Novodobá historie pivovarnictví se v Berouně začala psát právě před 20 lety, kdy zde v bývalém cukrovaru začali manželé Mayerovi vařit pivo pod názvem Berounský medvěd. A protože kulatiny je třeba řádně oslavit, chystá se ve zdejším rodinném pivovaru na 23. června velká párty.

Oslavy začnou v sobotu 23. června ve 13 hodin. Na programu jsou skupina Claymore, dvojník Waldemara Matušky Vladimír Nerušil a hlavní hvězdou odpoledního programu bude skupina Greenhorns v čele s Honzou Vyčítalem, který je mimo jiné i autorem všech medvědích etiket. Večírek zakončí hardrocková skupina Bugr. Celým dnem bude jako moderátorka provázet Irena Budweiserová, bývalá členka skupiny Spirituál kvintet. Po celou dobu zde budou probíhat i dětské soutěže, pivní soutěže i další zábavné akce. Bude si možné i nakoupit na jarmarku nebo prohlížet vystavenou vojenskou techniku v areálu pivovaru.

Pivo se v Berouně vařilo od dob jeho založení. První zmínky o vaření piva v Berouně se vztahují k roku 1295, kdy král Václav II. povýšil Beroun na královské město a měšťanům udělil právo várečné a sladovnické, městu udělil právo mílové. O šest set let později, přesněji v roce 1871, si zde právovárečné měšťanstvo postavilo nový strojní pivovar. V roce 1948 byl pivovar znárodněn a poslední vlastní pivo zde uvařili v roce 1978, kdy byl provoz zrušen a byla zde zřízena stáčírna piva Gambrinus. Zdejší pivo neslo název Zlatý kůň, lidově bylo zvané hemelka. I toto jméno v novém pivovaru oprášili a dali ho zpět zdejší jedenáctce.

Nový pivovar vybudovali Hana a Václav Mayerovi v bývalém areálu cukrovaru, který leží nedaleko zdejšího vlakového a autobusového nádraží. Časem vznikla v areálu i pivovarská hospoda, protože jak je známo – pod komínem chutná nejlépe.

Pivovar Berounský medvěd je jedinečný „pivovarský skanzen“, který nabízí zájemcům k prohlédnutí varny piva na přímý otop dřevem. Pivo se zde vyrábí spodním kvašením z tradičních surovin: pitné vody, ječného sladu, hlávkového chmele a pivovarských kvasnic. V zásobě sladu je pivovar soběstačný – vlastní totiž sladovnu v nedaleké obci Suchomasty. V současnosti v pivovaru vaří pravidelně sedm druhů piv. Stejně jako v případě patnáctého výročí se i pro letošek počítá s výročním speciálem, tentokrát dvacetistupňovým.

S paní Mayerovou jsme si v první části rozhovoru povídaly o vzniku pivovaru a počátečních předsudcích zákazníků.

Minipivovar Berounský medvěd se nachází ve starém továrním objektu. Rodinný podnik vlastní paní Mayerová spolu se svým manželem, z jehož nadšení do pivovarnictví plynul první impuls ke vzniku firmy. Probraly jsme jejich společnou historii spjatou s Berounským medvědem od začátku až do současnosti.

Pivovar funguje od roku 1998. Jak jste se dostali k tomuto netradičnímu podnikání?
Po revoluci jsme začali s podnikáním v tomhle areálu. Jako předmět podnikání jsme zvolili soukromý kovošrot. Se vznikem kovošrotu vznikla i parta zámečníků. V rámci tohoto oboru jsme pro ně hledali nějaké využití a dostali jsme nabídku práce pro Staropramen při bourání staré varny a vzniku nové. Tím pádem se tam manžel s našimi řemeslníky dostal a viděl to zázemí. V té době už se o pivo docela zajímal. Zajímal se o to už od mládí, protože babička mu vyprávěla, jak se kdysi na venkově vařívalo pivo doma. Myšlenky na to tedy měl, zkoušel si to, a když viděl zázemí velkých pivovarů, napadlo ho postavit si v našem areálu malý pivovárek.

