Historie a současnost Rodinného pivovaru Bernard

Historie
V roce 1597 skončila v Humpolci éra vaření měšťanského piva, které nahradila produkce z pivovaru, patřícího majitelům heráleckého panství. Pivovar postupně rostl a v 30. letech 20. století zaměstnávala jeho tehdejší majitelka Marie Terezie Fügnerová pivovar40 stálých pracovníků a roční výstav byl 20 tisíc hl. Ležák i světlé a tmavé výčepní pivo měly velmi dobrou jakost a prodávaly se na Humpolecku, Německobrodsku, Ledečsku i Pelhřimovsku.
Po válce, v roce 1949, byl pivovar přeměněn na komunální podnik, později začleněn do národního podniku Horácké pivovary Jihlava a v roce 1960 do národního podniku Jihočeské pivovary České Budějovice. V posledních letech existence humpoleckého pivovaru rostl tlak na jeho zrušení.
Vedení národního podniku již nepočítalo s jeho dalším rozvojem a nastal celkový úpadek včetně poklesu kvality i výstavu piva. V roce 1991 činil výstav pouhých 26 tisíc hl.

Novodobá historie a současnost
26. října 1991 Stanislav Bernard, Josef Vávra a Rudolf Šmejkal vydražili zkrachovalý humpolecký pivovar v malé privatizaci. Začali si plnit sen o vybudování pivovaru, který bude nejenom vařit poctivé české pivo, ale bude mít i svůj názor. Prvních deset let po privatizaci (pivovar byl vydražen za pětinásobek účetní hodnoty a technologicky byl tzv. po smrti) pivovarbojoval pivovar doslova o přežití. Díky kvalitě piva, servisu a postupném budování značky se podařilo tento sen splnit. BERNARD se stal celostátně známou značkou a pojmem. Současní čeští majitelé pivovaru, Stanislav Bernard a Josef Vávra, však mají další sen - aby se značka BERNARD stala značkou kultovní.
Od roku 2000 působí Rodinný pivovar BERNARD jako akciová společnost a v červenci 2001 do ní jako strategický partner vstoupil pivovar Duvel Moortgat z Belgického království. Českými majiteli jsou Stanislav Bernard a Josef Vávra.
Rodinný pivovar BERNARD v Humpolci dosáhl řady úspěchů a každý rok na jeho kontě přibývají další prestižní ocenění. Se značkou BERNARD se můžete setkat nejenom v celé České republice, ale i v mnoha dalších státech. V roce 2009 výstav pivovaru poprvé překročil hranici 200 tisíc hl alkoholického a nealkoholického piva.
Zdroj:Stránky Rodinného pivovaru Bernard, 2015


Více na stránkách pivovaru

Prohlídky Rodinného pivovaru Bernard

Kdy:dle rozpisuObec:HumpolecZdroj:Rodinný pivovar Bernard

Děkujeme za Váš zájem o prohlídku Rodinného pivovaru BERNARD. Přijďte se na vlastní oči přesvědčit, co jsme od roku 1991 v pivovaru dokázali.
Těšíme se na Vaši návštěvu!

Čas prohlídky:
● Pondělí–pátek: 8.00–16.00
● Sobota: 8.00–12.00 (po dohodě až do 16.00)

Minimální počet osob na prohlídku je 10, maximálně 20 osob v jedné skupině. Počet skupin lze domluvit.
V uvedený čas budete mít možnost navštívit i naši značkovou prodejnu (otevírací doba Po - Pá 8.00 -12.00 a 12.30 - 18.00, So 8.00 - 12.00), kde si můžete koupit nepasterizované pivo BERNARD nebo dárkové předměty.

Cena prohlídky:
● Dospělý – 150 Kč
● Senioři – 100 Kč
● Studenti - 100 Kč
● Děti 7 - 15 let - 100 Kč
● Děti předškolního věku - ZDARMA
● Rodinné vstupné (max. 2 dospělí + děti) – 300 Kč
● Sobota – příplatek 50 Kč na každou osobu (Pozn.: V sobotu je pivovar mimo provoz.)

V ceně prohlídky je exkurze v pivovaru s průvodcem a ochutnávka nepasterizovaného piva BERNARD. Před začátkem prohlídky, je třeba zaplatit exkurzi hotově na značkové prodejně BERNARD naproti vchodu do pivovaru. Platba kartou není možná, děkujeme za pochopení.

Na prohlídku není možné vodit ani nosit zvířata!
Pro návštěvu pivovaru je třeba mít pevnější obuv!
Prosíme Vás o rezervaci exkurze minimálně 1 týden dopředu.

Rezervace:
● prohlidka@bernard.cz
● 565 300 201

Aktualizováno: před 6 lety

Stanislav Bernard: Cílem není donekonečna růst, ale vybudovat kultovní značku

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:Byznys & EnergieAutor:Martin Kužel

Společnost E.ON dodává humpoleckému pivovaru Bernard plyn a provozuje v něm kogenerační jednotku. Jeho spolumajitel Stanislav Bernard je na tuzemské pivní scéně známý i jako člověk, který se zasadil o záchranu a rozvoj minipivovarů v Česku. Na to, jak se českému pivu daří dnes a jak se pivní značka buduje od nuly, jsme se ho zeptali osobně.

Na úplném začátku, když jste vydražili zdejší pivovar – jaká byla původní motivace? Proč jste si vybral právě pivovarnictví?
Bylo to krátce po revoluci, a protože do té doby jste nemohl dělat vůbec nic, měl jsem chuť něco zkusit. Pivovar přišel sám od sebe. V Opavě jsme tehdy s několika kamarády vydávali magazín Region a já ho chtěl udržet nezávislý, na což jsme potřebovali peníze. Ze všeho nejdřív přišel nápad, že bychom vyváželi do Polska pivo Ostravar. Hledali jsme možnosti, jak bychom to provedli – nějaké stáčírny, kam bychom mohli vozit pivo z Ostravy cisternou. V Polsku by se to pak nastáčelo a provize by nám pokryla provoz novin. Byli jsme tam asi třikrát nebo čtyřikrát, ale Poláci potom zavedli dovozní přirážku, čímž se celá ta snaha zastavila. A zhruba v té době se k nám dostala informace, že tady v Humpolci se bude dražit pivovar.

Co se tu točilo původně?
Humpolecké pivo. Tehdy to bylo tak, že Jihočeské pivovary, pod které zdejší podnik spadal, dostaly příkaz od strany a vlády, že jeden ze svých pivovarů musí zavřít. Humpolecký pivovar byl v absolutně nejhorším stavu z celé skupiny, takže došlo na něj. V době, kdy jsme ho vydražili, se tady už asi měsíc nevařilo a zbývalo jen pár desítek posledních zákazníků. Do toho přišla malá privatizace, díky čemuž se majitelé nakonec rozhodli, že podnik nezavřou, ale že dají pivovar do dražby. Tam bohužel při prodeji rozhodoval jediný faktor, jímž byla cena. Takže pivovar, jehož zůstatková hodnota byla tehdy asi devět a půl milionu korun, se nakonec vydražil za padesát dva. Což byl více než pětinásobek zůstatkové hodnoty!

