„Zakoupila jsem pojízdný výčep a vydala se vesnicemi...“ Spolumajitelka Rodinného pivovaru Švihov v komentáři pro tištěný magazín Finmag rekapituluje, co ji naučila covidová pandemie.

S odstupem času dokážu dát na misku vah vše, co nám do pivovaru pandemie přinesla. Nebyly to klady, ale výzvy, motivace a inovace. Projekt areálu pivovaru jsem připravila na podzim roku 2018, v analýze nákladů a přínosů ani ve SWOT analýze jsem ale na možnost pandemie nepomyslela. Napadala mě spousta rizik a chtěla jsem jim předejít tím, že se od počátku budeme lišit: škálou piv, přístupem i marketingovou strategií.

Pandemie ovlivnila už samotnou stavbu, extrémně ji prodražila. Na dostavbu se tedy musel využít další úvěr, který primární analýzy vychýlil. První pivo šlo na trh v září 2020 a o šest týdnů později přišla vládou nařízená omezení. Reagovala jsem pružně. Neoslovovala jsem podniky s nabídkou piv, zakoupila jsem pojízdný výčep a vydala se vesnicemi, abychom navázali vztah se zákazníky napřímo. Lidi náš výčep bavil a naše výjezdy jsem mohla krásně marketingově podchytit.

Nemohli jsme otevřít pivní klub, okénko u nového pivovaru nedávalo smysl. V tu chvíli jsme neměli natolik automatizované procesy, abychom mohli, jako dnes, dodávat pivo do řetězců. Místo velkoobchodního prodeje jsme tedy založili e-shop a rozváželi do domů. Obecně pro nás e-shop není ekonomicky efektivní řešení a v postpandemické době představuje okrajový příjem. Ale za pandemie nám to pomohlo. Třetím krokem, který dával smysl pouze za covidu, bylo otevření Švihlého krámu – obchodu s výčepem na pražských Vinohradech. Tam nás chodilo podporovat hodně lidí, se kterými jsme si vytvořili vztah.

Za pandemie jsem nemohla zaplatit zaměstnance, kteří by se věnovali stáčení, plnění a provozu pivovaru. Tak jsme tuto část práce dělali ve třech, často do pozdně večerních hodin. Přes den jsem piva rozvážela sama. Upřímně, při přechodu z advokacie do gastronomie jsem si úplně takovou náplň práce nepředstavovala, ale díky tomu jsem pochopila všechny procesy a dokázala je optimalizovat.

V důsledku pandemie jsou minimálně o 30 až 40 procent vyšší náklady na suroviny a obalový materiál, na naftu, elektřinu, což na nás přímo doléhá. Vše se promítá do ceny piva, ale ne plně. Cena skutečně řemeslného piva, které se ještě navíc nevyrábí ve velkém, a tak není možné ušetřit množstevními slevami, není adekvátní celkovým nákladům výroby. Zároveň pandemií hodně utrpěly rozpočty zákazníků. Není tedy možné plošně pivo zdražit tak, jak by bylo třeba pro ekonomickou udržitelnost pivovaru. Je třeba balancovat.

Konečně, pandemie pro nás znamenala i vydání se z posledních úspor, které by pomohly překonat cash flow v dalším roce, přestát tiché zimní období, nakoupit obalový materiál s větší množstevní slevou. Věřím, že mnoho pivovarů muže mít zkušenost odlišnou, ale pro nás bylo limitující, že jsme podnik začínající, tedy bez zákaznické základny a bez finančního „krytí“.

Jsme prostě rodina, která si chtěla splnit sen, pracovat společně rukama a v přírodě. V reakci na pandemii a nestálost trhu se teď snažím zaměřovat na firemní degustace a kulturní a gastronomické akce.

Třiadvacátého září roku 2022 se v areálu švihovského rodinného pivovaru konala akce, na které mělo slavnostně zaznít jméno nového majitele. Ovšem místo něho byla na večírku přítomna pouze jeho podobizna. „Je to opravdu bizarní příběh, ale ten člověk se vypařil,“ říká majitelka pivovaru Anna van der Weerden. Po půl roce je podnik stále na prodej a beze změny mu velí neúnavná právnička.

Rodinný pivovar Švihov v Němčicích, který se nachází nedaleko stejnojmenné vodní nádrže Želivka, od léta hledá nového majitele. Dnes již bývalí manželé Anna a Martijn van der Weerden, kteří ho otevřeli v roce 2020, se totiž rozhodli ho před půl rokem prodat. Velmi záhy dokonce našli potenciálního kupce. Uspořádali velkolepý večírek, kde chtěli představit nového majitele a také novou koncepci fungování a dostavby.

„Život osobní i podnikatelský se občas vyvine jinak, než bychom čekali. Ti z vás, kteří sledovali příběhu pivovaru Švihov, vědí, že se hledal srdcař, nový majitel pivovaru, který ho bude rozvíjet. Bude hrdý na to, co je již vybudováno a areál dobuduje tak, aby sloužil i slavnostním a firemním akcím. Tak on se našel,“ stálo v pozvánce na zářijovou akci.

Ovšem potenciální kupec se nakonec na večírku ani neukázal, a dokonce úplně zmizel a již se majitelům nikdy neozval. „To je neskutečný bizár, podnikatelské poučení,“ svěřila se majitelka.

Po půl roce je areál minipivovaru Švihov stále na prodej, ovšem provoz neskončil a jede dál. „Pivovar nechceme zavřít, naopak, chceme plynule navázat a někomu ho předat v plném provozu. Někomu, kdo bude mít sílu, odvahu a hlavně ekonomické zázemí,“ dodala podnikatelka.

S novým týmem
„Už jsem se smířila s tím, že další sezonu opět povedu já a naopak se teď snažím, aby šel pivovar kupředu,“ svěřila se redakci iDNES.cz Anna van der Weerden. Novou sezonu tak rozjíždí hned se dvěma novými sládky: Čechem a Američanem, a jakmile se zapracují, začnou vařit pivo. „Americký sládek bude navíc mít v areálu pražírnu kávy,“ říká podnikatelka a dodává, že přijala také úplně nový tým, aby se mohla věnovat právnické činnosti a advokacii, ke které se vrátila.

„Budeme se letos věnovat hlavně kombinaci velkoobchodního prodeje, dále prodávat nejen na pivních festivalech a pokračovat v akcích přímo v našem pivovaru,“ vyjmenovává.

