Pražský deník přináší po celý rok cyklus Jak jsme žili v Československu. Každý týden zveme čtenáře do novodobé historie jednotlivých pražských čtvrtí. Na procházku po významných momentech let 1918 až 1992 tentokrát zveme do Braníka.

Braník se v kronikách objevuje již od roku 1088. O původu jeho jména se dodnes vedou spory. Někteří historici se domnívají, že je odvozen od slova bránit, neboť se na kopci nacházela pevnost, která hlídala jihozápadní cestu do Prahy. Podle jiných vznikl název od slova brát. Místní totiž vybírali clo za plavené dříví.

Už v 17. století se každopádně v Braníku vařilo pivo, a to v pivovaru dominikánů. Během následujícího období se město stále rozrůstalo a na začátku 20. století tu žilo již přes 3000 obyvatel. Ruku v ruce s tím přišel i rozmach průmyslu.

S pivem až na Pražský hrad
Rok 1899 byl pro mnohé pražské sládky těžký. Pivo vařily v metropoli nejen velké firmy, jako třeba Staropramen a První pražský měšťanský pivovar, ale i menší podniky. Konkurence byla velká a řada drobnějších provozů zkrachovala. Řada sládků našla uplatnění v Braníku. „Pivovar Braník koncem 19. století založili sami sládci, kteří přicházeli o práci. V té době už totiž pozvolna mizely tradiční pivovary,“ řekl někdejší ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Tehdy dalo hlavy dohromady 13 sládků a založili Společenský pivovar pražských sládků. Finance na vybudování moderního provozu získali prodejem akcií, o které byl takový zájem, že poptávka desetinásobně převýšila nabídku. Stavba trvala pouze rok a v září roku 1900 se v Braníku začalo vařit.

V roce 1901 se sládkům dostalo pocty dodat pivo na Pražský hrad. Stalo se tak u příležitosti návštěvy císaře Františka Josefa I. Ten si zlatavý mok velmi pochvaloval, a když v roce 1907 přijel do metropole znovu, tak se dokonce zajel za zástupci pivovaru podívat. Pivo se odtud následně začalo vyvážet do celého světa. Výroba zde vydržela až do roku 2007.

Ukrývali výsadkáře
Braník se rozrůstal také za první republiky. Za německé okupace na něj ale dopadly těžké časy. Několik místních rodin uniklo nacistické perzekuci jen o vlásek.
„Jednou jsem se vrátila ze školy a maminka mi ve dveřích povídala, že máme návštěvu a že jestli ceknu, tak bude zle, že nás Němci zabijí,“ vzpomínala malířka a kronikářka Zdeňka Landová. „Na kanapi v ateliéru mezi paní Syslovou a Činčerovou seděl vysoký pán,“ dodala.

V roce 1942 se totiž u nich doma krátce ukrýval nadporučík Adolf Opálka, jeden z hrdinů, jenž padl po atentátu na Heydricha při obraně kostela sv. Cyrila a Metoděje. Rodina Landových vyvázla jen díky tomu, že o ní zrádce Karel Čurda nevěděl.

Další rodina, která skoro nepřežila konec války, byla malíře Cyrila Kotyšana. Umělec žil v Braníku od narození, od roku 1927 pak ve vile v Branické ulici. Místo to bylo pro rodinu Kotyšanů idylické, ale v květnu roku 1945 za Pražského povstání se Braníkem rozezněly zvuky střelby a bojů. Rodina se sice schovala do prádelníku, ale ani tam nebyla v bezpečí.

„Ozvala se strašná rána. Zdi se sypaly a do prádelny vnikl prach,“ psala v dopise Irena Kotyšanová, dcera malíře Cyrila. „Tanky střílely zběsile z kanonu. Pak jsme slyšeli kroky na dvoře a německé povely. Potom nám začali mlátit pažbami do dveří.“

Celý dům obklíčili esesmani a přinutili rodinu postavit se čelem ke zdi. Měli totiž podezření, že se jedná o partyzány. Irena Kotyšanová naštěstí uměla perfektně německy a esesmany přesvědčila, aby její rodinu ušetřili.

Z vojáků nakonec vypadlo, že jim je pouhých 16 a 15 let. Přesto rodině podpálili dům a malíře donutili s dalšími muži jít s tanky jako lidský štít. Povstání nakonec pro Kotyšanovy dopadlo dobře. I tatínek se totiž dostal v bezpečí domů. Ne všichni ale měli takové štěstí. V Braníku tehdy padlo přes 200 lidí.

