Nejdéle fungující pivovar v metropoli patří zaslouženě mezi naše pražská nej. První písemná zmínka o podniku se datuje do roku 1499, kdy dům koupil sladovník Vít Skřemenec. Současný název U Fleků dostal až v roce 1762, kdy dům koupil Jakub Flekovský.

Přestože potom pivovar ještě mnohokrát změnil majitele, název už nikdo z nich nezměnil.

„Teď se nacházíme na varně. V této místnosti i v této budově vlastně od toho založení nebylo nikdy nic jiného než právě pivovar. Vždycky tady byly ty dvě nádoby. Jsou tady malované trámy, které jsou původní. Teď jedeme sanitaci, nádoby se čistí, připravujeme slad na zítřejší várku a příprava všech cest, nádob,“ popisuje sládek Michael Adamík.

Nejvyhlášenějším zdejším pivem je tmavá flekovská třináctka. „Spodně kvašené pivo, které tady bylo uvařené v roce 1843. Chytlo se to tak, že je tady dodneška a pořád držíme tu tradici.“

Na půdě budovy se uchovává a drtí slad. „Co je ta největší hromada, tak toho sladu používáme nejvíc. Dole na dvoře máme násypku a dopravník nahoru. Tady je potom další slad, ten je bavorský, vypadá úplně stejně, ono se to nezdá, ale je o něco tmavší. Takže třeba tomu světlému pivu dá trošku takovou tmavší barvu.“

Jak se zásobuje pivovar v centru Prahy? A jak létající redaktorce chutnal slad i pivo? Poslechněte si celou reportáž.

Sládek Ivan Chramosil, který 28. ledna oslaví osmdesátiny, je legendou českého pivovarnictví. Bývá také označován za nejdéle působícího sládka v jednom pivovaru - 44 let pracoval ve slavném pražském pivovaru U Fleků, kde pod jeho vedením vznikal typický černý ležák.

Chramosil začínal jako sládek v tradičním pivovaru U Fleků v roce 1971. Hned po příchodu změnil způsob přípravy typické flekovské třináctky. "Tak, jak to dělal můj předchůdce, jsem to dělat nechtěl. On tam dával chmelový extrakt, doslazoval ji cukrem. A já jsem začal dělat z čistého chmele samosladové várky," řekl před několika lety Chramosil ČTK. Následně recepturu už neměnil.

U Fleků vydržel až do roku 2015, poté začal předávat své zkušenosti jako poradce. Kromě svého domovského pivovaru se podílel či stále ještě podílí na výrobě piva například v Pivovaru Beránek ve Stěžerech u Hradce Králové či v pražském pivovaru U Supa. Kdysi například pomáhal rozjíždět výrobu piva v pivovaru v Chýni u Prahy, který však již zanikl, či v pivovaru v Úněticích u Prahy.

Chramosil byl mimo jiné také členem porot mnoha prestižních světových soutěží v degustaci piva. V roce 2010 byl uveden do Síně slávy Českého svazu pivovarů a sladoven. V roce 2011 získal titulu Sládek roku, který uděluje Sdružení přátel piva.

Podle slov Ivo Brtníka, spolumajitele pivovaru a restaurace U Fleků, měli Češi dlouhou dobu pocit, že v jednom z nejstarších pražských podniků nechtějí tuzemské hosty. „Měli hodně zažito a zafixováno, že sem chceme dostávat hlavně zahraniční klientelu, že prý jaksi dáváme přednost Němcům,“ vypráví v rozhovoru pro server PrahaIN.cz.

Naše redakce pokračuje ve zpovídání provozovatelů hostinců v centru Prahy. Zatímco podniky, které nemají dobré recenze a od některých návštěvníků Prahy dostávají označení jako turistické pasti, většinou na žádost o rozhovor ani nereagují, v případě restaurací s dlouhou historií a lepším renomé není žádný problém. A to je také příklad pivovaru a restaurace U Fleků.

