Nealkoholické pivo tvořilo loni 12 procent z prodejů Plzeňského Prazdroje. Před 20 lety podíl činil jedno procento. Podle pivovaru je to dáno změnou životního stylu, lidé žijí aktivněji a většina jich jde do restaurace za zábavou, příjemným zážitkem a k pití alkoholu přistupuje zodpovědněji než dříve. Střídmější jsou zejména mladí od 18 do 39 let. ČTK to dnes řekla Pavlína Kalousová z Prazdroje.

„Zájem o nealkoholické pivo celkově v Česku roste, a to už více než deset let. Loni dosáhl jeho tuzemský výstav všech pivovarů rekordních 1,6 milionu hektolitrů. Naopak průměrná spotřeba alkoholického piva na obyvatele loni dále klesla, podle Českého svazu pivovarů a sladoven loni vypil každý Čech v průměru o 16 litrů piva méně než v roce 2019,“ uvedl mluvčí Prazdroje Zdeněk Kovář.

Podle aktuálního průzkumu, který pro pivovar provedla agentura g82, téměř dvě třetiny návštěvníků hospod a barů kombinují alko a nealko nápoje, objednají si k drinku malé občerstvení nebo pijí méně. „Prazdroj jakožto lídr tuzemského pivovarnictví odpovědný přístup ke konzumaci alkoholu dlouhodobě podporuje. Přišel s osvětovou kampaní CIRKUS zaměřenou na mladší generaci dospělých. Ukazuje přednosti umírněného přístupu k alkoholu,“ řekl mluvčí. Podle průzkumu lidé zpomalují tempo a množství pití (48 procent oslovených) a další si místo alkoholického nápoje objednají nealko (47 procent). Alkoholické a nealko nápoje střídá 40 procent dotázaných.

Podle průzkumu zklidňuje umírněnější vztah hostů k alkoholu prostředí v restauracích a barech. „Návštěvníci v takových podnicích tráví více času, cítí se příjemněji a častěji se vracejí. Tři čtvrtiny lidí uvedly, že více chodí tam, kde mají větší soukromí a prostor pro nerušený rozhovor,“ uvedl mluvčí. Více regulují pití ženy, a to v 66 procentech případů, muži z 54 procent. „Muži se někdy obávají poznámek od kamarádů, pokud by si objednali nealkoholickou variantu a konzumaci tím zpomalili,“ řekl.

Kampaň CIRKUS podporuje uměřenou konzumaci alkoholu, jádro tvoří šest krátkých videí zaměřených na nezodpovědné pití, třeba za volantem, na vodě, u nezletilých a další, řekla Jolana Hájková, specialistka společenské odpovědnosti v Prazdroji. Videa jsou na sociálních sítích Instagram a Tik Tok na profilech. Prazdroj dále nakoupil v Belgii digitální alkotestery FLINE, které si mohou vyzkoušet lidé v hospodách. Anonymně změří obsah alkoholu v krvi za pár vteřin a zpřístupňují fakta a tipy k zodpovědné konzumaci.

Aneb za českou plzní se ve velkém jezdí do Německa, protože jsme se doma nechávali výrobci a prodejci až moc dlouho odírat.
Článek

Další rok v řadě se čeští spotřebitelé mohou rozčilovat nad rozdíly v cenách svého národního nápoje, na nějž nedají tak moc dopustit, že jej budou nakupovat nadále za takřka jakoukoliv částku. Přitom mnohdy stačí ujet pár desítek kilometrů do daleko vyspělejší země a ceny jsou tam rázem nižší než doma.

Dobře známým symbolem migračního nakupování je, kromě másla, mléka, vajec či cigaret, právě zlatavý mok na bázi chmelových produktů, jenž 183 let Pilsner Urquell zve se. Tohoto piva, jenž se před desetiletími stalo pravidelnou součástí jídelníčku mnoha Čechů, si ceníme zřejmě natolik, že jsme schopni za něj přijmout jakoukoliv cenovku.

Kromě toho tento spodně kvašený ležák považuje většina Čechů za jeden z nejvýznamnějších národních přínosů a jednu z našich nejznámějších a nejúspěšnějších značek ve světě. A toho si je plzeňský pivovar Prazdroj dobře vědom a jistě mu to dělá velkou radost. Jen škoda, že se o ni nechce podělit i se svými štamgasty.
V Česku za více jak 30 Kč, v Německu za 17 Kč

Plzeň patří v regálech českých supermarketů k nejdražším komerčně vyráběným pivům, a to také po boku zahraničních značek například z nizozemského konglomerátu Heineken (pro srovnání běžně za 29 Kč za 0,5l).

Běžná cena plzně v plechu nebo ve skle se v současné době pohybuje v rozmezí 33,70 až 34,80 Kč za 0,5l. Na některých místech si sice řeknou klidně i o dvojnásobek, vycházím však ze srovnání vývoje cen na srovnávači Kupi.cz, který mapuje ceny v supermarketech.

Nejnižší zaznamenaná akční cena půllitrové plzně činí za uplynulé čtvrtletí 25,90 Kč. Průměrná akční cena mezi 26 a 27 koruny. Jinak řečeno, značku Pilsner Urquell není českých zákazník běžně schopen sehnat v supermarketech pod 25 Kč za kus – cenu, kterou je ještě ochoten tolerovat, jak je často v přebraných regálech „sixpaků“ a bas vidno, kdežto „normálních“ 34 korun je už částka, po níž zůstávají regály pohledem téměř nedotčeny.

Problém s českou verzí akčních cen, tedy slev v supermarketech, je nám již dobře známý. Není sleva jako sleva. Čím dál častěji si řetězce hrají se zákazníky na hru s čísly, kdy je běžná cena uměle navýšená a přemrštěná, aby se v akcích jevila jako výhodnější a atraktivnější, přestože se defacto jedná o normální cenu odpovídající aktuálnímu vývoji trhu.