Zaměřit se nyní chtějí hlavně na prodej plechovkových piv v obchodních řetězcích. „Momentálně jednáme také s letištěm. Všech osm našich belgických, holandských piv typu ale a speciálů bychom mohli prodávat i tam. To je neskutečný posun,“ pochvaluje se majitelka minipivovaru.

Součástí pivovaru je i pivní klub, který se od dubna opět otevře, nejdříve pouze o víkendu, v letních měsících kromě pondělí každý den. Součástí areálu je i stodola, ve které lze vybudovat ubytování nebo zázemí pro svatby, to vše ovšem stále čeká na nového majitele.

„Stálou kuchyni neplánujeme a zkusíme se spojit s některým z řetězců, které nedávno vybudovaly na exitu 66,“ plánuje van der Weerden a připouští, že jí takové řešení připadá schůdnější než zaměstnat další personál.

Rodinný pivovar Švihov má do nové sezony dobře našlápnuto, čeká už jen na nového majitele. Případný zájemce by si měl na koupi kompletního areálu minipivovaru připravit bezmála třicet milionů, v nabídce realitní kanceláře u něj svítí cenovka 29 980 000 Kč.

Anna van der Weerden je mladá sympatická žena, s kterou jsem se seznámil v podstatě náhodou. Mám rád belgická piva, a když jsem koncem loňského roku viděl v Praze na Vinohradech krámek s nápisem Švihlý obchod, s nabídkou holandských a belgických piv, samozřejmě jsem do něj zašel.

A udělal jsem dobře: tripel z Rodinného pivovaru Švihov, který je kousek od vodní nádrže Želivka, považuju za skutečný skvost. Zcela se vyrovná nejlepším triplům z pivovarů v Belgii, dle mého soudu. Avšak to je jen první část příběhu. Švihlý obchod počátkem roku zmizel, lépe řečeno se změnil v pivotéku s pivy různých značek, a před pár týdny jsem se dozvěděl, že můj oblíbený tripel se teď minimálně několik měsíců nebude vařit, a možná už nikdy.

Rozhodl jsem se tomu přijít na kloub, a díky tomu jsem poznal Annu van der Weerden. Češka, která se před patnácti lety seznámila a provdala za Holanďana, pivovar Švihov vybudovala doslova vlastníma rukama. Ona je přitom advokátkou s vlastní praxí, její manžel je zase softwarový inženýr.

Vaření piva a budování pivovaru s restaurací a klubem se stalo jejich srdečním projektem, do kterého zapojili celou rodinu. Ostatně pivovar má v názvu slovo “rodinný”. Bylo to dramatické, náročné a vyčerpávající.

Také proto, že se do toho pustili v době, která je nejistá a problematická. Která novým dobrodružstvím a snům nepřeje. Máme za sebou více než dva roky pandemie s mnoha lockdowny, teď je v Evropě válka a západní svět včetně Česka míří zřejmě do ekonomické krize. Přeje, anebo nepřeje taková doba pití piva?

Dozvíte se to. A pokud čekáte happy end, pak se emocionálně obrňte, protože vyprávění Anny van der Weerden není idylické ani radostné, byť je plné energie a taky optimism. Ale musím říct, že mě při podcastu dlouho nikdo tak “nerozstřelil”, abych použil trošku silnější výraz, jako právě ona.

Víc nebudu prozrazovat a přeju vám příjemný poslech.

Následky covidových uzávěr i současné zdražování surovin a energií přivedly k předčasnému podnikatelskému konci zakladatele Rodinného pivovaru Švihov. Manželé Anna a Martijn van der Weerden ho otevřeli v roce 2019, nyní jim došly síly i finance.

„Kombinace covidových vln, ale i zdražování benzinu, skla, sladu, ale také nedostatek kvalitního personálu už jsme nepřekonali. Došli jsme zkrátka do bodu, kdy si už nechceme půjčovat,“ popisuje situaci podnikatelka Anna van der Weerden.

Rodinný pivovar Švihov v Němčicích, který se nachází u stejnojmenné vodní nádrže (známé též jako Želivka), se od začátku zaměřoval na vaření belgických a holandských piv typu Ale a speciálů. Se svými vlajkovými pivy Švihadlo připravovaným podle holandské receptury z 19. století a pivem Grep Ale manželé obráželi Česko, a to i během pandemie.

Z rozpadlého statku pár vybudoval pivovar s pivním klubem. „Součástí je i stodola, ve které lze vybudovat ubytování nebo zázemí pro svatby, to jsme kvůli pandemii nestihli dodělat,“ říká podnikatelka Anna van der Weerden.

Pandemie poznamenala chod pivovaru hned od počátku. První várka měla na trh přijít v dubnu 2020, nakonec se k zákazníkům dostala se až čtyřměsíčním zpožděním v srpnu. Hned na to začali manželé se svými pivy objíždět farmářské trhy a festivaly. Jejich belgické a holandské speciály konzumenty oslovily. O několik týdnů později však přišla další covidová vlna a provoz pivotéky na kolečkách museli přerušit.

Svá piva však potřebovali dostat na trh, a tak přišel nápad otevřít pobočku v Praze, kde by mohl být odbyt jejich piv větší než v Němčicích. Na jaře následujícího roku otevřeli na pražských Vinohradech Švihlý krám – prodejnu piva s výčepem. V té době také spustili farmářský obchod v areálu pivovaru plný produktů převážně od místních farmářů.

Podnikání se začalo opět rozjíždět, ovšem za dva covidové roky manželé vyčerpali nejen téměř všechny finance, ale docházely i potřebné síly a nadšení. Loni v létě se tedy rozhodli, že prodají část obchodního podílu. Hledali vhodného investora, který by do podnikání přinesl nejen potřebnou finanční injekci a neničil ducha podnikání. „Ovšem nakonec se to neukázalo jako dobrý nápad, své sny bych musela korigovat s někým druhým, který by mohl být hnán motivy finančními, nikoliv těmi emocionálními,“ vysvětluje Anna.

Jejich záměr s investorem se tedy nenaplnil a po několika měsících se manželé na konec rozcházejí – v podnikání i soukromí. „Martijn se vrací do IT oboru a já bych se chtěla začít věnovat novým projektům, vybudovat zase nějaký love brand a pak to zase někomu předat,“ prozrazuje Anna plány do budoucna.