Jedná se o jeden z vůbec nejstarších českých pivovarů, nachází se v Křemencově ulici v Praze 1. „Je to pro nás velmi důležité,“ říká spolumajitel Ivo Brtník na konto bohaté historie U Fleků. Zmiňuje, že ačkoli zde mají léta vyhlášený tmavý ležák, posledních pět let také světlý ležák, do toho českou kuchyni. Nejvíce návštěvníků sem prý ale chodí hlavně kvůli historii. Ta takzvaně táhne. A na každého zákazníka dýchne. „Všichni sem cílí za historií, to je takový hlavní tahák. To, co je hodně staré, tak láká a my jsme tady víc než 500 let. V hospodě je to znát a přitahuje to spoustu hostů. Jsme za to rádi,“ říká Brtník. 
reklama

V rozhovoru se dostáváme také ke vztahu k zahraničním turistům a Čechům. Podle slov Brtníka Češi a Slováci začali chodit ke Flekům ve velkém až v posledních letech.

Němce chceme, Čechy ne? Prý mýtus
„Je pravda, že bylo období, kdy sem chodilo méně české klientely. Lidé měli hodně zažito a zafixováno, že sem chceme dostávat hlavně zahraniční klientelu, že prý jaksi dáváme přednost Němcům. Není to pravda. Češi to dnes už vidí a jsme rádi, že sem chodí v daleko větším počtu,“ pochvaluje si Brtník.

Důvodem prý bylo i jakési nepochopení. „Lidé si to často špatně vyložili. Je jasné, že i když my někam pojedeme do ciziny, tak se většinou jdeme podívat na historická místa, která jsou něčím zvláštní a atypická. A stejně tak jezdí turisté do Prahy a chodí k nám. Díky tomu si to tolikrát česká klientela špatně vykládala, což nás mrzelo. My nerozlišujeme českou a zahraniční klientelu, pochopitelně jsme rádi za všechny. Ale upřímně jsme opravdu teď radši, že té české klientely sem po covidu začalo chodit daleko více,“ vysvětluje. 

Kolik peněz za pivo je hodně?
U Fleků se sice nenajíte za pár korun, přesto je tady levněji než v celé řadě turistických podniků v centru Prahy.

„Ceny, které máme, jsou velmi slušně nastavené, troufám si říct. A z toho důvodu nás česká klientela navštěvuje. Znovu opakuji, že jsme za to opravdu rádi,“ říká Brtník, který by se prý v žádném případě nikdy nechtěl vydat cestou extrémně vysokých cen a nízké kvality, jako to dělají někteří kolegové v centru Prahy.

„Ceny musí být vždy dostupné pro kohokoliv. Cena piva je sice 79 korun za 0,4 litrů, ale když se dnes podíváte, tak Plzeň, sice tankovou, ale Plzeň, mají na každém rohu. My tady máme speciální pivo, co se vaří u nás v pivovaru a nikam ho nevyvážíme. V tomhle je to atypické, je to něco speciálního, tak tomu ta cena nejspíš odpovídá. Nicméně z Prahy 1 nijak nevybočujeme,“ má jasno.

Pivní národ. Pivní centrum Prahy
Česko bylo podle spolumajitele U Fleků vždy pivním národem. Češi jsou prý velmi dobrými konzumenty, kterým chutná pivo, a tak rádi vyhledávají restaurace s dobrým pivem a českou kuchyní. Lidé prý konzumují obecně mnohem víc než v minulosti, čemuž má pomáhat i takzvaná pivní turistika. „Teď to malinko ustálo, je leden, takové mimoobdobí. Spíš víkendy. Všední dny jsou slabší. Turisté odjeli, lidé jezdí na hory. Ale zas se aspoň udělají jiné věci, co se nestihnou v době velké návštěvnosti.“

Závěrem se dostáváme také k dalším podnikům v centru Prahy. Ty často spoléhají na to, že turista přijde a už se nevrátí. Brtník je ale v tomto případě pozitivní a myslí si, že takových míst v hlavním městě není mnoho.