A jinak tomu není ani u plzně, kterou mohou čeští pivaři zakoupit téměř za všemi našimi hranicemi levněji než doma, zejména pak ve zmíněném Německu s přinejmenším 3× větší kupní sílou.
V Německu by si na drahou plzeň v regálech jen prášilo, levnější je tam pravidelně

Německo, národ s pivem propojený jako my, má na svém trhu přibližně 1300 velkých a malých pivovarů, tudíž jde o násobně větší konkurenci, a to jen mezi svými domácími značkami. Jedná se pochopitelně o skutečnou pivní velmoc v pravém slova smyslu.

Z toho důvodu je česká značka Pilsner Urquell v německých supermarketech sice známá a poměrně oblíbená, je však pouze jednou z mnoha importovaných značek bez většího reklamního povědomí v porovnání s většími konglomeráty.

Z důvodu větší a zdravější konkurence musí Prazdroj přijít s odlišnou marketingovou strategií než v Česku, aby se tam na něho v regálech neprášilo.

Jak před pár dny ochotně zmapovaly Novinky.cz, momentálně je v německých obchodech možné sehnat plzeň v množstevních slevách v přepočtu za pouhých 17 Kč za kus. Basa o 20 lahvích totiž stojí například v berlínském supermarketu Rewe 14 eur (344 Kč). Nedávno s podobnou akční nabídkou přišly také prodejny Sparu a Edeky v Mnichově a v Lipsku.

Naproti tomu v Česku lze basu nyní nejvýhodněji sehnat v Kauflandu za 387,90 Kč, avšak jen s 15 kousky (tj. cca 25,80 Kč za kus). Souhrnná úspora na jedné base 20 piv může v Německu činit až 200 korun. A to je sumička, při které nejednomu pivaři jistě zrovna vyschlo v ústech.

Nejedná se přitom o žádnou novinku. Konkrétně plzeň byla v Německu podobně levná také minulý a předminulý rok. Kdežto doma její ceny postupně rostly, až se z ničeho nic „musela“ objevit třetinková varianta ve skle, se kterou se konzument jako jedinou dostane pod 25 korun za kus, aby tak na oko zakrývala další zdražování, jak jsem popisoval minule.

Plzeň je často levnější také v Polsku a na Slovensku
Německo přitom není jedinou zahraniční destinací, kde je možné tuto značku nakupovat levněji. V minulém roce se psalo o cenových rozdílech také v Polsku a na Slovensku, kde byla plzeň v akcích až o tři koruny levnější než doma. A to se přitom ani jedna ze zemí nemůže kdovíjak chlubit zdravější konkurencí, zejména pak Slovensko, kde tentýž Prazdroj (dnes pod japonskou společností Asahi) vlastní např. značku Zlatý bažant.

V Polsku nejsou výjimkou k sehnání také česká piva menší značek jako Litovel, Holba nebo Žatecký ležák, které už jsou oproti plzni záhadně o pár korun dražší.

Na českém trhu dnes zaujímá Prazdroj 44procentní podíl ve výrobě piva a je tak první z trojice největších původem českých pivovarů. Následuje po něm druhý Staropramen a třetí Budweiser Budvar. To v Německu zabírá největší tamní producent Radeberger Gruppe pouhá 3 % na trhu.

Nepřekvapivě si proto Pilsner Urquell nemůže za hranicemi vyskakovat tak jako doma, kde má neotřesitelnou pozici se silnou reputací jakožto „pivo všech piv“ a „nadpivo“. Místo toho je pouhou jedinou značkou z mnoha, a dost možná z důvodu odlišného typu vaření piva plzeňského typu, nemusí tak dobře zajídat vybíravým německým jazýčkům. Vždyť kolik toho německého se nabízí a skutečně prodává u nás?

Sluší se dodat, že je v Německu na alkohol uvalená pouze daň 19 %, kdežto u nás je 21 %. Rovněž tam postupně klesá spotřeba piva a někteří Němci se uchylují ke konzumaci nejmenovaného prášku bílého charakteru, který zaplavil trh, a vychází často levněji než to pivo. Ale to s cenou plzně nijak nesouvisí.

Mnohem podstatněji se Prazdroj v Německu pokouší udržet si pozici na trhu objemem, nikoliv vyšší cenou a marží (která v Česku může dosahovat až zisku 10 korun z jednoho prodaného půllitru, v průměru pak 3 koruny).
Máme se až moc dobře? Pivo není jediná komodita, která u nás nepochopitelně zdražuje ve srovnání se zahraničím

Aby toho nebylo málo, s podobnými cenovými absurditami se za posledních pět let roztrhl pytel. Každou chvíli to vypadá, že se nás zahraniční řetězce pokouší leda okrást nežli nabídnout cenově výhodné nabídky a „neporazitelné ceny“, ze kterých by se nám podlamovaly kolena v dobrém, a ne zlém. Anebo přinutit stáhnout si jejich slevové aplikace.

Ostatně, tuto situaci výjimečně trefně okomentoval také Miroslav Kalousek v návaznosti na příspěvek předsedy hospodářské komory Tomáše Prouzy.

Na Prouzovo: „Co kdyby se někdo podíval na to, za kolik je ochoten prodávat českým obchodům a za kolik německým? Jak ten rozdíl zdůvodní?“ odvětil svým komentářem: „Ta otázka je otočená. Správně má znít: Za kolik je ochoten koupit si Prazdroj český pivař a za kolik německý? Kdyby si spotřebitel dupl a přestal by kupovat, šli by s cenou dolů. Asi se máme moc dobře, když ty ceny tolerujeme, i když nemusíme.“

Je třeba si před každým nákupem dokola opakovat, že jako zákazníci rozhodujeme svou peněženkou. Když budeme podobné taktiky dokola tolerovat, nic se samo nezmění.