Pivovar pod taktovkou manželů van der Weerden tak pravděpodobně po prázdninách skončí, ale úplně zavřít ho nehodlají. „Pivovar nechceme zavřít ze dne na den, naopak, chceme plynule navázat a někomu ho předat v plném provozu. Někomu, kdo bude mít sílu, odvahu a hlavně ekonomické zázemí,“ dodává podnikatelka.

Případný zájemce by si měl na koupi kompletního areálu minipivovaru připravit bezmála třicet milionů, v nabídce realitní kanceláře u něj svítí cenovka 29 980 000 Kč.

Je rok 2017, nizozemské město Heumen. Softwarový inženýr Martijn van der Weerden hledá za pomoci tamního reportéra a archiváře staré recepty na pivo. Objevují zapomenutou recepturu na svrchně kvašený nápoj, který se vařil pouze od roku 1840 do roku 1900. Lehké svěží pivo se vyváželo do kolonií, ale po úpadku kolonialismu zmizelo v zapomnění dějin.

Je o čtyři roky později, rok 2021, Rodinný pivovar Švihov v Němčicích. Martijn vaří pivo Švihadlo, inspirované právě starou nizozemskou recepturou. Mělo to však jeden háček. V archivu našel jen velmi zevrubný návod. A tak mu trvalo rok a půl, než rozklíčoval, kolik surovin, v jakém poměru, s jakou technologií a při jaké teplotě vařit.

Nebyl to však jediný poklad, který ve starých knihách objevil. Přišel i na recept na nizozemskou konkurenci plzeňského ležáku, která se datuje do roku 1838, tedy ještě o čtyři roky dřív než Pilsner Urquell. A podle tohoto návodu začal vařit pivo zvané Švihov Ale.

Možná se ptáte, jak se softwarový inženýr z Nizozemska stane sládkem v malé středočeské vesnici. A tady přichází na scénu Martijnova žena Anna, česká advokátka, se kterou se seznámil, když v jeho rodné zemi studovala lidská práva. Dlouhou dobu v Nizozemsku společně žili, ale po čase se přesunuli do Česka a začali přemýšlet nad vlastním podnikáním.

„Lákala nás gastronomie. Martijn zároveň ve volném čase rád destiloval a zajímalo ho pivo. Udělal si proto rekvalifikaci na sládka. A já v mezičase navštěvovala večerní kurzy pro kuchaře, abych mohla provozovat gastropodnik,“ vypráví Anna van der Weerden.

Dlouho hledali vhodné místo. Jeden rok si vyhlídli starý mlýn, ale ukázalo se, že se pro jejich účely nehodí. Další rok se jim zalíbil pěkný kemp, nicméně na tom zase našli právní vady. Až třetí rok Annin tatínek náhodou zahlédl polorozpadlý statek v Němčicích, kousek od dálnice D1 nad vodní nádrží Švihov.

„To místo se nám všem líbilo. Jediný problém byl, že už majitelé měli další zájemce. Ale nabídli nám, že když si rychle zařídíme financování, tak nám to prodají. Takže jsem honem sehnala úvěr, statek jsme v roce 2018 koupili a začali vymýšlet, co s ním,“ líčí podnikatelka.

Dvě práce, malá dcera a zvěřinec
Dnes tady stojí pivovar, pivní klub a farmářský obchod. A v plánu je restaurace spolu s ubytováním. Na začátku byl ale jen koncept na papíře. Manželé van der Weerdenovi žijí na venkově, mají koně, ovce, kachny, kočky a psy. A chtěli, aby v souladu s přírodou a udržitelně fungovalo i jejich podnikání.

„Vytvořila jsem koncept, jak by mohly být jednotlivé části podnikání propojené tak, aby vše pocházelo z kvalitních domácích surovin a nikde se neplýtvalo. Kamarádka mě následně přesvědčila, abych svůj podnikatelský plán poslala do soutěže T-Mobile Rozjezdy. Nejdřív jsem odmítla, ale pak mi to nedalo a asi hodinu před deadlinem jsem ho odeslala,“ popisuje Anna.

O to větší bylo její překvapení, když s ním skončila ve Středočeském kraji na druhém místě. To ji utvrdilo v tom, že její podnikání dává smysl. A přestože měla stále spoustu advokátní práce a doma vedle zvěřince ještě dvouletou dceru, rozhodla se do toho pustit naplno.

„Věnuji se rodinnému právu, takže často řeším nejhorší lidské momenty, a ať chcete nebo ne, ten stres se na vás přenáší. Kdežto v pivovaru člověk sice musí zabrat, ale psychicky je to mnohem příjemnější,“ říká advokátka.

Smršť fuckupů
Ve svých ekonomických propočtech ovšem nepočítala s tím, že přijde pandemie. S manželem se tak pustili do stavby, ale s příchodem první vlny zmizeli všichni zahraniční dělníci. Stavěli proto svépomocí a pomocí subdodávek. Nicméně lhůty se prodlužovaly a stavba se prodražovala.

„Cokoliv jsme udělali, tak byl průšvih. Nové chladicí boxy nechladily, rekuperace neodvzdušňovala a celníci ztratili žádost k povolení daňového skladu. Takže jsme nemohli vařit další tři měsíce,“ líčí podnikatelka.

Vařit pivo nakonec začali na konci léta 2020. Udělali první ochutnávky a zpětná vazba je mile potěšila. Byť jsou Češi spíše konzervativní, nebáli se zkoušet holandská a belgická piva, která má pivovar v nabídce. A s chutí se vraceli.

Jenže do toho přišla další vlna a spolu s ní nejrůznější zákazy. Česko-nizozemský pár se ale nevzdával. Manželé si pořídili pojízdný výčep a jezdili s ním po vesnicích a městech. Vzápětí ale přišla vyhláška zakazující jakékoliv točení piva. A postupně skončily i farmářské trhy, kterých se s oblibou účastnili.

„Navíc se nám nedařilo zprovoznit plničku a etiketovačku, takže jsme všechno dělali ručně ve čtyřech lidech. Byli jsme na hranici sil. Ale věděli jsme, že musíme jít dál. Rozhodla jsem se tak otevřít e-shop a sama piva rozvážet. Ekonomicky to nedávalo moc smysl, nicméně lidé se o nás alespoň dozvěděli a vytvořili si k nám vazbu,“ popisuje Anna van der Weerden.

