kterému sloužil k hospodářské činnosti jako sklady zeleniny, brambor, ovoce nebo řepy. Později zde byl také autoservis, diskotéka, bazar nábytku i pěstírna žampionů. Volné prostranství zaplnily novodobé stavby a přístřešky, které sloužily jako garáže nákladních automobilů, servis nebo sklady.

Zmizela technologie
Během půlstoletí vystřídal areál několik majitelů. Již v devadesátých letech to vypadalo, že by opět mohl začít sloužit svému původnímu účelu. Tehdejší majitel však plány na obnovu výroby piva rychle opustil. Z pivovaru bohužel pak zmizela i původní technologie – měděná varna a ostatní kovová zařízení skončila v místní sběrně. Ušetřeny zůstaly pouze části, které byly pevně spojeny se stavbou, a jejich odstranění by výrazně narušilo statiku budov. To zachránilo například litinové podpůrné sloupy kleneb ve sladovně, které jsou po ošetření pískováním dominantní součástí interiéru restaurace Sladovna.

Návrat ke kořenům
V roce 2013 chátrající areál zakoupil Jiří Jakoubek, majitel novoborské firmy Jakub, který se společně s Viktorem Tkadlecem pustil s velkým nasazením do revitalizace celého areálu s cílem obnovit pivovarskou výrobu s doprovodnými provozy. V září 2013 vypsali soutěž na komplexní návrh a projekt rekonstrukce areálu. Soutěž vyhrála pražská architektonická kancelář architekti ADIKON, která pod vedením arch. Michala Šmolíka zahájila práce na projektových a průzkumných pracích.

Součástí zadání bylo realizovat rekonstrukci s respektem k historické podobě budov. Základním motivem bylo navrátit budovám podobu z druhého desetiletí 20. století, kdy byl hmotový a architektonický vývoj areálu v podstatě ukončen. Proto se architekti nejdříve vydali do archivů a oslovili sběratele pohlednic a dobových fotografií, aby získali co nejvíce autentických podkladů. Spojili se také s Miroslavem Kolkou z Národního památkového ústavu v Liberci a rovněž s nadšenci z Pivovarského muzea, především s Milanem Starcem, kteří měli možnost provést průzkum a zdokumentovat veškeré prostory pivovaru před zahájením rekonstrukčních prací i v průběhu odkrývání některých konstrukcí. Podařilo se získat řadu zajímavých podkladů a snímků, i když v samotném pivovaru se téměř žádné upomínky na jeho historii nedochovaly.

Při rekonstrukci a odstraňování ploch omítek v některých prostorech pak bylo možné dobře dokladovat dřívější stavební etapy a úpravy stavebních dozdívek, dodatečně vkládaných prvcích, napojení konstrukcí a úpravách povrchů.

Zpracování návrhu i projektové dokumentace ve všech stupních ještě předcházelo podrobné geodetické a stavební zaměření budov a pozemků se zdokumentováním hodnotných architektonických a řemeslných prvků. Přípravné práce byly dokončeny v závěru roku 2013 a následovaly intenzivní konzultace s investorem, na jejichž základě byl do února 2014 zpracován generel areálu se zhodnocením potenciálu jednotlivých budov a prostor a dokončena studie revi­talizace celého areálu. Do června 2014 pak byly zpracovány veškeré stavební a technologické projekty úprav, jež se s ohledem na požadovaný termín zprovoznění výrobní části průběžně konzultovaly s dotčenými organizacemi státní správy tak, aby bylo možné vydat stavební povolení v co možná nejkratším termínu.

Pro realizaci stavebních prací byla vybrána firma Foukal, s. r. o., která postupovala operativně s ohledem na množství zjišťovaných skutečností při odkrývání konstrukcí i změny v technologickém vybavení výroby a jeho dodacích lhůtách. V srpnu 2014 byly instalovány věžice na zrekonstruované střeše hlavního schodiště a do jejich cibulí uloženy dobové dokumenty a doklady o současné etapě vývoje pivovaru. Zkušební provoz pivovarské výroby včetně skladů a expedice byl povolen na podzim 2014, rovněž byla dokončena pivovarská restaurace v prostoru bývalé sladovny.

A přece se točí
Pro obnovení výroby piva bylo nejdříve potřeba původní prostory pivovaru vybavit novou technologií. Jako první se do pivovaru vrátila varna, která se materiálovým provedením a tvaroslovím blíží té původní. Investor ji v prosinci 2013 přivezl z čerstvě zavřeného bavorského rodinného pivovaru Karl Ege, který prodával své pivo pod názvem Wiesensteiger. Tato dvounádobová měděná varna (rmuto-mladinová pánev a scezovací káď) o kapacitě 50 hl prošla celkovou repasí a bude v pivovaru sloužit ještě mnoho let. Bezprostředně po slavnostním otevření požehnal u varny zdar celému pivovaru biskup litoměřický Mons. Jan Baxant.