„Takové ty vyloženě turistické pasti, které se občas objeví, tak doufám, že jich je jen velmi málo. Jsem rád, že jich je co nejméně. Každý chce podnikat tak, jak nejlépe umí, aby si to našlo své hosty, kteří budou odcházet spokojení. Krédo, co by každý chtěl mít. Co nejvíc spokojených návštěvníků. To je nejdůležitější. I zahraniční klientela se k vám může vracet. A ty pasti? Nastavení cen až příliš vysoko? To se vám vymstí. Vrátí se to jako bumerang. Není to dobré,“ uzavírá.

Jen pár podniků v Praze se může pyšnit půltisíciletím kontinuálního provozu. Pivovar U Fleků do této skupiny patří. Takže zatímco Kolumbus objevoval Ameriku, zde už se vesele vařilo pivo!

První písemná zmínka o existenci starobylého domu Na Křemenci na Novém Městě pochází z roku 1430, kdy patřil barvíři Petrovi. Není jisté, zda se tu už tehdy tehdy zlatavý mok vařil. V roce 1499 však již není pochyb, protože dům koupil Vít Skřemenec, který se svou manželkou Dorotou doložitelně započal tradici.

Dělové koule jako připomínka
Od té doby pivovar změnil několikrát majitele. Větších úspěchů se začalo dostávat v 16. století Ludmile Křemencové a jejím čtyřem manželům a pivovar zažil nebývalý rozkvět. Ten však utnula třicetiletá válka.

„Na jejím začátku byl dům konfiskován a později ho poškodili Švédové při ostřelování nedaleké věže u Mánesa,“ sdělila Pražskému deníku Marcela Dvořáková, mluvčí společnosti Veolia Voda.

Po nich také zůstaly dvě dělové koule v nosné zdi restaurace. Netrvalo dlouho a pivovar se zase postavil na nohy.

Velkým mezníkem je rok 1762, kdy dům a s ním spojený pivovar koupil Jakub Flekovský, po kterém se podnik jmenuje dodnes. Zatímco on mu propůjčil své jméno, rodina Pštrossova přišla s jeho největším tahákem: Flekovským tmavým 13° ležákem.

Rodiště chorvatského fotbalu
Ten se vaří U Fleků již od roku 1843 a snad každý Pražák si od té doby zašel na Flekovskou třináctku. I díky ní se podnik stal populárním shromaždištěm herců z Národního divadla, v čele s Jindřichem Mošnou, později Eduardem Vojanem a Rudolfem Deylem. Oblíbili si ho i další umělci, například Jan Neruda, Jakub Arbes, Josef Václav Myslbek, Karel Hašler a později i Ema Destinnová a Jan Werich.

Psala se zde i fotbalová historie, právě v prostorách restaurace se rozhodli chorvatští studenti po zhlédnutí zápasu Sparty a Slavie, že doma ve Splitu založí dnes již proslavený klub HNK Hajduk Split.

Kultura a rekonstrukce
Pivovar u Fleků neposkytoval za svou dlouhou historii jenom pivo a jídlo, ale také se staral o kulturní vyžití svých zákazníků. Od 19. století až do 80. let 20. století zde sídlily různé společnosti divadelníků a muzikantů. Pravidelně tu vystupovali Zdeněk Najman, Vítězslav Černý a Ljuba Hermanová a také se zde natáčely televizní estrády (např. Dostaveníčko u orloje).

Ani komunistická éra neznamenala pro vyhlášený podnik příliš velké strasti. Ačkoli byl znárodněn, byl také několikrát rekonstruován, a to navzdory názorům, že by se měl raději zrušit. Naposledy se pivovaru dostalo rekonstrukce v 80. letech.