Věděli jste, že …
… Branické divadlo si místní postavili v roce 1925 z vlastních peněz. Mezi léty 1975 až 1983 v něm působilo Divadlo Járy Cimrmana a měly tu premiéry hry Posel z Liptákova a Lijavec. Dnes je ale divadlo bez souboru a Praha 4 prostory nabízí k pronájmu za pouhých 10 000 Kč měsíčně.

… Braníku se někdy přezdívá také český Hollywood. Bydlí zde totiž řada filmařů a herců, jako například Jan Svěrák, David Vávra, Ondřej Trojan, Tomáš Vorel nebo Tomáš Jančařík.

… logo zdejšího pivovaru za 100 zlatých vymyslel a nakreslil Mikoláš Aleš. Jeho návrh vycházel z dobového znaku sladovníků, který jim udělil už císař Karel IV. Ten poté malíř doplnil o postavu jejich patrona, jímž je svatý Václav, a dva anděly, kteří drží erb sladovníků.

Branické pivo mělo a dodnes má mezi českými pivaři velmi dobrý zvuk. Třebaže se navzdory svému názvu už deset let vaří na Smíchově, stojí za to připomenout si historii Branického pivovaru – pravděpodobně toho nejmalebnějšího na pražském území.

V době uvedení do provozu zněl jeho oficiální název Společenský pivovar pražských sládků. To protože výstavbu iniciovalo 13 sládků z menších pražských pivovarů, které koncem 19. století přestaly být schopné konkurovat průmyslovým pivovarnickým provozům. Týkalo se to například pivovarů U Rozvařilů, U Karabinských, U Sladkých, U Bachorů, U Hermanů, Na Slovanech nebo Na Libušince. Náklady na vznik společného moderního pivovaru byly financovány úpisem akcií nově založené akciové společnosti. V den svého vydání vzbudily akcie natolik vysoký zájem, že poptávka desetinásobně převýšila nabídku.

Stavba moderního pivovarnického komplexu započala v květnu 1899 na pražském předměstí v Braníku. Jak vidno na fotografiích, holé branické stráně protknuté tu a tam improvizovaným stavebním kolejištěm připomínaly tou obou scény z Divokého západu. V době budování pivovaru nebyl ještě proražen Vyšehradský tunel, a tak současně s pivovarem vzniklo také říční přístaviště, odkud nákladní lodě dopravovaly pivo na Výtoň a dál do vnitřní Prahy.

Zní to až neuvěřitelně, ale výstavba celého pivovaru trvala jen o málo déle než rok, takže slavnostní zahájení provozu se uskutečnilo v září 1900. Komplex navržený Janem Herainem sestává ze sedmi budov – sladovny, varny, kotelny, chladírny, bednárny, hospodářské a administrační budovy. Všemu vévodí 49 metrů vysoký komín. A také znak v průčelí administrační budovy, pod kterým je podepsán Mikoláš Aleš.

V době vzniku zvládnul pivovar uvařit až 600 hektolitrů piva denně, což dělalo v ročním úhrnu úctyhodných 150 tisíc hektolitrů. Původně se uvažovalo o tom, že k vaření piva se využije filtrovaná voda z Vltavy. Záhy se však ukázalo, že celou spotřebu pivovaru dostatečně pokryjí vyvrtané studně. Říční voda se tak využívala jen k napájení parních kotlů. Velkorysá sladovna pro změnu postačovala k tomu, aby se v ní dal usušit jeden vagón sladu denně. K dopravě sladového ječmene výborně posloužila železniční vlečka z nedaleké trati, jež byla do pivovaru přivedena zhruba rok po otevření.

Záhy po založení pivovaru se dostavily první úspěchy. Už v roce 1901 se Braník čepoval na Pražském hradě při návštěvě Františka Josefa I., za což sládkové získali pochvalné císařské uznání. Při své příští návštěvě Prahy se pak panovník dokonce osobně pozdravil se zástupci pivovaru na podolské straně Vyšehradského tunelu.

V prvních letech svého působení pivovar pravidelně zvyšoval svou roční produkci. Kolem roku 1908 ovšem uhodila krize, která během několika let snížila odbyt pivovaru do té míry, že málem zkrachoval. Rozběhla se proto jednání s pražskými hostinskými, kteří do podniku vstoupili coby podílníci. Pivovar se v roce 1913 znovu zmátožil, ale už pod změněným názvem jako Hostinský pivovar.

Vedle tradičních světlých ležáků se v Braníku vařily také tmavé speciály – Malvaz, Slaďák, Mnichovák nebo Chantecler noir. Poslední z nich nesl jméno podle divadelní hry Edmunda Rostanda a pivovar se s ním pokoušel uspět na francouzském trhu. Po uzavření Nuselského pivovaru začátkem 60. let se do Braníku přestěhovala také výroba nuselského Preláta.