Při rekonstrukci byly pečlivě opraveny či repasovány všechny hodnotné architektonické a řemeslné prvky, byly doplněny citlivě volenými materiály, povrchy a soudobými výrobky. Vytvářejí tak harmonický celek, jenž dokáže zprostředkovat atmosféru tradičního pivovarského provozu návštěvníkům, kteří zde mají možnost si ho s odborným výkladem prohlédnout. Srdcem provozu i návštěvnických prohlídek je věž varny s rozměrnými, do půlkruhu zaklenutými okny s ocelovými výplněmi a dále soustava sklepů zaklenutých kamennými valenými klenbami.

Po roce provozu nabízí pivovar ve stálé nabídce pět druhů spodně kvašených nepasterovaných piv: osmičku Sklář, desítku Luž, jedenáctku Hvozd, dvanáctku Klíč a Sváteční 13°. K příležitosti ročního výročí od obnovení provozu pivovaru bylo připraveno speciální světlé pivo Výroční 14°. Cvikovské pivo se čepuje zhruba ve stovce restaurací. Hlavní objem zůstává v regionu. Největší koncentrace odběratelů je, jak se říkávalo „okolo komína“, ale oblibu si získalo i u pražských konzumentů. V listopadu 2015 získala desítka Luž ocenění (2. místo) v uznávané soutěži pořádané Sdružením přátel piva.

Plány pokračují
Objekt bývalé sladovny, třípodlažní budova zastřešená sedlovou střechou, uzavírá dvůr ze severu. V přízemí je rozměrné plato s přístupem rampou pro osoby se ztíženou schopností pohybu, které v létě slouží k posezení a z něhož se vstupuje do restaurace. V přízemním prostoru bývalé sladovny je útulná pivovarská restaurace doplněná moderním gastro provozem. V budoucnu se sklepní prostor přemění na pivnici s okny a výstupy na sever k rybníku. Již brzy se začne měnit i patro a podkroví nad restaurací, kde budou ubytovací kapacity. Podkrovní pokoje budou osvětleny řadou nových pultových vikýřů, pokoje spodního ubytovacího patra budou mít okna v původních kamenných ostěních.

Západní část dvora navazující na restauraci Sladovna se po demolici novodobých garáží vrátila do stavu před druhou světovou válkou. Dvůr je zčásti koncipován jako plocha pro parkování vozidel hostů, z větší části pak pro pobyt návštěvníků areálu. Očištěna byla původní kamenná čedičová dlažba dvora a prostor byl doplněn o nízkou i stromovou zeleň. Velká rozloha dvora je výhodou při pořádání kulturních a společenských akcí, kdy do areálu přichází tisícovky návštěvníků.

Na této straně je také objekt bývalé stodoly, který prošel nejnutnějšími opravami v létě 2015. Využívá se pro letní posezení nebo jako zázemí při akcích, které se v areálu pivovaru konají. Je zde pivní bar, gril i hygienické zázemí. Hlavní prostor objektu je způsobilý posloužit jako pódium, jeviště, promítací sál, letní pivnice či výstavní prostor. V plánech je i využití volného krovu pro expozici sklářských výrobků či objektů sklářských výtvarníků.

S ohledem na to, že nebyla zachována historická barevnost, nepouštěli se architekti záměrně do nové nedoložené interpretace historického vzhledu jednotlivých objektů a zvolili neutrální základ pro zvýraznění skutečného hmotového řešení a architektonického členění fasád – tedy velkorysých a také bohatě členěných okenních otvorů zejména pivovarské věže a schodiště, zajímavých tvarů střech s pálenou krytinou, filigránské skladby oken hvozdu i syrového řešení sýpky s očištěnými kamennými ostěními oken. Citlivým sjednocením je vytvořeno pozadí pro podstatné složky působení architektury komplexu – tedy kontrastu vertikality centrální části (věží varny, hvozdu a komínů) s rozměrnými cihlovými horizontálami střech sýpky a uličního křídla. Tento neutrální základ pak umožnil více vyniknout citlivě navrženým tvarovým a materiálovým intervencím, které však tvoří významově velmi podstatnou složku, neboť signalizují nový život komplexu. Jsou to části objektů, jež mění využití a je žádoucí na ně upozornit – jde zejména o vstupy do restaurační části v bývalé sladovně a řešení volnočasového prostoru v budově bývalé stodoly.