Jenže, jak se ukázalo, fuckupům ještě stále nebyl konec. V listopadu si Anna zlomila nohu a do toho se rodině rozbil motor obou aut, takže nebyl ani kdo, ani čím by rozvážel. Oproti první vlně byla ta druhá navíc delší, méně kompenzovaná a banky nestoply úvěry ani sociální a zdravotní pojištění. Majitelé pivovaru Švihov se tak vyčerpali z finančních zásob celé rodiny.

Naději přineslo až vánoční rozvolnění, které ale netrvalo dlouho. „Měli jsme otevřeno chvíli a pak jsme dva týdny jedli klobásy, které nám zbyly, protože se zase zavřelo. Po tolika fuckupech už jsem přemýšlela, že se na to vykašlu. Je vyčerpávající, když děláte sedm dní v týdnu od rána do večera a nemáte jistotu, že se vám ten čas a energie vrátí,“ říká majitelka pivovaru.

A dodává, že vztah státu k podnikatelům je podle ní naprosto tristní. Zlomit se ale nenechala a letos na jaře rozjela další projekt – Švihlý krám v pražské gastrolokalitě na Korunní ulici. A prodejna piva s výčepem měla při zavření hospod enormní úspěch. V té době také spustila farmářský obchod v areálu pivovaru, který nabízí produkty převážně místních farmářů.

Piva s puškvorcem i grepem
Její manžel se v mezičase naplno věnuje vaření piva, kterým tráví dvanáct hodin denně. Využívá k tomu technologii, kterou si sám postavil. A vedle zmíněných historických nizozemských piv vyrábí třeba i pivo grepové.

„Vytvořil ho kvůli mně. Já totiž paradoxně pivo nepiji. Ovocná piva jsou jediná, která mi chutnají. A překvapivě právě pro grepové se k nám vrací nejvíc lidí,“ říká Anna van der Weerden. V nabídce má pivovar také višňové pivo a nejrůznější druhy belgických piv – od pšeničného až po silná klášterní.

Pivo Švihadlo a Grep Ale jsou vařená na bázi koření a bylin. „Patří mezi ně třeba puškvorec. A je zajímavé, že i v Česku se historicky dělala čistě puškvorcová piva. Možná proto, že má údajně afrodiziakální účinky,“ směje se podnikatelka.

A dodává, že do budoucna chtějí s manželem do receptur zakomponovat i české superpotraviny, jako je bez nebo borůvky. Nyní Martijn připravuje dva nové sezonní speciály: Princeznino pivo a Podzimní Bok.

Pivo zatím prodávají nejvíc napřímo nebo na food festivalech, které v létě za víkend objedou i dva nebo tři. Postupně si také budují síť odběratelů z řad kaváren a restaurací. Chtějí se přitom zaměřit hlavně na podniky z Gastromapy Lukáše Hejlíka, kde je mimo jiné i samotný pivovar.

Párování piva a pivní lahůdky
„Hledám kvalitní šmrncovní podniky. A ráda bych naše pivo dostala i do restaurací, kde by se párovalo s jídlem. Mojí vizí je také najít šéfkuchaře, který by nám pomohl vařit z našich piv. V plánu máme vlastní restauraci v rámci pivovaru, kde bychom měli grilovací meníčka a lehkou mezinárodní kuchyni z čerstvých surovin,“ prozrazuje své vize Anna van der Weerden.

Do budoucna připravují také ubytování, sestávající ze čtyř apartmánů a dvou chatek na zahradě. Rádi by si zároveň sami pěstovali některé plodiny, jako třeba hlívu ústřičnou, k jejímuž pěstování chtějí využít pivovarské mláto. A plánují si rovněž vyrábět vlastní produkty, například chmelovou limonádu, kterou už nyní paní majitelka občas vaří.

Vzhledem k tomu, že se kvůli dopadům pandemie zatím nemohla vzdát advokacie, na to ale nemá příliš času. A pokud by přišla další vlna, plánuje se k softwarovému inženýrství načas vrátit i Martijn. Oběma s podnikáním pomáhá celá rodina. A v pivovaru zaměstnávají několik místních žen, které jsou obvykle na rodičovské.

„Je to strašně příjemný kolektiv. Vzájemně si vždycky vypomůžeme. Koronu jsme přežili tak, že jsme si v pivním klubu udělali dětský koutek a pořád někdo odbíhal napojit nějakého potomka,“ popisuje majitelka pivovaru.

Do týmu v současnosti hledá ještě dalšího společníka, který by pandemií zkoušený byznys pomohl posunout zase o kus dál. „Pokud přijde nová vlna, bude to pro nás další rána. Nicméně vzdát to nehodláme. Je to náročná, ale hezká práce. A až nepůjde jen o permanentní krizový management, tak bude ještě hezčí,“ říká optimisticky podnikatelka.

Ani pandemie koronaviru úplně nepřerušila vznik nových minipivovarů v Evropě a v České republice. Jejich rozjezd ale výrazně zkomplikovala. Donutila je navíc hledat nové způsoby, jak dostat pivo k zákazníkům. Jeden takový minipivovar založil v této nelehké době nizozemsko-český pár ve středních Čechách nedaleko vodní nádrže Švihov.

„My jsme si nejdřív mysleli, že to bude všechno úplně v pořádku, ale jakmile nahlásili první vlnu korony, tak naši dělníci odjeli domů, protože se báli, až už je doteď nikdo nepustil zpátky. Stavba se strašně zpomalila. Hledali jsme subdodávky. Měli jsme jich celkem devět. Někdy firmy ani nenastoupily, někdy zmizely po hodině. Nejdéle vydržely tři dny. Bylo to naprosto zoufalé,“ popisuje původním povoláním advokátka Anna van der Weerden, jaké problémy způsobila pandemie jejich budovanému minipivovaru.

Pivovar založila s manželem, Nizozemcem Martijnem v Němčicích na Vlašimsku. V plánu ho měli otevřít v květnu, aby si během léta získali zákazníky. Místo toho jim mohli první pivo nabídnout až po prázdninách.

„Lidé si cestu našli a máme pořád plno a asi nejúžasnější pro nás kromě té zpětné vazby je i to, že jsou všichni hosté strašně tolerantní k tomu, že je to pořád stavba. Každý chápe, že je korona, nejsou dělníci, tak se to dodělává pomaleji.“

Na dvoře pivovaru leží velká hromada kamení a suti. Kolem ní jsou rozestavěné masivní dřevěné stoly s lavicemi pro hosty. V rohu dvora hned za branou stojí výčep, gril a stroj na zmrzlinu. Vesnickou atmosféru dotváří všudypřítomné štěkání psů v okolí.

