Historie a současnost Pivovaru Kout

Koutský pivovar byl založen pravděpodobně po zániku hradu Rýzmberka během třicetileté války. V této době bylo vyrobeno první koutské pivo a začala se psát historie pivovaru Kout na Šumavě.
První písemné zprávy však pocházejí až z prvních let 18. století. Jako rok založení se uvádí rok 1736. Rozkvět pivovaru představuje období, kdy patřil hraběcímu rodu Stadionů a kdy byl postupně rozšiřován až do dnešní podoby.
Když rod Stadionů počátkem 20.století vymřel, pivovar několikrát změnil majitele a od roku 1924 do konce II.světové války patřil rodu Schönbornů.

Tajemný mok ze šumavského Koutu
S regionálními pivovary to v 90. letech minulého století nevypadalo vůbec dobře. Do pivovarských gigantů tehdy vstoupily zahraniční investoři a restauracím i samotným konzumentům nabídli podmínky, jimž nemohly malé podniky konkurovat. Mnoho z nich tenkrát zaniklo. Český pivař je však tvor zmlsaný a brzy zjistil, že z nápojů chrlených v nevídaném množství pivními továrnami se jaksi vytratila jejich dřívější jedinečnost. Začal se tedy rozhlížet po něčem výjimečném, pivovara to postupně nastartovalo renezanci malých pivovarů, které před kvantitou upřednostňují poctivou kvalitu. Jedním z takových nadšených výrobců je i pivovar Kout na Šumavě.
Víska Kout na Šumavě leží asi šest kilometrů jihovýchodně od Domažlic. Parkujeme před branou stylově vyvedenou v podobě pivního sudu. „Tak vám vezu ty pražské zvědavce,“ vítá se náš řidič a zároveň obchodní zástupce koutského pivovaru pro Prahu a okolí Karel Trejkl s majitelem podniku Janem Skalou, který si na rameno nahazuje pytel sladovnického ječmene a odnáší jej do skladu. „To víte, tady musí ruku k dílu přiložit každý,“ směje se. Zdejší pivovar vznikl už na konci třicetileté války, ale první písemné záznamy o něm pocházejí až z roku 1736. Dlouho patřil šlechtickému rodu Stadionů, jehož příslušníci vystavěli rozsáhlý komplex prakticky do dnešní podoby. Roku 1924 přešel pivovar do rukou rodu Schörnbornů. O tehdejším věhlasu varny svědčí i fakt, že se koutské pivo čepovalo až ve Vídni. Po válce byl podnik znárodněn a jeho význam začal upadat. Objem výroby se snižoval a budovy chátraly. V 70. letech zbylo z kdysi slavného pivovaru už jen torzo, jehož výrobní linka sloužila k plnění sodovky, a i ta se brzy nadobro zastavila. Komunistická moc obehnala historické stavení ohradou z vlnitého plechu a nechala jej napospas povětrnostním vlivům.

Tajemství staré knihy
Objekt v žalostném stavu koupil v roce 2001 Jan Skala. “Splnil jsem si mladický sen mít vlastní pivovar. Ale první roky jsem jenom vyvážel suť a odpadky,” hovoří nový majitel o nelehkých začátcích. “Ani jsem nevěděl, jak se vlastně pivo dělá, ale přemluvil jsem tady Bohouše, aby do toho šel se mnou,” představuje nám nejdůležitějšího zaměstnance, sládka Bohuslava Hlavsu, který před tím 30 let pracoval v nedalekém domažlickém pivovaru. pivovarSpolečným úsilím vyklidili zadní část traktu a vybudovali v něm malou moderní varnu.
Ještě neměli přesný plán, jaké pivo budou vařit, ale náhoda jim do rukou přihrála tajemství zaniklého pivovarnického rodu. Při přestavbě kotelny objevili v zastrčeném rohu starou účetní knihu, která obsahovala i recept na původní koutský ležák. Švabachem ručně psaný text nebylo vůbec jednoduché rozluštit. Nakonec se to ale povedlo, a tak bylo po dlouhé době, v roce 2006, opět uvařeno originální koutské pivo.
„S velkou slávou a pocitem zadostiučinění jsme rozvezli první sudy po okolních pivnicích. Hospodští nám však hned druhý den volali, abychom si zásilku vzali zpátky, že je prý pivo zkažené,“ vypráví sládek Hlavsa. „Dali jsme jim totiž pivo nefiltrované, tedy kalné, a místní konzervativní konzumenti ho zkrátka nepřijali. Honza pak musel osobně hospody objíždět a lidem dokazovat, že pivu nic není.“ Pivařů toužících ochutnat něco neobvyklého se naštěstí našlo dost jinde. „Vkus místních lidí ale respektujeme a pivo děláme i ve filtrované verzi. Je to ale škoda, protože filtrací z piva odstraníme to nejzdravější, co na něm je,“ dodává sládek.