Nová fasáda je nyní dokončena na výrobní budově i na restauraci Sladovna. Použitá fasádní barva je na bázi vápna a natíraná štětkou tak, aby sama o sobě zachovala jistou nedokonalost povrchů a proměnlivou intenzitu struktury a odstínu, která se projevuje ztmavnutím při dešti, změně vlhkosti vzduchu, blízkostí s terénem apod. Tuto nedokonalost architekti i investor považují za velmi cennou. Řada starých domů a památek o ni příliš dokonalými povrchovými úpravami přišly a ztratily tak značnou část své autenticity. Tento přístup se setkal s velmi pozitivními ohlasy u odborné veřejnosti včetně pracovníků památkové péče a stavba získala v roce 2015 titul Fasáda roku v kategorii rekonstrukce historických objektů.

Při rekonstrukci byly pečlivě opraveny či repasovány všechny hodnotné architektonické a řemeslné prvky, byly doplněny citlivě volenými materiály, povrchy a soudobými výrobky

Neutuchající entuziasmus
V části uličního křídla ve vazbě na hlavní vstup a vjezd do pivovarského dvora je navržena firemní prodejna, která by měla sloužit nejen k prodeji vlastního piva, ale i doplňkového sortimentu, jako je například nápojové sklo, upomínkové předměty a oblečení, balené chuťovky či sklářské artefakty. Prodejna bude otevřena rozměrnými skleněnými výlohami jak do dvora, tak k hlavní silnici – opticky tak bude tvořit přirozený spojovací prvek mezi nástupní Pivovarskou ulicí a vnitřním světem pivovarského areálu.

Plánováno je také zapojení rybníků do prostorového celku pivovaru. Větší z rybníků, První, který přiléhá k severnímu průčelí bývalé sladovny, bude v budoucnosti sloužit pro rekreační využití. Po jeho vyčištění je plánována údržba stávající zeleně na březích a její doplnění. V jeho jihozápadní části je navrženo rozměrné dřevěné molo, vytvářející víceúčelové plato. Jeho protějškem je stupňovité hlediště zapuštěné do plochy pivovarského dvora. Bude tak zde možné pořádat různá vystoupení nebo molo využít jako kotviště pramic či plochu pro vstup do vody při koupání. Další z rybníků, Druhý, bude vyčištěn a s ohledem na svoji velikost ponechán jako krajinný prvek uprostřed smíšeného dubovo-borového háje.

Během dvou let od koupě prošla ruina pivovaru radikální pozitivní změnou a cvikovská piva se opět zařadila mezi kvalitní, tradičně vyráběné produkty regionu. Cesta ke komplexně obnovenému areálu bude ještě náročná, nicméně zásluhou investora pivovar nejenže vyrábí, ale intenzivně se zapojil do společenského života.

Adventní jarmark s pivními mýdly, keramikou, výrobky ze dřeva i z papíru, vánočními svíčkami, medem a domácí medovinou, kozími sýry, marmeládou a dalšími dobrotami se uskuteční v areálu obnoveného pivovaru Cvikov dne 26. listopadu na počest jeho 2. narozenin. Chybět samozřejmě nebude teplé a studené občerstvení, pivo, dobrá muzika a v tento den si navíc můžete užít také prohlídky pivovaru zcela zdarma.

Druhý rok obnoveného Pivovaru Cvikov si připomeneme oslavou v sobotu 26. listopadu. Dopolední program zahájí v 10.00 hod. adventní jarmark, kde budou šikovní výrobci z našeho okolí nabízet pivní mýdla, keramiku, výrobky ze dřeva i z papíru, vánoční svíčky, med a domácí medovinu, kozí sýry, marmeládu a další dobroty. Zájemce o prohlídku celého provozu budou provedeni zdarma po pivovaru (10.30, 11.00 a 11.30 hod.).

Následovat bude vystoupení novoborského dívčího sboru a mažoretek, dětí ze ZUŠ ve Cvikově, Zumby Cvikov a taneční skupiny Tutti-Frutti.

Po slavnostním naražení ve 13.30 hod. budeme opět čepovat světlý ležák Výroční 14°. Chybět samozřejmě nebudou i ostatní piva z našeho sortimentu a teplé i studené občerstvení.

O hudební program se od 14.00 hod. postarají skupiny Diesell, Lipo a The Fastbirds. Večer bude zakončen slavnostním ohňostrojem.

Vstupné je zdarma.

Bezplatná autobusová doprava Nový Bor - Cvikov - Nový Bor bude jezdit od 10.00 hod. do 21.00 hod. (rozpis na plakátu).