Dva pivovary, jedno pivo. Budvar pokračuje v úspěšné spolupráci s českými minipivovary. Tentokrát spojil své síly s minipivovarem Antoš a společně uvařili limitovanou edici piva ve stylu Cold IPA, které příhodně pojmenovali Cold But Bold. Limitka je k dostání ve vybraných podnicích a na prodejnách Globus, Terno České Budějovice a rohlik.cz.

První limitka letošního roku je tady a dorazila v plné parádě. Svěží, aromatické, hořké a velice dobře pitelné. Takové je pivo Cold But Bold, výsledek společného vaření létajícího sládka Budvaru Aleše Dvořáka a Martina Hromádky, sládka z minipivovaru Antoš. Jedná se o pivní styl Cold IPA, který se v nabídce pivovarů jen tak nevidí. I proto byste si tuhle limitovanou edici rozhodně neměli nechat ujít.

„Tenhle pivní styl se vaří jako ležák s použitím ležáckých kvasnic, kvašení ale probíhá za vyšších teplot. Díky tomu má něco z obou kategorií – intenzivnější hořkost a svěží tělo. Je to takový rebel, který se nerad řadí do klasických kategorií,“ říká Aleš Dvořák.

Jako létající sládek národního pivovaru již několik let vyráží na dobrodružné výpravy po celé České republice. S vybranými minipivovary vaří neotřelé pivní speciály, které posouvají hranice znalostí a dovedností nejen mezi pivovarníky, ale ukazují nové pivní obzory široké veřejnosti. Sládci společně hledají nové recepty, experimentují a hrají si se surovinami.

„S vařením stylu Cold IPA jsme měli v Antoši z minulosti už nějaké zkušenosti, ale pro Budvar to bylo v rámci jeho spoluprací s minipivovary poprvé. A to do sebe hezky zapadlo. Při vaření jsme si pohráli zejména s chmelením. Aleš, se kterým se znám už řadu let, přišel s americkým chmelem Elani a já zase s německým chmelem Tango. A výsledek chutná vážně skvěle,“ přibližuje spolupráci Martin Hromádka z Antoše.

Krom toho použili také různé druhy netradičních sladů. Například Red X, který v Budvaru používají k výrobě piva Budvar Redix, nebo dokonce rýžové vločky. To vše dělá z nové limitky Cold But Bold jedinečný pivní zážitek. Pivo najdete nyní v nabídce vybraných hospod, restaurací, na prodejně Terno České Budějovice, ve všech obchodních řetězcích Globus a na rohlik.cz. A pospěšte si, než se po něm zapráší! Více podrobností naleznete na www.budejovickybudvar.cz.

Spolupráce Budvaru s minipivovary v průběhu let
Mezi minipivovary, s nimiž národní pivovar v minulosti uvařil limitované pivní speciály, patří třeba Lucky Bastard, Cobolis, Dva Kohouti, Zlatá kráva, JungBerg, Clock, Madcat, Pioneer, Sibeeria, Volt, Permon, Thrills, Nachmelená opice, Axiom nebo Obora. Všechny tyto úspěšné spolupráce ukazují, že propojení velkého a malého světa pivovarnictví může inspirovat celé odvětví a oslovit široké spektrum zákazníků. A o pivní speciály je mezi lidmi stále rostoucí zájem. Rychle vyprodané várky limitek jsou toho jasným důkazem.

Šárka Grguričovou během práce pro Budvar učaroval svět minipivovarů. Když dostala nabídku spoluvlastnit malý pivovar Antoš ve Slaném, neváhala. „Je to splněným snem dvou lidí z velkého pivovaru,“ říká. V rozhovoru pro iDNES.cz vysvětluje, v čem je podnikání pro ženy náročné nebo jak se vypořádává s hejty na sociálních sítích.