Není všechno pivo, co pění
Co to pijeme?“ nabíhám si nešikovně položenou otázkou, když nám sládek Hlavsa přináší ochutnat čerstvě dozrálý ležák. „To je pivo,“ říká s úsměvem. Z jeho dalších slov ale chápu, že zase tak ironicky odpověď nezněla. „Víte, naše pivo zraje v tancích nejméně dva měsíce. V obřích pivovarech se uvaří várka a za deset dní se už stáčí. pivovarVelké provozy proces kvašení urychlují ve vysokých teplotách. Pivo má kvasit pomalu. Vyloženě proti všem pravidlům je i americký způsob HGB, kdy se uvaří silné pivo okolo 20 % sacharizace a pak se ředí na to, co žádá trh, a dosycuje CO2. Tato sloučenina už nemá s pivem mnoho společného,“ vysvětluje.
V únoru měl pivovar pouhé dva zaměstnance. I tak se ale mohl pochlubit výstavem kolem 5000 hektolitrů ročně. V březnu nastoupil do Koutu druhý sládek a provoz se rozjel na dvě směny. „Zahájením druhé směny si slibujeme zdvojnásobení výstavu. To nám bude zase na nějakou dobu stačit, protože se chceme nadále soustředit hlavně na kvalitu našeho piva,“ objasňuje majitel Skala.
V Koutu se vaří výčepní desítka, originální nefiltrovaná dvanáctka a tmavé speciály čtrnáctka a osmnáctka. K výrobě se užívá výhradně nejlepších sladů a žateckého chmele. Koutské pivo získalo několik ocenění z celostátní Jarní ceny českých sládků. Při letošní degustaci v Táboře získalo stříbrnou a bronzovou Pivní pečeť. Pivovar si přivezl i prestižní mezinárodní ocenění za dvě třetí místa z degustace ve Francii za účasti 260 pivovarů z celé Evropy.

Kam za koutským
Přímo v Koutu na Šumavě můžete zavítat do Koutské pivnice. Pivovar má několik značkových hostinců v Domažlicích, v Plzni, Klatovech nebo Kdyni. Koutské pivo najdete i v Čerčanech na Benešovsku nebo v Černošicích u Prahy. Pražáci mohou zajít do žižkovské pivnice U Slovanské lípy, a pokud si udělají výlet směrem na Jílové u Prahy a Okrouhlo, osvěží se originálním mokem v Zahořanské hospodě. Toto jedinečné pivo za ochutnání určitě stojí.

● Majitel pivovaru: Jan Skala Tel.602 134 337
● Hlavní sládek: Bohuslav Hlavsa Tel.608 241 232
● Zahraniční obchod: ing.Adrian Šaroch Tel.776 177 767
Zdroj:Stránky Pivovaru Kout, 2015


Více na stránkách pivovaru

Koutský pivovar: někdo to křísí, jiný to zabije

Publikováno:před měsícemZdroj:Euro.czAutor:Ondřej Stratilík

Tradiční koutský pivovar ničí minulost, o jeho budoucnosti se rozhoduje právě teď.
„Pan majitel tenhle podnik miloval,“ začne zhruba čtyřicetiletý muž přemýšlet nahlas. „Ale problém byl, že miloval i ženské,“ dodává polohlasně před oprýskanou branou Pivovaru Kout na Šumavě. I tak někteří zdejší vzpomínají na Jána Skalu.

Pro Koutské tento podnikatel znamená hodně. Když obec nevěděla, co s ruinou věhlasného pivovaru, který komunisté nechali shnít a před padesáti lety zavřít, Skala areál v roce 2002 koupil. A před dvanácti lety se podařilo téměř nemožné. Z nádob umístěných v původním ležáckém sklepě začala opět stoupat pára a sládek založil první várku.