Jak byly podnikatelské začátky náročné?
Za prvé jsme byli jedním z prvních soukromých malých pivovarů v republice, které vznikaly té době. Bylo to dvojsečné. Nebyly s tím zkušenosti. Nebyly ani firmy, jaké jsou dneska, které vám postaví minipivovar na klíč. Potýkali jsme se i trochu s předsudky lidí, protože v té době si nikdo neuměl představit, že může vzniknout malinký pivovar. My jsme také nevěděli, jestli vůbec uspějeme.

První zákazníky jste tedy měli z řad místních obyvatel, kteří o pivovaru věděli?
Určitě. Nejprve z řad našich známých, kterým jsme se zmínili. Ti chodili a ochutnávali pivo. Potom jsme přišli na to, že když se pivo uvaří a bude se předkládat lidem, tak nejlepší balení je do pet lahví. V tomto směru jsme také byli jedni z prvních, kteří začali pivo stáčet do pet lahví. Dneska už je to běžná věc. Velké pivovary do toho vstoupily teprve později. Pro nás to tenkrát bylo z praktických důvodů.

Vůči tomu také museli být zezačátku předsudky z řad zákazníků.
Přesně tak. Lidé to neznali a připadalo jim to divné. Potom se to otočilo, protože spousta lidí přišla na to, že pet lahve se daleko lépe přepravují. Nemusí se také myslet na vracení skla.

V další části rozhovoru se mimo jiné dozvíte, jaké filmy se v prostorách pivovaru natáčely, nebo jak jsou do chodu podniku zapojeni další členové rodiny.

Rodinný pivovar Berounský medvěd plánuje rozšíření provozu. Chystá další sklep a během dvou let chce vybudovat novou stáčírnu lahvového piva. Do budoucna by také mohla vzniknout větší varna se čtyřnásobnou kapacitou, řekl majitel Václav Mayer.

„Tady je pořád co rozšiřovat. Sedmnáct let tady fungujeme, ale mám pocit, že ještě dalších dvacet let budeme rozšiřovat, přestavovat a upravovat," uvedl.

Malý pivovar v areálu bývalého cukrovaru, v němž zároveň funguje pivovarská restaurace a kovošrot, ročně uvaří kolem 2500 hektolitrů piva. Produkce se každoročně o deset až 15 procent zvyšuje. Nejvíce odběratelů má pivovar v Berouně a nejbližším okolí a v Praze, exportuje ale i do Švédska nebo nově do Británie.

„Protože pivo vyvážíme, tak potřebujeme filtrovat. Kvůli trvanlivosti a tak dále. Zatím filtrované pivo skladujeme ve sklepě, ale není dobře, když je nefiltrované a filtrované pivo u sebe. Takže kvůli tomu stavíme ještě jeden sklep, kde bude jenom filtrované pivo," uvedl Mayer, který pivovar s unikátní varnou na přímý otop dřevem vlastní spolu s manželkou Hanou. Zatímco on dohlíží na vaření piva, jeho žena řídí restauraci a syn má na starosti kovošrot.

Pivovar má tři zaměstnance, šest pracovníků je v restauraci a kovošrot zaměstnává kolem dvou desítek lidí. S novou stáčírnou ale bude pivovar potřebovat posily. „Jakmile dostane to stáčení nějaký průmyslový ráz, tak budou potřeba další lidé, kteří se o to budou starat. Protože to není jen stáčení, ale i vymývání lahví a tak dále," podotkl Mayer. V současnosti mají v pivovaru jednoduchou stáčečku na čtyři lahve.

Nová varna s větší kapacitou
V plánu je podle Mayera také nová varna s větší kapacitou. Kdyby pivovar vařil dvě dávky denně, dostal by se teď maximálně na 5000 hektolitrů ročně. Mayer uvažuje o tom, že nynější desetihektolitrovou varnu přestaví na čtyřicetihekto­litrovou. Tím by se zaměstnancům výrazně ušetřila práce.