V zemích se zdravější konkurencí na trhu je mentalita spotřebitelů odlišná. A tam, kde ne, se mnozí jednotně vzbouřili jako Chorvaté a další balkánské státy, které řetězcům na svém území vyhlásily válku, a rázem se děly věci.

Dokud budeme kupovat předraženou plzeň a nadále ji uctívat jako „nadpivo“, kterým dávno není, bude si Prazdroj svoji marži udržovat, ne-li postupně navyšovat, jako to tiše dělal doposud, až budeme nakonec všichni jezdit pro tu plzeň kamkoliv jinam než do Plzně. (No, už asi chápu, v čem má spočívat ta světovost značky…)

A snad nemusím na závěr dodávat, že tu nejde jen o nějaké pivo. Stejný princip se týká daleko podstatnějších potravin jako ovoce, zelenina, mléko, vejce, maso, máslo, drogerie – a ano, také káva, dětská výživa, čokoláda a pro život nezbytně důležitá Nutella.

Pilsner Urquell patří v Česku k těm nejdražším průmyslově vyráběným pivům. V supermarketech začíná cena za lahev na 26 korunách a na plechovku lze běžně narazit i za 39 korun. U sousedních Němců se přitom tentýž ležák pravidelně prodává mnohem levněji. Proč tomu tak je, lze jen hádat. Zda plzeňský Prazdroj prodává pivo českým obchodníkům dráž než německým, nebo zda na něj tuzemští obchodníci dávají extra marži, obě strany tají.

V berlínské prodejně Rewe stojí basa dvaceti lahví plzně 14 eur - je v akci. Jedno pivo tak vyjde zhruba na 17 korun. Nejde o žádnou výjimku, stejná akce byla před pár týdny i v Edece či Sparu.

V Česku, kde se známý ležák vyrábí, jsou ceny nastaveny podstatně výše. Například v Kauflandu je v akci karton patnácti lahví za 388 korun. Jedna tedy vychází na skoro 26 korun, o devět korun dráž než v Německu.

Češi si rozdílných cen všímají už několik let, někteří pro levnější plzeň jezdí za hranice. A nešetří přitom kritikou na sociálních sítích.

Horký brambor
Kdo za vysokými tuzemskými cenami piva stojí, si obchodníci i Prazdroj nechávají pro sebe. Obě strany odmítají velkoobchodní ceny zveřejnit a místo toho vinu pouze přehazují jeden na druhého.

„Se zákazníky máme uzavřené obchodní smlouvy, jejichž detaily nemůžeme zveřejňovat. Každopádně platí, že konečnou cenu vždy určuje obchodník,“ sdělil Novinkám mluvčí Prazdroje Zdeněk Kovář.

Pivovar argumentuje ohledně nastavení tuzemských cen strategií obchodníků. „Pivo je národní nápoj nejen v Česku, ale i v Německu. Pro většinu řetězců je pivo hlavním tahákem, aby přilákaly nakupující do svého obchodu. To může být důvod, proč německé řetězce drží obecně pivo na nižší úrovni,“ uvedl Kovář.

Dodal, že svou roli může hrát i dvouprocentní rozdíl v sazbě DPH na alkohol, která v Německu činí devatenáct a v Česku jednadvacet procent.

Ani Svaz obchodu a cestovního ruchu, který zastupuje velké supermarkety, nemůže podle jeho předsedy Tomáše Prouzy zveřejnit, za kolik nakupují jeho členové. Prouza se přitom odvolal na pravidla hospodářské soutěže.

Na síti X si ale přisadil, když naznačil, že Prazdroj má pro Česko a Německo dvojí ceny. „Co kdyby se někdo podíval na to, za kolik je ochoten prodávat českým obchodům a za kolik německým? Jak ten rozdíl zdůvodní?“ napsal.

Prazdroj na dotaz Novinek, zda bude na Prouzu nějak reagovat, odpověděl, že se nechce dál vyjadřovat.

Do debaty se vložil i exministr financí Miroslav Kalousek. „Ta otázka je otočená. Správně má znít: Za kolik je ochoten koupit si Prazdroj český pivař a za kolik německý? Kdyby si spotřebitel dupl a přestal by kupovat, šli by s cenou dolů. Asi se máme moc dobře, když ty ceny tolerujeme, i když nemusíme,“ komentoval.

Vysoký zisk
Vysoká cena plzeňského v Česku může souviset i s jeho silnou marketingovou pozicí. „V tomto ohledu se ze značky Pilsner Urquell podařilo v očích spotřebitelů udělat nadpivo. Požaduje pak přemrštěnou cenu, i když výrobní náklady jsou srovnatelné s většinou u nás produkovaných piv. Prazdroj má v Česku v průměru čistý zisk z jednoho prodaného půllitru přes tři koruny,“ uvedl pivovarský expert z České zemědělské univerzity v Praze Tomáš Maier.

Plzeňský Prazdroj vyrábí i značky Gambrinus, Kozel, Radegast, Frisco či Birell. Na českém trhu měl loni podíl asi 44 procent.

„Jedná se o silný potravinářský oligopol, navíc je to typický cenový vůdce. Troufám si tvrdit, že zisk z jednoho půllitru Pilsneru v tuzemsku může jít až k deseti korunám,“ dodal Maier.

Nižším cenám v Německu podle něj nahrává struktura tamního trhu. „Je tam zdravější konkurence a plzeň jen jednou z mnoha značek. Za cenu obvyklou u nás by se na lahve jen prášilo,“ uvedl.

Podle marketingového experta Roberta Le Veneura ceny sice stanovuje obchodník, ten ale musí vycházet z cen dodavatele, aby byl ziskový. „Dodavatel může navrhnout i doporučené prodejní ceny. U Prazdroje je čeští obchodníci většinou akceptují, protože by jinak mohli přijít o dodávky nejen plzně, ale i dalších značek, takový supermarket by nepřežil. Na německém trhu chce Prazdroj vytvořit zisk objemem, ale není brán jako důležitý. Proto musí cenu snižovat,“ uvedl Le Veneur.