Koutská desítka a dvanáctka se tu vyrábí dodnes. Ovšem několikaminutová návštěva stačí, aby člověk uznal, že takto dobře fungující pivovar nevypadá. A teď nejde jen o oprýskané stěny nebo rozbitá okna. Co zaujme hned, je absolutní ticho, jež tu panuje. Slyšet je psa štěkajícího v dálce, zurčení potoka a muziku, která se line odněkud ze dvora. Tedy všechno jiného jen ne samotnou výrobu.

Poté, co Ján Skala na začátku loňského roku zemřel, nastaly těžší časy. Po podnikateli zbylo pět dědiců z jeho tří vztahů, v představenstvu společnosti se zase žhaví třecí plochy mezi jeho poslední a předposlední partnerkou. Do toho všeho přichází zájemce, který by celý provoz rád koupil, a k tomu musí navíc třetí největší pivovar v Plzeňském kraji bojovat s pomluvami, že ukončí výrobu.

Nevěnuje se práci
Až do letošního srpna předsedala společnosti Gabriela Hodečková. Poslední partnerka Jána Skaly, která se do představenstva dostala loni v lednu jen několik týdnů před Skalovou smrtí. Když ji týdeník Euro oslovil s žádostí o rozhovor, ihned jakékoliv vyjádření odmítla.

Do komunikace se pak vložil Jan Beran. Od letošního srpna předseda představenstva celé akciovky. I on nakonec svolil jen k několika kusým odpovědím. „Naší prioritou je, aby se v pivovaru nadále vařilo pivo,“ prohlásil.

Jeho nástup do společnosti Pivovar Kout na Šumavě je docela zajímavý. Členem představenstva se stal letos 1. srpna, kdy proběhla valná hromada firmy. V pátek 31. srpna pak získal post předsedy představenstva. „Tato změna má být pro společnost vhodná a přínosná pro velké zkušenosti s vedením společnosti,“ stojí v zápisu z jednání. Podle rejstříku Beran figuruje - i jako majitel - v dalších jedenácti firmách.

Během valné hromady na začátku srpna však došlo ještě k jedné zásadní změně. Dva Skalovi synové přišli o členství v dozorčí radě, bývalá manželka Jana Skalová zase o pozici členky představenstva. Její odvolání oficiální dokumenty vysvětlují jako „nutnou personální obměnu, aby v orgánech společnosti figurovaly osoby, které se budou plně věnovat práci pro společnost a které budou mít manažerské dovednosti“.

Jana Skalová se dnes živí jako krejčová ve Kdyni, s novinářskou návštěvou si příliš povídat nechce. Nad svým srpnovým odvoláním jen mávne rukou. „Oni mají při rozhodování 151 hlasů, já 49,“ krčí rameny. A jak se Jan Beran k pivovaru vůbec dostal? Podle ní ho do společnosti přivedl daňový poradce.

Nejdřív zevnitř
Přestože v polovině letošního října na Šumavě vrcholily nejhezčí dny letošního podzimu, koutský pivovar nasvícený ostrým dopoledním sluncem vypadal spíš žalostně. Na zničených stěnách vybydlených budov visí zrezivělé cedulky připomínající, kde byla varna a kudy se chodilo do sladovny. Mrtvolné ticho rozbíjí důchodce s nákupní taškou na kolečkách. „Jdete si koupit pivo? Pojďte se mnou, ukážu vám, kde to je,“ prochází pivovarskou branou.

Na dvoře čeká několik kádí pro spilku a nerezové tanky. Ty zde podle bývalého sládka Bohuslava Hlavsy leží ještě od dob, kdy žil Ján Skala. „Umírá to tady,“ rozhlíží se starší muž, když otevírá velké plechové dveře. „Někdo to křísí, jiný to zabije,“ shrnuje historii pivovaru v uplynulých sto letech.

Vcházíme spolu do historických sklepů, kde právě několik chlapů plní plastové sudy pro zahraniční zákazníky a 1,5litrové lahve. „Kupte si, je dobré. Já jsem byl původně na víno, ale žena mě naučila pít zdejší pivo. Beru šest,“ vytahuje peněženku.