Pamatujete si, kdy jste poprvé ochutnala pivo?
Když si vezmu pivo z velkého pivovaru, tak samozřejmě. Byla jsem takovéto dítě, které chodilo tatínkovi pro pivo do džbánu a tajně upíjelo. Do hospody to bylo trochu dál, tak jsem si občas ucucla.

Chutnalo vám už tehdy?
Chutnalo.

Kdy pro vás začalo být zajímavé?
Ke světu piva jsem se dostala, když jsem si v pokročilejším věku dodělávala vysokou školu. Tehdy tam byla možnost nasbírat kredity v rámci programu návštěv jihočeských firem. Když jsme navštívili Budvar a šli jsme do sklepa, kde byla ochutnávka piva z tanků, tak jsem se zasněně podívala a řekla jsem si, že tady chci pracovat.

To se vám nakonec také splnilo.
Ano. Uplynuly dva nebo tři roky a do Budvaru jsem opravdu nastoupila. Tím také vznikla moje vášeň pro pivo. Později v roce 2018 jsme byli kolegou Davidem také u toho, když Budvar začal spolupracovat s malými pivovary. Tehdy jsme jezdili do malých pivovarů a domlouvali spolupráci, konkrétní podmínky a ten svět nám učaroval a nadchnul nás. Říkali jsme si, že mít vlastní minipivovar musí být fantastické, takže nyní je Antoš splněným snem dvou lidí z velkého pivovaru.

Jaké to bylo, když jste převzali minipivovar Antoš?
Nejdřív se musíte psychicky přepnout z toho, že už nejste zaměstnanec, ale jste podnikatel a máte zodpovědnost za všechno, aby to fungovalo. Najednou také nemáte velké budgety jako v Budvaru, díky kterým se dá zařídit spousta věcí. Ze začátku jsme to urvali nadšením. Potom v roce 2021 přišla druhá vlna covidu a v roce 2022 energetická krize. To jsme přežili.

Napadlo vás během těch krizí, že byste to zabalili?
Bylo to těžké, ale že bychom to úplně zabalili, to asi ne, na to jsme byli možná i trochu ješitní, ale řešili jsme to. Nakonec vyhrála zarputilost.

Práce s pivovarem mě navíc baví, nemám žádného šéfa, můžu se rozhodovat svobodně, sama si určuji, co kde budu dělat, a nemusím tak sedět na hodinových poradách, kde se nic nevyřeší. Časem člověk také pochopí, že nemůže svým produktem uspokojit každého a že je to v pořádku.

Před začátkem rozhovoru jste zmiňovala, že pokud v pivovaru pracuje nějaká žena, většinou je na administrativní pozici. Jak reagují lidé z pivního světa, když jim řeknete, že nejste sekretářka, ale spolumajitelka?
S žádným despektem nebo odmítnutím jsem se nesetkala. Spíš to vzbuzovalo překvapení nebo údiv, na začátku také otázky. Více jsme bojovali s tím, že jsme se společníkem původně z velkého pivovaru, než s tím, že jsem žena.

Proč proč pro vás byla nálepka „z velkého pivovaru“ tak problematická?
Možná to u některých vzbuzovalo nedůvěru. Je to možná dáno právě tím, že když máte za sebou velkou firmu, tak můžete dělat spoustu různých podpor prodeje. Například do hospod rozdáváte automaticky slunečníky, zahrádky, půllitry a další reklamní předměty a jste zvyklí, že si za to zákazníka de facto koupíte.

Ve světě malých pivovarů je to o vztazích. V zákaznících musíte vzbudit důvěru a ukázat, že tomu rozumíte a děláte to srdcem a že vaše pivo za to stojí. Malých pivovarů je navíc hodně, konkurence je velká a není lehké proniknout do duše hospodského.

