Ačkoli se s Kateřinou Novákovou vidím poprvé, vítá mě pozdravem Ahoj. „Dáš si pivo?“ zeptá se, když kolem výčepu projdeme do prostor hospůdky. Jasně, ale nealkoholické. I když to zní v pivovaru divně, jako řidič dnes vážně nemůžu jinak.

Dům, do kterého jsem před pár okamžiky vstoupil, vypadal už zvenku úžasně. Z bílé fasády vystupuje dřevěné hrázdění typické pro lokality, které obývali Němci.

Podezdívka je kamenná a nepatřičně nepůsobí ani prosklenné přízemí restaurace. Celý dům je zasazen až do kýčovitě krásné scenérie.

Modrá obloha, slunce ozařuje zasněžené modříny. Jaký rozdíl od neustálé inverze v údolí.

„Tuhle chalupu jsme pořídili na podzim 2011. Vojáci to měli jako rekreační ubytovnu, původně to byl statek po sudetských Němcích, rodině Langerů. Dost dlouho trvalo, než jsme to opravili. Nechali jsme jen spodek a od věnců nahoru jsme to postavili znovu,“ popisuje Kateřina Nováková.

Ke jménu pomohl i Laco Deczi
Srdcem téhle chalupy je malý pivovárek Cestář. V nadmořské výšce sedm set třicet metrů se jedná o asi nejvýše položené zařízení svého druhu na Moravě. První várku zde uvařili v listopadu 2015, hosté zdejší pivo ochutnali v červnu následujícího roku.

„Táta měl pivovar v hlavě už delší dobu. Vlastně celý tento projekt je jeho nápad. Když našetřil nějaké peníze, šli jsme do toho. Kýval jsem, že mu to zmenežuju, budu hlídat stavbu a rozjedu pivovar. Chtěl ho, aby se na důchod nenudil a měl nějakou činnost. Ono je okolo toho ale docela dost práce,“ povídá Kateřina Nováková, jak k roli provozovatelky restaurace a pivovaru dostala.

To už ale míří pustit čerpadlo. Právě totiž sanituje pivovarské zařízení.

„Kolem druhé, třetí odpoledne začnu vařit, tak tady budu trochu pobíhat,“ říká omluvně na vysvětlenou.

Že se absolventka oboru konstrukce a dopravní stavby fakulty stavební v Brně stala hospodskou a pivovarnicí, zapříčinila i hospodářská krize. „Když jsem vyšla ze školy, zrovna se rušily stavby dálnic a dopravní stavby obecně,“ říká.

Profesní zaměření jí a jejího otce dalo pivovaru i jméno.

„Oba se věnujeme dopravním stavbám. Trochu to podpořil i Laco Deczi, který je tátův kamarád a začal mu říkat Cestár. My tu občas máme koncerty, ale jen v takovém příjemném duchu. Tátovi kamarádi jsou hudebníci, tak je sem taháme,“ poznamenává čtyřiatřicetiletá žena.

Když pořád jen dřeš, nemáš z toho radost
Ostatně v příjemném režimu funguje celý pivovar. Otevřeno má v pátky a soboty, v mimosezoně na jaře a na podzim mívá pauzu.

„Výroba asi není schopna pokrýt celotýdenní prodej… Ale tohle stačí, je to v pohodě. Když se mě lidi ptají, proč tu nemáme otevřené víc, tak jim odpovídám, no protože mě chcete vidět se usmívat. Když si toho nabereš moc, nemáš z toho tu radost a pořád jenom dřeš,“ objasňuje svůj přístup ke svému povolání mladá žena.

I když nemá zrovna otevřeno, rozhodně se nedá říct, že by neměla, co na práci. Je totiž i paní sládkovou, jednou z mála žen v Česku, které pivo samy vaří.

„Mně tu začínal vařit kamarád, kterého jsem ukecala. Natáhla jsem ho sem, že nám to tu jen rozjede, ale zůstal dva roky. Pak nám dal nůž na krk, dostudovával doktorát na fyzice na Univerzitě Palackého v Olomouci a potřeboval odjet na konferenci do Ameriky. Já bych neměla co prodávat, tak jsem se to musela naučit,“ vypráví Kateřina Nováková, zatímco na dotykovém displeji zapíná topná tělesa kotlů.