Navíc to byly peníze, které nešly na žádnou obnovu, ale čistě pro stát. Jak velká byla ta následná investice?
Ta trvá v zásadě dodnes. Byla to opravdu ruina. Dám příklad – lahvovnu, což je technicky a strojnicky nejsložitější zařízení, se nám podařilo udržet v provozu jenom díky tomu, že strýc našeho tehdejšího třetího společníka dříve pracoval v NATE neboli Nápojové technice Chotěboř, kde tyhle mašiny dělaly. NATE na to už ale neměla ani náhradní díly, takže nebyla šance, že by nám to spravili. A tenhle strejda se svým kamarádem, oba důchodci, nám tady přes den spravovali mašiny. My posílali lidi přes den domů a na noční směnu jsme je zase přivezli, abychom na druhý den mohli nastáčet pivo. A takových situací tu bylo hodně.

To je opravdu folklór. Štěstí, že tu ti dva šikovní pánové byli.
Tím to samozřejmě nekončilo. Humpolecké pivo tu mělo totálně pokaženou pověst – nikdo ho nechtěl. Navíc jsme na Vysočině a v okolí není žádné stotisícové město, kde, kdyby se vám začalo dařit, hned získáte nějaké fanoušky a zákazníky. Humpolec má jedenáct tisíc obyvatel a ve třech okolních městech jsou navíc taky pivovary – Pelhřimov, Havlíčkův Brod a Jihlava. A mezi městy panuje velká rivalita. Takže Pelhřimák si, když to trochu přeženu, vezme naše pivo jenom se skřípěním zubů.

Museli jste tedy vybudovat značku i veškerou image naprosto od nuly.
Hlavně jsme museli v první chvíli pivovar vůbec udržet v chodu. To znamená, že jsme začali hledat zákazníky, objíždět, promovat… Já si pamatuju, že když jsem sem jel poprvé z Háje u Opavy, odkud pocházím, tak na jednom jediném mostě na dálnici od Brna byla reklama. Na začátku devadesátých let byla dálnice jinak úplně holá. A mě napadlo, že to je dobré místo, tak jsme tam už někdy počátkem roku devadesát dva umístili dva bannery. Jeden ve směru od Prahy, jeden od Brna. A za tři týdny potom se nám zdvojnásobil prodej. Tehdy byli lidé na reklamu velmi citliví. Dneska by se vůbec nic nestalo, ale tehdy to bylo úplně zásadní.

Kolik jste měli zaměstnanců v začátku a jak se to vyvinulo do dneška?
V pivovaru pracovalo čtyřicet lidí. Od státního podniku dostali výpověď a my jsme pak nabídli práci asi dvaceti z nich a dalších deset jsme doplnili porůznu. Ze známých, z rodiny a podobně. Takže jsme začínali se třiceti a dnes jich máme asi dvě stě deset.

Takže rostete stabilně.
Asi od roku 2000, od roku 2001 rosteme kontinuálně. Zvyšování objemu výroby a celé společnosti ale není a nikdy úplně nebylo naším cílem. Tím je vybudovat, což už se dneska snad i povedlo, uznávanou nebo kultovní značku a zároveň dodržet nejvyšší možnou kvalitu vztahů a služeb. Naše filozofie nestojí na tom, že Bernarda musí být na trhu několik milionů hektolitrů – vloni jsme jich třeba prodali čtyři sta tisíc. Myslím si, že spousta lidí ve firmě si váží toho, že nejsme nafouklí, že firma není neustále expandující moloch, kde se lidé mezi sebou už ani neznají. Podle mě úplně stačí, když se to dělá dobře. Samozřejmě i můj přístup se vyvíjí – před deseti lety jsem sám říkal, že pokud je tu tržní potenciál, pojďme ho využít. Dnes už to tak ale není. Nechceme příliš růst objemově, ale spíš si budovat kvalitní portfolio zákazníků a zabývat se kvalitou.

Podepsala se na vás pandemie?
Ze začátku nás to postihlo hodně. Zavřeli hospody a my prodáváme přes 60 % piva právě v hospodách. Za ty dva měsíce, než se všechno zase uvolnilo, jsme přišli o nějakých 35‒40 milionů korun, ale pal to čert. Teď už jsme se zase dostali nahoru. Oproti loňsku bude pokles kolem 11 %, protože ty dva měsíce byly skutečně tristní, ale během nich jsme nespali. Připravili jsme třeba jednu úplnou novinku, kterou uvádíme na trh – pivní pálenku. Kromě toho jsme strávili hodně času komunikací s hospodskými, snažili jsme se jim pomáhat s kelímky, odnosnými lahvemi a tak dále. Spousta hospod, když po nějaké době otevřela, pochopila že jim to pokryje alespoň provozní náklady a nejdou jenom dolů. Víme dokonce o hospodách, které si během korony vydělaly i více, než je běžné, protože například rozvážely jídlo, nezastavily se s rukama v klíně.

Jak se proměnila pivní scéna od chvíle, kdy jste na ní vstupovali? Je otevřenější? Je pořád zájem o klasické české pivo?
Určitě je. V době, kdy jsme začínali, tady byla, když to zjednoduším, desítka, dvanáctka, jedenáctka a nízkoalkoholická piva – třeba sedmička pro provozy, sklárny a podobně. Dneska je trh úplně jiný. V Česku máme dnes takovou „databanku“ pěti set minipivovarů, v nichž vznikají zajímavé speciály. Minipivovary mají tu velkou výhodu, že dělají v maličkém objemu, takže si s pivem mohou pohrát. Když zkusí něco nového a nechytne se to, nic se neděje, třeba to trefí příště. Velké pivovary na to pak nějakým způsobem reagují. Ale pořád platí, že Češi jsou, co se piva týče, konzervativní. Ležák je u nás synonymem pro pivo, ale ve světě je těch druhů spousta. Když si to představíte jako košatý strom, ležák tvoří jen jednu větev. Pak máte aly, stouty, ipy, weizeny… V Česku je základ všeho spodně kvašené pivo, ležák českého typu. Desítka třeba ležák není, ale proč Česko je velmi typická. To v ostatních zemích taky moc nenajdete. Má blízko k české pivní kultuře. Ale i ta se proměňuje.