Neradostný stav trápí i Janu Skalovou, která je spolu s Gabrielou Hodečkovou akcionářkou pivovaru. „Pan Skala měl v úmyslu opravovat pivovar nejdřív zevnitř, až by pak tyhle opravy zaplatil, chtěl se pustit i do ostatních věcí,“ přibližuje Skálová byznys plán svého bývalého manžela.

Současné vedení podniku však odmítá, že by žilo jen z toho, co udělal a zaplatil bývalý majitel. Podle Jana Berana čekají firmu v nejbližší době velké investice. Kam a kolik peněz by mělo jít, už ve svých stručných odpovědích neupřesnil.

Přijela k nám inspekce
Vzhledem k tomu, že si nyní na pivovar posvítila Česká inspekce životního prostředí, je ale možné, že místo vylepšení varny nebo nutných oprav jiného vnitřního vybavení bude muset Beran nejdřív investovat do čistírny odpadních vod. Do kanalizace a Koutského potoka protékajícího pivovarem totiž prosakuje znečištění.

A inspektoři nyní prověřují, jestli je tím viníkem právě pivovar. „Do ukončení kontroly nelze říci více informací,“ reaguje Jana Jandová z tiskového oddělení inspekce.

Jak potvrzuje zápis z jednání koutského zastupitelstva z letošního srpna, místní mají o viníkovi ekologické havárie jasno. „Na životním prostředí proběhlo jednání kvůli pivovaru, který vypouští odpad do potoka,“ měl tehdy oznámit starosta Václav Dufiek.

Na jeho slovech se nic nezměnilo dodnes. Když má odpovědět, jaký přínos má pivovar pro obec, pozitivní odpovědi se člověk nedočká. Podle Dufika je spíš podnik přítěží a lidé z něho kdovíjak nadšeni nejsou. Taková reakce překvapí. Většina jiných obcí s pivovarem bere tuhle symbiózu především jako dobrou podporu cestovního ruchu a lákadlo na turisty.

Všechno je ovšem jen kulisou a předvojem pro to, na čem se nyní v Koutě usilovně pracuje. Přestože obě spolumajitelky Jana Skalová a Gabriela Hodečková společnou řeč hledají složitě, do pivovaru by chtěl přijít nový majitel a získat od nich celý stoprocentní podíl. A jak zjistil týdeník Euro, tím zájemcem není nikdo jiný než Jan Beran, současný předseda představenstva.

„To nebudu komentovat,“ odvětí Beran do telefonu. Prý už přišel i s finanční nabídkou. „Do dvou nebo tří týdnů bude jasno,“ věří.

Jana Skalová zatím nad takovými slovy zvedá obočí. Jednak jí vadí, že si prý Beran nenechal udělat odhad hodnoty pivovaru a nabídku odvodil od tržní ceny podniku.

„A rozhodně to nebude otázka několika týdnů. U soudu je žaloba dědiců pana Skaly, kteří žádají svůj podíl. Takže se to musí vyřešit i s nimi,“ upozorňuje Jana Skalová.

Pokud tak má někdo stále pocit, že podnikat v pivovarnictví a mít k dispozici tradiční značku představuje terno, mohl by si někdy zajet na exkurzi do Koutu na Šumavě. Tady kdokoliv velmi rychle prozře. Ani stojící a jakžtakž fungující varna není zárukou klidného byznysu. A když jde navíc o rodinnou záležitost, předčí i tu nejhorší telenovelu o strastech jihoamerických továrníků.

O koutské pivo je zájem i ve světě. Výstav se bude zvyšovat

Publikováno:před 3 letyZdroj:Lidovky.czAutor:ČTK

Koutský pivovar, po Prazdroji a Chodovaru třetí největší výrobce piva v Plzeňském kraji, trvale zvyšuje export. Letos vyrobí stejně jako loni 10 tisíc hektolitrů, z čehož polovinu vyveze do 12 zemí. Do tří let chce výstav ztrojnásobit.