Annin manžel Martijn mě ale už vede do útrob pivovaru v přízemí jedné z budov, kde se nachází varna, spilka a tanky na zrání piva. Žádný ležák ale nemám čekat.

„S českým ležákem bych byl pětistý na trhu. Navíc bych byl ovlivněn tím, že jsem Nizozemec. Ale hlavně nemám k ležáku příběh pro naše zákazníky, protože nejsem odsud. Místo něj vaříme belgická piva a holandské pivo, které se v mé vlasti dělalo v minulosti. Dneska už ho málokdo zná, a pokud ho zná, tak si ho nedá, protože už ho nikdo nedělá. Jen my a je jedno, že ho vaříme v Česku,“ říká Martijn.

Pojízdný výčep
„Pivovar měl akci v Humpolci na náměstí. Paní nám nabídla tuto možnost, že mají grilovací akci. Krásně se to skloubilo s počasím, tak jsme to využili a jsme tady,“ přiblížil jeden z hostů pan Slamák, co ho s partou kamarádů v cyklistických dresech přivedlo do němčického pivovaru. Návštěvu a ochutnání zdejšího piva spojili právě s cyklovýletem po okolí.

Kromě nabídky piva přímo v pivovaru sází podnik manželů van der Weerdenových na oslovování zákazníků na trzích a náměstích, jako bylo to v Humpolci. K této strategii je přivedla také pandemie koronaviru.

„Objevili jsme, že je na trhu k prodeji pojízdný výčep od jednoho pivovaru a že jsou v republice jen tři. Byť jsme s tím ve finančním plánu nepočítali, tak jsme ho koupili a řekli jsme si, že i když přijde druhá vlna, že aspoň použijeme ten pojízdný výčep a budeme jezdit za lidmi, aby nás to posunulo někam dál,“ říká Anna.

„Krize nám ukázala, že musíme naše pivo dostat k lidem, když oni nemohou k nám. Pomáhají nám také sociální sítě. Můžeme dát lidem vědět, kde nás najdou a co vezeme. A Češi mají pivo stále rádi. To se nezměnilo. Takže to docela funguje,“ doplnil svou manželku Martijn, který se z původní profese počítačového experta přeškolil na sládka a místo programování se teď věnuje vaření belgického a holandského piva v Česku.

Vzpruha pro minipivovary?
Že koronakrize přinesla řemeslným pivovarům kromě problémů i nové impulzy a příležitosti, potvrzuje také prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň.

Minipivovary si uvědomily, že mít jenom jednu odbytovou cestu je velmi nebezpečné a byly nuceny během týdne nebo 14 dnů najít nové odbyty, nové cesty, jak to pivo k lidem dostat. Různé prodeje přes internet a podobně. Funguje to dál a běží to dál,“ uvádí Šuráň.

„Pro minipivovary dokonce může ta korona znamenat i vzpruhu, stejně jako tomu bylo za finanční krize v roce 2009. Právě v tom roce 2009 u nás začal být boom minipivovarů extrémně vysoký,“ připomíná odborník na minipivovary z České zemědělské univerzity Tomáš Maier.

Rodinný pivovar Švihov z Němčic na Benešovsku je sice novinkou v našem pivovarnictví, za své pivo ale už obdržel značku Kraj blanických rytířů regionální produkt a v roce 2019 i 2. místo v regionální podnikatelské soutěži T- Mobile Rozjezdy. Ocenění získal pro svá piva, která vaří podle staré holandské a belgické receptury, ovšem z ryze lokálních surovin. Jedinečnost pivovaru je ale nejen ve skvělém pivu.
Za vším je totiž velmi silný lidský příběh.

Česko – holandský manželský pár Anna a Martijn van der Weerdenovi v roce 2018 koupili statek v Němčicích a pustili se do jeho zvelebování. Anna je advokátka specializovaná na rodinné právo a Martijn je softwarový inženýr. Přesto si udělal v češtině diplom na sládka, aby se mohl věnovat svému koníčku – vaření piva. Anna se naopak vedle své profese advokátky jako druhé povolání vyučila také v oblasti gastronomie. Plány pro využití pivovaru jsou totiž mnohem nosnější než pouhé vaření piva.

Originální pivo, poctivá kuchyně i domácí pohoda
Chtěli společně vytvořit místo, kam se budou lidé vracet za dobrým pivem, domácí pohodou a poctivou domácí kuchyní vedenou samotnou Annou. Právě Anna totiž vaření piva vdechla i celý koncept. Velmi dobře totiž ví, že pivo spojuje a v její vizi bude pivovar místem, kam budou moci přijet celé rodiny a prožijí tu společně příjemný čas. Z advokátní praxe totiž ví, že vztahy rodin se často dostávají do problémů kvůli tomu, že na sebe nemají čas a neprožijí spolu plnohodnotné zážitky. V Němčicích proto ve svém pivovaru chce vybudovat místo, kam lidé budou jezdit rádi, budou na sebe mít čas i pohodu.

Pivo se tu vaří pro radost
Všechna piva Rodinného pivovaru Švihov jsou tradičně svrchně kvašená, od jemných ovocných po těžkotonážní Belgii. Nikde jinde navíc neochutnáte „Nieuw Licht“, oblíbené kořeněné holandské pivo z 19. století, které se tu čepuje pod názvem Švihadlo. Vedle stálé nabídky belgických a holandských piv typu Ale a speciálů je právě Švihadlo vlajkovým pivem celého pivovaru. Jeho chuť má totiž „švih“. Holandské receptury ale tvoří pouze jednu část kvality piva. Rodinný pivovar Švihov se nachází na dohled od nádrže Želivka a kvalitní místní voda tvoří pro každou z originálních receptur zcela základní složku.