Myslíte pivní kulturu.
Sám víte, jak to chodí. Chlapi si jdou do hospody pokecat, vyřešit všechny globální problémy a k tomu je třeba právě desítka skvělá. I když si jich dáte za večer sedm osm, pořád fungujete. Zatímco kdybyste byl v Belgii… Když jsme jednou byli ve Francii na horách, vydali jsme se na výlet do Ženevy. Za hranicemi jsme se na to ale vykašlali a v Evianu u jezera se zastavili v hospůdce. Měli jsme hlad, měli jsme žízeň, tak jsme si tam dali nějakou pizzu a vedle stál takový belgický bar. My jsme tam přišli a že si dáme pivo. Číšník nám donesl třetinky. Na to si od nás vyslechl, že by bylo lepší velké. On se sice trošku podivil, ale přinesl nám je. A po třech velkých pivech jsme zpívali, protože to byly sedmnáctky. Zpátky pak musela řídit dcera.

Co se týče konzumace piva u nás, pije se méně, nebo víc než dřív?
Pije se trošku míň. Mívali jsme spotřebu zhruba sto šedesát litrů na osobu a rok… To jsme byli na prvním místě na světě. Což souvisí i s tím, že naše pivo není příliš alkoholické a české pivo obecně vybízí k dalšímu napití. Když si dáte ležák třeba v Polsku, tak není špatný, ale je tam hodně alkoholu a kysličníku a neleze to do vás. Teď šla spotřeba trochu dolů, jsme někde okolo sto čtyřiceti tří litrů, když bereme jenom český výstav na osobu a rok, a ne exporty. Uvidíme, jak s tím zahýbe současná situace.

A z hlediska minipivovarů? V jejich počtu jsme také bývali první na světě.
První na světě v počtu minipivovarů na počet obyvatel, alespoň pokud vím, pořád jsme. A jsem na to hrdý. Někdy v roce devadesát tři jsem tady v Humpolci zakládal Svaz nezávislých pivovarů a potkal jsem se na jedné marketingové akci na Skalském dvoře na Vysočině s jedním Němcem, který byl jednatelem německého svazu středních nezávislých pivovarů. A on mě inspiroval, protože v Německu tehdy platila takzvaná diferencovaná, nebo, chcete-li, snížená spotřební daň pro piva vyráběná v malých nezávislých pivovarech.

V závislosti na objemu, který vyrobili?
V závislosti na velikosti výstavu. Což mělo hlubokou logiku. U nás měly po revoluci velké značky neuvěřitelný náskok. Musíte si totiž uvědomit, že celá ekonomika, kterou komunisti pustili, sice nebyla zadlužená, čímž se oni dodnes chlubí, ale na druhé straně tu byl neuvěřitelně obrovský vnitřní dluh. A ten se týkal stavu firem – protože na nějaké technologické inovace tady všichni kašlali. Všechno se nechávalo dožít. Po druhé světové válce bylo pivovarů v Česku kolem sto třiceti, ale po revoluci jich zbylo sotva sedmdesát. Zbytek komunisti zavřeli.

A ty velké měly pochopitelně na trhu náskok.
Neuvěřitelný. Kdyby se to nechalo úplně volně, tak by z těch sedmdesáti pivovarů naprostá většina velmi rychle zanikla. Drtila je obrovská konkurence. Já jsem pochopil, že diferencovaná daň je ten důvod, proč je v Německu po všech těch letech i dnes dvanáct set pivovarů. Naprostá většina z nich nezávislá a malá. Svazu jsem potom věnoval dva roky intenzivní práce. V té době byl ministrem financí Václav Klaus, který o tom ale nechtěl ani slyšet. Pamatuju si, jak jsem ho jednou potkal ve sněmovně ve dveřích – a on se na mě podíval a říká: „Připomeňte se mi, já vás odněkud znám.“ Já říkám: „Bernard.“ A on: „Bernard! Vy mi zničíte daňový systém!“ Nakonec musel návrh ve sněmovně podat opoziční poslanec, někdo z levého bloku, což byla taková demokratická odnož komunistů, se kterými já jsem ani nejednal a nejednal bych, protože k nim mám velmi rezervovaný vztah. Ale tím, že návrh podal opoziční poslanec, byla pak celá opozice pro jako jeden muž a v koalici se našlo dost lidí, které jsem dokázal přesvědčit, aby tu ruku zdvihli. A i díky tomu tu dnes máme 500 minipivovarů.

Když se vrátím na začátek k nápadu s reklamním bannerem… Bernard je velmi proslulý svými zajímavými reklamními kampaněmi. Pamatuji si třeba vás osobně s oholenou hlavou…
To bylo jenom počítačově.

Už jsem se lekl. Nedávno jste měli i dámy a slečny s vaším obličejem.
To byly pin-upky. A jak se vám to líbilo?

Hodně. Provokativní humor a reklamu já mám rád.
Vidíte a třeba já na tomhle nic provokativního nevidím. Provokaci z toho vyrobila hysterie novinářů a feministek. Byl tu třeba ten případ s černou dvanáctkou. Tam jsme v reklamě použili černošku nebo mulatku a oni z nás kvůli tomu udělali sexisty, rasisty a pedofily. Přitom to byla normální nadsázka a vtip. Přijde mi, že společnost sama sebe v současnosti hrozně sešněrovává.

Ve jménu korektnosti.
Kdo ale určí, co je a není korektní? Vždyť úplně chybí společně vnímané hodnoty. Lidé, kteří dneska nejvíc volají po korektnosti, jsou nátlakové skupiny. Já z principu chápu, že se na sociálních sítích zavádí boj proti fake news, rasismu a podobně, ale musím se ptát: Kdo je tedy ten osvícený arbitr, který rozhodne, co je ještě nadsázka a co je skutečně rasismus a podobně? Proč o tom mluvím – mám kamarádku v Dublinu, se kterou často hovořím, mimo jiné i kvůli tomu, že se tím cvičím v angličtině. A povídám jí, Elizabeth, já jsem na tyhle věci velmi citlivý, protože mám z komunismu špatnou zkušenost. Tenkrát se cenzurovalo všechno.

Jakým způsobem do reklamy vstupujete vy sám? Kolik nápadů jde přímo od vás?
Léta jsem to dělal sám, ale dneska jsem obrovsky rád, že na marketingu pracují mladí lidé, kteří pochopili, o čem to je. Mají svobodu, já jim do toho nekecám, jen jim občas dávám podněty. Už zjistili, že si můžou hrát, a to je skvělé. Když třeba vymyslí něco na Facebook, s čím já rezonuji, aniž bych jim do toho sám kecal, tak mám velkou radost.