Restituce v roce 1991 navrátila restauraci a o rok později i pivovar rodině Brtníkových, která založila v objektu pivovarské muzeum. Před rokem se dokonce začalo poprvé vařit i světlé pivo. I v dnešní době si mohou návštěvníci alespoň přes okénko legendární mok zakoupit.

Vyhlášený pražský pivovar po 177 letech už nevaří jen tmavou třináctku. Světlý ležák je senzoricky čisté pivo, má naději se stát legendou jako stávající tmavé, píše Tomáš Maier z České zemědělské univerzity v Praze.

Pivovar U Fleků bezesporu patří mezi ozdobu českého (mini)pivovarského průmyslu a za léta své více než pětisetleté historie se stal skutečnou legendou.

Lze poněkud zjednodušeně uvést, že ve středověku a raném novověku právo vařit a zejména prodávat pivo bylo vázáno ke konkrétnímu měšťanskému právovárečnému domu, jednalo se o takzvané propinační právo. Šlo o jakýsi typ monopolu a jeho definitivním zrušením v roce 1869 došlo ke vzniku nových kapitálově silných pivovarů.

Z desítek zbyl jediný
Ty pak začaly původní právovárečné doby neskutečným způsobem konkurenčně válcovat a původní staré pivovárky začaly padat jeden po druhém. Zatímco v uvedeném roce na území tehdejší Prahy bylo několik desítek takovýchto malých pivovárků, na začátku padesátých let to už byl jediný – pivovar U Fleků.

Ten už tehdy byl velice proslavený svým tmavým ležákem vařeným na bavorský způsob, s jehož vařením započal v roce 1843 legendární sládek Friedrich Pštross a pouze toto jedno pivo se zde vařilo předlouhých 177 let až do dnešního roku. Do té doby se zde vařily různé typy svrchně kvašeného piva, pravděpodobně se jednalo i o pšeničná piva.

Již několik posledních let majitelé a současný sládek Michael Adamík přemýšleli o inovaci, zvažovala se různá pro a proti. V dnešní době každý (mini)pivovar inovuje, nicméně proti tomuto velice stojí lpění na tradicích, které U Fleků vždy byly ctěny.

Koronavirové vidle
Nicméně do těchto možná až trochu sentimentálních debat hodil definitivně vidle korona virus. Zahraniční turisté, na kterých pivovar U Fleků vždy ekonomicky stavěl, prakticky vymizeli a česká klientela přece jen preferuje svůj český ležák.

Tak světlo světa spatřila nová flekovská světlá třináctka, chmelená pouze žateckým chmelem. Slavnostní narážení proběhlo v pátek 25. září pod dikcí Dalibora Gondíka, přítomen byl i milovník zdejšího piva Antonín Panenka.

Pivo bylo rovněž uvařeno na počest stoletého výročí konsolidace zdejšího pivovaru, kdy Václav Brtník odkoupil zbývající majetkové podíly v celém objektu. Ostatně v držení rodiny Brtníků vyjma komunistické éry je pivovar dodnes, samotný současný sládek je potomkem Václava Brtníka.

Senzoricky naprosto čisté...
Nové pivo mělo obrovský úspěch, senzoricky naprosto čisté, což zcela kontrastuje s tím, že mladina na jeho výrobu byla chlazena na takzvaných štokách, které jako jediné u nás používá právě flekovský pivovar, kdy je nebezpečí kontaminace hodně vysoké. Snad jen pivo by si ve sklepě mohlo ještě o týden déle poležet, aby se chuť ještě více zakulatila.

Nezbývá tak než zdejšímu novému pivu popřát, aby se jednou stalo stejnou legendou jako stávající tmavé flekovské.