„Teď mám ten louh na osmdesát pět stupňů, pak se to musí celé vydrhnout kartáčem a můžeš začít vařit,“ ukazuje.

V Ostružné už natrvalo
Rodilá Olomoučanka už žije v Ostružné trvale.

„Zprvu jsem pendlovala mezi Rožnovem, kde jsem měla přítele, rodiči, kteří bydlí u Olomouce. Ale bydlení v autě člověka dlouho nebaví. Mám ale hodně kamarádů, kteří sem jezdí na víkendy. Přes zimu tu jsou všichni. No a někdy jsem ráda, že si v týdnu od všech těch lidí odpočinu.“

Půlhodinka našeho povídání utekla tak rychle, že jsem si ani nestihl otevřít nealkoholické pivo.

„Však přijedeš příště, o víkendu,“ poznamenává Kateřina. Přijedu rád. A tentokrát určitě vlakem.

Návštěvy regionálních minipivovarů se staly hlavní náplní seriálu „Pivní mapa“, ve kterém se Magazín PATRIOT soustředil výhradně na Moravskoslezský kraj. Nyní jsme se však v rámci volného pokračování podívali také kousek za jeho hranice. Začínáme v Jeseníkách a naší první zastávkou je rodinný pivovar Cestář z Ostružné.

S jeho správcovou a spoluzakladatelkou Kateřinou Novákovou se setkáváme jak jinak než na cestě. Měli jsme totiž o něco větší než malé zpoždění a ona už nad námi celkem po právu zlomila hůl a vyrazila na túru. Stihli jsme ji však ještě včas, do kopců začínala teprve pozvolna stoupat.

Co taky jiného dělat v Ostružné, která je společně s okolními obcemi Ramzovou a Brannou vyhlášená jako klidná oáza horské turistiky? Ostatně, právě díky tomu si vesničku s necelými dvěma stovkami obyvatel oblíbili také u Nováků, tedy v rodině, kde táta staví silnice a sní o malém pivovárku.

„Původně si chtěl pivovar postavit s kamarády, ale neklaplo to. Takže si něco našetřil a pak do toho šel na vlastní pěst. Tady se to vyloženě hodilo. Máme v Ostružné rodinné zázemí a před časem se naskytl starý dům ke koupi a opravě,“ říká na úvod naše průvodkyně.

Bývalý německý statek, který za socialismu sloužil jako vojenská ubytovna, začali postupně rekonstruovat v roce 2011. Vzali to komplet od základů po střechu, protože vojáci dali historické budově docela zabrat.

Ale třeba tím, že krásné kamenné zdi s cihlovými klenbami obestavěli příčkami, dali šanci přežít původnímu duchu, byť za cenu zvýšené vlhkosti a plísní. Po zbourání přístaveb z časů, kdy se všichni měli mít stejně, se stále více ukazovalo, že jde o ideální místo pro splnění tátova snu.

Otázkou bylo, kdo se bude o rodinný pivovar starat? „Táta se mě zeptal, jestli to chci dělat. Kývla jsem na to. On má svou práci, takže jsem to od začátku vedla, ale všechno jsme jakožto dva stavaři vymýšleli společně,“ pokračuje Katka, která se za pochodu učila také všemu okolo piva.

Pravá chvíle pro instalaci pivovarské technologie, jejímž srdcem je mědí opláštěná varna s kapacitou 500 litrů, nastala na podzim roku 2015. Tehdy zahájili zkušební provoz, oficiálně pivo vaří od loňského června.

Kdy je otevřeno? Když je čas a pivo!
„Větší než dvě 250 litrové nádoby by se nám sem nevlezly. Šli jsme do toho s tím, že to bude rodinný pivovar. Zatím nás to netlačí jako byznys. Je to pro radost, ale pivovar by si na sebe časem měl vydělat,“ hodnotí správcová rodinného pivovárku.