Ovlivnilo vaše podnikání nějak to, že jste do toho nešla sama, ale se společníkem?
Všeobecně si ženy věří méně než muži, takže si myslím, že je dobře, že jsem měla společníka Davida. Mimochodem, my jsme opravdu bývalí kolegové, každý máme svoji rodinu a náš vztah je fakt čistě jako obchodní parťáctví. Kdybych byla na začátku podnikání sama ženská, asi bych opravdu občas váhala, jestli jsem se neunáhlila a jestli to moje pivo někoho zajímá. Nevím, jestli to není mojí generací. Hodně mladým ženám fandím, aby byly stejně sebevědomé jako muži.

Sama byste tedy do toho šéfovat pivovaru nešla?
Fakt ne.

Myslíte si, že je tady něco, co by ženám pomohlo v tom zapojit se do podnikání?
Myslím si, že by si ženy měly víc věřit. Mám například kamarádku, která vyrábí moc hezké šperky a začala podnikat ještě dřív než já. Vždycky jsem jí říkala, že se musí více propagovat a musí být víc vidět, že nesmí být ta, co sedí v koutě a čeká.

A jinak samozřejmě nebudu zastírat. Pro ženy je náročné skloubit podnikání s rodinou. Zní to stereotypně, ale často je to převážně na ženách, a když k tomu přidáte podnikání, kterému musíte ze začátku dávat tisíc procent, tak je to hodně náročné a únavné.

Jak skutečnost, že máte rodinu, ovlivnila vaše podnikání?
Manžel mě v tom podpořil. Říkal mi – hele, vždycky jsi chtěla něco svýho, tak to zkus. Že bych měla jinak doma nějaký úlevy, tak to ne. Několikrát v týdnu jezdím z Českých Budějovic do Slaného, takže je to náročné.

Mladí lidé podle průzkumů pijí méně. Řešíte to? Máte obavy, jestli vás to do budoucna nějak neohrozí?
Jedeme na kvalitu, ne na kvantitu. Mladí pijí pivo méně, ale vybírají si kvalitu, například právě z malých pivovarů. Chtějí vyzkoušet něco nového a naopak nás inspirují k tomu, abychom se dále posouvali.

Jak se snažíte mladé oslovit? Sledujete trendy na sociálních sítích?
Opravdu to tak je, že koncoví zákazníci jsou na sociálních sítích. Je to v podstatě jediný kanál, kde je můžeme oslovit. Sociální sítě mám u nás na starosti já a snažím se v tomto směru vzdělávat a chytat trendy.

Minulý rok jsme měli spolupráci s klukem, který nám s videi na sítě pomáhal. Pomohlo nám to k tomu, že se k našemu profilu dostali další a další sledující, kteří u nás posléze nakoupili, takže je to opravdu důležité. Teď docela jedeme pivní meme.

Za tu dobu jsme si vytvořili opravdu silnou fanouškovskou základu. Kdykoli, když potřebujeme s něčím poradit nebo najít někoho, kdo nám pomůže, tak to velmi dobře funguje. Přes náš Instagram jsem také našla fotografa na produktové fotky.

Populární jsou i různé tanečky. Tancovala byste na sítích?
Pro mě ze začátku bylo strašně těžké vůbec ukázat se na fotce, nedejbože abych dávala rozhovor. Katastrofa. Vůbec jsem před tím nespala, měla jsem strach, že mě někdo „vyhejtí“ za to, že jsem z velkého pivovaru, že nejsem sládková nebo podobně.

Postupem času jsem zjistila, že musím ukázat svoji tvář, musí být za naší prací vidět emoce. Postupně jsme začali ukazovat lidi z pivovaru, kdo tady pracuje a jak. Ze začátku to byl mazec a největší vystoupení z komfortní zóny. Teď už s tím problém nemám. Všichni ví, že Antoš je Šárka a David, takže jsme to překonali.

Setkávala jste se na sociálních sítích také s hejtry?
Hlavně ze začátku. To jsme dostávali čočku za to, že nejsme ze Slaného, že jsme blázniví Budějčáci a že se máme sbalit zpátky do Budvaru. Psali nám, že stejně zkrachujeme, že se nám nebude dařit a tak dále.