Ukázkový rodinný podnik
Na budování pivovaru spolupracuje celá rodina a pomáhají i blízcí přátelé. Dědeček Tomáš (Annin tatínek) se svojí stavební firmou pomáhá pivovar vybudovat a se stavbou vypomáhal i Annin mladší bratr. Holandský dědeček Gerard se naopak vrhl na pěstování bylin a superovoce, které bude potřeba do originálních receptur, a plánuje vybudovat i chmelnici. Pomáhají i přátelé. Především s budováním farmářské prodejny, kde se můžete těšit na nejlepší regionální produkty. Už nyní je vedle pivovaru otevřené příjemné venkovní posezení, přibližně za měsíc se zprovozní i pivní klub a farmářská prodejna. A díky neutuchající energii celé rodiny se už letos budete moci v pivovaru i ubytovat. V příštím roce se plánuje dokončení stodoly, kde kromě prostorných apartmánů k ubytování vznikne i multifunkční prostor pro pořádání různých společenských i firemních akcí.

Rodina, harmonie, vlastní pivo, zdravá a poctivá farmářská strava, stylové ubytování… to je Rodinný pivovar Švihov v Němčicích u Lokte. Umístil se na předních příčkách v regionálních T-Mobile Rozjezdech. Navštivte a uvidíte. Hlavně nezapomeňte ochutnat pivo, které je vařeno podle originální holandské receptury.

O čem váš projekt je?
Koncept rodinného pivovaru Švihov v sobě zahrnuje jak samotnou výrobu kvalitního řemeslného piva a jeho distribuci a propagaci, tak též spojení piva a kvalitních surovin a z nich podávaných pokrmů, zcela bazálních jako grilované maso a klobásy, a v neposlední řadě ubytování se snídaní ve venkovské stodole. Pivovar bude mít v rámci areálu vlastní chmelnici a vlastní zeleninovou zahradu a záhony.
Dobré pivo potěší každého rodiče, pro děti bude na zahradě vybudováno dřevěné dětské hřiště, kamenná vodní atrakce a nabídneme dětské menu, svačinky s sebou a točenou zmrzlinu.
Přirozeně budeme využívat surovin od farmářů, s nimiž budeme mít navázán osobní vztah, a ideální by bylo, kdyby byli místní. Vyhledáváme spolupráci s řezníkem, jenž nám připraví na míru klobásy a špízy na gril, a s pekařem, jenž nám každé ráno doveze, nebo ideálně u nás napeče čerstvý chléb.
Rádi budeme spolupracovat s místními řemeslníky a výrobci a jejich výrobky nabídneme v rámci našeho farmářského obchodu, který bude součástí areálu pivovaru. Přejeme si zapojit místní obyvatele a vytvořit živou vesnici, kde jsou nové pracovní příležitosti.
V neposlední řadě budeme pěstovat houby na mlátě, abychom tak znovu využili odpadní produkt z výroby piva, a zajišťovat čerstvé dodávky do restaurací v regionu, čímž si též otevřeme cestu k představení našeho piva a navážeme osobní kontakty.

V čem jsme inovativní:
• Naše výroba piva je řemeslná a s příběhem.
• Naše holandské kořeny se prolínají pivními styly a precizností při výrobě.
• Jsme multikulturní, a tudíž přilákáme i zahraniční hosty.
• Zaměřujeme se na původní receptury piv, které jinde neochutnáte.
• Zbudujeme i vlastní chmelnici dle původních podblanických záznamů z archivu.
• Budeme unikátním způsobem párovat pivo a tradiční místní i zahraniční pokrmy.
• Najdete u nás delikatesy z Holandska i Belgie, a to vždy čerstvé.
• Pivo spojuje. Vytvoříme komunitu. Nebudeme jen produkčním pivovarem. U nás to bude žít.

Kdo všechno patřil do vašeho týmu?
Celá rodina, každý pomáhá, jak je to každému vlastní, a už máme domluvené dámy do kuchyně, na obsluhu a do farmářské prodejny.

Jakým způsobem jste na takový nápad přišli?
Anna je Češka, která studovala v Holandsku právo. Martijn je Holanďan, jenž zrovna přijel zpět do Holandska z Indie, a oba se ubytovali náhodou ve stejném bývalém sirotčinci v lese kousek od Utrechtu. Martijn vyráběl vlastní likéry, ale vzdal se své práce, aby odjel s Annou do Prahy, protože potřebovala dostudovat.
Práce se mu nehledala snadno. Když Anna dostudovala, věřila, že jim v Holandsku bude líp, oba si najdou dobrou práci a našetří na dům. Přáli si bydlet na venkově, pěstovat vlastní zeleninu, chovat zvířata a nesedět za obrazovkou.
Vzali se a jeli do Nizozemí, ale Anna tam žít nemohla, pochopila, co na Čechách miluje a co jí tak chybí. Martijn to měl v Čechách obecně rád. A tak se zase po roce a půl stěhovali zpátky do Čech.
Začali budovat život v Čechách, a jak tak chodili do kaváren a restaurací, cítili, že to pořád není ono, že nenachází místo, kde by se cítili uvolněně, kde by byla milá atmosféra, popovídali si s personálem, což je obecně vždycky bavilo. Dozvědět se, co je to za místo, co je to za lidi, prostě poznat příběh toho místa a jídla, které mají na talíři. Už tehdy Anna ráda vařila a zajímala se o zdravější podobu stravování a Martijn dělal lahodné jemné destiláty a likéry.
Měli sen, byť se z Anny stala advokátka a Martijn pracoval jako softwarový inženýr, přáli si mít rodinnou restauraci, kde vládne svoboda projevu pro rodiče i děti, kde si to všichni užijí a nikdo se nezabývá rozlitým džusem nebo špinavými koleny. Ale realizace haprovala. Několikrát už to vypadalo, že našli vhodné místo.
Když se jim narodila Růženka, začali se na restaurace a ubytování dívat očima rodičů, což byl ještě zcela jiný level. Mysleli na to, aby se Růženka v klidu vyspala, aby proklouzli do pokoje a nevzbudili ji, aby do restaurace stačil signál chůvičky z pokoje. Anně bylo záhadou, proč jsou na dětském menu jen smažená jídla, proč proboha nemají dětské příbory a nerozbitné talíře.

Do toho oba pracovali a pracovali, až už Anna dále ze zdravotních důvodů takto pracovat nemohla.
Martijn se do toho pustil zhurta, se základní znalostí češtiny se vrhl na kurz sládka. A uspěl. Což Annu inspirovalo natolik, že se vrhla na kurz kuchaře. Uspěla. Jejich dosavadní znalosti a zkušenosti vůbec nepřišli k zahození, ba naopak, všechno se zužitkovalo. Co ale ani jeden z nich netušil, bylo, jak moc jejich nápad nadchne kamarády a kolik lidí s nimi bude chtít pracovat, pomáhat a ochutnávat pivo.