Rozdílné ceny stejného produktu na různých trzích nejsou nic nezákonného. „Výrobce má obecně právo určovat různé ceny pro různé partnery – za předpokladu, že jsou založeny na objektivních faktorech, jako jsou rozdíly v nákladech, logistice, marketingové strategii nebo vyjednávací síle obchodníků,“ sdělil advokát Štěpán Ciprýn z kanceláře Ciprýn, Kiršner a partneři.

Dokud ale jeden z aktérů velkoobchodní ceny neodkryje, lze nad tím, proč Češi pijí dražší plzeň než Němci, pouze debatovat. „Obecně za nás ekonomy kdybychom měli rozsoudit, jestli spíše výrobce, nebo prodejce, tak s cenou dokáže kouzlit spíše prodejce,“ zakončil datový ekonom projektu Datarun Petr Bartoň.

Hosté v restauracích přistupují ke konzumaci alkoholu stále zodpovědněji. Podle průzkumu Plzeňského Prazdroje v současnosti téměř dvě třetiny návštěvníků hospod a barů kombinují alko a nealko nápoje, objednají si k drinku malé občerstvení nebo pijí méně. Prazdroj jakožto lídr tuzemského pivovarnictví odpovědný přístup ke konzumaci alkoholu dlouhodobě podporuje. I proto přichází s osvětovou kampaní CIRKUS zaměřenou na mladší generaci dospělých a ukazuje přednosti umírněného přístupu k alkoholu.

Více než 60 % hostů v českých hospodách a barech přiznává, že se snaží přistupovat ke konzumaci alkoholu odpovědně. Vyplývá to z průzkumu agentury g82 pro Plzeňský Prazdroj, který oslovil přes 900 respondentů. Nejčastěji tak činí zpomalením tempa a množství pití (48 % oslovených), ale také tím, že si místo alkoholického nápoje objednají raději nealko (47 %) nebo účinky alkoholu vyvažují malým jídlem (28 %). Čtyři z deseti dotázaných navíc uvádějí, že střídají alkoholické a nealkoholické nápoje.

„Přístup Čechů k alkoholu se v posledních letech výrazně mění. Je to dané změnou životního stylu. Lidé žijí aktivněji a většina návštěvníků jde do restaurace za zábavou, příjemným zážitkem a k pití alkoholu přistupuje zodpovědněji než dříve. Mnohem častěji také sahají po nealkoholických variantách svých oblíbených nápojů. Tento trend vidíme i na našich tuzemských prodejích nealkoholických piv, před dvaceti lety jejich podíl činil zhruba 1 %, loni to bylo už 12 %,“ uvádí Pavlína Kalousová, ředitelka firemních vztahů a komunikace Plzeňského Prazdroje.

Zájem o nealkoholické pivo celkově v Česku roste, a to už více než 10 let. Loni dosáhl jeho tuzemský výstav rekordních 1,6 milionu hektolitrů. Naopak průměrná spotřeba alkoholického piva na obyvatele loni opětovně klesla, podle Českého svazu pivovarů a sladoven v roce 2024 vypil každý Čech v průměru o 16 litrů piva méně než v roce 2019.

Průzkum ukazuje, že umírněnější vztah hostů k alkoholu znamená i klidnější prostředí v restauracích a barech. To přináší pozitivní efekt nejen pro samotné hosty, ale i pro provozovatele, protože návštěvníci v takových podnicích tráví více času, cítí se příjemněji a častěji se vracejí. Tři čtvrtiny lidí uvedly, že si více užívají prostředí, kde mají větší soukromí a prostor pro nerušený rozhovor.

Zodpovědněji se podle průzkumu chovají ženy, které v průběhu večera regulují pití v 66 % případů. U mužů se tento podíl pohybuje na 54 %. Muži se někdy obávají poznámek od kamarádů, pokud by si objednali nealkoholickou variantu a konzumaci tím zpomalili. Výzkum také ukázal, že střídmější jsou mladší lidé ve věku 18 až 39 let, kteří snižují tempo a intenzitu svého pití v 63 % případů.

Rozdíly mezi cenami piva v České republice a v Německu znovu rozvířily diskusi, která se každoročně objevuje s příchodem letní sezóny. Tentokrát ji odstartoval prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza, podle nějž Plzeňský Prazdroj prodává pivo českým obchodům za vyšší ceny než německým řetězcům.

„S letní sezónou se do médií opět vrací debata o cenách piva. A moc mě vždy pobaví ten nesmysl, který neustále opakuje Plzeňský Prazdroj. Co kdyby se někdo podíval třeba na to, za kolik je ochoten Prazdroj prodávat českým obchodům a za kolik německým? A jak ten rozdíl zdůvodní?“ uvedl Prouza.

Do debaty se zapojil také bývalý ministr financí Miroslav Kalousek, který upozorňuje i na vinu spotřebitelů. „Ta otázka je otočená. Správně má znít: Za kolik je ochoten si koupit Prazdroj český pivař a za kolik německý? Kdyby si spotřebitel ‚dupl‘ a přestal by kupovat, šli by s cenou dolů. Asi se máme moc dobře, když ty ceny tolerujeme, i když nemusíme,“ prohlásil Kalousek.

Prazdroj: ceny určují obchodníci
Plzeňský Prazdroj odmítá, že by rozdíly v cenách způsoboval samotný výrobce. „Konečnou cenu si určuje vždy obchodník. Jde o jejich prodejní a cenovou strategii,“ řekl mluvčí pivovaru Zdeněk Kovář. Poukázal také na daňové rozdíly: „Roli hrají i rozdílné sazby DPH, v Německu je 19 procent, v Česku 21.“

Podle dat pivovaru se lahvová Plzeň v německých obchodech – zejména při nákupu celé basy – prodává už od 17 korun za láhev, zatímco v Česku se běžně pohybuje mezi 26 a 32 korunami. Levnější je přitom nejen plzeňské pivo, ale i desítky regionálních značek vyráběných přímo v Německu.