„Chceme růst, ale až poté, co budou další peníze. Vše, co vydělám, jde celých devět let do rozvoje pivovaru,“ sumarizuje Jan Skala, majitel pivovaru. Dosud investoval 30 milionů korun, do rozšíření na 30 tisíc hektolitrů piva ročně by potřeboval dalších 20 milionů Kč. „Já ten pivovar vlastně buduji tak, jako to tu bylo kdysi (první pivo se v obci uvařilo v roce 1736, pozn. red.),“ pokračuje. Nejdříve chce mít hotovou technologii a pak opraví budovy.

Minipivovar vyváží nejvíce na Slovensko, které odebírá téměř dva tisíce hektolitrů ročně, ale daří se mu také v Rusku, Spojených státech, Británii, Dánsku, Finsku, Švédsku. „Do všech těchto zemích vývoz trvale roste,“ vypočítává Skala. Vyrábí pouze sudové pivo. „Chtěl jsem kdysi lahvárnu, ale stála fůru peněz. Udělal jsem dobře, protože dneska bych neměl co stáčet, vše je vyprodáno,“ pyšní se Skala. Do budoucna se ovšem téhle vize nevzdává.

Pivovar, který má dlouhodobější vývozní kontrakty, se trvale rozšiřuje. Koupil větší varnu a instaloval výkonnější kotelnu. Musí pořídit další ležácké tanky a rozšířit spilku. Na budově opravil zadní část fasád i střech.

Koutské pivo - desítka, dvanáctka, čtrnáctka a osmnáctka - se v současností čepuje ve stovce hospod po celé republice. Desítku prodává 12 Kč za půllitr a dvanáctku za 17 Kč, základem jsou české suroviny a minerální voda z vlastního podzemního jezera. Areál starého pivovaru koupil Skala v roce 2002.

Koutský pivovar získal ocenění

Publikováno:před 4 letyZdroj:Domažlický deníkAutor:Helena Bauerová

Dvě zlaté medaile získal Koutský pivovar na letošním Pivovarnickém festivale v Táboře.

Po mezinárodních cenách z Francie, úspěších na tuzemské Jarní ceně sládků a stříbrné a bronzové pivní pečeti z předchozích táborských ročníků letos na Zlaté pečeti zabodoval naplno. Odvezl si hned dvě vítězství a stal se tak nejúspěšnějším minipivovarem letošních degustací.

Degustátoři hodnotili 640 vzorků ze 170 pivovarů.
„Jako jediný pivovar jsme uspěli ve dvou kategoriích. Získali jsme dvě medaile za nejlepší pivo v České republice. Snažíme se a je vidět, že naše pivo jde dobře na odbyt. Z každého ocenění máme vždy velkou radost, řekl sládek Koutského pivovaru Bohuslav Hlavsa.

Objekt v žalostném stavu koupil v roce 2001 Jan Skala.
„Splnil jsem si mladický sen mít vlastní pivovar. Ale první roky jsem jenom vyvážel suť a odpadky," hovoří majitel o nelehkých začátcích.
„Ani jsem nevěděl, jak se vlastně pivo dělá, ale přemluvil jsem Bohouše Hlavsu, aby do toho šel se mnou," dodal. Sládek Bohuslav Hlavsa předtím 31 let pracoval v domažlickém pivovaru a díky jeho znalostem se jim podařilo vrátit Koutskému pivovaru zašlou slávu. Společně vyklidili zadní část traktu a vybudovali v něm malou moderní varnu.

Při přestavbě kotelny objevili v zastrčeném rohu starou účetní knihu, která obsahovala i recept na původní koutský ležák. Švabachem ručně psaný text nebylo vůbec jednoduché rozluštit. Nakonec se to ale povedlo, a tak bylo po dlouhé době, v roce 2006, opět uvařeno originální koutské pivo.

„S velkou slávou a pocitem zadostiučinění jsme rozvezli první sudy po okolních pivnicích. Hospodští nám ale hned druhý den volali, abychom si pivo vzali zpátky, že je prý zkažené. Dali jsme jim totiž pivo nefiltrované, tedy kalné a místní ho zkrátka nepřijali. Šéf pak jezdil po hospodách a učil lidi toto pivo pít. Chodil chudák tehdy celý unavený," směje se Hlavsa. V pivovaru uvaří ročně 10 000 hektolitrů deseti, dvanácti, čtrnácti a osmnáctistupňového piva.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.04.11.2018 14:403