V pražském pivovaru U Fleků se dnes odpoledne po 177 letech roztočí světlé pivo. Od roku 1843 se v něm čepovala pouze "klasická" tmavá třináctka. Nyní půjde zatím o limitovanou várku 6000 litrů, tedy 12.000 piv, pokud se ale osvědčí, mohl by zůstat světlý ležák na čepu stále, řekl ČTK v rozhovoru sládek pivovaru Michael Adamík. Na čepu ale stále zůstane i klasické tmavé.

Novinkou chce pivovar nyní u příležitosti Dnů českého piva nalákat více hostů. Restaurace a pivovar jsou v centru Prahy, které nyní kvůli chybějícím cizincům zeje prázdnotou. Právě zahraniční cestovatelé byli v uplynulých letech nejčastější klientelou pivovaru. Ten nyní vyrábí 15 procent obvyklého objemu piva, v důsledku čehož propustí 50 procent personálu. Cenu za jedno pivo snížil z 69 na 59 korun.

Koronavirová pandemie je podle Adamíka pro restauraci obrovský problém. Sládek, který v pivovaru pracuje pět let, se snaží novinkou dostat do Křemencové ulice více českých zákazníků. Ti podle něj v minulosti právě kvůli přetlaku turistů nechtěli do restaurace chodit. "Češi sem nechtěli chodit, protože se tady necítili dobře, protože se tady nemluvilo česky," dodal.

Dnes v 17:00 narážený světlý ležák je oproti klasickému "flekovskému" chudší o dva ze čtyř sladů. Kromě karamelového a tmavého praženého sladu v něm zbyl plzeňský a mnichovský. Použitý chmel je poloraný žatecký červeňák, kterého je více než v tmavém pivu. "Díky tomu je větší hořkost v těle piva, do várky je také dávaný jiným způsobem," dodal Adamík. Pivo má zhruba 38 jednotek hořkosti, což se podle něj blíží Plzeňskému Prazdroji. "Má příjemný říz. Já to mám zatím tak, že na něj chodím každý den, vypiju si pivo a musím si dát další," popisuje Sládek.

Do budoucna kvůli úbytku hostů bude pivovar distribuovat své výrobky i mimo pražské centrum. Po začátku pandemie začal díky spolupráci s pivovarem Matuška rozvážet své lahvované pivo. To má dvouměsíční trvanlivost díky stáčečce, kterou si podnik pořídil již loni, když se ještě o koronaviru ve světě prakticky nevědělo. Nyní jedná o distribuci také sudového piva.

V ČR se vyrobí zhruba dvě až 2,5 procenta piva v minipivovarech. Dočasně zavřelo nebo výrazně omezilo výrobu zhruba 20 minipivovarů, majitelskou strukturu pak změnilo od nástupu pandemie koronaviru zhruba 30 těchto podniků, sdělil ČTK v tomto týdnu prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň. Zatím se tak nepotvrdil jeho jarní odhad, podle kterého mělo změnit majitele nebo zavřít 40 procent z českých malých pivních producentů. V ČR bylo před příchodem pandemie kolem 500 minipivovarů. Krize ale podle něj teprve přichází.

České pivovary si i letos podobně jako v minulých letech připravily na Dny českého piva speciály, které nabídnou tisícovky restaurací. Kvůli koronaviru se ale omezily prohlídky pivovarů a debaty se sládky, sdělila nedávno ČTK výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven Martina Ferencová. Speciálů se také nevyrobí tolik jako v minulosti, protože pivovary se obávaly navaření většího množství zvláštních piv, protože bylo možné, že je stát zavře. Zapojených pivovarů je také méně. Slavnosti piva budou trvají od středy 23. září do konce měsíce.

Nejstarší minipivovar v Česku řeší krizi s propadem tržeb snahou přilákat domácí klientelu. Končí historie jediného a unikátního tmavého ležáku. Ode dneška nabízí i světlou třináctku.

Před 177 lety se začal psát v pražském pivovaru U Fleků jeden z milníků české pivní historie. Pivovar začal vařit tmavé pivo, které jako jediné pivo v nabídce přetrvalo až dodnes. Právě dneškem tato tradice končí.