DPH a dopady na hospody
Údajně důležitým faktorem růstu cen je zvýšení DPH na čepované pivo, které platí od loňského roku. Podle dřívějšího průzkumu Prazdroje po této změně zdražilo 62 procent hospod, a to v průměru o 2,80 Kč na půllitr. „Data Dotykačky pro Prazdroj ukazují, že ke zdražení se zatím neodhodlaly zdaleka všechny restaurace a hospody – 38 procent podniků ceny čepovaného piva ponechalo na prosincové úrovni,“ uvedl Kovář.

Podle obchodního ředitele Romana Trzaskalika hospodští čelí obavám z odlivu hostů a zároveň trpí nedostatkem personálu. Pivovar proto investuje stovky milionů korun do podpory provozoven a školení personálu. „Setkávání s přáteli v hospodách je pro Čechy důležité a že nenechají ‚své‘ podniky padnout,“ dodal Trzaskalik.

Nový faktor: americká cla
Do diskuse o cenách piva vstupuje také mezinárodní politika. Spojené státy oznámily zavedení 30procentních cel na zboží z Evropské unie, což se může dotknout i českých výrobců piva, protože klíčovou bránou pro český export do USA je právě Německo. „Třicetiprocentní americká cla na zboží z Evropské unie by zasáhla české firmy především prostřednictvím exportu do Německa, pro které jsou USA nejdůležitějším zákazníkem. Na některé české firmy by cla mohla mít až fatální dopad,“ řekl místopředseda Asociace exportérů Otto Daněk.

Plzeňský Prazdroj, který vyváží do téměř 50 zemí světa, včetně Spojených států, uvedl, že situaci sleduje. „Situaci okolo oznámení zavedení třicetiprocentních cel na zboží z EU do USA monitorujeme a vyhodnocujeme,“ řekl mluvčí Prazdroje Zdeněk Kovář. Přesné objemy vývozu piva do USA neuvedl, nicméně loni Prazdroj zvýšil celkový export o více než deset procent, a to především do zemí Evropské unie.

Plzeňský Prazdroj v loňském roce navýšil vývoz do zahraničí o 10 % na bezmála dva miliony hektolitrů a potvrdil tak pozici největšího českého exportéra piva. Celkem vyvezl produkty do téměř 50 zemí světa, především na Slovensko a do Německa, ale také třeba na Filipíny nebo Island.

Plzeňský Prazdroj loni vyvezl 1,97 milionu hektolitrů piva, což představuje meziroční nárůst o 10,2 %. „Růst zahraničních prodejů byl tažen především vývozem do zemí Evropské unie. Pozitivní ale také je, že popularita našich piv dlouhodobě roste i ve vzdálenějších zemích jako je třeba Jižní Korea nebo Vietnam,“ uvádí obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Roman Trzaskalik.

Značky Plzeňského Prazdroje se v loňském roce prodávaly v téměř 50 zemích světa. K nejvýznamnějším exportním teritoriím patřilo tradičně Slovensko, Německo, Polsko, ale také Jižní Korea nebo Maďarsko. „Výrazné zvýšení zájmu o naše piva jsme loni zaznamenali například ve Švédsku (+39 %), Španělsku (+29 %), Chorvatsku (+16 %) nebo na Slovensku (+14 %),“ dodává Roman Trzaskalik. Naopak do Ruska a Běloruska Prazdroj své produkty od začátku války na Ukrajině nevyváží.

Nejžádanějším exportním artiklem z portfolia Prazdroje byl tradičně ležák Pilsner Urquell, který se prosazoval i v exotičtějších destinacích jako Filipíny, Mongolsko nebo Singapur. „Máme radost, že zájem o plzeňský ležák roste i v asijských zemích. V letošním roce jsme partnerem světové výstavy EXPO 2025 v japonské Ósace, a i díky tomu můžeme všem návštěvníkům z celého světa představit nejen tradici českého ležáku, ale také správnou péči o pivo v restauraci. To je totiž artikl, který dlouhodobě do zahraničí vyvážíme spolu s naším pivem,“ říká Roman Trzaskalik. V loňském roce rostl také vývoz Radegastu na Slovensko nebo Gambrinusu, a to například do Německa či Švédska.

Z loňského exportu Prazdroje tvořily přibližně 43 % plechovky, 33 % skleněné lahve a necelou čtvrtinu čepované pivo v sudech a tancích. Tankové pivo dodává pivovar do téměř 170 tankoven v zahraničí, například na Slovensku, Maďarsku, Rakousku, Polsku, Německu, Švédsku, Itálii nebo Anglii.

Rostoucí export přispěl ke zvýšení celkových tržeb Prazdroje o 6,7 % na 23 miliard korun. Čistý zisk společnosti meziročně klesl o 0,8 % na 5,9 miliardy korun. Na daních ale odvedl Plzeňský Prazdroj do státního rozpočtu nejvyšší částku v historii společnosti ve výši 6,6 miliardy korun, tedy o 6,5 % více než v roce 2023. A to i z důvodu zvýšení daně z příjmu právnických osob nebo zvýšení DPH na nealkoholické nápoje.

„Ani v loňském roce jsme nepolevili v investicích do našich pivovarů, do podpory gastronomie, a také do spolupráce s pěstiteli chmele a ječmene. Náš cíl je jasný – dlouhodobě podporovat a rozvíjet českou pivní kulturu i všechna navázaná odvětví v rámci celého dodavatelsko-odběratelského řetězce,“ vysvětluje Roman Trzaskalik.