Brala jste si to k srdci, nebo vám to bylo úplně jedno?
Když se dříve objevil nějaký takový komentář, tak se mi rozbušilo srdce. Teď mě to nechává chladnou a vždycky si řeknu, že to vždycky vypovídá o tom člověku, co to píše, ne o vaší práci.

Jaké jsou jinak nyní trendy v pivovarnictví?
Teď přes léto frčely kyseláče. To jsou nejrůznější piva s přídavkem ovoce nebo bylinek. Specifická jsou také goséčka, kam se přidává navíc sůl a koriandr. Dále také nízkoalkoholická nebo piva s menším obsahem alkoholu. Prostě svěží, pitelné experimenty.

Často se o pití piva mluví jako o českém národním sportu. Co na to říkáte?
Nejsem úplně fanda masové konzumace piva neboli průmyslového ležáku ve velkém měřítku. O národním sportu bych tedy nehovořila. Je krásné, kolik je tady pivovarů, hlavně těch malých. Máme zručné sládky, kteří pivem žijí. S českým pivem je to jako s moravským vínem – je dobré a dobře se pije.

Na tiché víno se ale na rozdíl od piva nevztahuje spotřební daň. Přijde vám to v pořádku?
Mám víno ráda, ale že se z něj neplatí spotřební daň, mi přijde jako nespravedlnost. Jako malá podnikatelka toho dělám spoustu, včetně vedení daňového skladu, komunikace s celní správou, dělám přiznání ke spotřební dani, pokud vyvážíme pivo na Slovensku, tak také vývozní papíry se spotřební daní.

Vím, co to obnáší, a myslím si, že je to pro nás hlavně administrativní zátěž navíc a daň také zvyšuje cenu piva oproti vínu. To je podle mě nespravedlivé. Alkohol jako alkohol.

Její nadšení pro malé pivovary odstartovalo, ještě když pracovala v Budějovickém Budvaru. O pár let později Šárka Grguričová a její parťák David Kudláček přebírají Pivovar Antoš, a plní si tak svůj sen. „Snažíme se podporovat pivní rozmanitost a ukazovat lidem, že pivo nerovná se ležák. Zároveň při výrobě usilujeme o co největší udržitelnost a šetrnost ke zdrojům,“ vysvětluje Šárka, která jako členka organizace Pink Boots Society podporuje ženy a nebinární lidi v pivovarnictví.

Když si Šárka Grguričová dodělávala vysokou školu, honba za kredity ji v rámci „tour de jihočeské firmy“ zavedla do Budějovického Budvaru. Tenkrát si řekla, že tam jednou bude pracovat. A tak se stalo. Později, v roce 2018, Budvar zahájil spolupráci s malými pivovary a Šárka s kolegou Davidem Kudláčkem dostali na starost vyjednat konkrétní podmínky. „Malé pivovary nám ihned učarovaly svou atmosférou, rozmanitostí pivních stylů a přístupem. Tak se zrodil náš sen – pořídit si vlastní malý pivovar, kde si budeme hrát s pivem,“ vzpomíná Šárka.

Šárka s Davidem měli štěstí. Ve Slaném totiž Josef Paulík, majitel Pivovaru Antoš, jehož historie spadá až do 16. století, zrovna uvažoval o prodeji či pronájmu a oslovil dvojici s nabídkou, kterou přijali. Odpadla jim tak starost s hledáním nových prostor a sháněním veškerého pivovarnického vybavení. Podnik převzali v roce 2021 a ihned se pustili do díla. Ke klasickým recepturám přidali řadu pivních speciálů, které odrážejí aktuální trendy a experimentální přístup k vaření piva. „U malého pivovaru mi vyhovuje určitá svoboda a flexibilita. Když chcete ve velkém pivovaru uvařit něco nového, trvá to poměrně dlouho. Tady vám stačí suroviny, nadšený sládek a můžete začít. Snažíme se lidem ukazovat, že pivo nerovná se ležák,“ vysvětluje. V jejich repertoáru tak můžete kromě klasiky, jako je Antošův ležák nebo desítka Rarach, narazit na trochu bláznivý kyseláč Ginger Shot, který kombinuje mrkev, pomeranč, zázvor, kurkumu a čili, vánoční silnou IPA se smrkovými větvičkami nebo Stout Double Dark Chocolate s přídavkem kakaových bobů a vanilky.