Jak je takový pivovar energeticky náročný na provoz?
Energetická náročnost je poměrně vysoká. Nejenže musíte energii vyrobit, což v našem případě probíhá v parní kotelně, ale protože pivo zraje, musíte také udržovat přesně nastavené parametry prostředí. U nás striktně dodržujeme tradiční výrobu, oddělujeme hlavní kvašení na spilce, což dnes děláme v cylindrokónických tancích, od zrání piva v ležáckém sklepě. Ve sklepích máme horizontální tanky, některé jsou i nadzemní, ale v izolovaných halách. A v těch tancích musí být ideální teplota kolem jednoho až dvou stupňů, takže musíte chladit poměrně velké prostory a objemy. Z pohledu energetiky je pivovar mnohem náročnější než třeba stáčírna vody nebo nealkoholických nápojů, kde se to jenom namixuje, stočí a finito.

Společnost E.ON vám dodává plyn a provozuje ve vašem pivovaru kogenerační jednotku – kde ve výrobní procesu se jednotka využívá a na co?
Kogenerační jednotka z plynu vyrábí elektrickou energii, přičemž vzniká teplo. To využívá naše sladovna v Rajhradě u Brna na sušení sladu. Ten nejprve namáčíme, ječmen klíčí a probíhají určité procesy, potom, aby byl dobře skladovatelný a transportovatelný, se znovu suší. Potřebujeme z něj dostat až 40 procent vody, což vyžaduje obrovské množství energie. Díky kogenerační jednotce spotřebujeme až o pětinu méně plynu, máme méně emisí a snižujeme náklady na energii.

Používáte v pivovaru Bernard zelené zdroje energie šetrné k životnímu prostředí, například fotovoltaiku?
Ano a dostali jsme za to od státu pokutu. Fotovoltaiku s výkonem 30 kilowatt využíváme také ve Sladovně Rajhrad. Postavili jsme ji bez dotací, načež jsme od Energetického regulačního úřadu dostali správní pokutu za to, že nejsme přihlášeni u správce dotací. Tam je ale možné se přihlásit pouze tehdy, když dotaci pobíráte... Stát zřejmě vůbec nepočítá s tím, že by někdo solární panely bez dotací vůbec stavěl. Logika tu kulhá na všechny čtyři. Nyní je případ u správního soudu a věříme, že uzná, že tato pokuta je nesmysl.

Co nějaké jiné ekologické technologie?
Já myslím, že se chováme ekologicky. Zachováváme tradiční výrobu, která je energeticky náročnější, ale to děláme z toho důvodu, že chceme, aby bylo pivo osobité a nešlo jenom o nějaký průměrný produkt. Kromě toho, že inovujeme a zavádíme úspornější technologie, tak bych zmínil asi dvě věci. Zaprvé odmítáme stáčet pivo do plastu, což považuji za zvěrstvo, už kvůli tomu, čím ten nápoj je. Ze stejného důvodu neplníme pivo do plechovek. Vezměte si, že hliník nebo bauxit se vytěží někde na druhé straně světa za hrozných ekologických podmínek, pak se převeze přes půl planety, vyfoukne se do tvaru plechovky, jednorázově se naplní nápojem a po vypití se plechovka zmačká a vyhodí. Recyklace hliníku v Česku je bohužel momentálně asi 20%. Jsme také zapojeni do iniciativy Zálohujme.cz, která usiluje o zavedení vratných záloh na PET lahve a plechovky v České republice. Vůči prodeji piva v plastu jsme se ostře vymezili již v roce 2012 v dlouhodobé kampani Svět se zbláznil – Doba plastová a Dnes z PETky, zítra z tašky.

Jak se díváte na současný ekologický trend, který hýbe světem?
Já si myslím, že to, co se v současné době děje, z hlediska například direktivních zásahů do automobilového průmyslu nebo nahánění emisí CO2, je kombinace ziskuchtivosti s blbostí a s novodobým náboženstvím. Nedává mi to smysl. Čímž nechci v žádném případě říct, že bychom se neměli starat o planetu a o to, jak se vůči ní chováme. Naopak – měli bychom se začít chovat daleko ekologičtěji, než jak to děláme doposud. Ale s rozumem. Vezměte si jenom stav přírody, naše masové zemědělství, které zlikvidovalo všechny remízky a přirozenou podobu krajiny, všude jsou obrovské lány, spousta půdy je neživým substrátem a neživotodárným substrátem… v Česku se podle mě ztratilo něco velice podstatného – vazba na vlastnictví půdy. Když přijedete třeba do Rakouska, tamní krajina je úplně jiná, protože statkáři na své půdě většinou hospodaří po generace, starají se o ni, mají k ní vztah. Což u nás chybí.

Takže si myslíte, že se k ekologii v současnosti přistupuje spíš špatně?
Nevěřím současnému CO2 náboženství. Jako lidé bychom se měli chovat ekologicky, ale nechytat se za každou cenu trendů a nejít podle nich slepě. Zlepšení by mělo přijít spontánně, a ne tím, že se budeme zase vracet zpátky do RVHP.

Jak vás vnímají vaši zaměstnanci? Vzhledem k vašemu zjevnému odporu k direktivnímu nařizování asi budete poměrně liberální typ šéfa.
Těžko hodnotit sebe sama. My dnes fungujeme už dvacátý devátý rok, z toho prvních deset let bylo nutné krizové řízení, na nějaké liberální kroky nebyl prostor. Bylo zapotřebí dělat správné věci, jinak bychom tu už neseděli. Ale v pozadí toho všeho stál vždycky sen, vize vybudovat nejkvalitnější možné pivo a kultovní značku. Můj syn v průběhu času přišel s tím, že bychom si měli zvolit firemní hodnoty. V té době jsme měli asi sto lidí, a abychom uchovali esenci malé firmy, přišel nápad, že ty hodnoty nemůžeme vymýšlet my v kanceláři, ale musí přijít od lidí. Poskytli jsme jim na to dost času, zhruba rok a půl. Nakonec jsme z návrhů seškrtali synonyma, vrátili jsme jim je a zeptali se, které preferují. Pak jsme jenom posčítali hlasy a vylezlo z toho pět slov: otevřenost, důvěra, spolupráce, odpovědnost a pozitivita. A musím říct, že to obrovsky pomohlo atmosféře ve firmě – úplně se proměnila, stejně jako vztahy. Důvěra je vždycky neuvěřitelně důležitá. Takže sám sebe já raději hodnotit nebudu, to byste se musel spíš zeptat lidí.

Pivovar Bernard vyrobil svou první kořalku. Není ze zbytků, dušuje se majitel

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:iDNES.cz

Rodinný pivovar Bernard z Humpolce přišel s nečekanou novinkou. V době uzavřených hospod, kdy nešlo na odbyt čepované pivo, vyrobil svou první pálenku. Pivovar ujišťuje, že kořalka, která má 50,6 procenta alkoholu, není ze zbytků, tedy piva, které se nevypilo během karantény.