Celkově Prazdroj v Česku v roce 2024 investoval 1,65 miliardy korun. Nejvýznamnější položkou byla nová stáčecí linka na skleněné vratné lahve, která byla instalovaná v plzeňském pivovaru za 700 milionů korun. Více než 420 milionů korun pak směrovalo do podpory českých hospod a restaurací.

Pivovar Plzeňský Prazdroj loni zejména díky rostoucímu exportu zvýšil meziročně tržby o 6,7 procenta na 23 miliard korun. Čistý zisk klesl o 0,8 procenta na 5,9 miliardy Kč. Společnost loni v Česku investovala 1,65 miliardy korun, meziročně o čtvrt miliardy méně. ČTK to řekl mluvčí firmy Zdeněk Kovář. Dopoledne ČTK řekl, že vývoz loni vzrostl o desetinu na 1,97 milionu hektolitrů a loňské prodeje v ČR zůstaly na 7,3 milionu hektolitrů.

Na daních odvedl Prazdroj podle Kováře do státního rozpočtu dosud nejvyšší částku, a to 6,6 miliardy korun, což je meziročně o 6,5 procenta více. Zajistilo to zvýšení daně z příjmu právnických osob a vyšší DPH na nealkoholické nápoje, řekl.

Z investic dal loni pivovar nejvíce peněz do nové stáčecí linky na skleněné vratné lahve v Plzni - 700 milionů Kč, 420 milionů korun bylo na podporu hospod a restaurací v Česku. "Nepolevili jsme v investicích do našich pivovarů, podpory gastronomie a také do spolupráce s pěstiteli chmele a ječmene. Chceme dlouhodobě podporovat a rozvíjet českou pivní kulturu i všechna navázaná odvětví v rámci celého dodavatelsko-odběratelského řetězce," řekl obchodní ředitel Roman Trzaskalik.

Podle něj byl loňský výrazný nárůst prodejů do zahraničí tažen hlavně vývozem do zemí EU. "Pozitivní ale také je, že popularita našich piv dlouhodobě roste i ve vzdálenějších zemích, jako je třeba Jižní Korea a Vietnam," řekl Trzaskalik. Značky Prazdroje se loni prodávaly téměř v 50 zemích světa. K nejvýznamnějším teritoriím patřily tradičně Slovensko, Německo, Polsko, ale také Jižní Korea nebo Maďarsko. "Výrazné zvýšení zájmu o naše piva jsme loni zaznamenali ve Švédsku (+39 procent), Španělsku (+29 procent), Chorvatsku (+16 procent) a na Slovensku (+14 procent),“ dodal. Do Ruska a Běloruska pivovar od začátku války na Ukrajině nevyváží.

Plzeňský Prazdroj má pivovary v Plzni, Velkých Popovicích u Prahy a Radegast v Nošovicích na Frýdecko-Místecku.

Vana na chlazení pivních sklenic, která se díky nově instalované elektronice umí sama napustit či vypustit, kontroluje teplotu a průtok vody a tím dokáže snižovat spotřebu vody ve výčepu o více než polovinu.

To je další příspěvek Plzeňského Prazdroje ke zlepšení ekonomiky českých hospod poté, co loni představil inovovaný chladič piva, který jim přináší více než 30% úspory nákladů na elektřinu. Úspornější a k přírodě šetrnější technologie vyvíjí Prazdroj spolu s partnery v rámci svého projektu Chytrej výčep s cílem podstatně snížit spotřebu energií a vody v restauracích.

Chladicí vana má největší podíl na spotřebě vody ve výčepu. Zároveň je však nepostradatelná, protože čistá, studená a mokrá sklenice je klíčová pro správně načepované pivo. „Zhruba dva roky jsme pomocí chytrých senzorů instalovaných na celém výčepním zařízení od sudů nebo tanků přes trubky, zachlazovací vanu na sklo až po výčepní kohouty měřili průtok a spotřebu energií a vody, a to hned v několika desítkách hospod v Čechách a na Slovensku. Získaná data nám jasně ukázala, že největší, a především neregulované množství vody prochází vanou na chlazení pivního skla. Z ní často zbytečně odtéká do odpadu velké množství vody, přestože je voda ještě čistá a chladná,“ uvádí Jakub Zaoral, manažer udržitelnosti Prazdroje a vedoucí projektu Chytrej výčep. Proto se pivovarníci v další fázi projektu, po loňském vytvoření úspornějšího chlazení piva, zaměřili právě na vodu a vyvinuli úspornou vanu na chlazení pivních sklenic, která sama ovládá průtok vody a dokáže tak ušetřit v průměru 58 % vody oproti stávajícímu systému.

Každý výčepní obsluhuje vanu s vodou po svém a v tomto směru neexistuje standardní chování. Velmi často vanu vypouští i několikrát během dne nebo pak na noc, aby ji ráno před směnou znovu celou naplnil. Experti na základě měření a následných laboratorních testů navrhli řešení – chytrou vanu, u níž napouštění i vypouštění řídí elektronika a její provoz se ovládá pomocí aplikace v telefonu. Navíc díky novému systému se vana dokáže sama zbavit případných nečistot na dně i na hladině, čímž zůstává voda stále čistá a studená. „Nová vana má dvojité dno, případné nečistoty tak propadávají vrchním perforovaným dnem a usazují se úplně dole. Při napouštění proudí voda mezi dny, čímž případné nečistoty žene na hladinu a díky hydrodynamickému proudění pak odtékají pryč z vany společně teplejší vodou na povrchu. Je to efektivní a snadný způsob, jak vanu průběžně čistit a současně ochlazovat, aniž by bylo potřeba ji celou vypustit,“ vysvětluje Petr Kostlán, manažer vývoje technických řešení Plzeňského Prazdroje.

Na vývoji chytré vany pracoval tým Prazdroje, který vyvinul samotnou aplikaci, s odborníky z CIIRC ČVUT a firmy PROZETA, kteří navrhli systém měření a vyrobili měřicí zařízení. Analýzu nasbíraných dat provádí česká technologická firma Clever Pub.