Poctivost přináší výhry
Ocenění Středočeská Regionální potravina za rok 2023 ovšem získali za 13 Polotmavou. Jedná se o spodně kvašený speciál, na jehož výrobu je použita slánská voda z vlastního vrtu, slad z řemeslné rodinné humnové sladovny Klusáček z Kounic, slad z Bavorska a chmel od Bohemia Hop, který sdružuje drobné pěstitele. „Přestože jsem naši 13 Polotmavou přihlašovala do soutěže na poslední chvíli, vyplatilo se. Viděla jsem v tom velkou příležitost zviditelnit pivovar a naši práci, což se díky výhře povedlo. Díky Regionální potravině se o nás hodně mluví a získali jsme mnoho nových zákazníků,“ pochvaluje si pivovarnice.

Zatímco se Šárka stará o chod pivovaru, David je stratég a vizionář. „Vnáším do racionality mužského světa nějaké ty emoce, intuici a rozhodování srdcem. A jako každá žena mám dobrý time management a jsem dotahovač, takže u mě skončí většina věcí, které David vygeneruje. Náš tým doplňuje ještě šest lidí, z toho tři sládci Braňo, Martin a Jirka,“ přibližuje. Slovák Braňo je hlavní technolog a šéf výroby. Martin, kreativní sládek a autor receptur, je bývalý novinář a s vařením piva začal jako domovařič. Nejmladší Jirka absolvoval vyhlášenou střední školu Podskalská v oboru technologie piva.

Přestože Šárka do Slaného dojíždí z 200 kilometrů vzdálených Českých Budějovic, neměnila by. „Svoboda související s podnikáním je k nezaplacení. Pracuju sice více než dříve, ale na druhé straně si svůj pracovní i osobní čas plánuji podle sebe a nemusím se zabývat věcmi, které nepovažuju za důležité. Miluju pivo a všechno kolem. Baví mě ho ochutnávat, baví mě práce v pivovaru, baví mě lidi v pivovarnictví,“ konstatuje.

Pozitivní inspirace
Ačkoliv ženy v pivovarnictví zanechaly silnou stopu a až do poloviny 18. století zastávaly většinu sládkovských pozic, po příchodu průmyslové revoluce se obor stal doménou mužů. Šárka se však s žádným podceňováním či odmítnutím v rámci své profese nestřetla. „Zpočátku jsem se spíš dost tvrdě potkala s předsudkem, že přicházíme z velkého pivovaru a že nejsme ze Slaného. A nebylo to nic příjemného. Že by se mnou ale někdo jednal s despektem kvůli tomu, že jsem žena, to jsem nezažila. Ve světě piva a mezi zákazníky to spíš vyvolává překvapení a zvědavost,“ popisuje svou zkušenost. Z ankety Českého svazu pivovarů a sladoven pak vyplývá, že zájem žen o studium technologie výroby piva a o samotné povolání opět roste. Za největší bariéru při rozhodování ženy považují strach. Naopak motivací je pro ně pozitivní inspirace.

A tou se Šárka Grguričová může stát. Sama je členkou americké organizace Pink Boots Society, která sdružuje ženy a nebinární lidi pracující v pivovarnictví či jiném kvasném průmyslu po celém světě. Tato iniciativa vznikla v USA v roce 2007 pod taktovkou Teri Fahrendorf. Jejím záměrem bylo podpořit ženy z pivovarského průmyslu v profesním růstu a vzdělávání. „Česká pobočka vznikla v roce 2022. Předcházela jí událost Pink Boots Collaboration Brew Day 2022, do které jsem Antoše s radostí zapojila. Česká pobočka je nejvíce aktivní právě v souvislosti s Pink Boots Collaboration Brew Day, ale pořádá setkání i v průběhu roku. S členstvím dostáváte přístup k profesním webinářům, článkům na blogu a získat můžete také speciální stipendium,“ přibližuje fungování organizace.