Odhaduje, že v hlavní sezóně, která právě běží, se většinou oněch 500 litrů za dva víkendy vypije. Na čepu je nejčastěji jedno pivo, ale někdy se podaří mít dvě. Otevřeno mívá v pondělí, v pátek a v sobotu. „Tak to zatím stačí, ale pivo teda nestačí. Cítíme, že bychom mohli vařit více, zájem je,“ usmívá se Katka.

Realitu provozu pivovárku z maličké podhorské obce bere s nadhledem. „Když za sebe nemám nikoho na záskok, musím zavřít,“ zůstává v klidu, protože ví, že davy turistů jí na dveře bušit nebudou.

Zvědavých zájemců je však dost. To víte, pivovárek v Jeseníkách je pořád ještě raritou, i když i tam už jejich koncentrace roste. Lidi chtějí vidět nový pivovar, posedět v něm a hlavně ochutnat pivo, které jednou až dvakrát měsíčně vaří sládek z Olomouce.

„Je to kamarád, který má svou práci. Možná, že časem jej budu muset zastoupit. Někdo z rodiny by se to měl naučit. Nejlépe asi tatínek, ale ještě si nemůže dovolit opustit svou práci,“ zamýšlí se Katka nad budoucím provozem rodinného podniku.

Pivovárek, kde jazzoval Laco Déczi
Když v něm chvíli sedíte a snažíte se příslovečně nasát atmosféru, cítíte, že se tady dali do práce lidé, kteří mají cit. Přiznané cihly, kamenný překlad nad dveřmi, kachlová kamna, staré dřevěné židle, prkenný strop. To je harmonie materiálů a prvků, mezi kterými se občas objeví i velká kultura.

Třeba když sem přijede zahrát Laco Déczi, fenomenální jazzový trumpetista, se kterým se táta Novák seznámil v Praze a který mu začal říkat „Cestáru“. Odtud už bylo velmi blízko k názvu pro nový pivovárek, který stojí přímo u trasy z Ostružné k horskému hotelu Paprsek.

Po další sérii dotazů se od naší hostitelky dozvídáme, že pozitivní vztah k pivu je u nich v rodině záležitost unikátní tradice. Stojíme zrovna u fotografie, na které je Josef Svozil, zakladatel litovelského pivovaru a Katčin několikanásobný praděda.

„Na vedlejší fotce je zase pan Raška, který si vzal vnučku nebo dceru pana Svozila a který byl sládkem v Litovli. To je pokračovatel pivovarské linie,“ upřesňuje dobrá duše pivovaru Cestář.

Přijďte na kachnu!
Za pivo číslo jedna považuje jejich dvanáctku, klasický spodně kvašený ležák, kterému vymyslela název „Kachna“. Díky smyslu pro humorné slovní hříčky na ni před časem zvala hosty, z nichž někteří netajili zklamání, neboť se místo piva těšili na kachní hody.

A co další piva? Za více než rok provozu uvařili také světlou jedenáctku, která má letos letní tóny díky přidání amerického chmelu „citra“. Kromě toho už na čepu byla i polotmavá třináctka či vánoční medové a nakuřované pivo. Zkrátka typická kombinace klasiky a silnějších speciálů.

Jelikož mají filozofii nastavenou ve stylu „hlavně pro radost“, budoucí plány se ani tak netýkají piva jako spíše ubytování, které chtějí lidem nabídnout v dosud ještě nedokončených prostorách. Bude to penzion s přidanou hodnotou v podobě pivovárku.

„Myslím si, že pivovar by měl zůstat místní exkluzivitou. Nechceme se hnát za výstavem a chrlit kvanta nedobrého piva. Chceme udržet lidi, kvalitu a mít to tady pěkné, aby jim chutnalo a rádi se vraceli,“ dodává Katka.

Tak „Dej Bůh štěstí!“ a u piva zase brzy na viděnou.

Rodinný pivovar Cestář
Místo: Ostružná 41
Druhy piv: vaří spodně kvašená nefiltrovaná a nepasterizovaná piva, v nabídce bývají nejčastěji světlé ležáky Lávka 11° a Kachna 12°, podle sezóny pak také speciály jako polotmavý ležák Juan 13° či nakuřovaný Čoud 15°