„Doporučené množství vody a časování napouštění nebo vypouštění vany je v aplikaci nastaveno na základě velikosti vany a intenzity provozu v restauraci. Vycházíme vždy z dat o spotřebě vody naměřených v 55 hospodách zapojených do projektu Chytrej výčep. Jednoduché rozhraní aplikace zároveň hospodskému umožňuje upravit si parametry podle individuálních potřeb,“ vysvětluje Petr Kostlán.

Instalace nové vany a pravidelné používání aplikace sníží spotřebu vody v průměru o 58 %. Navíc výčepnímu ulehčuje práci. Na začátku směny nastaví a spustí aplikaci a víc se o průtok vody vanou nemusí starat, protože si postupně sama připouští čerstvou studenou vodu, zatímco teplejší voda na povrchu odtéká pryč. Týdně tak dokáže nová chytrá vana s objemem 75 litrů uspořit zhruba 385 litrů vody, za rok 20 kubíků, což při cenách vodného a stočného v Praze dělá 2 700 korun. Další přibližně tisícovku ročně pak výčepní uspoří na elektřině, když vanu nebude po každé směně vypouštět a ani přes noc vypínat.

Vana, co se sama proskenuje

První chytré vany na pivní sklenice Prazdroj instaloval v pražské restauraci Energy Pub v Riegrových sadech, kde navíc budou již brzy zbytkovou vodu, vypouštěnou ze zachlazovaných van, využívat na zalévání stromů a záhonů v okolí restaurace.

V průběhu léta pak chytrou vanu dostanou další podniky. „Hospodám standardně poskytujeme výčepní technologii na naše náklady. Pokud se pilotní provozy osvědčí, chceme úspornější vany postupně instalovat i do dalších podniků. Stejně jako to máme v plánu s novým chladicím zařízením, které jsme loni vyvinuli a v poslední roce ho testujeme na několika desítkách hospod,“ doplňuje Jakub Zaoral.

Nynější řešení chlazené vany čeká v blízké době další významné vylepšení. Bude vybavena inteligentním systémem, který doslova proskenuje vodu, dokáže „číst“ její čistotu a podle toho bude sám rozhodovat o potřebě napouštění či vypouštění chladicí vany. V dalších krocích se chce Prazdroj zaměřit na mytí a oplach pivních sklenic nebo na hledání dalších energetických úspor při cestě piva ze sklepa k výčepu.

Laboratoř udržitelné gastronomie

Pražský Energy Pub přitom představuje „laboratoř“ i pro nasazení dalších úsporných technologií z dílny Prazdroje a jeho partnerů. Běží zde centrální chladicí systém, který řídí provoz všech chladicích zařízení, tedy nejen dvou van na pivní sklo, ale také chladicího boxu na sudy, tankové technologie nebo chlazených zásuvek s lahvovým pivem. Centrální řízení chlazení umožňuje efektivní rozložení výkonu mezi jednotlivé agregáty, což přináší až 30% úspory elektřiny. Od roku 2026 bude teplo z provozu centrálního chladicího systému v Energy Pub rekuperováno a využíváno pro ohřev užitkové vody. V pilotním provozu zde také zkoušejí technologii automatické sanitace pivních rozvodů bez manuálního zásahu a s využitím ozónu. Rovněž toto vylepšení výrazně snižuje nároky na vodu a celkově oproti klasické sanitaci výčepu šetří náklady.

Projekt Chytrej výčep je zároveň investicí Prazdroje do snižování uhlíkové stopy v rámci celého dodavatelsko-odběratelského řetězce. „Máme ambici do roku 2030 snížit emise v celém řetězci, tzv. od semínka až po sklenici, o 30 %. I proto jsme iniciovali projekty, jako je právě Chytrej výčep, které pomohou snížit emise u našich partnerů. Chlazení piva v obchodech, hospodách a restauracích aktuálně tvoří 19 % emisí celého pivního řetězce, který zahrnuje pěstování surovin, výrobu, balení, distribuci a skladování piva. Jde přitom o druhou největší položku hned po obalech (38 %). Naše iniciativa tak kromě snížení nákladů pro hospodské napomůže také k výraznému snížení uhlíkové stopy piva,“ doplňuje Jakub Zaoral.

V roce 1842 uvařil sládek Josef Groll v nově postaveném Měšťanském pivovaru v Plzni první várku piva. Použil plzeňskou vodu, která se přirozeně filtruje přes pískovcové podloží, žatecký chmel, světle pražený slad, který si připravil ve vlastní sladovně, a kvasinky spodního kvašení. Dnes již památného 11. října téhož roku se pak na náměstí před radnicí narazil sud, ze kterého načepoval půllitr se zlatavým, průzračným mokem s bílou pivní pěnou, což bylo ve všech ohledech něco nevídaného. Do té doby se totiž v Čechách vařilo pivo tmavé a kalné a na takové byli našinci zvyklí. Jakmile ale Grollův počin ochutnali, měli jasno – nic jiného se v Plzni už pít nebude. Od té doby uteklo hodně vody, z Měšťanského pivovaru se stal Plzeňský Prazdroj a výrazně se rozrostl, pivo tu ale tvoří stejné suroviny jako v roce 1842. Po pivovaru, jehož produkce by za den naplnila takřka tři miliony pivních půllitrů, nás provází žijící legenda, emeritní vrchní sládek Václav Berka.

Řemeslo má zapsané v DNA, téměř doslova, v Prazdroji totiž působí jako třetí generace v rodině. „První várku piva jsem si uvařil ještě na staré varně v roce 1971,“ vzpomíná Berka na své začátky. Od pomocníka na brigádě si prošel celou řadou pozic, vypracoval se na šéfa pivovaru a hlavního sládka a dnes i z pozice emeritního vrchního sládka dohlíží na to, aby plzeňský ležák chutnal tak, jako když se zrodil.