Co po nás (ne)zbyde
U Antoše také kladou důraz na ekologii, udržitelnost a šetrnost ke zdrojům. Chtějí, aby jejich uhlíková stopa byla co nejnižší. „Při kvašení piva vzniká velké množství oxidu uhličitého. My ho nevypouštíme do vzduchu, ale pomocí speciálního zařízení ho rekuperujeme a znovu používáme k pomocným pracím při přetláčkách a stáčení piva,“ objasňuje Šárka. Mláto, tedy odpad po filtraci sladiny při vaření piva, dávají místnímu zemědělci, který s ním krmí zvířata.

Pivo plní do skleněných lahví a jejich etikety v punkovém designu jsou vyrobené z plastové fólie s 90procentním podílem recyklátu. „Etikety nemají žádné vykrojené nebo zvlněné hrany. Chceme, aby se arch využil na maximum s minimálním množstvím odpadu. A přestože nemáme vratné lahve, uklidňuje mě, že je recyklace skla v rámci Česka vysoká,“ popisuje.

V pivovaru se zlatavý mok vaří celoročně s výjimkou vánočně-silvestrovské přestávky. Hlavní sezóna trvá od května do září, rušno ale mají i v listopadu a předvánočním období. Nyní se v Antošovi připravují na blížící se svátky a události, k nimž vaří speciální a výroční piva. „Ke svatému Václavovi, což je mimochodem patron českého piva a pivovarníků, je to ležák z čerstvých chmelových hlávek, na Halloween chystáme Pumpkin Ginger Shot s dýní a kořením pro dýňový koláč a na svatého Martina přibyde vídeňský ležák Křidýlko nebo stehýnko,“ poodhaluje plány Šárka.

Pro milovníka řemeslných piv byl Slaný od roku 2010 zajímavou destinací. Právě tehdy tu strojní inženýr Josef Paulík obnovil mnohasetletou vářečnou tradici v domě, který od 16. století vlastnila rodina Antošů. Narodilo se pivo Antoš.

A právě v nádherné gotické stavbě, kde dnes sídlí pivovarská krčma, začínáme svoje putování. Hovorný Josef Paulík nás provádí nádherným a rozsáhlým sklepením, kde najdeme pramen s „mrtvou vodou“, ale i ležácký sklep, který se dnes využívá především ke zrání piv typu sour ale a gose. Krčmě vévodí původní varna a k místnímu pivu si tu můžete dopřát opravdu vyladěné pokrmy.

Srdce pivovaru už dnes ale bije jinde, v moderní hale několik minut cesty od Antošova domu, na kraji Slaného. Tady nacházíme pivovar, který přerostl svoje minipivovarské začátky a směřuje o úroveň výš. Hostí nás tu sládek Petr Neumann, zástupce mladší generace pivního řemesla, který se fortelu učil v pivovaru Koníček Vojkovice nedaleko Frýdku-Místku. Ochutnat nám dává z bohatého výběru místních piv, který sahá od současných trendy kyseláčů až k ověřeným českým klasikám. Těžko se ale odolává možnosti dát si přímo z tanku Antošovu legendu legend, silnou a říznou polotmavou IPA Tlustej netopýr s přídavkem žitného sladu.

Vlastní piva vyčerpají kapacitu Antoše jen částečně, takže svoje vybavení nabízí i létajícím pivovarům. Nám se povedlo zastihnout tým z Bad Flash Beers, který právě plnil tank čerstvým mangem. V Antošovi se tak přirozeně potkává tradice s pivní modernou.