Chvilka alchymie, která začala pokusy o vypálení dvou sudů piva, skončila u celého kamionu. V lihovaru Zámeckých sadů Chrámce tak vznikl pod dohledem Jiřího Syrovátky, který se věnuje výrobě exkluzivních pálenek, čirý nápoj, který pivovar prodává jako limitovanou edici ve dvou tisících půllitrových láhví a třech tisících láhví o objemu jednoho decilitru.

„Výsledek je velmi milým překvapením. Vznikla dokonale čistá, jemná pálenka, ve které je lehce cítit slad. Ta chuť lidi baví, jejich první reakce nám dělají radost,“ představil novinku Stanislav Bernard.

S nápadem přišel zakladatel pivovaru v době, kdy se zastavily dodávky čepovaného piva do hospod, proto některé pivovary část piva likvidovaly. Bernard však ujišťuje, že pálenka nepochází z nevypitého prošlého piva, ale z čerstvého kvalitního ležáku.

Nápoj, který ozvláštní portfolio pivovaru, se skládá ze 16 piv, obsahuje 50,6 procenta alkoholu a do prodeje jde 1. září 2020 v rámci e-shopu značkových prodejen a vybraných prodejců značkového alkoholu. Každá láhev má jedinečné označení.

Bernard vypálil pivo a svou pálenku od září posílá na trh

Publikováno:před 6 měsíciZdroj:Seznam ZprávyAutor:Zuzana Hodková

Rodinný pivovar Bernard rozšiřuje záběr. Kromě piva bude od září nabízet i vlastní pálenku. Seznam Zprávám to potvrdil spoluzakladatel a spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard.
Článek

Nápad na výrobu pálenky se zrodil během koronavirového období, kdy humpolecký rodinný pivovar hledal další cesty. „Říkal jsem si, co kdybychom zkusili vypálit naše pivo, ale nic jsem si od toho nesliboval. Řízením osudu jsme našli člověka, který ve své pálenici pálí bio pálenky. Domluvili jsme se a poslali tam na zkoušku pár hektolitrů piva, které on vypálil,“ vzpomíná Stanislav Bernard.

Poté, co v pivovaru pálenku ochutnali, poslali do pálenice celý kamion ležáku a teď vyrobenou pálenku připravují do prodeje. „Je to chuťově jiná pálenka. Je do sladka, jsou tam sladové tóny,“ vysvětluje Bernard.

Svou pálenku v minulém týdnu představila i česká pivovarská jednička Plzeňský Prazdroj. Ve spolupráci s likérkou L’OR vytvořil limitovanou edici 100 litrů pálenky. Pro výrobu využil silnější pivo, které se během uzavření hospod neprodalo a které by jinak muselo být zlikvidováno.

„My jsme nic nevylévali. Ta pálenka není z piva, které by se muselo likvidovat. Je pálená z ležáku,“ říká Stanislav Bernard. Jak tvrdí, ani během období zavřených hospod nemuseli řešit otázku, co s nevypitým pivem. „Naši obchoďáci spolupracovali s restauracemi, takže v průběhu měsíců se podařilo pivo, které bylo navezeno do velkoobchodní sítě, prodat přes okénka,“ dodává Bernard.

Komentář: Proč Bernard pomáhá minipivovarům?

Publikováno:před 10 měsíciZdroj:Forbes.cz

Otočíte kohoutkem, voda neteče. K tomu bych přirovnal pocit, který v polovině března panoval v mnoha odvětvích. Opatření proti šíření koronaviru znenadání uzavřela restaurace a hospody, v přímé návaznosti se pak ze dne na den propadl k nule prodej sudového piva. Pro větší pivovary přišla těžká chvíle. Menší, po zimě „vyhládlí“ výrobci ovšem nezřídka řešili otázky další existence.

Po úvodním tápání provozovatelé něco málo rozvezli a prodali v lahvích nebo malých sudech, něco „udali“ přes výdejní okénka. Pivo se ale také muselo vylévat, zvláště když někdo nabízí živá nepasterovaná piva, což je typické právě pro menší pivovary. Nastala zcela nová, nečekaná, obtížná situace.

Minipivovarům jsme proto nabídli pomoc. Na rozjezd jsme jim dali zdarma jednu dodávku základní suroviny pro výrobu piva – pivovarské násadní kvasnice. Následně jsme nabídli také kvalitní humnový slad z naší sladovny v Rajhradě u Brna, rovněž bezplatně.

Přátelsky zatlačit do zad
Pojali jsme to jako přátelské zatlačení do zad při novém rozjezdu, jako impulz k restartu v době, kdy v pivovarech nebylo zrovna do tance. Bylo nutné začít se připravovat na hlavní sezonu. Nevědělo se, co bude dál, ale všichni jsme už doufali, že sevření bude povolovat a s příchodem teplejšího počasí budou mít pivovary možnost zase normálně fungovat.

Pro silnější firmy byla naše podpora milým gestem, pro řadu minipivovarů to byla hodnotná pomoc v nesnadné době. Zároveň jejich sládci dostali příležitost uvařit pivo ze stejných surovin, jako používá Rodinný pivovar Bernard.

Vyslechl jsem si, že jsme blázni, když vědomě podporujeme vlastní konkurenci. Ano, minipivovary jsou našimi konkurenty, ale také partnery. Jsou velmi důležitým prvkem na trhu, díky nim zákazníci mohou vybírat z úžasně pestré nabídky, snad každé město už má vlastní pivo. Individualita a přístup minipivovarů zároveň nutí velké pivovary, aby dbaly na kvalitu a pečovaly o zákazníky.

Jak se velcí bojí malých
„Malí se vždycky bojí velkých, ale stojí za úvahu, že velice velcí se skoro vždycky bojí nepatrných,“ poznamenal kdysi Jan Werich. Přesně takto se zalekl jeden z pivovarských gigantů, který v roce 2011 přestal minipivovarům dodávat kvasnice. Obratem jsme jim pomohli a nabídli kvasnice od nás. Dnes jsme partnery pětiny minipivovarů v ČR a několika v zahraničí.

V roce 1995 se mi podařilo prosadit diferencovanou spotřební daň, pomohla malým a středním průmyslovým pivovarům, následoval i boom minipivovarů, kterých je dnes asi pět stovek. Naše současná podpora je tedy logickým navázáním na to, s čím jsme začali před mnoha lety.

A co znamená krize pro restaurace a hospody? Doufám, že v konečném důsledku přínos. Víme, že restaurace mají dlouhodobě problém sehnat a zaplatit lidi, kteří mají zájem kvalitně pracovat. Současná situace může být v mnoha ohledech ozdravná a zrovna tento problém změnit k lepšímu.