Výroba branického piva se přerušila jen v letech 1942-46. Od té doby se Braník vaří až do dneška. V roce 1948 byl pivovar znárodněn a o deset let později začleněn do národního podniku Pražské pivovary. Po roce 1989 se jeho majiteli postupně stali dvě mezinárodní pivovarnické skupiny – Bass a Interbrew. Proto se v Branickém pivovaru jeden čas vařila také belgická Stella Artois nebo japonské pivo Asahi.

Co zapříčinilo zánik Branického pivovaru? Jeho nedostatečná kapacita. Ačkoliv byl v 90. letech výrazně zrekonstruován a zmodernizován, zvyšující se poptávka nakonec pivovaru zlomila vaz. V roce 2005 přesahoval roční výstav 1 milión hektolitrů piva, ale jeho další navyšování nepřicházelo v úvahu. Pivovar má totiž status kulturní památky, což nedovoluje výraznější zásahy do jeho dispozice. Proto se výroba roku 2007 přestěhovala na Smíchov a v Branickém pivovaru po víc než 100 letech definitivně vyschly trubky.

Areál pivovaru odkoupila developerská skupina ING Real Estate Development s vyhlídkou na vybudování bytů. K tomu však nikdy nedošlo a po několika letech změnil bývalý pivovar opět svého vlastníka. Dnes se areál komerčně pronajímá různým nájemcům. Najdete tu dílny, ateliéry nebo obchodní prostory. A dokonce se tu opět vaří pivo, byť v menším objemu. Svou základnu tu našel minipivovar Moucha.

Pivovary Staropramen v závěru ledna ukončily produkci v pivovaru Braník a pivo této značky se nyní vaří ve smíchovském Staropramenu.

Pivovary Staropramen v závěru ledna ukončily produkci v pivovaru Braník a pivo této značky se nyní vaří ve smíchovském Staropramenu. Záměr sloučit výroby v Praze oznámila firma loni v únoru s tím, že v Braníku již nelze dále zvyšovat výrobu. Na prodej objektu pivovaru Braník bude vypsáno výběrové řízení, sdělila mluvčí Pivovarů Staropramen Michaela Trýznová.
Kvůli sloučení výrob v hlavním městě firma postupně propustí 75 zaměstnanců. Podle ředitele personálního oddělení Jana Mačejovského je pro ně připraven podpůrný program. Celkem zaměstnávají Pivovary Staropramen více než 900 lidí.
"Výstav pivovaru Braník se neustále zvyšoval, v loňském roce dosáhl rekordních 1,124 milionu hektolitrů piva," uvedl výrobní a technický ředitel Pivovarů Staropramen František Šámal. Rostoucí výstav podle něj vyžadoval modernizaci výroby, kterou branický pivovar vzhledem ke své uzavřené poloze a statusu kulturní památky neumožňoval.
Naopak pivovar Staropramen prošel rozsáhlou modernizací, jejíž třetí fáze v současnosti vrcholí. Zahrnuje výstavbu nové balicí linky a skladových prostor. Celý projekt bude ukončen do závěru prvního pololetí 2007.
Převedení výroby značky Braník se uskutečnilo postupně. Po oznámení záměru v únoru loňského roku začala ve smíchovském závodě půlroční testovací fáze. Od září 2006 se Braník vařil vedle domovského pivovaru také na Smíchově a od února se již produkuje pouze tam. Po ukončení provozu bude z branického pivovaru do Staropramenu převedena i výrobní technologie.
Novým vrchním sládkem pivovaru Staropramen se stal Zdeněk Lux, který do této funkce přichází z pozice vrchního sládka v Braníku. Ve společnosti Pivovary Staropramen působí od roku 1995.
Značka Braník, která zahrnuje Braník Světlý a Braník Ležák, je podle výrobce druhým nejprodávanějším lahvovým pivem v České republice. Tradice její výroby sahá do roku 1899.
Pivovary Staropramen, které patří do pivovarnické skupiny Inbev, mají na českém trhu asi 15procentní podíl. Jsou druhým největším výrobcem pěnivého moku po Plzeňském Prazdroji. Dosud měly v tuzemsku tři výrobní provozy - Staropramen, Braník a Ostravar.