V Berouně vaří sedm druhů světlých, polotmavých i tmavých piv. Nejsilnější je osmnáctistupňový Grizzly, nejnižší obsah alkoholu má osmistupňové Cyklopivo. „Těsně vedle plotu máme cyklostezku a vlastně kvůli cyklistům, kteří jezdí kolem, jsme to pivo začali dělat. Báli se, že jedenáctka je moc silná, zkoušeli si ji ředit a manželovi to bylo líto. Tak jim uvařil osmičku," popsala začátky speciálu Hana Mayerová.

Mayer, který sám jezdí denně do práce na kole, předpokládal, že o Cyklopivo budou mít zájem jen cyklisté, ale nakonec ho přivítali i klasičtí konzumenti, kteří s ním zejména v létě zahánějí žízeň.

Majitele pivovaru k výrobě piva přivedla babička, která mu vyprávěla, jak se pivo vařilo na statku. Svůj dětský sen si splnil až po mnoha letech, v počátcích mu radil kamarád, který byl sládkem v Krušovicích. „Zkoušel si doma tak dlouho vařit v hrncích v malých dávkách pivo, až se do toho vložil a přišel na to, že by si mohl ten pivovárek postavit," uvedla Mayerová. V areálu, v němž manželé od 90. let provozovali kovošrot, tak časem přibyly i pivovar a restaurace.

Téměř 150 let starý bývalý Rolnický akciový cukrovar rozděluje obyvatele Berouna na dva tábory. Jednomu se industriální stavba podobná těm z románu Julese Verna „Ocelové město“ líbí, druhý by ji nejraději zbořil. Radnice má ale s trochou nadsázky štěstí.

Do na první pohled nepříliš vzhledného průmyslového areálu nemusí investovat žádné peníze. Vlastní ho totiž soukromý majitel, který v něm v současné době provozuje mimo jiné pivovar a chce mu v budoucnu vrátit původní podobu.

Starší obyvatelé Berouna si ještě pamatují, když v roce 1967 cukrovar svůj provoz ukončil. Panu Rudolfovi se ale objekty bývalého cukrovaru nelíbí. „Je to berounská ostuda, když přijíždí někdo od Plzně tak to je neošklivější místo v Berouně. Nejlepší by bylo ji zlikvidovat nebo ji nahodit nebo natřít. Ale tak, jak to je, ještě s pozadím šrotiště, proti tomu jsem, jak se říká ‚všema čtyřma‘.“ Naopak paní Helena s manželem by hlavní historickou budovu, kde provozuje její majitel kromě šrotiště i soukromý pivovar, rozhodně nebourala. „Já bych ji opravila, aby to bylo jako dřív,“ dodává.

I dalším lidem se stavba až na drobnosti líbí a jsou spokojení i s tím, co se uvnitř děje. „Kdyby se to opravilo, bylo by to lepší, ale restaurace, která tam je, je ‚prímová‘,“ shodují se kolemjdoucí.

Vedení Berouna se o stavbu nemusí starat, ale ani nemůže mluvit do toho, co se s ní děje. Domy ale nejsou v havarijním stavu a neohrožují okolí. Podle architektky Dany Vilhelmové z radnice je celý areál cenný. „Budova má historickou hodnotu jako technická památka,“ potvrzuje. Podle jejího názoru ale spojení pivovaru se šrotištěm není nejšťastnější. „Ten prostor by si zasloužil trochu kultivovanější prostředí,“ dodává.

Celý areál od roku 1967 chátral. Sídlo tam mělo jednotné zemědělské družstvo. V roce 1991 ho získal nynější spolumajitel Václav Mayer a začal provozovat sběrnu starého železa. Od té doby objekty opravuje. „Já jsem fanda historie, takže jsem si uvědomil, že tenhle cukrovar je poslední průmyslový objekt, který má svým způsobem historickou hodnotu i pro Beroun. Takže bychom to rádi zachovali a naopak bychom tu rádi z větší části udělali i nějaké prostory pro kulturní využití,“ naznačil své plány spolumajitel areálu.