V nouzi poznáš pálenku
Krizi vždy považuji za příležitost. Krize nás prověřuje a nezřídka dává možnost vzniknout novým myšlenkám a věcem. Ne pohodlí, ale překážky nás nutí vymýšlet, jak je překonat.

Ještě před několika měsíci náš pivovar jel naplno. Najednou jsme ale museli redukovat výrobu, počítat cash flow, krotit investice a nákupy a přemýšlet, jak nepřijít o zaměstnance. A pochopitelně jsme řešili, co provedeme s pivem, které by se dostalo na hranici trvanlivosti.

Byla to pro nás novinka, tématem expirace jsme se dosud prakticky nemuseli zabývat. Naše pivo velmi pečlivě ošetřujeme, i nepasterované vydrží kvalitní dlouho přes datum trvanlivosti. Především ale nikdy „nestihlo“ projít, protože ho naši zákazníci vypili.

Situace nás motivovala zkusit něco, o čem jsme dosud nepotřebovali přemýšlet. Zkusili jsme z piva udělat pálenku. Mnoho jsme od toho neočekávali, ale výsledek nás opravdu velmi mile překvapil. Nyní se těšíme na reakce zákazníků.

Nálada se zlepšuje, do ulic se vrací život, z pomyslného suchého kohoutku už zase teče pramenitá voda. To je dobře, ale rychle se zapomíná, co máme právě za sebou. Mnozí už mají touhu něco dohánět, jako by to mělo nějaký smysl. Za vhodnější považuji krizi přijmout jako skutečnost. A v té hledat nové inspirace a dobrá řešení.

Minipivovary startují výrobu, pomoci mají i gratis kvasnice od Bernarda

Publikováno:před 10 měsíciZdroj:Lidovky.cz

Možná už za dva týdny by mohly restaurace otevřít své zahrádky a za necelý měsíc i interiéry. Pro minipivovary je nejvyšší čas začít vařit, případně výrobu z omezeného provozu zvýšit na větší objem. Týká se to ovšem jen těch, kteří virem a vládou vynucený stop stav přežili.

Několik desítek minipivovarů z celkového počtu pěti set už provoz své restaurace neotevře. Ti ostatní mají nejvyšší čas začít vařit, aby měli pivo nachystané na předpokládané otevření zahrádek 11. května, případně vnitřních lokálů 25. května. Pokud stát tento termín ještě nezmění.

„V našem pivovaru začínáme naplno vařit teď v posledním dubnovém týdnu,“ uvedl prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň. Většina varen, které nemají vlastní restaurace, podle něj dobu nuceného uzavření přežije.

Kdo provozuje vlastní hospodu, trpí nejvíc
Horší to je ale s těmi, které kromě výroby piva provozují i vlastní restauraci. „Tam jsou náklady nejvyšší a propad příjmů je drtivý,“ říká Šuráň.

Kdo úplně nezavřel nebo dokonce neukončil živnost, vařil jen „udržovací“ várky piva, které se daří částečně prodat přes okénka. Část produkce, navařené před vyhlášením nouzového stavu a zavřením hospod 14. března, musely minipivovary, ale i ty velké průmyslové, vylít.

Restart výroby je drahý a s pomocí se už mezi prvními přihlásil humpolecký pivovar Bernard, který loňskou produkcí přes 400 tisíc hektolitrů patří ke středně velkým průmyslovým výrobcům.

Jeho spolumajitel Stanislav Bernard získal v roce 2015 díky dlouholeté podpoře minipivovarů i tomu, že v roce 1995 prosadil u tehdejších politiků snížené sazby spotřební daně pro menší pivovary, funkci čestného prezidenta Českomoravského svazu minipivovarů.

Kvasnice od Bernarda
Humpolec už také devět let dodává části minipivovarů kvasnice, jejichž vlastní produkce v propagačních (výrobních) stanicích je pro nejmenší pivovary technologicky prakticky nedostupná a musejí je nakupovat. Nynější pivní restart Humpolec podpoří dodávkou kvasnic zdarma.

„Minipivovary patří k těm, na které opatření proti šíření koronaviru dolehla velmi tvrdě. Věříme, že jim naše podpora umožní zachovat výrobu a nastartovat novou sezónu,“ přeje provozovatelům Stanislav Bernard, spolumajitel Rodinného pivovaru Bernard.

„Dnes jsme partnery pětiny minipivovarů v Česku a několika v zahraničí. Z Humpolce odebírají kvasnice a také kvalitní humnový slad z naší sladovny v Rajhradě u Brna,“ vysvětluje vrchní sládek a generální ředitel pivovaru Josef Vávra.

Humpolecký Bernard patří k těm průmyslovým pivovarům, které uzavření hospod postihlo nejvíc. Na rozdíl od většiny konkurentů totiž větší část produkce z Humpolce byla určena v sudech do hospod než v lahvích do obchodů.

Bernard nabídl dodávku kvasnic zdarma skoro stovce minipivovarů

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:Seznam Zprávy

Rodinný pivovar Bernard v Humpolci chystá před létem bezplatnou dodávku pivovarských kvasnic skoro stovce jejich současných odběratelů z řad minipivovarů.
Článek

Jak dnes uvedl spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard, firma jim chce pomoci zachovat výrobu a nastartovat novou sezonu. Kvasnic, které patří mezi základní suroviny pro výrobu piva, by podle předpokladu pivovaru mohlo být vydáno několik stovek litrů.

Restaurace, v nichž se prodává čepované pivo, jsou zavřené od 14. března. Oživení v prodeji sudového piva se očekává s otevřením restauračních zahrádek, které zatím vláda avizovala na 25. května. Naplno by hospody mohly fungovat od 8. června. Na výpadek jejich prodeje doplácejí výrobci piva, pivovar Bernard je tento měsíc v porovnání se stejným loňským obdobím na padesáti procentech produkce.

„Minipivovary patří k těm, na které opatření proti šíření koronaviru dolehla velmi tvrdě,“ uvedl Bernard. V roce 1995 Stanislav Bernard prosadil diferencovanou spotřební daň pro pivovary, což podle dnešní tiskové zprávy pivovaru pomohlo malým a středním průmyslovým výrobcům piva. Následoval také boom minipivovarů, jichž je nyní v Česku okolo 500.

„Dnes jsme partnery pětiny minipivovarů v ČR a několika v zahraničí,“ uvedl Josef Vávra, vrchní sládek a generální ředitel pivovaru Bernard. Minipivovary z Humpolce odebírají kvasnice a slad ze sladovny, kterou má Bernard v Rajhradě u Brna, uvedl.