Bránický pivovar z 19. století příští rok končí! Rozhodla o tom belgická pivovarská skupina InBev, která ho vlastní.
Pamětníci vyvěšují smuteční "fangle"! Pražský pivovar Braník - proslavený svou "desítkou" - jehož historie sahá až do 19. století, příští rok skončí! Rozhodla o tom belgická pivovarská skupina InBev, která vlastní české společnosti Pivovary Staropramen, kam spadá i Braník. O práci muže přijít až 80 lidí. V nádražní restauraci nedaleko pivovaru vznikla po informaci o konci výroby pivovaru doslova panika. Místní štamgasti si nebrali servítky. "Co budeme pít? Jsou to...," notovali si pivaři ve výrazivu, které je ale nepublikovatelné. "Modernizace výroby je nezbytná. Pivovar Braník dosáhl maxima kapacity a další modernizace provozu je vzhledem k jeho uzavřené poloze a skutečnosti, že se jedná o kulturní památku, vyloučena," vysvětlil důvody uzavření výrobní ředitel společnosti Pivovary Staropramen Zdeněk Šámal. Nadnárodní firma tak v prvním čtvrtletí příštího roku pivovar uzavře a počítá s prodejem celého areálu. O práci ale může přijít až 80 lidí! "Připravujeme program, v jehož rámci lidem poskytneme pomoc při hledání nového pracovního uplatnění," řekl diplomaticky šéf personálního oddělení firmy Jan Mačejovský. Branické pivo ale z trhu nezmizí. Výrobní technologie se podle majitelů přesune na Smíchov do Staropramenu.

Belgická pivovarská skupina InBev uzavře na začátku příštího roku pražský pivovar Braník, jeden ze tří českých podniků InBevu v Česku. Výroba z Braníku bude převedena do smíchovského Staropramenu. Bude to znamenat propuštění přibližně 80 zaměstnanců. Firma InBev v Evropě zruší 360 pracovních míst, v Česku však vzniknou nová.

Ve smíchovském pivovaru Staropramen se začaly stavět haly pro moderní balicí linky a skladovací prostory pro pivovar Braník. Díky modernizaci se zvýší kapacita pivovaru. Celková výše investic do modernizace přesáhne 20 miliónů euro. (580 mil. Kč)

"Modernizace výroby je vzhledem k neustálému růstu výstavu našich pivovarů nezbytná. Pivovar Braník dosáhl v současné době maxima své kapacity a další modernizace provozu je vzhledem k jeho uzavřené poloze a skutečnosti, že se jedná o kulturní památku, vyloučena. Staropramen prošel v posledních letech několika fázemi modernizace a má potenciál pro další rozvoj. Zároveň je v pivovaru Staropramen dostatečný prostor pro umístění výrobní technologie z pivovaru Braník," sdělil Novinkám výrobní ředitel Pivovarů Staropramen František Šámal.

Celkový výstav Pivovarů Staropramen v roce 2004 byl 2,95 miliónu hektolitrů a tržby činily 3,43 miliardy korun.

Výroba v Braníku má tradici
V pivovaru Braník býval starý pivovar dominikánů, což byl původně zámek. Tradice výroby piva Braník tak sahá až do konce 19. století. Lahvové pivo Braník je druhým nejprodávanějším lahvovým pivem v České republice. Branický areál bude podle mluvčí Pivovarů Staropramen Michaely Trýznové pravděpodobně prodán.

Pivovary Staropramen mají nyní v tuzemsku tři výrobní provozy, Staropramen, Braník a Ostravar, a také distribuční centrum v Radotíně. Jejich mateřská společnost InBev plánuje v tuzemsku letos zřídit centrum pro exportní aktivity pro několik evropských zemí. Vzniknout by tak mělo přes 100 pracovních míst.

InBev bude klást důraz na střední Evropu
InBev chce restrukturalizací ozdravit především operace v západní Evropě, které nyní v ziskovosti zaostávají a v tržbách upadají. Firma přesouvá důraz na Latinskou Ameriku a střední a východní Evropu.

V Německu tak InBev zruší asi 160 míst a dotkne se to všech jeho velkých německých pivovarů. Zeštíhlení potká i Belgii, kde InBev zruší asi 150 míst ve finančních službách.

Finanční ředitel InBev Felipe Dutra nevyloučil další zavírání pivovarů v Evropě. "Náš výkon v západní Evropě loni nebyl dobrý. Budeme dále hodnotit možnosti úspor," řekl. "V západní Evropě máme 120 pivovarů a jejich výkon nepřetržitě hodnotíme, dnes však v tomto ohledu nemáme co oznámit," dodal Dutra.

InBev již loni oznámil, že uzavře dva belgické pivovary. Jedním z nich je Hoegaarden, který vyrábí populární světlé pivo stejné značky.

Společnost InBev vznikla spojením belgického pivovaru Interbrew a brazilské nápojové firmy AmBev v srpnu 2004. Pivovar zaměstnává kolem 77 000 lidí ve 32 zemích a disponuje asi dvěma sty různými značkami piva, z nichž nejznámější ve světě jsou Stella Artois, Beck's, Löwenbräu nebo Brahma.