Tmavá třináctka od Fleků je pojem, který fungoval v posledních desetiletích doma i v cizině jako nejlepší reklama. I díky tomu, že pro pivovar to byla výlučná značka. Dnes poprvé tmavý 13stupňový ležák, na nějž se sjížděli turisté z celého světa, doplní Čechy žádaná světlá, také 13stupňová verze. Takzvaný Svatováclavský ležák.

„Míříme tím na českou klientelu. Pivovary u nás se stále víc a víc prezentují pestrou a rozmanitou nabídkou a já měl v hlavě nápad na rozšíření nabídky už nějaký čas. Pokusíme se tím oživit i nabídku v čase, kdy celá Praha trpí propadem turistů, hlavně těch zahraničních,“ vysvětluje důvody „pivní revoluce“ sládek u Fleků Michael Adamík. Je prapravnukem sládka Václava Brtníka, který pivovar před sto lety koupil a jehož rodina jej vlastní dodnes.

Nejsou hosté, nejsou tržby
Pražské hotely a restaurace postihl dramatický pokles návštěvníků z ciziny nejvíc ze všech českých destinací. Covid tímto způsobem likviduje desítky pražských podniků. Vlivem zaměření na zahraniční hosty strádají i u Fleků. Pivovar je oproti loňsku na 15 procentech produkce. A úměrně tomu spadly i tržby.

„Nabídka světlého ležáku, který na rozdíl od tmavého pije většina Čechů, může pomoci. Ale asi jen částečně,“ soudí Tomáš Maier, který na Zemědělské univerzitě v Praze přednáší obor ekonomiky pivovarnictví.

Na jedné straně tím podle něj padá jedno velké tabu, které platilo 177 let, ale na druhé straně vzniká něco extra. Světlé pivo od Fleků bude prostě unikát.

Maier však věří, že nezůstane v nabídce natrvalo a pivovar se bude moci vrátit ke své jedinečnosti v podobě tmavé třináctky. Byť tmavé nebo černé pivo tvoří v české spotřebě řádově jen jednotky procent.

„To nechci ani komentovat“
Někteří pivovarníci však změnu označují spíš jako zoufalý důsledek koronakrize. „Některé tradice holt padají, Ale je to škoda. A tuhle tradici zbořil covid. Kdyby lidé do hospod chodili, nemuseli na jedinečnosti tmavé třináctky nic měnit,“ soudí prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň. Podniky v Praze jsou dnes podle něj jedno velké zoufalství, tržby hospod padají na zlomky loňských čísel,

A nejenom v Praze. Druhá vlna covidu, respektive obavy lidí z nákazy vyhánějí z restaurací mnoho lidí z těch, již si v létě hospůdek v hojné míře užívali. Většina hospodských přežila první vlnu covidu, ale vzniklé ztráty nikdo nestihl dohnat – a druhá vlna teď poráží další podniky.

Nově například druhou největší restauraci v Plzni a minipivovar Beer Factory. Tento týden ji majitel Josef Krýsl zavře a propustí personál. „Je to smutné, ale tržby nás neuživí, spadly na zlomek toho, kolik k přežití potřebujeme. Restaurace skončí, pivo budeme vařit dál,“ vyjádřil se Krýsl.

Od středy se konají po celém Česku tradiční Dny českého piva. Řada pivovarů navařila speciální várky, ale prodává je v menším množství než jindy. Hromadné akce a oslavy byly většinou zrušeny. „Není to tentokrát jen o pivovarech. Přijďte pomoci své hospodě. Buďte opatrní, ale nebojte se přijít do hospod,“ vyzývá šéfka Českého svazu pivovarů a sladoven Martina Ferencová.