Pivovar Bernard v minulém roce uvařil okolo 400 000 hektolitrů piva, výrobu meziročně zvýšil o 4,9 procenta. Podle mluvčího pivovaru Radka Tulise se teď daří prodávat lahvové pivo. Zvedá se podle něj zájem o sudové pivo, které se prodává přes výdejní okénka.

Nic na tomto světě není náhoda, říká pivovarník Bernard

Publikováno:před 12 měsíciZdroj:Reflex.czAutor:Marek Stoniš

Osobnosti odpovídají na „koronavirový“ dotazník Reflexu. Co čtou, čeho se bojí, jaký je jejich život v současné epidemii. Tentokrát pivovarník Stanislav Bernard (64).

Co vám chybí?
Respirátory a ochranné roušky, dostupnost testů. Osobní kontakt s blízkými lidmi.

Co naopak nechybí?
Stres.

Je něco pozitivního na domácí karanténě?
Ano, je. Člověk se může trochu zastavit a dělat důležité věci, na které „normálně“ není dost času.

Rozčílilo vás něco v posledních dnech?
Ano, ale beru to spíše jako svou osobní slabost. Snažím se, abych byl vnitřně skutečně klidný. Rozčilování a kritika nic neřeší.

Co vás naopak rozesmálo?
Řada drobných věcí. Některé skvělé vtipy, kterých se vyrojila spousta. V tom jsme jako národ jedineční.

Co čtete?
Kromě zpráv o vývoji situace, čtu například knihy Stanislava Grofa a řadu dalších.

Na co se díváte v televizi?
Pouze na filmy, které si pečlivě vybíráme. Většinou stažené. Ne na běžný program.

Jakou posloucháte hudbu?
Melodickou.

Jak získáváte informace?
Na internetu. Vyhýbám se negativním komentářům.

Z čeho máte strach?
Nejde o strach, jde o pokoru. Jsem bytostně přesvědčen, že nic na tomto světě není náhoda. Vše je propojené. To znamená, že i koronavirus má svůj hluboký význam. Jde o to, dělat na jedné straně správné kroky, kterými můžeme něco konkrétního pozitivně ovlivnit. Na druhé straně jde o to, aby si celá společnost uvědomila, proč přišlo „NĚCO“, co nás zastavilo. Co nám to má říct?! Minulou finanční krizi centrální banky přikryly generováním neexistujících peněz. Imperativ neustálého růstu. Ať to stojí, co to stojí – „zdroje jsou“. Nejsou. Celá západní civilizace jela plnou parou do zdi. Zde cítím význam a přínos korona viru. Je to zásadní informace. Snaží se nás varovat a říct, vraťte se k podstatě, proč jste tady. Proč žijete. Konzum to zcela jistě není.

Na co z posledních dnů nikdy nezapomenete?
Bude toho víc, jistě to zklidnění a zastavení se ...

Čemu věříte?
Věřím, že vše má svůj vnitřní, hluboký význam.

Kdo nebo co vám naposledy udělal radost?
Ta spousta lidí, která se spontánně zapojila do pomoci ostatním. Toto je cesta – semknout se, táhnout za jeden provoz, neřešit, „kdo za to může“, to ničemu nepomůže. Nepodléhat negativním náladám, kritice, vzteku.

Změnil jste stravovací návyky?
Přidali jsme do stravy více, zázvoru, česneku, koření (kurkuma, černý pepř, chilli, hřebíček, kardamom ...), cibule, domácího kefíru z tibetské houby, kysaného zelí. Jde o posílení imunity.

Je něco, čeho se vzdáte i po skončení epidemie?
Uvidíme.

Koho si dnes vážíte?
Všech lidí, kteří makají a pomáhají. Je mi jedno kde. Důležité je co dělají a že chtějí pomoci. Speciální dík patří zdravotníkům, kteří jsou v první linii.

Tmavý Bernard získal Zlatou pivní pečeť

Publikováno:před 12 měsíciZdroj:České nápoje

Je jiný a chutná. Kvasnicový tmavý ležák Rodinného pivovaru Bernard získal Zlatou pivní pečeť, prestižní českou pivovarnickou cenu. Úspěchy má i z jiných soutěží, včetně zahraničních.

„Má výraznou plnou chuť, ale není sladké, jak se od tmavého piva očekává. Na pivním trhu je zcela ojedinělé. Těší nás, že zaujalo odborníky i zákazníky, kteří si ho velmi oblíbili,“ říká vrchní sládek a generální ředitel pivovaru Josef Vávra.

Černý ležák s jemnými kvasnicemi je v produkci pivovaru Bernard třetím druhem piva s přídavkem jemných kvasnic, díky nimž pivo sekundárně dokváší přímo v lahvi. Vaří se ze čtyř druhů sladů, má plnou chuť s jemnou hořkostí. Pivovar Bernard k výrobě využil vlastní zdroje vody, ječný slad ze sladovny Bernard, speciální slady, žatecké upravené chmely a vlastní kvasnice.

Ocenění Černého ležáku Bernard 12%
1. místo - 2020, Zlatá pivní pečeť
2. místo - 2019, Pivo České republiky
Stříbrná medaile - 2019, Francie - Lyon, Concours International De Lyon
1. místo - 2019, Zlatý soudek PIVEX

Bernard slevil. Rozšíření plochy pivovaru v centru Humpolce bude menší

Publikováno:před rokemZdroj:Lidovky.czAutor:Miroslav Petr

Produkcí piva nejrychleji rostoucí průmyslový pivovar v Česku narazil se žádostí o rozšíření své plochy pro výrobu. Místní se bojí nárůstu dopravy. Pivovar teď navrhne úspornější variantu - rozšíření plochy o pouhých 700 čtverečních metrů.

Z ruiny na prestižní místo mezi TOP českými producenty piva. Rok od roku vyšší výstav, vyšší prodeje doma i v zahraničí. A k tomu medaile z nejrůznějších degustačních soutěží. Humpolecký Rodinný pivovar Bernard roste dlouhé roky dvojciferným tempem, to je víc než celý pivovarnický obor v Česku.

Kapacity pivovaru, stísněného pozemky v centru města, ale už nestačí a potřebuje rozšířit výrobu. Podobně jako je na tom český národní Budvar v Českých Budějovicích.

Jenže zatímco jihočeši masivně rozšiřují kapacity a expandují do okolí, v Humpolci pivovar narazil. Jeho původní žádost o změnu územního plánu a rozšíření plochy o 1700 čtverečních metrů nenašla pochopení u části místních lidí ani zastupitelů.

Obavy z rozšíření výroby
„Obáváme se, že rozšíření výroby s sebou přinese poškození životního prostředí, zvýšenou prašnost, hlučnost. Zároveň to přispěje ke zhoršení již špatné dopravní situace,“ stojí v textu petice, kterou podepsalo přes 40 lidí.