Anna si přála zajistit své rodině a nejbližším stabilní práci, kam budou chodit s úsměvem a kde se budou moci realizovat. A tak si řekla, že až její táta pivovar dostaví, bylo by skvělé, kdyby zajišťoval distribuci. A pak Martijnův táta řekl, že jde do důchodu, ale rád by tu s nimi trávil víc času a pomáhal, takže dostal na starost mikrobiologickou analýzu a pěstování bio hub na mlátě. Růženka byla nadšená, nejdřív prakticky ani jednoho dědu nevídala a najednou si s nimi může často hrát. Kamarádka Evča je obecně velmi akční a aktivní, se třemi dětmi a koňmi zvládá s klidem organizovat nemožné.

Co bylo při přípravě projektu nejtěžší?
Na přípravě jsou nejtěžší věci, které neovlivníte, takže stavební, potažmo vodoprávní řízení, lidský faktor a koronakrize. Procházíme druhou vlnou zpoždění, je to opravdu velká lekce. Vše, co bylo naplánováno, je ve výsledku jinak a my jedeme na vlně a jakžtakž to kočírujeme, hlavně aby se vše řádně dokončilo a my nepropásli letní sezónu. Na druhou stranu můžeme jen doufat, že skončí omezení v souvislosti s koronavirem a v lidech se rozproudí zvědavost a touha si to užít.

Co byste doporučili ostatním, pokud chtějí realizovat svůj nápad?
Podnikatelský plán pomáhá zformovat myšlenky a naučí myslet prakticky, ale ve výsledku je vše jinak. Je třeba počítat s tím, že bude třeba jednat flexibilně a využít každou šanci, byť to nebude podle plánu. Situace usnadní, máte-li vlastní zdroje, záložní řešení a finanční rezervu.

Na čem pracujete teď?
Dokončujeme budovu pivovaru, budujeme pivní klub a farmářskou prodejnu. Hledáme farmáře ke spolupráci, vymýšlíme koncept zahrad a rozvozové trasy.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů.

Kousek od dálnice D1 v obci Němčice-Loket, nad vodní nádrží Švihov, roste Rodinný pivovar Švihov. Je to domov piva Švihadlo, ale také pracovní adresa Anny van der Weerden, její rodiny a přátel, kteří jí pomáhají uskutečňovat odvážný sen – pivovar s pivním klubem, ubytováním a farmářským prodejnou. Pivo mělo téct proudem už letos na jaře a první hosté si měli vyzkoušet, jaké je bydlení v pivovaru, jenže i do plánů rodiny van der Weerden zasáhla pandemie koronaviru, která stavbu zhruba o čtvrt roku zbrzdila.

Anno, kdy u vás přivítáte první návštěvníky a co jim nabídnete?
Pro pivo si budou moci hosté přijít od konce června, posedět budou moci na dvoře a i něco dobrého k pivu hostům nabídneme. Pivní klub a farmářská prodejna se však otevřou až během léta, podle toho, zda již budou termíny dodavatelů dodrženy. Nyní připravujeme menu a dojednáváme farmáře, aby naše nabídka dobrot a produktů byla pestrá, jedinečná a poctivá. O tom, že je pivovar otevřen, se hosté dozví z našeho webu www.pivovarsvihov.cz a na Facebooku.

Jaké pivo u vás budou moci lidé ochutnat?
Na začátku navaříme piva holandská v sérii nazvané Holandské kořeny podle receptur, které manžel – sládek objevil v archivech v místě svého bydliště v Nizozemí a půl roku je jen rekonstruoval. Tato piva se dokonce nevaří již ani v Nizozemí, poslední pivovar, který je vařil, skončil tento rok. Historie piv sahá do roku 1850 a některé receptury manžel obohatil o další koření, byliny a ovoce. Naše hosty jistě překvapí chuť Švihovského grepu, protože se nejedná o radler, ale o 11 stupňového pivo s hořkou a svěží chutí grepu. Postupně přes léto navaříme také piva belgická v sérii nazvané Belgická stezka a to od nejlehčích až po těžkotonážní piva. Příběhy jednotlivých piv hosté najdou na našem webu.

Kromě piva ale děláte i limonádu. Jaký je její příběh?
Vzhledem k tomu, že doma pěstujeme vlastní chmel a i v pivovaru vybudujeme chmelnici, začali jsme experimentovat s limonádou. Z Muzea Podblanicka jsme se dozvěděli, že se na Podblanicku chmel historicky pěstoval a tak chceme tuto tradici obnovit. Chmelovka je nesmírně osvěžující a chutná i dětem. Je to z našeho pohledu zdravá alternativa nealkoholického piva, které nyní ještě nejsme schopni uvařit. Chmelovku budeme dodávat v láhvích i bag in boxech.

Cílem vašeho podnikatelského záměru bylo prospět regionu, proto vznikla Farmářská prodejna?
Když jsme začali budovat koncept pivovaru, při průzkumu jsem zjistila, že se na Podblanicku nekonají farmářské trhy, nejsou tu rozšířeny farmářské prodejny, ale zároveň je zde poměrně mnoho zemědělců. Říkali jsme si, že je škoda, že zemědělci nedokáží své produkty prodat a nás marketing baví. Zároveň co neprodáme ve farmářské prodejně, zpracujeme na pokrmy do pivního klubu a tak se nebude plýtvat. Jsme schopni se přizpůsobit sezónnosti a k tomu povedeme i naše zákazníky.
Farmářská prodejna nabídne produkty převážně čerstvé, řemeslné pečivo, mléčné výrobky, čerstvé těstoviny, maso, ovoce, zeleninu, bylinky a naší produkci. Z naší vlastní produkce nabídneme voňavé a křehké holandské sirupové vafle a zajímavé produkty přímo z našich piv, jako třeba marinádu.