Výzva samozřejmě platí i pro pivovar a restauraci U Fleků. Historie podniku sahá do roku 1499. Na novodobé slávě tmavého ležáku tam má zásadní podíl doma i ve světě uznávaný sládek Ivan Chramosil. Flekovskou tmavou třináctku vařil 44 let až do roku 2015, kdy předal žezlo mladému Adamíkovi.

A co Chramosil říká na konec exkluzivity tmavého piva u Fleků? „Raději nic. To nechci vůbec komentovat.“

Kam paměť současných pivařů sahá, čepovalo se v pražském pivovaru U Fleků výhradně černé třináctistupňové pivo. Po 177 letech se koncem září neměnná tradice naruší. Na čepu se objeví světlá třináctka.

„Po 177 letech se naše nabídka pozmění a světlé pivo doplní na čepu naši černou třináctku. Zároveň si tím chceme připomenout sto let od okamžiku, kdy Václav Brtník odkoupil podíly ostatních vlastníků a stal se jediným majitelem,“ říká jednatel a spolumajitel pivovaru Ivo Brtník, potomek někdejšího legendárního sládka.

Světlá varianta se v jednom z nejstarších českých pivovarů objeví poprvé od roku 1843, kdy se s vařením tmavého piva U Fleků začalo. Její základ tvoří dva druhy světlého sladu, plzeňský a mnichovský. „Chmel jsme použili stejný jako u tmavé třináctky, žatecký poloraný červeňák. Světlá třináctka je ale o něco hořčí, protože ho tam máme víc,“ vysvětluje sládek pivovaru Michael Adamík. Pivo je vařené klasickým způsobem na dva rmuty, doba ležení činí šest týdnů.

Zatím jde o zvláštní várku, kterou ve flekovském výčepu narazí v pátek 25. září jako součást svatováclavských oslav piva, kdy své speciály představují i další pivovary. Vedení podniku by se ale nebránilo tomu, rozšířit pivní sortiment i trvale.

„Uvidíme, jaký bude zájem. Bude-li, což bychom si samozřejmě přáli, jsme připraveni vařit světlé pivo i nadále,“ říká Brtník.

Pivovar U Fleků se stejně jako další pražské restaurace potýká s odlivem zahraničních hostů, kteří omezili cestování kvůli koronaviru. Světlé pivo má mimo jiné přispět i k tomu, aby se na ochutnávku zastavili i Češi. „Chceme tím nalákat další českou klientelu, která ochutná naše pivo,“ potvrzuje Brtník.

Restaurační minipivovar U Fleků je podnikem, o kterém by vám asi průměrný Pražan řekl, že by tam přece nikdy nešel, protože je to předražená past na německé turisty. Byla by to velká chyba. Jít ke Flekům je skoro jako vydat se na prohlídku hradu nebo zámku.

„Praotec minipivovar“ byl jediným podnikem svého druhu, který fungoval i za socialismu a bez něj by tento seriál byl neúplný. „Za socialismu patřil pod Staropramen,“ říká mi zdejší průvodce Stanislav Derungs, který si mě přebírá, aby mi ukázal flekovské muzeum, jež tu mají od roku 1999.

Flekovi jsou instituce. Patří k nim neodmyslitelně hodiny na štítu vystrčené do ulice, kde jsou místo číslic písmena názvu U Fleků. Vaří zde jediný druh piva, flekovský černý speciál, jenž stupněm odpovídá třináctce.

A ano, opravdu tu mají na malbě v jednom ze sálů nápis: „Kdybys nám pivečko umřelo, tolik sirotků by pro tebe plakalo.“ V jiném sále svítí lustry vyrobené z pivních půllitrů.

Flekovi se dostali i do literatury. Třeba klasická povídka Šimka a Grossmana ze Semaforu vypráví, jak se děti koupaly ve světlém pivě, aby pak tatínek pozval sousedy na „černou flekovskou třináctku“.

Historických sálů je tu celkem osm, ten nejhezčí je rytířský ze 17. století. Venkovní areál se zahrádkou připomíná divadelní kulisy středověkého hradu včetně bran, věžiček, sochy svatého Václava a mříží.