Na pozdvižení při posledním jednání zastupitelstva, ať už vyvolané skutečnými obavami obyvatel nebo intrikami některých podnikatelů (i takové zvěsti se Humpolcem šíří), vedení pivovaru podrobněji reagovalo na následné veřejné debatě za účasti 170 lidí v místním divadle Za komínem.

Bernard: Prostředí ve městě nezhoršíme
Spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard ujišťoval a ujišťuje, že se jedná v centru města o poslední možné rozšíření výrobních prostor pivovaru, který potřebuje na svých pozemcích postavit další technologii ležáckých a kvasných tanků. A že obyvatele provoz dopravy nezatíží víc než dosud.

Z podnětu zastupitelů nyní pivovar zredukoval plochu vlastních pozemků, které potřebuje nad rámec současného územního plánu zastavět. A podá novou žádost na jeho změnu.

„Rozhodli jsme se původní záměr rozšíření pivovaru o 1700 čtverečních metrů zmenšit na 700 metrů. Vše je na našich pozemcích. Šíří se fámy a pomluvy, že chceme zvětšit plochu pivovaru do míst, kde jsme ale nikdy rozšíření neplánovali. Připadá mi to spíš jako nějaký politický boj nebo bouře ve sklenici vody,“ uvedl Bernard.

Ujišťuje, že uvažovaná bezhlučná a bezprašná technologie ležáckých a kvasných kapacit na navrhovaných pozemcích respektuje dopravní hledisko.

Pivovar zatím odložil kvůli vysokým nákladům výstavbu a přesun celé výroby na pozemky za městem. A přestěhování jen části technologie by znamenalo výrazné zhoršení dopravní situace ve městě - vlivem znásobení počtu převozů uvařeného piva mezi varnou v centru a ležáckými a kvasnými kapacitami za městem a zpět do stáčíren v centru Humpolce.

Emoce stranou, vyzývá starosta
„Pivovar teď dodá novou žádost, upravenou o snížení plochy. A bude záležet na zastupitelích, zda nové žádosti vyhoví,“ popisuje další postup starosta Humpolce Karel Kratochvíl. „Posuzujme věc už věcně, racionálně a bez emocí,“ dodává starosta.

Humpoleckých pivovar koupili ve značně zdevastovaném stavu v roce 1991 v dražbě v rámci privatizace podnikatelé Stanislav Bernard, Josef Vávra a Rudolf Šmejkal.

Z původního ročního výstavu, který pod státním vlastnictvím klesl až ke 26 tisícům hektolitrů, vzrostla produkce díky postupné modernizaci a rozšíření prodeje po celém Česku i do zahraničí na loňských 382 tisíc hektolitrů.

V současné době patří humpolecký pivovar třem vlastníkům – 50 procent drží belgický pivovar Duvel Moortgat a o druhou polovinu se dělí Stanislav Bernard s Josefem Vávrou.

Pivovar Bernard: Obyvatele Humpolce nijak obtěžovat nebudeme

Publikováno:před rokemZdroj:První zprávy

Požadavek změny územního plánu pivovaru Bernard v Humpolci poněkud znepokojil tamní občany. Obávají se, že další rozšíření výroby by mohlo narušovat jejich životy.

Právě proto v minulých dnech pozval pivovar občany na společnosu besedu, aby vysvětlil důvody rozšíření dosavadní zastavěné plochy, jemuž zatím není příliš nakloněno ani vedení města. Úvodem pivovar na besedě uvedl, že dosud hospodaří na jednohektarovém pozemku. Ten hodlá rozšířit o pouhých 700m2, na nichž chce postavit kvasné tanky a ležácký sklep. V původní žádosti se jednalo o 1700 m2, které zasahovaly do urbanistické zóny rodiných domků, od toho pivovar ustoupil.

Jak vrcholový management přítomným občanům vysvětlil, tato plocha ve skutečnosti představuje jeden rodinný domek se zahrádkou. Tím skončí rozšíření uvažované výstavby pivovaru a další by měla být už jenom na zelené ploše za městem Humpolec, kde pivovar již pozemky koupil. Tolik k územnímu plánu.

Jinými slovy, pivovar se tak nechce rozšiřovat do středu města a uvažovaná plocha je jeho jediné, poslední rozšíření. Podle managementu rozšíření nijak nebude narušovat vzhled blízkého okolí. Občany města ujistil, že výroba v novém uvažovaném prostoru nijak nezvýší hluk či prašnost v daném prostředí. Ve výsledku se tak jedná o rozšíření výrobních kapacit, aby pivo mohlo dostatečně dlouho zrát.

Obavy obyvatel Humpolce pramení i z možného většího zatížení dopravy. Podle managementu listopadové měření intenzity v okolí pivovaru představují největší frekvenci především osobní vozidla. Pouhá tři procenta tvoří nákladní vozidla včetně autobusové přepravy. Pro samotný pivovar představuje jeho vlastní nákladní doprava pouhou jednu pětinu zátěže, včetně zásobování nejen nezbytných surovin pro výrobu piva.

Matematicky vyjádřeno, celodenní provoz kolem pivovaru čítá zhruba 5 tisíc vozidel. Z toho je pouhých 30 vozidel směřujících do areálu pivovaru. A další poznatek - měření úrovně hluku provozu osobních vozidel na dlážděné vozovce v blízkosti pivovaru je zcela srovnatelné s hlukem nákladních vozidel. Zde ještě pivovar plní slib, že jeho auta jezdí pouze rychlostí do 40 km/hod., právě pro snížení hlučnosti.

Slova se na besedě s obyvateli Humpolce ujal i majitel pivovaru Stanislav Bernard. Ujistil občany, třeba i písemným slibem, že obava s postupného rozšiřování pivovaru je zcela lichá a především nesmyslná. Proto platí oněch kýžených 700 m2 a dál nic. Jak Stanislav Bernard podotkl, management chce naslouchat občanům města, řešit jejich připomínky a proto zřizuje Návštěvní centrum, jehož autorem myšlenky a realizace je on sám.

Otevření centra je plánováno na jaro roku 2021. Mělo by sloužit nejen obyvatelům Humpolce, ale i lidem z blízkého okolí. Co je podle Stanislava Bernarda důležité, je přesvědčení, že Návštěvní centrum střed města oživí, když je současný trend v jiných městech zcela opačný. Jako bonus by mělo Návštěvní centrum v příslušném patře dát i možnost prostřednictvím 3D pohledu nahlédnout do tajů výroby piva. Pamatuje se i na výstavbu kinosálu pro 65 osob. Vznikne možnost s širokou možností vzdělávacích projektů a přednášek. Většina přítomných besedu hodnotila jako velmi přínosnou s tím, že se dosavadní dohady a domněnky v mnohém vysvětlily.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.02.09.2020 13:17119