Právo vařit a čepovat pivo patří do souboru magdeburského městského práva, na jehož základě bylo v roce 1256 založeno město Svitavy. Od svého založení se město tešilo mnoha ochranným privilegiím a výsadám. Jedním z nich bylo právo mílové, které zakazovalo prodej a výčep piva jiným osobám než svitavským právovárečníkům, a to v okruhu jedné míle od města. Mestská privilegia byla od olomouckých biskupu potvrzována a doplňována. Z roku 1501 se dochovála listina na dědičnou rychtu, ve které bylo uvedeno, že vesnice přináležející ke svitavské rychtě jsou povinny odebírat pivo od svitavských meštanu.

Svitavské pivovarnictví se vyvinulo ze základu výroby piva v jednotlivých meštanských domácnostech. Právo vyrábet pivo bylo spojeno s vlastnictvím nemovitosti tzv. právovárečného domu. V zápisu v městském urbáři z roku 1674 je uvedeno, že základem pivovarnictví ve Svitavách bylo 83 majitelů právovárečných domů na náměstí. Domů bylo ve skutečnosti 82, neboť městské radnici patřily dva. Každý měšťan s várečným právem vařil pivo ve svůj prospěch podle předem určeného pořadí. Pivo se vařilo doma, ale ne všichni měli stejné prostředky na zařízení.

V roce 1545 došlo ke společné dohodě a sjednocení právovárečných měšťanů. Sjednocení vedlo mimo jiné k rozdělení právovárečníků do 7 tříd podle velikosti domu. Jednotlivé třídy platily odstupňované daně podle výměrových řádů, kde hlavní jednotkou byly marky (stupeň v hodnotě 2 grošů). Nejnižší třída platila 10 a nejvyšší 24 grošů ročně. Tento způsob zdanění vydržel až do nového urbáře v roce 1674, kdy se vytvořilo podílnictví. Právovárečníci se postupně sdružovali a v roce 1539 postavili první Melczhaus neboli sladovnu. Primitivní dřevěná budova, která byla pouze varnou a v níž se mešťané střídali ve vaření piva stávala na náměstí č.69. z ní si odváželi várku do sklepu svých domů, kde pivo teprve kvasilo. V roce 1581 udělil olomoucký biskup Stanislav II. Pavlovský Svitavám privilegium na vaření a šenkování piva a výrobu skladu. Touto listinou obnovil výsady, které se během předchozích staletí ztratily nebo byly zničeny. Primitivní budova v roce 1656 dosloužila a na stejném místě byla postavena nová sladovna. Důležitost privilegia z roku 1581 vynikla se zavedením tzv. merkuriánské dohody. Ty znamenaly reformu finančnictví biskupské kanceláře a podstatně ohrožovaly městská práva. Jedním z bodů byla možnost výstavby vrchnostenského pivovaru a palírny, do nichž by musely poddané vesnice dopravovat dřevo a také v nichž vykonávat robotu. Vrchnostenský pivovar byl založen ve Čtyriceti Lánech již v roce 1653. Důchody plynoucí z tohoto zařízení a povinnost poddanského odběru piva vedly k dlouholetým sporům s olomouckou vrchností.

Všechna právováre4ná privilegia byla až do roku 1848 uložena na m2stské radnici a byla ve5ejnosti nepřístupná. Již roku 1837 žádali mešťané o zveřejnení všech propůjcených privilegií. Hlavním důvodem byl spor o vlastnictví pivovaru. Svitavská radnice k žádosti přistoupila zdrženlivě, a tak nebylo jasné zda pivovar patří městu nebo onem 82 právovárecníkům. Až v roce 1865 byla ustanovena petičlenná komise, která měla přezkoumat důvody, na základě kterých se Svitavy mohly dovolávat svých práv. Komise došla k závěru, že město nemá na pivovarská práva nárok a spor o vlastnictví byl urovnán.

V 19.století docházelo k velkému rozvoji technologií vaření piva. Zásadní změnou bylo přestěhování "kvašení piva" z jednotlivých domů od budovy pivovaru. Prostory starého pivovaru na Máchově aleji přestávají dostačovat, a tak pivovarníci sdružují prostředky na výstavbu nového pivovaru. Již v roce 1851 je na Pivovarské ulici postaven sklep, kam se pivo vozilo z pivovaru na náměstí. V roce 1863 byla nad sklepem postavena přízemní budova sladovny a spilky. Pivo se stále vařilo na Máchove aleji, ale převáželo se do nového pivovaru. V roce 1876 byla započata výstavba varny a pivovarského vodovodu z poličských luk. První pivovarská várka byla uvarena 9.dubna 1888.

Svitavský pivovar byl vybudován na přímé vaření a platil za velmi moderní na Moravě. Ve spilce bylo umístěno na 20 kádí, lednice u spilky a sklepa byla 12 metrů vysoká a naplněná ledem udržovala potřebnou teplotu. Led se vozil z Pivovarského rybníka před tabákovou továrnou na Riegerove ulici. V roce 1894 byl pivovar zařízen na parní pohon a elektrifikován. V období první svetové války byla výroba dočasne zastavena z nedostatku surovin (1.1.1917-1918). Po roce 1918 je technický park doplňován novými stroji, byly rozširovány ležácké sklepy a stavena patrová administrativní přístavba

V roce 1933 se začalo s modernizací a přestavbou pivovaru. Byla vyměněna varna za měděnou s parním topením, přistavěna kotelna a strojovna. Ve spilce bylo vystavěno 10 betonových kádí, instalován nový parní kotel, parní stroj, generátor na výrobu elektrické energie a bylo postaveno umělé chlazení. V roce 1938 byla postavena první rotační linka na stáčení lahvového piva. V době německé okupace byl pivovar součástí Nemecké říše.

Po II.světové válce byla řada písemností odvezena a zničena. Zásoby sladu a chmele nepostačovaly.
Lidé v restauracích si od června 2002 už nebudou moci nikdy objednat svitavské pivo. Akciová společnost Pivovar a sodovkárna Svitavy totiž ukončila výrobu piva a rozprodává poslední zásoby. Vařit pivo se přestalo zhruba v květnu.
Zdroj:GeoCaching.com