Kapacita hospody je impozantní – 1 200 míst. I když se někdy uvádí, že největší hospodou v Česku je ta Na Spilce v plzeňském pivovaru, flekovský labyrint je ještě prostornější. „Máme sto zaměstnanců, ale přímo ve výrobě piva pracují jen dva,“ říká mi průvodce Derungs.

Minipivovar U Fleků vaří pivo od roku 1499, byl založen pár let po objevení Ameriky. Dnes ho opět vlastní rodina sládků Brtníkových a na dvoře na ně upomíná figurka medvídka.

Pětadvacet pivovarů na „Karláku“
Muzeum se nalézá ve věži, kde se sušil slad. Sušil se kouřem a pivo pak mělo kouřovou příchuť. „Tady kolem Karlova náměstí bylo před průmyslovou revolucí 25 pivovarů,“ zahajuje průvodce Derungs výklad. A to nám dnes přijde, že 500 minipivovarů na celou republiku je hodně. Z pivovarů kolem Karlova náměstí přežil jediný – U Fleků.

Ve flekovské expozici uchovávají staré sudy i obraz s Janem Amosem Komenským a sloganem: „Uč se, synu, sladovníkem býti.“ Jsou tam i historické lahve včetně protektorátních s německými nápisy, historická stáčecí linka a modýlek povozu, který vozil po Praze pivo. Prohlídka za stovku vydá na více než půl hodiny.

„Ulice v okolí se jmenují po starých sládcích, třeba po panu sládkovi Křemencovi,“ vykládá průvodce. Středověký dům U Fleků se nalézá právě v Křemencově ulici.

Zahrádka s harmonikou
Harmonikář s akordeonem se prochází mezi stoly i během obědů. Tento styl asi není pro každého, zvlášť když pán hraje mimo jiné Jožina z bažin v instrumentální verzi. „Ano, je to pravda, pověst, že je to podnik pro Němce, pivovar U Fleků provází. Ale už to platí méně. Za socialismu se tu scházeli Němci ze Západu a Východu, kteří se jinak potkat nemohli,“ vysvětluje průvodce Derungs.

Pivovar je přístupnější a vlídnější, než by se podle jeho image zdálo. Nabízí i polední menu s hlavním chodem za 129 korun a pivo tu stojí (0,4 dl) 59 korun. To už je taková pražská cena půllitru plzně.

Zdejší pivo je hodně karamelové a pro mě překvapivě hodně sladké. Je to ten typ piva, jenž chutná ženám. „Vaříme šest tisíc litrů v jedné várce každý týden,“ říká spolumajitel pivovaru Ivo Brtník.

Čeští pivaři sem zavítají málokdy, i když zdejší ležák patří k těm vyhlášeným. Pivovar U Fleků, který je nejstarším v Praze, se v posledních letech stal především pivnicí, kam míří turisté.

„Češtinu tady moc neuslyšíte, ale na druhou stranu zase není zcela výjimečná,“ říká hamonikář, který U Fleků dokresluje atmosféru tradiční české hospody. Svůj repertoár ale staví spíš na preferencích hostů. Nejčastěji tady podle něj tedy zní ruské, ukrajinské nebo německé písně. „Často hraju třeba Kaťušu,“ dodává.

K dokreslení tradiční atmosféry se U Fleků podává česká klasika. Půlka kachny s kysaným zelím a variací knedlíků zde vyjde na necelých 400 korun. Obrovské porce se nezalekly ani dvě mladičké turistky ze Španělska, které si k ní poručily malé pivo a medovinu. „Čas od času tu zaslechnete i tu Češtinu, ale i to jsou spíš turisté. Na rodilého Pražáka zde nenarazíte,“ uzavíra harmonikář, který před pár týdny U Fleků nastartoval svoji profesionální kariéru muzikanta.