„Naši dědkové byli naštěstí hrozně pořádní. K dispozici tak máme knihy popisující historii pivovaru od jeho založení a také analytické parametry piva. V kanceláři mám knihu, kde je analýza z roku 1897 ze švýcarské laboratoře v St. Gallen. Když ji dnes srovnáme s protokolem z automatického analyzátoru, výsledek se liší až na druhém místě za desetinnou čárkou. Analýzy potvrzují, že pivo stále chutná stejně,“ říká Berka.

K jistotě přispívá i fakt, že sám emeritní sládek pije zdejší pivo už přes padesát let, před ním jej pil jeho táta a před ním děda – v průběhu let se vždy shodli, že se plzeňský ležák chuťově nemění. To podle Berky potvrzuje i parta starých sládků, kteří do pivovaru pravidelně docházejí na ochutnávku.

Ochutnat pivo ze sudu, který vyrobili zdejší bednáři, je zážitek na celý život. Člověk totiž ví, že lépe už chutnat nemůže. Ale právě to, aby plzeňský ležák dobře chutnal vždy a všude, si vzal Václav Berka před lety za své a založil tým obchodních sládků.

Češi při svých prázdninových cestách za hranice nejvíce postrádají náš chleba a pochopitelně také pivo. Díky tzv. tapsterům, výčepním proškoleným v Plzeňském Prazdroji, si ale skvěle ošetřený a načepovaný plzeňský ležák mohou jeho milovníci dopřát v několika stovkách podniků v Evropě i ve světě. Špičkoví tapsteři dostali školu přímo od mistrů řemesla z Plzně a dokážou tak čepovat stejně kvalitně jako výčepní ve vyhlášených podnicích v Česku. Data navíc ukazují, že tapsteři díky získaným znalostem dokážou do „svých“ hospod přitáhnout další hosty a zvýšit prodeje i o desítky procent.

Plzeňský Prazdroj dlouhodobě buduje tým zahraničních výčepních, tzv. tapsterů, kteří se jezdí do Plzně učit správné péči o pivo. Celkem už proškolil tým více než 500 tapsterů z 20 zemí a do programu investoval 35 milionů korun. „Náš ‚Tapster program‘ začal v roce 2016 a každoročně kurz absolvuje kolem 60 až 70 nových výčepních z ciziny. Ti nejlepší pak ve své zemi školí další výčepní. Ty už neoznačujeme jako Brewery Tapsters, ale pomáhají nám šířit českou pivní kulturu v dalších místech, kde se také čepuje Pilsner Urquell nebo Kozel,“ uvádí Kamil Růžek, obchodní sládek Prazdroje pro exportní trhy.
Tapsteři projdou kurzem zaměřeným na historii plzeňského piva, učí se o surovinách, výrobě a jak správně pečovat o pivo v hospodě. Samozřejmě musí také zvládnout načepovat hladinku, šnyt nebo mlíko. „Ve finále kurzu se tapsteři postaví tváří v tvář náročným českým štamgastům a absolvují plnohodnotné směny v některé z vyhlášených plzeňských pivnic, například U Salzmannů, Na Parkáně, U Švejka nebo v Lékárně,“ dodává Kamil Růžek.

Tapsteři pak ve světě nejen čepují pivo a servírují ho zákazníkům, ale také zajišťují dodržování všech kvalitativních standardů péče o pivo. Data potvrzují, že tapsteři díky získaným dovednostem zlepšují kvalitu čepovaného piva, umí přitáhnout další hosty a zvyšují prodeje piva v podniku v průměru o 15 až 20 %, ale v některých případech i o polovinu. „Když čepujete vynikající pivo a dodržujete nejvyšší možné standardy, lidé si to mezi sebou řeknou. A díky tomu získáváte další zákazníky,“ uvádí tapster Jakub Michalczuk z polské restaurace Stacia Food Hall v Gdaňsku, kterému se po absolvování kurzu v Plzni podařilo zvýšit prodeje piva více než čtyřnásobně.

Kam na správně ošetřené pivo v zahraničí?
Nejvíce proškolených tapsterů působí v Polsku, Rumunsku, Maďarsku, Švédsku, Velké Británii, ale českou pivní kulturu šíří i v Koreji nebo Japonsku. Takže na tapstera narazíte nejen v metropolích jako Berlín, Vídeň, Řím či Tokio, ale třeba také ve dvoutisícovém maďarském městečku Sajószöged a dokonce v mongolském Ulánbátaru. „Plzeňské pivo je ve světě pojem. A my chceme, aby si ho mohli lidé v zahraničí vychutnat tak, jako by byli v Česku. S naším pivem tak vyvážíme i českou pivní kulturu a naši proškolení tapsteři jsou jejími ambasadory,“ vysvětluje Kamil Růžek.

Plzeňský Prazdroj přitom usiluje, aby tapsteři obsluhovali nejen v tankovnách, kterých nyní v Evropě funguje přes 160, ale i tam, kam vyváží sudové pivo.
Nejvyšší počet tankoven, vlajkových lodí, které nabízejí nejčerstvější nepasterovaný ležák Pilsner Urquell, je na Slovensku, v Německu, Itálii a Polsku. Fungují ale také v Rakousku, Švédsku, Maďarsku nebo Velké Británii. Navíc v Itálii a na Slovensku jsou i podniky, v nichž se z tanku čepuje Velkopopovický Kozel.
Prodej tankového piva do zahraničí zahájil Plzeňský Prazdroj již v roce 2009. Tehdy byly založeny první dvě tankovny nabízející Pilsner Urquell, a to v Bratislavě a ve Vídni. Vůbec první tankovna s plzeňským ležákem byla v Česku v roce 1965, stala se jí pražská restaurace Vikárka.