Napřesrok chcete v areálu vybudovat penzion. Pro jakou klientelu?
Již tento rok budou k dispozici dva rodinné apartmány a až se zazelená zahrada, tak přibudou dvě chatky mezi chmelnicemi. Další krok v podobě ubytování ve stodole musíme pozdržet, nežli vymyslíme, jak jej ufinancovat. Našemu finančnímu rozpočtu totiž pandemie moc nepomohla. Náš areál je celý koncipován pro rodiny, vše jsme tomu přizpůsobili, vybavení, dětské hřiště, dětské menu, točenou zmrzlinu. Je naším přáním, aby k nám jezdili celé generace a každý tu našel své, ať už odpočinek, vyblbnutí se, nebo pohlazení žaludku. Děti se u nás zabaví a rodiče budou mít chvilku pro sebe.

Vy máte na starosti papírování, marketing a kasu, Váš manžel je sládkem. Koho dalšího z rodiny jste pro svůj sen nadchli?
Pivovar staví můj táta a pomáhá i brácha. Holandský děda bude mít na starost zahradu a mikrobiologickou analýzu piva. Děda chce také zkusit pěstovat houby na mlátě. Kamarádka Evča mi pomáhá s farmářskou prodejnou, rodinná známá Beatrijs nám dělá grafiku a její maminka umí lahodné domácí produkty z bylin a ovoce. Už jsem se domluvila s dvěma dámami z naší a vedlejší vesnice a tak už tým začíná být kompletní. Alespoň pro začátek. Nadšení jsou kolem nás všichni, máme obrovské štěstí, co do kontaktů, rad a nabídek pomoci. Doufám, že se k nám připojí i další lidé, které bude taková práce vyloženě bavit a zajímat, přeci jen, pivo spojuje.

Přemýšlíte o tom, že byste sekla se životem v korporaci a konečně si otevřela vlastní kavárnu? Vystudovala jste práva, ale vlastně vás to vždycky víc táhlo k farmaření? Moc dobře tušíte, že vaše současná práce není to, co vás baví, ale rozhodnout se pro změnu se bojíte. Vždyť by to bylo něco úplně jiného? Zvládla byste to? Tyhle ženy se rozhodly svou pracovní kariéru obrátit vzhůru nohama. Jak se jim to povedlo? A litují něčeho?

Anna van der Weerden, Rodinný pivovar Švihov, vítězka T-Mobile Rozjezdů

Jaké bylo vaše původní povolání a co děláte nyní?
Advokátka se zaměřením na právo rodinné, trestní a okrajově civilní, obzvláště případy s mezinárodním prvkem. Nyní jsem zakladatelkou a tvůrčí duší rodinného pivovaru, což fakticky znamená, že mám na starosti vše kromě vaření piva, což je odpovědnost manžela – sládka.

Kdy a jak nastal čas na změnu?
V mém životě byly dva zlomové momenty, a to narození dcery a zdravotní kolaps.

Co bylo na změně nejhorší? Peníze? Rodina? Vnitřní strach?
Překonat sama sebe. Přišlo mi nemyslitelné vzdát se oboru, který jsem vystudovala v Čechách, v zahraničí. Vzdát se té jistoty, že vím, co dělám, dokážu si představit, co mě čeká, a mám vybudované jméno v oboru. Měla jsem pocit, že zahodím patnáct let života. Ale najednou jsem pochopila, že použiji vše, co jsem se naučila, a ještě tomu dám kreativní rámec. Vše se mi spojilo a dávalo smysl, co však přibylo, bylo to těšení se na práci, zvědavost, co přinese další den. Nejvíc mě lákala myšlenka, že budu moct propojit rodinu, zapojit dceru, vzít s sebou zvířata a častěji se uvidím s kamarády a hlavně, že budu v pohybu a v přírodě.

Jaké výhody vám přináší dnešní práce? Litujete něčeho?
Nesmírně mi vyhovuje mít volné ruce, zároveň se učit a zároveň uplatňovat, co již umím. Poznávám úplně jiný okruh lidí a jsou energičtí, pozitivní, mají zájem o svůj obor. Objektivně je nové podnikání nejistotou, ale my s manželem natolik věříme, že to půjde, že ani jeden z nás strach necítí, jdeme do toho naplno a uděláme vše, co zmůžeme, abychom naplnili své představy o tom, jak má takový podnik vypadat, jak se v něm k sobě lidé mají chovat a jak se mají chovat k prostředí, které je obklopuje.
Zuzana Bílková, Besky – vlněné přikrývky z hor

Jaké bylo vaše původní povolání a co děláte nyní?
Vystudovala jsem systémové inženýrství, ale záhy po škole jsem udělala osudovou otočku k podnikání, které je mnohem víc ženské. Rozhodla jsem se totiž obnovit skomírající tradici výroby vlněných přikrývek v rodných Beskydech. To bylo před 10 lety. Dnes naše manufaktura Besky vyrábí z místní vlny lůžkoviny nejvyšší kvality pro zákazníky z celého Česka a EU.

Kdy a jak nastal čas na změnu?
Podstatou oboru, který jsem vystudovala, je odlišit signál od šumu — vyhmátnout tu jednu podstatnou informaci a kolem ní postavit něco, co funguje. Přesně takový vhled vedl i k mému podnikání. Zachránila jsem před zánikem firmu, jejímž středobodem byl nadčasový a smysluplný produkt. Vlněné přikrývky jsou 100% přírodní, recyklovatelné, nezatěžují životní prostředí a ještě k tomu podporují ekonomiku regionu, z nějž pocházejí. Říkejte tomu vnuknutí shůry, nebo láska na první pohled, okamžitě jsem měla jasno, že tohle chci dělat.

Co bylo na změně nejhorší? Peníze? Rodina? Vnitřní strach? Nezkušenost. Ze dne na den jsem se stala podnikatelkou bez zkušeností a kapitálu, navíc s několika zaměstnanci po původním majiteli. Ti mi poradili s výrobou a na ostatní jsem si už musela přijít sama. Jako holka jsem strávila spoustu času hraním budovatelských strategií, takže stavět něco prakticky z ničeho mi hrůzu nenahánělo. Těžší bylo ustát tohle budovatelské nadšení se dvěma malými dětmi, které se nám mezi tím narodily. To už je náročnější level!

Jaké výhody vám přináší dnešní práce? Litujete něčeho?
Podnikání mě naučilo, co je svoboda. Došlo mi, že svoboda není něco, co bych dostala automaticky zdarma a navždy, ale že je to důsledek mých vlastních rozhodnutí a odhodlání jít cestou, které věřím. Mám také obrovské štěstí, že se mi podařilo obklopit se úžasnými lidmi, kteří ve mě i tu mou cestu věří a pomáhají mi z ní nesejít.